2
masthead
V Praze, v pátek dne 31. května 1901.
Praha
4
article
Na ronná a odpol. listy
přítohamí (.Naněný Obzor“? ve
středu a „Literáral Hlidka
v pátek) předplácí sau
Prazě v adalnistraai
2 K —
na měsíe
na čtvrt leta . . . . .
sk -k
s drojí čon áškna
a měsíe
7k
na ětvt lets
ve sifalkách:
na něsíe . . . . . . 2 K 90
Poštou:
za něsle
3kei
na čtvrt lsta
s dvají zásilioe
na dtvt leka . . . . 11 K s0
na prěst
Literáral Hlidek
5
article
Zajímavé „veřejné tajemství“.
Zajímavé „veřejné tajemství“.
O letošní svatodušní Hod boží přinesl
orgán zdejšího německého kasina velice za
jímavou zprávu o tajném vyjedná-
vání»naší« konservativní šlechty
se šlechtou německo liberalní za účelem
vzájemného podělení se o man-
dáty velkostatků nesvěřenských
pro snělm království českého z
nastávajících podzimních voleb sněmovních.
Zpráva »Bohemie« ze dne 26. května
t. r. zněla: 3Nový sněm český bude asi
podstatně jinakého rázu, než poslední. Ne-
hledě ani k tomu, že velby ve městéch a po
venkově způsobí leckteré změny jak na české
tak i na německé straně, nastane asi
také na lavicích velkostatku
proměna: neboť jest veřejným ta-
jemstvím, že mezi vůdci ústav-
věrného a konservativního vel-
kostatku již od delší doby pěstují
se rozprávky k vůli docílen
jisté shody. K tomuto kompromisu může
ovšem jen tehda dojíti, budeli ústa vo-
věrnému velkostatku vyhraze
počet mandátů, přiměřený jeh
mohutnosti.«
Čtouce tuto sensační zvěsť o tajných
konventiklech našich »historických« kavalírů
s úhlavními protivníky našeho národa, byl
jsme opravdu žádostivi, co řekne k ní po-
věřený orgán té naší šlechty — vídeňský
»Vaterland«. Přece tu nejde o žádnou ma
ličkost, o žádnou soukromou šlechtickou zá-
bavu, honbu neb jinaký kavalírský sport,
nýbrž o důležitost zemskou, která se ci-
telně dotýká postavení a zájmů
našeho národa. Pravým osudem bylat
pro národ náš od r. 1861 ta schmerlingov-
ská kurie velkostatků nesvěřenských, nadana
privilegiem 54 mandátů.
Bohemia
6
article
Určovalať po čtyřicet let tvářnost sněmu
českého. Dle toho, zvítězila-li v kuriité
strana šlechty konservativní nebo německo-
liberální, octla se správa vlasti naší bud
v rukou našich nebo v rukou úhlavních ne-
přátel národa našeho. Volební zápas o kurii
tu býval tudíž zápasem o živothí interessy
našeho národa, zde bývalo bojiště celé naší
veliké státoprávní jako národní pře, zde
bojovávaly nepřátelské nám vlády vídeňské,
nepřátelská nám plutokracie a byrokracie
německá ruku v ruce s německými nacionály
hlavní a rozhodující své bitvy proti nám, vy-
nakládajíce nepřebrané milliony na získání
českých velkostatků, na dobytí většiny pro
Němce v této kurii nesvěřenské.
Bezmála třicet let minulo od nejlítějšího
onoho boje, zaznamenaného v dějinách pří-
padným jménem »chabrus«, však podnes
pamatuje se v národě našem nesmírné ono
rozčilení, jaké tehda chvělo veškerým uvě-
domělým lidem naším, všemi vrstvami vla-
stenecké společnosti naší, chápající plně
hluboký a dalekosáhlý význam toho zápasu
a nesmírnost ceny, o niž se bojovalo.
A dnes pojednou máme uslyšeti z orgánu
našich nepřatel »veřejné tajemství«, že naši
rozmilí epigoni těch Jaroslavů Martinicůa
Lvů Thunů již od delší doby potajně, za
větrem, za zády všeho národa če-
ského vyjednávají s německými velko-
statkáři o to, kolik mandatů by jim měli při
nastávajících volbách sněmovních »bratrsky«
přepustit, zda patnáct, či dvacet či ješte
o několik více?
Pravíme, za zády všeho národa
českého, neboť zdá se, že ani sobě blízkým
Staročechům ničeho o tom neřekli. Aspon
se tiskové orgány našich staročeských konser-
vativců staví nevědomými a nezpravenými.
»Není nám známo — píše orgán Rie-
grův — pokud zpráva »Bohemie« zakládá
se na pravdě; ale za nynějších poměr
Němec
Martiniců
Bohemia
lev Thun
7
article
není nepodobna pravdě.« Že pak
byl zprávou tou nehrubě mile překvapen,
prozradil »Hl. Nár.« svým povzdechem pří-
štího jitra (29. května), kdy zaúpěl: »Zpráva,
že při nových volbách do sněmu zemského
bude uzavřen mezi konservativ-
ními a ústaváckými velkostatkář
kompromis, jenž německou posie
snad o 20 hlasů sesílí, což neznamená
jiného, než zbaviti druhého kontra-
henta (t. j. český národ) již předem
všelikého nároku na kompensaci,
kdyby k takové věci došlo dobrovolnou
úmluvou . .«
Tak cejchoval sám »Hlas Národa« vý-
znam zločinu, jakého by se dopustila
konservativní šlechta vůči věci a posici na-
šeho národa, kdyby přes hlavy naše uza-
vřela se stranou Osvaldů Thunů a Fürsten-
bergů podobnou úmluvu leoninskou. Po-
dobně druhý orgán staročeských konserva-
tivcův, »Nár. Politika«, byl zprávou » Bohemie
všecek konsternován a nemohl si ani po-
myslit, že by »naše šlechta« v podobný pakt
s Němci mohla vejíti jinak, nežli že by
Němci musili nejprvé přistoupiti »na
celou řadu důležitých podmínek, jimiž by
význam naší české vělšiny v zemi a na
sněmu království byl náležitě uplatněna
trvale zajištěn. « —
Osvald Thun
Fürsten
Němec
Bohemia
8
article
To prý by se »musilo« při podobném
šlechtickém kompromisu »rozuměti samo
sebou«. — Ale orgán Riegrův zatím prani-
čeho o podobných podminkách neví, nýbrž
má epigony Člama Martinice zcel a za
schopné takového krásného
čínu, jímž by zbavili národ náš
všelikého nároku na kompen-
saci za to sesílení německé po-
sice o 20 hlasů — »Bohemie« pak v
toliko o podmínkách šlechty ně-
mecké, která prý činí vůči neslýchanému
nabídnutí našich »historických« ještě dra-
hotu, vymiňujíc si takový počet mandátů.
jaký mohutnosti její přísluší
A vůči všemu tomu officiální orgán naší
šlechty, vídeňský »Vaterland«, již na čtvrtý
den hluchý jako tetřev a němý jako ryba
— To je věru jen u nás možno! Není-li
zpráva »Bohemie« pravdiva, proč mlčí?
Je-li tendenčně zkomolena, proč ji neopraví?
Je-li však pravdiva, proč pravdy nedozná
Nemáme-li tu práva za to míti, že skutečně
vůdcové našich konservativních velkostatkářů
ze samé úslužnosti ku vládě dopustili se
opět podobně neblahého činu sla-
bosti, jako tenkrát před 12 léty, když
kníže Karel Schwarzenberg bez
vědomí a přes hlavu českého národa na-
bídl německo-liberální šlechtě
15 mandátů v kurii velkostatků nesvě-
řenských, zavážou-li se zvolení vstoupiti do
sněmu českého? To stalo se 1 dubna 1889.
Osmnáctého dne na to přijel předseda mini-
sterstva hr. Taaffe schválně do Prahy, aby
sblížení mezi oběma stranami zprostředkoval.
Riegrův
Martinic
Schwarzenberg
Taaff
Praha
Bohemia
9
article
Ale nezdařilo se mu: němečtí velko-
statkáři zpupně pohrdli nabídkou Schwar-
zenbergovou, 15 mandátů bylo jim příliš málo
a dne 28. dubna 1889 prohlásili se okázale
solidárními s německými lidovými poslanci
opposičními, ba zvolili zvláštní výbor pro
pěstování stálých a intimních styků mezi
německou šlechtou a německými lidovými
poslanci Slabost Schwarzenbergova a Taaffova
měla tedy za následek zrovna opak toho, več
doufala: chtěla oslabit německo-nacionáln
obstrukci Plenerovu a Pradevu, a zatím do-
cílila jen toho, že se k ní šlechta Osvaldo-
Thunovská okázale přidala a ji mravně po
sílila.
Nuže, po 12 letech epigoni Schwarzen
berští spouštějí se znovu na tu šikmou plochu
zákulisních námluv s německými velkostatkář
přes hlavy a na škodu českého národa. Jen
že místo patnácti, nabízejí německé šlechtě
již 20 mandátů!! A proč a zač? Starý
kníže Schwarzenberg měl v r. 1889 aspoř
na omluvu svou ten politický důvod, že hleděl
dostat za tu cenu Němce opět do českého
sněmu, z něhož byli r. 1886 vyběhli. Než,
dnes jsou Němci rádi, že sedí na sněmu če-
ském, dnes nejsou naprosto v opposici, neřku
v abstinenci, nýbrž libují si, že vyhřívají se
na výsluní přízně vlády, jim spolehlivě od-
dané: nuže, jaký tu důvod pro » naši« šlechtu
nabízeti jim, nasyceným, panujícím Sybaritům
ještě mísu 20 mandátů na úkor náš a na
naše útraty? Vyzýváme šlechtický orgán, aby
nám tento čistý kavalirský kousek aristo-
kratické věrnosti svých patronů k národu
našemu a věci české vysvětlil — může.: 1i
Schwarzenbergův
Taaffův
Plenerův
Pradev
Schwardit
Schwarzenberg
Němec
Sybarit
OsvaldoThunovská
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 30. května. (Obstrukee
nemožna.) Stálý parlamentní zpravodaj » Gaz.
Narod.«, pojednávaje o nynější situaci, kterou
líčí v barvách až přiliš růžových, dochází k zá-
věru, že dalekosáhlé hospodářské podniky, jimiž
se nyní zabývá říšská rada, učiní v budoucnosti
obstrukci fakticky nemožnou. »Neboť — praví
pisatel — jakmile slát se pustí do stavebních
podniků, vymáhajících nákladu více než 1200
mill. K, nikdo nebude moci převzíti odpověd-
nost za to, aby jeho strannickou politikou za-
počatě obrovské práce byly zastaveny, aneb aby
vláda na základě 8 14. sama hospodařila s tak
velikými sumami bez kontroly parlamentní.«
Pisatel uznává dále, že dr. Körber svými hospo
dářskými předlohami zvolil šťastnou cestu k od-
stranění obstrukce. Když prý císař při zahajo-
vání nově zvoleného parlamentu sliboval v trůnni
řeči veliké reformy hospodářské, nikdo nevěřil,
že by se pomocí těchto k hmotným cílům smě
řujíeích podniků podařilo usmířiti různosti poli-
tické a národní, jež způsobily záraz v parla-
mentních pracích. Ale klidná důslednost Körbrova
působila na strannické a národní vášně, jako
olej na rozbouřené moře. »Parlament pracuje
úsilovně, jako nikdy před tím a pracuje
s úspěchem. O obstrukei dnes už neno
řečí. I v tom leží politický význam inveslič
ních projektů,« končí »Gaz. Nar.«
Podobně vyslovuje se dopisovatel demo-
kratické »Nové Reformy«: »Rozhodně šťastnou
ruku měl předseda ministerstva dr. Körber.
doktor
Körber
Praha
rozbouřený moře
Nara
11
article
O takovém výsledku nesnilo se patrně ani sa-
mému dru. Körbrovi, jenž investiční milliardou
udusil hrozící požár tobstrukční. Měl při tom
rozhodně více stěstí, než mohl kdokoli při-
pustiti.«
Z Vídně, 30. května. (Proti úřadn
korrespondenění kanceláří) uve-
řejňuje ostrý článek antísemitský »Volksbli« Má
za svou povinnost, upozorniti před nastávajíeí
rozpočtovou debatou na to, že všechny hřichy,
jichž se korresp. kancelář dopouští na pravdě,
dějí se v zájmu židovského liberalismu. Kan-
celář zamlčuje a znetvořuje vše, co by mohlo
kompromitovati židy a jich spojence. Velké za-
hraniční telegrafní kanceláře, s nimiž si vídeňská
úřadní kancelář vyměňuje zprávy, jsou podniky
vesměs židovské a pracují tedy v zájmu židovstva.
Už proto bylo by rakouské kanceláři těžko vy
maniti se z vlivu židovstva; ale zhola nemožno
bude to dotud, dokud v čele kanceláře bude
státi žid. Proto žádá »Volksbl.«, aby neodvislí
poslanci v rozpočtové debatě nalehali na škrtnutí
úvěru na tuto kancelář, dokud z ní nebude od-
straněno žídovské hospodářství. Dnes »c. k.
telegrafní korrespondenění kancelář« není prý
nic jiného, než agentura spolku »Alliance
israélite«.
Tato žaloba antisemitského listu, ač vi celku
oprávněná, není však úplná. Korrespondenční
kancelář má ještě jiné hříchy, na něž si od let
stěžujeme my Čechové a Slované vůbec. V na-
šich stycích s Němei úřadní kancelář nadržuje
vždy nápadně Němcům, v jichž prospěch své
Körbr
Čecho
Slovan
Němec
Vídeň
spolek » Alliance israélite
12
article
zprávy překrucuje, a takové, jež by byly nám
na prospěch a jim na úkor, prostě umlčuje.
Souhlasíme tedy s návrhem antisemitského listu
aby i naši poslanci žádali co nejdůrazněji nále-
žité reformy v korrespondenční kanceláři, ovšem
nikoli jen v tom směru, jak si přeje »Volksbl.«,
nýbrž ve smyslu úplné spravedlnosti a nestran-
nosti ke všem národům rakouským.
Z Pešti, 29. května. (Před volbami.)
Jest už rozhodnuto, že nové všeobecné volby
do uherské sněmovny budou se konati od 15
do 30. října t. r. Ačkoli starý parlament má
vyříditi ještě několik předloh, mimo jiné rozdě
lanou již předlohu o neslučitelnosti poslaneckého
mandátu, vstoupily nové volby již nyní do po
předí politických otázek. Ve veliké části okres
činí se k volbám již přípravy a straný se při
pravují k boji, jenž se má letos dle intene
vlády Szellovy vybojovati »čistými zbraněmi«
Na zápasiště má dle »Budap. Tagbl.« vstoupiti
jen přesvědčení proti přesvědčení. Za minu
lých svátků konáno již množství voličských
schůzí a časopisy jsou plny zpráv o nových
kandidátech. Pro nás zajímavy budou zejmena
volby v okresích nemaďarských, neboť jak Slo
váci, tak i Rumuni rozhodli se již, zanechati
passivity a vystoupiti při volbách se svými ná-
rodními kandidáty. Přáli bychom jim ovšem
nejlepšího úspěchu.
Rumun
Pešť
13
article
Z Krakova, 28. května. (Poláci prot
německému divadlu.) Skupina herců
z vídeňského dvorního divadla chtěla uspořádati
německá pohostinná představení ve Lvově a
Krakově. Impresario společnosti herecké vyjed-
nával za tím účelem s řediteli obou divadel
Polské časopisy však se ohradily co nejrozhod
něji, aby v době, kdy se v Němacku Polákům
trhá jazyk z úst, pomáhalo se šířiti němectví
na polských divadlech. Protest tento neminul se
účinku. Ředitel lvovského divadla Pavlikovský
přerušil již vyjednávání s impresariem; ředitel
ství městského divadla krakovského odmítlo na
bídku hned z počátku.
Polák
Krakov
Lvov
lvovský divadlo Pavlikovský
14
article
Ze Štyrského Hradce, 27. května. (Do-
zvuky k celjským bouřím r. 1899.)
Za návštěvy českých akademiků v Celji r. 1899
došlo, jak známo, k výtržnostem, způsobeným
tamními německými zuřivci. Čechové i Slovinci.
klidně se ubírající z Národního domu, byli pře-
padáváni německou luzou. Účitel Gostinčar byl
při tom nucen k vlastní obraně užiti revolver
a poranil jakéhosi německého příručího. Zato
byl odsouzen k šestiměsíčnímu vězení. Zemská
školní rada zavedla se své strany proti Gostin-
čarovi disciplinární vyšetřování a shledala, že
učitel činem, jekož se dopustil »v návalu ná-
rodní vášnivosti«, neprohřešil se na povinno-
stech učitelských tak, aby byl zbaven úřadu.
Má jen býti z trestu přesazen na jiné místo.
Tento výrok disciplinárního soudu hrozně po-
bouřil štyrské německé nacionály, jimž nedo-
stačí, že nevinně napadený učitel jen proto,že
bránil svůj život, byl potrestán šestiměsíčným
vězením; přáli by si, aby byl k tomu jestě
zbaven chleba. Tak se jeví německá liberálnost
všude: ať v německé říši, ať v Čechách,at
v krajích obývaných Slovinci !
Čecho
Štyrský Hradec
Gostin
Čechy
národní dom
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 30. května.
Praha
17
article
Bulhaři a Makedonie.
Bulhaři připadli na originálný způsob agi
tace pro Makedonii. V Sofii založili makedonskou
divadelní společnost, jež dala si jméno »Žalost
a útěcha«. Účelem společnosti je představovat
dramaticky Bulharům nevoli Makedonie a tim
obecenstvo rozpalovati pro osvobození Make-
donie. Hlavní Makedonský komitét velmi sym-
paticky uvítal zřízení této společnosti a poskytuje
jí materiálnou i morálnou podporu. Předseda
společnosti V. Černošinský sepsal strašný, kus
»Makedonská krvavá svatba«, jež se denné pro-
vozuje. Až účinek této agitace dostatečnou měrou
Bulhar
V Černošinský
Bulhar
Makedonie
Sofie
18
article
V drobném prodeji;
ranni číslo v sobě . . . za 8h
odpolední . . . . . . . za žh
Ve slialkách na venkovět
ranní číslo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserat
plati se hotově rapře
Předplarení a inserty plijímá sdminl-
strace v Maslanské ulici č. s
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna n ozpedice „Národnich Listů“.
Eukopisy se novracsjí.
Maslanský ulice
19
article
se projeví na smýšlení Soflanů, společnost ode-
bere se na venkov a bude kočovat od města
k městu. Bulharské listy sympaticky vítají tuto
agitaci a podporují tím akci »Makedonské diva-
delní společnosti«.
20
article
Pro přátelské styky rusko-polské.
Pro přátelské styky rusko-polské.
»HoBoe BpeMa« přimlouvá novému generál-
gubernátoru varšavskému, aby nezanedbával spo-
lečenských styků s Poláky. I kn. Paskevič Var-
šavský, i hr. Berg, i gen. Albedinský a v prvých
osmi létech svého gubernia i gen. Gurko dávali
v zámku varšavském společnosti, na nichž vy-
nikající Poláci bývali vítanými hosty. V dalších
desíti létech Gurko přestal se stýkati s polským
obecenstvem, nepovědomo z jaké příčiny, a shro-
mažďoval kolem sebe jen svět úřadní. Čertkov
již v Kyjevě, když tam byl generál-gubernátorem,
rád přijímal u sebe společnost kyjevskou. O
zajisté se nezměnil a otevře nyní dokořán var-
šavské společnosti brány tamního zámku a ukáže
Polákům ruské pohostinství. Očekává se také,
že za Čertkova zvětší se ve Varšavě počet ru-
ských boháčův a aristokratů. Pro obě strany
bude prospěšno, rozmnoží-li se
body dotyku mezi Rusy a Poláky
a rozšíří-li se kruh společných
oběma zájmů. Odtud bude jen krok
ke sbližení a dorozumění obou
národů.
Polák
Berg
Albedinský
čertkův
Paskevič Vara
Kyjev
Varšava
HoBoe Bpema
21
article
Nezdařený pangermánský sjezd
ve Varšave.
Pangermánům nedá se upříti, že jednají
rozhodně a rychlým tempem kráčejí za svým
cilem, nezapírajíce ho.
Pangermáni poznaňští, tak zv. »hakatisté«,
smluvili se s pangermány ruskými, že o svato-
dušních sváteích sjedou se do Varšavy a uspo-
řádají tam velkou všeněmeckou manifestaci.
Předseda Bitter obrátil se přímo na nového
generál-gubernátora, prose ho, aby dal dovolení
ke konání sjezdu. Gen. Čertkov mu zdvořile
odpověděl, že sám by proti takovému sjezdu
ničeho neměl, že však ta věc spadá do kompe-
tence petrohradské vlády, jíž odevzdal žádost
hakatistů. Svátky nadešly a z Petrohradu dovo-
lení nepřišlo. Nepřišlo ani zamitnutí, slovem,
ruská vláda žádost ignorovala.
Protože pangermáni od varšavského sjezdu
mnoho si slibovali, je jim nesnadno rozloučiti
se s oblíbenou myšlenkou. Orgány hakatistů
píšou, že sjezd bude uspořádán v listopadu.
Varšava
Petrohrad
22
article
Katalonské hnuti.
Z Barcelony se sděluje: Na posledním
velkém katalonském táboře v Taraře vytkl před-
seda tábora stanovisko Kataloncův slovy: »V jedné
ruce držíme snět olivovou, ve druhé ruce
meč. Toho neb onoho prostředku použijeme.«
Ve Ferrolu vynutili socialisté zastavení práce
ve všech podnicích.
Spojené státy a jich »osady«,
Nejvyšší spolkový soud Unie rozhodl, že
ostrov Portorico, dobytý na Španělsku, jest ter-
ritoriem Spojených státův, že tudíž odpadá mez
ním celní čára a že jeho obyvatelstvo dlužno
pokládati za občany americké.
Živě se přetřásá otázka, vztahuje-li se roz-
hodnutí toto analogicky také na Filipiny. Známý
státovědec Coudert prohlašuje, že dle rozhodnui
toho Unie nemůže zřízovati osady jako
takové.
III. sjezd českých přírodozpytců
a lékařů v Praze.
Hygienická výstavka. Ve velkých
6 místnostech českého hygienického ústavu umí-
stěno na sta zdravotnických předmětů. Vystavo-
vala zde různé objekty česká města: Praha,
Kataloncův
Coudert
Barcelona
spojený stát
Portoriko
Španělsko
spojený státův
Filipíny
Praha
spolkový soud Unia
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Gretšova Legenda.
Napsal dr. Ant. Šnajda uí.
Naši výtvarníci — četli jsme nedávno —
jsou pozváni na Rus, pořádati v Petrohradě
jakousi retrospektivní výstavu českého uměníza
posledních padesát let. Malit Rěpin, loňský host
českých umělců, zajímá prý se o provedení
myšlenky
Zdá se, že »Jednota výtvarných umělcůe
pozvání chce vyhověti a zajisté již se stará
o výběr věcí, kterými bychom národní svoj
práci na poli uměleckém nejlépe u bratří n
severu representovali.
Hned při zprávě vzpomněli jsme na
Gretšovu »Legendu Salvatorskoue
kterážto velká úchvatná malba nenalezá se právě
v Praze. Je to dílo tak eminentně naše, nejen
látkou svojí jakožto obraz našeho smrtelného
ulrpení a — vzkříšení, ale i — osudem svým.
Musil se ho ujmoutí jiný český umělec, aby snad
nezhynulo někde na půdě !
Koupil »Legendu« architekt p. Rud. Šte
v Plzní od otce malířova, který byl či dosud jes
v Praze domovníkem. Od p. Štecha přejal ji
pak plzeňský přítel umění p. dr. Tropp, u něhož
jest obraz, vyžadující velké místnosti, dobře
uchráněn.
Šíře jest známa »Legenda« světlotiskovou
reprodukci »Umělecké besedy«, která dalaji
svým členům premií na r. 1896.
Pochmurný motiv
Češti pánové na Slaroměstském náměst
kdysi justifikovaní, přicházejí za jasné noci mě-
síčné podívat se k Radnici, zda její orloj snad
se nezastavil; soudili by prý z toho na neštěst
národa. To jest tresť »legendy«. Byla nazvána
Gretšův
doktor
Antonín
uí
Štech
Tropp
Rus
Petrohrad
Praha
Plzeň
Malit Rěpin
24
article
»Salvatorskou«, protože zástupcové bývalých tr
stavů českých přijímají před obchůzkou vždycky
v kostele sv. Salvatora tělo Páně.
Umělec předvedl representanty té žalostné
sedmadvacítky v několika skupinách. Vedení
jsou Kristem, který jde v čele rozptýleného prů-
vodu. Poslední postavy ztrácejí se v hlubině ná-
městí, jež je zahaleno jemnou mlhou noční
Jenom sloup Marianský ostře se rýsuje. Kon-
tury domů jakoby v mlze se rozplývaly.
Na orloj padá intensivní světlo měsíce.
Noc tak tichá a hluboká! Jedna z těch
»bílých nocí«, které v každém člověku najdou
poetu. I řečí kamenů stáváme se přístupnými
Za takových nocí všecko žije a mluví; i to, co
před věky a věky v třišť a prach se roz-
padlo.
Věříte dětinsky i tomuhle »vidění«.
Hle, ten přísný Budovec, hlava »Bratří«,
který, když věc zlracena, vyprovodil rodinu
z Prahy, ale sám se vrací, aby nemohlo býti
posmíváno, že opustil korunu, jejíž svěřena mu
stráž; tam ten Kaplíř, který čtyřem eisařům
sloužil a ve stáří 86 let neleká se smrti, ale
leká se myšlenky, že snad nedovede již pod-
stoupiti smrt — beze mdloby; onde Šlik.
Harant atd. Ti všickní že nejsou živi?
Umělec nepředvádi snad »duchy«, nýbrž
reálné portréty historické, jak vypadali asi »po-
slední Čechové«, když šli si odbýt své »po-
slední přijímání pod obojí způsobou: na špalku
i pod šibenicí.« Někteři mají ještě krky od-
Ale nikterak nemáte dojem nastávajícího
snad přišerného aktu. Je dokonáno a vyrov-
náno. Světlá postava Kristova v bílém širokém
rouše vede ten lidský, ale nezemský průvod
Kristus heze stop utrpení, jakoby sám právo
z hrobu vstal —.
haleny .
Krist
Kaplíř
Šlik
Harant
Čecho
Kristův
Kristus
Praha
Kon
svatý . Salvator tělo Páně
25
article
Jenom černé těžké vrány k Náměstís
snášející a na půdě jeho i zobající připomínají,
že nejsme ještě v oblacích, ale na zemi za
skutečné mlhavé noci Ta služebná postava
u branky pod orlojem dřímající, hlídač noční,
snad je — národ český. A nepřicházejí ty
stíny děsné minulosti — jej budit?
A tu začíná být vám již hořko, žet
všechno přece jen není »viděním« —.
Pamatujete se ještě na plakát Muchův zna-
zorňující maliřství, tu »němou poesiie
divči postava se slovanským zlatým čepečkem
který na skráních zakryt kopretinami, »květy
Budhovými«; kráska drží výmluvně riuku n a
ústech. Na desce se symboly, již levice
vynáší, vidíte tři věnečky zakrývající srdce: vě
neček z plodů makových, pomněnkový a trnový
Skutečně: velká umělecká malba nikdy ni-
čím jiným nebyla nežli — poeslí srdce, ať ji
cokoli může se vykládati o prostředcích vý-
razů: barvách, liniích, plastice tvarů a pod.
Ovšem jsou vždycky jisté »ſines« v při
rovnávání a tedy i — fines poesie v maliřství,
jež opravdový umělec také nepřekročuje.
Ale tu poesii obrazů musí divák sám
vždycky si najiti, protože vždycky se skrývá
divák musí do jisté míry vlastně si ji »vytvo-
řit«, musí princezně v němotu zaklelé ústa roz-
vázat; ale za to také bude, zrovna jako v té
pohádce, princezna vždycky — jeho. V umě-
leckých dilech skutečně jest jen tolik, kolik
dovedeme do nich si vložit či vlastně: z nieh
si vyložit.
Čech, vychovaný od malička v tom zvlášt
ním našem přítmí kulturním, má pro poesii
obrazů, jakým je Gretšova »Legenda«, dokonce
i smysl zvláštní vyvinutý; jemná narážka barvy
nebo postavy vyvolává v něm představu již nej
živějšl.
Umělec vypověděl české hoře: to dusné
Muchův
Budhův
Čechy
26
article
hoře ze života, který je tak bolestně dvojakým
není národním a není otevřeně protinárodním,
jenže každý, v němž chce se někdy ozvati —
celý člověk, pociťuje ihned tu ledovou sprchu
se všech stran. My sami nad ním žasneme.
České hořel
Na obraze Gretšově ty tlumené barvy, ty
lomené tóny, ty rozplývavé obrysy; ta mlha na
všem, věštící sice ráno, ale — daleké, ne-
změrně daleké; ty postavy tihou prožitého ještě
sklíčené, více do minulosti, ve stíny nitra obrá-
cené a přece již — zase živé, po mlze se roz-
hlížející a cil svůj hledajíci: to jsou právě
formy české; jiných procitěná mluva česká
v posledním tak dvacetiletí (od otevření Národ-
ního divadla !) skoro vůbec neměla.
Vzpomeňte plastického obrazu Šalounova,
jemuž při konkursu na pomník Husův dostalo
se jistě zaslouženého vyznamenání, třeba mlady
umělec navystihl celé světochvějné osobnost
Husovy, snad proto, že ji v tom směru jako
Čech vystihovati ani — nechtěl, zajat tragikou
národa, který nerozpakoval se při velkého svého
syna vzíti za — při vlastní: a eftite totéž hoře
A je to umělecké dílo, vyrostlé z posledních
našich let!
Smíme žíti, však jen skromně, skrytě,
bojovat též, ale — v jaké sečil
Těmi verší karakterisoval ten náš dvojaký
stav Neruda — osmnáctiletý (»Z času za živa
pohřbených«) a nad posledním básnickým dílem
Nerudovým, jeho úchvatnými »Pátečními zpěvy«,
vznáší se tatáž pochmurná mlha, jako nad
Gretšovou »Legendou«; ovšem mlha také pro
svícená střibrnými pablesky dalekého světla
nebot
»— ta myšlénka, která nás ve hrob smella,
zas k slávě vznese nás !«
Stále vzpomínka na ten náš »hrob«! Na
minulost, která nezdá se ani již — uvěřitelnou,
Gretšův
Šalounův
Husův
Neruda
Nerudův
Čechy
27
article
ačkoli »temné echo její rozechvivá i nervy na-
šeho století« —
Ale tu slyším již nevrlého resonéra:
Hoře a hoře! Eh — Jdu do gallerie se
zotavit a mám se tam divat — na popravu!
Pravda, umělec popravu samotnu tedy nena-
maloval, ale já si ji maluji, musím na ni vzpo-
mínat. — Konec konců také moderna. — senti-
mentálnost, jenže tady »nacionálně« vyparáděnál
Nedivím se, že po té »Legendě« či té lekci
módního pessimismu žádné sháňky nebylo.
Nazve-li někdo cit, který vás reálně řeže —
sentimentálnoslí, přestává vlastně polemika. Mlu-
víme každý jiným jazykem. Ale přece resonéra
jen tak nepropustime,
Což neni hoře, které — povznáší? Bolest,
která očisťuje? Umělec prochvěl nás bolestí,
otřásl podřimujícím naším svědomím a my vy-
cházíme z nelitostných jeho rukou jako. —
znovuzrozeni, šťastni — sebepoznáním a předse-
vzetím státi se lepšími.
A není to dokonalé pročištění morálné,
když zapomeneš jednou na to choulostivé,
ješitné, nároků plně Já vůči bezměrné bolesti
národa, jehož Velký pátek zachvěl všemi tvými
nervy?
»Zda jesti bol, jenž tomu roven bolu !«
Jak opravdový, vzácný musí býti umělec,
jemuž se takováto »katharse« našich citů po-
dafi, byť jenom jednou jedinkrát — l
Na tvůrce »Legendy«, předčasně skoseného
Gretše, mohlo býti konečně zapomínáno v životě;
snad bylo to i štěstím pro něho, neboť nepo-
zorujeme, že by »sláva« umělecky nějak vy-
chovávala. Ale při vážné revisi naší národní
práce na umělce, v němž tak nezapomenutelně
promluvil genius národa, zapomínáno býti již —
nesmi. Zapomněli bychom na — sebe ssmy.
Rusové přece chtějí svoje bratry poznat!
Rus