Strana 2. Číslo 67

KATOLICKÉ

LISTY

Dne 9. března 1902.

tímto listem spáchaná, nýbrž přímá prorada na ve- likém a důležitém zájmu národa. Vždyť přece i poli- tický analfabeta ví, jaký význam právě v tomto oka- mžiku má otázka jazyková a jak důležito ne pouze z důvodů taktických, nýbrž i se stanoviska, s něhož rozhoduje vyšší názor na věc, veřejně na trh zanésti, na čem byla se vedoucí strana usnesla, tak aby vláda i Němci měli po ruce materiál, na jehož základě měli by pak příležitost učiniti všechna opatření čelící proti nám a národním zájmům našim a na prospěch své nedobré a nespravedlivé věci. Na štěstí dostala se tentokráte »Politice« do rukou věc, která není »pro- podsívaným« návrhem zákona na rozřešení jazykové otázky v Čechách, která není tedy tím, zač list ten ji pokládá a do světa vysýlá, nýbrž prostě jedním z návrhů, který byl podán jazykovému výboru po- slanců na radě říšské za tím účelem, aby ho even- tuálně při řešení otázky jazykové bylo použito. Ko- nečným návrhem tohoto výboru elaborát ten není. To

prohlašujeme výslovně. Však nehledě k tomu, zůstává to případem velice smutným, že i tento spis, jako mnohé jiné, dostal se do rukou, kam nepatřil a do kterých zašantročiti jej mohla jen nejkrajnější frivol- nost, nebo ještě cosi horšího. Z rukou expertů se ne- dostal, poněvadž jim jako odbytý vůbec odevzdán nebyl, nedá se tedy mysliti jinak, než že dostal se do redakce »Politik« cestou jinou, nepozorností, ne- dbalostí nebo přímo proradou některého člena jazy- kového odboru. Proradu tuto, jakož i publikaci její stavíme ostatně na jeden stupeň a nemáme slov, aby- chom majíce na mysli prospěch věci národní, jednání to i ono dosti odsoudili. Na příslušné instanci bude, aby zjistila, jak návrh do rukou »Politik« se dostal.« Nesdílíme obavy uvedené. Vždyť věc by byla tak jako tak předmětem veřejné diskuse. Jestli stala se zde indiskretnost, pak tedy jest Indiskretnost ve Vídni domovem; k případu v klubu polském přišel by nový.

Prine Jindřich a Američané. Pruský prine Jindřich zaslal amerlckému lidu prostřednictvím tisku veřejné díků vzdání, v němž praví, že jest se svou cestou po Spojených obcích velice spokojen. Ví prý, že viděl jen jejich nepatrnou část a i tu jen povrchně, byl prý by svůj čas lépe využitkoval, kdyby byl zůstal v některém větším méstě na východě, jest však přesvědčen, že, vzhledem k povaze jeho cesty, byla cesta ta nejsprávnější. Nabyl prý správného po- jmu o velikosti země a její pramenů. Výše než tento dojem cení však srdečné uvítání, jež ukázalo, že lid pochopil úmysl, který císař Vilém sledoval při jeho vyslání. Některé americké listy nejsou s posláním prince srozuměny, ale některé opět praví, že princ se stal velice populárním, tak že by císař Vilém, kdyby chtěl podniknouti cestu po Americe, musil přinésti doporučení od prince Jindřicha. Fiunsko jest zkräcováno na svých právech den ode dne více. List za listem jest potlačován. Šest listů musí do tří neb čtyř měsíců přestat vycházet; pět jiných dostalo výstrahu. Jeden z censorů novinář- ských byl zbaven úřadu docela a dva částečně. Pan Kyrejev píše o svobodě na Rusi. Angličan o školském zákonu ve Fran- cii. Mr. Bereton uveřejnil zprávu úřední o svém po- zorování školských zákonů ve Francii vzhledem na zamýšlené změny ve školství anglickém. Píše ve zprávě: »Snad šel Jules Ferry příliš daleko (odstraníl

vyučování náboženské); kdyby byl dovolil kněžím vstup do škol, aby učili katechlsmu ty, jichž rodiče si to přáli, byl by pravděpodobně zůstal pokoj na dlouho.« V dalším podává vzrůst alkoholismu ve Francli, který jest překvapující, neboť dle něho stojí Francouzové v alkoholismu na prvém místě, tak že Francie pře- vyšuje Auglii o polovinu, Norvéžsko dokonce čtyři- kráte více a Kanadu sedmkráte. Snad vzrůst a potřeby jest ve spojení se saecularisováním škol zákony z roku 1881, 1382 a 1886, jejichž ovoce nyní dozrává. Zajímavá zpráva úřední, ale bolestná. Situace v Irsku byla předmětem kabinetní rady v Londýně v pátek konané. Mr. Wyndham radil nedávno ve veřejné své řeči k nejostřejšímu po- trestání posledních irských událostí. V dolní sněmovně ozval se Mr. Russell a varoval před potlačením spo- jené irské ligy, ježto by podobný krok byl jen vodou na mlým horším organisacím tajným. Za to přimlouvá se za agrární reformy; zejména vyslovil přání, aby vláda vyvlastnila nynější majitele půdy v Irsku a za- ložila stav irských lordů tím, že by statky ty mezi ně rozdělila. Konec války africké? V dolní sněmovně prohlásil za debatty o vojenském rozpočtu minístr války Brodriek na příslušný dotaz Campbella Banner- manna: Následkem nynějších operací v jižní Africea vzhledem na počet Boerů, kteří se v posledních dvou měsících vzdali, lze očekávati, že dlouho před uply- nutím osmi nebo devíti měsíců, na kteroužto dobu je v rozpočtu o úplné udržení nynějšího vojska v jižní Africe postaráno, bude lze počet vojska podstatně zmenšiti. Na příští obsazení jižní Afriky, až bude ny- nější krise odstraněna, postačí asi 15.000 mužů, k nimž se přidruží ještě domácí vojsko a policie. — Těší se tedy na konec války.

Zprávy cirkevní. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Vyznamenání byli pp.: Růžička Josef, farář v Ondřejově, byl jmenován sekretářem vikariátu černo-kosteleckého. Dolejší František, farář v Schönfíchtu, Maurer František, farář v Hosto- micích, Nadler Václav, farář v Miltikově, a Totzauer František, farář v Sangerbergu, obdrželi Ex positorlum canonicale. P. Čapek Rudolf, ř. Kříž,, katecheta ve Fischern u Karlových Varů, a Schopf Leopold, ka- techeta v Chebu, obdrželi synodalie. — Investováni byli pp.: Dvořák Bohumil, kaplan v Sedlci, na faru v Krásné Hoře. Novák Jan, farář v Ohařích, na faru v Křečhoři, a Maurer František, farář v Habers- pirku, na faru v Hostomicích. — Kanonickou sponsl složil P. Janual Řehoř, ř. Praem. z Teplé, na faru v Landecku. Na trvalý odpočinek vstoupil Marek František, farář v Lochotíně. — Dne 28. února v Pánu zesnul p. Váňa Josef, bývalý farář ve Chva. lech, na odpočinku v Žebráce, byv dříve sv. svátostmi zaopatřen; dne 2. března bylo tělo jeho v Žsbráce vykropeno a do rod ště jeho, Benešova, přeevezeno. — Ustanoveni byli pp.: Cihlář Josef, administrator v Hostomicích, za kaplana tamtéž. Fau František, kaplan v Žandově, za zatímního kaplana v Kynž- vartě. Janáč František, kaplan v Křečhoři, za ad- ministratora v Ohařích. P. Klement Tomáš, ř. Praem. z Teplé, zat. administratorem v Marianských Stokách. Němec Josef, kaplan v Kynžvartě, za administratora

v Haberspirku. Škorpil František, kaplan v Kunra- ticích, za kaplana v Jílovém. Štolba Antonín, admini- strator v Krásné Hoře, za kaplana v Sedlci. Vachata František, kaplan v Městečku, za osob. kaplana v Bratronicích. Valášek Josef, kaplan v Jilovém, za administratora v Kunraticích. Veselý Vincenc, kaplan v Luku, za administe, in spirit. tamtéž. — Definitiv- ními katechety jmenováni byli pp.: Holub František při měšť. dívčí škole v Žižkově. Růžička Václav při II. obecné dívčí škole v Žižkové. Stu lnička Otokar při IV. obecné škole chlapecké v Žižkově. — Kon- kurs byl vypsán na fary: v Ohařích od 12. února (do 26. března), v Kunratiních od 14 února (do 28. března), v Lochotíně a v Haberapirku od 1. března (do 18. dubna).

Sv. missie. Od 22.—28. února slavena v Ou- valech obnova sv. míssie. Vděční osadníci nejen srdečně volají »Zaplať Pán Bůh!« missionářům svato- horským, pp. P. K. Pleškovi a A. Bendovi, ale také pro farní chrám svůj na památku koupili stříbrný kalich s přiměřeným věnováním, na plátně malované obrazy Bolestné Rodičky Boží, sv. Anny a sv. Jo- sefa, jakož i nádherný pluviál. — Missie pro lid v Domašíně, obres Vlaším, konaná ve dnech od 23. února do 4. března t. r. vydařila se, díky Pánu Bohu, nad očekávání krásně. Prostranný chrám Páně v Domašíně byl od začátku sv. missle plný při všech pobožnostech a kázáních, ba až přeplněný, takže bylo těžko projíti. O slavnosti sv. kříže, dne 2. t. m. od- půldne byl nával lidstva takový, že nemohli se do kosteia ani vejíti, ač bylo deštivo a blátivo. Také šest. okolních pánů kněží přišlo k slavnostem sv. missie, někteří z nich vícekráte; i pan kn. arc. vikář až z Louňovic pod Blaníkem dne 27. února odpoledne přijel. Sv. svátosti přijalo na dva tisíce křesťanů,i zavítavší kněší, a přicházeli sem věřící z celého okolí na kolik hodin cesty. Pán Bůh pp. missionářům, O0. Božského Vykupitele z Prahy očividně žehnal a po- máhal; proto loučení bylo dojemné, jak v kostele dne 4. t. m. večer, tak při jejich odjezdu z Domašína, dne 5. t. m. ráno. Kéž účinek sv. missie dlouho ve far- nosti potrvá a dobré ovoce přinese. První česká pouť do Lúrd. Letos koncem srpna podnikne se první česká pouť do Lůrd. Bližší podrobnosti budou uveřejněny později.

Zprávy denní. K neblahému výroku posl. Rataje. Ve schůzi rozpočtového výboru říšské rady dne7. února t. r. posl. Jan Rataj obvinil český tisk, že přijímá podporu z vládního fondu disposičního. Kdyš pak delegáti spolku českých žurnalistů jej vyzvali, aby pravdivost svého tvrzení dokázal, odbyl je odpo- vědí, jež nechceme tuto reprodukovati. Proto svolána porada vydavatelů a odpovědných redaktorů všech če- ských denních listů pražských, která se jednohlasně usnesla, aby dva delegáti pp. redaktor Kummer a chefredaktor Anýž vypravili se do Vídně a tam za přítomnosti svědků vyžádali si od poslance Rataje vysvětlení, po případě zadostiučinění. Delegáti úkol svůj vykonali za souhlasu denních listů v Brně a v Plzni a na schůzi usneseno následující: Přítomní vydavatelé a odpovědní redaktoři českých listů vy- slechnuvše dne 2. března 1902 zprávu delegátů svých, do Vídně vyslaných a poznavše podrobný pro-

mne, až jsem se ošíval. — Hloupý to sen! — C, se tu všecko nesplete. V tom vkročí poslík z pošty a odevzdává hro- madu psaní. — Kdo pak mi to zas píše? — durdí se, pro- hlížeje si písmo na adressách. — — Zde — zde je psaní od mé staré. Co pak ta mi zase chce? — Rozbalil list a zběžně přehlíží řádky, ale v tom zrak jeho padl na neobvyklý obsah. Četl tedy: — Taky mne starý pan poštmistr prosil, abys se- u p. ministra přimluvil, aby dostal nějaké vyzname- nání. Slouží již tolik let. Pan hejtman slíbil, že věc tu bude podporovati, jen jestli ty budeš hledět tam u ministra tu cestu vyšlapat — — — Vyšlapat, vyšlapat! — durdil se opětně pan zástupce lidu. — Co pak jim to napadá! — Já do ministrů kde a jak mohu buším, a pak bych měl k nim jít žebrat! — Víš, — četl dále — že pan poštmistr má zde velkou stranu a že hlavně jeho vlivem dostal jsi většinu hlasů. Ukaž tedy, že tam ve Vídni něco zmůžeš. My tady čteme pilně tvé řeči a obdivujeme tě. Potřebuješ na kteréhokoliv ministra jen zahvízdnout a je ti k službám. — — Jak pak mám jen teď k ministrovi jít, když jsem mu včera vynadal hůře nežli skotákovi. —

— A taky mne požádal pan kontrolor, abys mu vymohl přeložení odtud do Prahy, má prý již dorů- stající syny a dcery, rád by je dostal do škol. Potom ti oznamuji, že od nás odjela do Vídně deputace se žádostí, abychom zde měli okresní soud, chtějí tě po- žádati, abys je panu minlstrovi předvedl. A hned za nimi chce jeti deputace ze sousedního Oujezda, kteří chtějí pana ministra požádati, aby jim zřídil gymnasium. Z okolních obcí chystá se co nevidět jiná deputace, která chce vymoci slevu daní, protože loni neuvedla se řípa, ani ječmen. Z Blatiska byli sousedi nedávno u mne s dotazem, mohli-li by k tobě přijeti, abys je panu ministrovi předvedl se žádostí o nezúro- čitelnou půjčku na stavbu okresní sllnice. Ti páni dá- vali mi ne srozuměnou, že oni svými hlasy tebe při volbě prorazili, tak se jim musíš hledět za to nějak zavděčit. Zdejší pan starosta svolal na zítřek všeobecnou schůzi, v níž má býti projednáváno o stavbě železnice našlm městem. Hodlají též do Vídně s deputací nejdříve k tobě a pak k ministrovi. Z Trnkálova byli u mě sousedi, kteří chtějí, aby jim odepsána byla půjčka na stavbu mostu. Ne- mohou prý platit. Potlouklo jim a nevím všecko co ještě. Chtějí taky do Vídně. Pak ještě —

— Ne, tohle by ani medvěd nesnesl -— huboval pan Bořivoj Břinkal. — Co pak si ti lidé myslí! Kdyby každý poslanec měl předvádět tolik deputací, kam pak by se ti ministři poděli! A pak já — já — jsem sl to se všemi ministry rozlil! — Jak pak teď mám k němu přijít — co mi řekne — — mají ti lidé rozum? — — A pak, můj drahoušku, — končila paní svůj list — nezapomeň mi poslati to hedvábí na šaty. Slíbil jsi mně, že až budeš tím poslancem, že mi na ně koupíš. A dále, nezapomeň mi poslat botky, víš číslo — — — nezapomeň též koupiti mi několik párů rukaviček — víš, číslo 6 — — nezapomeř ještě — —

— Nezapomeň — nezapomeň — pořád jen ne- zapomeň — opakoval si zlostně slovo z listu své nej- dražší manželky. — Co pak to tu píše v doušce? — dočítal man- želčin list. Píše; — Teď máme masopust. Ve Vídni je mnoho všelijakých zábav; to ti povídám, abys mi někam zabloudil — — však ty mi rozumíš! — — Tvá nejvěrnější manželka . .. Pan Bořlvoj Břinkal po přečtení jediného listu od své nejdražší, byl jako omráčen. Sklesl na po- hovku a zadumal se. — A což až ty deputace budou přijížděti ? — co si s nimi — — — Nedořekl a již slyšel přede dveřmi dupání bot, šoupání a zaklepání. Do pokoje vkročilo pět pánů — — Ah, má úcta — — má úcta — — to je překvapsní. — Deputace — — prosili bychom pana po- alance, aby nás předvedl k panu ministrovi a jemu naší odůvodněnou žádost přednesl a pokud možnáji ještě více odůvodnil. Pan ministr — jak jsme právě slyšeli — nalézá se ve sněmovně, mohli bychom třeba k němu jíti hned. Pan Bořivoj Břinkal stál tam jako na trní, ale co měl dělat, musll jim přeco ukázat, že něco zmůže. Ustrojil se a šli — — rovnou cestou do sně- movny. Bylo do ní pár kroků. Portýr jim řekl, že jeho Excellence nalézá se právě v byró. Vkročlli k němu.