#2
alto_textblock
#2
trei da
#4
alto_textblock
#4
190l.
#5
alto_textblock
#5
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v v Praze
iv administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#7
alto_textblock
#7
V Praze, ve středu dne 13. března.
#10
alto_textblock
#10
K číslu 72
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
#11
alto_textblock
#11
Předplacen
a inseráty
přijímá administra.
v Marianské ulici.
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
—
#12
alto_textblock
#12
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 13. března. Děkan filosofické
fakulty vídeňské university vyhlašuje, že za-
povídá projevy pochvaly potleskem soukro-
mým docentům, přednášejícím na zkoušku.
Z Vídně, 13. března. Není jisto, zdali
bude možno skoncovati dnes první čtení no-
velly k dani lihové. Tolikéž není jisto násled-
kem toho, bude-li lze vyříditi zejtra ve čtvr-
tek a pozejtří, v pátek, první čtení zákona
o půjčce investiční. Možná dost, že toto se
protáhne do pondělka.
Do té doby bude také rozhodnuto,
bude-li v nynějším zasedání, které potrvati
ma do 28. t. m. (grafickým omylem udán
byl ve dnešním ranním listě termin do 20.
t. m.) vyřízena novella k dani lihové ve
druhém a třetím čtení, jak se žádá zejmena
se strany polské. Do té doby však bude roz-
hodnuto zároveň o kampani sněmů zemských.
V té příčině koná se každý den dlouhé vy-
jednávání. Rozhodnutí závisí podstatně na
Polácích, kteří ukazují k tomu, že řecké
pravoslavné svátky velkonoční připadají tento-
kráte na dobu mnohem pozdější, t. j. na
15. dubna.
Z Pešti, 13. března. František K oš u
vyslal jako předseda neodvislosti jmenem je-
jím vzhledem na nastávající nové volby do
říšského sněmu uherského ke všem volebním
výborům provolání, ve kterém se žádá mimo
jiné samostatna maďarská armáda, samo
statní zástupcové zemí koruny svatoštěpán-
ské a zahraničných mocí, samostatné celní
území u právo Uherska, uzavírati celní a ob-
chodní smlouvy s jinými státy
»Nechceme žádné celní války s Rakou-
skem — praví se v manifestě — chceme
dokonce, by 33letá hospodářská pospolitost
byla vzata v úvahu, avšak nemůžeme déle
trpěti, aby naše vlast byla odsouzena být
kolonií, která vyrábí toliko suroviny.
#13
alto_textblock
#13
Nemůžeme dopustiti, aby naše vlast
byla oloupena o průmysl, aby cislajtánské
tovary u nás nalezaly volné a pohodlné
tržiště.« V provolání vyzývá se k založení
samostatného peněžníhe banku, žádá se vše-
obecné volební právo pro ty, kdož platí daně
a rozumějí maďarsky, reformy pro dělnictvo,
bezplatná a maďarským jazykem prováděná
výchova lidu, zkrácení služby vojenské, re-
forma sněmovny magnátů a »spravedlivá«
úprava poměrů jazykových.
Z Vratislavi, 13. března. Sborové
velitelství 6. armádního sboru zakázalo
katolickým duchovním kázati
polsky pro vojáky.
Z Říma, 13. března. Včera byla zde
podepsána smlouva o výstavbě černohorské
železnice z Baru do Podgorice na Nikšič
uzavřená mezi generálním konsulem černo-
horským a italským podnikatelstvem.
Ž Berlína, 13. března, Z Poznaně
oznamují: Při doplňovaci volbě do říšského
sněmu, v Poznani konané, dostal první sta-
rosta Wissing 9573 hlasy, advokát Chrza-
nowski 15.015, sociálně demokratický kan-
didát 719 hlasů. Polský kandidát tudíž zví
tězil nad Němcem. Němci zahájili k volbě te
nebývalou agitaci. Wissing doporučova
se Polákům polským plakátem, ve kterémse
praví: »Milovaní krajané Poláci, budete-
voliti Wissinga, budete míti cenného
přímluvčího v Berlíně a u dyor
Vymůžete více nežli svým vlastním zástup-
cem. Buďte moudří a podejte růku ke svor-
nosti. Náš osud závisí na nás Polácích
Projde-li Wissing, ukáže se vděčným.
Není naším nepřítelem.
Netrvalo dlouho a na nárožích nalepeny
plakátý jazykem polským, ve kterých se
pravilo: »Čož pak kandidát Němců, vrchn
purkmistr Wissing, stal se přes noc Po-
lákem? Soukmenovci, nedejte se šáliti pro-
voláním, které na sloupech je nalepeno ! To
#14
alto_textblock
#14
je léčka! Hlasujte pro našince Chr za-
nowskéhole
Z Říma, 13. března. »Osservatore
Catholico« sděluje: Papež hodlá ve příští
konsistoři jmenovati 16 kardinálů, mezi nimi
pražského arcibiskupa bar. Lva Skrben-
ského a krakovského biskupa Puzy na.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
#16
alto_textblock
#16
Z Vídně, 13. března. (C.-B.) Císař
propůjčil pensionovanému cestmistrovi Edvar-
dovi Sängerovi v Jaroměři stříbrný zá-
služný kříž s korunou.
Finanční ministr jmenoval finančního se-
kretáře dra. Františka Michla finančním
radou a představeným hlavního celního
úřadu v Podmoklech-Děčíně.
Ministr spravedlnosti přeložil notáře
Ondřeje Roglera z Podbořan do České
Kamenice a jmenoval kandidáta notářstvi
Gustava Grímeisena v Jablonci notářem
ve Chvalšinách.
Z Mnichova, 12. března. (C.-B.) Ne-
mecký korunní princ odejel o půl 11. hod.
večer do Berlína. Na nádraží dostavili se na
rozloučenou: princ Ludvík, pruský vysla-
nec hr. Monts se členy vyslanectví a jiné
osobnosti. Četně shromážděné obecenstvo
pozdravilo korunního prince hlučným volá-
ním »slávy«. Rozloučení korunního prince s
princem Ludvíkem bylo velice srdečné.
Z Mnichova, 12. března. (C. - B.)
Dnešní slavnostní den byl ukončen skvělým
osvětlením. Princ-vladař Luitpold jelv
otevřeném voze s německým korunním prin.
cem a následován princi a princeznami krá-
lovské rodiny hlavními ulicemi, kdež všude
byl pozdravován bouřlivými, stále se obno:
vujícími projevy plesu.
Z Mnichova, 12. března. (C.-B.) Prine
vladař Luitpold obdržel dnes od velitele
druhého praporu 4. východoasijského pěšího
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Přiletěla vrána . ..
#19
alto_textblock
#19
n Kancelářská črtaod Julie Vla sák ové.
#20
alto_textblock
#20
l6 »No, Jehličko — hrom do té služby uhod-
Toho mého kluka k tomu nedám, kdybý me
na kolenou prosil! To je služba! Od Vánoc
jsem se ještě nevyspal! ...«
»Inu, pane officiál, dyž ráčejí ob den tan
covat!«
»Copak to! — musím přece se ženou ně
kam — ale tyhle noční služby mě trhají —
každý čtvrtý den »fárpost« — tam to táhne
pranestydatě a pak noční! — fi! —« a pan
official vykulil se s postele, chvátaje o páté
ráno dokončit nočni službu a sluha Jehličk
štrachal se dále. Přišel pana officiála vzbudit.
Takové hovory opakovaly se každý čtvrty
Pan officiál byl teprve rok ženat, byl ve
selý, milý společník, svět ho těšil a byl by ho
ještě víc těšil, kdýby tak ta vrána mu byla při
nešla kluka nebo holku nebo třeba oba na
jednou
Stále o tom mlüvil. Všichni znali tuto jeho
touhu a ti zletilí mu říkali, aby si toho jen tak
tuze nepřál, že není oč stát a konečně — že
ještě ten čáp nebo vrána k němu může tal
často zavítat, až ho to bude mrzet! I sluhové
slyšeli často projevy pana officiála, zvláště Je-
hlička často vyposlechl plány, co by z těch
kluků a holek všechno musilo být. Všechno!
Jenom žádný pošťák! — nebo to je služba
k nevydržení! Jednou nohou v kriminále, dru-
hou ve špitále, nebo u toho fárpostu si každý
jenom revma přitáhne! Jehlička poslouchala
kýval mlčky a starostlivě hlavou. Ba byly to
těžkosti u tohohle stavu poštovského! On, Je-
#21
alto_textblock
#21
den.
#22
alto_textblock
#22
hlička, nebyl s to takřka nikdy pana officiála
vzbudit ráno o páté. Pan officiál včera po bále
a před tím po věnečku spal jako zabitý. Jehli-
čka jím cloumal, tahal ho, lucernu pod nos mu
strkal a když už nic nepomohlo, otevřel dokořán
dvěře. To pomohlo hned! 7a sv
»I jděte do sakrabonie!« křičel pan off-
ciál a spěchal zavírat, aby drahocenné teplo ne-
uteklo a znovu spustil láteření na obtíže téhle
služby. »Toho svého kluka k tomu nedám
kdyby mě na kolenou prosil,« končil po každé
Jehlička nepočítal, jak dlouho už tomu je
co pan officiál toho kluka čeká, on jenom vě-
děl, že po něm touží a řikal: »No, počkají, po-
čkaj', až jim ten kluk spustí tu svou bálovou,
pak se nevyspějí ani v tu noc, která jim nyní
zbývá«, a pan officiál tuze rád podobnou řeč
slyšel, protože si to přál a Jehlička dále ne
myslil.
Jednoho dne, koncem masopustu, po ně-
jakém plese, když to zase u »fárpostu« tak
nekřesťansky táhlo a pan officiál měl držet
»noční«, vyžádal si v panu praktikantovi zá-
stupce, aby se mohí, řádně vyspat. Po nočn
bývá prázdno — tak se vyspí dost.
Pan praktikant šel. Ráno přišel Jehličk
pana officiála budit. Strčil mu lucernu mezi oči
a volal: »Pánbudobrýtro, pane ofíiciál! Vstá
vaj', vstávají !« — vida ale praktikanta, ptalse
po panu officiálovi.
»Musil domů,« řekl praktikant krátce a za-
bořil nos ještě do podušky.
»Ah! Musil domů !« opakoval Jehlička.
Významně položil prst na nos, otočil se se
svou lucernou a pln radosti šel dále.
»No, tak vida! To jsem sám rád! Toliksi
toho kluka přál! No, vida, vída, musil domů !«
a každému několik podobných slov řekl a než
se rozednilo, věděl kde kdo, že přilétla k off-
ciálovům vrána, že musil pan officiál domů.
#23
alto_textblock
#23
Všichni věděli, že tomu tak není, ale měli
z Jehličky nehoráznou radost. I pan kontrolor,
vážný pán, když mu Jehlička novinu zvěstoval,
vida významné mrkání a slyše významné ka-
šlání, pochopil žert a pravil: »Nu, ano, jenže
nevíme, je-li to opravdu hoch.«
Pan officiál měl celý den prázdno. Když
druhý den do úřadu přišel, přivítal ho takový
příval blahopřání, až nad tím strnul. Ale měl
radost — vmyslil se tak v city šťastného otce.
Prodlením dne roznesla fáma zprávu tui
dále a dověděl se to také pan domácí pana
officiála. Potkal paní officiálovou na schodech
někde a jako starý mládenec kozla věděl, jak
se má mladá matka šetřit, přinese-li jí den před
tím vrána něco v peřince — dal se do upřímné
gratulace. Paní offieiálová se zapálila a utekla.
Když přišel pan manžel domů v poledne,
přivítal ho zase příval slz. Nářek byl asi ná-
ramný, neboť celý nevinný žert, kterým se do-
poledne pan officiál bavil, připadal mu nyní
velmi nemístný a on zahořel velkým hněvem
na praktikanta, jakožto jeho původce.
Hned odpoledne se do něho pustil.
»Jaké pak řeči jste to nadělal ? Žena m
pláče . . «
»Já? — Nic jsem neřekl! Kdo to nadě-
lal?« bránil se praktikant. »Herr Jehlitschek !«
volal »ouředlní« řečí.
Jehlička se přihnal. »Poroučejí !«
»Jářku, Herr Jehlitschek — řekl jsem já,
že k officiálovům — tento.. . ?« ptal se prak-
tikant vážně.
»No, neřekli! Řekli, že musil pan officiál
domů, no a já, když pan officiál pořád o tom
klukovi mluvil, jsem myslil, že ho má jako už
doma — no, co není, může bejt!«
Bylo ! Sotva za rok gratuloval ouřad panu
offieišlovi doopravdy. Tentokráte panička ne-
plakala.