že té chvíle není lze finanční oběti přinášet. Dftvěrnost tuto lze vyložit! a ' ospravedlnit! jen tím, že pravou příčinu n e ch t ř 1 i říci. Hrabě Andrássy nemá potřebí, aby dával si platit služby, státu konané. Ví také každý, že pokud v paláci na , Míčovém plácku“ se zdržoval, co rok mnohem více vydal, než vídefiské jeho příjmy obnášely. „N o b 1 e s s a“ jeho nikdy nepřipustila, aby to počítal Ovšem nepřipustila ona „noblessa“ ani toho, aby přehlídl „urážky" a „nevšímání se" jeho osoby. Bude-li tato překážka překonána. pftjde Andrássy opét do říšské kanceláře — jinak ne.

Politický přehled domácí. „Otec“ Schmerling neposloužil si valně svým výkladem při zahájeni delegaci. Byl vy- iv&n, aby jako ne.i-taríi člen delegace rakouská jednUnf zahájil a tu neměl dotknouti se otázek politických, nýbrž měl jen vyhověti prosté formě; zininku o otázkách politických měl si ponerbati až po konečném zvoleni svém za předseda, o kterémž úřadu beztoho věděl, že ho nemine. Časopisectvo ústavácké rádo by bylo za- křiduvalo teto jebo se prenáhlení, kdyby jen byl mluvil trochu obratněji ! Ve výkladu, sotva pfll hodiny trvajícím, semlel skoro viechuy „palčivé“ otázky ; mluvil o evropském míru, o úmrti Hay- merle к o uprázdněném křesle ministra věci zahraničních, o návštěvě krále Humberts, o správě semi okupovaných, o socialistech a nihilistech, 0 lidech a jich protivnicích, o vzmáhající se nechuti proti parlamentarísmu v Německu jenům o potlačováni Němců v Rakousku tentokráte „papá Schmerling“ se nezmínil. „Nene fr. Presse“ zlobí se na něho. zvláště pro věta, kterouž byl o štvanici protižidovské pronesl řka:

„Zahájena tam (v Němcích) válka proti národnímu kmenu, jemuž činí se predhůzka. že vssává do sebe všechen kapitál a spůsobuje tlm zkázu národů. Nechci odporovati, ze je v tem jakési oprávněni, avšak poukazuju к tomu, že my v Rakousku zvolili jsme nej bezpečnější prostředek к odvarováni toho zla, totiž cesto zákonodárství, jež zdá se mi býti lepši, nežli drancováni a vyháněni rodin.“ — „Neue fr. Pr.“ považuje Schmerlings za nepřítele židovstva, nebot jinak by prý nebyl řeki, že je ve výčitkách proti židům „jakéhosi oprávněni“. A dále vyUádá úitavácký orgán, že ryt. Schmerling mlnvil tentokráte pouze jen jménem své osoby. — Zvoleni hr. Hohenwarta za místopředsedu stalo se na základě kompromisu. Dstavákům, kteří na delegaci máji většinu čtyř hlasů, (nepřišli do první schůze právě čtyři členové (Vidoliě, Ritter, Tausch), Golloredo), a tu v obavě, „aby ■e nic nestal'* pH volbě předsedy, slibili ústa- vád diti hlasy své nři volbě místopředsedy hr.

Hohenwartovi. Členové pravice dostáli svědomitě úmluvě, nebot Schmerling zvolen byl všemi 50 hlasy přítomných členů ; za to ale hr.' Hohenwart dostal jen hlasů 40. Vídeňský náš dopisovatel zmiňuje se v dnešním svém dopisn poněkud obšírněji o této „náhlé ochotnosti" ústavácké. Z Vidné. (Král Humbert. — Jednáni ministrů.— Resolnce k a t o- lieko-politického kasina.) Vídeňáky zajímá nyní hlavně královský host z Italie. Podle programu byla včera vojenská paráda na „ámelcn*, pH kteréž se ndálo, že dva koně 1 císařských koníren, nejsouce zvykli na italskou uniformu, nechtěli italského krále přiimouti, teprvé třetí nechal ho vsednout!, když mu byly oči zavázány. Pak od - byla se paráda zcela v pořádku. Odpoledne př(jal král Humbert společné ministry, pak předseda ministerstva, hraběte Taaffebo s ostatními ministry a přítomné ve Vídni ministry uherské. Psk byla snídaně u krále, jehož pak navštívili arcivévodové Karel Lndvík a Otto. Italští královští manželé navštívili po té vdova barona Haynnerlch ' a prodlévající ve Vídni arcivévody. V 1 hodina dostavili se ministři Depretis a se sna hadi Xrtlovnn tam noci.

Lepá pani. bledých, jemných licí v druhů vstoupl,'drážek ve směsici, kteří dosud dleli v spánku klina. Zavolá — a všnde pípo ruchu, kolem ni se řadí sbor/ dnehů, družina jež tvoři královnino. Ve voze pak, pn němž étWspřež soví, к horám stonpá, stromů kn vrchoví. Nový droh j( letem přibyl čeruý. „Hoj! kdo jsi ty hoste náš příšerný?" s očí duchů otázka ta záH. A když pHiel, když mu zřeli v oko, zachvěli se v srdci přehluboko — anděl smrti stoji v tvář jim tváH. v ruce kosn, v prson rozkaz Boží. Či as doši souzené dnes zorožt? Letěl s nimi. Šumavu již minul, ode Prahy noha к Řípu sinal, přelit’ Labe — sklonil křidlo svěží. Stanul, jak by lito jemu bylo ohoti, jii dnes si vyvolilo Oko Boži. Milený, hle. leží dobrý pastýř na smrtelném loži. Či snad vsiť jej nám chceš, posle Boži? Jako srdci strhané když strany zavsnl, jako v miadé duši runy když naěrtá bolné osad vrátký a ve vzkřek svon dnše vloží tíseň, tak zni zvonů rozžalněná píseň, tak tni zvnk jich trhaný, svak krátký Včera slavné ježté hlaholily dnes — ó dnes již všechny zatrncblily. S věže к věži zármutku ton tpčje, harmonie zvonů n pláči se chvěje, V Prue, dne 39. října.

Politický přehled zahraniční.

Mancini a kabinetní náčelník Branchi do paláce ministeretva zahraničních sálelitostl, kdež ■ od- horním přednostou Kallayem a hrabětem Wol- kensteiuem plnou hodiun kouferovalí. Kallay a Wolkeusteiu tuto návštěvu pak 'opětovali Na to dostavil ae hrabě Audrássy к italským ministrům i zanechal kartu pro královské manžele. Během dopoledne odevzdali také francouzský velevyslanec Duellate! a srbský vyslanec Kristič své karty pro královské manžele a navštívili italské ministry. Dúchate) navštívil také vdova barona Hayraerlebo, aby ji vyslovil sonstrast. Večer byl císař se svými hostmi v dvorní opeře. Opera byla plna vybraného obecenstva, diplomatů, hodnostářů a dám; italští ministři s průvodem byli ve velké gale. Po 7 hod. se dostavil dvůr. před nimž obecenstvo povstalo. Císař se vedl s královnou italskou, král Humbert s císařovnou; za nimi se obírali korunní manželé, arciknížata a princ Leopold bavorský s choti.

Uprostřed dvorní lože se osadil král Humbert, v pravo kornuni princezna, arcikněžna Marie Terezie a princ Leopold, v levo císařovna, královna italská, císař a princezna Gisela. V opeře zůstalo panstvo až do konce. — Po odjezdn krále italského bode zahájeno vyjednáváni mezi ministry cislajtánskými a uherskými o hlavních zásadácb revise celního tarifu. Vyhlídky odpůrců zvýšeuého cla ze surového železa jsou špatné. — Katolicko-politické kasino v Josefově přijalo v shromážděni svém dne 25. t. ro. následujíc! resoluci: „Katolicko-politické kasino v Josefově ve Vídni vitá krále italského se vši úcton, jaká přislnší vysokému hosta Jeho с к apoštolského Veličenstva našeho nejmilostivějšlho císaře, a vidi v setkáni tom známka oné vydatné politiky míra, tak potřebné pro všecky národy celého obvodu zemského. PH této vítané příležitosti vidi se kasino býti z náboženských i politických důvodů povinno, podali s pozorným ouledem na státní poměry a poučeno jsonc zkušenostmi historie, této učitelky života, vysokým mocnářům snažnou a poniženon prosba, aby ráčili, vedeni jsouce duchem spravedlnosti a státu! moudrosti, sjednotili se při tomto slavném setkáni ku stanoveni trvalého míru s katolickou Cirkvi, v čemž s jedué strany nalezne Italie při úctyhodném jednáni s papežstvím, při účinném chránění jeho velkolepých instituci a pH mocné podpoře katolické Čtrkve při její missii spasitelné všem národům světa nejspolehlivějšl rukojmí svě bezpečnosti a blahobytu, a na druhé straně osvobozením papežství z tísně nalezne v Rakonsko-Uhersku a s nim i v jiných státech přemocné spojence, jichž potřeb! má "k pokojnému urovnáni svých vlastních vnitřních i zevnějších poměrů.“ V Prase, dne 39. října.

Franolo. (Sněm. — Opatření policejní. ,— Z Ton isti.) Ve Francii sešli se včera obě sněmovny. Na denním pořádko sněmovny poslanců bylo: Volba předsedy dle stáH, volba prozatímního předsedy, volba dvon místopředsedů, slosováni odděleni a ustanoveni denního pořádku Za prozatímního předseda zvolen Gambetta 317 hlasy ze 464, za místopředsedy Brisson a Philipoteaux. Zkoušeni voleb hade trvati po 4—5 zasedáni a nelze tn dlž očekávali ostaveni se sněmovny před 6. listopadem, pak teprve vykoná se volba konečného předsednictva. Za konečného předseda bode zvolen baď Gambetta nebo Brisson. — Vláda koná pilná opatřeni proti intransigentůra. Dva tisice nových policistů má být zřízeno. Za monarchie r. 1845 bylo jich 396, za republiky r. 1881 je jich přes 9000 a ještě uestačnji. Maji také plné roce práce. V civilním obleku střeží každý krok revoluční strany. — Vyslanci Amériée Le Fanre a Camille Pelltau dokončili svou anketu v Tunisu a vrací se do Francie Jakmile se sněmovna ustaví, rozpřede se v ní debata o výsledku, jakého se tito na výzknm poslaní maži v Tunisu dodělali. A výsledek ten jest, aby Francie odvolala své vojsko z Ta- v pláči žalném, oznamnjic města: „Pastýře již není, učitele!“ Ò kdo nahradí ti, město osiřelé, biskupa, jenž na věčnon šel cestu. Truchli, město, posyp prachem hlavu, TŽdyt již nemáš Jeho — svoji Slávu Město truchli. Mysli nebe jasné mraky smutkn černá balí řásné slz prond plyne z srdce rosbolnéna vzlétla zpráva — přeletěla meze města — a již celá diecése truchli, pláče. Vůdcem opuštěna stoji sirá smutná, bez pastýře, kdy se nejvíc brojí proti Církvi, víře.

V každém srdci bol se hosti tichý — či snad trest to za spáchané hříchy? Zemřel. Tu věru člověku napadá, že trest to jest Boží Proč? Mám jemu napsati nekrolog? Napsal jsem jej nevědomky před dvěma lety. Byl biskupem krátký čas, ale postavil si památku nehynoucí. Věž, školy a jiné budovy budou vždy hlásat jeho čilý. práce plný život. Bylí on Achillem. Zvolil živobytí krátké, ale slavné. Kam rozhlédne se oko, tam zří dílo rukou jeho. Tuším, že činy jeho budou lepší vzpomínkou na ného, nežli pomník, jež mu zbudují. Proč tento muž tak krátce byl živ? V srdci našem bude památka jeho vždy žiti — bylí on naším otcem. „Nechí odpočívá v pokojil* nisu. Ostatně došla právě zpráva z Tunisu, že Franconzové bez odporu obsadili Kaiman a povstalci ie prchají směrem к jihu. Belfgle. (Rozpočet církevní. — Z Korey. — Obecni volby) Mini- sterská „Etoile belge" sdělnje, že výborová komise proviacielni rady brabantské udělala v rozpočtu církevních výloh chrámů brnaelských velkou díra. Všecky přídavky složného byly škrtnuty, přídavky, které byly dHve bes odmluvy povoleny.

Ačkoliv jest zákonem předepsáno, že každý farář má miti byt nebo mu vyplacena jistá částka naň, žkrtl přece výbor celou tuto suma a pro vikáře saenšil ji jednoduše ze 1100 franků na 400. Náhrady výpomocných duchovních byly také škrtnuty, tak že velký počet duchovních stoji zde bez prostředků. Mezi těmito nalézá se hlavně mnoho jich z diecési kolínské a trevlrské, již nemohli obdržet! v Německu mist a nalezli zde útočiště. Některým bylo již pokynuto od farářů, aby se ohlédli po jiných místech. Dále mají býti vlečky nemovitosti, náležejíc! к chrámům, veřejně vydraženy a pronajaty těm, kdož podají nejvíce, „aby nemohly býti užity к nezákonitýra účelům*. Konečně musí býti všecka vydáni, která byla posud zanesena v knize in globo, nyní uvedena jednotlivě a podány úcty o všem. Kdyby se byl výbor tak staral o rozpočet městský, a podržel zde vlče před oiima systém epoHvosti. nebylo by město tak blízko svémn pádn. „Nyní však vypadá tato „svědomitost“ výboru pro rozpočet chrámových výloh tak jako kdyš chtěl odbývat! bývalý purkmistr Vanderstraeten poradu o veřejné mravnosti“, praví konsavé „Bien public. “ — Mluví se o tom, že bývalý poslanec ve Vatikánu, baron ďAnethan, má jiti do Haagu, aby zastupoval zde místo Vanderstraetena Pontholze, jenž raá jiti do Berlíua. — Dle posledních zpráv z Korey kladl japonský komisař tamějši vládě tyto tH požadavky : 1. Otevření pHstavu Ninsen japonskému obchodn; 2. svobodný vývoz rýže a jiných věci ; 3 povoleni aby směli Japonci cestovat! uvnitř země. První požadavek přijat byl příznivě na druhý nebylo odpověděno a třetí úplně zamitnnt. Vysoký korejský úřadnlk byl v posledních dnech v jednom místě nedaleko Senkn obyvatelstvem zavražděn, poněvadž se učinil nenáviděným svou tyranii a to zvláště oproti katolíkům.

Od zavedeni křesíanstva do Korey před dvěma stoletími bylo mnoho obyvatelstva obráceno na víru, tak že počet katolíků v zemi obnáší nyní asi 80.000 dnši. Koreyská otázka se asi hodně zamotá. — Obecni volby vypadly až na několik měst ve prospěch katolíků. Na venkově a v menších městech zvítězili skoro veskrze ; z větších měst pHpadly katolíkům : Brügge, Mecheln, Nivetles, Soignies, Bastogne, Thoarnhoart, Termonde, Audenaerde a Courtray. V ostatních městech, kde na dále podrželi vládn zednáři, dodělali se katolíci menšin daleko větších nežli kdy před tlm. Tak v Lutichu, kde dHve obnášela liberální většina několik tisíc hlasů, scvrkla se táž tentokrát na několik set. V Antwerpách sklesla většina liberálni в 800 na 500 hlasů : podobně i v Gentu. V Monsu, kde dosnd pouze liberálové zasedali v obecni radě, zvítězili dva katolíci, v Tonřnayi, kde 6 radů se voli, podniká se nžšl volba mezi 5 katolíky a 5 liberály. V Bröseln volily předměst! vesměs ve smyslu katolickém, a v městě pHpadly dvě pětiny hlasů katolickým kandidátům. Katolické listy json s volbami spokojeny a doufají. že v červnu příštího roku, kdy drahá polovice obecních radů voliti se bode, katolíci úplného vítězství se domohon.

Kronika církevní. * Probatičné kázaní к dosaženi uprázdněného kauonikatu vyšehradského bude konali o slavnosti Všech Svatých v chrámu kapitolulm o 10. hodině vdp. Dr. Ant. Lenz, profesor bohoslov! z Budějovic.

* Biskup dr. Ant Lndvík Frind -f- Včerejší zpráva o úmrti ndp biskupa očekávali jsme každé chvíle sice, ale přece nás překvapila. Tr valaf nemoc jii vlče než čtvrt roku, nemoc dýchacích ústrojů, jejíž vznik stoji, jak se všeobecně pravi, ve spojeni s neomdlenou horlivosti, jakou rozvinoval zesnulý biskup pH svých visitaěnlch a biřmovacích cestách. — Biskup dr. Antonin Ludvik Frind narodil se dne 9. října 1823 v Hanšpacho. Studoval na pražském staroměstském a pak na litoměřickém gymnasia, absolvoval stadia theologická v semináři lito- měnckém, byl dne 23. července 1847. vysvěcen za kněze a brzo na to jmenován kaplanem ve Warnsdorfn. Rokn 1851. stal se katecheton na gymnasia litoměřickém а 1859 ředitelem gymnasia v Cbebn. Zde působil jako učitel náboženství, dějepisu a německé řeči, až byl konečně dne 24 května 1869 na místě zemřelého kanovníka Planzara zvolen do pražské metropo Utni kapitoly. Obdržel také tehdáž rytířský křiž řádu Františka Josefa Za svého působeni v pražské kapitule spořádal velmi bohatý a pro dějepis velmi důležitý archiv metropolitní kapitoly a zhotovil jebo seznam Dne 26 dubna 1879 byl jmenován nástupcem zesnulého biskupa litnmérickěho Wahaly. Frindovo bádáni v oboru domácího dějepisn, zvláště vsak jeho velká činnost jakožto církevního historika json všeobecně známy. Mimo svého hlavního díla objemných „Dějin Církve v Čechách“ jest spisovatelem celé řady jiných historických spisů a j jakuž i „Apologetiky" pro vyšil gymnasia. Biskup Frind měl všecky vlastnosti, jež krášlit! mohou vysokého církevního hodnostáře Jeho ochotnost v činěni dobra a v roidávánt almnien nesnala žádných mezi. Kde mohl, kde bylo potřeba, tn vždycky štědře rozdával. Mimo pak své vlastni obétě, působil vidy s nenmdlenon horlivosti к

tomo aby i jiné povzbudil Jsa synem něm«, ckých rodičů, rolníků, hleděl přece sejraena e« bisknp к české národnosti býti spravedliv. Zesnuti jeho ualésá živého účastenství nejen « osadníků jebo diecése, nýbrž n všech, kdož j(j jen pouékud znali. Za dvě leta zvého úřadu bi. sknpzkého vykonal vlče, než jiným dopřáno, vy. konat! za celý život. Památka jeho pH litoměřické kathedráloe nevyhyne nikdy. Stalí se věru oběti svého bisk povolání. Pohřeb odbývá ze 31. t. m. ráno o 9 hod. * V den dušiček budou v hlavním ko> stele sv. Mikoláie na Malé straně konány v 6, hod. ráno za všecky zemřelé členy bělohorského brairstva zpívané Requiem s kázáním. * Svátek Karla Boroniejekého. V pá- tek 4. listopadu koná se pontnl slavnost v kapli vlašského sirotčinskébo ústava pod Petřínem. Те čtvrtek 3. listopadu v 5 hodin večer požehnáni, in festo 4. v 8 hodin mše svátá s požehnáním, v 10 hod. slavná mše svátá, v 5 hodin požehnáni. Na ten den jest obecenstva vstup do ústava volný — Světlel bisknp a kapit. děkan kapitoly svatovítské dr Karel Prncha slaví na ten den své jmeniny — У sobotu 5 listopadu jest po celé pražské arcidiecési „Anniversariam" za zemřelé kostelní patrony a dobrodince. — У neděli 6. listopadu jest sv. Linharta, opata a patrona proti nákaze domácího dobjtka. У Tn- cboméřiclch n Prahy jest na tento den zpívaná fnndaónl mše, rovněž i v Nové Ув! n Přimdy, v Ondrěi, v Citové u Beřkovic, v Saugerberga. V pondělí 7 listopadu jest „Anniversariam" za zemřelé osadníky celé arcidiecése.

* Ze ZáboM u Blatné. (S v. misi e.) Dne 12. Hjna t. r. zavítali k nám u večer veledfutojní 00. niissionáři řádu Božského Vyknpitele a sice P. Josef R o s e k, ministr konventu svatoborského, co superior P. Josef Nedbal a P Antonín Zeman, z Chroooldu z Pošumaví prachatického, kdežto od počátkn října sv. misii v uémeckém jazyka s nemalým odbývali prospěchem Opravivše a upravivše náš chrám Páuě před lety valně sešlý e pomoci Nejvyššfho a přispěním vy- sore urozeného P. T. patrona Inářského, svob. pána Karla z Lilgenau, znamenali jsme tobo potřebu obnovili a upraviti chrám mnohem vzácnější, chrám to Ducha sv , jímžtojsme všichui, jimžto jsouc nesmrtelné duše naše. O kéž by možná bylo všude tam, kdekoliv se provedla oprava a úprava chrámů Páně z kamene zbudovaných, a to platí, bycb daleko neb'edal, o celém téměř našem střidnictví blatenakem, vykonali i té z obnovu a úpravu ibrámů Ducha av. Či, mobl by anad kdo o tom pochybovali, že za přítomné doby střemhlav dolů se ženoucí, jí nevyhnutelné jest zapotřebí, že se tu se řádnými pastorace prostředky nikterak nevystačuje, a že to mimořádných aapotrebí?

Náš nejdůst. vrebni pastýř v ordinariátnim listu čís. 5. b. r. uváděje desítiletý přehled, všech od roku 1871—1880 v budějovické diecéai konaných sv. misii a renovac, tvrdí, ie velikou radosti vel-pastýřského srdce svého pohlíží zpět na těch pominulých deset let. ve kterýchž od velmi mnohých horlivých pastýřů nasi diecése obnovení a sesilení ducha jejich svěřených oveček sv. mi-iemi a renovacemi |K>duikuuto a s pomocí Boží vykonáno bylo. V tomto posledním desítiletí, doklá lá se dále, 6« sv. misií a 29 renovac vykonáno a jak doutám, a z hodnověrných zpráv ano s úst samého súčastnilébo se lidu j<eui se dozvěděl, že te všady s velmi dobrým výsledkem potkaly, mnoho vlažných a netečných roznítily a obrátily, auobrž i aamým duc hovním pastýřům velké zadottučinéni, mnoho radosti a útěchy «působily. Všichni požili mnoho radosti a děkovali Pánu Bonu, že i jim možno bylo tímto kromobyčejným prostředkem pastýřské své povinnosti n pastýřské své lásce ke svěřeným otečkam úplně vyhověti, sjeduavše sobě i toho upokojeni, že ve svém úřadě uižádného prostředku к duchovnímu

vzdé áuf svěřenců svých nezanedbali. Svatá to pravda, jižto p. tvrzojí i boriivi 00. missionáři, jit šechuy diecése naší drahé vlastí prošedší, dovozujíce, že v diecési budějovické všude žádoucího, utěšeného vydávají ovoce, nad nimi plesá srdce duchovního pastýře, z něhož se raduji nen šlo i též ovečky pastýřské péči jebo svěřené. Ano nelze v pravdě, by byl nepHtelem sv. misií, kdo se v uicn s pravým sučastnil úmyslem a na výsost blahodárné jich působení vlastuím poznal nazíráním : naopak on stává se jich vřelým přítelem ba cbvalořečníkem. Bral jsem podílu již na několika sv misiích a dostalo se mi toho štésti jii co studujícímu a co bohoslovci a co kněz súčastuil jsem se opét několika, jmenovité dvou od začátku až do konce; býval jsem vždy vzdělán, pohnut a potěšen, — uei o poslední sv. n isii u nás od 13—24. října odbývané, piati to u míře vrchovaté. Nevím v pravdě, čemn se dříve a více diviti, zdaž pokoře, éi neobyčejné lásce a trpělivosti, zdaž té knimobyčejné horlivosti předů stojných 00. missionářú? Od 4 hodiu téměř z rána až do 9ti u večer nepřáli jsou si tito veleborlni dělnici

Páně, vyjma kratičké toliko a nepatrné občerstvení o obědě a u večer téměř ani oddechu, ustavičně jsouce zaměstuani tu na kazatelně, tu zate ve apověd- nici, z jedné do druhé ochotné spěchajíce. Žeň jejich byla za tou přičinou velmi požehnanou, vyspovídánot jimi samými v těchto dnech spásy bezmála 2800 ba- jicníků. Pováží-li se, že tu mnoho a mnoho konáno generálních zpovědí, pochopi se lehce, jak převe iké namáhání bylo podstoupili tèmi" mužům Božím za jicb u nás tu spasuébo pobytu. Veškeři jich kázaní, v nichžto jasným a přesvědčivým spůzobem vyloženy pravdy našeho křesfausko-katoíickébo véro- a mravo- učeni, všechna cvičení stavů bývala četně navštívena, chrám Páně od začátín sv. misie až do jeitbo ukončeni bylté věřícími naplněn, ba o hlavních slavnostech misijních, o odprosení nejsvétéjší Svátosti oltárni, o kázání mariánském a o kázaní, konaném po svěcení kříže misionářskébo přeplněn, př> ukončeni pak sv. misie, ač desti prostranný, nebyl s to účastníky jejf poimouti Ačkoliv po celou pobožnost S% misie panovalo nepříznivé, deštivé a sychravé počasí, ač pravé za příčinou panovavšíbo jit před tím nepohodlného počasí leckterá nutná práce naše venkovany do polí lákaia ba tibia, nedbáno tobo a spěcháno za tmy do chrámu Páně časné z rána a ubíráno se odtud opét pozdě u večír, jedni druhých hleděli vyatH- dati, jen aby se všichni náležité byli « to súčastniti.

Ano doslalo te v.cem, kdož nezůstali zaslepenými a zatvrzelými, a Vch tn pořídkn, tě velké milosti srdci svých od břichů očistití, slovem Boiim a přijmutím sv. tajemství se osvititi a t Pánem Bobem se «pojití. Napravena tu tak mnohá chyba z pominulého života a položen a utvrzen u nejednoho základ ku novému, v pravdě křestanskému životu. Ano ani na ty uboké nemocné, z nichžto mnohý toho velmi téice nesl, že mu nelze bršti podlin ve sv. misii, a že mu to iko s úst jeho domácich slyšeli pravdy, rady a útěchy v chrámu Páně hlásané, i na ty trvám nezapomenuto, nebot veledúst. OO. misionáři u své neunavené horlivosti a své žádných mezi neznající obětavostí pospíšili zi i za těmito ubožáky od farního místa na hodinu vzdálené a donesli jich dvacíti ne-li vice, posilu a útechu, po niž bylí uk velice práhli. Ano tv else, ježto kanuly při otcovském tolikerém a tak důtklivém napomínání a kárání při tolika slibech a zapřísaháni se, ježto kanuly na lůžku bolestném po čas sv. misie, kéž vstoupl vzhůru к oblakům, by těmto tak velký*