1
article
Balfour navrhl pak, aby sněmovna
projevila svou soustrasť a pokračoval: Dě-
jiny této sněmovny jsou dlouhé a významné,
ale sotva kdy sešla se za smutnějších okol-
ností než dnes. Nikdy také prý neměl větší
povinnost nežli dnes dáti projev všeobec-
ného smutku, který se zahostil v srdcích
všech občanů britské říše, kteří nepociťují
smrt královny jenom jako ztrátu národní,
nýbrž osobní. Smutek stupňuje se ještě tím,
že jest všeobecný dojem, že byla ukončena
veliká epocha. Za dobu panování královny
Viktorie vliv koruny neklesl, nybrž
vzrostl.
Vliv koruny musil růsti spolu se vzrů-
stem a rozvojem oněch velkých, samy sebe
ovládajících útvarů za mořem, jež jsou spo-
jeny s Velkou Britanií osobou panovníka.
který jest živým symbolem jednoty říše.
Konstituční vladař může jen ponenáhlu svůj
vliv uplatňovati. Vykonáva jej především
velkým příkladem, který dává svému národu.
V této příčině stála královna Viktorie
první v řadě všech konstitučních monarchů.
Jako choť a matka vynikala velkými ctnost-
mi. Zesnula obklopena svými dětmi a vnuky
Neměla v celém světě žádného nepřítele,
neboť i ti, kdo Anglii nemilovali, měli k n
největší náklonnost. (Souhlas.)
O králi dodal pak ještě Balfour,ž
by znělo jako posméch, kdyby mu chtěl
blahopřáti, neboť v celém království není
člověka, jenž by byl naplněn větším smut
kem. Přes to však dlužno králi blahopřáti,
poněvadž poslušen povinnosti, převzal na se
velké břímě zodpovědnosti a jest proniknut
vážným úmyslem povinnosti tyto plniti až
do posledního svého dechu.
Balfour přečetl pak adresu, v níž
sněmovna ujišťuje krále o své hluboké účasti
na smutku z úmrtí královny a vyslovuje
králi své blahopřání k nastoupení trůnu.
Balfour
Velká Británie
Anglie
Viktoria
2
article
Slibuje mu dále svou oddanost a vyslovuje
své pevně přesvědčení, že král bude za své
vlády se snažiti zachovati zákony svého krá-
lovství a že zasadí se o blahobyt a svobodu
svých poddaných.
Bannermann podporoval navrženou
adresu a dodal, že král nalezne cennou pod
poru v nynější královně, jež jest národem
tolik milována. (Souhlas.)
Na to byla adresa prohlášena za schvá
lenou
Po návrhu Balfoura odročila se sně
movna až do 14. února.
V horní sněmovně byla jednohlasně
přijata podobná adresa po příslušné řeč
lorda Salisbura.
Z Darmštatu, 25. ledna. (C.-B.) Velko-
vévoda a velkovévodkyně hessenští jedou
dnes dle zprávy časopisu »Darmstätter Ztg.«
s carem ruským a carevnou z Moskvy do
Petrohradu a odtud odjedou v nejbližších
dnech do Anglie na pohřeb královny
Viktorie.
Z Londýna, 25. ledna. (C.-B.) Ježto
někteří ministři jsou již v Osbornu, aby dle
ceremonielu podali králi první zprávu, odjel
dnes také ministr zahraničních záležitostí
markýz z Landsdownu na rozkaz králův do
Osbornu.
Z Cowesu, 25. ledna. (C.-B.) Dnes do
poledne konala se u rakve zesnulé královny
bohoslužba, při níž přítomni byli všichni čle-
nové královské rodiny. Mrtvola byla pak do-
pravena do zámecké kaple paláce osborn-
Z Londýna, 25. ledna. (C.-B.) Lord-
major odebral se dnes odpoledne do něme-
ckého vyslanectví, by jmenem celé city vy-
slovil císaři německému nejhlubší soustrast
a aby připojil projev, že všechny občany
města hluboce dojalo, když zvěděli, že císai
sám od sebe přispěchal k loži své vznešené
babičky.
ského.
Balfour
Salisbura
Osborn
Darmšta
Moskva
Petrohrad
Anglie
Londýn
Osborn
Cowes
Darmstätter Ztg
Viktoria
3
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 25. ledna. (C.-B.) Dle sou-
kromého telegramu z Johannesburgu sem dnes
ráno došlého, napadli Burové v noci z poslední
soboty na neděli ústřední elektrické dílny. Tři
dynamické stroje byly dynamitem značně po-
škozeny. Celková škoda není dosud známa.
Kotle, kondensatory, transformatory, zásoby
budovy nebyly poškozeny. Práce musila býti za-
stavena. Ze zřizehců nebyl nikdo zranén.
Burová
Londýn
Johannesburg
4
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Parlamentní bída. Nic děsněji ne-
může charakterisovati parlamentní bídu, v níž
tento ubohý stát trčí, než sháňka nynější po
presidentu sněmovny. Na den 31. ledna sně-
movna je svolána a 9. února prý učiní první
pokus s volbou presidenta. Ale kterého? Ted
komusi napadlo, povolati na křeslo presidentské
dra. Ebenhocha, zemského hejtmana v Horních
Rakousích. Jenom že nedostává se tomu pánu
jisté matičkosti k úřadu tomu. President musí
býti poslancem, musí míti tedy mandát, pan
dr. Ebenhoch ale při volbě propadl. Nezbylo by
mc jiného, než aby některý poslanec z po-
hodlného volebního sboru se obětoval, mandátu
se vzdal a na jeho místo na rychlo byl dosazen
pan zemský hejtman. Zdali pak by ale nebyla
sněmovna, čekající, až ji p. t. voličové upekou
poslance, by z něho ještě za tepla udělala svého
presidenta, zvláštností? A proč má právě dr.
Körber na pana Ebenhocha spadeno? Na muže,
který z byzantinismu zradil své politické pře-
svědčení, a jenž jako bývalý obhájce Badenových
jazykových nařízení dnes dokazuje nezbytnost
uzákonění německé řeči státní. A což musí býti
presidentem katolický lidovec? Pan Füchs,
Kathrein anebo Ebenhoch? Z jakých důvodů?
Snad že je to stranu zejvíce zbankrotělá, která
udrží se snad již jen proradou na svých pů-
vodních zásadách. Pěkný parlament.
Ted
doktor
Ebenhoch
Körber
Badenův
Füchs
Kathrein
Horní Rakousy
5
article
— Botič a meliorace. S upravení Bo-
tiče tedy asi sejde. Ministerstvo orby neuznalo,
že by výhody, s úpravou tohoto potoka spojené,
byly tak značné, aby se jini dal ospravedlniti
přispěvek z melioračního fondu, obnášející bez-
mála 1,400.000 korun . . . . Následek toho
bude, že projekt ten, na němž pracuje se již
řadu let, odložen prostě ad acta a špinavá pá-
chnoucí voda tohoto »potoka« dále otravovati bude
a zohyzďovati ne pouze pražské okolí, nýbrž
i valnou část Prahy samě. Jak šťastné bylo
asi ministerstvo orby, že podařilo se mu nalézti
ve věci té háček, jak šťastna je vůbec slavná
vláda, že nemusí nyní přispět k něčemu, co by
bylo na prospěch Prahy. Ministerstvo orby
má pravdu: úprava Botiče není, když
přísně věc tuto posuzujeme, v pravém
slova toho smyslu podnikem melioračním,
Však interessentům nejde v této věci o obor,
jakému by měla býti věc přikázána, nýbrž o to,
aby stát vůbec konal svou povinnost ve věci,
která má mnohem větší ještě význam a důle-
žitost, než by měla meliorace pozemků při
Botiči ležících a sice nejen důležitý význam
hospodářský, nýbrž také zdravotní, nehledě tu
ani ke stránce esthetické. Kdyby šlo o nějaký
podnik vídeňský nebo německý, přerazit by se
mohli odborní chefové, bez ohledu na ressort,
aby sehnali co možná hodně státních peněz
k účelu tomu. Ale pro Prahu? Naopak: od-
strkovat Prahu přináleží k — systému. Což
domnívají se »příznivci« naši ve Vídni, že
nikdo o tom neví, co stálo překlenutí tamější
Vídeňky? Což si myslí, že u nás nikdo nepo-
čítá, co odvede v roce do státní pokladny Praha
a čeho se jí na vzájem odtamtud dostává?
Vídeňka
Botič
Praha
Vídeň
upravený Bo
6
article
Očividné křivdy, jichž na Praze se dopouští
Vídeň, nedají se zalepit prázdnými deklamo-
vačkami o stejné lásce ke všem národůma
zemím, to se vidí nejlíp v rozpočtu a potom
při takových příležitostech, o jakou jde právě
nyní. Co vydal stát na úpravu vídeňského Dunaje?
Co vydal stát na stavbu zbytečné, passivní,
směšné okružní dráhy vídeňské? Co vydal za
kasárna, jež budou sbořena, a která byla by,
u porovnání se zdejšími vojenskými ubikacemi,
pokládána v Praze za »ozdobu města« ? A nyní,
když jde o to, upraviti tok potoka, jenž vleč
s sebou věčné bahno a s ním nemoce, přichází
ministeriální rada, jenž o poměrech pražských
a okolí nemá ponětí a počíná s tužkou v ruce
vypočítávat rentabilitu podniku — jehož účel, jak
jsme řekli, je v první řadě hygyenický, při čemž
ale zájmů zemědělských dotýká se též. Kdyby
ve Vídni věděli, jak každá taková zpráva od-
tamtud zde působí, jak rozčiluje a k odporu po-
bízí, jak ale zejmena se upevňuje tím ta ně-
mecká »jednota« říše, snad by si věc dřive roz-
myslili. Aneb je v tom tendence, že, oč Praha
žádá, soustavně vše se hází do koše?
— K úmrtí Jindř. Reegra. Neblahý
skon statného Sokola, v dnešním ranním
čísle našem oznámený, způsobil v Sokolstvu
bolestný dojem, neboť zesnulý těšil se všeobec-
ným sympatiím pro vzácné osobní vlastnosti
své. K vylíčení jeho činnosti dodáváme ještě
následující. Reeger narodil se dne 31. září 1851
na Kladně v Čechách. Otec ieho byl inžanýram
Jindřichův
Sokol
Praha
Vídeň
Dunaj
Kladno
Čechy
7
article
při tamějších uheřných dolech a dosud žije
v požehnaném věku 88 let. Mladý Reeger stu-
doval reálku v Praze, kdež nabyl u zemřelého
Malypetra tělocvičného vzdělání, jež doplnil
v Sokole pražském. Absolvovav reálku, vstoupil
na vídeňskou obchodní akademii a již tehdy
r. 1873 stal se cvičitelem a zároveň jednatelem
vídeňského Sokola. Zúčastniv se výpravy bo-
senské, vrátil se r. 1876 do Vídně a stal se
náčelníkem zmíněné jednoty, sraziv kolem sebe
hojný zástup uvědomělých Čechů. Jeho výstu-
pování, přísná povaha a hluboký smysl pro
kázeň a spořádanost působily hluboce na celě
okolí, jež jej v pravdě zbožňovalo. Cvičil
tu v době té vedle něho bratří Nevolové,
professor Ženíšek, Heythum, Grumlík a jiní.
Malypetr
Sokol
Čecho
Nevolová
Ženíšek
Heythum
Grumlík
Praha
Vídeň
obchodní akademie
8
article
Byly to v pravdě doby krásné, povznášející, ten
život plný nadšeného rucbu a zájem pro věc
sokolskou, prosycený osvědčeným poctivým bra-
trstvím. Jako úřadník české montánní společnosti
přeložen .byl Reeger r. 1888 do Prahy, kdež
mu ovšem otevřela se další dráha činnosti so-
kolské. Vštoupiv ihneď v řady Sokola pražského,
stal se jedním z nejhorlivějších členů sboru
cvičitelského. eho znamenitý výcvik, ladné po-
hyby, přesnost a elegance byly v pravdě nedo-
stižnými; i po theoretické stránce byl on vy-
nikajícím činitelem a na slovo vzatým pracov-
níkem, jak osvědčil v přípravných pracích k
oběma sletům všesokolským. V posledních le-
tech byl spoluzakladatelem jízdního odboru,
jemuž věnoval dráhně času a píle, vyučuje sám
jízdě a zejmena bohatýrskému voltižování. Při
posledním sletu řídil veřejné cvičení jízdy so-
kolské. Pro zásluhy své jmenován byl čestným
členem cvičitelského sboru Sokola pražského,v
jehož řadách až do poslední téměř chvíle vy-
trvale cvičil, až stížen náhle nervosou, odebral
se na zotavenou do Kohoutovic, kdež jej stihla
náhlá smrt. — K pohřbu jeho odjedou členové
Sokola pražského dnes odpoledne o 3. hod ry-
chlíkem státní dráhy do Brna. Sokolstvo v Brně
a okolí bylo dožádáno o prokázání poslední
pocty zesnulému.
Sokol
Praha
Kohoutovice
Brno
Sokol pražský
9
article
— Promoce. Pan JUC. Vojtěch Šebor.
auskultant okresního soudu v Nymburce bude ve
středu dne 30. ledna t. r. o 12. hod. v poledne na
české universitě Karlo-Ferdinandské na doktora práv
veřejně povýšen.
— Úmrtí. V Kouřimi zemřel dne 26. t. m. pan
MUDr. František Tuček, dlouholetý starosta
města, předseda občanské záložny, místní školní
rady, školy průmyslové pokračovací, člen veškerých
místních spolků atd. Pohřben bude dne 27. ledna
t. r. o 3. hod. odp.
— Česká nemocnice — a »sprostředko
vací« němčina. Píše se nám: Dne 20. ledna t. r.
přenocoval u mne jakýsi Václav Vrabec. Při pro-
hlídce jeho pracovní knížky shledal jsem, že právě
vyšel z nemocnice v Nové Pace, což bylo následovně
zanešeno: »War im Krankenhause zu Neupaka vom
10/12 1900 bis 1901 J. Veis. Všeobecná nemocnice
v Nové Pace (razítko).«
— Z učitelských slastí. Před nějakým časem
pohnán byl před soud v Německém Brodě učitel
obecné školy K. V. proto, že potrestal jistého hocha
rákoskou. Soud sprostil učitele obžaloby, ale otec
hochův se odvolal. Ve středu byla záležitost tato
před soudem odvolacím v Kutné Hoře, jehož výrokem
rovněž byl učitel osvobozen.
JUC
Šebor
MUDr
Tuček
Vrabec
J Veis
Nymburk
Kouřim
Nová Paka
německý Brod
Kutná hoře
český univerzita Karla
občanský záložna
obecný škola K . V
10
article
— Hrdinný čin železničního úřadníka.
Dne 16. prosince 1900 konal službu ve stanici jižní
dráhy Ebenfurthu assistent pan Karel Srb. Bylo
právě 5 hod. večer a venku byla čirá tma. Pro
osobní vlak č. 1312 zazněl signál z Pottendorfua
pan Srb, poněvadž vjezdu jeho do nádraží nic ne-
překáželo, dal výstražné znamení před tímto postaviti
na »volnou vjízdu«. Krátce na to zaslechl úřadník
z opáčné stanice Eggendorfu, ve které nalezal se
vlak č. 1312 signál, že odpojily se vozy. Trat
Eggendorf-Ebenfurth-Pottendorf má velký svah, a
bylo tudíž zřejmo, jak hrozné nebezpečí odpojenými
vozy vzrůstalo blížícímu se z Pottendorfu osobnímu
vlaku. Jednalo se tudíž zde o rychlé ale důmyslné
jednání, jelikož bylo dlužno předpokládati — co se
též později skutečně dokázalo — že signál byl dán
nikoli, z Eggendorfu, nýbrž z trati, a že odpojené
vozy každým okamžikem býti mohou v nádraží.
Karel Srb
Srb
Eggendorf
EggendorfEbenfurth
11
article
Rozhodujícím v kritické situaci této byl oka-
mžik; ale pan Srb není mužem, jenž by hlavu
ztratil. Sotva že zaslechl zmíněný poplašný signál,
dal jej především dále do Potova, takže všichni
hlídači trati Ebenfurth—Potov ihned zpraveni
byli o nebezpečí, jež hrozilo blížícímu se již osob-
nímu vlaku č. 1312. Na to vyrazil z kanceláře, na-
řídil distanční signál pro vlak č. 1312 na »zákaz
vjezdu« a utíkal, pokud mohl, bez pláště a bez če-
pice za notného mrazu směrem k Potovua
Neufeldu, volaje při tom ustavičně z plna hrdla na
hlídače: »Přeměňte výhybku do Neufeldu, jedou
vozy, odepněte!« Hrozící neštěstí dostoupilo v oka-
mžiku vrchole, neboť sotva že byl vyběhl z kance-
láře, zaslechl již hukot k nádraží se ženoucích vozů.
V běhu za tmy upadl p. Srb přes koleje, po nichž
vozy, sotva již 100 m. vzdálené ujížděly. Úřadník
však rychle se vzchopil a zvolal naposléd! »Vý-
hybku do Neufeldu!« Hned také pohnula se osvět-
lená vrchní část výhybky, neboť hlídač zaslechl
volání p. Srba a přehodil ji, jak mu poručeno. Při-
hnavší se vozy, naplněné kyselinou sírovou, uhnuly
následkem toho do Neufeldu. Pan Srb spěchal puk
haz dachu znět da kanceláře a oznámil to do Neu-
Srb
Potův
Neufeld
Vý
Srba
Neufeld
Neu