#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 94.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LY8TY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 6. dubna 1900.
#4
alto_textblock
#4
i tuto okolnost míti na zřeteli, uvažujeme-li o tom,
máme-li se rusky učiti či ne.
Řečník podotýká ku konci, že nemá velikých
nadějí, že tento jeho návrh v komisi a zejména v kru-
zích vládních bude příznivě přijat. Vídeň jest nám
nepříznivá, poněvadž tamní kruhy nikdy nestudovaly
význam náš a význam Slovanstva pro tuto říši.
Posl. Krejčík: Oni ten význam studovali fi-
nančně!
Posl. dr. Šamánek: Vídeňská politika jest
vlastně politikou pruskou; Vídeň nedělá nic, co ne-
schválí Berlín. Naše budouenest leží v politice slo-
vanské a v tomto znamení také zvítězíme. (Výborně!
Potlesk.)
Posl. Stein zamítá návrh, protože prý znamená
obrovskou touhu po ruské knutě. Bylo by hned lépe,
kdyby Čechové navrhli za vyučovací povinný před-
mět čínštinu. Zahanbuje sněm provincie Čech (Bouř-
livé protesty mezi Čechy), že v okamžiku, v němž ži-
dovskou uhelnou lichvou hrozně jest-vykořisťován lid,
podáván jest na něm návrh na vyučování ruštině.
Posl. Iro: A posl. Masaryk stojí o němčinu!
Posl. Stein: Má-li návrh stránku politickou a
chcete-li docíliti jím rozkotání říše a úpadek firmy
Habsburg a spol., pak souhlasím
Nejv. zem. maršálek zvoní a praví: Musím
žádati pana řečníka, aby o nejjasnější dynastii tak
nemluvil. (Souhlas mezi Čechy a velkostatkáři.)
Posl. Stein navrhuje na konec, aby sněmovna
zamítla návrh a limine.
Návrh není dostatečně podporován.
Posl. dr. Eppinger prohlašuje, že strana jeho
bude hlasovati proti návrhu dra. Šamánka, poněvadž
znamená pouhé mlácení prázdné slámy a jinak zá-
konodárství o gymnasiích náleží říšské radě. Dokud
Němci musejí přispívati na potřeby školské také
ústavů českých, musejí se brániti proti návrhu dra.
Šamánka. Čechové hřeší prý na svém vlastním ná-
rodu, nechtějíce dopustiti vyučování němčině a žáda-
jíce vyučování ruštině. Němci jsou přesvědčeni, že ro-
stoucí neznalostí němčiny Čechové stávají se méně
nebezpečnými soupeři Němců. Proto by se nevzpírali
zřízení čínské zdi mezi Němci a Čechy. Ale Němci
vědí, že Čechové nemyslí to vážně, nýbrž že chtějí
jen demonstrovati proti uznání němčiny za jazyk
státní a lichotiti národní ješitnosti. Čechové se obá-
vají, že prostředkovací řeč německá bude na ujmu
rovnoprávnosti. Rovnoprávnost není prý rovnost ab-
solutní. Němčina jest prostředkovací řečí v Rakousku,
jest státní nezbytností i dle nařízení Badeniho
i Gautsche. Jak má český soudce psáti Polákovi.
Slovinci atd. Kdyby rakouští Slované se sešli, musili
by mluviti německy. (Smích na českých lavicích.)
I při konkursu jsou všichni věřitelé téže třídy rovno-
právní, ale nedostávají přece stejný podíl. Řečník po-
lemisuje pak s posl. drem. Fořtem, poněvadž mluvil
o znovuzřízení dřívějšího stavu. Ale nadvláda něm-
činy jest následkem dvoustoletého vývoje a nedá se
tak snadno odstraniti. Nové sčítání lidu, o němž
mluvil dr. Herold, nedopadne podstatně jinak, než
dřívější. Není pravda, že vyrovnáním pominuly by
všecky spory. Národní spor zůstane, ale zápas může
se zmírniti, obrátiti na jiné obory. Ale výhodou vy-
rovnání by bylo, že mohli bychom svůj zájem obrá-
titi také k jiným věcem. Vyrovnání bude snad těžké
dílo, ale blahodárné i lidu propěšné. Aby se to brzy
stalo, jest mým upřímným přáním. V ohledu for-
málním navrhuji, aby se přešlo přes tento návrh
k jednacímu pořádku. (Výborně! na německých la-
vicích.)
Posl. P. Opitz vyslovuje své největší překva-
pení, že návrh Šamánkův vyskytuje se právě nyní.
V nynějším stadiu vyrovnávání jest tento návrh velmi
nepříznivý a pro Čechy nepraktický. Němci vstoupili
letos opět do sněmu po dvou letech s opravdovou
vůlí pracovati na díle smíru. Není českého státního
práva. Sám dr. Edvard Grégr to přiznal (Smích.)
jenž psal dru. Riegrovi, že ani Palacký r. 1861 o če-
ském státním právu nic nevěděl. Bylo by neštěstím
pro nás i pro Rakousko, kdyby české státní právo
stalo se skutkem. My Němci jsme Rakušané a císaři
věrní, jsme Němci v Čechách; ale chceme býti pány
ve svém území jako Čechové v jejich. Němci vystou-
pili ze sněmu také pro jazykové nařízení Badeniho.
Sám dr. Pacák hlásal, že otázka jazyková musí býti
upravena jen zákonem. Vstoupili jsme do sněmu také
proto, abychom ve prospěch rolnictva, obchodu zdě-
lali dobré zákony. V konferencích pracovali Čechové
poctivě a smířlivě o dosažení smíru, a jest škoda, že
konference netrvaly o tři neděle déle. Proto jsme
přišli do sněmu, poněvadž jsme očekávali, že smiř-
livá nálada objeví se také zde. Ale návrh dra. Ša-
mánka neznamená mír, nýbrž boj a bouři, a jest na
ujmu smírné náladě mezi Čechy a Němci. Půjde-li to
tak dále, Němci znova vystoupí ze sněmu. Návrh
posl. Šamánka jest také nanejvýš nepraktický. Němci
jsou proti němu a velkostatkáři zajisté si to rozmyslí,
než budou pro něj hlasovati, zejména duchovenstvo
jistě uváží, co by znamenalo rožšíření rusismu jako
#5
alto_textblock
#5
u jižních Slovanů. Žádná rakouská vláda nepředloží jej
císaři k schválení. Dr. Rieger pravil, že Čechové
mohou se domoci největšího pokroku v dorozumění
s Němci. Řečník předčítá řeč Riegrovu ze sjezdu
staročeských důvěrníků. Lamanský pravil, že Čechové
jednali by rozumněji, kdyby místo boje s Němci stu-
dovali raději německý jazyk. To byla rozumná rada.
Řečník připojuje se k návrhu posl. dra. Eppivgera.
Posl. Vojt. hr. Schönborn obrací se nejprvé
proti vývodům předešlých řečníků a praví, že vý-
vody prvního řečníka pomine. Pohříchu stal se tento
poslanec návrhem, na nějž oba následující řečníci se
odvolávali, jaksi mluvčím druhé strany. (Odpor.)
Posl. Strache: To není správné.
Posl. Vojt. hr. Schönborn: Oba druzí řeč-
níci ubezpečovali nás výmluvnými slovy svou miru-
milovností. Vítáme ji. Ale domníváme se, že míru-
milovnost se neosvědčuje tím, že používá se návrhu
na zavedení ruštiny na středních školách k tomu, aby
dotýkáno se bylo všech možných vysoce politických
otázek. (Souhlas mezi Čechy.) Také řečník uznává,
že znalost němčiny jest ve mnohém ohledu důležita
a znamená praktickou potřebu, ale poznamenává, že
tato praktická potřeba během doby často se změnila
a že v jisté době mnohem značněji a důtklivěji byla
projednávána. Řídí se to právě praktickými poměry
a bylo by chybou usilovati o uzáko
nění této praktické potřeby. Nebylo
by to ani prakticky žádoucno ani
fakticky možno. Straně řečníkově záleží na
tom, aby rovnoprávnost byla skuteč-
nou a kdyby některá strana odvážila
se na ni útoku, najde ve straně řeční-
kově vždycky svého nejvytrvalej-
šího obhájce. (Souhlas u velkostatkářů a Če
chů.) Na vývody posl. P. Opitze, jenž podrobně za-
býval se pojmem »státní právo«, nechce odpo-
vídati a myslí, že se strany povolané bude na to
jistě reagováno. Poznamenává jen, že idee velko-
statku byly v bezpočetných progra-
mových prohlášeních vytčeny a že
nikdo nemůže pochybovati, jakého
náhledu jest jeho strana o této věci.
Co se týče vývodů dra Eppingera o kompetenci
sněmu, praví řečník, že kompetence sněmu ohledně
reálek jest nepochybna; co se týče gymnasií, dlužno
přenechati dle stát zákl. zákona ustanovení zásad
o vyučování říšské radě. Ale patří-li zavedení no-
vého vyučovacího předmětu k základním zásadám,
o tom může býti pochybováno. Ostatně již roku 1868
byla vládní předloha, týkající se změny zem. zákona
z roku 1866 o tak zv nuceném vyučování jazykům
na školách bez odporu strany dra. Eppingra podána
a vyřízena.
Dovoluji sobě podotknouti, že nejsme vlastně
proto, aby ruský ruský jazyk jako obligátní předmět
vyučovací byl zaveden na střední školách, uznáváme
však, že v jisté míře by potřeba k tomu vedla, aby
zvláště na školách reálných a obchodních vzhledem
k četným stykům obchodním s Ruskem řeči ruské
bylo dle možnosti obligátně vyučováno. Také forma,
v jaké pan navrhovatel návrh svůj přednesl, nezdá
se nám býti zcela správnou. Arci bylo by věcí ko-
mise, aby v tom směru náležitou odpomoc zjednala.
Důvody, které nás vedou k tomu, že budeme v prv-
ním čtení pro tento návrh hlasovati, ačkoliv s for-
mou, v jaké předložen byl a s jeho odůvodněním
souhlasiti nemůžeme, leží v tom, že nám záleží na
tom, aby vůbec poměry, které souvi-
sejí s vyučováním jazyků na střed-
ních školách znova byly přetřásány.
Doufáme, když návrh ten do školské komise se do-
stane, že tam také ze spánku bude probuzen návrh,
který jsme my svého času podali. Nechtěli jsme
svým hlasováním, proti návrhu v prvním čtení této
záležitosti dodati rázu zvláštní důležitosti, kterého
v ní nevidíme a doufáme, že naše odůvodněné tužby
snad se přiblíží k uskutečnění. Budeme hlasovati pro
přikázání návrhu školské komisi. (Výborně!)
Posl. Sokol poukazuje k tomu, jak zhoubné
by bylo pro národ český, kdyby Němcům bylo při-
znáno právo veta. Návrh podobný návrhu. dra Ša-
mánka ve školské komisi již jest. Ale Němci jsou
proti návrhu Šamánkovu jen proto, aby dokázali, že
bez jejich svolení ničeho nesvedeme. Proti německé
řeči v návrhu nic není. Řečník vykládá potom pro-
spěšnost a snadnost znalosti jazyka ruského pro
Čecha. Řečník přimlouvá se za návrh posl. Šamánka.
(Potlesk.)
Posl. Kar. Adámek polemisuje s řečníky ně-
meckými a ukazuje k tomu, že hospodářským vývo-
jem Rusi sbližují se celé světy a bylo by zrovna
blbé, aby národ zápasící o svou existenci toho na-
prosto nedbal. Učením ruštiny opatřuje se potřeba
národa, podporují styky průmyslu a obchodu. (Vý-
borně!) Němci praví, že není nám potřebí znalosti
ruského jazyka, ale českého dělníka z německých
krajin vyhánějí.
Němci nebudou s ní jednati, nýbrž
#6
alto_textblock
#6
český lid. Co v ní bude špatného, spadne jako
suchý list.
Někteří pánové, praví řečník, položili návrhu
dra Šamánka tendenci a účel, které nemá. Chceme
prý jím demonstrovati proti Rakousku a dále řekli,
že chceme jím demonstrovati proti zavedení státní
němčiny v této polovině říše. To prvé je nesmysla
to druhé, kdyby bylo pravdou, bylo by zcela odůvod-
něno. (Hlučný souhlas. Výborně!) Nevím, od které
doby se pokládá za demonstraci proti Rakousku,
když se beze vší politické tendence mluví o říši, se
kterou podle authentických výkladů našeho ministra
zahraničních záležitostí žijeme v přátelském poměru.
o říši, která proti nám nikdy žádnou výbojnou válku
nevedla, ale která v největší tísni Řakouska Ra-
kousko retovala. (Výborně! Výborně! Hlučný po-
tlesk.)
Pan posl. Stein nás chtěl uraziti tím, když toto
staroslavné království s velikým řvaním nazval pro-
vincií. Tou silou hlasu nezvýší sílu své urážky. Na
jeho omluvu říkám, že má vzácného spojence v našem
panu místodržiteli, který se také dosud nevymanil
z domění, že tato země je pouhou provincií a není
královstvím českým. Dosud nepoužíval titulu místo-
držitele království českého a také ne na svých dopi-
sech. Divím se p. Steinovi a jeho mistrovi, že zapo-
měli na veliký příklad železného kancléře Bismarka.
Mohl by pamatovati, že r. 1866, když vítězné pluky
ve válce bratrů s bratry přitáhly až ku královskému
městu Chrudimi, dal vytisknouti prohlášení An die
Bewohner des glorreichen Königreich Böhmen. Vzý-
vají-li páni Wolf a jeho spojenci Bismarka, nechat
obrací také k tomuto odstavci jeho evangelia svou
pozornost!
Posl. Opitz varoval nás před nešťastným ná-
sledkem, který nám pojde z toho, že se klaníme če-
skému státnímu právu. Naše státní právo není žádnou
modlou, nýbrž jest živou, neodvolatelnou a nepod-
vratnou zárukou nedílnosti tohoto království a svo-
bodného, kulturního, národo-hospodářského vývoje
obyvatelstva této země. (Výborně!) Odvolává-li se na
agitační brožuru přítele dra. Grégra, jest to nevinný
žert, neboť on dal dávno svému výroku tehdejšímu
náležitý výklad. O významu státního práva se ne-
mluví podle agitačních brožur, nýbrž podle odborných
historických děl.
Pan posl. Opitz pravil také, že jazyková naří-
zení odporují přirozenému právu. Ať vysvětlí, je-li to
přirozené právo, či ne, aby Čechové v zemi koruny
české též při všech úřadech a soudech se mohli do-
moci svého práva svým jazykem mateřským. Jest-li
pokládá za přirozené právo, co hlásal Mommsen, má
pravdu, ale pokládá li za přirozené právo, že jsme si
vzájemně rovnými, pak musí pochopiti, že by po-
slední jiskra národního citu v nás shasla, kdybychom
jen písmenu nebo linii od tohoto práva upustili. (Vý-
borně! Výborně!)
Pan Opitz by mohl věděti, že toto právo nám
zaručil i vítěz bělohorský, když povýšil němčinu na
rovoprávnou řeč s češtinou v tomto království. Ani
ten sveřepý vítěz se neodvážil tohoto práva se dot-
knouti. Právem u těch pánů (obrácen k levici) jest
moc a slyšel jsem kolikráte, že otázka Jpráva jazyků
národnostních může býti řešena jen krví a násilím.
Pan poslanec Eppinger mluvil o jakési chabrusové
rovnosti.
Divím se, ze muž tak vysoko stojící, který naše
poměry v království českém tak dobře zná, se může
odvážiti výroku, že bychom my Češi v tomto králov-
ství nebyli s Němci rovni. Z toho plyne také jeho
pochybený důsledek, který vedl k tomu, že poko
v této zemi nebude dříve zjednán, dokud neskloníme
svou šiji před Gesslerovým kloboukem státní nebo
zprostředkovací řeči. Mezi tím, co se zvykem samo-
volně vyvinulo, a mezi tím, k čemu nás chcete nutit
zákonem, jest veliký rozdíl. Mluvíte-li o smíření
v tomto království a nevzdáváte-li se tohoto koneč-
ného cíle svého snažení, aby vaše řeč byla vyvýšena,
a národ náš aby se stal ve své drahé vlasti národem
třídy druhé, pak mluvíte planě o tomto smíru, pak jest.
smír tento nemožný. Naše formule zní: Co vám, to
nám, anebo: co nám, to vám. (Hlučný potlesk.) Na
jiné zásadě není smír možný, a pravíte-li, že jen váš
svatodušní program, o jehož vybudování pan místo-
držitel se vřele přičiňuje, jest kamenem moudrosti,
kterým možno dosáhnouti mír, pak musí dříve zhynout
v této zemi poslední Čech, než-li bude moci býti řeč
o takovém smíru, kde bychom složili svou šiji pod
jařmo vaší nadvlády. My si přejeme, aby veškeré
obyvatelstvo prospívalo, ale poněvadž si to přejeme,
nemůžeme nikdy podati ruky ke smíru, který by
nebyl poctivý a trvalý. Jedině trvalý a poctivý smír
jest, který bude uzavřen na základě naprostého rov-
ného práva a rovnocennosti obou národů v tomto
království. (Výborně! Výborně! Hlučný potlesk. Řeč-
níku se blahopřeje.)
Posl. dr. Fořt: Není radno mluviti stále o ru-
ské knutě, o ruském barbarismu, ale na zřeteli dlužno
míti hospodářský a kulturní rozvoj Rusů v letech po-