1
masthead
V Praze, v sobotu dne 2. ledna.
Praha
2
masthead
K číslu 2.
čísto v Praze za 2
a na venkové za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listv«
ranní a odpolední
předplácí se-
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měšíc 3 K 80 h
Praha
národní Listv
4
article
NARUDNÍ LSTY
NARUDNÍ LSTY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
5
article
Telefonické zprávy „Nar. Listů.“
Telefonické zprávy „Nar. Listů.“
Po Novém roce.
Z Vídně, 2. ledna. V cislajtánské politice
je ticho také po Novém roce. Ohlasy včerejší
novoroční řeči hr. Štěpána Tisz y nejsou žádné
Z Pešti došla zpráva, že tam jí spokojeni ne
jsou, protože se čekalo mnohem více
Čekala se totiž ohláška, jakým způsobem má
býti potřen poslední zbytek obstrukce. Takove
ohlášky proslov ministerského předsedy neobsa-
hoval.
Jenom panovat!
Štěpán Tisza
Čekal
Takov
Nara
Vídeň
Pešť
6
article
Z Vídně, 2. ledna. Některé lísty zdejší oti-
skují opětně projev německo-nacionálního po-
slance Albrechta, uveřejněný v brněnském
»Deutsches Volksblattu« na prospěch
učení se jazyku českému. Jmenovaný
poslanec pravil: »Jakkoliv budeme usilovati co
nejdůrazněji o uzákonění němčiny jako státní
řeči, nechceme přece klamati svou mládež. Ne-
boť jedinou spásou nemůže nám býti státn
němčma.
Prohlašujeme veřejně, že ani její uzáko-
nění v zemích sudetských, zvláště na Moravě,
nesprostilo by nás všech starostí nacionálních-
Dosáhneme státní němčiny snadněji, budeme-l
míti větší vliv na státní úřady.«
Na konec připomíná poslanec Albrecht vý-
rok, jejž učinil Bismark 15. dubna 1895 k ra-
kouské mládeži německé, pravě: »Učte se dru-
hému jazyku zemskému, neboť nelze op
novati žádný národ, neznáme-1
jeho jazyka.« Panovat — to je ovšem
hlavní věci německých nacionálů, panovat jako
menšina nad většínou národů zemí koruny
svatováclavské.
Bezdéky vzpomínáme si, čtouce tento pro-
jev poslance Albrechta, na příhodu, která se
stala zde ve Vídni. Byla zde delegace, vyslaná
hledat po uklizení Alexandra Battenberga no-
vého knížele bulharského. Nalézal se v ní také
finančník Gešov. Byla uvedena k princi Kobur-
kovi, nynějšímu knížeti. Jeho matka Cle mentina
pravila k delegaci: »My Koburkové jsme zvyklí
panovat.« Gešov prohodil potom jedovaté
»Račte dovolit, u nás v Bulharsku kníže nepa-
nuje, nýbrž vládne.«
Albrecht
Battenberg
Gešov
Kobur
Vídeň
Morava
Bulharsko
Deutsches Volksblatta
7
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Velitel makedonského četnictva.
Z Říma, 2. prosince. (C.-B.) »Messagero«
oznamuje: Italská vláda navrhuje, aby jmenován
byl velitelem makedonské žandarmerie italský
generáh Pittalug o.
Chamberlain nepojede do Francie.
Z Melbournu, 1. ledna (C.-B.) C h am
berlain vyslovil státnímu ministerstvu sva-
zovému za pozvání k návštěvě Australie díky
prohlásil, že uznává sice výhody takové ná-
vštěvy, ale že mu tou dobou není možno na
delší čas z Anglie se vzdáliti. Doufá však, že
bude moci v nedaleké době pozvání přijati.
Japonské zbrojení.
Z Londýna, 1. ledna. (C.-B.) »Daily Te-
legraph« oznamuje z Nagasaki: Dráha do
Kuišu vedoucí obdržela rozkaz, aby dne 2. ledn
5600 mužů, kteří do Koreje vysláni byli, do
Nagasaki dopravila, dále pak aby dopravila
20.000 tun uhli do Kusatsu na doplnění vel-
kých zásob uhlí, jež se v Nagasaki již nalezají.
Americké nepokoje.
Z Londýna, 1. ledna. (C.-B.) »Times«
oznamují z Montevidea (hlavního města
jihoamerické republiky uruguayské): Vl áda
provádi ostrá vojenská opatřen
tvrdíc, že se připravuje v zemi revoluce. Ježto
však ve skutečnosti ku provádění řečených opa-
třění žádné příčiny není, soudí se, že chce
vláda zahájiti politiku nás il n
vyzý vav o u.
Chamberlain
Řím
Francie
Melbourne
Austrálie
Anglie
Londýn
Nagasaki
Korea
Montevideo
Times
Daily T
8
article
Anglické finance.
Z Londýna, 1. ledna. (C.-B.) Příjm
státní za čtvrtletí, končící dnem 31. prosince
vykazují úbytek 2,631.947 liber šterl. proti
soudobí lonskému. Veškeré prameny příjmů.
vyjímaje jedině poštovní úřady, se zmenšily.
Úbytek jest hlavně následkem menšího zdanění
Lupičství v Tiflisu.
Z Tiflisu, 31. prosince. (C.-B.) K večer
vloupali se zde ozbrojení lupiči do staniční úra-
dovny v Alexandropoli. Četník, který se jim po-
stavil na odpor, byl zabit, jiný těžce zraněn.
Dva úřadníci byli zraněni lehce. Lupičům se
však přes to nepodařilo pokladnu vyloupiti, po-
něvadž na volání o pomoc jednoho úřadníka,
který vyskočil oknem, dali se lupiči na útěk.
Dementi.
Z Washingtonu, 31. prosince. (C. - B.)
Došla sem zpráva, že Německo usiluje ve vší
tichosti sice, ale s celou rozhodností získati si
skladiště uhlí na ostrově sv. Tomáše v dánské
Západní Indii. Zpráva ta vyžaduje však dosud
potvrzení.
Kancelář Wolffova k tomu oznamuje:
Zpráva, že Německo zamýšlí získati na ostrově
sv. Tomáše skladiště uhelně, je stejně, jako
všechna ostatní podobná tvrzení, pouhým vý-
myslem.
svatý . Tomáš
Wolffův
Tomáš skladiště
Londýn
Tiflis
Washington
Německo
Indie
9
article
Hrozná požární katastrofa
v Chicagu.
Z Londýna, 2. ledna. Jest již vysvětleno,
proč asbestová opona nespadla. Bylo totiž nej-
větším effektem výpravné hry »Modrovous«, že
víla, připevněná na drátě, zapuštěném nad 2.
galeril, vznášela se nad hlavami obecenstva. Na
tento drát padající opona se zachytla. Od oka-
mžiku, ve kterém zpozorován oheň, až do úpl-
úého zhašení minulo 45 minut.
Z Londýna, 2. ledna. Celé Chicago
je ve smutku. S nesčetných domů
vlají černé prapory. Skoro vše chny
obchody jsou zavřeny a na burse není
žádný život. Ve všech chrámech všech vyznání
konají se pobožnosti za zahynulé
oběti. Málo jest domů, kde by neoplakávali
přibuzných a známých. Celé řady vlaků z okoií
přijíždějí, vezouce osoby, které chtějí zjistiti,
zda někdo z jich blízkých nezahynul. Major
(starosta) vydal proklamaci, kterou se z a ka-
zuje novoroční vyzvánění. Komik
Foy, jebož duchapřítomnost všeobecně se chválí,
vyslovil se o ohni: »Kdyby byla opona spadla,
oheň a plyny byly by zůstaly uvnitř jeviště a
nebyly by pronikly do hledistě. Pak by ale ne-
Fo
Chicago
Londýn
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ar-
Z ruštiný F. K. Š ne pp.
V naprosté sirobě žíje bohatá dívěina Marta
Nedávno jí otec zemřel a mateřské lásky sirota
z dětství nepamatuje. A příbuzných blízkých
Marta nemá, mluví se sice, že má příbuzného
strýce, však někde daleko, daleko.
Marta je děvče dobré a prosté, věří všem
a nikomu neodpírá pomoci. Zli lidé nejednou vy-
užili její dobroty i prostoty, aniž toho Marta zpo
zorovala. I ačkoli Marta vyrostla již na nevěstu
nezná lidí, ani života.
Žil v tomtéž místě jeden kupec; po ote
zůstalo mu bohatství a všeho do syta — al
všechno zmizelo. Žije nyní v samých dluzích
ač snaží se skrývati přede všemi své rozervan
poměry. Ten usmyslil si, že si pomůže výhod
nou ženitbou. A dostal děvče chytrými a lsti-
vými slovy, přidružil se k ní předstíranou láskou
a Marta — zamilovala si ho z plné své duše
věří každému jeho slovu.
Nalhával nehodný ten muž děvčeti před
svatbou a po svatbě klame ji pří každém kroku
Pere od ženy peníze prý na kupecké své podniky
Z počátku po nemnohu, požději víc a více,a
dostai celě její jmění — prý na jakýsí výhodný
podnik, říkale jí, který se naskytl.
Marta raduje se, věři milovanému muži
že její bohatství přináši mu prospěch. Po stran
donáší se Martě, že s mužem jejím není vše
v pořádku, leč ona nevěří — duší by za něho
Kupec probil posléze všechny ženiny peníze
a dluhů si ještě přidělal. Ba pustil se dále ještě,
do nových spletek. až konečně ocitl se ve vězení.
dala.
Mars
Martha
Kupec
11
article
Příliš pozdě seznala Marta své neštěsti.
Peněz jí není líto. Bůh dal, bůh vzal, a ani
práce a utrpení se nebojí, ale hoře a lítost j
působi, že ji podvedl milovaný člověk, že tal
zneužil její dobroty. Kdyby byl pravdu řekl
tak všechno své jmění byla by mu dala a ne-
přestala ho milovati. Ale tak — ne, nemůže mu
odpustiti a nikdy neodpustí!
Minula léta.
Marta žije ve svých trudech, bez bídy, avšak
co muž jí učinil, nemůže zapomenouti, červem
jí srdce užírá a hlodá. A bolestná ta rána neza-
celila se ani tehdy, když se Marta stala opět ho-
hatou: strýc jí zemřel a zanechal jí všechno sv
jmění. Teď je Marta ovšem i o zkušenosti bohatší
Poznala nouzi a hoře. To ji vede, že chudákům
nešťastným v ničem pomoci neodpírá.
Jednou shlédla Marta pod oknem starce, ne-
šťastného a rozedraného, an vede za otěž vyzáblou
herku. Sluhové Marty starce toho již dávno znaji
a tajně pomáhají mu z darů Martiných.
A tu řekla Martě služka: „Ten stařec živ
se podruhováním, ale poslední dva dni groše ne-
vydělal.“
Poznala Marta starce a jako by ji cosi v srdei
kylo uštklo, odvrátilá se od okna a odešla. Všem
romáhá, než pro muže toho neměla pomoci an
přivítání.
Byla krutá zima.
Lituje Marta ubohých, jimž na mrazu o
rána do večera jest pracovati bez teplého oděvu
a již na noc nemaji kam do tepla se uchýliti
každemu aspoň něčim pomáhá. Ne jednou viděla
také, jak se po ulici vleče naložená kára a za
ní násilím téměř táhne nohy známý stařec.
„Kde pak spí v takových mrazech?“ ptá se
služky.
Mars
bůh
Martin
Martha
12
article
„Za městem kdesi, milostpaní, ve vetché
boudě spává na slámě.
„A kdo zavinil, že jest takto trestán? On
sám!“ pravila Marta.
„Pravda, pravda, milostpaní. Avšak trest
je až běda veliký. Jakou musí za dřívější život
na stará léta snášeti nouzi a jaké hoře!“
„A vzpomeň si, milá,“ dí na to Marta, „jak
on mně ublížil a jak mně tehdy bylo ? Do dneška
ještě bolí mne srdce.“
„Pravda, paní, veliké pro vás ublížení, než
pro vás byla i veliká milost hospodina! Politujte
ho však aspoň trochu. Nechci před vámi skrývati
— byla jsem v boudě u něho, chleba jsem mu
donesla: dvéře jsou díra, v boudě — pod zemí.
nelze se ani obrátiti, tma, chlad, mokro; v jednom
koutě špinavá sláma, to je jeho postel, ve druhém
pecička, kterou nemá čím roztopiti — chrastím
jenom a třískami. Přílezl on k peci po kolenách,
ale sily neměl, aby rozdul oheň, a když se mu
to zdařilo, mokré chrasti se vzňalo a ihned po-
haslo. Kouř, saze a těžký vzduch. A strašno my-
sliti, jak den prožiti v takovém životě, to lepe
zemřiti.
Marta jakoby byla roztála.
„Jdi, praví, „dones mu vína a chleba,
a tuhle dej mu i peníze. Až mu bude zase třeba,
řekni mi ... odpuštění však pro něho nemám. —
nás bůh rozsoudi . .
Odešla dívka a Marta sedla za knihu.
Ale nemůže o ničem jinem přemýšleti; je-
nom vetcha bouda a vyhublý stařec jak na ko-
lenách nemůže ohně rozdouti — staví se jí
před oči.
Téžko je v duši Martině — — srdce její
měkne, měkne, chví se a již chce stařiku teplem
svým pomoci, jeho bídě konec učiniti.
Mars
Martin