ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 e4ef0ab0-764e-11dc-8ada-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 20, place 12, org 1
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 216. ze
2 masthead
dne 7. srpna 1908.
3 masthead Různé zprávy.
Různé zprávy. V podmořském clunu.
4 article
V Théatre de Grand Guignol v Paříži, jež vedle hrubších efektů pěstuje také náladové kusy, objevilo se politicko-satirické drama, které vzbudilo značnou pozornost. Nazváno „En plongie“ a dává nahlédnouti do tajností podmořského člunu. Když se opona vy- táhne, je viděti velitelskou místnost podmořského člunu francouzského námořnictva. Loď jest ještě na povrchu moře. Tlustými skry, koiem nichž hrají ze- lené vlny, padá ještě jasné denní světlo a železné dvéře, vedoucí na palubu, jsou otevřeny; námořníci a důstojníci sestupují po žebříku do člunu. Poklo nade dveřmi se spustí a upevní, ve ztemnělé míst- nosti počínají zářiti elektrická světla. Kapitán při- stupuje k otvoru, který umožňuje spojení se stroj- níky a udílí důstojníkům a námořníkům poslední rozkazy. Má se provésti cvičení ve hlubině. Člun má se potopiti tak rychle a tak hluboko, jak jen možno, aby se zjistila temperatura uvnitř a její úči- nek na mužstvo. Trhnutí pakou. Je slyšeti, jak voda vniká do komor, denní světlo v okrouhlých oknech mizí a moře, do něhož člun klesá, mění barvu od jasné zeleni do černavé šedi a úplného temna. Ka- pitán pozoruje své přístroje a činí si poznámky. Při tom mu zbývá čas, aby svého poručíka, jenž je zde ve hlubině posud nováčkem, odvykal bázni. Z rozhovoru sezná se brzy, že velitel jest chorob- ný muž, kuřák opia. Provádí šílenou hru s nebez- pečím a pociťuje příjemnou hrůzu při myšlence, že v této slabé železné stavbě, daleko od každé lidské moci, je pánem nad tolika mladými životy. Stále hloub žene svůj člun, přes to, že strojníci z počátku uctivě, později s reptáním jej varují, přes to, že po- ručík těžce oddychuje, opírá se o stěnu, aby neklesl.
Guignol Paříž Ka
5 article
Konečně signál; povel strojníkům; stoupá se. Voda v oknech se jasní, slunce prosvítá a otevřeným po- klopem vystupuje poručík nahoru, aby zjistil směra zaznamenal výšku slunce. Vypálí se rána a vztýčí se vlajka. Po okamžicích úzkosti je vše veselo, že vidí světlo a dýchá čerstvý vzduch. Velitel pronese několik slov. Loď se opětně ponoří, ale tentokráte stroj při vystupování vypo- vídá službu, byl při dřívějším pokusu šílencově po- škozen. Náhlé ustává temné hučení šroubu, světlo sháší. V hlubokém temnu leží člun, neschopen vzněsti se opět na světlo. Odehrávají se hrozné výjevy. To- piči vřítí se do místnosti; jeden padá na kolenaa blábolí, chtěje se před smrtí zpovídati. Jiný, čilý hoch, nejzdatnější ve službě ze všech, jest náhle zachvácen zuřivostí, spílá důstojníkům, posmívá se státu, kte- rým pohrdá, chopí velitele divoce za hrdlo a chce uvolniti otvor, aby způsobil rychlý konec. Vše, co je v člověku nízkého, se probouzí. Nože blýskají, ozý- vají se rány z revolveru. V zmateném klubku kolem železného žebříku mužstvo podmořského člunu hyne a jeviště halí se v hluboké temno.
6 article
Když se opět rozjasní, zmizely již hrůzy hlu- biny. Slunce ozařuje toulonský přístav. Ministr ná- mořnictva pronáší řeč na počest mužstva, zahynulého v podmorském člunu. Zatím co nad přístavem duní čestné výstrely, mluví před zdrcenými pozůstalými a seřaděnými vojíny o chrabrých mužích, kteří obě tovali život ve službě vlasti. Velitel, otec svých ná- mořníků, poručík, naděje soudruhů, mužstvo, věrné svým povinnostem, oddané, statečné. „Bratrsky spo- jeni zůstali v hlubině, jejich tváře byly odhodlané když se blížila smrt a posledním stiskem ruky sli- bovali si věrnost až do smrti pro velkou vlast, pro naši milovanou Francii. Účinek jest pochopitelný, vzpomeneme-li čet- ných katastrof podmořských člunů, jež Francii v po- slední době stihly. Zuřivý potlesk a zuřivý syko zápasí v divadle každého večera o vítězství a něžné dámy pozorují zvědavě tento smrtelný zápals, při němž se zachvívají i nejsilnější nervy.
Francie
7 article
= Dámy a cigarety. Kouření cigaret činí v této saisoně u dam velké pokroky také v zemi, kde je skoro všechno »shocking«. Že by dámy z nejvyšších kruhů mohly elegantně mezi prsty držeti tabákový smotek a vypouštěti z krásných rtů modrošedý dým, bylo by se pokládalo ještě před několika lety v an- glické společnosti za nemožné. Nyní stává se tento zjev všedním a přední londýnská firma prodala leto o 100 procent damských cigaret více než loni. Krá- lovna spanělská dala zhotoviti velký počet skvostných krabiček s jejím znakem, naplněných cigaretamia rozdala je svým dvorním damám. = Stenografický stroj, zvaný stenotyper, byl dle zprávy amerických listů vynalezen ve Spojených stá- tech a jest nanejvýš jednoduchý, mnohem menší než obyčejné psací stroje i může se pohodlně držeti na klíně. Zevně je viděti jen válec, po němž se táhne papír, několik ozubených koleček a klaviaturu, sestá- vající ze šesti klapek, jež se stiskují po jedné nebo po několíka najednou a tak samy sestavují značky písma. Abecedě lze prý se naučiti velmi snadno. Po dvanácti nedělích možno prý již napsati 100 až 150 slov za minutu, zruční písaři však napíšou až 200 slov za minutu, čímž je stenografie značně pře- konána. Kromě toho pracuje prý stroj bez hluku.
spojený stý
8 title
Z kulturní ciziny.
9 article Za zřízení říšské knihovny německé
Za zřízení říšské knihovny německé přimlouvá se v posledním svém svazku mnichovská revue »Kunstw art«. Mnozí literární historikovéa kritikové němečtí často už na to poukázali, že s ra- pidně stoupající knižní produkcí v Německu se stále množí zjevy, že věci často nadprostřední po nějaké době zmizí úplně s dohledu. Jsou to zvláště publi- kace autorů dosud méně známých, »nepověřených«, jimž veřejnost nevěnuje pozornosti, nebo edice mla- dých, ne dost zavedených nakladatelství. Nemají od- bytu a za krátko se zaniknutím nakladatelského podniku zaniknou i jejich edice, zpravidla pod stou- pou. Za deset let, ba často již za rok bývá obtížno, ba nemožno nějakou knihu sehnati. Lipští na- kladatelé zavedli mezi sebou již před delší do- bou povinnost nuceného odevzdání exempláře každé vydané knihy, publikace, brožury i časopisu. Zalo- žení říšské knihovny německé by mohlo přispěti k tomu, aby odvádění povinného exempláře stalo se všeobecným v celém Německu. Jednalo by se při tom jenom o opatření místa — a místa ovšem velmi rozsáhlého — kde by se tyto povinné exem- pláře ukládaly. Nejvíc místa by ovšem zabraly ča- sopisy, při čemž by arci musilo být pamatováno také na to, aby povinné exempláře časopisů byly odváděny na lepším, trvanlivějším papíře, než je průměrný papír novinářský, jehož kvalita, jak známo, stále klesá. Na misionářském sjezdě ruském, konaném minulý týden v Kijevě, podal moskevský delegát, misionář Aivazov zcela vážně míněný návrh, aby dne 28. srpna (10. září dle našeho kal.) v den 80. narozenin Lva Nik. Tolstého vyne- sena byla nová církevní klatba nad spiso- vatelem-filosofem. O lepším rozumu většiny sjezdo- vých účastníků svědčí, že návrh nebyl přes odpor menšiny dán vůbec na pořad jednání.
Lipský Nik Tolstý Německo Zala Kijev Kunstw art
10 article
Sláva Lehárovy »Veselé vdovičky« pronikla už i k carskému dvoru a bude prý na vý- slovné přání carovo (!) provedena v Petěrgofu prvními silami dvorní opery petrohradské. Carovna Alexandra dokonce převzala protektorát nad provo- zováním vídeňské operety, proti níž právem demon- strovali hlučně před časem jižní Slované, protože původní text libreta si ne zrovna taktním způsobem tropí posměch ze slovanského státu na Balkáně (ze Srbska). Není arci vyloučeno, že »přízeň« carského dvora pro frivolní musu »Veselé vdovičky« jest jenom dílem podnikavé německé reklamy. Björnstjerne Björnson, stále svěžía stále při práci, oslaví 11. zaří letošního roku svoji zlatou svatbu. Nejlepším svědectvím o jeho podivuhodné duševní svěžesti jest zpráva, že nejno- věji dokončil — novou dramatickou práci. Je to ve- selohra, jejíž podklad, jen lehce nabozený, tvoří otázka manželství a manželské rozluky. Zvláštní za- jímavosti nabývá nová práce Björnsonova tím, že se dotýká pozoruhodným způsobem také velikého politického konfliktu z roku 1905, rozdělení unie norsko- švédské. Veselohra zahájí nej- spíš saisonu divadelní v Christianii, a poněvadž sou- časně vyjde i v německém překladě v Berlíně, uchází se o ni již několik předních činoherních scén ně- meckých.
Lehárův Slovan Björnstjerne Björnson Björnsonův Balkán Srbsko Christiania Berlín
11 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Ze soudu živnostenského. Hostinský pan Antonín B. potřeboval pro svůj podnik na výstavě číšnici a řekl své manželce, ktera řídí hostinec na Král. Vinohradech, aby zaopatřila nějakou slušnou dívku. Manželka vzkázala do spro- středkovacího ústavu J. Čmuchálkové a ta poslala jí obratem číšnici, s níž choť hostinského ujednala, že bude mít 5 proc. z tržby, stravu a doutníky na pro- dej. Zároveň pak ponechala si její knížku pracovnía vyzvala ji, aby druhého dne službu nastoupila. Na upozornění průvodkyně číšnice Karoliny Vrbenské, že by číšnice mohla nastoupiti stálé místo na venkově, kdyby místo na výstavě nebylo trvalé, ubezpečila tuto choť hostinského, že číšnice jest přijata a aby beze všeho jen místo druhého dne nastoupila. Po odchodu číšnice přišel však hostinský z vý- stavy a sdělil s manželkou, že číšnici už nepotřebuje, poněvadž už jednu přijal. Na námitku choti, že také právě číšnici přijala, poradil jí, aby knížku jednoduše vrátila sprostředkovací kanceláři
Král J Čmuchálek Vrbenský
12 article
»Nebudu míti žádného důvěrníka aneb zpovědníka mimo sebe samu. Po cestě jsem o tom uvažovala. Před- sevzetí mé jest pevné. Není to ani pýcha ani bezbožnost, kteréž jsou mi cizí, není to také zbabělost, jež mne při- měla k tomu, abych se sama sobě zpovídala. Nehodlám ani sama sobě rozřešení uděliti, ani boha klamati, nebot On čte v srdci mém a bude také mé vyznání čísti. To jest povinností ženy vězňovy. Ráda chci pouta svá nésti, denně chci řetězy těmi třásti, aby řinčely, abych věděla, že plnou tíhou na bedrách mých spočívají. Nemýlím-li se, nazývá se ve věznicích onen seznam, v němž zapisuje se den a hodina, kdy vězeň trest svůj nastupuje a kdy opět z vězení odchází, knihou vězeňskon. Takovou knihou jest můj denník. My, Gaston a já, vstupujeme do chmurné temnoty těžkého pokání. Kdy bude pokání tomu konec? A může vůbec se skončiti? My jsme doživotně odsouzeni. Kdo by nám mohl milost uděliti? Zůstanu u svého muže, budu s ním pykati, budu s ním zasloužený trest snášeti. Odcizení, kteréž již po delší dobu mezi námi trvá, nebude zločinem jeho zvět- šeno. Budeme i nadále vedle sebe, ve stejné vzdálenosti od sebe, životem kráčeti, jen že bude nyní mezi námi státi příšera a kdykoli se nás neviditelnou rukou svou dotkne, pokaždé ruce nám ztuhnou a v celém těle nás zamrazí. Pokud budu živa, nebude nikdo řádky tyto čísti. Zemru-li dříve, než Gaston, může manžel můj tyto zápisky spáliti. Budu již osvobozena a nebudu mu v tom brániti. Nalezne-li však syn můj jednou tento denník, prosím jej, aby jej četl s něžnou láskou ke mně a se shovívavostí
bůh Gaston
13 article
Očekávala svého manžela a když se z procházky své vrátil, klidně jej uvítala, nemálo se tomu divíc, že prudká horečka, která dosud tělem jejím lomcovala, t- kořka beze stopy zmizela. Gaston políbil jí dvorně ruku a radostně zvolal: »Tobě jest již lépe, není-li pravda?« »Ano, mnohem lépe než ráno.« »Výborně! Zítra tedy odtud odjedeme!« »Ano, zítra odtud odjedeme, ale pojedeme do Paříže!« »Již ?«
Gaston Paříž
14 article »Musím tam jeti za pilnou záležitostí,« pravila
»Musím tam jeti za pilnou záležitostí,« pravila Gabriela rozhodně.
Gabriel
15 article »A směl bych se tázati, za jakým účelem tam
»A směl bych se tázati, za jakým účelem tam jedeš?« tázal se Gaston. Gabriela upřela naň pohled svůj, jakoby chtěla až do srdce se mu podívati. Ale nehleděla naň příliš přísně, protože chtěla z jeho chování pouze seznati, zdali již no- viny četl a zdali byl dnes ráno jen proto tak vesel, že zpráva o sebevraždě nevinného Mortiera úplně bezpečným jej učinila. »Volá mne tam povinnost,« pravila vážně, zatím co ruka její osudný dopis a bankovky v kapse žmolila, »a byla bych ráda, kdybys mi pomohl povinnosti té dostáti.« Oči Gastonovy vypadaly, jakoby byly mlhou zastřeny. Gabriela chvili čekala, ale když Gaston mlčel, pra- vila smutně. »Žena Jana Mortiera stala se vdovou.« Gaston nezdál se zprávou tou býti příliš překvape- ným a neptal se po zevrubnějších okolnostech. Jistě tedy již noviny četl. »A proto tam chceš jeti?« tázal se nesměle. „Ocelové kladívko.“
Gaston Gabriel Gastonův Gabriel chvit Mortier