ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c8d7a640-75a2-11dc-b19e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 33, person 51, org 7, work 3
1 masthead
Ročník XXXVIII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 30. dubna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 119.
4 article
Na rannt a edp el. 1 l ee přodplácí ze v Praze v sdnni lnáal : : . kn s dlvojí dosánko n K p V sanách resto drejí rloi
Praha
5 title
NARODNÍi
8 article
Tepe se Wahrmund a míní se Beck. Ministerský předseda baron Beck sic dobře ví, že má od volební reformy u ko- servativní šlechty zdejší hluboký vroubek ale takového líbezného přivítání hned po Velkonocích se snad od »našich« torvův jejich přívrženců na pravici sněmovny panské přece asi nenadál! — Šlechticko klerikální tisk, zejména Thunův a Walterskirchenův orgán, vídeňský »Vaterland«, krajně roz- zuřen tím, že známý německo liberální pro- fesor církevního práva, Ludvik Wahrmund. při universitě inšprucké pro svou »rouha- vou« brožurku o názoru katolickém a svo- bodné vědě nebyl podnes vládou Beckovou se stolice profesorské sesazen ani trestně stíhán, hrozil sice již dávno vládě, že kato- lický lid tyrolský takového pohoršení nesnese a že pravice sněmovny panské podnikne paťřičných krokův, aby vládu a zejména ministra osvěty Marcheta donutila k náležitému zkárání »smělého rou- hače«. — leč ministerstvo Beckovo, nuceno ohlížeti se stejně na opáčnou náladu živlů svobodomyslných ve sněmovně poslanecké, hájících svobodu vědy, přestalo zatím na tom, že dalo pohoršlivou brožurku Wahrmundovu zabavit a slíbilo klerikálům, že bude na in- špruckou universitu, dosazen ještě jeden- — katolicko-pravověrný profesor církevního práva. Tímto věnováním po svíčičce »sv. Mi- chalu i — ďáblu« doufal, že upokojí jakž takž obě strany, církevníky i proticírkevníky, a že za nedlouho bude zase všude dobře.
Wahrmund Beck Thunův Walterskirchenův Ludvik Wahrmund Beckův
9 article
Leč zmýlil se Jíž v předvečer zasedání panské sněmovny došlo na valné schůzi klerikálního tiskového »spolku Piova« ve Vídni k demonstraci šlechticův a šlechtičen, prozrazující, že plamen není ještě nikterak uhašen. Když tu předseda schůze hrabě Walterskirchen tlumočil slovy vášni- vými »zlost katoliků Rakouska proti onomu universitnímu profesoru, jenž opovážil se pravdy naší víry tak rouhavě potupit« — tu shromáždění ulevilo si voláním »pfuj!« a když pak se rozkřikl náruživě: »My ví- deňští a my rakouští katolíci vůbe sdílíme bolest a rozhořčení chrabrých Tyro- láků a spojujeme svoje hlasy s jejich volá- ním, žádajíce, aby onen profesor ani hodiny. déle nezůstal na své stolici učitelské!« — tu zahřměl sálem bouřný, dlouho neutucha- jící potlesk, Příštího dne pak — praskla puma panské sněmovně. »Náše nezapomenutelný pacifikator za stavu výminečného, děčínský František hr. Thun, neměl o velikonočních prázdninách nic pilnějšího na práci, než sepsati ostrou interpelaci ne snad k vůli revoltě ně- meckých soudců proti rovnému právu jazyka českého při c. k. soudech v celém českém království, ale k vůli té tyrolské aféře wahrmundovské. Ta hnula modrou krví děčinského pána nade všecko ostatní, ba tou měrou, že neváhal v dotazu svém vrhnouti vládě Beckově obrněnou rukavici své nevole a pohroziti jí ultimatem: neza- kročí li proti rouhavému profesoru tak, jak si toho uražení katoličtí pánové na pravici
Walterskirchen František Thun Beckův Vídeň Rakousko Tyra panská sněmovna spolek Piov
10 article
sněmovny panské žádají, pak že nepo- volí vládě státní rozpočet Pro paměť budoucí stůjž zde zajímavá ta interpelace páně Thunova a spol. u věr ném překladu z němčiny »Dle nepopřených zpráv vyšlo již soudn rozhodnuti o spisu dra. Ludvíka Wahrmunda »Katolický názor o světě a svobodná věda. V důvodech rozhodnuti poslední stolice zji- štuje se, že brožura Wahrmundova »miří po výtce proti katolické církvi«, »dotýká se bož- ství Vykupitelova« i obsahuje projev opovržení k tomu, co hodno úcty a uctívání; že v větách jejich obsaženo »posmívání se nauce katolické a snižování dogmatu katolické církve«, že »jde tu o rouhavé potupení představy o bohu dle nauky katolické církve«, »o zleh- čení poměru církve k bohu«. Posléze zjisti soudní nález nade všechnu pochybnost, že zlehčování a snižování to bylo úmyslné « — »Kromě toho dostala se do veřejnosti těž sdělení o výrocích prof. Wahrmunda na schůzi, o kterých ovšem pan ministr kultu vyučování prohlásil ve schůzi rozpočto- vého výboru sněmovny poslanecké ze dne 24. března t. r., »že by mohly býti zjištěny jenom cestou úřadní.« Dle názoru podepsa- ných jest soudní nález o brožuře Wahrmun- dově ve spojení a jeho odůvodněním již sám o sobě úplně postačitelným, aby se dospělo ku přesvědčení, že zminěný jako p ro feson elrkevního práva na universitě v In- špruku se na své místo nehodl. »Podepsaní neznají úmyslu vlády. Na veřejnest dostaly se dva její projevy. Pan předseda mi- nisterstva v nepopřené rozmluvě, dodané denním listů ze dne 14. března, s lI bi »eelou přísnost zákona«. Pan mi- nistr kultu a vyučování vyslovil o 10 dní později v rozpočtovém výboru sněmovny po- slanecké úplný souhlas s prohlášením, »že o nějakém stlhání proť. Wahr- munda nemůže a nesmi býti řeči e
Thunův Wahrmunda Wahrmundův profesor Wahrmun univerzita v Ina
11 article
Podepsaní nechtějí se pouštěti do vysvěllo- vání tohoto rozporu, považují se však již nyní oprávněnými a povinnými, žáda ti ol vlády opatření, která vyhovují jejich přesvědčení a jejich svě- domi. Kdyby tato opatření nebyla učiněna v náležité lhůtě a kdyby nebyla dána nejúplnější záruka za jejich provedení, musili by podepsaní při hlasování o státním rozpočtu, po případě o za- zatímním rozpočtu odvoditi důsledky z toho nutně plynouci. »Aby však vládě poskytli příležitost, podati v této záležitost určité a upřímné prohlášení, podávají pode- psaní dotaz: 1. Dala vláda úřadně zjistiti, zda-li a které výroky na veřejných sohůzích se klásti musí za vinu profesoru církevního práva na universitě v Inšpruku dru. Ludyiku Wahrmundovi, a jestliže to učinila, jaký je výsledek tohoto úřadního zjištění? 2. Jaká opatření hodlá vláda učiniti v oboru své pů- sobnosti, v důsledku soudního rozhodnutí vy- neseného v poslední instanci o konfiskaci tiskopisu zmíněného profesora, »Katolický ná- zor o světě a svobodná věda ? Interpelaci tu podepsali, jak jsme ji včera zejména uvedli, veškeří přítomní čle- nové pravice na říšské radě, totiž všichni hierarchové a členové »historické« šlechty.
Wahrmund
12 article
dále polští šlechtici a z Čechů staročeský vůdce p. dr. Karel Mattuš, jenž, tušíme. r. 1870 uveřejnil svůj fulminantní protes proti dogmatu o neomylnosti pa- pežů římských a pak velkoobchodník p. Josef Wohanka, jenž dal se ještě pře rokem (3. března 1907) zvoliti do širšího výkonného výboru národní strany svobodo- myslné a tušíme podnes jest předsedou druž- stva, vydávajícího officiální denník její. — Za to prof. dr. Hlava a dr. Václ. Š kar da podpisů svých p. hr. Thunovi odepřeli. Věříme, že bylo překvapení z tohoto dotazu ve sněmovně panské veliké — na ministerských křeslech co nejmrzutější. Nebot nikdo ani na okamžik nemohl býti v po- chybnosti, jaký jest pravý dotazu toho vtip a účel: 2e to výstřel rivalův prot křeslu Beckovu. Ano, tak bledí dne všechen politický svět na čin torva děčín- ského. Tepe na pohled »rouhače« profesora Wahrmunda, ale míří na Becka. Nejedná se p. hr. F. Thunovi a šlechtě konservativní pouze o to, aby odstranili » ka- cíře« z tyrolské stolice profesorské — což nejde dnes již tak snadno jako za Bachova absolutismu r. 1852, kdy strýc páně Thn- nův, tehdejší ministr vyučování a kultu br. Lev Thun jediným trhnutím péra svrhnul s profesury universitní našeho šlechetného učence, filosofa Ignáta Hanuše, poněvadž se panu hraběti zdál býti »podezřelým z Hegelianismu« ... ale chtějí inter. pelací svou podraziti nohy samému Be- ckovi a jeho »parlamentní« vládě, aby se sami dostali k veslu. Domnívají se, že již nadešla jejich doba — regimu konserva- tivně klerikálního. Leč bar. Beck je v dnešním »Fremdenblattu« důtklivě va- ruje před omylem, jenž by se jim mohl státi osudným. Rozhodně zábavná, ba pi- kantní to situace, na niž prý se již také — podnikají sázky.
Čecho doktor Mattuš Wohanka profesor Václ Thun Beckův Wahrmunda Beck Bachův Ignát Hanuš národní strana svoboda pán Thn
13 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 29. dubna. (Společlná m- nisterská porada.) Ve čtvrtek sejdou se ve Vídni kromě poslanecké sněmovny také ministri obou polovin ríše na společnou konfe- renci, v niž se vezme na přetřes olázka příštich delegací a důslojnických platů. Dl infrmaci, jež obdržel z Vídně Andrássyův »Budap Tagbl.«, neočekává se, že by zejtřejsí porada skončila definitivuým usnesením a bude prý dosti, když se najde cesta, po které se později dospěje k dohodě. Sporná otázka s odročí až do doby, ve které už bude jasno, jak oba parlamenty vyřídí rozpočty na letosní rok. Čivrtek bude tedy věnován snahám, na- lézti cestu k rozřešení. Při tom se musí vy- hledati nějaký způsob, jak by se rakoušt politikové získali pro sbližení se stanoviskem uherským a toho lze dosíci jen tím, že se dříve odstraní všeliké kombinace, spočivající na pádu loho neb onoho kabinetu. Rozhodujíeí kruhy nechtějí připustiti krisi ani v rakouské, ani ve společné a tím měně prý v uherské vládě. Ve Vídni se chystají nyní k 'oslavám panovníkova jubiles a čeká se tam nebý valá dosud hromadná návštěva cizích vladařů. Taková pří- ležitost vyžaduje, aby na čas umlkly státo- právní i vnitropolitické spory. Ostatní najde s prý potom samo. V politice platí více než kde jinde latinské pořekadlo: qni habet tempus, habet vitam. Tedy i při společných otázkách přichází ke cti stará zásada hr. Tasffa, vy hnouti se, pokud možno, obtížnějším otázkám odročiti je a protloukati se zatím, jak se dá. V Praze, 28. dubna. (Návštěva ra kou- ských vysokých školtechnický ch.
Budap Tagbl Praha Vídeň Společlný m
14 article
Dle výkazů ministerstva osvěty všechny rakou- ské vysoké školy technické navštěvovalo v le- tošním zimním semestru 9736 posluchačů z nichž 567 bylo mimořádných. Co do návštěvy na prvém místě stojí techníka víde ňs ká s 2901 posluchači, hned za ní jde p ra ž s ká technika č eská s 2541 posluchačem, po ls ká lvovská se 1494 posluchači. Česká tech- nika brněnská měla 411, pražská německá 1030, brněnská německá 666 a štvrsko-hrade- cká němečká 693 posluchače. Vysoká škola zemědělská ve Vídni měla v tu dobu 747 poslnehačů. Z Pešti, 27. dubna. (Persekuce Slo- váků.) V poslední době vyžádala si maďarská spravedlnost opět dvě oběti z řad slovenských. Jan Badula, korektor „Slovensk. Týžden- níka“, odsouzen pešťskou porotou pro tři člán- ky, v „Týžden.“ uveřejněné, na rok státní- ho vězení a 1200 K pokuty. Táž porota soudila dne 24. t. m. Pavla Ursini pro dva články, uveřejněné v „Národn. Hlásníku“ a tý- kající se krveprolití v Černové. Jeden článek mu propustila, pro druhý však odsouzen na 6 ne- děl státního vězení a 300 K pokuty.
Badula Pavel Ursini Vídeň Pešť Vysoký škola zemědělský štvrskýhrad
15 article
Ze Záhřeba, 26. dubna. (Bar. Rauch za- vádí pořádek.) Včera obdržel rektorát zdej- ší university vládní rozhodnutí ze dne 13. t. m. jímž se posl. Šurmin, profesor slavistikya na ten čas děkan filosofické fakulty, dává na od- počinek. Důvody se neuvádéjí, ale jsou známy. neboť prof. Šurmin byl zvolen v Záhřebě jako oposiční kandidát za poslance proti vládnímu kandidátu Kršnjavému. Stolice po prof. Šurminu nebude asi hned obsazena, neboť akademický senát, jemuž náleží právo navrhnouti nástupce, hodlá učiniti námitky proti odstranění profesora Šurmina. Současně suspendován druhý universitn profesor dr. Ma najlovič, jenž jako poslanee a člen srbské samostatné strany podepsal známě prohlášení proti bánovi. Proti dru. Ma- najloviči má se zavéstí disciplinární řizení, aby mohl býti ze státní služby vůbec propuštěn. Také Manajloviče ujímá se akademický senát a stu- denti hrozi stávkou, budou-li vládou z university vypuzováni nejoblíbenější profesoři. Došlo také na soudee, kteří se hlást k oposici a vláda je převádí z lepších míst do zastrčených venkovských městeček. Orgánu samostatné srbské strany „Srbobranu“ vláda chce odniti poštovní doprav u. Bylo-li třeba ještě důkazů, že bar. Rauch nemá politi- ekých sehopností a na odpovědné místo bánské vůbec se nehodí, tyto jeho projevy malicherne mstivosti dokazují to nad slunce jasněji.
Rauch Šurmin Kršnjavý doktor ma Záhřeb Ma
16 title
Politické zprávy zahraničné.
17 article
V Praze, 29. dubna.
Praha
18 article
Obecní volby v Sarajevě. Minulý týden byly v Sarajevě provedeny nové volby do městského zastupitelstva. Volby
Sarajevo
19 article
v drobném proaeji sslčsl . . . s e ve aliankách za venkov čkle v2e 1nseratv plati se hotově napřei. Přodplaoeni letorty prijimá, dpini Tan ntshávjí se tež reáskee tlakárna a ozpsdicn . Národních Lista Bakopivy so aevraesje
Tana
20 article
byly zajímavy tím, že oposice domorodců s pokusila odstraniti z městského zastupitelstva cizince a od nich odvislé domácí lidi. Cízinci se tu rozumějí c. k. úřadníci a vůbec přistěho- valci z Rakousko Uherska. Oposice domorodců je pochopitelna, protože okůpačníci za třicet let - ničeho neučinili, aby se s nimi zblížili a jím s zavděčili obecně prospěšnými skulky. Čizin jsou tito lidé v Bosně nejen mravně, nýbrž fakticky, neboť nejsou státními příslušníky oku- povaných zemí. Domorodci z platného zákona o obecní samosprávě, vydaného ještě za doby turecké, dovozovali, že cizincům vůbec ai aktivné, ani passivné volební právo nenále ží. V oposici spojili se Srbové, moslemové domorodí Židé. Přes to kandidáti jejich propadli, jak se dalo očekávati. Máť vláda po ruce tolik prostředků, že ji není nesnadno dopomoci svým kandidátům k vítězství. Zvoleno 8 moslemů, Srbové (pravoslavní), 4 Chorvaté (katolíci) a2 Židé. V den voleb vojsko mělo hotovost a po- licie činila seč byla. Na opevněných vrších ko- lem města postavena děla naproti městu. Žan- darmové s nabitými puškami stáli ukryti za ná- rožími ulic. Kromě toho žandarmské hlídky pro- cházely ulicemi. Při všem tom vládní kandidáti dostali vět- šinu pouze 160 hlasů, tak že »mravné« vl- tězství je vlastně na straně poražené oposice, jež při tak ohromném nátlaku přece soustředila na své kandidáty tolik hlasů. Není ovšem po- chyby, že by oposice byla vyhrála, kdyby vláda nebyla užila všech povědomých prostředků proti ní. Ale oposice musí býti přesvědčena, že téch prostředků bude proti ní užívati vždy a při kaž- dých volbách, i při volbách do zemského sněmu, bude-li přece okupovaným zemím nějaký dán.
Srba Chorvat Rakousko Uhersko Boseň
21 article
Vážné zprávy z Marokka. (Porážka Francouza. — Raisulio va smrtr) V bitvě, jež se strhla 24 t. m. u Darbeu Hanimedu, utrpělí Fran- couzové veliké ztráty. Musili co nejrychlaji ustoupiti z ú zeme M dakrů. Mohala Muleje Hafida se bitvy ne- zúčastnila. Ačkoliv žně ještě nejsou skon čeny. soustřeďuje se v území Mdakrů a v jeho okolí veliký počet ozbrojených domorodeů. Chtějí vy- čkati brzkého ukončení sklizně a pak učiniti přítrž postupování Francouzů. Tím vysvětlují ae úsllovné přípravy francouzské. Nápadník trůnu marockého Mulej Hafid opustil Ašaš a. jest na pochodu, do Fezu. Zvěst o srirti Raisuliově se dnes s jedné strany vyvrací a s druhé strany potvrzuje. Po- ivrdí-li se definitivně, bude to jen důkazem ro- stoucí nenávisti k ciz neům v Marokku, jelikož ulemové hřäsali v poslední době boj proti Rai- suliovi za to, že se ukázal dosti přistupným vlivům cizím.
Fran Francouz Ašaš Maroko Darbeu Hanimed
22 article Číňané vyzbrojují se nakvap proti Japoncům.
Číňané vyzbrojují se nakvap proti Japoncům. Zprávy z Londýna oznamojí veliké zo- stření politických styků mezi Čínou a Japonskem. Čínské massy poklá- dají válku s Japonskem za nezbytnou, ano za nutnou, poněvadž jen vzbuzením konfliktu takového lze uhájiti neodvislost Činy. Obyvatelstvo čínské se všude ozbrojuje, množství moderních zbraní a munice dopravuje se po
Číňan Japonec Londýn Čína Japonsko
23 article FEUILLETON
FEUILLETON V Praze, dne 27. dubna.
Praha
24 article
(Krajem Petöfia.) Z listů, jež jsm si ráno na vídeňském nádraži státní dráhy byli s sebou vzali do kupé, dočítáme se o tom, že v Pešti včera, v sobotu, byly jakési dlouh do noci trvající nepořádky a nějaká nedoroz- umění mezi policif a lidem, při nichž tekla krev. stříleno prý na strážníky, stríleno do lidu, roz- bita okna několika restaurací a kaváren a po- raněno a zatčeno množství demonstrujících — v blaženém Rakousku vycházejí takové zpráv v pokračováních. V Pešti samé, kam rychlík do razí po poledni, viděli jsme již jen pouhé do- zvuky, jakousi „dočesnou“ včerejších nepo- kojů: průvod, před nímž jelo několik jízdních a kráčelo několik pěších policistů — obraz, ně- jak mi z Prahy povědomý — a v průvodě tabulky s různými hosly a občasné, trochu selhávající a řídké vyvolávání snad právě oněch či bůhví jakých sentencí a hesel do ulice, jak se podo- balo, již celkem jaksi lhostejně vůči těm proje- vům.
Pešť Rakousko Praha
25 article
Demonstrace nijak nesouvisela s ostatn slavnostní náladou, jaká se nám jevila cestou již od rána, jakmile vlak přejel hranice pře litavské. Všude samá trikolora. Nejmenší stan čka, jíž vlak bez zastávky přeletěl, větší i mens nádraží, osamělý domek hlídače trati, lodní mlý- ny po Dunaji, lodi i lodice, brázdící zelenavé jeho vlny i téžké nákladní lodi, za nedělníh klidu dnes odpočívající v přístavištích, města vesničky, dvorce i jednotlivá stavení, jak mihal se kolem trati i ta, jež rýsovala se na dalekém. nízkém obzoru, všude vztýčeny byly tříbarevno uherské prapory. A všude, na všech nádražích lidé svátečně odění, všude živý, veselý ruch, ze všech tváří bylo lze vypočísti náladu povzneše- nou, sváteční a v každém oku tolik sebevědo- mí — — Cesty k nádražím, vesnicím i městům se sbíhající plny hloučků a skupin venkovského lidu, mezi nímž kmitaly se lehké vozíky bystře se ženoucí ku předu. Je krásné, vyjasněné ráno, je neděle 15. března — významné a červeně zatržené datum v na »dobých dějinách uherských. Právě téhož Hne před šedesáti lety, psalo se roku 1848 — „O Muso dějin madanských, vryj v kámen toto slavné ráno. nechť pro svědectví potomků je pro všechny tam věky psáno —. zapěl A. Petöfi a báseň, z níž cituji sama nese v čele právě totéž datum. Je nadepsána „Patná- etý březen 1848 Šlo tedy do tuha. Petöfi sám s obnaženým mečem v ruce vedl vzbouřený lid a sám o tom praví, že krásné té vzpominky na jedinoutu chvíli nevyměnil by ani za slávu Napoleonovu — „Na Budín jame se vrhnuli, jak orlové výš vyletěli, pod naší tihou, věru, div se neshroutil ten zámek cel,.“ Neshroutil se sice hrdý Budín, ale týž brdý Budin prostě — kapituloval. A se své výše za myšleně dnes pohlíží na prapory. ozdobenou
A Petöfi Petöfi Napoleonův Dunaj Budín Musa
26 article
I u nás v Čechách, jakož známo, bylo te doby živo a rušno. I u nás, jako v Pešti, byl tehdy revoluce a na kvap stavěny barikády —— včera jsmé vyjeli z Prahy a Praha nechystal se k nijaké slavnosti. A zde ozdoben je trikol- rou každý domeček, podél trati a všude, kan oko dohlédne. Dnes jen Maďaři mají právo. s pýchou a sebevědomím, jehož dnes již od rán tolik jsme viděli, vzpomínati toho dne, kterýž byl jim, Maďarům, dal — všecko ... A ž všechno rozdal jedněm, pohořeli druzí. A těmi. kdo, bohužel, jako obyčejně pohořeli —- Vlak letí krajinou a ta hned za Peštíse se šíří v nekonečnou, jednotvárnou rovinu. Poslední výběžky Pešti zůstaly za námi, z- kmitly se poslední, opodál trati postavené ná- věštní tabule, poslední tovární komín, poslední. ještě městsky vyhlížející domek, nyní i poslední strom — dokola jen širošíré, nahnědlé, rovné pláně, jež nevědí o jaru, jednotvárná linie d lekého, nízko při zemi s oblohou splý vajícíh obzoru —: hle, puszta. Oko záhy se unaví hleděním v tu nepohnu- tou, dlouho, dlouho ani obrysem jediného stro- mu nepřerušenou přímku té daleko rozlo žené. prázdné, nekonečné stepí. Zůstala mi ve vzpo- minkách, jak jsem tudy jel před lety dávnými. ve žhoucím srpnovém dni, v jehoz úpalu žhavém budila dojem zoufalé tesknoty — dojem, jenž od těch dob ve vzpomínce vždy mi splynuí s představou té jihrouherské pláně. Nie dokola, na čem br si pohlod odpočinul. A jak je tu aei
Maďar Čechy Pešť Praha
27 article
Pešt. v zímě, když dokola jen sníh ... Za to, zdá se mi, chtěl bych jednou za jasné, ohvězděné letní noci zde, v těch široširých, s oblohou splývají- eích rovinách zahledět se výš nad sebe, zadívnt se v tu nekonečnou oblohu, neohraničenou li- niemi městských domů a střech — tak chtěl bych jednou do syta se vynadívati v ty nespo- čtěné myriady hvězd. Jednou, trochu již dávno, když jsem byl vlastně v nejhezčích mužských letech, t. j., když jsem začal chodit do školy a kdy mě tedy netrá- pila ještě ani láska, ani činže, ani jiné sta- rosti, znenadání vkradla se jakási závist do ne vinného mého srdce. Velmi jsem záviděl pol- ním blídačům, že mohou přespávati venku, po širým nebem. Zdálo se mi to vreholem roman- tiky a já, ach, tak jsem romantiku milovall A proto jsem záviděl polním hlídačům. Dekonce se mi zdálo, že bych se vůbec měl věnovati té kariéře. A jednou jsem si umínil, že to zku- sím, a že v naší zahrádce budu hlídat švestky. Ale potom jsem utekl dávne před tím, než se začalo stmívat — však se čtenáři pamatují na čarokrásnou báseň, kterou jsem o tom složi. „Na švestkách“ se jmenuje ta báseň čarovná. Tuze se mi povedla. Vyplnila chvalně známou mezeru našeho písemnictvi a neměla by schá- zeti v žádné české knihovné, v žádné české do mácnosti. (Prosím vás, podivejte se přiležitostně sem a tam u známých, nechybí-li snad náhodou přece někde.) A hle, maně kmitne mí hlavou, jak mladý Petöfi, jenž narodil se i vyrůstal v té své širé, jím později tolikrát opěvované pusztě, do- jista asi často vyspal se pod širým nebem a jiste dosyta užil nádhery a veleby toho závratného pohledu na ohvězděná nebesa . ..
Petöfi
28 article
Já druhy své mladosti musil jsem, ach, mrzce pedpláceti krejcarem či rohlikem, abych, když oni vyhnali na pastvu, směl na chvíli ve svých rukou podržet konec provázku, na němž měli uvázánu pasoucí se krávu, nebo kozu. Jmění bych v tom byl ukratil. Hoch Petöfi ne- musil za tu rozkoš platit ani krejcary, ani rohll- kem — byl pasákem, byl pánem, směl od jara do zimy pásti stádo otce svého, se svěřeným úín stádem sám, hoch maličký, směl volně pobíha od rána do nocí svou rodnou, širou, volnou pusztou ... A, bože, jaká to rozkoš, míti škol tak daleko, že tam ani chodit nemusíš! . .. A žádné úlohy, a žádné hloupé počty, nic. Jen to nebe nad sebou, to volné, siré nebe.. A když podzim ulehne k pastvinám, ohní- ček rozděláš, kamarádi přijdou, usednou všichní kolem ohníčku a ty moudře a vážné, jak sluša tvým sedmi, osmi letům, zapředeš s nimi učený rozhovor o tom, jak, až budeš velký, provedeš něco slavného, nějaký velký skutek. Na př. ob- jevís nejspíše ještě jednu Ameriku. A potom hned si koupíš vysoké, nejradějí rytířské boty. a opravdického, živého koně a staneš se náčel níkem nějakého indianského kmene, kde náho- dou bude místo pohlavára uprázdněno. Anebe si vymyslíš něco, kterak státi se neviditelným. abys mohl chodit na lusky bez obavy, že t snad hlídač chytí a vezme ti čepici . . Anebo vůbec. Ledacos velkého lze ještě ve světě ve konat
bůh
29 article
Však i mlad, Petöfi jistě rozdělával si t ohníčky, zavýskl, zatesknil, s kamarády moudre řeči vedl o tom, co a jak bude jednou . . . Vlal brzdí, na okamžik se zastavuje — nádraží, pra- pory, lidé, skupina domů, věž, město i stromy opět, lány bezlisíých dosud vinic, větrný mlýn — poznovu vše je za námi A hle, obraz, jejž kdysi, tak dávno již, vl dávaly oči příštího básníka, zrozeného zde, upro- střed pusty, ten obraz je právě týž, ja k vidím je dnes a jakým byl od věků. Nízká a daleká, rovn linie nekonečné stepi táhne se dokola, tam v d - leku někde czárda osamělá, dnes i ta zdobena trikolorou, nedaleko ní šikmo do výše trět váha studny — a dost. Vlak letí a letí a obraz je stále týž. Jedno tvárná, prázdná, nízká rovina. A přoce . . . tam opět střecha, skupina bezlistých stromů, několik střech, dvorec, a ovšem dnes i prapor na něm — a zase větrný mlýn, vyvrácený a pobořený. s mohutným hřídelem, shrouceným k. zemi. A nové lány vinic, vyjeté koleje, stádo koní pasák ovcí. Je zima ovčákovi i v kožiše, dých si do rukou. A tam ... jakoby tam hory začí naly... Ne, jsou to mraky, a rostou, a hioust- nou, brzy již slunce zakryjí. Odpolední slunce odrazem zalesknes v rozlehlém močále, na jehož březích odbý se velký čapí sněm. A opodál u filiálky velké. z části rákosím zarostlé bažiny čáp osamělý. Kdož ví, snad přimý potomek oněch, jiehž P töti vzpomíná ve svých básních... A poku vidět aknem vlaku, čáp na jedné noze stojí be pohnutí a čoká trpělivě, že trpělivějí čekati umí snad jen politik našeho domácího chovu, potiti bystrozrakt, jenž sice má snad jakési neurcu tušení o tom, že takhle sice na vládě málo toho vydupe, ale proto přece jen trpělivě čeks dál
Petöfi
30 article
Slunce se zahalilo, bílé sněhové vločky za- čínají se trousit a poletovat vzduchem. A houst- nou, vítr jimi v chunačích točí do tance. A v té meluzině na březích močálů rokují čapí sněmy — netěžko uhádnout, o jakou ide resoluci. Vlak zatím projede sněhovou bouří a znovu jen vidět prázdnou, smutnou rovinu. A zase ohrada plná koni, stádo černých ovcí... Z daleka již vidět, jak pes rozehnal se za vlakem. Nudí se patrně, umínil si, že nepovoli a že musí dohonit rychlík. Kdyby hnod v první minutě nebyl zůstal tak příliš pozadu, byl bych mu domluvil slovem la- skavým a prostě mu vysvětlil marnost počínání jeho.
31 article
A jedeme, jedeme — puszta konce nemá . Zde na těch nekonečných rovinách, v těch širých stepích jihouhenských zjevuje prý se Fata Morgana, Maďaři zovou ji delibáb. Unaven tou nekonečnou jednotvárností, dí- vám se před sebe, ale nevidím již krujiny, vi- dím v duchu Pešť, ověšenou prapory a nemohu. nemyslit na to zvláštní, hrdé sepovědomí, s nimt dnes od rána potkávali jsme se při prvním tom vstupu na území, jehož pány jsou Maďaři. M- lemi toho území vlak od rána přeletě! — po celé to cestě nebylo jediného strážního domku, ani zde, uprostřed puszty, na němž dnes novlála by uherská trikolora. A přemýšlel jsem o ledačem. I o tom, kte- rak to možno, aby vlaky jezdily po trati a vjíždě- ly do nádraží, když přece všude a na všem jsou nápisy pouze jednojazyčné... U nás jistě stal by se neštěstí, kdyby na nádraží vedle nápisu, řekněme Čelakovicě, nebylo taky rovnoprávně psáno světovým jazykem. „Czelakowitz“. Anebo vedle českého „Smíchov“ německy: „Smi- chow“. A zase přemýšlel jsem o čápu, kterak ten moudrý čáp tam stál vytrvale na jedné noze a čekal, trpělivě čekal. A zase v duchu viděl jsem bohatýrské postavy politikův našich mou- drých a osvícených, nadšených a zanícených pro práci ve službách národa, jichž společnému, svornému úsilí zajisté jednou, když ne hned. aspcň během příštích šedesáti let se podaří, pře- svědčiti vládu, že — Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že zde, na tě uherské pusztě, zjevuje se — Fata Morgana B. K.
Morgan Maďar Pešť Smíchov Morgan B