Číslo 37.

V Praze, dne 7. února 1902.

Ročník VI.

Redakce, admimzstracea expedice: Praha. Pštrossova ulíce, číslo 200— Nefrankovene dopisy se nepřijímají, rukopisy ve nevraceji. Nezapečetěné reklámace jsou porta prosty. Inserty účiujeme levně a při častejší inserci po- skytujeme výhody. Vycházení denně o sesté hodíně ranuí V pondělí a po svátku vzdy o dvanácté

KAl ho dině polední. sn Jednoti ve čísio za Vzlefen radasce č. B128. Slunce vycházív 7 hodin 29 minut ráno. Slunce zapadá ve 5 hodiny 1 minutu večer.

UcKé k rt sno poo

Pátek; Sv. Romualda Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u Redemptoristů na Malé Str. od 6.-10. t m. Předplatne pro Prnou s donáškou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 celoročně. ... K 33.60 pošton: Pro tuzemsko měsíčně . . . . čtvrtletně . .. celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska. Ita- ie, Belgie a Anglie čtvrtletné . . K 18.20 celoročně K 52.80 Telef. administrace li25.

Farmáři v sev. Americe.

—a. Nedávno odehrál se v pruské sněmovně prudký boj mezi stranou agrární a průmyslovou. Do debaty zasáhl pruský ministr orby Podbielski, který ve své řeči poukázal na blahobyt severní Ameriky a pravil, že sev. Amerika nemohla by se honositi ta- kovým bohatetvím, kdyby neměla svých zámožných farmářů. Až do r. 1776 patřila dnešní severoamerická Unle anglickým lordům. V tomto rose zahájil vůdce amerických demokratů Jefferson první sněm severo- amerických obcí, na kterém byla prohlášena úplná neodvislost od Anglie. Jefferson vypracoval státní ústavu, ve které přijal stejné právo dědičné dle řím- ského kodexu, ale zároveň ustanovil částečnou neza- dlužitelnost majetku pozemkového. Praví o tom Jeffer- sonem vypracovaná ústava, že země patří žijícím aže otcové nemají práva dětem zadlužovati majetek po- zemkový. Z toho stanoviska nesměly se v severní Unii uzavírati dlužní smlouvy na déle, než na 34 let. Ale I toto částečné zadlužování stačilo, že hypoteční banky v sev. Americe měly práce dosti a farmáři utíkali z farem pro dluby. Tu však nastal obrat k lepšímu. R. 1836 odtrhl se stát Texas od Mexika a přidal se k sev. Unii. Ohromné toto území, měřící 688340 čtv. kilometrů, které jest tedy větší, než Ra- kousko-Uharsko i s Bosnou, bylo tehdáž obydleno pouze 60.000 lidí a i do dnes nemá ještě ani 4 mll. obyvatelstva. Aby osadníci do území v Texasu se stěhovali, vydala vláda texsská r. 1839 první zákon o domo- vinách (homstead-exemption). Následkem toho hrnuly se prondy osadníků a farmářů do státu texaského. Z počátku byla dokonce půda rozdělována zdarma. Za krátko však postřehly železniční společnosti vy- hlídky na dobrý »kšeft« a odkoupily veškeré po- zemky, lesy, prerie podél drab, které stavěly.

Poznenáhla vydaly vlády svobodných států, a sice New York r. 1842, Pensylvanie a Vermount roku 1849, Visconsin a Michigan r. 1850, Indiana, N. Jersey, Delavare r. 1851, Nevada r. 1861 zákony o domovinách. Jižní státy vydaly podobné zákony po válce otrocké, tak Florida a Vírginíe r. 1865, Ar- kansas, Alabama r. 1868, Misisipi a Georgie r. 1870. Zákony ty nejsou ve všech státech stejné, mají však jisté základní ustanovení společné. Na příklad stát Vermount vydalposlední osnovu zákona o domovinách r. 1882. Má tato ustanovení: 1. Domovina či farma pozůstává z obytného stavení a příslušných hospodářských přístaveb a při- náležejících polností v základní odhadnuté normální ceně 500 neb 1000 dollarů. Tato domovina I s ljejím ročním výtěžkem jest nezadlužitelna a nepodléhá z toho důvodu také žádné exekuci. 2. Pak-li farma jest většího objemu nad záko- nitě ustanovenou míru, může tento větší dílec býti zadlužen a po případě i exekvován. 3. Pak-li jsou farmáři zabaveny nějaké svrchky, dobytek, sklizeň, musí úředník sepsati o tom protokol do něhož farmář má právo vyjmenovati ony částl mrtvého i žlvého fundu, jakož i zásob, které nutně k dalšímu hospodaření na farmě potřebuje a které mu proto zabaveny býti nesmějí. 4. Farma připadá po úmrtí majitelově jeho vdově a dětem. Pak-li za živa kontrahoval dluhya dluhy tyto nebyly do knih řádně zaneseny za jeho živobytí, něsmí takové dluhy býti po smrti farmáře uplatněny. Mimo toho obsahují zákony o domovinách v je- dnotlivých státech různá dopodrobná ustanovení o vý- měře a velikosti farem, o tom, co smí býti zabaveno. zadluženo a co nesmí a následkem toho co podléháa za jakých podmínek exekuci. Na základě tohoto agrár- ního zákonodárství vyvíjel se stav farmářů v severní Americe velice rychle.

Materlal k novým farmářům přicházel ovšem stále z Evropy. Od r. 1821 do r. 1898 vystěhovalo se do sev. Ameriky z Německa 5.061.885, z Irska 3,843.994, z Anglie 3,125.618, ze Švédska-Norvéžska 1,232.549, z Rakousko Uherska 873 394, z Italie 880.364 osob. Mnoho li z těchto lidí si zvolilo povo- lání farmářské nelze ovšem říci, ale jisto jest, že vět- šina přistěhovalců z Evropy jala se panenskou půdu severní Ameriky s obromným namáháním, snášením hrozných svízelů vzdělávati. Zvláštní při tom jest, že na příklad přistěhovalci čeští se zálibou volí sobě lesy, kdežto do lehčí práce na prerii nejdou, patrně z toho důvodu, že les dá sice větší námahu mítěním, poskytuje ale zároveň materiál ku stavbě obytného stavení, farmy, kolny, chléva a plotu, kdežto na prae- rii jest dříví drahé a proto zapotřebí k zakládání ta- kových farem většího kapitálu. Roku 1870 bylo v celé Unii napočteno 2,659 985 ferem. Za každých deset let dává americká vláda sčítati veškeré farmy. K tomu účelu ustanoví placené sčítací inspektory, kte- rým se rozdělí určitý okres. Náklad na sčítání farem jest obyčejně šest až sedm milionů dollarů. Každá farma musí vyplniti tázací listinu a sice jsou v ní ná- sledující rubriky: 1. majitel farmy zda jest běloch, nebo jiného plemene barevného, zda jest skutečným vlastníkem farmy, nebo nájemcem; 2. rozměr polností farmy; 3. jaká jest osetá plocha jednotlivých kultur- ních plodin; 4. počet dobytka; 5. udání, mnoho-li vynesla poslední sklizeň; 6. peněžitý odhad farmy všeho fundu. Takto vyplněné tázací archy odešle sčí- tací úředník do ministerstva orby ve Washingtoně. Zde se material spracuje sčítacími stroji elektrickými.

Celý pak material vydá ministerstvo orby ve zvlášt- ním velikém statistickém díle. Poslední sčítání farem bylo provedeno r. 1900. Napočtěno bylo toho roku okrouhle 6800.000 farem. Roku 1870 měli farmáři severo-američtí pod pluhem 20 míl. akrů půdy. R. 1900 bylo pod pluhem v sev. Americe již 157,650.000 akrů Čítáme-li jeden akr na20 arů, máme zds vý- měru zorané půdy 63 mil. hektarů. Rolnictvo v Ra- kousku má nyní pod pluhem průměrně 10 a půl mil. hektarů půdy. Mají tedy američtí farmáři šestkráte více zorané půdy, než rolníci v Rakousku, Pováží- me-li, že to vše bylo během 50 let v sev. Americe uvedeno ve skutek, vidíme, jak obromnou kulturní práci vykonali farmáři sev. Ameriky. A nemysleme si, že mají severo-američtí země- dělci snad na růžích ustláno. To zajisté nemají. Cel- kem dlužno říci, že farmáři ve státech západních jsou chudší, než ve státech východních, poněvadž neutrží za obilí tolik, jako ve státech východních. Čím dále na západ, tím větší jest moc obilních trustů nad far- máři, kteréžto obilní trusty platí farmářům za obilí co chtí, není zde žádného dovolání a pomoci. Také za- dluženost farmářů jest dnes velmi značná. Dluhy na farmách severo-amerických se již dnes odhadují na 10 miliard dollarů. Uvážíme-li, že se Amerika strojí ku světovému rozvoji průmyslu, že strojí armádu průmyslovoua k tomu zabředá poznenáhla i do jícnu militarismu, nesmíme se diviti, že zlaté časy proslulé americké svo- body jsou ty tam. Pakli mladá Unie severo-americká bude následovati špatného evropského příkladu a bude chtíti na úkor zemědělství hýčkati továrny, pak bude i zde za krátko s obstojným doma blahobytem far- mářů konec. Kapitalisnr bude i zde slavit své pří- šerné hody.

Zprávy politické. V Praze, dne 6. února. »Pryč od Říma!« na Olomoucku. Dle zaručených zpráv odpadlo v celé arcidiecési v letech 1899, 1900 a 1901 1400 osob od církve katolické a z těch 800, kteří bydlí sice v arcidlecési, jsou ale cizinci. Na tuto okolnost upozorňujeme, nebo tentýž zjev se ukázal mezi odpadlíky v Inns- brucku, kde to byli po většině příchozí lidé, studenti mladí, zřízenci u drah a pod. Z uvedených odpadlíků vrátilo se do lůna církve během roku 1899 na 110 osob; roku 1900 asi 200 osob, z roku 1901 přesně 54 osob. Odpadlo tedy 1036 osob od církve katolické během tří posledních let. Odpad těchto osob dokazuje, že toliko agitací přemluveni byli, což ostatně jest věcí dokázanou též v Chabařovicích a jinde. Aby ale přehled byl úplný, musíme uvésti konverse z let 1899, 1900 a 1901 a to takové, které udávají s rok co rok v arcidiecésl, když buď luterání nebo hel- veti nebo lidé bez vyznání žádají o přijetí do církve. Roku 1899 přestoupilo ku církvi katolické asi 180 osob; roku 1900 asi 200 osob a tohoto roku bude více než 200 osob, poněvadž z těch odpadlíků z roku 1900 vrátilo se 54 osob. Odečítá-li se tedy od počtu odpadlíků 1036 konversí 580, zbývá za uplynulé tříletí odpadlíků od církve 456. Stálo by věru za systematické a přesné spracování jak příčin k odpadu tak příčin k návratu do církve. Zde by duchovenstvo katolické vykonalo kus kontrolní práce vlastenecké a rakouské. Zejména dobře by bylo zjistiti též národ- nost kněze v oněch německých děkanstvích, kde se- nejvíce odpadů stalo. V Litoměřicích zjištěno, že právě na osadách s německými duchovními büjí »Pryč od Říma!« více než na osadách s českými duchovními.

Toto faktum jest důležité pro apoštoly »církevního dělení«. V arcidiecési jest 50 děkanství a z těchto bylo 21 děkanství, kde ani jediný odpad nebyl. Od- pady sluší hledati v děkanství krnovském, zábřežském, místeckém, jičínském, opavském, rýmařovském, nejvíce v šumberském, třebovském a malinko i v dě- kanství vsetínském a konečně i v Olomoucia okolí, kde odpadlo celkem 59 osob a přestoupilo ku katolictví asi 30 osob během posledního tříletí. Přesné spracování by bylo pro budoucnost i přítomnost ceny veliké. Při výborné organisaci krajinských časopísů katolických na Olomoucku bylo by toto dílo jak z ka- tolického a českého, tak z rakouského hlediska dů- ležito.

K cestě arcivévody Františka Ferdi- nanda do Petrohradu, která neustále zavdává příčinu k různým kombinacím, píše »Pester Lloyd«: Tato cesta jest znamením přátelských styků mezi dvory vídeňským a petrohradským a snahy, tyto styky zachovati a pěstovati. List dokládá dále: A jako německá politika bez přestání usiluje zaplašiti nepřátelské smýšlení Francie, tak polítika Rakousko- Uherska se snažila rozptýliti ruskou rozmrzelost a po- dařilo-li se to lépe, nežli odvažovali jsme se před ně- kolika lety doufati, jest to výsledkem velmi vynikají- cím. Zásluhou obou panovníků, našeho osvíceného mocnáře, jenž ve své moudrosti ukázal cestu k do- rozumění, a cara, jenž podal ruku k dohodě, a tato dohoda osvědčila se znamenitě. Ukazuje to sítuace na Východě. Přes rozervanost většiny pobalkánských států, přes to, že revoluční hnutí trvá, ba se zmáhá, mír nebyl porušen. Neboť v těchto zemích panuje přesvědčení, že minula doba, kdy mohlo se stavěti brzy Rakousko-Uhersko proti Rusku, brzy Rusko proti našemu mocnářství. Ruská politika neutrpěla při tom škody. My v Uhrách můžeme jen pociťovati zadost- učinění, když naše mocnářsíví a Rusko právě na Východě potkají se s ním v přátelství. V jiných oborech nemůže býti mezi nimi nijakých protiv. — Také ostatní listy věnují cestě arcivévody sympatické úvahy.

Německo. Kardinál Kopp dle polského »Przedsw t« povstal proti z uřivé germa n i s a ci dítek polských a ve svém listě, polsky pro vra- tislavské Poláky vydávaném, »Poslanník Niedzielmy« ujal se utiskovaných od hakatistů polských dítek. Ha- katisté usnesli se v různých resolucích, aby děti pol- ské byly k sv. zpovědi a sv. přijímání připravovány po německu, dále aby o národnosti dítek rozhodovala vláda, ne rodiče, aby listy pouze polské nevycházely, ale aby měly vždy též německý překlad. My nebu- deme nespravedlnost do nebe volající těchto »snášen- livých« protestantů teprve dokazovati, ale dovolujeme si poukázati, že tito hakatisté drží se zásady pohan- ské, kterou znovu ohřál před sto lety Danton řka: »Děti patří nejprvé republice a potom teprve rodičům.« Této zásady drželi se vždy liberálové, teď se ji chytají protestanté; běda však, kdyby katolický stát podobně jednal s protestanty, jak jednají hakatisté s dětmi polskými. Aby svých poněmčovacích účelů spíše dosáhli, chtějí užítí i ubo- hých sirotků. Píše o tom jediný katolický list »Kat. Nov.« v Ratiboři takto: »Kdo ví jaký prostředek ku poněmčení polských krajů? Stkvíti se bude jméno jeho jako slunce na hakatistickém nebi. Nyní sirot- kové, ovšem protestantští, mají k tomu pomoci; sbí- rají se z dalekého Německa, aby němčinu přinesli mezi Poláky. Do slrotčince vo Chlumě (v západních