ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fd925cc4-7f6c-465c-9364-0ffeb2823dae
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 6, person 12, work 1
1 masthead
Ročník I.
2 masthead
Č. Budějovice, dne 31. října 1902.
Č . Budějovice
3 masthead
Číslo 19.
4 title
NOVÝ
5 article
Vychází každý týden v pátek. 0A Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4’80, půlročně Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned ca Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, ca. K 2-40, čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 548 při objednáni.•Jednotlivá čísla za 8 haléřů.•Pro ostatní země na rok ^ 6*88.
Rakousko Český Budějovice Německo
6 title
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Rudolfovská třída číslo 24.
Adolf Č . Budějovice
7 article Zázračný pták.
Zázračný pták. Mračna táhnou českou zemí, davy hřměly ulicemi, zní křik: „Šláva!" a též „Robe!" Ten Drozd skromný stále zobe. Rok tak mnohý, žalný, skvělý, bouře mnohé přeletěly, mnohé křiky, mnohá lání — Drozd však zobal bez ustání. Tichá Činnost, prosta vády ... Zasloužilť si velké řády. Mravnosti štít čistý třímal na poutích do města Říma. Winkler, Wilt . . . již byli v kleci, když on mužnou tyčil pleci... Ve jménu Tvém, Čechů pane, myslel, zobat že nepřestane. Ted je konec. Zobal, zobal až prask v kase bídný obal — Před potopou každý běží — jen pták schován pode věží.
Rob Winkler Wilt Čecho Zobal Řím
8 article Před dušičkami.
Před dušičkami. Rozjímá Liga A 5. Za několik dní nastanou nám opětně ony zvláštní pochmurné dny, označené v kalendáři jako dny »všech svatých« a »dušiček«. Pochmurné nejen pro svou truchlivou podzimní náladu, v jakou je celá příroda zahalena, ale zejména pro vzpomínky, které těch dnů věnovány jsou, dlouholetým působením církevní tradice, výhradně našim drahým zemřelým. V dny tyto putují sta a tisíce k místům, kde těla zemřelých jsou uložena v klín matky země, přinášejíce sebou věnce, různé okrasy z papíru i plátna, ozdobují jimi hroby a roz- žehují nesčetná světla, jak se říká: »za duše v očistci« . . . Tradice ty jsou všeobecně tak vžity, že toho dne i ten, který si jakživ na své zemřelé přátely ani nevzpomene, putuje také — jedenkrát v roce! — na hřbitov a zapaluje svoji obětní svíci, a to kolikrát nad rovem nebožtíka, jenž mu byl na živa třeba solí v očích a jemuž by namnoze za živa nevěnoval ani těch několik krejcarů, jež ho ta rozžatá a »obětovaná« svíce nyní stojí . . . V tom právě jeví se ta faleš a to pokrytectví, které jsou tak význačnou známkou velké části pobožnůstkářského lidu při všech jeho veřejných projevech: že vzpomínání zemřelých určeno je církví na určité dny »všech svatých« a »dušiček«, vzpomíná taková »zbožná duše« také, třeba po celý rok ani si i po těch svých nejbližších příbuzných nevzdechne, zvláště ne má-li jich umrtím škody ... A kupuje rovněž věnce, kupuje květiny, kupuje lampičky a sví- čičky, protože to druzí dělají také, ale vlastní věc, totiž vřelá vzpomínka drahým zesnulým, to je při tom ponejvíce vedlejší. Okázalost, nákladnost při okrášlení hrobu a — — hodně zjevně ukazovaný »zármutek« (k vůli lidem!), toť při tom první a poslední! U žen pak k tomu ještě přistupuje příležitost k ukázání podzimních šatů, žaketů, peľerin a klobouků-.
A 5
9 article
Tak úkony, vzniklé původně z těch nejdojemnějších a nejtklivějších citů, stávají se postupem doby vlivem neuvědomělosti, neupřímnosti a chvástavosti lidí, namnoze projevy, plnými nechutnostmi a falše. Nechceme předepisovati, jakým způsobem mají lidé vzpomínati těch, kteří jim byli milými a umřeli, to každý soudný, citlivý a v kolejích všednosti slepě neběžící člověk dle povahy své sám si zařídí, ale tolik chceme říci, že takovéto hromadné, veřejné a většinou okázalé uctívání mrtvých nemůžeme schvalovati! Měl-li někdo někoho, jenž mu byl drahým a jehož ztráty dosud těžce postrádá, má zajisté stálou příležitost vzpomínati jej po celý rok. Vždy najde si chvilku, kdy vzdálen ruchu života ponoří se ve vroucí vzpomínky na krásné i trpké chvíle, jež s ním prožil a někdy i dovede si, pociťuje-li toho potřebu, uprázdniti chvíli, kdy nepozorovaně uklouzne na to místo, kde tělesná schránka jeho odpočívá a třeba i skrytě si tam popláče. Taková skrytá a soukromá vzpomínka zajisté jedině uspokojuje upřímného člověka, neboť jen v takovém případě rozhodují pouze city a nikoliv jiné, třeba hodně vedlejší příčiny. Ale nechápeme, proč by někdo měl si své vzpomínky schovati právě na jeden den, církevně stanovený a smutek svůj pak veřejným kritikám vystavovati!? A nevíme, proč by měl dále v den tento věnce kupovati, věnce, jimiž se vůbec ničeho ani pro mrtvého ani pro živého nedosáhne a proč by měl vydávati drahé peníze za svíce a světla, ze kterých sice mají klerikálové od prodavačů slušný rebach, ale jež nemají jinak žádného účelu? ...
10 article
Toť zajisté jest zhola zbytečné a nemístné a prozíravý člověk jistě nedá svým projevům uchýlili na takovéto cesty. Pro něho zajisté platí zásada: když vzpomínáme svých drahých zemřelých, vzpomínejme jich nejčastěji, vzpomínejme jich kdykoliv po celý rok, ale upusťme při tom ode všeho, co k projevům takovým vůbec nepatří a z čeho lidská spekulace udělala celé »obchodní« odvětví... Vzpomínáme-li svých drahých zemřelých, vzpomínejme jich tedy jen v hloubí svých srdcí! Vzpomínejme jich láskyplnými myšlénkami, ale nevyhazujme při tom těžce vydělané peníze na zbytečné svíce, kytice a věnce, jichž zbytky beztoho za krátko na to hrobník sebere a hodí na smetiště. To raději, chceme-li už peníze na něco vydali, místo koupení věnce a svíček, ošaťme na zimu na uctění památky zesnulých některého sirotka, jichž všade plno nedostatkem šatu strádá; to bude stokrát lepší! Jen rozhodně nedělejme z těch svých osobních citů nevhodné okázalosti, jichž klerikálové vděčně využívají k výročnímu doplňováni svých hlubokých kapes!
11 article Klerikálové se svíjí...
Klerikálové se svíjí... Fenomální nehoda, jaká stihla veškeren kle- rikální svět českoslovanský odhalením velmistra dlouhoprsťáků monsignora Drozda, způsobila věčným štváčům a šmokům tisku klerikálního nepříjemnou lázeň. TecT však již, kdy tuhé to sousto nutnosti vklouzlo jim do žaludku, zdvihají klerikální kohouti znovu svůj hřebínek a počínají se obvyklým sprosťáckým způsobem zbavovali zodpovědnosti za prožluklou aféru. Tak na př. orgán Jirouška a pátera Škrdle, který ještě nedávno »dělal velkou vodu« se spiskem téhož msgr. Drozda, vyšlého tiskem a nákladem družstva »Vlast«, zříká se jako posedlý špinavého toho kumpána. Jsou to dvě pozoruhodné these, které rozvíjí nyní klerikální tisk agitační: 1. že záložna Svatováclavská nebyla podnikem klerikálním, 2. že msgr. Drozd nebyl klerikálem, ale liberálem. Orgán Jirou- škův o tom praví: »Svatováclavská záložna jest ústavem čistě klerikálním. Tak se hlásá dnes do světa a »Právo Lidu« zpívá v křiklavém tom koncertu hlavní melodii. Na to odpovídám: Nikoliv! Svatováclavská záložna není ústavem ryze klerikálním, nýbrž jest ústavem peněžním a přijímá peníze od každého, klerikála i nekle- rikála, kdo je do ní uloží a rovněž tak půjčuje všem spolehlivým dlužníkům bez rozdílu kravaty a karafiátu.« A na námitku, že záložna byla založena klerikály a že klerikálové ji vedli, odpovídá pisatel, že Reiffeisenovky založili na stech místech rovněž kněží a proto přece nejsou to ústavy klerikální.
Drozda Jiroušek Škrdle Reiffeisenovka
12 article
A k bodu druhému: »My, křesťanští socialisté, k Drozdovi se nikdy nehlásíme, jako on nehlásil se nikdy k nám. On do žádné schůze křesť. socialistů nešel a žádného křesť.-soc. spolku nebyl členem a zvláště nevšímal si těch, kteří veřejně platili za klerikály — za rozhodné katolíky. Drozd nebyl klerik ál, on byl liberál, a kdo jediný do opravdy by se k němu mohl hlásiti, byli by liberálové, — odpůrci katolíků. Jeho život a kolegiálnost s radikálně-liberálním Ortem a konsorty, nejlepším je toho důkazem.« Zdá se, že tyto these budou hlavní zbraní klerikálních janičárů v nejširších vrstvách lidových proti nepopiratelným faktům, jež se stala. Proto třeba v čas je zakřiknouti a shrnouti přehledně vše, co záložnu i Drozda karakterisuje jako eminentně klerikální. Jezovitský obhájce vychází z předpokladu, že o směru závodu rozhoduje okolnost, kdo k jeho vzrůstu přispívá. Je to očividně nesprávné. Máme podniky různých tendencí, a přece, jedná-li se jim o zisk, přijímají jej vděčně od kohokoliv. Tak tomu zvláště zde: záložna přijme vklad od kohokoliv, neboť vklady jsou hlavním zdrojem zisku. Není to tedy žádná ctnost, nepřihlíželi k osobě vkladatele. S půj-
Drozda Ort