Císlo 218.

V Praze, dne 10. srpna 1902.

Ročník VI.

Redakce, administrace a ex- pedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vraceji. Nezapečeténé re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V pondělí a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860. 790. Telefon ředakce čislo 11 26a.

NAl

ULKE LlS

Předplatné pro Prahu s do- náškou měsičně. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33. 60 Předpl. pro tuzemsko poštou: měsičně . . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . . K 9.— celoročně . . . .. . K 36.— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . K 48.— Předplatnédo Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně K 52.80 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b)a

Slunce vychází ve 4 hodiny 42 minuty ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 28 minut večer.

Neděle: Sv. Vavřince.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Gabriela na Smíchově od 9.-12. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavuou a pouč- nou přílohóu »Nedělí« o 12 strazách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.

Blaho dělnictva. V úterním čísle zmínili jsme se o vzorné so- ciální činnosti, s jakou mohou se dnes vykázati němečtí katolíci a která jest zároveň dokladem toho, že církev katolická dobře rozumí své době a jak blahodárně zasahuje do řešení otázky sociální. Dnes chceme se krátce zmíniti o důležitém činiteli v organisaci německých katolíků, spolku zaměstna- vatelů »Arbeiterwohl«. Již název, který onen spolek nese, »Blaho dělnictva«, označuje účel, za kterým byl založen. A není to jen nějaké plané slovo, neboť kdo jen jednou shlédl všecka ta blahodárná zařízení, jež ve prospěch dělnictva zřídil ve svých závodech před- seda spolku »Arbeiterwohl«, továrník Brandt v M Gladbachu, musí doznati, že to je spolek mužů, kteří sami nejdříve započali s praktickým řešením sociální otázky ve svých továrnách, pravých to křesťanských zaměstnavatelů. Tento týden konal zmíněný spolek v Düssel- dorfu 21. výroční valnou hromadu, na kteréž před- seda Brandt pojednal o součinnosti dělníků se zaměstnavately. Mezi jiným pravil: »K dosažení účelu, který sobě náš svaz »Arbeiterwohl« byl vytknul: mravně-náboženské, hospodářské a duševní povznesení pracujícího lidu, potřebí jest vedle mnoha jiných prostředků přede- vším oscbní součinnosti dělníků sa- motných. Tato však v plné míře jen tehdy očeká- vati se dá, jestliže o duševní pokrok ve vzdělání těchto v dostatečné míře a správným způsobem bude postaráno. Ačkoliv zvláště v poslední době tato důležitá otázka četné schůze a sjezdy za- městnávala, zbývá přece ještě dostatek hledisek, s nichž by mohla býti posuzována. Dějiny nás učí, že národ dosáhnuvší vyššího stupně kultury jen tehdy ji trvale podrží, když svých mravních ideálů sobě váží a v celém svém životě jimi pro- niknut jest. Mravní ideály však mají kořeny své zvláště u širších vrstev lidových v náboženském nazírání a přesvědčení. Již v dobách klidného vý- voje má úpadek mravně-náboženských ideálů za následek zkázu národa; tím více děje se tak v době

hospodářských převratů, jaké v době přítomné pro- žíváme. Tyto proměny jeví největší účinky na poli hospodářském, jsou však také provázeny daleko- sáhlými převraty v oboru duševním Naším úko- lem není tyto ze světa odstraniti, nýbrž při zacho- vání základů našeho společenského řádu a života kulturního, to, co při novém oprávněným jest po- krokem, v dosavadní kulturu pojmouti. Touto jest, dle svědectví dějin a převážné většiny národa na- šeho, kultura křesťanská, na mravně-náboženských ideálech křesťanství spočívající. Hájiti a zachovati ji, jest tudíž první pod- mínkou každé správné sociální reformy a práce kulturní, kterážto snaha tím důležitější a potřeb- nější jest, poněvadž ideálům křesťanským vznikl nebezpečný nepřítel v materialismu, stavším se širokým kruhům lidu propagandou socialismu ná- zorem světovým. Myšlénce socialismu dán jest řa- dou částečně i vynikajících mužů a učenců vědecký podklad. Byť i tento se strany jiných vědátorů byl po- tírán a jeho správnost popírána, myšlénka ona v očích svých stoupenců tím nikterak neutrpěla, ba naopak počet jich stále vzrůstal. Nám pak třeba počítati se skutečností, že socialistický názo světový, vůči křesťanskému, na němž náš společen- ský řád jest zbudován, v nejpříkřejší protivě stojí, a že veliká mýlka by byla, domnívati se, že se socialismu jen o hospodářské věci jedná. Kdyby jen o ty se jednalo, byl by boj na obou stranách daleko mírnější. Má-li na př. hospodářský vývoj a zvláště sociální zákonodárství, rychlejším či pomalejším tempem postupovat, nemusilo by přece býti předmětem nesmiřitelného zápasu. O všem tom, byť i teprve po několika bojích dalo by se docíliti dorozumění. Uvažme jen, že na mnohé požadavky dělníků, které ještě před několika lety za neoprávněné byly považovány, dnes docela jinak se pohlíží. Zde tedy neleží ona propasť našemu oku dnes se jevící. To co věci dodává hrozivé vážnosti jest soci- alismus provázející úplné odvrácení se od křesťan- ského názoru světového. Nevěra jest u socialisty s jeho pojímáním hospodářského vývoje úplně slou- čena; obojí jest v celém jeho bytí a myšlení takřka slito. Názory jeho o ctnosti a hříchu, právua bezpráví nejsou více totožny s pojmy křesťanskými. Jak rozdílny následkem svých cílů oba směry jsou,

tak různé jest ovšem i posuzování prostředků, k těmto cílům vedoucích. V tom spočívá ona obtíž, socialisty o mylnosti jich názorů přesvědčiti a také nemožnost, jejich idee a přesvědčení, prostředky moci potírati. Přece však musíme boj podniknouti, ale jen tam, kde jest jeho těžiště: na poli duševním, ne však jako nepřátelé, nýbrž jako apoštolové. My nesmíme nad stoupenci protivných názorů vítěziti, nýbrž je zí- skati a sice tím, že ducha i srdce jejich přístup- nými učiníme oněm vznešeným mravně-nábožen- ským ideálům, které křesťanství v nejčistší formě podává, jež však vrstvám našeho lidu, materiali- stickému, světovému názoru holdujícím, odcizeny byly, poněvadž jich duševní život a tím zároveňi vnímavost ideálů, zakrněla. Nedostatek péče o du- ševní povznesení a všestranné hospodářské nesnáze k tomu přispěly. Úlohou naší a s námi i všech těch, kdož kře- sťanství povznésti a materialismus potlačiti ochotni jsou, musí býti, ducha i srdce našeho lidu z tohoto zakrnění povznésti. Především třeba ty vrstvy lidu duševně vyzbrojiti, které materialismu dosud ne- holdují. Jinými slovy řečeno, my musíme proti milionům nevěreckých soci- alistů postaviti ještě větší počet uvědomělých křesťanských dělníků s vírou v srdci, upevněným a zušlechtěným cha- rakterem a s inteligencí, vynikající nad protivníka. Socialistickým dělníkům musí býti ukázáno, že ho- spodářský a sociální pokrok s křesťanským názorem světovým nejen že jest slučitelný, nýbrž že prak- tické výsledky na této cestě ještě snáze dají se uskutečniti. Rozum, charakter a srdce jejich musí býti stejnoměrně vzdělány, láska k povolání a zdat- nost v něm, rovněž i smysl pro rodinný život, pro vše ideální, pro umění a vědění, vše to musí pro- bouzeno a pěstováno býti pod zorným úhlem onoho vznešeného cíle člověčenstva, jejž nám křesťanství ukazuje. To jest ten veliký úkol křesťanských za- městnavatelů.« Dojde také jednou v našich českých vlastech k takovéto organisaci? Doufejme, že se tak stane. Francie má svého Harmela, Němci mají svůj »Ar- beiterwohl«, snad se tedy také u nás najdou kře- sťanští zaměstnavatelé, kteří by slovem i činem křesťanské zásady spravedlnosti a lásky na sociál- ním poli uplatňovali.

KULTURNÍ LISTY.

V Praze, dne 9. srpna. K. — Náš královský Vyšehrad vydobývá si po- zornost cestujících vždy větší. Den co den přicházejí turisté podívat se, jak stavba na kostele pokračuje, jak věže z obkladu trámového vynořují se jako kra- savlce a dívají se do světa koketně, jako by se všech tázaly: Viďte, že jsme člnané? — Z této příčiny by se doporučovalo, aby konečně i Vyšehrad pojat byl do Bädekra k vůli cizincům a aby byl opatřen diplo- movaným ciceronem. Až doposud úřad ten zastával vyšehradský kostelník, anebo 1 hrobník veskrz ne- desinfekovaný, s miliardami bacllů na svých rukou, na nose a vůbec na celém těle. A divím se, že spolek pro zrušení vyšehradského hřbltova doposud slavný magistrát neupozornil na toto veliké nebezpečí pro zdravotní poměry města Prahy. Nejen že hrobník tento na prst pokryt je bacilly z těch nebožtíků, ale že i bacilly vltavskými je prošpikován, protože denně na sta konví vltavské vody vylévá na hroby ne- božtíků. Díváme-ll se na Vyšehrad ze Smíchova, vypadá přímo luzně. Kostel zdá se, jakoby povznášel se z šu- mného lesa, protože se strany této vyšehradské hradby maskovány jsou lesem akátů, lip, jasanů a břízek. Díváme-li se však ze Zlíchova, vypadá kostel jakoby stál v jakési tůni, čili vaně, kterouž tvoří nahé hradby. Snad přece jednou Vyšehrad vysvobozen bude z toho hradebního zakletí. Zdá se, že slavný erár začíná již nahlížetl, jak ty hradby Vyšehrad hyzdily, proto že přístoupll k je- jich okrašlováuí. Clzinec je příjemně překvapen, když při vystou-

pení na hradby najde hned vedle nich celou plář posázenou zemáky, jimž se zde znamenitě daří. — Není také divu. Již po několik století vyšehradské hradby času letního obsazeny jsou pepíky a všeho druhu darmochleby, kteří se zde povalují a zde ka- ždého dne po sobě něco zanechávají, což ovšem teprv nyní erární nos vycíil a odhodlal se takové bohatství využitkovatl. A nejen zemákům, ale I ovsu výborně se zde daří. Ba letos slavný erár odvážil se k pokusu zvlášt- nímu. Na baště nad vyšehradskou radnicí je zaset mák, jenž právě nalézá se v plném květu. Snad na přes rok slavný erár odhodlá se zde pěstovati fíkya pomeranče. Vyšehrad se hřbitovem podobá se rozkošnému parku, z něhož do širého okolí jako démanty září dvě věže. Chrám svatovítský má ovšem polohu vyšší a je proto 1 rozhlednější i přes to, že se naň se všech stran tlačí paláce a residence. Člní to dojem, jakoby ho chtěly stlačit do prachu země. Tu nehez- kou stránku mají pražské kostely, že většlnou jsou zastaveny činžáky, kteréž je přímo dusí. Praha mu- sila mítl od pradávna nouzí o stavební místa, že domy skoro všude tlačí se na kostely. Nevýhody této vyše- hradský chrám ovšem nemá, avšak pevnostní hradby člní z daleka dojem, jakoby měl stálého kasárníka. Vyšehradské věže na jižní straně Prahy jsou též z daleka vlditelny a staly se novým příznakem — Wahrzelchen — Prahy. Uchyl se na procházce kam chceš, ode všad je vldíš. Dávají si pozdrav s věží na Malvazince, pozdrav kostelu až na Bílé Hoře, zírají k sv. Vítu a všem chrámovým věžím na Malé Straně. Sv. Ludmila z Vlnohradů jakoby hoveřila se sv. Pe- trem a Pavlem na Vyšehradě, a mohutná klenba na

Karlově cosi tajemně šepce o dávných časích a okolní výšlny nad Nuslemi a Pankrácem vypravují jim o děs- ném třeskotu zbraní z minulých časů. Slovutný řečník při svěcení křížové růžice na věži podotkl: »Čím by Vyšehrad byl dnes bez ko- stelu a bez kapitoly? Nebýti této, zbytek kostela by se byl rozpadl, a Vyšehrad by dnes byl pouhou vesnicí. Snahou kapitoly bylo, kostel stále z toho rumiště po- vznášeti a tím i staré královské tradice oživovati. My Čechové míváme časem divné nápady. Když si s ve- likou námahou a nákladem něco velmi krásného vy- stavíme, pak to brzy zase sboříme. A ty trosky pak ukládáme do museí, abychom měli se čím chlubltl před cizlnou. Jak krásně by se vyjímal dnes královský Vyšehrad se všemi chrámy a palácl, kdyby nebylo bývalo nešťastného dušičkového dne r. 1420. To boření, zdá se mi, jakoby některým občanům vyšehradským vězelo dosud v krvl. Těch šváboven na vyšehradském Podskalí je hojnost, nebylo by jich škoda, kdyby sbořeny byly šmahem a nahraženy úhlednými domy, a našlí by se též stavitelé, kteří by rádl je přestavěli, kdyby jen jejich majítelé nelicho- tili si, že každý vyšehradský šváb má cenu diamantu. Slyšel jsem, že kdysi kolovala po Vyšehradě petlce, v níž se žádalo, aby sbořen, čili zrušen byl vyšehradský hřbltov. Na sboření kostela si ovšem již netroufají, ale něco se bořit musí, ne-li kostel, tedy hřbitov. Jen pryč s těmi pomníky české slávy, srov- nejte je se zemí, nasázejte na rumištl brambory a nasejte ovsa, to bude moudřejší, nežli umělcům, so- chařům, kameníkům, květinářkám po celý rok dávati výdělek. Teď co den přichází na Vyšehrad diváků na sta — snad dívati se dolů na ty které švábovny?