1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 23. května 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIsty
předplácí se
Praze v admini
něnt
avrt l e ta
něe 4rolí dendak
kei
nik n anl
u nk ve eialka
Praha
6
article
k rrk ns i
dvojí zlaii
7
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
8
article
V rozhodný den!
V rozhodný den!
Dnešní den má rozhodnouti, kde ne-
rozhodnul 14. květen, má teprv ukázati
konečně rozhodnou vůli většiny obyvatelstva
od okresu k okresu. Toť smysl a význam
dnešních přečetných užších voleb.
Však pro národ náš český má dnešek
ještě mnohem hlubší a neskonale důtklivější
význam. Jde o záchranu naší národní cti
váhy na očích nepřátelské nám ciziny.
Známo, jaký výklad děla ne pouze Vídeň.
ale i širá cizina německá, maďarská, ba
francouzská k osudné první bitvě naší ze
14. května.
Pranic se netázala po příčinách naši
nehody na bojišti, — co jí po malicherných
různicích našich stran a frakcí a pochodíeí
z nich roztříštěnosti našich branných sil,
co jí po všech těch osobních nevraživostech
které u nás tak velikou hrají roli, po to
nedostatku kázně, organisace, po těch na-
šich vespolných nedorozuměních a plynouc
z nich omrzelosti a kyselosti obecné, v ní
mřelo někdejší jaré činurodé nadšení jako
jat pozdním mrazem.
Vídeň zaradovala se z porážky naší
sociální demokracií a z úspěchu německého
sčílacího kandidáta v Praze, poněvadž v tom
spatřovala neklamný důkaz, že prý to s námi
Čechy jde s kopce, že sami již sebe a pra-
por svůj opouštíme. Volební výsledky z
dne 14. kvělna byly jí zřejmým důkazem.
kerak prý spousty obecného čídu českéh
vychladly u svém národním českém cítěn
do té míry, že mají toho nekonečného bo
národního za české právo a českou prav
dost, že odhazují červenobílý prapor samo-
statnosti českých zemí a rovnoprávnosti ja-
zyka i národa českého, že jim otázka ža
ludková, otázka chleba je důležitější, ne
všechno právo národní, slovem, že lid česk
většinou svou odvrací se od starých svýc
ideálních cílův a jde za rudým prapore
internacionály, poněvadž mu ona slibuje
brzké materiální zlepšení jeho poměrůzi
votních.
Čecho
Vídeň
Praha
9
article
Po tomto výkladu vídeňském pak ve
škerá téměř ostatní cizina spatřuje v hlaso-
vání českého lidu ze dne 14. května událost
historicky památnou: úplnou proměnu sce-
nerie rakouské. . Jako prý mezi Němci ra-
kouskými lid obecný volbami svými potře
prušáctví, tak prý opět lid česk
zavrhnul a zničil národní pře
mrštěnce v lůně svém, čímž prý je
Rakousko zachráněno před hrozící
mu jinak rozkladem.
A tento zpozdilý, naskrze křivý výklad
plebiscitu ze 14. května šíří se dál a dál,
až stuhne v nový nám úporný blud, pakliž
co nejrychleji a nejpádněji jej nevyvrátím
našimi volbami zítřejšími.
Předně není naprosto žádnou pravdou
že by 14. t. m. byla většina odevzda-
ných hlasů v 75 volebních okresích českýc
připadla sociálním demokratům. Všech plat-
ných hlasů odevzdáno 622 000. Z těch pak
připadlo sociálním demokratům 276. 000.
tedy 44 procent, ostatním čtvřem národním
stranám pak svědčilo úhrnem 346.000 hlasů,
čili 56 procent. O žádné absolutní většině
sociálně demokratické internacionály v ná-
rodě českém nemůže býti ani při poměru
odevzdaných hlasů řeči. Však což teprve
úžeme-li se, mnoho-li je o práv ně n ý ch
voličů vůbec? Strana sociálně demokra-
tická byla rozhodně na bitvu nejlépe při-
pravena. Od drahných let majíc svou orga-
nisaci vzorně do poslední osady české pro-
vedenu, pracovala pomocí její od mnoha
měsíců po městech, ještě horlivěji a úsilov-
něji však po venkově všemi možnými pr-
středky novodobé agitace, nelitujíc peněz, ni
času, ani námahy, fakticky od muže k muži.
Bezpečně tedy v den 14. května mobiliso-
vala a vedla do bitvy veškeré své mužstvo
do posledních záloh svých; armáda její číta
kompletně 276.000 mužů, nic měně a nio
více. To je maximum její dočasné síly
branné.
Němec
Rakousko
10
article
Mnoho-li však jest všech oprávněných
voličův? Dle úřadních soupisův — 851.000.
Nuž, ať je mezi nimi 15.000 Němcův; zbýv
836.000 českých voličův. Pak ale ne-
mají sociální demokratě 44 procent voličstva
nýbrž skutečná síla jejich činí toliko
33 procent, čili pouhou třeti nu
všeho voličstva českého a prot
ní stojí převaha 67 procent uvě-
domělého voličstva národního
jenže pohříchu stavovskými a strannickými
spory právě v době rozhodu zalostné roztří-
štěného. —
Z toho viděti, jakého pyramidálního
humbugu osmělilo se »Právo Lidu«, když
v den po volbě 14. května si zachvástalo
»Národ to jsme my!« Nemělo by k tomu
práva ani tehda, kdyby byli sociální demo-
kraté dosáhli 51procentové většiny všech
odevzdaných hlasův, neboť národem není
pouhá nadpolovičná většina přítomn
generace, nýbrž národem rozumí s
pověká společnost lidská jednoho jazyka s
všemi pokoleními minulosti své,
s veškerou zásluhou jejich kul-
turních prací, jejich činův
obětí pro pospolité své dobro,
pro svou čest, svobodu a vlas
vykonaných a přinešený ch. —
Přítomné pokolení není než článkem
v tom řetézu věkův a hlas přírody mu káže
aby věrně pokračovalo v práci otcův svých,
neodcizujíc se duchu ni jazyku jejich, ale
dbajíc o zvelebení, povznešení a proslavení
rodu i dědictví svého. Tak rozumí všechen
svět pojmu národ a tak mu rozum
bezpečně dodnes nesmírná vě-
šina našeho uvědomělého a za-
chovalého lidu českého, pamětliv
velikosti i utrpení, slávy i obětí otcův našich,
nasazujících životův a statkův za uhájení rodu
českého v této drahé vlasti, aby ji uháji
před zádavou a nájezdy cizákův, na obranu
práva, svobody a nade vše cti jména českéh
proti všem škůdcům, Němcům a vrahům n-
šim nesčetným.
Němec
Němcův
11
article
Nuže, dnes jde o důkaz, že nenadešla
neblahým 14. květnem žádná osudná pro-
měna v cítění, tužbách, duchu a povaze n-
roda českého, dnes jde o to, ponaučit sv
jasným hlasem skutků, že 14. květen by
pouhou chvílí žalostného zmatku, překvap-
ním nedosti pečlivé a dbalé převážné většiny
lidu českého, která však dnes, postřehnuvši
hroznou škodu z nesvornosti vzešlou, bohda
srazí a semkne obranné vlastenecke
šiky své do jednoho, aby napravila
nejhojnější účastí všech věrných synů ná-
roda, téžkou chybu zaviněnou netečnou lik-
navostí více nez 250 000 českých voličů, aby
dokázala, že tu dosud stojí český národ
pevnýma rukama třímá svůj starý svatý
prapor červenobilý, ten prapor svobody tisíci-
letého slavného národa v nedílné pověké
vlasti. O ten důkaz běží v i dnešní den —
nuže, kdo jsi Čechem věrným, statným, hod-
ným toho jména: podej jej dnes hlasem
svým ke cti národa a ke zdaru svaté věci
jeho!
Socialism a volby.
(Pův. dopis » N. L-)
Úspěchy socialistů při volhách do říšské
rady dotkly se trapně všech přátel českého ná-
roda. Projevuje se podiv, že národ tak civili-
sovaný mohl takto upadnouti do nástrahy
socislistické propagandy. Jest to okolnost velmi
příznačná, neboť čím je která země civilisova-
nější, tím nesnadněji ji socialism zaplaví. Všude
v civilisovaných zemích jsou socialisté, al
jejich propaganda jest obmezen
na určité třídy a na určitá mista.
Strana tato jest výhradně stranou děl
nickou a nedovede získati obyvatelstvo mě-
stanské a tím méně obyvatelstvo venkovské.
Čecho
N L
12
article
Naopak, čím dále se postupuje na východ, kde
jest obyvatelstvo méně vzdělané, theorie sociali-
stické, působíce na ducha méně kritického,
snadněji zachvacují všechny třídy. Ve Francii
na příklad nemohou socialisté nikdy dosáhnout
více než 50 poslanců. Někdy nastane obrat
obdrží méně míst, na to se opět zmohou, ale
nikdy neobdrží více než 50 mandátů. V Belgii,
když bylo zavedeno všeobecné hlasovací právo.
vzrostli socialisté na úkor liberálů, ale to bylo
jen následkem špatného volebního zákona, takže
při užších volbách bylo možno voliti pouze
mezi nejčernějším klerikalismem a nejčervenějšlm
socialismem. Při prvních volběch bylo následkem
špatného rozdělení volebních okresů měšťanstvo
početně zdoláno klerikálními vesnicemi a děl-
nickými částmi. Jakmile byl zákon opraven,
takže dovolil každé straně zastoupení dle její
početně sily, zmenšil se počet socialistů na
třetinu. Stejný zjev lze pozorovati ve Švýcarsku
a ve Spojených státech. Naopak v Německu,
kde obyvatelstvo jest méně vzdělané, kde voliči
mají méně vlastoího úsudku a dávají se snadněji
zlákati socialistickou propagandou, nabyli socia-
listé až 70 mandátů, získavše i okresy málo
dělnické. Proto také pozbyli tak snadno mnohých
okresů při posledních volbách a to i takových,
které drželi velmi dlouho. To jest důkazem,
přes pověstnou »hlubokomyslnost«, tak chválenou
u Němců, že neuvažují dosti hluboce o poli-
tických otázkách a dávají se poměrně snadno
svésti agitátory. Pradteouz naproti tomu, jenž
jest mnohem živějšího temperamentu než Němree,
má příliš samostatný úsudek a rozvahu, abys
stal tak snadno pouhým hlasovacím materiálem.
Němec
Francie
Belgie
Švýcarsko
spojený stát
Německo
13
article
Čím dále jdeme na východ, tím častěji vi-
díme, že demagogický postup zachvacuje davy
přes patrný jich opáčný zájem a že měšťanstvo,
stejně jako venkované dávají se věsti extremy,
tu červenými, tam černými. Bylo to viděti zvlást
v Rusku, kde socialisté a dělníci zatlačili n
levici kadety a reakcionáři na pravici okťabristy.
Nečetní okťabristé, zvolení do dumy, děkují
svojí volbu hlasům reakcionářů. S druhé strany
jest viděti, jak gubernie přecházejí od extremu
levice k exlremu pravice a naopak. Tak všude,
kde do první dumy byli zvoleni nečetní resk-
cionáři (celkem 5), byli zvolení přívrženci krajní
levice, jako v Moskvě, Bjazani a jinde. Naopak
zvítězili zase reakcionáři tam, kde byli dřive
zvoleni dělníci, jako na Bilé Rusi, v Kursku,
Orenburku, Pense atd. Podobně chování se oby-
vatelstva vůči stranám a politickým otázkám
jest příznivo stejně revoluci jako reakci, nebot
rozmnožujíe stále krajní strany, znemožňuje pra-
videlný chod parlamentního stroje, kterýž jest
Rus
Rusko
Moskva
Kursk
Orenburk
14
article
institucí kompromisu, ústupků a středního směru
Proto podobný vývoj uspokojuje res kcionáře
socialisty.
Rakousko jest ovšem dále na východ než
Německo a jest přirozeno, že socialism a po
socialistickém rozčarování reakce mají ještě více
nadějí na úspěch než v Německu. Také bv
úspěch socialistů celkem nepřekvapoval, ale jest
divno, že úkaz tento nastal právě v zemí tak
civilisované, jako jsou Čechy. Kdyby socialiste
byli zvoleni v dělnických obvodech českých,
které dosud volily národně, nepřekvapovalo by
to, neboť jest pochopitelno, třeba politování
hodno, že dělník se může státi kořistí inter-
nacionálů, ale v Čechách hlasovali pro socin-
listy mali městští lidé a také venkované, což
překvapilo značně.
V cizině skutečně uvykli neposuzovati
Čechy dle stejného měřítka jako ostatní R
kousko. Kdežto na Rakousko se celkem pohliži
jako na zemi polo orientální, na Čechy
národ český pohlíželo se vžd-
jako na světlý bod, částečně vzhledem
k civilisační úloze, jakou brály Čechy ve středo-
věku ve střední Evropě, dílem také následkem
styků s Čechy, jichž život činí spíše dojem zá-
padní civilisace než ostatek Rakouska. Prolo
bylo překvapením pozorovati v Čechách při vol-
bách zjev, který jest zvláštností zemi východních.
Čecho
Prolo
Rakousko
Německo
Čechy
Evropa
15
article
Ti, kdož pozorně sledovali průběh vglebn
kampaně v Čechách, vysvětlují si tento zjen
okolností, že národní strany, místo aby se zabý-
valy dobrou přípravou a výchovou nových vrstev.
povolaných k hlasování, potíraly se především
navzájem a hleděly se spíše vzájemně diskredi-
tovati, než varovati lidové masy před utopiem
a klamem socialistů. Kromě toho dostal se ven-
kov úplně ve vládu agrárníků a malí zemědělci.
nedostatečně uvědoměli, majíce volbu jen mez
bohatými agrárníky a socialisty, dali se snadněj
získati těmito. Lze doufati, že při užších volbách
se tato chyba pokud možno napraví.
Je dobře říci českým voličům, že přet
opačné tvrzení socialistů tat
strana není stranou sociální c
oprav, nýbrž stranou udržení sociál
ni bídy. Jest to jasně viděti ve Francii. Zde
má vláda sice mnohé vady, ale pokud se týče
oprav, žádaných pro dělníky, jest ochotna pro-
jednávati tyto otázky a uskutečniti je. Jaurěsova
strana socialistická, místo aby se chopila této
příležitosti a naléhala na toto uskutečnění, ne-
chává otázku reforem stranou a orgánem gene-
rální konfederace práce prohiašuje, že netře-
ba pom.ýšleti na refcrmy, nýbrž na
ozbrojený boj, že nemá se ničeh
vymáhati parlamentem, nýbrž re-
volue
Jaurěsův
Čechy
Francie
16
article
Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl.
v Praze, 22. května. (Kolik žije Če
chů ve Vídni.) O volbách dne 14. t. m. ode
vzdáno ve Vídni pro národní české sčítací
kandidáty více než 16.000 hlasů, t. j. asi 52.
všech odevzdaných tam hlasů. Čeští přívrženci
sociální demokracie hlasovali však pro socialisty
a velmi mnozí Češi také pro kandidáty antisemi
ské; počet taktc odevzdaných českých hlasů
nedá se ovšem zjistiti. Na všechen způsob če-
ských hlasů socialistických a antisemitských
bylo ve Vídni více než hlasů národní ch
Úřadně dle sčítání z r. 1900 udává se, jak zná-
mo, ve Vídni lidí s obcovací řečí českou
102.974. I toto číslo, jak mnohokrát už doka-
zováno, je nesprávné a leží hluboko pod sku-
tečným počtem Čechů, ve Vídni žijících.
„Komenský“, věstník českého školského
spolku vídeňského, chtěje se dopátrati aspon
přibližného počtu vídeňských Čechů, vybral
Čech
Čecho
Komenský
Praha
Vídeň
17
article
v drobném prodeji
oepei dolo o eole
ask
Ve alialkách na voskere
nní čílo
pelel.
Inserát
plati se hotové vapřo
Přednlaconí a loparty ptijin dminl-
Tam nachávejí sa tes rodaloe
těskárua a evpodide „Národnick Listáe.
Ralopiey so novraerl
Národnick Listá
18
article
z úřadních statistických výkazů o původu (naro-
zení) vídeňských obyvatelů data, ukazující,
kolik vídeňských obyvatelů se narodilo v zemích
koruny české dle jednotlivých politických okresů
a kolik jich má dosud příslušnost v některé če-
ské obci. Všech takových osob ze zemí koruny
české bydlí ve Vídní 551.828. Odpočítav pří-
slušníky německých okresů a také poměrnou
část osob, pocházejících z okresů jazykově smí-
šených, „Kom.“ shlědal, že lidí, v českých ob-
cích narozených a do českých obci příslušných,
jest ve Vídni okolo 400.000 a připočítá-li se
k nim 22.244 osob, narozených už ve Vídni,
ale hlásících se k českému obcovacímu ja-
zyku, může bez nadsázky tvrditi, ze Čechů žije
ve Vídni rozhodně více, než 400.000. Ne ne-
právem tedy se tvrdí, že Vídeň je v Rakousku
největší české město. Šlo by jen o to, abr
z téchto 400.000 vídeňských Čechů bylí
také všichni národně uvědomělíí
V Praze, 22. května. (Min. Josipovič
ve Vídni.) Chorvatsk, ministr Géza Josipoviě.
byl povolán do Vídně, aby podal panovníku po-
drobnou zprávu o nynějším stavu jazykového
sporu chorvatsko-uherského. Po svém návratu
do Pešti, min. Josipovič potvrdil zpravodají „N.
Čecho
Josipovič
Géza Josipovi
Vídeň
Rakousko
Praha
Pešť
19
article
P. Journ.“, že panovník se živě zajímá o tento
spor a dal se podrobně informovati o věcech
chervatských. Slyšení nebude však míti vliv na
další vyjednávání mezi uherskou vládou a Chor-
vaty, v němž se bude pokračovati bezpochy by
zas ve čtvrtek. Na dotaz, lze-li v nejbližší de bě
očekávati demissi chorvatské vlá dy
neb ministra Josipoviče, tázaný odvětil: Účelem
mého slyšení bylo informovati panovníka; ne-
stalo se nijaké rozhodnuti a také se nepřipra-
vuje.
V Praze, 22. května. (Chorvatská j a-
zyková otázka v železničním vý-
boru uherském.) Včera měl železniční
výbor uherského sněmu schůzi, v níž zástupce
chorvatské delegace, posl. Grga T uška n podal
ohlášený už návrh, aby se předloha vrátila vládě
s poukazem, by ji přepracovala tak, aby se no-
příčila zákonu o vyrovnání s Chorvatskem z r.
P Journ
Chor
Josipovič
Praha
Chorvatsko
20
article
1868. V odůvodnění tohoto návrhu poslanee
Tuškan hájil známé už stanovisko chorvatské
dolegace, že na území chorvatském jedíným
úřadním jazykem všech autonomných i společ-
ných uhersko-chorvatských úřadů a tedy i úřa-
dů železničných jest jazyk chorvatský. V závěr-
ku své řeči posl. Tuškan oznámil, že se ne-
zůčastní dalšíhe rokování, bude-li jeho návrh
zamítnut.
Hned po Tuškanovi ujal se slova ministr
obohodu Fr. Košut. Prohlásil, že nynější uher-
ská vláda má nejlopší úmysl i vůli, žíti v př-
telském poměru s Chorvaty a že platné zákony,
tedy i vyrovnání s Chorvaty, jsou pro ni zá-
vazny. Předlohou o služební pragmatice želez-
ničních úřadníků práva chorvatského jazyka ne-
budcu dolčena, naopak Chorvatům se poskyfnou
nová práva, jichž dosud neměli. Chorvaté dle
výkladu Košutova pokládají železniční úřadniky
omylem za úřadníky státní, kdežto ve sku-
tečnosti jsou jen úřadníky státního podníku
železničního a proto citovaný odstavec z chor-
vatského vyrovnání nemá platnosti pro tyto úřad-
níky. Dosud se na státních drahách v Chorvatsku
úřadovale jen maďarsky; nyní budou železniční
úřadníci povinni se stranami a s úřady chorvat-
skými jednati chorvatsky a také příslušníkům
chorvatským poskytne se příležitost, aby se
mohli hlásiti o místa úřadnická při drahách
v Chorvatsku, čehož dříve také téměř nebyl
„Necht Chorvaté — končil Košut — nehledají
v našich uherských citech, čeho v nich nen.
Jsme přátelé Chorvatska, ale musíme hájiti práv
Uher proti útokům, spočívajícím na pouhem ne-
dere zumění.
Košut
Chorvat
Košutův
Uher
Francie
Chorvatsko
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
III.9)
22
title
Carducciova díla literárně kritieká
Carducciův
23
article
O největších básnících doby renaissanční
VLudovicovi Ariostovi a Torqua t
Tassovi, pojednává XV. svazek sebraných
spisů Carduccových. Oba básníci byli Carduciov
od let drazí, snad nejdražší po Dantovi. Oběma
jak za příčinou různých a nových edic věnoval
nnoho práce, po semestry rád na universitě vy-
Hládal o nich a kusy, které v tento svazek se-
bral, jsou vlastně jeho universitní přednášky
formě knižní a definitivní.
Zvlášť Ariostu jako prvotně básníku latin-
skému, věnoval Carducci mnoho pozornosti.
»Carmi« vydány byly roku 1553. Spadají v-
směs do mladších let Ariostových. Carducci
s velkou láskou pojednává o rukopisech jich d
dneška ve Ferraře chovaných, ba probírá list z
lislem (jest jich celkem XII.) všecky způsobem
kritickým a deflinitivním. Básní latinských Ario
vlových jest celkem asi 39.
Zajímavo jest zvěděti, že Ariosto v mlád
stěm psával více a docela lépe po latinsku ne
po italsku. Patrně nebyl boj, který zahájil pře
300 lety Dante o jazyk národní čili vulgární ješte
sni tenkráte úplně vybojován. Mladičký Ariost
pěje o prvním hnutí citů svých výlučně latinsky.
A dělá to s velikou láskou, kterou dnes těžc
chápeme. Carducei dovozuje, že tato láska byl
v krvi u všech starších Italianů, že ještě p
300 letech po Ariostovi Monti jako Manzoni —
o Leopardim, který byl filologem z povolání, ani
nemluvím — milovali poesii latinskou neobyčejně.
Starý svaz, stará spojitost nových Italů se starými
dědici římského imperia se tu na novo dokazuje.
Carducci ukazuje, jak celé toto básnění la-
tinské — Ariosto nebyl a nezůstal jediným
poelou vlašským, básnícím též latinsky — hlu-
boce souvisí s celou renaisanci ve Ferraře, která
) Ukončení studie ze dne 15. května čís. 133.
»Národních Listů«.
VLudovic Ariosto
Torqua
Tasso
Carduccový
Dante
Car
Ariostův
Carducci
Ariosto
Monti
Manzoni
Leopardi
Italos
Ferrara
24
article
sla víe do hloubky než jinde, především praci
Leondla, markýza, a veronského Zuarina s celým
sborem profesorů a básníků latinských, z nichž
vynikli zvláště Basine Basini (nar. 1425) a Jan-
nus Canonius (1434). U básníků pozdějších s
již obě řeči střídaly a míchaly: G. B. Gaurini,
Luca Riva, Ludovico Carbone, Fino Fini, Bo-
jardo i Tito Strozzi psali latinsky, někteří čá-
stečně, jiní převahou a jiní (jako Strozzi) vý-
hradně. Můžeme správně mluviti o básnické,
latinské škole ve Ferraře, klerá s Titem Stroz-
zim v čele kvetla právě v té době, kdy. ml-
dičký Ariosto, vyučenec. a žák velkého huma-
nisty Řehoře Spoletzkého o první laury se po-
koušel. Třeba si vždy znova připomenouti, ž
znalost latiny nebyla zvláště v kněžských a vyš-
ších kruzích žádnou zvláštností, že latinský
básník Strozzi byl sekretářem Luerecie Borgie,
která dokonale latinsky uměla. Nesmíme též za-
pomenouti vliv nejstaršího snad přítele Ariostova.
28letého Pietra Bemba, pozdějšího kardinála.
který byl perfektní latinista, ba lepší než Strozz
i Ariosto.
Jan
G B
Gaurini
Ludovico Carbone
Fina Fini
Bo
Strozzi
Tito Stroz
Ariosto
Spoletzký
Borgia
Ariostův
Pietr Bemba
Ferrara
Basin Basini
Lucca Riva
25
article
V takovém ovzduší jest pochopitelno, že
mladý Ariosto, po stopách Virgila a Tibulla
kráčeje, brzy dospěl k řídkému mistrovství.
které i mužové, jako Virginio Ariosti, G.
Pigna ze současníků, Monti a Foscolo z po-
zdějších vysoce cenili. Monti klada velký důraz
na vliv této latinské poesie Ariostovy na vlastní
jeho poesti vlašskou dovozuje, že zhuštěnost
svých obrazů, celý způsob své dikce má po-
zdější vlašský a klasický básník z těchto pokusů
napodobitelných z první mladosti své.-
Rokem 1503 uzavírá se mládí Ariostovo.
Přispěli také jiné okolnosti k obratu, že básnit
začal vlašsky. Přichod Bemba do Ferary přinesl
silnou a mocnou vlnu Petrarkismu, která půso-
bila i na Strozziho, který před smrtí svou začal
ješté básniti jazykem domácím a latiny se na-
dobro spustil. I ženy měly svůj podíl na tomto
převratu. Nebyly všecky jako Lucrezia Borgia,
ba nejedna z nich jako Barbara Torella, již si
Strozzi za ženu vzal, psaly a básnily vlašsky llp,
nežli se sám Strozzi později naučil. Elegil
»různých láskách« skončilo básnění Ariostovo.
Ariosto
Virgil
Tibullus
Virginia Ariost
G Pigno
Monti
Foscolo
Ariostův
Strozzi
Borgia
Barbaro Torell
Přichody Bemba
26
article
Následující stať věnována jest ocenění »Zu-
řivého Rolandu«. Je to snad poslední slovo.
které lze říci o této velebásni. Carducci studuje
její vznik, rozvoj, ukazuje, proč Ariosto tam
začíná, kde Boiardo přěstává, přehliží suvereně
celou velice složitou osnovu její, oceňuje stří-
zlivě a věcně nové stránky umění Ariostova
vykazuje »Zuřivému Rolandu« jeho místo nejen
v literatuře domáci, nýbrž i světové.
Knihu končí cyklus statí o Torquatovi Tas-
sovi. Nezdá se, že by byl měl Carducci úmyslu
napsati o Tassovi celou knihu Psal řadu svých
článků příležitostně, jak vycházelo velké známe
dílo Solertiho o Tassovi. Jsou do jisté míry
tedy i kritikou Solertiho. Pomijejí také celkem
veledílo Tassovo »Osvobozený Jerusalem« a při-
hlížejí více k menším skladbám Tassovým,
především se zabývají proslavenou pastýřskou
hrou »Aminta« ve třech studiích a zapadlou
dnes tragedií »Il Torrismondo«.
Roland
Carducci
Ariosto
Ariostův
Torquat
Tasso
Tassův
Aminta
Jeruzalém
27
article
Poslední svazek (XVI.) literárně historických
pros Carducciových otvírá se strunou tiché elegie-
Jakoby básník tušil blížící se konec svých dnů,
dotýká se toho v připsání knihy svému nakla-
dateli Cesaru Zanichellimu veršem Virgilovým
»Extremum hune, Arethusa, mihi concede labo-
ram« (Poslední ještě z prací, Arethuso, mi
popřej.) Předmluva jest datována v Maderime
14. srpna 1904, kde Carducci poslední leta
trávíval své velké prázdniny universitní.
»Dnes je tomu čtyřicet let, praví spiso-
vatel, 6, Cesare, co jsem rozborem básní Dan-
tových pevně se zakotvil v písemnictví vlašském
a nyní znaven, ustávám, touto studií o nej-
ušlechtilejší kanzoně Dantově. Jím jsem začal,
jím končím.
Rozborem této Dantovy kanzony »Tři pan
navštívily srdce moje« *) zahájena jest poslední
kniha Carducciova prosy literárně kritické. Na-
zývá se Poesie a dějiny a zavírá mimo
*) Viz můj přehled v Dantových »Básních lyri
ckýche. J. Outo, 1891, str. 69 — 73.
úvodní zmíněnou studii ještě tyto práce: O Ludo-
vicu Ant. Muratoriu a jeho sbírce dějin vlaš-
ských od r. 500—1500; O znovuvzkřišení
Italie; O třech vlasteneckých kanzonách Gacoma
Leopardia; úvahy o duchu a formě v poesii
Giacoma Leopardia; O rozvoji ódy v Ilaliia
o vesně a rozkvětu lyriky italské.
Budiž dovoleno nahodilé klasobraní z této
poslední knihy velkého kritika.
Rozbor kanzony »Tři paní navštívily srdce
moje«, jak pracován s minutiosní pečlivostí,
filologicky a spolu historicky probírá Carducei
skoro slovo za slovem této subtilní a do jiste
míry temné alegorické skladby. Má po ruce
ovládá úplně celý od věků nastřádaný mate-
riál, který doplňuje vlastními důmyslnými úva-
hami. Carducci považuje tuto kanzonu nejen za
nejkrásnější ze všech dantovských lyrik, nýbra
za nejumělečtější co do stavby.
Carducciový
Jakoby
Zanichelli
Virgilův
Arethus
Cesar
dan
Dantův
Carducciův
Antonín
Gacom
Giacomo Leopardium
Carducci
Maderime
Extremum hune
O Ludo
Italia
28
article
Stať o Muratoriovi jest práce příležitostná,
tvořila předmluvu k novému vydání sbírky histo
riků vlašských, kterého se též Carducci účastnil
Všeobecné důležitosti však jest následující studie
o Znovuvzkřišení Ilalie. V pět a dvaceti krát-
kých kapitolách probírá Carducci památnou
dobu, již děli na tyto tři periody: od roku
1749—1789 čtyřicet let klidu, reform a příprav,
od r. 1789—1830 čtyřicet let protiv, zmatků
očekávání, od r. 1830—1870 čtyřicet let osvě-
žení, rozvoje a sjednocení. Je to práce zname-
nilá, škoda, že místy až příliš aforistická, ale
právě tato stručnost úsudků, zejměna při portré-
tech spisovatelů, dodává jim formu a ráz def-
nitivního ražení. Jako příklad uvádím, co zde
Carducci v nejkratší synthese podává a praví
o Pariniovi, jemuž jinde věnoval dvě knihy celé.
Nelze si představiti úsudek tak plně kon-
centrovaný a přece tak vystihující vyvolený
vzor. Slyšme: »Giuseppe Parini (1729 —1799)
počal jako básník arkadický, vyšel z Arkadie,
ne zcela pastýřské, ne také zcela rokokové,
stěží se připojil verši v novou epochu, ale sotva
to učinil, postupoval s praktickým smyslem ku
pravdě a užitečnosti; v »Dnu« svém poesil
vybranou a silnou měl v úmyslu zreformovati
Carducci
Ilalie
Parini
29
article
obec, »v ó dáche« v směsi reminiscenci klas-
sických a nových vznětů zároveň, tu a tam re-
alistických, upravoval, znova vytvařoval a sesi-
loval svědomí občanské.«
Jiný příklad: »Z přilišného rýmování ko-
lem roku 1848 po stornellech a balladách
Francesca Dall' Ongaro dva básníci zůstanou
řikají mnoho: Giovanní Prati (1815—1884) pr
krále, Gofřredo Marneli (1828 —1849) pro re-
publiku.« Co tu víc vystíženo a povědéno v ně-
kolika málo řádcich l
Dalsí dvě závažné stati jsou posvěceny
velkému melancholiku Z. Recanati. V první roz-
bírá Carducci tři velké proslavené kanzóny;
»Italii«, »Když zamýšleno postaviti Dantemu
pomník ve Florencii« a »Angelu Malovi« čili
o renaissanci. Provází je od vzniku jejich,
osvětluje mnohé historické stránky, polemisuje
s jich odpůrci, odvažuje a měří na nich původ-
nost a sllo genru Leopardiho.
Známý literární historik italský Francesca
De Sanctis vytýkal Leopardimu právě u těchto
kanzón přílišnou rhetoričnost; toto slovo stalo
se heslem celé řadě kritiků pozdějších, kteří vy-
žadovali od lyriky pouze náladu a zpěvnost.
Dall
Gofřredo
Dante
Leopardi
Sanctis
Florencie
Angel Malo
Giovanní Prat
republikum
30
article
Carducci trefně uvádí co napsal mladičký Leo-
pardi roku 1819 Giordanimu: »Není s podivem,
že Italia nemá lyriky, vždyť nemá výmluvnosti,
tato však jest potřebná Iyrice tak, že kdyby s
mne někdo ptal, která skladba z italských s
mi býti zdá nejvýmluvnější, bez váhání bych
odpověděl: Pouze jsou to tři básně lyrické,
které zasluhují toho jmena, totiž tři kanzony
Petrarcovy: »Vytoužená v nebi«, » vzácný
duchu« a »Ilalie moje«.«
Leopardi tím sám se přiznává, že Iyrika
jeho vyšla z lyrismu Petrarcova, který přede-
vším aspoň v kanzonách vlasteneckých a politi-
ckých jest eminentně převahou rhetorický.
A tímto směrem nesla se celá lyrika, starší
vyšly od Benedettiho k Montimu, Forcolovi,
Alfrerimu až k Manzonimu. Ve všech Ivrických
skladbách těchto poetů jest lyrismus jich právě
v jejich výmluvnosti a právě Leopardi podal
v třech svých nahoře uvedených skvělé vzory
Lea
Giordani
Leopardi
Benedetti
Monti
Forcol
Alfreri
Manzoni
Petrarcův