OOIMSY

Vychází Mdfc.<len mimo po uedèli a avátku. Předplácí •• v adminittraci Omi «Ho* óím. 1ЛОМ-1Ж« V ргшвв: • poéteu: méiiiné — il. VO kr. 1 tl. -’ft kr. itmletní 70 , 3 , 7ft , celoročné 10 „ 80 , Ift , — ■

Jednotlivá, dlela po 4 kr. Za doniieol do doma méelčué 10 kr.

Inieráty počítáme co nejlevnějl.

Cislo 135.

frankované a podepaané pHjimi v Ostrovní ulici 6. 222-0. RukopisOv nevracíme a nepodepsaných nedbáme. KEKLÄln АСЕ neeapečetdné poiýlány budlei nefran- kovány.

vídeňské listy až posud rádv dokazovaly. — Nelze ale upřítí, že příchodem dra. rytíře Krause do 1'rahy zahájen bude u nás jaksi nový obrat věcí, způsobený štváčskou politikou strany ústavovérné. jakož i částečné oněmi kruhy české společnosti kteréž hned z počátku nedbaly hlasů výstražných a šly Štváčům na vějičku. Pověděli jsme již v pře- bora přepočítali ; avšak netřeba o tom pochybovali, že ve směru tomto budou činili své rozpočty neúnavně ještě dále a že neustanou klásti osidla smírné a vyrovnávací politice Taaffeové. Vědí velmi dobře, že cestou paria- n é m. mentami nesvedou ničeho ; museli by věru naie d ouho čekali, než by se jim podařilo na kolbišti parlamentárním domoci se opět vlády { a proto uchylují se к „akci mimoparlamen- tární“, jejíž jevištěm byly nedávno ulice na-l šeho hlavního města. Rozhlížíme-H se zrakem nepředpojatým po obzoru politickém, shledáváme, že zahájení této „akce mimoparlamentární“ nezůstalo pro ústaváky tak zcela bez výsledku, jak by se snad zdálo na první pohled. Neblahá ta okol- V Praze, dne 11 července. o tom cokoli. Za normálních pomèri! byli Do té chvíle nezavítal ještě polní pod- bychom se dočkali v čase ne snad příliš mariálek dr. rytíř Kraus do Prahy, ačkoli dlouhém obsazení českého místodržitelství dle prvních zpráv mél sem přijití neodkladné některým vynikajícím stoupencem nynější po svém jmenování správcem českého místo- autonomní většiny rady říšské, kdežto nyní držitelství. Tím ovšem nejlépe je dokázáno, spokojit! se musíme opatřením mimořádným, že v kruzích vládních nepovažují veřejnou jakž je vláda uznala ca nejvhodnější v těchto bezpečnost v Praze za tak ohroženu, jak by poměrech. Toto vědomí ale neruší ani dost

dešlých číslech tohoto listu, kterak povolání mimořádným, způsobem, jenž snad není úplně dra. ryt Krause přijato bylo v táboře ústa- ve shodě s celou nynější situací politickou váckém, kdež s novým obratem věci v Oe-jV této polovici říře rozmrzením pozorují, že posledními událostmi ! nový obrat věcí pražskými postavení hr. Taaffe-a nijakž není s obavami. Bude jen třeba, zůstati n á otřeseno a že důvěra panovníkova к mini stráži proti dalším úkladům strany nám sterskému předsedovi ani o vlas není zkrá- nepřátelské a jednati na základě zkušeností, cena. Vedle ústaváckých rozpočtů měl posti- jichž právě^ trpce jsme nabyli. K<lo by se hnout! Taaffe-a po událostech pražských týž domníval, žě.strana ústavověrná po událostech osud, jakému svého času podlehl Hohenwar, posledních přestane již klásti nám a nyněj — prozatím se ovšem pánové z druhého ta Šímu směru ' politickému osidla způsobem rou netušenou.

Milovaní synové! Vás, kteří jste byli s touhou očekáváni, hostí dnes Řím, hlavni město katolického světa, a otcovské Nate „ „„ ť.,„. srdce raduje se a plesá nad tím, že v tak nost, že jisté vrstvy obecenstva pražského 1 hojném počtu Jste se dostavili; můžemeť jako nedovedly v pravý čas uchovali si žádoucího ' druhdy Pavel o svém Titovi také o Vás říci klidu duševního, že nebylo poslechnuto hned Bůh Nás potěšil vaším příkla- z počátku hla-ů výstražných a konečné nej- 'dem. — Vidouce od počátku Našeho ponti výš politování hodné udalosti v Chuchli za- ! fikátu Církev u sousedních národů pro roz- vdaly celé spoustě německých listů, nejen v i ličné příčiny těžce utlačovánu, zlíbilo se Nám, Rakousku ale i za hranicemi v Německu, ví-1 za příčinou pohledu toho Nám přetrpkého, tanou záminku к útokům proti celému če-j obrátili zraky Své к Východu, neposkytla li skému národu a vedle toho i proti politickému by Nám tam vzpomínka na minulost nějaké směru nynější vlády. Veškerá německá veřej-[ útěchy, nepodala-li by Nám vzhledem к bu nost byla pobouřena ve prospěch ústaváků ; i doucnosti nějaké naděje Dobrotou l oží stalo ano v Rakousku i některé německé orgány j se nyní, že podává Nám dnešní den‘část té autonomistické příkře obrátily se proti nám .. ! útěchy, kterou jsme tehdy u vás vyhledávat

V těch dnech, kdy toto vše jsme znamenali, j chtěli. nebylo nám věru volno u srdce ! Úspěch štváč-, Prohlížíme, milovaní synové, dobře vaši ské politiky ústavácké jest tedy dosti značný rozšafnou snahu, pozorujeme vás a vážíme si, a byl by dojista ještě větší a pro další rozvoj jak se sluší nábožnosti a víry, kterouž jedno našich poměrů mnohem osudnější, kdyby právě rnyslně spojeni sem jste přišli, chtíce Naší v čele vlády nenalézal se muž, jenž úplné | nízkosti a vznešenosti apoštolské Stolice svou požívá důvěry panovníkovy a jenž nad to vy-(úctu projevili. V tom viděli nejen výtečnou niká obratností státnickou a nepředpojatou ; vůli každého z vás, nýbrž i důkaz podivu- soudností. j hodné a božské jednoty Církve, o níž jsi ty, Bezprostředním následkem neblahých ctihodný bratře, s velikou výmluvností právě událostí pražských jest odvolání bar Webra byl tak mnohou pravdu pověděl. Neboť Ježíš z úřadu místodržitele v Praze a povolání Kristus získav a spečetiv svou krvi bratrské dra ryt. Krause na místo jeho. Obrat tento spojení všech lidí mezi sebou spojil všecky, znamená sice vítězství politiky vládní nad kdo v Něho věří, takřka v jednu rodinu, kte- úkladnou politikou ústaváckou, avšak ne- ráž jest Církev, přivodiv srdce a vůli všech možno jei proto ještě nijak vykládali ve pro : к tak dokonalé jednotě, že museli býti jedno, spěch náš, byť i orgány ústavácké povídaly jako On a Otec nebeský jedno jsou.

málo důvěru naši v příznivý rozvoj dalších věcí. Ku správě českého místodržitelství povolán jest muž, jehož všeobecně uznaná spravedlivost, nestrannost a vojenská přímost jest nám zárukou, že stejné bude měřeno oběma národnostem — více ani nežádáme. V tomto ubezpečení zapomínáme snáze, že obsazení českého místodržitelství stalo se způsobem všemožným, ten by byl na velikém omylu Ajisto jest, že jediné ještě po blouzení, jediná ještě chyba, učiněná v okamžiku nerozváž ublížili nám může nesko- zhoršiti může situaci mě- Ŕeč 8У. Otce, když přijímal poutníity slováneké dne 5. července 1881.

chách nejsou spokojeni a kdež s patrným' V celku tedy nemáme příčin, abychom j přátelské styky, jichž Sobě zvláště za těchto cí vítali s nedůvěřivostí či snad dnů a u naší přítomnosti s velikou

Aby sjednocenost tato obhájena byla udělil svátému apoštolskému knížeti 1'etrovi papežský primát, jenž by přecházel na římské papeže, jeho nástupce, aby totiž všemi ú<ly křesťanské společnosti, spojenými s viditelnou hlavou Církve, proudil život Dobrodiní tohoto života a spásy, milovaní synové, způ sobili vám po bohu vaši společní apošto!ové Cyrill a Methoděj. V devátém století, kdy jméno Slovanů slavným se stávalo, znovu zrodili oni v krátké dobé předky vaše v Kristu Ježíši skrze evangelium. věnujíce se s neslýchanou láskou duševnímu jich vzdělání. Tak dosáhli tito národové spojení s apoštolskou Stolicí, se skalou, již Kristus základ' m své Církve a nepřemožitelným válem proti všem útokům lidským a pekelným chtěl učiniti. Od těch dob počaly mezi Slovany a touto ^tolicí sv Petra ony připomínáme. Neboť zde v městě Římě podávali svati bratří zprávu o své činnosti, zde osvědčili přísahou na hrobech knížat apoštolů neporušenost své víry ; zde dostalo se jim biskupské hodnosti a posvěceni. Methoděj doporučován byl zvláště četnými listy římského papeže, Jeho autoritou a pod jeho ochranou navrátil se do Moravy s kněžimi a biskupy, kteří pod porovati ho měli v duchovní vládě mezi vašimi bratry.

Cyrill počal svou apoštolskou dráhu tím, že objevil kosti Našeho předchůdce Kli- menta !.. o nichž obyvatelé Chersonu tehdá nic nevěděli: on opatroval je po celou dobu svátou pečlivostí, ony provázely ho všude, až i do Říma. Nemáme to za pouhou náhodu, že týž. o čemž jsi, ctihodný bratře, právě zmínku učinil, v tomto městě umřel a že se Římu dostalo cti, chovali ve svém lůně pozůstatky Cyrilla i Klimenta tukřka v společném objetí. Oba slavní apoštolově křesťanské víry odpočívají již po tolik století vedle sebe v pokoji Páně a zdají se pozdním věkům naučení dávali, jak vřelá musí býti a a navždy potrvali jednota Slovanů s Církví římskou Za nedlouho uzrálo ovoce tohoto nutného spojení jak ku prospěchu všeobecnému, tak i ku prospěchu našich apoštolů. Neboť, když stal se jim, co se zhusta stává těm, kteří se velikých věcí odvažují, že postavily se jim všeliké obtíže a překážky v cestu dostalo se jim pomoci této apoštolské Stolice, zejména účastni se stali milosti a ochrany Mikuláše I, Hadriana IL, Jana Vili I pozdější papežové, Naši předchůdci, prokazovali Slovanům vezdy smyšlení la'kavé. Památky našich dějin svědčí o tom, jak velice si na tom dalo záležet římské papež ství, aby ochráněno bylo u nás nejen náboženství, ale také obecní blahobyt. Neboť, co vždy se stává, jelikož moc náboženství největší vliv miti musí na život a mravy lidí, to objevilo se také u našich předků v míře daleko zjevnější a skvělejší, když se jim přičiněním Cyrilla a Methoděje dostalo nejen křesťanské víry, což však jest nade všecko, nýbrž i ušlechtilejších mravů a civilisace. Těmto vašim apoštolům povinni jste vděčností i za to že se-trojili vám abecedu že převedli větší část svátého Pí-ma do národní řeči a že prispôsobili svaté obřady národnímu duchu.

FEUILLETON.

3L-o*u.ise I_.a/teareL-

Roènik ЖIII. Za těmi příčinami budou i za příštích věků slaviti jména Cyrilla a Methoděje všichni Moravané, Čechové, Bulhaři. Chorvaté, Poláci, Rusíui a všichni Slované od břehů Adrie až ! к valným stepím Novgorodským. Ježto pak ze spojení s římskou Církví, matkou všech ostatních, taková naděje zdaru a získání tolika dobrodiní vyplývá, tož pričiňujte se, milí synové, abyste spojení to o udržovali a denně pevněji utužovali. Modlemež se к sv. Cyrillu a Methodéji, aby milostivě shlíželi s nebe na svůj slovanský lid, aby jedněm setrvání, druhým pravou víru od Boha vy má'ali, zápal bratrské lásky ve všech srdcích rozněcovali a od dědictví Páně všecka nepřátelství, zápasy a záští vzdalovali. Nechť odporoučí Bohu obzvláště onen národ, který svojí četností, svou mocí a svými prostředky nad jiné vyniká a je též jako své apoštoly ctí, ačkoli svazek ten, jímž právě apoštolově jeho se sv. Petrem a Církví katolickou spojeni jsou, mezi ním a Římem přerušen jest. Až svornost u víře ve shodé s veškerými právy států opět bude obnovena, potom možno v největší důvěře očekávali vydatné účinkování a šíření se víry na světě celém, neboť vedle soudu Božího uchystány jsou Slovanům zvláštní a vynikající úkoly v životě vezdejším. Navrattež se, milovaní synové, šťastně do svých vlastí, vypravujte svým bratřím, co jste v městě Římě viděli a slyšeli. Vydejte jim svědectví, že My všecky ušlechtilé a velké národy slovanského kmene láskou otcovskou objímáme, nežádajíce od nich ničeho více, než aby lnuli к Církvi katolické největším zápalem a nezlomnou věrností, aby nikdo z nich neztratil se ze svaté oné archy, o níž dí sv. Jeroným, že kdo v ní není, v potopě zahyne. Přinestež jim také apoštolské požehnání kteréž jim a vám všem v milosti Pána tuto udílíme.

Z Říma, dne 4. července. (Pův. dop.) Psal jsem Vám posledně, kterak jsme dostali se do Ankony. Bylo 11 hodin v noci. Zůstali jsme zakotveni něco podál břehn a přenocovali jsme na lodi. Ráno o 4 hodině hemžily se loďky kolem našeho „Maximiliana“ a dopravily nás na břeh. Finančníci prohlíželi nám vaky, ale jen zběžně, čemuž jsem se náramně divil, proto že jsme dříve byli slyšeli, že nám 1 kapsy i boty prohlížet! budou. Jeli jsme rovnou cestou na nádraží, kde jsme si uložili vaky na jednu hromadu kterou jeden z našinců hlídal К 8. hod. jeli jsme na pont do Loretty. Loretta jest poutní chrám, 2 stanice od Ankony na jih Železniční stanice leží dole a my tedy seřadivše se jako poutníci, vstoupali jsme za zpěvu písní širokou cestou na vrch. Parno bylo náramné — 35 stupňů R Před chrámem nás očekával jeden z kněží chrámových a uvedl náš do vnitř. Měli jsme služby Boží, po nichž byla od jednoho z kapi- tnlářů lorettanských slavná mše sv. sloužena. Zde jsem poneprv slyšel vlašský zpěv kostele. Vzpomínal jsem si na svého přítele Lehnera v Karlině, jak by asi byl poskočil, kdyby byl slyšel ty veselé polky a valčíky ', které měly býti praelndiemi. Kdo slyšel někdy v Praze vlašské kolovrátky, ten si může udělali pojem o praeludiích těchto. Potom jsme se rozešli po městečku a ve 2 hod. nám ukazoval jeden z kněží lorettan-

(Vzdélal Otto Vítězslav Pí tra.)

Mezi ně vstoupil Dr. Delcroix z Braine le Comte. Dostal totiž od zednářskych svých bratří rozkaz, aby zkoumání přítomen byl a celé té klerikální komedii roušku s obličeje strhl. Když mu byl vstup zakázán z toho důvodu, že ho i kdo nezná, počal křičeli, že je svobodný myslitel, že v nic nadpřirozeného nevěří a proto prý jej nechtí vpustit. Ministr Dechamps yyàel a ptal se, co hluk ten znamená »Раде,* pravil Delcroix, „katolické lé-

(Dokončeni.) Přehlédneme li ještě jedenkrát veškeré ' Alfreda okolností, povahu stigmat, a vytržení, pravi-1 Dr. Delcroix dělné sh vyskytnutí ran, dlouhou zdrženlivost maní od jídla poslušnost neobmezenou к církevním, Po několik hodin zkoumal sám vše s nej hodnostářům, cit к modlitbě a věcem svéce-j větší pozorností a důkladnosti Mezi mnoha ným tu i zaryty nevérec těžko zde pravdivost | pokusy byl i onen se svěcenými a nesvěce- zázraku popírali může. Zde zbude pouze uši nými předměty, prvnéjší d.žcla Lujza pevné, a oči zavřití a skutečnost událostí zapříti — J druhé vypadly jí z ruky a rámě, jež zdvihli, tot logika liberalismu. .skleslo ihned, jakmile je nedrželi. Hlasitým Jak mocně zázrak v Bois d’Haine i na halloh byl Dr. Delcroix na nádraží bratřími nevěrce působí, podáváme zde jeden příklad. ' uvítán, ale vážně vstoupil mezi ně a pravil : Dne 8. ledna 18ti9, mezi tím, co komise | Přátelé, nevěřím zázrakům, ale byl jsem pracovala, byla chýše zvědavci obklopena, svědkem zjevu, jenž tak jest neobyčejný, že káře, o jichž konečném úsudku jste se qji- jejž za své přítomností v Bois ď Haine vlast­

istili, připustíte к ptohlídce mne však, jenž j svými rationalistickými náhledy jsem znám, I připustili nechcete.“ „Jste li lékař, pane, I pravil ministr, „vpustíme vás. Znáte někte- j rého z přítomných lékařů ?‘ Bylo jich tam i dvanáct „Ano,“ odvětil Delcroix, „znám dra. Boulaina.“ Dechamps jej vyvolal a byl ihned připuštěn ku zkou- každý smích na rtech umírá; mně jest vážného přemýšlení třeba. Přemýšlel tak vážně, že božská milost v něm dokončila, co byla v něm započala. Co katolík zemřel v prvních měsících roku 1871. Dne 12. ledna obdržel farář v Bois d’Haine list od kapucina P Rafaela

Lékař jeden z Braine le-Comte, Dr. Delcroix, jsa těžce nemocen a naděje na uzdravení nemající, prosí mne. abych Vám psal a jej modlitbám Lujzy Late&u odporučil. Div, níma očima spatřil, oživil jeho víru a hlu boky dojem na jeho duši učinil. Minulou středu se vyzpovídal a druhý den přijal Nej světéjší Svátost, po níž zbožné toužil. Přijav sv svátosti, počal devítidenní pobožnost ku cti svaté, divotvorné krve. Budoucí čtvrtek chce začíti novou devítidenní pobožnost ku cti naší milé paní Lourdcsské. Žádá snažné za to, aby Lujza své modlitby s jeho spojila, aby zdraví mu navráceno bylo .. . .“ Touto, jmény zaručenou událostí zákon čujeme tuto apologetickou část a sdé lime nyní ješté ukončení své návštěvy. Vyšedše z domku ubírali jsme se do fary. ježto nás pan farář žádal, bychom mu některé německé listy přeložili. Cestou bavili jsme se s mladým knězem jenž poblíž Bois d’Haine duchovním správcem jest ustanoven, o Lujze Lateau, kterouž kněz tento dnes poprvé viděl, o níž vsak, jak se zdálo,' farářem Nielsem důk adně zpraven byl Jeho zajímavé zprávy jsou mezi jinými i tyto : Když jeden pátek' pan farář Niels v sou- sed-tví Lujziné nemocnou paní jakous svátostmi umírajících zaopatřoval, zašel na zpá teční cestě, dvojitou nádobu n^sa, jíž katoličtí kněží při posledním pomazání užívají, do dom>u rodiny Lateau, chtě účinek svátého oleje na ekstatickou dívku zkusili. Přítomni byli : americký jeden bisknp, vynikající francouzský knéz, ministr Dechamps

a paní Lateau se svýma dcerama. Sotva že pan farář prah domu překročil, vrhla se Lujza, blažeností překypující, na kolena a ruce své ku kalichu pozdvihla, jako by se modlila. Podivení zmocnilo se všech nad velkým tímto rozechvěním a všickni se domnívali, že ve svátém oleji nějaká částka svaté hostie se nalézá. A skutečně když byl olej později v kostele prohlédnut, nalezena malá částka hostie v něm. Podruhé usnesli se na tom, že Lujze podají nejsv. Svátost v čas vytržení. Pater rafín uschoval v stolečku к tomu v přefflŘ kóji připraveném nesvěřenou hostii s védo^B p. faráře. Asi o půl třetí hodině vešel an farář s Nejsv. Svátostí do chýše. Týž okamžik. když do chýše vešel, znamenali bylo na Lujze radostné rozechvění. Přítomnost nebeského ženicha uváděla ji v největší rozechvění a láskou opojená vztáhla rukou svýoh, chtíc těšitele v nesmírných svých bolestech к srdci přitisknouti. Farář Niels vzal nesvěřenou hostii, přistoupil k Lujze a podával jf, jako při sv. přijímání —.než mimo radost, přítomností Páně způsobenou, nic nebylo na ní nápadného. Když však p. farář skutečné télo Páně jí podával, dostoupila její blaženost nevýslovného stupně. Jako na perutích andělů se nesouc spěchala Lujza přicházejícíma ženicha vstříc а plna toužebné lásky a jásajícího blaha při-