Strana 2.

„Nový Jihočeský Dělník.

Číslo 29.

bídy schválením vojenských předloh. V důsledcích odhlasování vojenských předloh následovati budou předlohy daňové, které těžce dolehnou na bedra právě nejchudšího lidu. Známe jen část nově pro- jektovaných daní, ale člověku již z toho mála je dnes úzko. Bylo řečeno, že potřebujeme silné Ra- kousko. Ano, ale Rakousko silné hospodářský silné kulturně. Pokud v Rakousku vyskytuje se nezaměstnanost, hlad a bída, pokud lid není pojištěn pro případ nemoci, úrazu, pokud lidu nejsou dány podmínky pro vzděláni, potude ne- smi býti řečeno, že Rakousko musí miti silné vojsko. Provádí-li to snad jiné státy, musí nám býti věcí lhostejnou. Stát rakouský je jedním ze států, jichž finance stojí si na nejnižším stupni. Dokladem toho je prohlášení ministra financí Za- leskiho, který konstatoval nedávno, že za posled- ních deset měsíců přiděláváme denně jeden milion korun nových dluhů. Jestli se takto vyslovil repre- sentant státních fínancí, pak jistě je největší čas starati se o nápravu. Dále co nejostřeji protesto- val proti hájení vojenských předloh poslancem Vackem, který jde tak daleko, že lituje, že ne- máme takových děl, které by mžikem nadělaly hromady lidských mrtvol. Pokud jednotného klubu se týká, prohlašuje řečník, že splnilo se to, co o jeho podstatě před rokem sociální demokracie ří- kala. Jednotný klub český, narozený z voleb ne- přirozeného a nemravného kartelu je dnes pro nás prostě odbytým tělesem, na jehož troskách pasou se vlastní jeho tvůrci. Již při volbách jsme říkali, že Jednotný klub český stvořen bude proto, aby odhlasovány byly vojenské předlohy, a naše předpověď se také vyplnila. V dalším obírá se řečník ministrem Práškem. Pan bývalý ministn

Prášek staví se dnes sice do pósy oposičníka, ale tu nutno si všimnouti blíže, kdo je vlastně ten pan ministr Prášek. Ministr Prášek je jedním z těch českých lidí, kteři politickou svoji karieru začali Havličkovou čamarou a skončili ministerským frakem. Jestli dnes se staví do oposiční pósy, nemluví z něho nic jiného než uražená hrdost, že byl z vůdčího místa odstraněn. Jako ministr byl škodou svého národa. Za jeho ministerského úřa- dování vznikla veliká školská stávka na severu této země. Stížnosti rodičů chodily do kanceláře ministra krajana, ale zůstaly prostě nevyřizovány. nevyřizovány zůstaly i jiné záležitosti hospodář- ských a kulturních zájmů českých se týkající. Oba řečníci mluvili o českoněmeckém vyrovnání, ale žádný se nezmínil o veliké křivdě, která by měla býti podkladem tohoto vyrovnání, totiž o potřebě odstraniti dnešní privilegovaný volební řád do sněmu. Dnes se děje vyrovnání jen mezi českými a německými měšťáky a pro ně snad také má býti skoncováno. Vyrovnání dělá se bez lidu a dělá se proti zájmům lidu. Útraty jeho mají zaplatiti chudáci. Na místo opravdového jednáni o smír, jedná se o sanaci zemských financi a nyní má se sejíti zemský sněm, kde stane se zákonem vybí- rání zemské dávky z piva, a více snad nic. Toje jednání hanebné. V národnostní vyrovnání nevě- říme, protože smir měl býti prací celých obou ná- rodů a ne jen jednotlivých kast.

Vývody soudruha Brůši byly bouřlivě aklamo- vány a vykonaly plně svůj úkol. Většina přítom- ných soudruhů i občanstva vůbec vzdor tomu, že schůze konala se plně a nepřetržitě od desáté ho- diny dopolední až do půl třetí hodiny odpolední s napětim čekala dupliku Práška a Vacka. Atu měli jsme možnost seznati inteligenci obou pánů Na místo vyvrácení snesených fakt našeho řečníka, pustili se poslanec a ministr do sociálně demokra- tického řečníka, že on by chtěl Práškovu pensi atd., snažíce se dojem nemilé jim kritiky seslabiti. Ministr Prášek prohlásil tvrzení, že nevyřídil zále- žitost mosteckých rodičů, za klep. Když soudruh Brůša na osobní výpady rozčilených poslanců chtěl znovu odpovídati, bylo mu v tom zabráněno a na pokyn Vacka i Práška bylo mu další slovo před- sedou schůze, žirovnickým starostou Fišerem ode- přeno, vzdor tomu, že veliká část přítomných žá- dala, aby v schůzi bylo jen dál pokračováno, a aby soudruh Brůša byl ku slovu ještě připuštěn. Abso- lutické jednání předsedovo vyvolalo pravou bouři v masse lidu, který tak na vlastní oči se přesvěd- čil, do jaké míry může věřiti danému slovu žirov- nického starosty. Bouřlivé volání hanba poslancům

Sklad Katovského prádla Vackovi a Práškovi bylo odpovědí na násilné skon- čení schůze, která svým průběhem nabyla mimo- řádného významu. Soudruzi naši nalézající se na schůzi ve velikém počtu, za zvuků „Rudého pra- poru“ připravili pány poslance o poslední špetku rozvahy, takže tito za všeobecného rozruchu ze zahrady, kde tábor se konal, prostě utekli, a jistě na tábor v Žirovnici tak hned nezapomenou. Zájezd pana ministra Práška na český jih ne- posloužil ani jemu ani agrárníkům. A třeba dom vlastenců žirovnických byly ozdobeny červeno-bí- lými prapory, občanstvo ukázalo, že politiku Brášků a Vacků odsuzuje a že jim prostě nevěří.

Česká chlapecká a dívčí měšťan- ská škola v Č. Budějovicích. V několika posledních letech se česká mě- šťanská škola pravidelně rok po roce rozšiřuje a již dnes, kdy vývoj její nedosáhl dosud cíle je největším ústavem našeho města. V letošním škol. roce 1911—12 čítala celkem 18 tříd, z nichž bylo 10 chlapeckých a 8 dívčích. Nová školní budova v Jirovcově ul., loni účelu svému ode- vzdaná, nestačí pro všechny třídy. Jest v ní u- místěno 6 tříd chlapeckých a 6 tříd dívčích, ostatní třídy, 4 chlap. a 2 dívčí, nalézají se v staré školní budově obecných škol chlap.a dívčích v Jirovcově a Dlouhé ul. Jest nespor- no, že takovéto rozptýlení školy není při vodbo- rovém vyučování prospěchu k dobru, ale že p- sobí četné nesnáze jak učitelstvu, tak žactvu. Na počátku škol. roku 1911—12 přibyla po- bočka II. C chlapecká, na niž osobní náklad u- volila se nésti Matice Školská v Č. Budějovi- cích, která platí osobní náklad i na pobočku l. D chlap. před rokem zřízenou. Uplatňuje tedy své cíle vedle vlastních škol svých i při škol- ství veřejném, za normálních poměrů ze zem- ského fondu vydržovaném. Na měšťanské škole chlap. vyučovalo mimo řiditele 11 odborných učitelů, katecheta a učite houslí; na škole dívčí působilo 8 odborných si učitelských, katecheta, 4 učitelky ruč. prací 1 učitelka řečí. Do měšťanské školy chlapecké zapsáno by- lo ve šk. roce 1911—12 celkem 629 žáků a to do J.A 73, I.B 73, I.C 73, I.D 74, II.A 64, II.B 66, II.C 65, III.A 58, III.B 58, v učebném kursu (IV. ročník) 25 žáků.

Dle stavu rodičů bylo: 179 žáků synové dělníků, 137 samostatných řemeslníků, 68 jiných samostat. živnostníků, 113 železničních a poštov- ních zřízenců, 40 rolníků, 24 státních a zem- ských úředníků a učitel, 18 zřízenců podniků obchod. a průmyslových, 12 soukromníků, 12 sluhá úřadů, škol a panství, 1 divad. herce. Měšťanská škola dívčí měla v uplynulém škol. roce 513 žákyň a to v I.A 74, I.B 76, LC 73, II.A 61, II.B 61, II.C 61, III.A 53, III.B 54 žačky. Z úhrnného počtu 513 žákyň, byla 121 žačka z rodin dělnických, 120 řemeslnických, 65 jiných živnostníků, 99 železničních a pošt. zřízenců, 13 rolníků, 37 stát. a zemských úřed- níků a učitelů, 26 obchod. a průmysl. zřízen- ců, 3 soukromníků, 17 bylo dcerami vdov az sirotci. Z výpočtu tohoto patrno, že příjmí lidová ná- leží v plném rozsahu naší škole měšťanské, ne boť její žactvo rekrutuje se právě z těch nej početnějších vrstev obyvatelstva města a okolí. Na obou školách, chlapecké i dívčí, vyučo- valo se vedle všech povinných předmětů též ke- povinně jazyku německému a trancouzskému hře na housle. Ve IV. roč. je němčina a těsno- pís předmětem povinným. Jako leta předešlá těšila se měšťanská ško- la i letos přízni místní škol. rady, obecní sprá- vy, peněžních ú stavů, průmyslových podniků, b i četných jednotliva. Pro chudé žáky na knihy a školní potřeby daroval č. akc. pivovar 500 K, č.-budějovická zá- ložna 302.75 K a buděj. spořitelna 100 korun.

Purkmistrovský úřad v Budějovicích daroval 4 sezonních lístků městské plovárny, Sokol č.-bu- dějovický 30 lístků sokolské plovárny, c. k. okr. školní inspektor dr. G. Winkler sbírku nerostů. továrník Th. Gráf postup výroby dřevěného uhlí dehtu, skalních olejů, výrobků z pryskyřice, dělnické prádlo, stálé novinky nákrčníků, veškeré přípravy pro švadleny, krajky, statkář p. Bělohlávek 6 vycpaných ptáků, řid. státní průmyslové školy inž. J. Kubeš ohnivzdor- né hlíny od Třemošné, majitel továrny na rámy K. Šimek 7 nábož. obrazů, knihkupec Ausobský obrazy a knihy, knihkupec J. Svátek praeparáty ryb a lastury, odbor. učitel J. Bednář ze Sv Jana sbírku nerostů, odbor. učitel B. Hašek,. Vrkoč, M. Dušková, M. Samcová, Stárková, obra- zy k výzdobě chodeb, odbor. učitel Em. Drobil knihy do uč. knihovny. Těm všem vyslovuje řiditelství srdečný dík s přáním, aby i nadále zůstali škole laskavými příznivci. Ve školním roce podniknuty se žactvem po- učné a zábavné vycházky a výlety do okolí míst vzdálenějších. Tak navštívena některými třídami zdejší rolnická škola, školky dr. Bendí- ka, Kleť, Žlatá Koruna a Dívčí Kámen, Hluboká a Karlův Hrádek, Trocnov a Borovany, Třeboř, Jindřichův Hradec a Karlštejn. Na těchto vycházkách pěstována stránka hi- storická, zeměvědná i přírodovědná. Vábec dů- sledně nabádáno žactvo k šetření přírodya ochraně zvířat. Na chodbách a za okny školní budovy pěstovány byly květiny ze semene av květináčích, jež žactvo samo ošetřovalo. Tím poskytnuta mu příležitost sledovati vývoj rost- liny, klíčení, všímati si vzrůstu, květu a jiných zjevů životních a buzen zájem o rostliny jako o bytosti živoucí a trvalá láska k přírod

(Dokončení příště.)

Sociální poměry Slovanů. Středověk (Pokračování.)

Mezi prvními Tábory jali se propagovati tyto názory r. 1420 někteří kněží jako Húska, jinak zvaný Martinek, Petr Kaniš, kázajíce, že zrodí se taková nevinnost, že budou lidé na zem jako Adam a Eva v ráji, že nebude jeden dru- hého se styděti. Byvše vypuzeni z Tábora, od- stěhovali se do Přiběnic, kdež úplně učení své prováděli — kommunistické ve všem. Žižkaje přepadl a rozptýlil. Někteří uchýlili se do Va- lovského lesa u Veselí nad Nežárkou, kdež po- kračovali ve svých zásadách adamitských. Odtu vycházeli na lup do okolí. — Byli r. 1421 vyhu- beni z rozkazu žižkova. Ale nevyhynuli úplně, podtají jednotlivci se udrželi. Adamité neexisto- vali jen u Táborů, ale i v jiných krajích jako v Pelhřimovsku. Ač Táboři opustili čirý komunismus, přece šlechta jich nenáviděla. Pokud jen útočili na řím- skou církev, šla s nimi, ale jakmile dotýkali se majetku a jejich práv, jakmile jali se prová- děti učení Kristovo, postavila se proti nim. Ne- přátelsky dívala se na vzrůst jich a dávala svou nenávist také na jevo. Nemohla se smířiti, že lid nechtěl býti poddaným, že hlásal rovnost.

Jasno bylo, že mezi oběma dojde k boji, jeden v něm že musí podlehnouti. Pokud žižka Tábo- rům stál v čele a pokud za Prokopa Holého byli svorni, šlechta se na ně neodvážila, ale jak- mile rozbroje mezi nimi začaly, byl konec jich moci. Šlechta, která zatím docílila na církvi, čeho žádala, obrátila se proti lidu a porazila ho v bitvě u Lipan dne 30. května r. 1434. A tak z toho velkého nábožensko-sociálního zápasu měla zisk šlechta, kdežto ti, kteří po- třebovali osvobození sociálního, upadli v ještě horší porobu. Šlechta ovládla národ, šlechta, kte- rá neměla soucitu se sedlákem, ale které zále želo, aby měla hojnou lacinou sílu na svých pan- stvích. I rovnost občanská padla; nemravnost dále vládla, kněží se nezlepšili, víra Kristova zů- stávala na dále uzavřena v písmě sv., neláska. násilí, útisk svíraly slabšího. — Reformace nábo- žensko-sociální neuskutečnila se. — Táboři ne- osvobodili poddaného. — Vlček v dějinách li- teratury české píše, že svou hrůzovládou i stav, z něhož vyšli — lid selský, drobné řemesli- ctvo — i mravně zlomili a nesplnivše evangel- ckých ideálů a hesel zákona božího, za něž ve- šli do boje s římskou církví i západem, ani sobě, ani národu nepomohli. V několika letech nejen že vrátily se staré zlé časy pro poddaného, ale zhoršily se ještě. Šlechta stávala se zpupnější, násilnější a ztra-

Vadislav Jomec, Sree České Budějovice