1
masthead
V Praze, v pátek dne 19. července.
Praha
2
masthead
čisto v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
6
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakc
a expedice.
7
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
9
article
Z Vídně, 19. července. Poslanecká sněmovna
pokračovati bude dnes v druhém čtení zatím-
ního rozpočtu. Dnes dostane se k slovu před
seda klubu českého dr. Kramář a možná
také předseda klubu českých agrárníků poslanec
Prášek. Zítra, bude-li vůbec schůze, jinak
v pondělí dojde na profesora Masaryka
na dra. Stránského. Jenerálním řečníkem
navržen jest poslanec dr. Herold.
O včerejší české řeči poslance Kl ofáče
vydala korespondence říšské rady výňatek velmi
slušný: jak rozsahem, tak obsahem. Veliký
arch plný, výtah pak sytý. Překlad sám čte se
velmi plynně. Zdejší listy německé na popud
poslanců německých usnesly se také nadále po-
tlačovati všechny řeči promluvené jazyky neně-
meckými a tak novou instituci pro zanášení ne-
německých řečí sněmovních zatím v této kor-
respondenci učiniti ilusorní. To jest omezenost
duševní, nad kterou nemůže býti větší. Na druh
straně však nikdo nemá práva německé noviny
nutiti, aby uveřejňovaly řeči neněmeckými ja-
zyky pronešené. Ztrátu má jenom jejich čtenář-
stvo, které nedoví se, co bylo ve sněmovně
mluveno.
Věc má pozadí ještě hlubší. Včera večer
po skončené schůzi poslanecké sněmovny roz-
šířily se různé pověsti, které tu zaznamenáváme.
Bylo tvrzeno, že německé strany pokládají se
v omyl uvedenými bar. Beckem, který prý
jim, německým stranám, o protokolování neně-
meckých řečí pověděl něco jiného, než poslan-
cům českým. Z toho prý musí býti odvozeny
důsledky v ten rozum, že německé strany hla-
sovati budou proti zatímnímu rozpočtu, také
kdyby způsobily nebezpečí, že vyrazí tím ně-
mecké ministry: Derschattu, Marcheta
a Prada z kabinetu.
Kramář
Prášek
Masaryk
Stránský
doktor
Herold
ofáč
Beck
Vídeň
poslanecký sněmovna
Prado
10
article
Není kaše, která by se jedla tak horkou,
jak byla uvařena. Proto myslíme, že, jsou-li
skutečně hněvy na straně německé, zase ochlad-
nou. »N. F. P.« ovšem způsobem obvyklým
dmýchá do plamenů. V kruzích poslanců ně-
meckých nejsou prý nikterak srozuměni se ste-
nografickými zápisy řečí neněmeckých a ukazují
prý k tomu, že povolání stenografů bylo ně-
meckými poslanci výslovně zamítnuto.
Vydávají-li se neněmecké řeči v takovém
rozsahu, jako se stalo s řečí Klofá čov ou
včera v korespondenci říšské rady, jest to prý
pobídkou pro slovanské poslance, by nemluvili
již německy. Z parlamentní debaty stala by se
fraška, kdyby se děla jazyky, kterým rozumí
jenom část sněmovny. Včera ostatně povolán byl
ministeriální koncipista z ministerstva železnič-
ního dr. Bachnicki, který zapisoval pol-
ské odstavce řeči předsedy polské strany lidové
Stapiňského, dnes přijde prý ještě
do sněmovny úřadník mocný jazyka vlas-
ského. Tak »N. F. P. «.
Věru, nemůže býti větší nestoudnosti a
drzosti, nežli jest ta, kterou hlášá tento list,
jenž má z veliké části na svědomí národní
spory v Rakousku. Tento list vídeňské bursy
chce snížiti poslance neněmecké na poslance,
jejichžto řeči nanejvýš v nějakém koutě »Reichs-
rathkorrespondenz« vydají se několika slovy,
zkrátka snížiti je na poslance méně cenné.
doktor
Bachnický
Rakousko
polský strana lidový Stapiňský
11
article
To jest zpupnost, která musí býti také dů-
kladně zkrácena. Němcům musí býti dáno na
srozuměnou, že nejsou předně ve sněmovně
sami a že nejsou ničím víc, než ostatní náro-
dové neněmečtí, ba musí býti také Němcům
dáno citelně na srozuměnou, že
trpěni a menšinou jsou oni a že
rovnoprávnost jest nejvyšším in-
teresem jejich, protože kolo se točía
protože to, co je nahoře, může se jednou a za
nedlouho ocitnouti dole: Němci rakouští ať dají
pozor na zadní kola! Nejsme žádnými hlasateli
národní odvety, národní pomsty a národní per-
sekuce, ale Němcům, utiskovatelům národů ra-
kouských, bychom přáli, aby na svých nahých
tělech pocítili jednou rány, které jsme snášeli
od nich celá desítiletí. Potom by snad měli
smysl a porozumění pro rovné prá v o.
Včera rozdán byl protokol schůze poslední.
V tom jeví se již podstatný pokrok proti stavu
dřívějšímu. Jsou v něm návrhy jazykem če-
ským a vlašským, jsou v něm interpelace
jazykem českým, polským a ruským,
tyto dokonce tištěny jsou cyrilicky, neviděli jsme
však u žádného Němce nějaké znepokojení. To
jest děláno několika lidmi a žurnály, jichžto je-
dinou stravou jest štvanice.
Němec
12
article
Neněmecké řeči a „Vaterland“.
Z Vídně, 19. července. K boykotu řečí ne-
německých, ve sněmovně poslanecké promlu-
vených, připojil se také list, od kterého bychom
se byli nejméně nadáli takové výluky. Jest to
„Vaterland“, který má podtitul „Noviny pro ra-
kouskou monarchii“, orgán papežské nuncia-
tury, orgán arcibiskupů a biskupů, orgán naší
tak zvané historické šlechty, orgán církve, která
vyzývá apoštoly, by šli hlásati slova pravdy,
orgán církve, kteráž učí: „Co nechceš, aby tobě
jiní činili, nečiň ty jim!“ Nedosti toho, že
„Vtrl.“ stejně jako protičeské listy, ke kterým
přidružil se také „N. W. Journ.“, ačkoli má
titul „nestranný list“, ignoruje řeči neněmecké,
„Vtrl.“ ještě připojuje k řeči posl. Klofáče,
kterou neuveřejňuje, tuto poznámku: „Uvidíme,
který německý list skloní se před justamentem
Klofáčovým, jenž dosud své řeči počínal jazy-
kem českým a potom zcela klidně mluvil ně-
mecky, včera však mluvil jen česky, aby jeho
řeč finanční rade Welek přeložil do němčiny,
a německé listy ji uveřejnily.“
„Volksztg.“, která ke každé řeči podává
v miniatuře podobiznu každého mluvčího, ne-
uveřejňuje řeči Klofáčovy a tudíž nemá také
Klofáč žádného obrázku v dnešním čísle to-
hoto žurnálu.
nedosti
Vtrl
N W Journ
Klofáč
Klofáčův
Vídeň
14
article
Z Vídně, 19. července. Sněmy zemské
sejdou se některé 10., některé 12. září. Morav-
ský sněm zasedati bude ještě v prvním týdnu
říjnovém. Bude míti tedy kampaň asi čtyř-
nedělní.
Vídeň
Morava
16
article
Z Vídně, 19. července. „Arbztg.“ sděluje:
Když onehdy poslanec dr. Myslivec přispěl
na pomoc Wolfovi, bodrý ten Němec uvítal
jej řka: „Famos, to jest muž z lidu, skutečný
muž z lidu!“
doktor
myslivec
Wolf
Němec
Vídeň
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Nepřátelé museí.
18
article
Poškození mistrovského díla Poussinova v Lou-
vru obrátilo opět pozornost k nepřátelům muscí, kteři
zvláště v pařížských museích způsobili v poslední do-
bě velké škody. Nebývají to jen šílenci, fanatikové
a zloději amatéršti, nýbrž i profesionální lupiči a
„Lectures pour Tous“ uvádějí některé případy, jež
svědčí, s jakou odvahou si při tom lupiči počínají.
V lyonském museu byla v únoru 1901 spáchána
velká loupež a ukradeny skvostné starořímské šper-
ky v ceně několika set tisíc franků. Skoro všechny
byly roztaveny a takto prodány. Museum v Choletu
bylo teprve nedávno oloupeno o drahocennou serii
starých mincí a také Guimetovo museum v Paříži
utrpělo před několika měsíci podobnou ztrátu. Jed-
nou z nejpověstnějších byla však loupež v „Cabinet
national des médailles“ r. 1804. O půlnoci zastavila
na nároží rue Rivoli a rue Colbert uzavřená ekypáž.
Poussinův
Lou
Cholet
Paříž
Rivoli
19
article
Tři mužové vylezli po tyči k oknu kabinetu, prolo-
mili mříže a vnikli dovnitř. Vypáčiti skříně s medai-
lemi zdálo se jim přece příliš odvážným a proto se
vrhli na skvosty, které ležely pod sklem. Mezi jiným
zmizely koruna lombardského krále Agilolfa, kalich
abbéa Sugera, řada drahocenných nádob z pokladu
saint denisského, dýka Františka I. a jiné nenahra-
ditelné věci. Tímže oknem lupiči opět unikli. Po ně-
jakém čase byli dopadeni v Hollandsku. Poklady
byly příliš známy a při prodeji jednoho kusu byli
zatčeni. Ale větší část předmětů byla již roztavena,
rozbita nebo zašantročena a trest, který pachatele
stihl, nemohl museu nahraditi ztracené poklady.
Přes to však nebyla správa kabinetu ještě dosti
opatrna. Proslulý lupič Ernst Fossard teprve dal mu-
sejním správcům řádné naučení. Bylo to r. 1832
v sobotu večer; Fossard pět dní před tím uprchl z vě-
zení. Obeznámen s místnostmi a domácími zvyky,
vešel do studijního sálu a vmísil se mezi čtenáře.
František
Ernst Fossard
Fossard
20
article
Když se pak večer zavíralo, skryl se za skříň. Sál
se vyprázdnil, úřadníci uzamkli místnost a odešli.
Fossard stál nepohnutě. Když byl úplně jist, vyšel
z úkrytu a paklíčem otevřel postranní dvéře kabinetu
mincí. Věděl, kde ředitel ukládá klíče od tresorů
vypáčiv zásuvku, byl pánem situace. Klidně dal se
do práce. Sbírka zlatých římských mincí z doby ci-
sařské zmizela v pytli; na to se obrátil k moderním
zlatým mincím. Za svitání unikl oknem na rue Rivoli.
spustiv se po provaze s břemenem zlata více než
80 liber. Byl nejvyšší čas. Hlídka šla kolem, spatřila
otevřené okno i provaz a způsobila poplach, ale
mohli jen zjistiti voupání.
Tehdy byl policejním chefem známý Vidoce-
Když prohlédl místo činu, měl jistotu: „Jenom jediný
člověk mohl to vykonati, a sice Fossard. Poznávám
ho dle jeho díla.“ Fossard zatím zanesl lup k svému
bratru zlatníkovi a oba počali jej hned taviti. Ale
v novinách objevily se již poplašné zprávy a zlatník
dostal strach. Což, kdyby přišla policie! Zlato musilo
zmizeti. Za temné noci vyplul v loďce na Sekvanu
a u pilíře mostu de la Tournelle poklad ponořil do
vody. Vidocg však byl jim už na stopě. Když zlatník
přišel domů, byl jeho dům obsazen a bratr zatčen.
Zdrcen doznal překvapený vše. Pytel se zlatem byl
vyzdvižen, ale 2000 drahocenných mincí římské sbír-
ky bylo proměněno v beztvárnou zlatou hmotu. Zlato
odhadnuto na 120.000 franků, ale kupní cena vzác-
ných mincí přesahovala daleko 3 miliony a byla
nenahraditelně ztracena. Nyní teprve byly správy
museí opatrnější. Louvre byl v noci obklopen poli-
cejními hlídkami a zavedena noční služba personálu,
konečně pak bylo ve zvláště ohrožených sálech zří-
zeno také lůžko pro strážce.
Fossard
Hlídek
Tournelle
Pytel
Rivoli
Louvre
21
article
= Obyvatelé jeskyň. Jižně od Tunisu sídlí kmen
Matmata, jehož osada, asi 50 kilometrů jižně od
Gaboru, skýtá zvláštní pohled. V záhybu cesty objev
se náhle mešita a dále kopule malé „zanie“ (kaple)
To je vše. Široko daleko není viděti žádné jiné bu-
dovy a přece se cestovatel nalézá uprostřed vesnice
jež neviditelna leží v lůně žluté, zvlněné roviny. Brzy
rozezná oko čtyřhranné a okrouhlé otvory 3 až 4
metry v průměru, jež by se mohly pokládati za velké
studně. Jsou to světlíky, vedoucí do podzemních
obydlí. Typická jeskyně těchto troglodytů jest zaří-
zena jako obyčejné obydli Arabů s dvorem uprostřed,
kolem něhož jsou rozloženy obytné mistnosti, jenže
toto obydlí jest 6 až 7, ba někdy i 10 metrů pod
zemí. Jen dvůr, ležící mezi čtyřmi příkrými stěnami,
má z otvoru přímé světlo. Zbudování těchto jeskyň
nepůsobí žádných obtíží, neboť půda skládá se zde
z nepropustné sádrovité vrstvy. Většina obydlí jest
vydlabána do vápence, jenž svou pevností poskytuje
záruku trvanlivosti. Obydlí ta jsou zdravá a mají tu
příjemnou vlastnost, že jsou v letě chladná a v zimě
teplá, nikdy však vlhká, takže zásoby potravin se
v nich dobře uchovávají. Potraviny jsou ostatně velmi
primitivní. Strava domorodců pozůstává výhradně
z datlí, sušených fíků, oliv, kozího mléka a „kus-kus“,
jakési to krupice. Mezi domorodci panuje jako u všech
domorodců mnohoženství a mají mnoho dětí, které
však následkem nedostatečného ošetřování většinou
v útlém věku umírají a jen nejsilnější dosahují muž-
ného věku.
Gabor
Tunis
Matmata
22
article
= Demokratické království. Nutno přiznati, že
Norové se vážně snaží zaříditi svoje nové království
co nejdemokratičtěji a král Haakon zná své Nory již
dobře, takže mu nenapadne, aby jim odporoval. Na
žádném doře nežije se prostěji než v Kristianiia
styky královské rodiny s obyvatelstvem mají při-
rozené a důstojné formy. Proto také nazývají Norové
svého krále „hodným“ a střeží se, aby přílišnou po-
nížeností nesváděli mladého panovníka k odchylkám
od demokratických způsobů. Tak pokládá pan Mi-
chelsen, „duševní otec“ králův, za vhodno, dáti svému
chráněnci občas povzbuzující pokyn, aby nepouštěl
se zřetele požadavky cíle vědomé demokracie. Hned
při vjezdu do Kristianie oslovil, jak známo, Michelsen
panovníka „pane králi“ a vystříhal se až nápadně
názvu „veličenstvo“. Od té doby lze vůbec pozo-
rovati, že Norové při vší ochotě, s jakou králi vys
cházejí vstříc, přece mu opět a opět úmyslně při-
pomínají, že vládne nad demokratickým národem.
Srad nyní obávali se, že Francouzové krále Haakona
a královnu Maud při jejich návštěvě v Paříži příliš
zhýčkali, aspoň přiměl státní ministr krále hned po
návratu, aby podepsal ustanovení, dle něhož vojen-
ské (!) žádosti, podávané králi, mají býti podpisovány
nikoli slovem „nejpoddanější“, nýbrž „v úctě“. To
si tedy může dovoliti i voják, norský civilista smí
se snad podepsati třeba „s pozdravem“
Noro
Haakon
Srad
Francouz
Maud
Kristiania
Paříž