Strana 2. Císlo 255.

KATOLICÉ LITY

Dne 17. září 1902.

však žádného Sedanu. A zbořllo by se snad proto kdakousko? Némecký velevyslanec ve Vídni kníže E alenburg co nejdříve prý odstoupí a vystřídá jsj kn. Lichnovsky. Zajímavo jest, že kdežto sama berlí nská »Grnanla« uveřejň aje tuto zprávu bez vý- hrady, naše německo-liberální listy ji popírají. Přirostl jim totiž kn. E ileaburg ze známých příčlu k srdcl. Hakatiské časoplsy nesou, jak známo, velice trpse, že za císařských dnů v Poznani nedopustili se Poláci žádného nepředloženého skutku. Spoléhalí se vší určitostí na nějaký malý atentátek nebo něco mu podobného. Ale nestalo se, I rozšiřují nyní dodatečně následující sensační zprávu: »Když včera tesaři při- kročili k rozbourání tribuny před někdejší Berlínskou branou, před kterou císařští manželé při svém vjezdu do Poznaně dne 2. t. m. přijati členy městských úřadů, objevili v zemi pod tribunou otvor, v němž nalezeny byly dynamít a olověné koule. Vedle dynamitu lešel také doutnák. Policejní zřízenci uzavřeli okolí nále- zlště « Netřeba dozajísta ani dokládati, že tato zpráva nese na svém čele až příliš patrnou pečeť hakatisti- ckého výmyslu. Na obranu macedonského hnutí. V Sofi uspořádán byl veliký projev lidu protl zatčení a ln- ternování členů macedonského komltétu, generála v záloze Zončeva a podplukovníka v záloze Ni- kolova. Protestní schůze súčastnilo se několik tisíc osob. Byla přijata resoluce, jež kárá přísné vystupo- vání vlády protl macedonskému hnutí, jako účinek vllvu cizí diplomacle, odporujícího národním zájmům Bulharska. Dále žádá resoluce, aby internovaným dů- stojníkům byl povolen návrat do Sofile, a prosí ko- nečně knížete, aby odvrátil vládu od »politiky, ničící i leály národa bulharského«.

Zasedáni francouzské sněmovny bude podle všeho velice bouřlivé. Nespokojení s vládou poslanci oznámíli již celou řadu dotazů, jimiž pod- niknou útok na židovsko-zednářskou vládu Combe- sovu. Většina dotazů těch bude zabývati se kulturním bojem a proticírkevní politikou frencouzské vlády. Ale nejenom vnitřní, nýbrž také zahraniční polltika Combesova stane se předmětem prudkých útoků se strany opposičních poslanců. Kouservatlvní poslanec Cochin vyjádřil se na př. vůči jistému novinář- skému zpravodaji, že hned na počátku příštího sně- movního zasedání vznese na vládu dotaz, týkající se zrušení francouzského protektorátu v Syrli a na Ii- banonu. Naprotl tomu prohlašuje Cochin Jza bezpod- statnou zprávu, jako by chtěl interpallovati vládu pro odvolání velevyslanců v Berlíně a v Petrohradě. Francouzský ministr pro námořnictví hlásá přípravy k »svaté válce«. Francouzský ministr pro námořnictví Pelletan, jenž příjel dne 15. t. m. do Blzerty, byl tam poctěn od municipality pořádaným banketem, na němž promluvil delší vý- znamnou řeč. Položil v ní důraz na to, že fran- couzská Afrika sleduje tytéž asplrace jako země ma- teřská, od kteréž nlkdy se neodloučí. Mlnistr po- ukázal pak na význam, jaký má Blzerta pro jižní Francil a moře Středozemní, a dodal, že Bizertě pří- sluší úloha nové Karthaginy, ale bez jejich surových neřestí. Nechceme sice — pokračoval ministr — uči- níti ze Středozemního moře žádné moře francouzské, neboť jsme vyléčení ze snů o našem světovém pan- ství, ale čásť Středozemního moře jest francouzskou a zůstane francouzskou. S Blzertou, silným to, pro

obranu jako pro útok stejně příznivě položeným mí- stem, s Korsikou a Toulonem můžeme i přes Maltu a Glbraltar zachovati otevřené dvéře mezi oběma polo- vicemi Středozemního moře. Ministr pokračoval pak, že nepřeje si ani sporu s Auglickem ani s Italií, ale protože neví, co učiní ostatní, považuje prý za svou povinnost pro francouzskou vlasť, připravovati s vatou válku proti jejím nepřátelům, neboť od konce 19. věku po porážce Francie barbarstvím starého Ger- mánstva, není v cvilisovaném světě žádné bezpeč- nostl. Dožíváme se návratu pěstního práva. Zdá se, že všechen svět jest ovládán zásadou: »Moc jde před právem!« Musíme zasvětitl všecky naše síly tomu cíli, abychom neporušeno zachovali útočiště. spravedlnosti a práva genlu francouzskému. Ministr Pelletan patrně silně přestřelil, a řekl dojista mnoho, čeho neměl řícl. Není žádné pochybnosti, že jeho vy- zývavě válečná řeč vzbudí nejen silný ozev v Itali a v Německu, nýbrž i ve Francil. A skutečně dodán nám právě z Paříže telegram, že »Echo de Paris« tvrdí, že ministr zahraničních záležitostí Delcassé uložil francouzskému velevyslanci v Římě, aby dal italskému zahraničnímu ministru příslušná vysvětlení ohledně řeči ministra Pelletana, kterou týž promluvil v Ajacclu. A tato řeč byla přece daleko míruější, než-li řeč, již promluvil mlnistr Pelletan v Bizertě.

Židé ve francouzské armádě. Ministr vo- jenství Andrée stará se svědomitě, aby francouzská armáda měla hodně Dreyfusů. V poslední době po- staral se o následující přírůstek židovských důstojníků: Podplukovník Heumann jmenován plukovníkem, ve- litel praporu Kaufman povýšen na plukovníka, kapitán Hirtzman ustanoven velitelem praporu, poručík Schuller stal se kapitánem a řiditel dělostřelectva Samuel Mayer jmenován plukovníkem. — Ostatně židé zaujímají i v jiném státě, od Rakouska nepříliš vzdáleném již dnes vynikající postavení. Bismark byl voják tělemi duší, ale o židech řekl, že se holí jen za špehouny.

Korunovace auglického krále jako cí- saře indického. Indická vláda vykonala již všecky přípravy ke korunovaci krále Edvarda jako císaře in- dického. Císařský durbar (shromáždění) pro vyhlášení korunovace bude konán dne 1. ledna 1903 v Delhl. Protože je to město jen malé, budou pro účastníky slavností zbudovány kolem něho stany. Největší státy asljské vyšlou do Delhi své zástupce, a možná, že tam dostaví se ten onen asljský panovník jen také sám. Úvodem ke slavnostem bude slavný vjezd indl- ckého místokrále do Dalhi, položený na den 29. pro- since. Místokrál a přední knížata pojedou při tom na slonech. Po celé cestě městem až k obydlí místo- královu bude vojsko činlti špalír. Druhého dne zahájí místokrál uměleckou výstavu, kteráž obsahovati bude moderní výrobky indlcké a předměty Indické pílea dovednosti, vybrané z veřejných a soukromých sbírek. Dne 1. ledna 1903 bude na témže místě, na kterémž lord Lytton dne 1. ledna 1877 vyhlásil královnu Viktorli za indickou císařovnu, odbýván korunovační durbar. Amfiteatr, v němž bude konáno toto slavnostní shromáždění, pojme přes 12.000 lldí. Místokrál bude předčítati proklamaci s trůnu pod nebesy; kolem trůnu seřadí se domorodá knížata a vynikající zahra- niční hosté. Všecko vojsko, které bude při této příle žitosti staženo do Delhi, bude po dobu trvání obřadů rozestaveno na manevřištl. Nové hnutí boxerské v Číně. Telegram »Standardu« ze Šangaje oznamuje: Jistý zpravodaj z Čengtufu oznamuje, že včera vnikly do města tlupy ozbrojených boxerů. Několik osob bylo při tom za- bito, jiné byly zajaty. Krámy a obchody byly uza- vřeny. Sltuacs jest vážná.

Namur. = Dne 3. září započal a 8. září skončil v Na- muru 14. kongres eucharlstický, který, ač jest vý- hradně náboženský, jest přece událostí dne. Sjesd vyznamenán byl zvláštním papežským delegátem (Va- nutellím) a četnými biskupy z nejrůznějších končln, též biskup z ostrova St. Martiníq se byl přítomen. Město Namur netěší se právě pověsti města zbožného aneb horlivého, ale přivítání, jakého se účastníkům sjezdu dostalo, bylo překvapující. Při minulých vol- bách právě město Namur bylo pro katolickou stranu ztraceno, však přivítání, jakého se uchystalo sjezdu eucharistickému, jenž trval celý týden, svědčilo, že obyvatelstvo lne ku víře katolické. Skoro všechny domy byly nádherně okrášleny prapory a nápisy, na četných místech zbudovány vítězné oblouky. Vrcholem slavnosti bylo přivítání purkmistra města Namuru, ne snad proto, že vítal vůbec, což v našich shnilých po- měrech jest již případem vzácným, ale v Namuru tvořil vrchol sjezdu duch řečí, jakou pronesl pohlavár města. Poukázal v řeči na události francouzské a spolu na statečnost žen bretaňských, s nimiž srovná- val ženy namurské v době tak zvané reformace, které obklopeny soldateskou na bedrách svých s chloubou nesly sochu Panny Marle, poněvadž tak nemohli učiniti jejich muži. Řeč starostova, prodchnuta vírou, byla přijata s pochvalou neobyčejnou.

Při sjezdu bylo nápadno, že většinou všude vy- stupovali laikové a kněžstvo poslouchalo. Senátor Mélot líčil dějiny bratrstva namurského, založeného r. 1560 na smír za ohromné blasfemie, jichž se re- formačníci dopustili. Bratrstvo Nejsvětější Svátosti trvá dosud, a zřídilo též noční klanění. Jest zajisté na první pobled bratrstvo věc mnohým lhostejnáa bezvýznamná. Kdo však ví, co bratrstva bývala a jakou sociální činnost rozvíjela, ten uzná snahu sv. Otce po znovuzřízení bratrstev, která by pomáhala překlenouti rozevírající se propasť mezi majitelema dělníkem. Sjezd rokoval ve schůzích slavnostních a též v sekcích, kde vlastně pracovalo se ve smyslu praktl- ckém. Sekce byly: 1. Kněžská sekce (toliko pro kněze. 2. Vyučování mládeže. 3. Veřejná pobožnost. 4. Sekce žen (jen pro ženy). 5. Sociální sekce. Krásné jest zajisté a povznášející zírati na řady mužů, přistupujících v první pátek v měsíci ku Stolu Páně, jak bylo 5. září v Namuru, zvlášť když uvá- žíme, že ze čtvrtka na pátek celou noc střídali se muží před Svatostánkem, a když po půlnoci kardínál při plném kostele slouží pontif kální mši sv. a řady mužů jdou ku Stolu Páně. Vám — Čechové — by přišly při tom pohledu na mysl snahy českých re- formatorů, kteří si takto asi přáli viděti obsazen Stůl Páně a uctívati Svatostánek. Vzpomenete si na pří- tomnost a moderní ctitele našlch reformatorů a vy jste přesvědčení, že všechna reforma pravá, trvaláa cenná vychází z lůna církve a z poslušnosti k ní. Jak by plesal Mistr Jakoubek při pohledu na Namur, jak Milič a ostatní duševně s nimi spříznění. Nesmíme však mysliti, že celý týden byl vy- plněn toliko pobožnostmi. V sekci vám vypráví bel-

část svého plánu. Den před tím přišla zcela veselá a zvěstovala starým vojákům: »Chvála Bohu, přiná- ším dobrou zprávu; parlament opětně se ustanovil žádatl o milost odsouzených a za jisté se prohlašuje, že jeho veličenstvo mého muže osvobodí. Zde máte maličkost, napíte se z této láhve na zdraví jeho ve- ličenstva, ubohých odsouzených lordů a osvobození mého muže.« Lady Nithsdale dala již kolikrát strážcům malé zpropltné, ale opatrně jen málo, aby nevzbudila pode- zření. Tím si ovšem strážce naklonila a nejen je, ale jejich ženy a dítky, z nichž i dnes mnohé na chodbě bylo spatřiti, jakou jeví účasť na osudu přívětlvé hra- běnky. Když se zahalenou průvodkyní přišla do cely Nithsdalovy, rozmlouvali o jeho beznadějém stavu. Jeden strážce domníval se, že hraběnka dle vče- rejších slov jistě myslí na propuštění, ale druhý krčil rameny a pravil, že šlbenice již jest venku na náměstí Towerském postavena. »To může být jen na postrach, aby milost tím nápadnější byla.« »Hm —« odvětil jiný, »snad! Než, čert tomu věř. Mnoho jich tak doufalo, když je již vyváděli a pak buď milost nepřišla nebo o pět minut pozdějl. Byl však zde již mistr Haus se svou prokletou se- kerou a neznal žertu a to tl, kmotře, povídám, když ten hlavu sťal, žádný ranhojič ji více nenarovnal.« »Ba,« bodal třelí, »a s milostí to jsou dlouhé cesty. Kdyby tak ještě byla na živu dobrá královna Anna — ale tenhle německý bručán, kterého nám nasadil parlament, nezná žádného žertu, ale slyšel-ll

jsem dobře, mluvila hraběnka o nové žádosti o ml- lost, když šla po schodech — nemluvila?« »Můj milý, mluvila a velice pospíchala, « odvětil strážce. »Slyšel jsem, že pravila: »Jen kdyby moje panská brzy přišla, musím odtud do paláce Salnt- James!« Co hlídači takto hovořili a láhev kolovala, ote- vřely se náhle dvéře vězení. Hraběnka vystoupila s miss Morgenovou na úzkou chodbu a zvolala po- bízejíc slečnu ku předu. »Ach, milá míss Kateřino, prosím vás pospěšte a zavolejte mi moji služku, vždyť ví, jak vzácná jest dnes každá chvílka a přece tak dlouho nejde.« Stráže ustoupily a smělá dívka proklouzla i dru- hou a třetí hlídkou, neboť dnes byly hlídky sesíleny, protože byla před popravou poslední hodina návštěv — a seběhla po schodech. Tu přišla na úzký, tmavý korridor přiléhající k veliké poradní síni kommandau- tově, tudy se šlo na hlavní domovní schody. Ne- mohlo se jinudy jíti a tato síň dělala hraběnce při sdělávání svého plánu mnoho starostí. Ale stráž u síně této volala na míss Morganovou: »Jest lady s kterou jste přišla, ještě nahoře? Nechť si pospíší. Kommandant právě řekl, že páni radní by mohli ka- ždou chvíli přljíti na schůzi a potom by mohla hra- běnka dlouho čekati, než by mohla pryč!«

»Dobrá, hned ji pošlu služku, jež čeká na dvoře,« dodala slečna a spěchala rychle se schodou. Tam vskutku již byla míss Evans se statnou hostin- skou. »Rychle, rychle,« volala hlasitě. »Mylady volá!« Pak šeptala miss Millově, ktaré teď v rozhod- ném okamžiku skorem nohy se chvěly: »Srdnatost, milá paní hostinská! Jenom neztrácet hlavu! Půjde vše skvostně! Teď je řada na vás, najdete již hra- běte nahoře za vás přestrojeného. Držte tedy jen šá- tek pevně před tváří, jak vám opatrná lady radila, a vzlykejte při východu, že by se kámen nad vámi sli- toval — pak budeme veselé!« Statná paní šla teď odhodlaně k dílu. Bylo ji ovšem tak podlvně u srdce, že snad v celém žltíjí tak nebylo; ale připomněla sl, že jest hostinskou od »Hroznu Jerišského«, známá v celém sousedstvu svou srdnatostí Pohroužila tedy svoji tvář do kapssníku, a šla, nahlas vzlykajíc, nahoru. Bez zastavení prošla strážemi. Když došla k cele uvězněného, našla již hra- běte zcela přestrojeného. Jeho černý vlas zakrývala paruka, kterou dala udělati kněžna zcsla dle vlasů hostinské, které byly silně ryšavé; tmavou pleť zakrylo šminkování uměle nahozené; v soumraku, jaký právě se udělal, mohlo to dobře působíti. Mis Mills ode- vzdala ještě dle úmluvy svůj ohnivě červený šátek ná- krční, který položila Winifrida na široká ramena svého muže a pravila: »Stráž dole u zadní síně vzka- zuje, že by pání radní mohli se každou chvílI sejítl, a pak se dvéře uzavřou.« »Tedy rychle odtud, co nejrychleji lze!« dodala hraběnka, pojala za ruku svého muže a již brala za kliku, ale obrátila se ještě k hostinské a pravila: »Milá mis Mills, budete tak srdnatá a pustíte mě s hrabětem nejprve napřed a zůstanete zde ještě pár minut? Odměníme se vám bohatě. Za nějakou chvíll,