1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 216. ze
2
masthead
dne 7. srpna 1908.
3
masthead
Různé zprávy.
Různé zprávy.
V podmořském clunu.
4
article
V Théatre de Grand Guignol v Paříži, jež vedle
hrubších efektů pěstuje také náladové kusy, objevilo
se politicko-satirické drama, které vzbudilo značnou
pozornost. Nazváno „En plongie“ a dává nahlédnouti
do tajností podmořského člunu. Když se opona vy-
táhne, je viděti velitelskou místnost podmořského
člunu francouzského námořnictva. Loď jest ještě na
povrchu moře. Tlustými skry, koiem nichž hrají ze-
lené vlny, padá ještě jasné denní světlo a železné
dvéře, vedoucí na palubu, jsou otevřeny; námořníci
a důstojníci sestupují po žebříku do člunu. Poklo
nade dveřmi se spustí a upevní, ve ztemnělé míst-
nosti počínají zářiti elektrická světla. Kapitán při-
stupuje k otvoru, který umožňuje spojení se stroj-
níky a udílí důstojníkům a námořníkům poslední
rozkazy. Má se provésti cvičení ve hlubině. Člun
má se potopiti tak rychle a tak hluboko, jak jen
možno, aby se zjistila temperatura uvnitř a její úči-
nek na mužstvo. Trhnutí pakou. Je slyšeti, jak voda
vniká do komor, denní světlo v okrouhlých oknech
mizí a moře, do něhož člun klesá, mění barvu od
jasné zeleni do černavé šedi a úplného temna. Ka-
pitán pozoruje své přístroje a činí si poznámky.
Při tom mu zbývá čas, aby svého poručíka, jenž je
zde ve hlubině posud nováčkem, odvykal bázni.
Z rozhovoru sezná se brzy, že velitel jest chorob-
ný muž, kuřák opia. Provádí šílenou hru s nebez-
pečím a pociťuje příjemnou hrůzu při myšlence, že
v této slabé železné stavbě, daleko od každé lidské
moci, je pánem nad tolika mladými životy. Stále
hloub žene svůj člun, přes to, že strojníci z počátku
uctivě, později s reptáním jej varují, přes to, že po-
ručík těžce oddychuje, opírá se o stěnu, aby neklesl.
Guignol
Paříž
Ka
5
article
Konečně signál; povel strojníkům; stoupá se. Voda
v oknech se jasní, slunce prosvítá a otevřeným po-
klopem vystupuje poručík nahoru, aby zjistil směra
zaznamenal výšku slunce.
Vypálí se rána a vztýčí se vlajka. Po okamžicích
úzkosti je vše veselo, že vidí světlo a dýchá čerstvý
vzduch. Velitel pronese několik slov. Loď se opětně
ponoří, ale tentokráte stroj při vystupování vypo-
vídá službu, byl při dřívějším pokusu šílencově po-
škozen. Náhlé ustává temné hučení šroubu, světlo
sháší. V hlubokém temnu leží člun, neschopen vzněsti
se opět na světlo. Odehrávají se hrozné výjevy. To-
piči vřítí se do místnosti; jeden padá na kolenaa
blábolí, chtěje se před smrtí zpovídati. Jiný, čilý hoch,
nejzdatnější ve službě ze všech, jest náhle zachvácen
zuřivostí, spílá důstojníkům, posmívá se státu, kte-
rým pohrdá, chopí velitele divoce za hrdlo a chce
uvolniti otvor, aby způsobil rychlý konec. Vše, co
je v člověku nízkého, se probouzí. Nože blýskají, ozý-
vají se rány z revolveru. V zmateném klubku kolem
železného žebříku mužstvo podmořského člunu hyne
a jeviště halí se v hluboké temno.
6
article
Když se opět rozjasní, zmizely již hrůzy hlu-
biny. Slunce ozařuje toulonský přístav. Ministr ná-
mořnictva pronáší řeč na počest mužstva, zahynulého
v podmorském člunu. Zatím co nad přístavem duní
čestné výstrely, mluví před zdrcenými pozůstalými
a seřaděnými vojíny o chrabrých mužích, kteří obě
tovali život ve službě vlasti. Velitel, otec svých ná-
mořníků, poručík, naděje soudruhů, mužstvo, věrné
svým povinnostem, oddané, statečné. „Bratrsky spo-
jeni zůstali v hlubině, jejich tváře byly odhodlané
když se blížila smrt a posledním stiskem ruky sli-
bovali si věrnost až do smrti pro velkou vlast, pro
naši milovanou Francii.
Účinek jest pochopitelný, vzpomeneme-li čet-
ných katastrof podmořských člunů, jež Francii v po-
slední době stihly. Zuřivý potlesk a zuřivý syko
zápasí v divadle každého večera o vítězství a něžné
dámy pozorují zvědavě tento smrtelný zápals, při
němž se zachvívají i nejsilnější nervy.
Francie
7
article
= Dámy a cigarety. Kouření cigaret činí v této
saisoně u dam velké pokroky také v zemi, kde je
skoro všechno »shocking«. Že by dámy z nejvyšších
kruhů mohly elegantně mezi prsty držeti tabákový
smotek a vypouštěti z krásných rtů modrošedý dým,
bylo by se pokládalo ještě před několika lety v an-
glické společnosti za nemožné. Nyní stává se tento
zjev všedním a přední londýnská firma prodala leto
o 100 procent damských cigaret více než loni. Krá-
lovna spanělská dala zhotoviti velký počet skvostných
krabiček s jejím znakem, naplněných cigaretamia
rozdala je svým dvorním damám.
= Stenografický stroj, zvaný stenotyper, byl dle
zprávy amerických listů vynalezen ve Spojených stá-
tech a jest nanejvýš jednoduchý, mnohem menší než
obyčejné psací stroje i může se pohodlně držeti na
klíně. Zevně je viděti jen válec, po němž se táhne
papír, několik ozubených koleček a klaviaturu, sestá-
vající ze šesti klapek, jež se stiskují po jedné nebo
po několíka najednou a tak samy sestavují značky
písma. Abecedě lze prý se naučiti velmi snadno. Po
dvanácti nedělích možno prý již napsati 100 až
150 slov za minutu, zruční písaři však napíšou až
200 slov za minutu, čímž je stenografie značně pře-
konána. Kromě toho pracuje prý stroj bez hluku.
spojený stý
8
title
Z kulturní ciziny.
9
article
Za zřízení říšské knihovny německé
Za zřízení říšské knihovny německé
přimlouvá se v posledním svém svazku mnichovská
revue »Kunstw art«. Mnozí literární historikovéa
kritikové němečtí často už na to poukázali, že s ra-
pidně stoupající knižní produkcí v Německu se stále
množí zjevy, že věci často nadprostřední po nějaké
době zmizí úplně s dohledu. Jsou to zvláště publi-
kace autorů dosud méně známých, »nepověřených«,
jimž veřejnost nevěnuje pozornosti, nebo edice mla-
dých, ne dost zavedených nakladatelství. Nemají od-
bytu a za krátko se zaniknutím nakladatelského
podniku zaniknou i jejich edice, zpravidla pod stou-
pou. Za deset let, ba často již za rok bývá obtížno,
ba nemožno nějakou knihu sehnati. Lipští na-
kladatelé zavedli mezi sebou již před delší do-
bou povinnost nuceného odevzdání exempláře každé
vydané knihy, publikace, brožury i časopisu. Zalo-
žení říšské knihovny německé by mohlo přispěti
k tomu, aby odvádění povinného exempláře
stalo se všeobecným v celém Německu. Jednalo by se
při tom jenom o opatření místa — a místa ovšem
velmi rozsáhlého — kde by se tyto povinné exem-
pláře ukládaly. Nejvíc místa by ovšem zabraly ča-
sopisy, při čemž by arci musilo být pamatováno
také na to, aby povinné exempláře časopisů byly
odváděny na lepším, trvanlivějším papíře, než je
průměrný papír novinářský, jehož kvalita, jak známo,
stále klesá.
Na misionářském sjezdě ruském,
konaném minulý týden v Kijevě, podal moskevský
delegát, misionář Aivazov zcela vážně míněný
návrh, aby dne 28. srpna (10. září dle našeho kal.)
v den 80. narozenin Lva Nik. Tolstého vyne-
sena byla nová církevní klatba nad spiso-
vatelem-filosofem. O lepším rozumu většiny sjezdo-
vých účastníků svědčí, že návrh nebyl přes odpor
menšiny dán vůbec na pořad jednání.
Lipský
Nik
Tolstý
Německo
Zala
Kijev
Kunstw art
10
article
Sláva Lehárovy »Veselé vdovičky«
pronikla už i k carskému dvoru a bude prý na vý-
slovné přání carovo (!) provedena v Petěrgofu
prvními silami dvorní opery petrohradské. Carovna
Alexandra dokonce převzala protektorát nad provo-
zováním vídeňské operety, proti níž právem demon-
strovali hlučně před časem jižní Slované, protože
původní text libreta si ne zrovna taktním způsobem
tropí posměch ze slovanského státu na Balkáně (ze
Srbska). Není arci vyloučeno, že »přízeň« carského
dvora pro frivolní musu »Veselé vdovičky« jest jenom
dílem podnikavé německé reklamy.
Björnstjerne Björnson, stále svěžía
stále při práci, oslaví 11. zaří letošního roku svoji
zlatou svatbu. Nejlepším svědectvím o jeho
podivuhodné duševní svěžesti jest zpráva, že nejno-
věji dokončil — novou dramatickou práci. Je to ve-
selohra, jejíž podklad, jen lehce nabozený, tvoří
otázka manželství a manželské rozluky. Zvláštní za-
jímavosti nabývá nová práce Björnsonova tím, že
se dotýká pozoruhodným způsobem také velikého
politického konfliktu z roku 1905, rozdělení
unie norsko- švédské. Veselohra zahájí nej-
spíš saisonu divadelní v Christianii, a poněvadž sou-
časně vyjde i v německém překladě v Berlíně, uchází
se o ni již několik předních činoherních scén ně-
meckých.
Lehárův
Slovan
Björnstjerne Björnson
Björnsonův
Balkán
Srbsko
Christiania
Berlín
11
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze soudu živnostenského.
Hostinský pan Antonín B. potřeboval pro svůj
podnik na výstavě číšnici a řekl své manželce, ktera
řídí hostinec na Král. Vinohradech, aby zaopatřila
nějakou slušnou dívku. Manželka vzkázala do spro-
středkovacího ústavu J. Čmuchálkové a ta poslala jí
obratem číšnici, s níž choť hostinského ujednala, že
bude mít 5 proc. z tržby, stravu a doutníky na pro-
dej. Zároveň pak ponechala si její knížku pracovnía
vyzvala ji, aby druhého dne službu nastoupila. Na
upozornění průvodkyně číšnice Karoliny Vrbenské, že
by číšnice mohla nastoupiti stálé místo na venkově,
kdyby místo na výstavě nebylo trvalé, ubezpečila
tuto choť hostinského, že číšnice jest přijata a aby
beze všeho jen místo druhého dne nastoupila.
Po odchodu číšnice přišel však hostinský z vý-
stavy a sdělil s manželkou, že číšnici už
nepotřebuje, poněvadž už jednu přijal. Na námitku
choti, že také právě číšnici přijala, poradil jí, aby
knížku jednoduše vrátila sprostředkovací kanceláři
Král
J Čmuchálek
Vrbenský
12
article
»Nebudu míti žádného důvěrníka aneb zpovědníka
mimo sebe samu. Po cestě jsem o tom uvažovala. Před-
sevzetí mé jest pevné. Není to ani pýcha ani bezbožnost,
kteréž jsou mi cizí, není to také zbabělost, jež mne při-
měla k tomu, abych se sama sobě zpovídala. Nehodlám
ani sama sobě rozřešení uděliti, ani boha klamati, nebot
On čte v srdci mém a bude také mé vyznání čísti.
To jest povinností ženy vězňovy.
Ráda chci pouta svá nésti, denně chci řetězy těmi
třásti, aby řinčely, abych věděla, že plnou tíhou na
bedrách mých spočívají.
Nemýlím-li se, nazývá se ve věznicích onen seznam,
v němž zapisuje se den a hodina, kdy vězeň trest svůj
nastupuje a kdy opět z vězení odchází, knihou vězeňskon.
Takovou knihou jest můj denník.
My, Gaston a já, vstupujeme do chmurné temnoty
těžkého pokání. Kdy bude pokání tomu konec? A může
vůbec se skončiti? My jsme doživotně odsouzeni. Kdo by
nám mohl milost uděliti?
Zůstanu u svého muže, budu s ním pykati, budu
s ním zasloužený trest snášeti. Odcizení, kteréž již po
delší dobu mezi námi trvá, nebude zločinem jeho zvět-
šeno. Budeme i nadále vedle sebe, ve stejné vzdálenosti
od sebe, životem kráčeti, jen že bude nyní mezi námi
státi příšera a kdykoli se nás neviditelnou rukou svou
dotkne, pokaždé ruce nám ztuhnou a v celém těle nás
zamrazí.
Pokud budu živa, nebude nikdo řádky tyto čísti.
Zemru-li dříve, než Gaston, může manžel můj tyto zápisky
spáliti. Budu již osvobozena a nebudu mu v tom brániti.
Nalezne-li však syn můj jednou tento denník, prosím jej,
aby jej četl s něžnou láskou ke mně a se shovívavostí
bůh
Gaston
13
article
Očekávala svého manžela a když se z procházky
své vrátil, klidně jej uvítala, nemálo se tomu divíc, že
prudká horečka, která dosud tělem jejím lomcovala, t-
kořka beze stopy zmizela.
Gaston políbil jí dvorně ruku a radostně zvolal:
»Tobě jest již lépe, není-li pravda?«
»Ano, mnohem lépe než ráno.«
»Výborně! Zítra tedy odtud odjedeme!«
»Ano, zítra odtud odjedeme, ale pojedeme do
Paříže!«
»Již ?«
Gaston
Paříž
14
article
»Musím tam jeti za pilnou záležitostí,« pravila
»Musím tam jeti za pilnou záležitostí,« pravila
Gabriela rozhodně.
Gabriel
15
article
»A směl bych se tázati, za jakým účelem tam
»A směl bych se tázati, za jakým účelem tam
jedeš?« tázal se Gaston.
Gabriela upřela naň pohled svůj, jakoby chtěla až
do srdce se mu podívati. Ale nehleděla naň příliš přísně,
protože chtěla z jeho chování pouze seznati, zdali již no-
viny četl a zdali byl dnes ráno jen proto tak vesel, že
zpráva o sebevraždě nevinného Mortiera úplně bezpečným
jej učinila.
»Volá mne tam povinnost,« pravila vážně, zatím co
ruka její osudný dopis a bankovky v kapse žmolila, »a
byla bych ráda, kdybys mi pomohl povinnosti té dostáti.«
Oči Gastonovy vypadaly, jakoby byly mlhou zastřeny.
Gabriela chvili čekala, ale když Gaston mlčel, pra-
vila smutně.
»Žena Jana Mortiera stala se vdovou.«
Gaston nezdál se zprávou tou býti příliš překvape-
ným a neptal se po zevrubnějších okolnostech. Jistě tedy
již noviny četl.
»A proto tam chceš jeti?« tázal se nesměle.
„Ocelové kladívko.“
Gaston
Gabriel
Gastonův
Gabriel chvit
Mortier