ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d922db80-92d2-11dc-bf0c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: work 2, person 15, place 10
1 masthead
29. května 1901.
2 masthead
NHUČNÝ OBZO-
Nhučný OBZO
3 masthead
Císlo 5.
4 masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
5 article Nejstarší zkameněliny.
Nejstarší zkameněliny. Nápsal dr. Filip Počta, professor palaeontologie na české universitě. Nejstarší zbytky ústrojných tvorů, kteř naši zemi obývali, jsou v mnohém směru velmi zajímavé. V přední řadě zabývá se jimi nauka Darwinova, která, ač v mnohých bodech do- znala oprav, zvláště spletitou filosofií přírodní, jak poslední dobou v Německu panuje, přece v hlavním bodu svém, v učení o změnitelnosti druhů, netknuta zůstala. O příčinách, proč druhy se měnily, možno spory vésti; ale že skutečně se poměňovaly, to jest nyní nade vší pochybnost zjištěno. Proto jest zajisté velmi důležito, seznati nejstarší, nám známé tvory na zemi a poměr jejich k živočišstvu a rostlinstvu nynějšímu. Důraz na největší stáří některých českých zkamenělin položil nejdříve Barrande, který r. 1852 popsal zvířenu »primordialnou« a sice ze souvrství, které označil v rozvrhu svém pís- menou C. Uloženiny ty náleží ke kambrickému útvaru, prvnímu v postupu dle stáří, který zře- telné zkameněliny v sobě chová. Mnohem po- zději, před několika lety nalezl prof. Kušta u Tejřovic ještě pod tímto souvrstvím polohy se zkamenělinami jinými, staršími. I tyto vrstvy náležejí kambrickému útvaru a sice oddělen spodnímu.
doktor Počta Darwinův Barrande profesor Kušta Tejřovic Německo
6 article
Ze zkamenělin těchto a pak z jiných téhož stáří, které nalezeny byly v Anglii, Skandinavii, Francii, Španělsku a zvláště v Americe, můžeme souditi toto: Zvířena kambrického útvaru sestávala vesměs jen ze živočichů mořských a sice obyvatelů hlubokých vod, jak usuzujeme z následujícího V nynějších mořích paprsky sluneční pronikaj vodou až asi do hloubky 400 m., hlouběji p nuje tma, zmírňovaná často zvláštním světélko- váním, fosforescencí živočišnou, kterou mnoz obyvatelé mořští se vyznačují. Tma má ovšem vliv na ústroj zrakový tak, že tento zakrňuje až úplně mizí a na jeho místo nastupují četné hmatací přívěsky. Na četných zkamenělinách z kambrického útvaru nalezáme tyto znaky, tak na př. některe druhy trilobitů, vymřelých to korýšů, mají sice ještě stvoly pro oči zachované, ale oči samy chybí; jiné druhy jsou vůbec úplně slepé, beze všech stop po očích.
Anglie Francie Španělsko Amerika
7 article
Ovšem mimo tyto slepé tvary oživoval kambrické moře také ještě trilobité vidoucí kteří však, zdá se, žili na mělčinách, poblíže břehů tak, že nebyli podrobení vlivu tmy. Zvířena kambrického útvaru má velmi zají mavý starobylý ráz; jeť k původním typům živočišstva na zemi mnohem bližší, než zvířata všech pozdějších dob. Nalezáme zde tvary živočišné, které mají vlastnosti či znaky nyněj ších řádů ještě jen slabě naznačené, které te- prve později, během dalšího vývoje, se se- Tak na př. vyskytuje se ve vrstvách kam brických zkamenělina nepatrných rozměrů, která považuje se za předka skořepatých hlavonožců, mořských to měkkýšů, jejichž rozvoj dosáhl nejvyššího stupně mnohem později, za dob moře silurského a pak znova za dob moře jurského a křídového. V nynějších mořích jest život měkkýšův těchto značně seslaben a zdá se,ž znenáhla vymírají. Vzpomenutá zkamenělina kambrická (latinsky Volborthella) má sko- řápku s naznačeným rozdělením v komůrky tak. že nám představuje jakousi ukázku v počátcích typu hlavonožcového, který teprve v pozdějších dobách, jak bylo uvedeno, zmohutněl a se roz- Jinou, v tom směru velmi zajímavou sku- pinou jsou jablovci (Cystoidea), kteří zde po- prvé a v množství značném se vyskytují. Jsou to ostnokožci vymřelí, kteří mají znaky spojené, jimiž řády nynějších ostnokožců, jako mořšt ježci, lilijice, hvězdice a sumýši, se vyznačují a zároveň jeden od druhého se liší. Pochod vývojový u jablovců jest patrný. Jsou nejstarší skupinou ostnokožců, spojenou spolu některjmi silují.
Cystoide della
8 article
šířil. k číslu 146.
9 article
společnými znaky. Mimo tyto společné vlastnosti vyskytují se však na jednotlivcích již i jiné znaky, slabě naznačené, jaksi druhotné. Během vývoje sesilují se tyto druhotné vlastnosti, kdežto zároveň původní společné znaky se umírňují. Výsledek celého pochodu jest pak ten, že po- vstanou samostatné a od sebe se dosti lišící řády, vyznačené oněmi druhotnými, avšak během vývoje sesílenými vlastnostmi. Původní spo- lečné znaky jsou zakryty a jen zřídka mohou býti vyhledány. Jiní zajímaví tvorové z kambrického moře jsou trilobité, rovněž vymřelá to čeleď korýšů, jejíž nejbližší příbuznost k nynějším našim zá- stupcům tohoto tvaru živočišného není zcela jasná tak, že dosud názory v té příčině se různí. Zdá se, že náležejí zároveň s jinými korýši pancéřem obdanými a značných rozměrů dosahu- jícími (odtud jméno jejich Gigantostraca) ke staré větvi, která zastoupena jest v nynější zvířeně jediným, velmi podivným rodem, ostrorepem (Li- mulus). To usuzujeme z toho, že ostrorep zárodkovém vývoji svém prochází stadiem, kde tvarem svým velmi připomíná tělo trilobitové. Proto také tento stupeň vývojový nazývá se stadiem trilobitovým. Jest to jediná páska, která pojí to- hoto prapodivného tvora z moří východoameri- ckých a východoasijských s ostatní zvířenoua tato páska poukazuje na příbuznost s trilobitya jinými velikými a úplně vymřelými korýši tak. že ostrorep jest poslední zbytek zaniklé skupiny tvorstva, která v prvních dobách života na zemi čítala hojnost členů. Na celém, šírém světě žádný aristokrat ne může se vykázati tak úctyhodným stářím ro- diny své!
10 article
Většina živočichů tehdy živších již vymřela a byla takové ústrojnosti, že měla pramalé po doby se tvory nynějšími. A zvláště tyto vymřelé tvary zřejmě n sobě mají znaky, které později u jiných řádů se sesilují. Výjimkou nalezáme však zde i tvary, které ve své ústrojnosti až do našich dnů neutrpěly změn téměř pražádných, z čehož vysvítá, že postup vývojový neprobíhá u všech skupin stejně rychle, nýbrž může, vyžadují-li toho poměry životní, i na čas jaksi zadržen býti. Tak děje se zejmena u skupiny mořských živočichů, zvané »ramenonožci«, jejíž některé rody náležejí k nejstarším zkamenělinám vůbec, ježto nalezány bývají v nejspodnějších polohách kambrického útvaru a zároveň dosud v mořích žijí. Jest to ivytrvalost a tuhost života neoby- čejná, která aspoň částečně dá se snad vysvět- liti jednoduchými poměry, ve kterých zvířatat žijí. V oněch hlubinách mořských, které rameno- nožci za obydlí vyhledávají, po věky nezměrné zůstávají poměry nezměněné.
11 article
Zvířena kambrického útvaru jest sice dosti bohatá na rody a druhy, avšak čítá jen nepa- trný počet čeledí a skupin. Žádná z těchto skupin není na vysokém stupni vývoje, ovšem ale také žádná nepředstavuje nám prvotní, pů- vodní obyvatele naší země, nýbrž již pokročilé tvary, které vzniknouti mohly jen po delším již vývoji svých předchůdců. Vždyť zakrnění očí tak, že zbyl pouhý stvol oční, zřejmě předpo- kládá předka s očima dokonale vyvinutýma .. Z toho ze všeho soudíme, že vývoj zvířeny kambrické počátečný dál se již v dobách před- cházejících a že kambrickou zvířenu předcházel zvířena jednodušší, původnější. Proto vším právem hledány byly zkameně- liny ve vrstvách spodnějších, starších, v pra- horách. Avšak stopy po tvorech v prahorách jsou velmi vzácné a mimo to ještě nepříznivě zachované. Příčiny toho jsou závažné proměny jež vrstvy prahorní během nezměrných dob utrpěly. O proměnách těchto poučuje nás geo- logie. Tato věda dokázala, že původní prahorn uloženiny jednak překrystalisovaly, t. j. nerostné součástky, které původně byly v roztoku v celé hornině rozšířeny, vyhránily se v jemné kry- stalky; jednak utrpěly ohromným tlakem, který povstal vrásněním se stále chladnoucí kůry zem- ské. Dále byly prahorní břidlice proráženy hmo-
12 article LIsu
LIsu tami sopečnými, vystouplými ze žhavého dosud nitra zemského, které je pokryly, drtily i mezi jednotlivé jejich vrstvy vnikly. Břidlice buď pří- mým dotekem s těmito hmotami sopečnými neb pomocí vřelých vod z hlubin země vycházejí- cích a rozličné sloučeniny nerostné v sobě ob- sahujících velmi byly poměněny; ony tak vyso- kým žárem byly žíhány, že vznikly v nich četné nerosty. Z toho ovšem následuje, že zkameně- liny z prahor jen v případech mimořádně pří- znivých se mohly zachovati až na naše dny. V poslední době množí se zprávy o nálezech zkamenělin v prahorách. První podána byla z Francie, nyní pak, jak při posledním geologickém kongressu bylo ohlášeno, nalezeny četnější stopy v Novém Brunšvicku v severní Americe, na ostrově Cap Breton, Nové Zemi a ve státu Montana. Jsou to zbytky tu více, tu méně zřetelné, tvorů podobných oněm, s nimiž setkáváme se později v kambrickém útvaru a to v rozvoji značnějším. Důležitější jsou jen nálezy francouzské, které obsahují odlesk bohaté zvířeny nejnižších živočichů z oddělení prvoků, a sice mřížovců, jichž jemné schránky, budované přeskvostné z kyseliny křemičité po tak nezměrný počet mil- lionů let se nám dochovaly. Z ojedinělého objevu toho nelze ovšem bu- dovati všeobecných závěrů, ale jím znovu po- tvrzuje se pravidlo, že ve starých uloženinách nikde není stopy po tvorstvu ústrojnosti vyšší. Zajímavo jest, že u nás nalezen byl prof. Kuštou jakýsi stonek v prahorním vápenciu Křivoklátu a pak v přechodu mezi prahorami a kambrickým útvarem zbytky mořské řasy. Těmi všemi nálezy posunut počátek vzniku života na zemi právoplatně do doby prahorní, jak již dříve z vyskytování se tuhy a vápence v uloženinách prahorních usuzováno bylo.
Lisa Breton profesor Kušta Francie Nový Brunšvicko severní Amerika Montana Křivoklát
13 article O lázních a léčení v lázních.
O lázních a léčení v lázních. Píše MUDr. Vladislav Mladějovský, docent nauky o léčení lázeňském a klimatickém na české univer- sitě a láz. lékař v Marianských lázních. Každá doba roční má své otázky, které se přetřásají v rodině i ve veřejnosti. V době jarní přichází již po tisíce let na řadu otázka o lé- čení lázeňském. Od dávného starověku zajímá se lidstvo léčením lázeňským. Od dob biblických a z časů zašlé slávy římské přináší nám historie zprávy o lázních, v nichž jední nacházejí želané zdraví, druzí zábavu. — — — Nekonečná řada lidí hledala odpověď n otázku, jak působí lázně. Byla popsána hora papíru a vypsáno jezero inkoustu. Střízlivý duch moderního bádání ledovým dechem zmařil tak mnohou ideu, na níž zbudo- vány byly celé papírové hrady více méně ducha- plných theorií. Prchly od léčivých zřídel víly a najádky a znenáhla počíná jich místo zaujímati střízlivý badatel, jenž neúprosně maří ledacos, co během věků stalo se oblíbeným heslem nejširších vrstev lidu. Než, co ví naše širší obecenstvo o těchto bojích, o těchto nových ideách, o vybojovaném dosud kousku nepopíratelné pravdy? Tvrdíme, že skorem ničeho. Na jedné straně se všech stran se na něh přímo řítí nesčetné brožurky starších, nových i nejnovějších léčebních míst, z nichž všechny skorem slibují vyléčení všemožných neduhů. Na druhé straně zaslechne občas totéž obe censtvo skeptický hlas některého nevěřícího kněze Aesculapova, jenž v léčení lázeňské vůbec ne- věří a nazývá ho sumárně »švindlem«. Jiný, méně skeptický kollega doporučuje naopak vřele léčení lázeňské, opíraje se o vlastní mnoholetou zkušenost. Není divu, že svědomitý jinak lékař, jenž ani za studií, ani později, dostatečné pozornosti léčení tomu nevěnoval, stane se po přečtení ně- kolika lázeňských prospektů, ktere často ani nejmírnější odborne kritiky nesnesou, čirým
MUDr Mladějovská Aesculapův