1
masthead
29. května 1901.
2
masthead
NHUČNÝ OBZO-
Nhučný OBZO
4
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
5
article
Nejstarší zkameněliny.
Nejstarší zkameněliny.
Nápsal dr. Filip Počta, professor palaeontologie
na české universitě.
Nejstarší zbytky ústrojných tvorů, kteř
naši zemi obývali, jsou v mnohém směru velmi
zajímavé. V přední řadě zabývá se jimi nauka
Darwinova, která, ač v mnohých bodech do-
znala oprav, zvláště spletitou filosofií přírodní,
jak poslední dobou v Německu panuje, přece
v hlavním bodu svém, v učení o změnitelnosti
druhů, netknuta zůstala. O příčinách, proč druhy
se měnily, možno spory vésti; ale že skutečně
se poměňovaly, to jest nyní nade vší pochybnost
zjištěno.
Proto jest zajisté velmi důležito, seznati
nejstarší, nám známé tvory na zemi a poměr
jejich k živočišstvu a rostlinstvu nynějšímu.
Důraz na největší stáří některých českých
zkamenělin položil nejdříve Barrande, který r.
1852 popsal zvířenu »primordialnou« a sice ze
souvrství, které označil v rozvrhu svém pís-
menou C. Uloženiny ty náleží ke kambrickému
útvaru, prvnímu v postupu dle stáří, který zře-
telné zkameněliny v sobě chová. Mnohem po-
zději, před několika lety nalezl prof. Kušta
u Tejřovic ještě pod tímto souvrstvím polohy se
zkamenělinami jinými, staršími. I tyto vrstvy
náležejí kambrickému útvaru a sice oddělen
spodnímu.
doktor
Počta
Darwinův
Barrande
profesor
Kušta
Tejřovic
Německo
6
article
Ze zkamenělin těchto a pak z jiných téhož
stáří, které nalezeny byly v Anglii, Skandinavii,
Francii, Španělsku a zvláště v Americe, můžeme
souditi toto:
Zvířena kambrického útvaru sestávala vesměs
jen ze živočichů mořských a sice obyvatelů
hlubokých vod, jak usuzujeme z následujícího
V nynějších mořích paprsky sluneční pronikaj
vodou až asi do hloubky 400 m., hlouběji p
nuje tma, zmírňovaná často zvláštním světélko-
váním, fosforescencí živočišnou, kterou mnoz
obyvatelé mořští se vyznačují. Tma má ovšem
vliv na ústroj zrakový tak, že tento zakrňuje
až úplně mizí a na jeho místo nastupují četné
hmatací přívěsky.
Na četných zkamenělinách z kambrického
útvaru nalezáme tyto znaky, tak na př. některe
druhy trilobitů, vymřelých to korýšů, mají sice
ještě stvoly pro oči zachované, ale oči samy
chybí; jiné druhy jsou vůbec úplně slepé, beze
všech stop po očích.
Anglie
Francie
Španělsko
Amerika
7
article
Ovšem mimo tyto slepé tvary oživoval
kambrické moře také ještě trilobité vidoucí
kteří však, zdá se, žili na mělčinách, poblíže
břehů tak, že nebyli podrobení vlivu tmy.
Zvířena kambrického útvaru má velmi zají
mavý starobylý ráz; jeť k původním typům
živočišstva na zemi mnohem bližší, než zvířata
všech pozdějších dob. Nalezáme zde tvary
živočišné, které mají vlastnosti či znaky nyněj
ších řádů ještě jen slabě naznačené, které te-
prve později, během dalšího vývoje, se se-
Tak na př. vyskytuje se ve vrstvách kam
brických zkamenělina nepatrných rozměrů, která
považuje se za předka skořepatých hlavonožců,
mořských to měkkýšů, jejichž rozvoj dosáhl
nejvyššího stupně mnohem později, za dob moře
silurského a pak znova za dob moře jurského
a křídového. V nynějších mořích jest život
měkkýšův těchto značně seslaben a zdá se,ž
znenáhla vymírají. Vzpomenutá zkamenělina
kambrická (latinsky Volborthella) má sko-
řápku s naznačeným rozdělením v komůrky tak.
že nám představuje jakousi ukázku v počátcích
typu hlavonožcového, který teprve v pozdějších
dobách, jak bylo uvedeno, zmohutněl a se roz-
Jinou, v tom směru velmi zajímavou sku-
pinou jsou jablovci (Cystoidea), kteří zde po-
prvé a v množství značném se vyskytují. Jsou
to ostnokožci vymřelí, kteří mají znaky spojené,
jimiž řády nynějších ostnokožců, jako mořšt
ježci, lilijice, hvězdice a sumýši, se vyznačují
a zároveň jeden od druhého se liší. Pochod
vývojový u jablovců jest patrný. Jsou nejstarší
skupinou ostnokožců, spojenou spolu některjmi
silují.
Cystoide
della
8
article
šířil.
k číslu 146.
9
article
společnými znaky. Mimo tyto společné vlastnosti
vyskytují se však na jednotlivcích již i jiné
znaky, slabě naznačené, jaksi druhotné. Během
vývoje sesilují se tyto druhotné vlastnosti, kdežto
zároveň původní společné znaky se umírňují.
Výsledek celého pochodu jest pak ten, že po-
vstanou samostatné a od sebe se dosti lišící
řády, vyznačené oněmi druhotnými, avšak během
vývoje sesílenými vlastnostmi. Původní spo-
lečné znaky jsou zakryty a jen zřídka mohou
býti vyhledány.
Jiní zajímaví tvorové z kambrického moře
jsou trilobité, rovněž vymřelá to čeleď korýšů,
jejíž nejbližší příbuznost k nynějším našim zá-
stupcům tohoto tvaru živočišného není zcela
jasná tak, že dosud názory v té příčině se různí.
Zdá se, že náležejí zároveň s jinými korýši
pancéřem obdanými a značných rozměrů dosahu-
jícími (odtud jméno jejich Gigantostraca) ke staré
větvi, která zastoupena jest v nynější zvířeně
jediným, velmi podivným rodem, ostrorepem (Li-
mulus). To usuzujeme z toho, že ostrorep
zárodkovém vývoji svém prochází stadiem, kde
tvarem svým velmi připomíná tělo trilobitové. Proto
také tento stupeň vývojový nazývá se stadiem
trilobitovým. Jest to jediná páska, která pojí to-
hoto prapodivného tvora z moří východoameri-
ckých a východoasijských s ostatní zvířenoua
tato páska poukazuje na příbuznost s trilobitya
jinými velikými a úplně vymřelými korýši tak.
že ostrorep jest poslední zbytek zaniklé skupiny
tvorstva, která v prvních dobách života na zemi
čítala hojnost členů.
Na celém, šírém světě žádný aristokrat ne
může se vykázati tak úctyhodným stářím ro-
diny své!
10
article
Většina živočichů tehdy živších již vymřela
a byla takové ústrojnosti, že měla pramalé po
doby se tvory nynějšími.
A zvláště tyto vymřelé tvary zřejmě n
sobě mají znaky, které později u jiných řádů
se sesilují.
Výjimkou nalezáme však zde i tvary, které
ve své ústrojnosti až do našich dnů neutrpěly
změn téměř pražádných, z čehož vysvítá, že
postup vývojový neprobíhá u všech skupin stejně
rychle, nýbrž může, vyžadují-li toho poměry
životní, i na čas jaksi zadržen býti.
Tak děje se zejmena u skupiny mořských
živočichů, zvané »ramenonožci«, jejíž některé
rody náležejí k nejstarším zkamenělinám vůbec,
ježto nalezány bývají v nejspodnějších polohách
kambrického útvaru a zároveň dosud v mořích
žijí. Jest to ivytrvalost a tuhost života neoby-
čejná, která aspoň částečně dá se snad vysvět-
liti jednoduchými poměry, ve kterých zvířatat
žijí. V oněch hlubinách mořských, které rameno-
nožci za obydlí vyhledávají, po věky nezměrné
zůstávají poměry nezměněné.
11
article
Zvířena kambrického útvaru jest sice dosti
bohatá na rody a druhy, avšak čítá jen nepa-
trný počet čeledí a skupin. Žádná z těchto
skupin není na vysokém stupni vývoje, ovšem
ale také žádná nepředstavuje nám prvotní, pů-
vodní obyvatele naší země, nýbrž již pokročilé
tvary, které vzniknouti mohly jen po delším již
vývoji svých předchůdců. Vždyť zakrnění očí
tak, že zbyl pouhý stvol oční, zřejmě předpo-
kládá předka s očima dokonale vyvinutýma ..
Z toho ze všeho soudíme, že vývoj zvířeny
kambrické počátečný dál se již v dobách před-
cházejících a že kambrickou zvířenu předcházel
zvířena jednodušší, původnější.
Proto vším právem hledány byly zkameně-
liny ve vrstvách spodnějších, starších, v pra-
horách. Avšak stopy po tvorech v prahorách
jsou velmi vzácné a mimo to ještě nepříznivě
zachované. Příčiny toho jsou závažné proměny
jež vrstvy prahorní během nezměrných dob
utrpěly. O proměnách těchto poučuje nás geo-
logie. Tato věda dokázala, že původní prahorn
uloženiny jednak překrystalisovaly, t. j. nerostné
součástky, které původně byly v roztoku v celé
hornině rozšířeny, vyhránily se v jemné kry-
stalky; jednak utrpěly ohromným tlakem, který
povstal vrásněním se stále chladnoucí kůry zem-
ské. Dále byly prahorní břidlice proráženy hmo-
12
article
LIsu
LIsu
tami sopečnými, vystouplými ze žhavého dosud
nitra zemského, které je pokryly, drtily i mezi
jednotlivé jejich vrstvy vnikly. Břidlice buď pří-
mým dotekem s těmito hmotami sopečnými neb
pomocí vřelých vod z hlubin země vycházejí-
cích a rozličné sloučeniny nerostné v sobě ob-
sahujících velmi byly poměněny; ony tak vyso-
kým žárem byly žíhány, že vznikly v nich četné
nerosty. Z toho ovšem následuje, že zkameně-
liny z prahor jen v případech mimořádně pří-
znivých se mohly zachovati až na naše dny.
V poslední době množí se zprávy o nálezech
zkamenělin v prahorách.
První podána byla z Francie, nyní pak,
jak při posledním geologickém kongressu bylo
ohlášeno, nalezeny četnější stopy v Novém
Brunšvicku v severní Americe, na ostrově Cap
Breton, Nové Zemi a ve státu Montana.
Jsou to zbytky tu více, tu méně zřetelné,
tvorů podobných oněm, s nimiž setkáváme se
později v kambrickém útvaru a to v rozvoji
značnějším.
Důležitější jsou jen nálezy francouzské,
které obsahují odlesk bohaté zvířeny nejnižších
živočichů z oddělení prvoků, a sice mřížovců,
jichž jemné schránky, budované přeskvostné
z kyseliny křemičité po tak nezměrný počet mil-
lionů let se nám dochovaly.
Z ojedinělého objevu toho nelze ovšem bu-
dovati všeobecných závěrů, ale jím znovu po-
tvrzuje se pravidlo, že ve starých uloženinách
nikde není stopy po tvorstvu ústrojnosti vyšší.
Zajímavo jest, že u nás nalezen byl prof.
Kuštou jakýsi stonek v prahorním vápenciu
Křivoklátu a pak v přechodu mezi prahorami
a kambrickým útvarem zbytky mořské řasy.
Těmi všemi nálezy posunut počátek vzniku
života na zemi právoplatně do doby prahorní,
jak již dříve z vyskytování se tuhy a vápence
v uloženinách prahorních usuzováno bylo.
Lisa
Breton
profesor
Kušta
Francie
Nový Brunšvicko
severní Amerika
Montana
Křivoklát
13
article
O lázních a léčení v lázních.
O lázních a léčení v lázních.
Píše MUDr. Vladislav Mladějovský, docent nauky
o léčení lázeňském a klimatickém na české univer-
sitě a láz. lékař v Marianských lázních.
Každá doba roční má své otázky, které se
přetřásají v rodině i ve veřejnosti. V době jarní
přichází již po tisíce let na řadu otázka o lé-
čení lázeňském.
Od dávného starověku zajímá se lidstvo
léčením lázeňským. Od dob biblických a z časů
zašlé slávy římské přináší nám historie zprávy
o lázních, v nichž jední nacházejí želané zdraví,
druzí zábavu. — — —
Nekonečná řada lidí hledala odpověď n
otázku, jak působí lázně. Byla popsána hora
papíru a vypsáno jezero inkoustu.
Střízlivý duch moderního bádání ledovým
dechem zmařil tak mnohou ideu, na níž zbudo-
vány byly celé papírové hrady více méně ducha-
plných theorií.
Prchly od léčivých zřídel víly a najádky
a znenáhla počíná jich místo zaujímati střízlivý
badatel, jenž neúprosně maří ledacos, co během
věků stalo se oblíbeným heslem nejširších
vrstev lidu.
Než, co ví naše širší obecenstvo o těchto
bojích, o těchto nových ideách, o vybojovaném
dosud kousku nepopíratelné pravdy?
Tvrdíme, že skorem ničeho.
Na jedné straně se všech stran se na něh
přímo řítí nesčetné brožurky starších, nových
i nejnovějších léčebních míst, z nichž všechny
skorem slibují vyléčení všemožných neduhů.
Na druhé straně zaslechne občas totéž obe
censtvo skeptický hlas některého nevěřícího kněze
Aesculapova, jenž v léčení lázeňské vůbec ne-
věří a nazývá ho sumárně »švindlem«. Jiný,
méně skeptický kollega doporučuje naopak vřele
léčení lázeňské, opíraje se o vlastní mnoholetou
zkušenost.
Není divu, že svědomitý jinak lékař, jenž
ani za studií, ani později, dostatečné pozornosti
léčení tomu nevěnoval, stane se po přečtení ně-
kolika lázeňských prospektů, ktere často ani
nejmírnější odborne kritiky nesnesou, čirým
MUDr
Mladějovská
Aesculapův