#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 12. září 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 12
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
Vychází každý týden v pátek. O Redakce, administrace a expedice f Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4’80, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2*40, čtvrtletně K120. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. y Pro ostatní země na rok K 6’88.
#6
alto_textblock
#6
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích. Česká ulice číslo 18.
#7
alto_textblock
#7
V neděli, dne 14. září o půl 10. hod. dopoledne,
koná se veřejná schůze lidu s přednáškou
soud. Roušara z Prahy. Místnost a program
vizte na plakátech. Agitujte, soudruzi,
aby byla schůze četně navštívena a sami se v
plném počtu a v čas dostavte.
#8
alto_textblock
#8
Jak se rozhodnout?
(Českým rodičům na uváženou.)
Zítra a následující dny započíná v Českých
Budějovicích zápis dítek do škol. Zásada, že
výchova školní jen tehdy může býti zdárnou,
když děje se v řeči mateřské, proklestila si již
dávno cestu a jest u všech kulturních národů
samozřejmou. Shledáváme, že vzdělaný nár odfran-
couzský nenechává vychovávat mládež svoji
jinak než francouzský, Angličan anglicky, Němec
německy a Rus — třeba, že pro vládní
despotii považován jest za příslušníka národa zanedbaného
— rusky.
Nikomu ani nenapadne, vyzývati národy tyto
anebo je donucovati, aby posílali děti své do
škol, v nichž mluví se jazykem cizím, dětem
nesrozumitelným, a také se nikdo neodvažuje
národům těmto rozumné jejich jednání vytýkati
anebo se jim posmívati pro ně.
Jen národy slovanské odsouzeny jsou, za-
koušeti trudný osud, mají si dát rvát rodný
svůj jazyk a tím, že donucovány jsou posílati
dítky do cizích škol, zlechčovati i národní kulturu
a schopnosti vlastního ducha.
V Madarii rdousí Slováky, v Haliči znemožňují
život Rusínů stančíci polští, v Německu
sám vladař vypověděl boj Poláků a na jihu
rakouské říše zgermanisovat chtí Němci národ
slovenský.
Národy tyto žalují celému světu pro křivdy
na nich páchané, volají po spravedlnosti, a kde
jen mohou, se brání. Nejvíce brání své národní
školství.
A národ český, jako vůdčí národ a nejkulturnější
všech slovanských národů, vidíme
často nabízeti pomocnou ruku těmto malým neb
.rozdrobeným národům a slýcháme jej tyto po-
vzbuzovati.
Jak mají se ale věci ve skutečnosti?
Pohleďme do sousední říše německé: Po-
chybujeme, že našli bychom tam jedinou vzdělanou
rodinu polskou, která by s klidným
srdcem posílala děti své do násilně vnucené
školy německé. Cítíme, jak závidí Poláci v Německu
tu výhodu rodinám Českým v Čechách,
že ony do své vlastní školy, do školy české
dítky posílati mohou.
Nelekají se žádných hrozeb ani žaláře, ale
bojují, aby dosáhli alespoň téhož poměřu a
my zatím zde nuceni jsme konstatovati, že pře-
kvapující počet českých rodin — dobrovolně
tisíce dětí mateřské škole odcizuje a plní jimi
školy německé, pro děti českých rodičů nevýhodné.
Nesouhlasíme s těmi, kdož říkají, že znalost
němčiny odnárodnila mnoho Čechů, učinila
z nich renegáty, nepřátelštější mnohem více
•českému národu než plnokrevní šovini němečtí,
a přejeme si naopak, aby každé dítě české naučilo
se německy, neboť jest mu to nutné, právě
jako převážná část Němců uznává znalost češtiny.
#9
alto_textblock
#9
Ale toho nedocílíme posíláním dětí do německých
škol, tam se jich velmi malá čásť
správně německy naučí, většina a velká většina
jich pak neumí ani německy ani česky.
Němčině mohou se naučiti děti dnes zcela
dobře ve školách českých, pak-li rodiče jen
trochu přihlížeti k tomu budou a budou učitelům
nápomocni.
O to nemůže býti naprosto žádného sporu.
Jinak se však věc má s jinými předměty, kterým
děti ve školách naučiti se mají.
Zajisté každý z nás lne k tomu: hodně
vědět a hodně umět. Vezmeme-li dnes do ruky
školní knihu a pozorujeme bedlivě, co vše je
v ní obsaženo, klneme době, kdy sami chodili
jsme, do školy a ani desetina učení oproti
dnešnímu se nám nepodávala.
Pak zaradujeme se přece, vždyť podává se
to vše našim dětem, našemu druhému — já a
přejeme si jen, aby vše dobře pochopilo a stal
se z něj vzdělaný a rozšafný člověk.
A nyní si představme, jak veliká ztráta je
to, když tuto bohatou osnovu učební předložíme
dětem v jazyku cizím, z něhož ani slovo neznají.
Děti ti musí hleděti na vše to strnule a strach
se jich zmocní, jak se tomu naučí. Více jako
polovina energie, která ve škole české sloužila
by jen k pochopení věcí a smyslu jejich, ve
škole německé se ztrácí poznáváním nesrozumitelných
slov a duch, jádro všeho učení pochopeno
není.
Můžete si představiti, oč vše tímto dítko to
okrádáte? Vystihujete, že nerozvážní rodičové
jsou v tomto případě nejprvějším upírem a po-
škozovatelem dítěte, který je zraní již pro celý
život?
Vezměte jen před sebe českou a německou
knihu, jednoho a téhož obsahu. Ve svém životě
naučili jste se německy, čtěte tedy z německé a
pak z české. Po přečtení několika vět již seznáte,
jak mnoho v německém textu vám ušlo,
kdežto význam vět českých pochopujete zcela
jinak. Zkuste to, i když myslíte, že dobře německy
umíte.
A tak přesvědčíte se, že co zde ušlo vám
v malém, uniká tam dítkám ve velkém, uniká
jim vše, každý předmět, uniká jim tryskem.
A proto uvažujte, rodičové čeští, uvažujte
a buďte ku svým dětem spravedlivi: České dítě
patří do školy české!
#10
alto_textblock
#10
Vilém David Vilda:*)
I. Z MÝCH CITŮ.
Odkaz.
Mne chudá moje matička
zde opustila brzy,
a věnem zanechala mi
jen bídu mou a slzy.
Co s věnem tím si počít mám?
Vždyť na srdci mne tísní . . .
Dobře, že mohu rozdávat
to věno — svojí písní.
Roste ten odkaz, mohutní,
a s ním ty naše statky;
vždyť to, co mně jest odkazem,
i jiným daly matky.
Bez úroků ta bída zlá
se množí dál a dále . . .
A slzy v očích chudiny
se třpytí neustále.
') Ukázky z trojdílné sbírky »Od srdce k srdcím«.
#11
alto_textblock
#11
Jsme bohatými — na bídu
a slz máme dosti . . . !
Však, proměnit ten odkaz náš,
jest naší povinností!
II. V PAVUČINÁCH HUMORU.
Ty, Vilo, knězem staneš se!
To býval přelud sladký
za mého mládí v kvetu jar
mé drahé, milé matky.
Oltáříček mně koupila,
já rád jsem si s ním hrával ;
dětem z celého sousedství
jsem »požehnání« dával.
I »ornát« mně obstarala
rodička moje milá;
co ze mne jednou stane se,
to jistě netušila . . . !
Ty dobrá moje matičko,
já poslechnout měl Tebe!
Teď mám: jen peklo na zemi,
a mohl jsem mít nebe !
A mohl jsem se dobře mít
a tloustnout v jarém věku;
teď pro tu moji hubenost
lze těžko hledat léku!
Ú, Bože! Být tak farářem!
Dbát čerta — celibátu . . . !
Kdo ví, kolik by hledalo
dnes dětí svého tátu . . . !
Má dráhá, milá matinko!
Já starostmi blednu . . .
A mám jenom dvě dcerušky,
a ženu — jenom jednu ...!
(Díl III. obsahuje cenné a věcné proslovy k dělnickým
zábavám a divadelním představením, neb slavnostem
významů jakýchkoliv. Redakce.)
#12
alto_textblock
#12
Dělnická výstava v Praze.
Když před málo měsíci dostalo se nám
z Prahy prvých zpráv, že letošního roku ještě
uspořádána bude v Praze První dělnická
výstava, a bylo nám sděleno, že již v srpnu
bude zahájena, hleděli jsme na to nedůvěřivě a
mnoho pochybností námi zmítalo: Kde vzít prostředky
a co vystavovat?
Pravilo se: Výstava dokáže, co dělnictvo
umí. Ale jak to bude možné? Jak dokáží
kovopracovníci svůj um, když k. př. stroj, budící
obdiv světa svojí složitostí, velikostí a výtvarností,
stojí sta tisíce zlatých a miliony zařízení
k výrobě těchto strojů; kterak tedy pro-
kázati tento um, dovednost dělnictva v kovoprůmyslu?
Ne menší překážky a obtíže jevily se i
v oborech jiných. -
Výstavní výbor však ovládán silnou energií,
překvapoval nás stále novými zprávami a zaručoval
zdar po stránce morální.
Byli jsme zvědavými.
Kvapně sáhali jsme den po zahájení výstavy
po novinách, a byli jsme překvapeni;
»Národní Politika«, »Hlas Národa«, »Politik«,
»Prager Tagblatt« atd., všechny referovaly, že
výstava jest zdařilou, zdařilou nad očekávání,
mile překvapující.
Á kdo ji již viděl, vypravoval: Krásná,
nelze si ani představiti jak, Člověk musí ji vidět,
aby utvořil si úsudek.
A je opravdu krásná.
Není sice seskupeno v ní tak bohatě množství
výrobků téhož odboru jako na výstavách