Strana 2. Číslo 225

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 17. srpna 1900.

Roku 1878 byl zvolen presidentem obchodní komory linecké, roku 1894 stal se purkmistrem města Lince a do poslanecké sněmovny byl zvolen dne 8. února 1894 Přináležel k německé levici, k straně německo- pokrokové. 900letá památka křesťanství. Uhry vzaly na sebe ráz katolický; okolo r. 974, tedy asi před tisíci lety vyskytuje se křesťanství v Uhrách. Po nad- vojvodovi Gézovi nastoupil na trůn jeho syn Štěpán r. 937, který r. 1001 byl korunován papežem Šyl- vestrem II. v Ostřihomě na krále. Křesťanství za- chránilo Uhry od zkázy a dopomohlo jim k rozkvětu a uspořádání státních záležitostí. Z Italie. Proslýchá se, že ministr vojenství ministe královského domu v brzce odstoupí, poněvadž nedal prvnější na jevo ráznosti v záležitosti krále Humberta, druhý pak že za velikého železničního ne- štěstí u Říma pozbyl duchapřítomnosti, tak že se ne- hodí k úřadu sobě svěřenému. Vatikán a Kvirinál. Na základě přesných informací vyvrací »Vaterland« zprávy o sblížení pa- pežské kurie s královskou rodinou a tvrdí: Sv. Otec nesloužil mše sv. za krále Humberta, ani nezplno- mocnil kardinála Ferrariho, aby jeho jménem vyjádřil soustrast, a také neposlal soustrastného telegramu.

Když sv. Otec uslyšel, že se mluví, jako by král nebyl z církve vyloučen, poukázal na »Constitutiones apostolicae sedis«. Poněvadž král nebyl výslovně vyloučen, bylo možno dovoliti církevní pohřeb z dů- ležitých důvodů, k čemuž také vláda královská na- sadila všecky páky. — »Germania« však tvrdí, že v otázce účasti duchovenstva a církevního pohřbu se choval papež smírně vzhledem k milostivému létu a zbožnosti krále Humberta, který vykonal svoji velikonoční povinnost, získal jubilejní odpustkya krátce před odjezdem do Monzy v kapli kvirinálské se vyzpovídal a přijal Tělo Páně. Synovec papežův, hrabě Camillo Pecci napsal soustrastný telegram, avšak ten nebyl odeslán na radu sekretáře kardinála Rampoliy, na jehož radu byl vyzván arcibiskup mi- lánský, aby vyjádřil královské rodině soustrast jménem papežovými. Prine Walesský odjel včera s rodinou do Croombergu. Aby se předešlo všem útokům anarchi- stickým, byla doba jeho odjezdu tajena až bezpro- středné před odchodem. Baron Russel of Killowen, lord chiefof justice of Egland, první lord spravedlnosti a nej- vyšší soudce anglický, narozený roku 1832 zemřel dne 10. t. m. po operaci na raka žaludečního. Russel byl muž přísný, avšak přímý a spravedlivý a při tom dobrosrdečný. Praví se o něm: »Čím byl Gladstone mezi stítníky, tím byl Russel mezi právníky«. — To přiznati se musí Angličanům, že talentů a zásluh si dovedou vážiti. Skutečná nadání přichází v Anglii ku platnosti baz zřetele na jakékoliv vedlejší okol- nosti a lordové a baronové v Anglii nejen že se rodí, ale také sami sebou, vlastními zásluhami vznikají. Lord Russel má za sebou minulost téměř románovou.

Rodiči svými nebyl určen ke studiím právnickým,a když na konci let padesátých, jako příručí v ob- chodé chemikálním obsluhoval zákazníky, nikdo asi netušil, že jednou zaujme jako baron a lord of Kil- lowen křeslo prvního lorda spravedlnosti. Usilovnými studiemi dospěl Russel toho, že ve stáří dvaceti sedmi let připuštěn byl ku praksi právnické jako nepatrný obhájce u policejního soudu v malém irském městě Vyhlídky jeho nebyly skvělé, avšak neúmornou čin- ností, energií, neobyčejným řečnickým svým talentem, vzácnou čestnou svou povahou záhy vynikal. Neva- dilo mu při tom, že se přidržoval strany radikální, ba naopak byl jako radikál vítaným hostem v kru- zích nejvyšších. Dlouho zastával úřad obhájce a te- prve po dvaceti letech, ve stáří čtyřiceti osmi let po- zději zaujímal již úřad attorney — generála, vrchního státního zástupce a osm let později stal se prvním lordem spravedinosti ve stáří šedesáti dvou let. Této báječné kariéře z obchodního příručího na baronaa prvního lorda spravedlnosti nevadilo v Anglii Russe- lovi, že byl Irčanem a že byl katolíkem, a to nejvýše zbožným. Angličané praví o něm: »Vřelé jeho přesvědčení římsko-katolické nikdy nesvedlo ho k tomu, aby zapomněl povinnosti snášelivosti.« — V pravdě asi právě jeho vřelost římsko-katolická ne- jen že nezadržovala, ale přímo podporovala vznik jeho ctností jako občana, právníka a státníka. Lord Russel byl prvním římským katolíkem, který v Angli dostoupil úřadu prvního lorda spravedlnosti. K další jeho karakteristice uvádí o něm anglický list: »Čeho se ujal, tomu věnoval se celou svou duší a vším ci- tem. Když veliké věci zastával, často slzíval. — Chladnost byla mu cizí a žertů a vtipů nemiloval.

Nejnepatrnější záležitost nalézala v něm vřelého zá- stupce, bylť Russel povahy demokratické od počátku až do konce svého života a poslední svou řečí ve sněmovně lordů při projednávání tak zvaných »St. Pancras scandals« ujal se s největším zápalem trpící chudiny«. Geniálnost Russelova uznána všeobecně přátely i odpůrci, a jen spravedlno jest, když se o něm tvrdí. »Byl nejslavnější okrasou stavu jak práv- nického, tak později i soudcovského, ba všeho veřej- ného života v posledním desetiletí devatenáctého sto- letí. Vstoupil do života veřejného jako neznámý, ne- patrný irský radikál a římský katolík, s pod- mínkami to, které způsobilé byly uzavříti mu každou vyhlídku. Věren svému přesvědčení i své víře, pře mohl však geniálností a přičinlivostí všechny pře- kážky a příliš časně stářím, bohat však ctností a slá- vou rozloučil se se životem, který zlatým písmem ne- sčetných zásluh zapsal se do dějin Anglie. Hrabě Josef Ledóchowski obětí katoli- ckého přesvědčení. Rodina hrabat Ledóchovských vyniká svými zna- menitými příslušníky nemálo. Bývalý arcibiskup hně- zdeňsko-poznaňský hrabě Ledóchowski za kul- turního boje v letech 1874—76 ve vězení v Ostrowu byl držán, protože nechtěl zapříti svého katolického stanoviska. Papež jmenoval jej za jeho zásluhy kardi- nálem a učinil jej prefektem kongregace k rozšíření víry. Jeho příbuzná hraběnka Ledocho wská působí zdárně ve prospěch katolických missií v A frice, ke kterémuž cíli založila zvláštní kongregaci. Také v Praze účastní se sociálního života dp. hrabě Le- d óchowski, člen tovaryšstva Ježíšova, který zalo- žil patronát mládeže a 40 opuštěných dítek vychovává a dává řemeslně vzdělávati.

Obětí katolického přesvědčení stal se jiný člen rodiny, hrabě Josef Ledóchowski, hejtman pluku hulánského, který vynikal nemalými vědo- mostmi vojenskými. Záležitost soubojová byla příčinou neuvěřitelné degradace, poněvadž »zásadně za vr- hoval souboj«. Tak rozhodl čestný soud vojen- ský, od kterého není odvolání. Souboj zakazuje mnoho závažných autorit. Je to na předním místě církev katolická, která na sněmě tridentském uvalila vyobcování z církve na všecky, kteří k souboji vyzývají, kdo jej podporují, jemu ne- zabrání, i kdyby náleželi sebe vyšším stavům. Císař Ferdinand měl vliv na resoluce tam upravené, pro- hlásil je ve své říši a přijal je vlastním podpisem. Roku 1566 jeho nástupce Maximilian II. na německém sněmě říšském veřejně uznal platuost rozhodnutí kon- cilu tridentského. Od té doby nikdo na trůně nevy- slovil neuznání jeho. A také císař Josef II nebyl nikterak přítelem souboje. Arcivévoda Karel pro- hlásil: »Souboje stojí v odporu s každým pořádkem ... Jsou nejčastějšímiu vojsk s nejšpatnějí kázní.« Dle rakouského trestního zákona § 158—165 jest souboj zločinem, jehož se do- pouští, kdo z jakékoli příčiny jiného vyzve k zápasu se zbraněmi smrtnými, jakož i kdo zápas takový pod- stoupí. Trest, jímž se souboj stíhá, jest rozličný dle následků, které měl trestuhodný skutek v zápětí, totiž byl-li někdo raněn čili nic, zdaž bylo poranění těžké nebo lehké, nebo zdali dokonce smrt z toho následovala. Mimo zápasící trestá se dle téhož zákona každý, kdo jako svědek se účastnil souboje nebo k němu jakkoli přispěl, k němu podněcoval anebo tomu, jenž souboj odvrátiti se snažil, dá- vat jakési opovržení na jevo.

Vojenský zákon trestní § 445. činí rozdíl mezi bitkou (rencontre) a soubojem, který jest zakázán a tresty stihán. Bitkou rozumí zákonník zápas, když důstojníci ihned po urážce učiněné zbraní použijí navzájem. Taková bitka se tresce mnohem mírněji nežli pravý souboj, avšak je též zakázána. Ani ministři nemohou obhájiti souboje; tak ministr vojenství prohlásil svého času na interpellaci, že se neřídil soud čestný v soubojové sféře podle vo- jenských zákonů, nýbrž zvyků. To jest ovšem odpor nevysvětlitelný. Bylo by na čase, aby povolané kruhy svoje sta- novisko katolické daly na jevo. Bylo by na místě, aby katolická šlechta se chopila této akce a svůj soud o souboji vyslovila. Pak by byla naděje, kdyby byl takový vydatný a všeobecný odpor, že by papežská Stolice znova proti souboji zaujala stano- visko rázné a znova jej odsoudila. Ve Vídni se za- mýšlí rozhodná akce proti souboji zavésti na všech možných místech, zejména ve schůzích i v parla- mentě. Hrabě Josef Ledóchowski může býti jist, že jeho oběť, kterou přinesl svému katolickému pře- svědčení, také byla a bude náležitě oceněna. Je to pravý vzor katolíka, který se neleká obětí pro víru svoji.

nesouhlasnou, nevčasnou činností nervů a svalů; z námahy té dostavily se křeče, které zjevně skoro vždy se její trhavými pohyby svalů obličejových, dolní čelisti, napínáním svalů krčních, škubáním ramen aj. Na vzniku koktavosti a zajíkavosti a na zmo- hutnění těchto odchylek mluvy mohou míti vliv různí činitelé, jak nás o tom poučují odborní spisovatelé. Jsou to: 1. Anatomické změny v centrálním nerstvu (otře- sením mozku, nervosními nemocemi, tyfem a j.). 2. Chorobný mozek a mícha, zejména prodlou- žená mícha, sídlo to vůle, intelligence a centra dý- chacího. 3. Nemoci, které zaujmouti mohou hrtan i ucho, jako difterie, spála a nemoci, které porušují činnost dýchadel, jako zápal plic, štěkavec. 4. Vrozené organické vady, nepravidelné patro, zduželost mandlí, příliš tlustý jazyk neb rty. 5. Silné otřesení těla pádem, úderem a bitím zvláště do hlavy a do zad. 6. Psychické příčiny, jako jsou rozpaky, strach leknutí, zlosť a j. zhoršují koktavost a zajíkavost, po- rušení mysli se vzbuzuje. 7. Duševní vlohy a temperament veliký mají vliv na vznik těchto odchylek mluvy. Osoby velmi nadané koktají neb zajíkají se, protože nestačí rychlost po- hybů mluvního svalstva rychlosti myšlenek. Nervosně rozčilení a pradcí lidé (letory sakvinické a cholerické) zpíše a více koktají, než lidé klidní a zvolna mluvící (flegmatikové). 8. I dě ličnost se uvádí jako příčina koktavosti. 9. Nejčastěji však vznikají koktavost a zajíka- vost napodobením vadných mluvních vzorů a zane- dbanou výchovou vůbec a mluvy zvláště. Zajíkavost si nezřídka osvojuje mládež dospělejší odříkáváním s paměti těžkých, nepochopených věcí.

Rytmus v dýchání porušen jest více méně u každého koktavého a zajíkavého. Jedni nutí se do řeči za vdechování, druzí přerušují tok řeči, slovo, ba i slabiku, poněvadž jim došel dech ježto předcháze- jící vdech byl nedostatečný, buď příliš zdlouhavý, neb příliš rychlý, a bývají nuceni vdechnouti v nepravý čas, na nevhodném místě své řeči. Tím jest odůvod- něna úprava porušeného rytmu v dý- chání při mluvení osob koktavých a zajíkavých. Úpravy rytmu dechového lze docíliti častým cvičením dýchadel v pravidelném, klidném vdechování a vy- nechování za úst pootevřených. Taková cvičení se opakují v každé cvičební hodině. Úprava dechu jest při nápravě koktavosti a zajíkavosti jako plavcům na moři hvězdou polární, vůdčí; k té směřovati má ve- škerá snaha nápravce mluvy i cvičencova, ta má býti takřka utkvělou myšlénkou jejich. Nemenší péči jest nutno věnovati aparátu hlasovému, aby správně a v čas konal svou po- vinnost. K cíli tomu nutno jest konati hojná cvičení hlasová. Stejnou péči jest věnovati a parátu artiku- lačnímu, čípku, zubům, jazyku, rtům, nosu, a vůbec všem ústrojům a svalům, které mají účasť n článkování hlasu. Nevyhnutelno jest nejen dosíci vě- domé, správné a lehké artikulace hlásek, ale i hbi- tého, ničím nerušeného jich spojování. Toho se do- sáhue zvláštními cvičeními artikulačními. Při všech cvičeních přihlíží se k dobrému hospoda- ření s dechem.

Upravený dech svede se na včasné utvoření hlasu, který klidně a pravidelně učlánkujeme ve hlásky, hlásky sestavíme ve slova tak, aby jedna s druhou splynula, na zřetelnosti netratíc, a slovo ke slovu se družilo, by nastal proud řeči ne- přetržitý. Výkon duševní a veškerých částí mluvidel činných při hlasitém mluvení uvedeme v soulad a docílíme tak mluvy plynné, hladké, líbezné. Předůležitý jest u mládeže též moment paeda- gogický. Proto postupuje se zde nenáhle, opatrně, dle známých pravidel paedagogicko-didaktických se zřetelem ku zvláštním potřebám jednotlivce, tedy cestou výchovy. Vedle důkladného probírání metodických cvičení bude nápravcepaedagog na cvičence pů- sobiti i mravně, bude ochablou energii jeho povzbuzovati; proto se vynasnaží, aby udržoval cvi- čence u radostné, veselé náladě. Stále jej bude ná- pravce-paedagog síliti v naději na jistou nápravu vady jeho za přispění svého a proto též každý cvičencův krok k nápravě radostně zaznamená a s ním bude sdíleti. Snahou nápravce paedagoga jest zí skání si úplné důvěry cvičencovy. Toho-li do- sáhne, bude cvičenec na něho pohlížeti jako na žá- doucí, ale dosažitelný mluvní svůj vzor a nápravci paedagogu podaří se pak jistěji a rychleji urovnati výkony cvičencových mluvidel, posilniti jeho mozkovou činnost a vyléčiti mravní stav jeho, t. j. uvésti jeho mozkovou svalovou činnost v soulad. V duchu tom také se konala nápravná cvičení nejen s dětmi kokta- vými a zajíkavými, ale i s dětmi postiženými jinými odchylkami mluvy, které letos navštěvovaly první český školní nápravný kurs porušené mluvy mládeže