2
masthead
„Nový Jihočeský Dělník."
4
article
jiných, takže s těží lze se rozhodnouti, komu
přiznat palmu vítězství, ale právě asi proto jest
naše Dělnická výstava tak zajímavou, zde každý
předmět má svůj vlastní význam, každý krok
vede k něčemu novému, pozoruhodnějšímu prvého.
V pravém křídle paláce umístěny jsou práce
samouků vedle zdařilé exposice železničních zřízenců,
překvapující svou- bohatostí, dokazujíc
čilost věčně těkavého ducha lidského.
Podivíme se věrnému nápodobení skal a
tunelu na trati železniční, lokomotivě, domku
hlídačovu, pravidelným signálům ozývajícím se
palácem, kolejím, stromku vyrostlému ze skály
nad kolejemi strmící, jakož i obrazům malířů
amatérů, v jejichž rukou vlastně bývá kladivo
nebo červená korouhvička či jiný nástroj, nutný
při dopravě, ale štětec jen v prázdné chvíli,
místo odpočinku. A tak, jak zaujímá dopravní
práce celý život těchto lidí, upoutala k sobě i
jejich ducha, celou myšlénku, takže asi ani ve
snu nezdá se jim o jiném než o ní a její zodpovědnosti.
Vystavují obrazy o pracích svých
v dílnách, na trati, ve skladišti a o všem možném,
co s povoláním jejich spojeno jest. Vedle toho
množství strojů, zhotovených topiči a jinými
zřízenci v době prázdné. Diagramy, fotografie
nehod na drahách, miliónté číslo »Železničního
Zřízence« a mnohé jiné, zdařilou exposici doplňují.
5
article
Za ženskými pracemi ručními, potravními
řemesly a pekárnami upoutá na sebe oddělení
statistické, literatura strany a znázornění pracovních
a životních poměrů dělnictva. Shledáte
zde, že nestačí jeden den k prohlédnutí výstavy,
máte-li zažit kousek z jejího jádra, ale týden a
14 dní bylo by třeba; každý den zahloubat se
do jedné exposice a vyhledávat zajímavosti.
Z oddělení malířského odchází jistě každý
s lítostí, že jest již unaven, a přeje si, by mohl
se sem brzy vrátit a pozorovat dále. Vystavujíť
zde proslavení malíři akademičtí nejzdařilejší
svoje práce, dyšící uměním a také plné sociálního
významu. Jest zde Kupka z Paříže, Zdenka
Braunerová, Hofbauer, Homoláč, Honza, Hudeček,
Mucha, Novák, Panuška, Růžička, Spiller,
Horálek, takže lze si představiti, jaký dojem
zmocňuje se člověka, když slyší hlas jejich duší.
A jak předstihují se tito v oddělení uměleckém
a malířském, předstihují se v sousedství
jejich nakladatelé: pp. J. Otta, Topič, Bedř. Kočí,
Weinfurter, Hejda, Tuček a Šimáček.
V levém křídle průmyslového paláce umístněno
jest zpracování kamene a hlíny, malířství
průmyslové a malířská škola na Smíchově, per-
leťářství, vlásenkářství, oděvnictví, zpracování
koží, obchod, knihařství a ozdobnictví, závod p.
R. Smíchovského pro průmysl grafický, dále
knihtiskařství, litografie, fotografie, fotografové,
cinkografie, pak zpracování kovů, stroje, nástroje
a zpracování dřeva.
Kupka
Zdenko Braunerová
Hofbauer
Homoláč
Honza
Hudeček
Mucha
Novák
Panuška
Růžička
Spiller
Horálek
J Ott
Bedř
Weinfurter
Hejda
Tuček
Šimáček
smíchovský
Paříž
Smíchov
6
article
Všechno jest zde zajímavě vypraveno,
s péčí a pílí uznání hodnou.
Horníci příbramští nápodobují zde též zdařile
příbramský důl a, nebezpečí, v jakém jest
jim stále žít a pracovati.
Nejpozoruhodnějším jest však střed levého
křídla. Z jedné strany ožívá se křiklavě dílna
jednorukého krejčího a vedle této ložnice pekařů.
Jest to malá nepoklízená jizba s dvoupatrovou
šalandou, pokrytou scuchanou slámou
a několika hadry. To slouží dělnictvu pekařskému
za lůžko. A dílen, kde odsouzeno jest
toto, tak nelidsky spát, jest nesčetná řada. Každý
kůň musí míti lépe podestláno.
Ze strany druhé vábí pak zvuky ručního
stanu, na němž tká kumžatcký tkadlec kapesní
Šátky. Celý jeho nuzný příbytek vyplněn jest
stavem, jednou chudou postelí a stolem, u nějž
obšívačka nitěných knoflíků s dceruškou pracují
a tak společně demonstrují bídu dělnictva
a zejména dělnictva z českého jihu.
Vedle nich pak volá po spravedlnosti obuvnická
dílna, plná špíny a útrap, v níž jedinou
radostí jest žlutý kanárek, z místa na místo
v kleci hopkující. Ale kontrast vší té znázorněné
bídy tvoří pak tři moderně vypravené pokoje
měšťáctva: kdežto u tkalce i obuvníka
slouží malá jizba za kuchyni, prádelnu, ložnici i
dílnu a za vše, vždyť jiného ubozí ti proletáři
nemají, pyšní se vedle nich o mnohém vyšší a
slynoucí nádherou panská jídelna, pak ložnice
a konečně salon.
Je to zdařilé porovnání společenských poměrů
a nikdo je neobejde bez povšímnutí.
Kéž přispěje valně k změnění nesrovnalostí
společenských a pomáhá dělnictvu k uznání jeho
práv a nároků, jako nám výstava zjednala respekt
v širokých kruzích veřejnosti.
7
article
Nejzajímavějším v celé královské oboře
jest dělnický domek. V něm tísní se po celý
den dav lidu aobdivuje pohodlí, které lze snadno
zjednat každé dělnické rodině, kdyby bylo u
vrchních pánů jen trochu dobré vůle anebo mezi
dělnictvem — a to jest to nejhlavnější — mohutné
organisace.
Dělnický domek jest jen zcela jednoduchý,
ale stačí, aby Šťastně v něm žíti mohla dělníkova
rodina a blažila se vzájemně kolem domácího
krbu. Jest zde jedna světnice, menší pokoj pro
dítky, kuchyně, koupelna, prádelna, síň, vše
ladně upravené.
Na něco však přece navrhovatel zapomněl:
Schází zde domácí knihovna a pak obrazů měl
by míti každý dělník ve své domácnosti více,
zejména obrazů uměleckých.
8
article
Český jih zastoupen jest na výstavě poměrně.
Vedle statistiky o hospodářských poměrech
dělnictva a všech ročníků časopisu
»Jihočeský Dělník« nalezáme zde drobné práce
dělnictva z českého jihu a samých též Budějovic.
V oddělení strojnickém vystavuje parní
strojek zámečník Frant, Líska z Budějovic. Urbánek
Jan, kovář z Tábora, vystavuje sbírku
podkov a kovaných kopyt.
Ve skupině li. (zpracování dřeva) nalezáme
četné práce jihočeských bednářů. Vystavují:
Frant. Benda z Hluboké: Sud na víno; Jaroslav
Beran z Č. Budějovic: Špičák pivovarský, pět
korbelů a dvě slánky; Václav Fressl, č. Budějovice:
1/4 hektol. sud na pivo; Linhart Hála,
Budějovice: Škopek, putynku a vaničku; Frant.
Jiřík, Hluboká: Sud na víno; Fr. Kadlec, Stou-
dev na vodu; Jan Lidral, Hluboká: Sud na
víno; Tomáš Matějů, Hluboká: Soudek na pivo;
Ant. Moun, Hluboká: 1/2 hl. sud na pivo; Frant.
Musil, Hluboká: 2hl. sud na pivo; Josef Pechar,
Hluboká: Oválový soudek na víno; Jiří Reit-
schläger, Budějovice: Soudek na pivo; Matěj
Štěpka, Hluboká: Sud na pivo 1 hl.; V. Salák,
Budějovice: Lednička na pivo a maso; Václav
Tržil, Hluboká: Sud na pivo; Tomáš Zelenka,
Budějovice: Škopek a korbelík na pivo.
František
Urbánek
Jan
Benda
Beran
Fressl
Linhart Hála
Škopek
Jiřík
Kadlec
Lidral
Matějů
Musil
Pechar
Jiří Reit
Matěj Štěpka
V Salák
Tržil
Sud
Zelenka
Budějovice
Tábor
Č . Budějovice
Francie
Hluboká
Budějovice
Sud na pivo
9
article
V písemnictví vystavuje přednášku o dějinách
železnic Frant. Sváček, železniční zřízenec
v Jindř. Hradci. Bohuš Weber, strojvůdce ve
Veselí-Mezimostí, vystavuje 3 obrazy nehod železničních:
Vyšinutí stroje u osobního vlaku ve
stanici Kostelec-Cejl, dne 24. září 1900; II. Sří-
cení stroje do točny v Č. Budějovicích, dne
16. listopadu 1901; III. Dva ve sněhu uvázlé
stroje u Jarošova, dne 19. prosince 1900.
Dále zde nalezáme: Perleťové zboží odborného
spolku knoflíkářů v Žirovnici; tableau ak-
cidenčních prací filiálky „Typografické Besedy"
v C. Budějovicích; 2 tableau akcidencí Františka
Hodka, akc. saseče ve Strakonicích; sbírku rukopisů
a autografů soud. Adolfa Heyska z Č.
Budějovic; fotografii dělnického bytu, opatřenou
všeob. sdruženým spolkem „Svornost“ v Jindr.
Hradci; dvě ryté perleťové skořápky Fr. Švika,
perletáře v Táboře, a kořenku Fr. Chaloupky,
železničního zřízence tamtéž.
František
Sváček
Weber
Hodek
Heyska
Chaloupek
Jindřichův
Hradec
Mezimostí
KostelecCejl
Č . Budějovice
Žirovnice
Strakonice
Tábor
Francie
u Jarošův
10
article
Mimo četného zastoupení rozdal český jih
První dělnické výstavě v Praze svůj hold i
osobní účastí. Soudruzi tábořstí vypravili dne
7. září do Prahy zvlaštní zábavní vlak, jejž použilo
480 osob. Soudruhů budějovických putovalo
týž den do Prahy 80.
Ve dnech 7. a 8. září hemžila se Praha tak-
měř sociálními demokraty, sjetými se v ní ze
všech končin Rakouska. Všude zřeli jsme záplavu
rudých karafiátů a výstavních medailí. Z
Plzně přijelo zábavním vlakem 1200 osob a
několik set vlakem obyčejným. Z Vídně asi
1000 osob. Přes dvě stě z Brna a mnoho tisíc
z jiných míst v pražském okolí. Celková návštěva
výstavy dostoupila v tyto dny na
242.591 osob. Než dostane se list do rukou
našich čtenářů, dávno lapen již bude čtvrtmiliontý
a obdařen nástennými hodinami ceně
120 K, keramickými maličkostnia 50 výstavními
losy.
Praha
Rakousko
Plzeň
Vídeň
Brno
11
article
K umělé soše Svobody v pavilonu u prostřed
průmyslového paláce přibyl dne 7. září vzácný
dar. Soudruzi vídenští přivezli sebou do Prahy
skvostný rudý prápor a věnovali jej pražským
soudruhům za utrpení jejich a posměch, jaký
museli poslední dobou zakoušeti. Předali jej
výstavnímu výboru mezi zvletnou řečí soud.
Steinera, jenž s pravým proletářským pohnutím
pražské soudruhy vslovil: Vážení přátelé! Těžko
je nalézti slova, jimiž by se daly vysloviti
všechny city českého sociálně-demokratického
dělnictva při zaslechnutí zprávy o výstavě. My
tam máme druhý domov, trudný dosti; tisíce
českých rukou tam pracují, ale česká práce nedodělá
se tam ani toho, aby se mluvilo kolektivně
o České práci. Byli jsme potěšeni, když jsme
zvěděli, že se pražští soudruzi uchopili myšlénky,
vynutiti z dosti tupé veřejností uznání práce,
respekt.
My děkujeme vám za váš namáhavý podnik,
za to, že jste se postavili v čelo působnosti
práce v novém oboru našeho snažení. Přijmětež.
tudíž náš srdečný dík za úspěchy, získané výstavou.
Steiner
Praha
12
article
Nemilo nám, co musíte zde vytrpěti,
jakými zbraněmi se na tento významný kulturní
podnik šlehalo. Mluvili pohrdlivě o rudém praporu,
o praporu nenávisti. Je pravda, rudý
prapor je symbolem nenávisti všeho zla, sobství,
falše, všech nectností. Ale on je i symbolem
velké, převážné části dělnictva českého ve Vídni
a i jinde, a to považuje ho za symbol všeho
dobra, lásky, boje za osvobození dělnictva.
Za .váš úspěch výstavou nabytý po stránce
mravní nemůžeme se vám jinak odvděčili, než
darem toho rudého praporu, jsouce přesvědčeni,,
že vás ten symbol povede k novým bojům,
k vítězství.
Velký potlesk, bouřlivé volání „Na zdar!“
z řad účastníků tvořilo konec Steinerovy řeči.
Hudba intonovala pochod „První máj“.
Na to pak jménem soudruhů pražských nadšenými
slovy děkoval soudr. Vaněk, jenž také
prapor přejal v majetek pražských soudruhů
a postavil jej k soše Svobody.
Steinerův
Vaněk
Svoboda
Vídeň
13
article
Z českého jihu.
Z českého jihu.
+ Trocha charakteristiky. Místní společenstvo
kadeřníků pořádalo jako slavnostní
ukončení kursu odborného, dne 7. t. m. v hotelu
»u Slunce« veřejné česání dám. Ač to bylo
společenstvo české a pořádalo slavnost v českém
hostinci a byla rozdávána pouze
česká pozvání a ve všech místních Českých
časopisech byla publikace uveřejněna, přece se
z tak zvané české inteligence nedostavil
ani jediný. — Vzdor tomu, že byly Č.Budě-
jovice prvním městem v Čechách, kde se veřejné
česání dám pořádalo, nedostavil se ani jediný
zástupce zdejších Českých měšťáckých časopisů.
Jest to zvláštní, že zdejší české vedení nemá
pro snahy místních řemeslných živnostníků
žádné porozumění a při všech podobných příležitostech
se tak zvaná česká smetánka stkví
svojí nepřítomností. Takovým způsobem se
sebevědomí jednotlivých živnostníků, kteří se
snaží jít s duchem času ku předu, nepovzbudí.
A co jest to nejhezčí? Že ani »Jihočeský Živnostník«,
který přec, jak neustále tvrdí, zastupuje
zájmy živnostníků, taktéž nevyslal ku slavnosti
žádného referenta. Jak se má potom veřejnost
dozvědět o pokroku jednotlivých řemesel,
když není časopisu, který by o tom podal
zprávy? Či mají zdejší místní časopisy jenom
to na práci, jak by zdejší obecenstvo rozeštvaly?
Buda
Čechy
jihočeský živnostník
14
article
— Panské výsady. Známá výstavní restaurace
»na Bečvárně«, která byla svědkem mnohých
blahých dnů táborských buržoů, jimž se
to při těch různých representačních hostinách
za výstavní a obecní peníze tak pěkně papalo i
bumbalo, ta má ku velké radosti těchto býti
zachována. Pochopujeme, jaké to blahé city
vynoří se z hloubí vnitra mnohým účastníkům
oněch trachtací, když opět uzří její zdi, když
vzpomenou zašlých časů, pohladivše kulatý břich
a toužně jen asi pronesou: »Ach, tenkrát! . . .«
Vidte, pane Kroupo et Comp.? Jistě blahovolně
přikyvujete hlavou oslavným řádkům »Českého
Jihu«, které dovedou polehtat vaše prorostlé Já
stejně, jako projevují uznalou ochotu, tkvící ve
vděčnosti za insert p. Brdlíkem zadaný. — Oh,
zlaté péro někdejšího anarchisty obč. Kaliny,,
t. č. redaktora »Č. J.«, zlaté věru! — A ten insert!
O čem k nám hovoří? Nadpis náš napovídá:
O panských výsadách. Pan Brdlík nemá
ještě koncessi v rukou a již pronajímá onu restauraci
na 3 léta. Ale on také napřed je si
jist, že jeho kolegové z městské rady dají své
Kroupa
Brdlík
Kalina