Vychází každýfden mimo v neděli a svátek o 3. liod. odpoledni.

Pledplici se v ad ministraci v Ostrovní ullol číslo 1508-11 v Praze: | poátou: métirné . . 1 al. 10 kr. 1 al. 36 kr. Ctntletně . 3 „ 30 я 4 „ — я pUletnA . . в , 60 „ 8Я — я celoroéné .18 „ 20 я 16 » — я Jednotlivá čísla 5 kr S nedělní přílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepiané přijímá r e d. a. Ic c e v Ottrovní ulici čí*. 1508—II. RukopiaAv nevracíme a uepodepaanýcb nedbáme. REKLAMACE neiapečeténé posýlány budtei nefr&nkovány. Ineeráty počítáme ncjlevnčji

ČÍSLO 192.

V PRAZE, VE ČTVRTEK DNE 23. SRPNA 1894.

ROČNÍK XXVI.

Kde živel český ohrožen je nejvíce? V Prase. 23. trpná. Včerejší ,N. L.* per .lapsum" ne tak „calami", jako spíše meteora en-page spletly ■i článek úvodní s první svojí lokálkou, kteráž­ obsahem svým patřila rozhodné namísto úvodní. A polemika naproti dru. Riegrovi patřila­ vším právem do části lokální. Dr. Rieger zaslal vysoce důstojnému jubilantovi do Blovic blahopřání, jež obsahem­ svým nebylo určeno pro veřejnost. Avšak muž jakým je dr. Rieger, potřebuje jen si odkašlati, anebo jen zívnouti poněkud z okna ven, a již o tom jsou plné noviny, čláukář „Nár. L." včera provedl klasický kousek zlatotepnický. Dr. Rieger probodli ve své gratulaci do Blovic jedno zlaté zrnko a článkáŕ „N L.“ zachytil je a roztepal je na velikou plachtu, jíž by mohl býti přikryt téžký formanský vůz. Dr. Rieger ve své gratulaci pozmínil se jen zběžné o „utuaci naší velice neutéšené" в přáním aby stala se utěšenější. Který člověk na svétě hledal by v tom něco závadného, avšak zlé svědomi mlado- české vycítilo ihned z ní ostří — a napsalo na dvou sloupcích proti dru. Riegrovi článek,­ jehož obsah tuto rozebírati nebudeme čtenář zná již ten mlýnek aN. L.“ dávno nazpaměť, co se všecko v něm proti dru. Riegrovi a Staročechům vůbec namlelo a dosud namele. Je to pořád to samé, jež končí známým refrainem : Rieger se Staro- Čechy pranic nedělal a nedocílil atd. My raději věnujeme pozornost stati již „N. L." včera měly rozhodně dáti na první místo. Stať ta nese název : Kde živel­ český nejvíce je ohrožen. My z ní v krátkosti vyjímáme : V poiledaí době osývá se neustále volání : prsonjte, praoojte, prohlubujte politioký program­ svůj I Mobli bychom velmi snadoo vdáni toto persiflovati, však neuč níme t»k, poněvadi aa to máme, ie beilo to má původ poeti vý, ie vytrysklo a onoho neodolatelného půdo, kterýž ohnivého dooha iene v před a pfed. Pracujme, pracujme, ale neopakujme atále tento povel, není toho aapotřebí, neboť česká my«l a česká ruka nejsou na lenošeni avyklé a potom­ by se mohlo adáti, še má to býti obia- lobon, jako by ее byli předchůdci naši a my ■ončasníoi stá e jen povalovali a jako by úiasný knltorní pckrok národa naieho v posledníeb třiceti leteob byl nám spadl do klína jako sralá datle. Pracujme v aéjmu národa svého aejmena tam, kde posice naše je nejslabší a kde besohledný odpůrce ohroioje nás ne snad brutálními proitředky a prostředečky libereckých,­ moiteokýoh a duchcovských mčiťáků nýkri kde český kraj nám aakirá svými továrnami­ a průmyslovými sárody. A to v první řadě na mysli máme naie Pojiseř, ve druhé severní Polabí. Tam práce především na místě, do tohoto kraje měli bychom vysiati všechna avon armáda, již máme pohotové, neboť tam nepřítel germanisuje n nlamcje s državy naší kos po kuse, tempem sice vleklým, ale bes> pečně a jistě, tam každá p d kter m nám nrve, pro vieohny časy je ztracena. A proč nepřítel tento tak nebespečný ? Poněvadž — a to nikdo nenpře, ostatně je na čase, abychom konečně nčili se pravdě poh ížeti ve tvář — přináii v chudý horský ten kraj jakýs takýs blahobyt, pouévadž obyvatelstvu aa vykonanou práci vyplácí­ msdn poměrně slninon takže déln'k a dělnice v kraji tom nemoí živiti se nenstále jen bramborem a kávou čekankovou Nepřítel taký nemá ani zapotřebí ařisovati teprve aě> meeké školy, německon tvrzí, a nfš podniká germanisační výpravy d > okolí, jest jeho německý­ závod, v němá ředitel Němec, úřednici Němci a tak zvaní mirři a přední dčloioi jsou rovněž Němei. Z takové továrny germaniaaoe rozlévá te tisici praménky, ba i ten vsdueh vůkol všechen němčinou je nasycen. Oermani- saoe provádí sv ide svolua, řekli bychom při* rosené. A když továrník ke všemu je výbojný, když sávoda svého, bohatství a vlive pooživá ěi vlastně soenžívá v nerovném boji sa tlsbým živlem ěevkým, tn ovšem výsledek práee ger

a ve sborech representativnlob, třeba by formálně­ nebyl tam ješiě pánem, vy oítite, ie Němec fakticky tam pánem už je. Od takového bavlněného neb nitěného barona se třemi, ětyřmi a jeité více do nebe trčícími komíny není odvislý poose lid délnieký u něho sa- městnaný, nýbrž 1 ekonečná řada existencí jinýob. Co živnostníků a obchodníků odkésáno takovémto místě na továrna 1 A naproti nim poobé přáni bohstého mocného fabrikanta mnoho platí. „Co bychom si sde probůh počali,­ kdybychom sde neměli továrny.* Povsdeoh tea slyšíte všode, odpovídají jím na výtky, ie chabí jsou v ohledá národním. Nepřitel moderních­ lidomoren, jak nazývají někteří humanisté­ továrny, oviem namítne, ie by to nebylo žádné neitěstí, kdyby lid vrátil se ae akaiené atmoiféry fabrického sám do vsdnohn čerstvého do života bnkoliokého, vin к kdo by ma dal potom tn sbtku, kterou si v továrnč vydělá. Nebespečí je sde a nebezpečí hrosivé. Proohásíte-li se krajinou tou, cítíte nejistou­ půdu pod nobama, ba slyšíte hukot va* lioí ее vlny, která spláchne do velikého německého­ moře, 00 německým průmyslem průbé hem let pro kataitrofu tuto bylo připraveno — neaHdíme-li pevnon nezbornoc hráz proti příboji­ tomu. Zde příležitost kn práci, к té ve likó i к té drobné. Tážeme ve především, čím vysvětlili se dá, ie téměř všechen průmysl textilní nalézá se v této zemi v řekou německých­ ? Jako by bylo sákonem stanoveno, ie majitelem přádelny, tkaloovny, bělidla, továrny sukno atd. smí býti jen Němec. Odpoví se, Že stalo se tak přirozeným vývojem, poněvadi průmysl ten byl к nám přinesen Němci. Visk z oiciny dittila se к cám i jiná odvětví prů- mys ová, v nichž Němci vrohn nemají. A proč nikdo z nás — až na skrovnou výjimko — nechopil se myšlénky, sříditi přádelnu ? Vždyť přece Jizera a Labe tekou nám, abychom tas řekli, kolem nosu a my příležitost měli pře- ivědčiti se o veliké výnosnosti tohoto odvětví. Proě ve městech ryse českých, kde druhdy provosovino sonkeniotví řemeslně, po aaniknati drobné této výroby nebyly sfíieny továrny, jako stalo se na příklad v Liberei a v jiných ještě městech německých ? Třeba ie byli prvními­ pionýry textilního průmyslu v Cechách Němci, Sasíci, Slessné, Brani horáci, Porýnci а Enasané — eoi nenplynnlo od tó doby ěasn dost, přiučili se od nich, jak vnadným spůso- bem Ise člověku zbohatnonti ? Tím není vinna neohni к práci, neboť kde jde o nvpjeti svalů, um jest i v německých továrnách Cech všade první, nýbri ona nesmělost, jei smutným jest dědiotvím a dob, kdy odváino bylo v této nsií vlasti hlasitě pronésti slovo české, onen atraoh před každým důležitějiim roshodnntím v němž jako v iíravině každá adravá myšlénka hyne. U nás mia ví se stále o práci hospodářské а o povznesení průmyslové výroby, o ochraně malého řemetlniotva atd a při tom všechna neděje klade se v akci aákonodárnou. Sledu jeme ie sympatií snahy tyto, však budiž nám dovoleno říci, ie nejkrásnější zákon nic nám nebude platným, nezměníme-li rvou povahu a neetaneme-li ie v boji hospodářském výbojnými.­ Jsme s: tobo védomi, 00 zmůže v kraji ohroieném byť i jen jednotřídní škola matiční, viak spolettati ve všem na Matici přece nesmíme.­ V Pojiseří a v horním Polabí třeba jest jiným opássti se brněním. Tem třebs přede- viím nejintensivnéjši práce hospodářské. V tomto kraji třeba soustředili vieohoo, 00 ve příčině hospodářské amine. Německému velkoprůmysla, jeni dere se vší mocí na jih a koná na této oesté nejvydatnéjií práce aákopnioké germa- nisaci, čelili musíme průmyslem českým. Nechť poměrů a požadavků časových opravených nenamítá se, že к tomo je dne* posdě. Není I jen dnchovcnitvo zůstává se svými oprávně to pravda. I dnes jeité jest právě v tomto nými požadavky stále v nedůstojném postavení

velkoprůmyslem, netaatavíme, к tomu třeba — práce. Stať tato, jak z obsahu vidno, není psána v redakci nN. L.", nýbrž byla jim za alána odněkud z Podkrkonoší, od muže, po měrů tam co nejpodrobněji znalého. My stať jeho od prvního až do poelednibo slova podpisujeme, jelikož stesky a práni tatáž ode dávna v listě našem povznášíme Právě nyní, kdy sklářský průmysl v Krkonoších je skoro na dobro zničen, naskytla se vhodná příležitost kn práci konečně plodné. Na schůzi mlynářů ve Hrsdci Králové vyslovil se mlynář jeden takto : My pro samou vysokou politiku zanedbáváme­ zájmy životní. My pro samou vysokou poMtihu hyneme. — Ale tu honem povstal jeden mladočeeký poslanec a projev tento, jenž potkal se souhlasem, hned za tepla udusil ; načež tentýž poslanec jal se tn strašné plodnou práci našich delegátů odůvodňovali. V tomtéž Král. Hradci konala se též schůze českých rolníků a tu posi. Adámek stěžoval si na slabé účastenství rolníků v zájmech jeho vlastních. Náš rolník pro samou vysokou politiku nemá takměř kdy starati se o hospodářství a tím méně navštěvovali odborné schůze rolníků. On je stále štván a mrskán z jedné politické schůze do druhé, v nichž musí na komando volali : hanba Riegrovi. Mattušovi, atd. A nyní přicházejí na rolníka radikálové,­ kteří volají : prohlubujte politický­ program. Zanechte mladých, přidejte se к nám. — Proto vším právem dopisovatel do „N. L " z Krkonoš napsal : Mohli bychom snadno toto volání persiflo vati. — My bychom věděli o persifláži jiné, persiflaži bezděčné, jež pozůstává ve faktum statisticky dokázaném, (viz brožurku, jež o stavu rolnictva rozdává se na výstavě v Hradci Králové) a jež vyjadřuje se číslicí přímo zdrcující, že nejbohatší kraj Český — Královéhradecký, co do pozemků, hypothekárné zadlužen­ je do 60 procent své skutečné­ ceny. Při tomto faktum nastává rolnictvu jiné prohlubování­ programu. Jen hodně ještě tu vysokou politiku mlaťme až rolnictvo naše ocitne se na bubnu. Pak teprv nastane situace po č — utěšenál К upraveni kongrny. Jako vůbeo veškeré duchovenstvo české povsnáií v době nejoovějií h am svého sa ton p*-íěinoc, aby korgrna duchovenatva byla již jednon a konečně upravena definitivně, tak také aa tímto ůěe em pronesl všecek rychnovský­ vikariát přání i projev svůj 1 O ichůsi vikariá niho duchovenstva v Liberko pronesl v té přfčind návrh svůj vdp. Jan Šrámek, farář­ nebeakorybenvký, kterýž jednomyslné přijat­ byl všemi přítomnými. Formulář névrhc ■věřen byl к seatavení rovněž podle jednomyslného­ nanesení po návrhu samého navrho* vati le dp. Frantiikn J. Solfatovi, f ráři Sknhrovč. Podle tohoto naneseni pojato bylo v protokol sohůae té sněni žádosti i návrhn, jakož náxledoje : Kotierende duchovenstva ví kariitn rychnovského ve své výroční sehůsi aa plného počtu aástnpoů ■ každého farního ářadn в vikár átu letov v Liberku shromážděni uva injlo, ie veškeří jiní stavové, jaki jim také apravedlivč příslušelo, požívají platů rešaě dle

kraji anačná iháňka po malých průmyslnýoh objektech, kde ■ důstatek je vody a pohodlná komunikace. Textilní průmysl nabývé tam nových­ tvarů, asvádéjí se tam stále a stále nová a nová odvětví, staví se nové a nové vévody. Víme sice, še český průmysl nedá se tam vy- koualiti ve dvm, ve třech letech, viak tolik víme. že jediný podnik provedený se adarem bode miti aa následek řada podniků jioýoh.

provisorním a uvaiujíe dále, ie aejmena v době nynější činí se na dochovenatvo požadavky v každém ohlodn čím dále tfm větií, připo míoá poměry těmito nuceno, že r. 1885 vy- ’ sovoc vládou tlíbeno bylo ono, jak též naheře nsnáno by o a vůbec se nsnává, vsdělání i postaveni­ knéae nedůstojné prov.aorum v 10 letech­ odstranili. Prohlašujíce, že nechceme nikterak­ v tomto obledo něco podnik conti bes

Nechť nemlnví nikdo n nás o nedoetatkn ka-laného dokonce proti vůli svých představených, pitáln. Přes to, že úroková mira, tak hluboko biskupů a tady ne hee aneto d ikonce proti manisační je tím akvě ejif. Visme, 00 vykonali - к e-la, jaon pokladny našich finaněních ústavů vůli našeho nejdůatojnéjiího otce biskupa bralo- pro ponšmčenl druhdy ieskébo kraje L eh gové, ' plny penát. Jenom t.*coho pohybu uvést do hradeckého, žádáme, aby týž uváživ v lásce Sehmittové, Blasehkové, Leitenbergrové, Lin-! nahromaděných pokladů naiioh a šlo by to | své postaveni sobě věrnýeh se této citelně nás kové Stumpové atd. atd. Pútajme po břeha * všechno. Nechť tedy pracuji naši páni fioan-lse dotýkající aà'eiito>ti ujal tak, aby ještě Ie Jiaery, pr jděme ten rajský kraj. jehož j áoí čnící. Jde tu o vše velikin a důležitou. Jde toa sebrány byly s celé diecé-e petice в pod h-anioe táhne se od Tornava přes Želeený Brod, tn nejen o interes hospodářský prvního řádu, pisy vešcerého dicbovenatva bes roadíin, jež nýbrž také o vysoce výsnsmnon věc národní. Pouhými slavnostmi a schůaemi, jichž důležitost pro osvěžení české mysli nikterak nepodceňujeme,­ prond germaniaaoe, nesený německým

(n dodejme přes Haratoe, Svárov sž к T*nn- weldo) přes Semily, Раке, Jilemioi kn Králové Dvora atd , • č m se tam snledáme ? Třeba by aekomandovel ještě v obecních aastupitslstvícb

by ještě letos a celé d ecéie kralokradeoké a nejen to i po náležitém smluvení se tšeeh discési vůbeo к říšské radš a panské «němovně p dácy byly te tím účelem, eby, jelikož dobe

■líbu v týž čas vyprší, počátkem roka 1895 všema duchovenstvu bes rondila byla kongrna upravena — definitivně. — Podáváme pak v této příčině dobře, oviem podle pomšrft v našem vikanátč, uvážený a sajisté skromný návrh: Pro faráře žádáme o kongrau 900 el.l Pro kaplana 460 sletýoh Faráři se systemi- sovaným místem kaplsnekým budiž dán aktivní přídavek 200 в). Faráři bea místa kaplantkého 100 sl. Jelikož v postavení knése rok od roka také jsoo požadavky avýieoějií, jaki se to také u jioýoh stavů usnává, žádáme, aby tská knězi byly uděleny kvinkvenálky a sice iádáme o 6 postupných kvinkveoálek po 100 niatých pro všeoboy kněse bes rozdíle počítaje ode dne první jurisdikce. Pense vyměřena budiž kti- dému taková, jaké bylo služné v den vstoupení­ na odpoěinek. Pro ty, kteří ve výslcžbč již jsou, žádáme o příslcšnoo náhradu. Rovněž­ žádáme, aby přestalo ono kněse nedůstojné navedeni, že totiž mezi všemi jenom kněz dostává­ mzda svou ex post, když již prsoovzl, jakoby se mn dřivé nedůvěřovalo. Tato takto sestavené žádost bndiž v protokol konference pojetí а к nejdůst, Ordinsriátu zaslaná a aby dosáhlo se nanesení všech kněší jednomyslného, budiž ve čtyřech českých listech, jakž tyto konferenci se tavovateli návrhn pánč Šrámkové naznačeny byly, nveřejněna 1 Jednomyslné usneseno­ v Liberku 16. srpna 1894. Politický přehled vnitřní. v Praze, áae 23. srpna. Rakousko a jeho nárožní tabulky. Pouze slovinské nárožní tabulky v Lublani staly ze předmětem jednání v krajinském zemském­ výboru. Zemský výbor roshodl, že ponze slovinské tabulky uliční porniují právní stav a tedy musí býti odstraněny. — Jednání o věci této bylo prý velmi pohnnté a při hlasování­ roshodl jen zemský hejtman sám svým hlasem. — Co se týče němeokožidovské tabulkové­ výpravy pražské, asznameu&váma, že těchto tibniek bylo v Praze zavěšeno celkem 329 na 200 domech ; 96 z nich jest pouze němeokýeh, 233 němeokočeskýob. Poněvadž pak jest v Praze 4347 domů, činí 200 domů „německých"­ ani ne 5 proo. Rozumí se, že záležitost­ tabulek pražských není dosed skončena. V otázce zřízení slovinského gymnasia­ V Celji sděluje „Vaterland", že brakó aříaení slovinského gymnasia v Celji jest již hotovou události ; • faktem tím souvisí návštěvu ministra vyučování ryt. Madeyského a poslanců Stürgha a dra Foraggera o předsedy poslanecké­ sněmovny v Anace. Spola však knden prý levioi nsbidnnty v náhradu jisté koncese. List žádá, aby orgány levice oznámily, v čem ústupky ty mají spočívat! — O aálešitosti té píše ivovský čaiopia „Prseglad" dle telegrama „Nene Freie Preaie* takto : „Jest ettzkon, sdali zřízeni siovic z'i ého gjmnasia v Celji, městě to značnou převahou německém, jest fkntečně potřebným. Pakliže školou ton má býti prováděno poslovinšténí německé obce Celje, není mošno se zřízením takového ústava sochlaaiti. Yideň. (Pro Turky je к dostání konfesio- nelni hřbitov.) Kdežto ve větších katolických mčiteoh všudeš sřiznjí se hřbitovy zvané centrální,­ t j. na niobi nůše pohřben býti veřejný­ nesnaboh a sebevrah, v černi vyznačila se nejvíce obec vídeňská : jeví tato ochoto zařídili­ pro Turky temřelé ve Vídni turecký hřbitov Přenechala fotii 404 čtver. metrů méstxkýoh pozemků pro pohřbívání Mohame- dánů zemřelých po čas jejich vojenské slniby. Kdo své vysněni ctí, mnaí této ochotě městu Ví teč býti povdéčen. Mohamedáni v cíl. armádě­ neoblí býti pohřbeni na vídeňském centrálním­ hřbitově. К pomérům v Uhrách. „Prašský Denník* píše : „tJmíněnoet, ■ jakou uherská vláda stůj 00 stůj hodlá provésti církevní novoty,­ nese ji ted nebtshé ovoce ; proti nocenému­ sňatkn občanskému opíralo se jen ki> ■kupstvo se stranon konservstívnf (částkou ileebty), ale kdyi ebč sněmovny schválily přec ien sákon většinou, ku které si ministr We- kerle dopomohl jen siskáním nejkrajnšjších odpůrců­ dualismu, tsk sváných Koiutovců, ua ou- pili vlastenečtí biskupové ■ loyality k trúca pokoreč a optatili od dalšího boje, avšak пав miaiatr Wekerla vyborcoval občaoažým sňatkem­ iivly, které teprve ted li n smyslily, jaká ta oukevní novota můie miti následky a tito drobové atčínajl Wekarlovi — zrovna jako toma učedníkovi в bájky Gůthovy — růsti přes hlaví a cn není s to jich upoutali v bývalé­ mesa, duchové ti hrouí uškrcením úřed- n kivi a iivlové ti chroinjí vládl Wekerlovn.**