1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 2. ze dne 2. ledna 1904.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Vlaky bez kolejí. Z Paříže se oznamuje: Re-
ditelové aeronautického ústavu vojenského bratři plu-
kovník a major Renardovi zabývali se, jak jsme již
oznámili, v poslední době problemem vlaků bez ko-
lejí. Vlak jejich pořízený na základě objevů mechanika
Surcoufa, podnikl onehdy jízdu na zkoušku ulicemi
pařížskými. Vlak sestává z řídícího vozu, jenž má
tvar a objem obyčejné automobily a pěti vagonů, jež
jsou k němu připojeny. Objev bratří Renardů zakládá
se v tom, že z řídícího vozu pomocí transmisního
hřídele rozděluje se každému z ostatních vezů ener-
gie, již je třeba, aby vlak uveden byl v pohyb. Po-
kus zdařil se zcela hladce. Vlak vjel do nádvoří pa-
láce Elysejského, kdež president Loubet blahopřál
bratřím Renardovým k jejich vynálezu a konstruk-
téru Surcoufovi, jenž vlak řídil. Poněvadž byla na
ulicích silná frekvence, mohl se vlak pohybovat jen
zvolna.
Renard
Surcouf
Elysejský
Loubet
Renardův
Paříž
Re
3
article
= Telegrafie bez drátů a plavba na moři. Opětně
se osvědčilo, jak značnou cenu má telegrafie bez
drátů pro plavbu na moři. Holandský parník »Kroon-
land« na cestě z Antverp do Nového Yorku ztratil
západně od majáku na skále Fastnat blíže jižního po-
břeží Irska kormidlo a stal se neschopným ku plavbě.
Na štěstí byl parník opatřen přístroji pro telegrafi
bez drátů a tak mohl kapitán oznámit nehodu jedna-
teli americké linie v Antverpách a za necelé půl-
druhé hodiny dostal od něho instrukce. Mimo to bylo
pasažerům možno podati zprávy svým příbuznýma
upokojit je, že jsou v bezpečí. Několikráte již bylo
telegrafie bez drátů použito k tomu, poukazovati pe-
níze pasažerům na lodi. Před nedávnem prokázala
telegrafie bez drátů též v jiném případě praktické
služby, když vystěhovalecká loď, vracející se z Ame-
riky, vystěhovalecké lodi, ubírající se tam, oznámila,
že na elektrických dráhách novoyorských přijmou se
vystěhovalci, umějící anglicky, jakožto řidiči motorů.
čímž části vystěhovalců poskytnuta výhoda, že hned
po příjezdu do Nového Yorku mohli se hlásito
uprázdněná místa.
Antverpy
Nový York
Irsko
ame
4
article
= Balon v mlze. Zajímavý vzlet balonem pro-
vedli hr. de la Vaulx a hr. d'Oultremont, o jichž cestě
balonem z Paříže do Hullu jsme již onehdy přinesli
zprávu. Opustili onehdy ráno park aeroklubu v Pa-
říži s pány Charlesem Rollsem a Frankem Buttlerem.
Když se »Centaure«, na němž svého času vykonal hr.
de la Vaulx svoji slavnou cestu do Ruska, vzneslv
Saint Cloudu, bylo vše zahaleno hustou mlhou, ale
větroplavci letěli přímo vzhůru a dostali se nad mlhu
pod jasné nebe u sluneční záři. Pod nimi, pokud
bylo lze dohlédnout, rozkládalo se moře oblaků. Když
letěli tři hodiny v září sluneční, odhodlali se větro-
plavci k sestupu. Ale mlha byla dosud tak hustá, že
nebylo lze pranic rozeznat. Když se větroplavci blí-
žili k zemi, zaslechli lidské hlasy, ale stále ještě ne-
viděli ničeho, volali chvíli a tázali se z koše a do-
stávali odpověď od lidí, jež neviděli a kteří také ne-
viděli. Pojednou balon narazil o několik stromů, za-
halených mlhou, ale nepoškodil se tuze. Tři muž
přišli na pomoc a stáhli balon pomocí lana k zemi.
»Centaure« byl přistál u Nantes.
= Podivné přepadení poštovního vozu, jež při-
pomíná staré zlaté časy silničních pošťáků, oznamuje
se z Cardiffu. Jde tu o poštovní vůz, jenž obstarává
službu mezi Newportem a Cardiffem. Vozka byl na
Vaulx
Oultremont
Hull
Rolls
Franco Buttler
Centaurus
Vozka
Paříž
Rusko
Saint Cloud
Nantes
Cardiff
Newport
5
article
cestě z Newportu as dvacet minut, když mu po-
jednou na silnici zastavili koně dva muži. Jeden
z nich chopil koně za hlavu, druhý chopil se vojea
kázal vozkovi, aby ihned zastavil. Kůň se splašil a
sevřev zuby uzdu, uháněl dále. Muž, jenž se byl
chopil voje, vyšinul se na ni a dorážel na vozku holí,
ale nezasáhl ho, nýbrž toliko rozbil lucernu. Konečně
spadl lupič s voje a splašený kůň uháněl s povozem
dále. Po velkém namahání podařilo se vozkovi koně
zkrotit, takže šťastně se dostal do Cardiffu. Hned po
svém příjezdu oznámil, co se stalo, ale ačkoliv ihned
započalo pátrání, nebylo možno nalézti po lupičích
stopy. Zatím zatkla policie několik osob, jest však
velmi pochybno, bude-li možno někoho z nich usvěd-
čiti, že se účastnil přepadení.
= Pan senator a jeho tchán. Stará pravda;
Nikdo není doma prorokem! potvrzuje se znovu hi-
storkou, kterou přináší jakýs novoyorský list. Spol-
kový senator Burrows, dokud byl ještě členem sně-
movny representantů, oženil se s dcerou typického
Yankejčíka, jenž si byl získal značné jmění průmy-
slovými podniky a v obchodních věcech byl velmi
přísný. Když Burrows před několika roky stal se se
natorem, potkal jeden z jeho přátel tchána senato-
rova na ulici a gratuloval mu, že má teď zetě sena-
torem. Starý pán přimhouřil oko a pronesl s táhlým
přízvukem své otčiny, Nové Anglie: »Aj, ovšem, ve
Washingtoně, kde nemají ničeho na práci, snad zcela
dobře zastává svoje místo, ale ve svém obchodě ne-
dal bych mu jediného »jobu« (podílu)«. — A řka to,
ubíral se dále.
Burrows
Newport
Cardiff
Anglie
Washington
6
article
= Poslední svého povolání. Z Paříže se oznamuje:
Těchto dnů zemřel zde u vysokém věku „tatík Jean“
jak jej lid nazýval, a jenž byl jednou z nejpopulárněj-
ších osobností. Byl jedním z málo těch, kdož zachránili
svoje povolání až do přítomné doby, jež při stoupají-
cím vzdělání, čím dál tím více je zatlačuje. Od té doby,
co zmizela jeho veřejná písárna, existuje v Paříži již
jen jediný podnik toho druhu. Přicházíte-li od východ-
ního nádraží, zpozorujete při zdi vězení St. Lazare
zelený barák s několika okny. Dveřmi vejdete do dlou-
hé, úzké prostory, v němž stojí vedle lavičky potažené
voskovým plátnem několik židlí, polic na akta a dva
stoly. Majitelé jsou sourozenci, mladík a ještě mladší
sestra. Zdědili závod, jenž od r. 1824 byl tu provo-
zován po svém otci a ještě dávno nepovažují svoji živ-
nost za ztracenou. Zhotovování dopisů, jež dříve či-
nívalo většinu práce veřejného písaře a bývalo velmi
výnosné, seschlo se sice na míru nepatrnou, ale přece
ještě zbývá značný počet dopisů, kde je třeba pomoci
veřejného písaře. Neboť pouhým uměním psáti se vse
ještě nesvede a třeba že mnozí dovedou malovat p-
smeny, kulhá to povážlivě s pravopisem. Tak jsou
tu prosebné dopisy všeho druhu, jež svými různými
formuikami jsou i pro méně nevzdělané dosud tajnou
vědou. Podle ujišťování majitele baráku v St. Lazare
má dokonce tolik práce, že musil opatřit psací stroj
a má v úmyslu přeložit svůj závod do pohodlnější
uzavřené místnosti. Ovšem, milostné dopisy doveco si
většina lidí napsat, ale naskytly se jiné nové potřaj
pro něž se stal veřejný písař nezbytným pomocníke
Jean
Paříž
7
article
Urozená dáma, jež by si dovedla sestavit svůj dop
mnohem lépe, než veřejný písař, přichází sem, pone-
vadž se nechce dát prozradit svým rukopisem, dívka,
jež stala se matkou a nechce prozradit svůj poklesek
poptává se prostřednictvím veřejného písaře chůvy
na venkově, jak se vede jejímu dítěti. Ale pak — a
toto odvětví podniku množí se každodenně — násle-
duje řada zákazníků, kteří mají promluvit řeč a ne-
mají k tomu dostatek myšlenek. Nejeden z krásných
proslovů čestných předsedů zpěváckých a jiných spol-
ků při různých slavnostech pochází z hlavy veřejného
písaře, rovněž jako řeči při pohřbech a při svatbách.
8
article
Konečně veřejný písař skládá také příležitostné básně
a přípitky a jiné „improvisace“. Nemálo přispívají k
rozkvětu živnosti milovníci řádů a záslužných medaillí.
Především musí veřejný písař rozhodnout, má-li ucha-
zeč vůbec nárok na řád pro zemědělství, akademické
palmy aneb to neb ono vyznamenání pro staré dělníky.
Pak obstarává, nemá-li kandidát sám nijakých styků,
prostředkování lidí, kteří mají vliv, byť by to byl třeb
jen hospodský, jenž rozhoduje při volbách do sněmov-
ny poslanců v tom kterém okrese. „Takto,“ praví po-
slední veřejný písař pařížský, „dlužno umět se přizpů-
sobit pokroku a pak člověk neutrpí nijaké újmy.“
Zemřelí v Praze.
Dne 24. prosince 1903: Dittrich Adolf, cís.
rada, obchodník, 83 roky, 154—I. Krčkova Zdeňka,
dcera skladníka, 1 měsíc, 271—I. Batovec Jindřich,
ředitel tiskárny, v. v., 62 roky, 998—II. Mareček Karel.
výběrčího syn, 21 rok, 1562—II. Vokacz Frant., správ-
ce domu, 83 roky, 276—III. Kohout František, syn
zpěváka, 1 rok, 319—III. Krucká Marie, manželka býv.
obchodníka, 84 roky, 335—III. Čepkova Gertruda,
švadlena, 22 roky, 221—II. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Červená Anna, manželka maj. statku,
56 roků. Glaser Ondřej, slévač, 64 roky. Jirková Kate-
řina, 57 roků. — U Alžbětinek: Žižalová Marie,
manželka nádenníka, 46 roků. — V měst. chudo-
binci: Gebhardtová Františka, služka, 70 roků.
Zdeňka
I Batovec
Jindřich
Mareček
Karel
František
Krucká
Marie
Glaser
Praha
Dittrich Adolf
Čepkův Gertruda
Jirková Kate
U Alžbětinka
Žižalová Marie
Gebhardtová František
9
article
Dne 25. prosince 1903: Fürth Moric, sou-
kromník, 83 roky, 755—I. Kieferbaumova Růžena,
dcera obchodníka, 21/2 roku, 32—I. Labuťova Vlasta,
dcera zámečníka, 2 roky, 212—VII. Pelikán Gustav,
inspektor státní dráhy, 52 roky, 1014—II. — Ve
všeobecné nemocnici: Ptáčník Václav, uzenář;
47 roků. Antropius Josef, číšník, 21 rok. Černkovič
Tomáš, obchodník, 63 roky. — U Milosrdných
ratří: Linda Antonín, rukavičkář, 56 roků. Heiler
Emanuel, syn školníka, 14 roků. Vachek Emanuel;
dělník, 41 rok. — U Milosrdných sester: Ba-
štýřova Viléma, služka, 19 roků. Kolman Jan, čeledín,
58 roky. — Vměstskémchudobinci: Leidlová
Anna, ošetřovanka, 84 roky.
Dne 26. prosince 1903: Záhora Václav; zlat-
nleký dělník, 35 roků, 1030—I. Neuwirthova Františka,
dcera kočího, 5 měs., 1530—II. Kolek Antonín, syn
jinchářského pomocníka, 4 m., 88—IV. Beránek Václav,
spojumajitel domu, 59 roků, 607—II. — Ve vše-
oecné nemocnici: Groth Václav, dělník, 30r.
šlisterková Antonie, manželka dělníka, 26 roků. —
U íosr dných sester: Jeřábková Josefa, vdova
po gentu, 53 roky. Kafkova Emilie, opatrovnice, 21r.
S oůrvá Kateřina, manželka hlídače, 42 roky.
27. prosince 1903: Kozel Jaroslav, syn
obhedníka, 23 roky, 83—I. Hesonová Františka, vdo-
va, 47 roků, 6—I. Čech Adolf, kapelník kr. zem. Nár.
divle, 2 oky, 1501—II. Hudeček Jan, syn bednáře,
1 hod., 46—VIII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Hedpávná Veronika, vdova po dělníku, 74 roky.
Kolenatý Josef, korrektor, 46 roků. Bravníková Anna,
posluhovčka, 68 řoků. — U Milosrdných bra-
tří. Vodíčka Josef, metař, 67 roků. — U Milosrd-
ných sestor: Vítovský Otakar, krejčí, 26 roků.
Růžena
Vlasta
Pelikán
Josef
Tomáš
Linda
Heiler
Vachek
Vilém
Kolman
Jan
Záhor
Václav
František
Kolek
Antonín
Beránek
Antonia
Kafkův
Emilie
Jaroslav
I Čo
Adolf
Hudeček
S oůrvá Kateřina
Bravníková Anno
Fürth Moric
Ptáčník Václav
Leidlová Anno
Groth Václav
Jeřábková Josef
Hedpávný Veronika
U Milosrd
Vítovský Otakar
10
article
»Nechci býti přílišným optimistou, pane, přes to ale
doufám, že asi za týden zraněný bude opět na nohou.
Tak to bývá při zraněních na hlavě. Není-li komplikace
žádné, při níž by postižen byl i mozek, rány ty se rychle
hojívají. Zranění páně Rochemondovo způsobeno bylo ame-
rickým zabijákem, jak mohu z nejedné okolnosti souditi, ale
rána svezla se shora dolů, roztrhla kůži a způsobila po-
hmoždění velmi vážné sice, ale nikoliv do hloubky zasa-
hující. Kdyby rána byla bývala zasazena rovně, jak bývá
z pravidla, lebka, chránící mozek, byla by bývala proražena
a tu ovšem ... Ztráta krve byla v tomto případě dobro-
diním, neboť zamezen tak záchvat mrtvice Ovšem ale
bylo štěstí pro pana Rochemonda, že byl brzy nalezen,
jinak mráz byl by dokonal, co nevykonal útočník.
Nyní nechť jen zraněný řídí se předpisy mými, at
nedopouští se žádné neopatrnosti a vše se bude dobře
hojiti, jen bude-li míti klid. Ještě dnes odpoledne navštívím
ho znovu.«
Tardin tázal se:
»Mohu si s ním ale pohovořiti o věcech nale-
havých ?«
»Ach, vy jste as pán onen, s nímž raněný chtěl
mluviti za každou cenu? Nuže, ať pohovoři si! To mu
uleví! Má zapotřebí vymluviti se!
Lékař odešel.
Agent Rochemond a komandant Tardin v jizbě
osaměli.
Důstojník přistrčil stolici až k loži a usedl na ni.
Potom tázal se raněného:
»Běží o věc vážnou?«
»Soudím tak, pane komandante, jinak nebyl bych
vyrušoval. Lituji jen jednoho, totiž že zraněn
vás
Rochemonda
Tardin
Rochemond
11
article
od té doby zmizely ale stopy po něm... A přece vy-
pátrám ho, dostihnu, to vím, ale potřebuji k tomu ji-
stého času, pane komandante . . .«
V okamžiku tom otevřely se dvéře kanceláře.
Dovnitř vstoupil tajemník komandantův, bývalý
poddůstojník praporu mysliveckého, v němž i komandant
Tardin byl službu konal.
Muž ten slul Heugg, byl Elsasanem a dával na
jevo oddanost bezmeznou náčelníku svému, pravou to pří-
tulnost psa, na nějž ostatně tělesným zjevem svým poně-
kud připomínal.
Měl hlavu obrovskou, jež podobala se hlavě doggy
a knír rozcuchaný, dodávající tváři jeho ještě větší drsnosti.
Ozval se nyní:
»Pane komandante, paní Rochemondová přejesi
s vámi mluviti . .. Jest prý to nanejvýš naléhavo !«
»Nechť tedy vstoupí . .. A vy, Chartiere, jednejte,
jak můžete, ale hleďte dospěti co nejdříve k cíli.«
Agent, odcházeje již, přislíbil
»Buďte bez starosti, pane komandante. Nebudu
mrhati časem.«
Když paní Rochemondová do kanceláře vstoupila,
byvši tam uvedena Heuggem, stačil komandantovi Tardi-
novi jediný pohled na ni, aby pochopil, že běží o věc
vážnou.
Zrak jeho se zachmuřil a čelo jeho se svraštilo.
Tázal se ženy
»Hodláte, madame, mně sděliti zajisté něco důle-
žitého ?«
»Pane komandante, Rochemond přivežen byl dnes
ráno k sedmé hodině s čelem rozraženým a zpola mrtev.
Zaprodáni nepříteli.
Tardin
Heugg
Elsasan
Rochemondová