#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 19. prosince 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 26
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
Vychází každý týden v pátek. 0 Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí, se: pro Rakousko: ročně K 4-80, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned cos Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, K240, čtvrtletně K 1'20 Pro Německo na rok k 5-48
při objednáni.•Jednotlivá čísla za 8 haléřů.•Pro ostatní země na rok K 688.
#6
alto_textblock
#6
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Rudolfovská třída číslo 24.
#7
alto_textblock
#7
Novoroční prémie.
Aby usnadnilo se co největší rozšířeni obrazů
známého i v kruzích dělnických (zvláštězl.
dělnické výstavy) umělce Em. Horálka, vybrány
dvě perokresby jeho a sice obrazy, představující
výjev ze stávky (zakročeni vojska) a pohřbívání
obětí. Obrazy tyto, tištěné na pěkném kartoně,
líbily se všeobecně těm, kdož znají Horálkovy
mravokárné cykly kreseb, zvláště jeho »Reflexe
z katechismu«, z nichž jsou vyňaty. Můžeme našim
ct. předplatitelům tyto dva protějšky poskyt-
nouti v prémiové ceně 40 haléřů (mimo Budějovice
50 haléřů), budou-li nám přihlášky zaslány
do 22. prosince. Obnos za obrazy nutno zasiati
předem s přihláškou na poštovní poukázce nebo
ve známkách. V každém případě expeduje se prémie
teprv po zaslání obnosu. Naši ct. odběratelé
v Čes. Budějovicích necht učiní přihlášku v téže
době a pak mohou si obrazy v naší administraci
vyzvednouti. Rovněž prodávači a kolportéri mají
právo objednati za prémiovou cenu tyto umělecké
obrazy pro své řádné předplatitele. Premii tuto
mohou dostati i všichni noví předplatitelé, kteří
předplatí se na časopis „Nový Jihočeský Dělník“,
počínaje Novým rokem 1903, a to nejméně na
půl roku.
Administrace časopisu „Nový Jihočeský Dělník“.
#8
alto_textblock
#8
Ten ,svatý pořádek1 a ,civilisace’.
Zima rozprostřela po všech luzích evropských
zemí bílý svůj háv a krutě ujala se vlády.
Nářek, že mrazy jsou den ze dne silnějšími, byl
všeobecný a slova: Toť aby v kamnech ani nevyhaslo!«
nebyla řídkou vzácností.
Ano, je pravdou, že třeba je ve všech světnicích
i jizbách, které jsou lidmi obývány, aby
vzdoroval člověk neoblomné zimě teplem umělým
a triumfoval nad krutostí její důmyslem ducha
lidského, který směle vešel v zápas s všemi živly
přírodními a ne jednoho jen si podmanil.
Avšak jest možné všem lidem překonávat!
takovýmto způsobem krutost zimy? Nehynou
tisíce zhoubnými účinky jejími? Žel, že ano, a
žel, že právě ti nejodvážnější, jejichž páže dovedou
poušť proměniti v úrodnou nivu, hory srov-
nati v rovinu . . .
»Vítězství schopnějšího!« — učil Darwin a
■dokázal to v přírodě četnými příklady. Zde však
.zásada tato jeví se opáčně. Čí vinou? Ne přírody,
ani Darwina. Lidstvo samo, které i v mnohých
jiných ohledech nepřirozeně si počíná,
zvrátilo způsob zdravého života a postavilo společnost
lidskou na hlavu.
Ne ti, kteří všech prací se odvažují a vykonávají
je, užívají plody práce, ale ti, kteří
celý čas hoví si v zahálce a rozmařilostech.
Bohatý velmož, byť celý rok stéblo křížem
nepřeložil, směje se zimě v dobře vytopených
domech, dlouhé její večery tráví v divadlech,
šantánech, kavárnách atd., za dne vyjede si teple
oděn v drahé ekvipáži a dává si líbiti různé
krásy, které i zima na sobě jeví, ale běda muži
práce, který dřel vždy do úmoru.
»Přičiň se a Bůh ti požehná!« — učí náboženství
a hle, on že byl pilný, aby uspokojil
svého zaměstnavatele a vydělal na chléb dětem
svým, nyní jest bez práce, ještě prý ono dílo,
které ondy zhotovil, nenalezlo odbytu, žádný ku
#9
alto_textblock
#9
pec se nepřihlásil. S hořkostí tedy as kletbou na
rtech aby vzpomínal své pilné námahy, která
nezaměstnanost a bídu nevylíčitelnou mu přinesla,
kdežto ti, již nikdy užitečnou práci nekonali, nevycházejí
z radovánek.
Trpících, kteří zoufale hlavu svou v dlaně
svírají, je letošní zimy mnoho. Ve všech vesni-
cích i městech slyšet je jejich nářek a zejména
zeměmi rakouskými nese se zoufale; »Hyneme
v bídě, zmořeni hladem a chladným dechem
zimy, v skrovných našich příbytcích neúprosně
sídlící!«
Praví se: »Každý má právo na život!« a
kdo opovážil by se život jiného utratit, trestá se
dle ustanovení trestního zákona. — »Zabil-li’s
úkladně, zhyň ty též !« nařizuje rakouský zákonodárce.
Zlolajný však systém, který zaviňuje
veškerou tu bídu a utrácí životy nesčetných tisíců:
nechávají žít, ale pronásledují toho, kdo
odvažuje se usilovat o jeho odstranění . . .
Dělníka zná každý jen potud, pokud potřebuje
jeho práci a třeba že nikdo bez práce dělníkovy
obejít se nemůže, přece pranic se nestará
o způsob jeho života: »Pracuj, pracuj pilně, ale
žij jak chceš; opovážíš-li" se však činiti vyšších
nároků na život, ukrotíme tě četníky a policajty,
v záloze pak máme ještě vojsko s kanony are-
petýrkami . . .!«
Až po smrti budeš prý odměněn, říkají mu
ti, kteří mečem a ohněm domáhali se vlády nad
světem a dosud se jí zříci nechtějí a tím méně
zříkají se svých pozemských statků, aby tuto posmrtnou
blaženost si zasloužili; za stříbrný peníz
anebo kus hroudy dovedou léta obtěžovat světský
soud a neštíti se ničeho, aby ku své straně jej
naklonili, ale obrátivše se, vykládají licoměrné,
že »soudit přísluší toliko Bohu . . .!«
A tak všude, ať kamkoliv se nemajetný dělník
obrátí, jest se mu posmíváno a jak s loutkou
zahrávají s ním všichni, kteří po celé věky ne
viděli v něm nic než nástroj k dobývání bohatství
a blahobytu, nedopustili ale, aby i on jich
užíval, neznali k němu svou povinnost lidskou
ani křesťanskou.
Na ochranu zvířat vydali zákony, zbavení
svobody malého ptáčete dovedou stíhat, i rybám
ve vodě přisoudil zákonodárce určité dny v roce,
v nichž nemá se jich dotknouti ruka anebo síť
rybářova, ale na dělnictvo zapomněli úplně.
Sedláka-opilce, který místo oře ve stáji chová
herku a tuto hladovou ve vůz zapřáhá, stíhá
zákon i mravní soud celého okolí; ale vyplatí-li
bezcitný principál dělníkovi mzdu, z níž vyživit
má celou rodinu a tato ani pro jedinou osobu
nestačí, na to není zákon, pro to není odsouzení.
A tomuto říká se pořádek a stává více přísných
paragrafů, aby trestán dle nich byl každý,
kdo by jej slovem nebo tiskem rušil, anebo se
mu posmíval. A doba, v níž se toto vše děje,
jmenuje se dobou — civilisace . . .
#10
alto_textblock
#10
Potulkou u geniů*).
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ:
Otec a matka.
Bůh, náš otec, pro chování
deset nám dal přikázání,
ale církev, naše máť,
zkrátila je v jedno: »Plať!«
(Brixen, 26. června 1853.)
') Epigramy Havlíčkovy a Chládkovy vyňaty jsou z »Poesie
Sociální«.
#11
alto_textblock
#11
Ve jménu
V naši církvi — brachu, věz!
růžence, obrazy, panny,
míval-li je v rukou kněz,
jmenují se *dotejkany«.
(1848, 6. září.)
Selský.
Farář dělá z chleba a vína
pro duše selské tělo a krev.
Sedlák dělá tělem a krví
pro tělo kněžské víno a chléb.
(1848, 15. března.)
Bratře Čechu, shod černou hazuku!
Hazuku též římští vrazi měli,
co v Kostnici Husa upálili.
Bratře Čechu! podupej komžičku;
bílé komže jezovité měli,
co nám naši slávu popálili.
(V semináři 1841.)
81.
Tak zní první kriminální článek:
každý zloděj, jenž položí na —
oltář spravedlnosti berana,
čist a práv buď jak beránek.
Čeho zapotřebí?
Naděl, Bože, podle stavu:
Hlad boháčům, chudým stravu.
(Brixen, 5. listopadu 1852.)
Mocnářové.
Lehkoť dobrým mocnářem je býti,
třeba lidu nic nedal,
rádi budou jeho jméno ctíti
za to, že jim nic nevzal. *
(1853, 26. června.)
FR. CHLÁDEK:
#12
alto_textblock
#12
Kristovo učení
(jistými kněži rozšiřováno.)
Ty jsi přišlo z nebe dolů na svět,
do nebe však nepustí tě nazpět:
Kněži tobě pošpinili nohy,
nesmíš s nimi vjíti mezi bohy!
Vyrovnání.
»On je horší nežli žid,«
praví křesťan o křesťanu:
»ty jsi horší než křesťan,«
žid na žida mece hanu.
*
FERDINAND LASSALLE:
Uznání je rostlinou, která jen na hrobech bují.
Každý panující stav, zásadu, na níž sám spočívá,
panující zásadou všech společenských zařízení činí, jím
všem výhradný ráz své zvláštní zásady vtlačuje.
Každý panující privilegovaný stav břemena k udržování
svého blaha hledí přésunouti na potlačované nemajetné
třídy.
My, kteří náš život zasvěcujeme studiím, víme
mnoho a mnoho, ale v jednom bodu zůstaneme právě
těmi věčně nevědomými dětmi; my nemáme nikdy ani
tušení o tom, mnoho-li ti druzí nevědí!
Buržoasie nepřímé daně vlastně nevynalezla; ty stávaly
již dříve. Ale buržoasie vyvinula je k neslýchanému
směru a vložila na téměř celý obnos státních
potřeb.
(1863, v obhajovací řeči před král, komorním
soudem v Berlíně.)
#13
alto_textblock
#13
Z českého jihu.
X Pan mistodržitelský rada — persekutor.
O správci okresního hejtmanství v Táboře, vzdor
tomu, že dovedeme šediny ctít, nemůžeme zazna-
menati mnoho dobrého. Snad ti, kterým vyhovuje
dnešní soukromé vlastnictví s panujícím
policejním a byrokratickým aparátem, pochvalují
si jej, a pochvalují si jej třeba také všichni,
kteří líni jsou přemýšleti o jiné společenské formě
s novými hospodářskými řády. Ale jinak pohlížíme
na něj my sociální demokraté. Můžeme jej
#14
alto_textblock
#14
dětem i dospělým
hodí se neiléne
#15
alto_textblock
#15
= ,
- I
—
Co .,
>NI 4
co :
€
$
C
e
=
C