1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne II. března 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí eos
v Praze v adminisiraci
na maařeíe
na čtrrt leta . . . . 6 K -
s dvojí donáškou
na něeí
na divit leta . . . . 7 K 50
ve sliskách: 2 K soh
na naěsic.
Pošton:
va něse, . . . . . . R e0
na čtvrt lola
s drejí zlailko-
na měst
:::ke
na čtvrt leta
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Londýna, 10. března. (C. -B.
»Daily Telegraph« sděluje z Tjen-
cinu ze včerejška: Oddil Japoneů
dal se na pochod k řece Jalu. Ja-
ponci dobyli prý Fonnančenua
odrazili prý Rusy u průsmyku ta-
kunlinského. Japonci jsou nyní asi
70 anglických mil od Niuněvanu.
35.000 Rusů jest v Liaoyanu a
Haičonu silně opevněno a očekává
se tam bitva. Několik malých bitek
bylo již svedeno, při nichž Rusové
se ztrátami prý ustoupili. — Témuž
listu se sděluje (Jak již v odpoledníku
bylo zaznamenáno s jiné strany. Pozn. red.),
že Rusové zřídili v Inkau baterii
čtyřpalcových děl ve staré pevnosti.
Z Bělehradu, 10, března. (C. -B)
Zdejší list »Politika« uveřejňuje
provolání Ricciotta Garibalda k
Slovanům balkánského poloostrova
v němž tento vyzývá Slovany, aby
svorně se opřeli germánské nena-
sytnosti, jež následkem rusko-ja-
ponské války nabyla volné ruky
pro své výbojné choutky. Provo-
lání vyzývá Slovany, aby
zúčastnili se kongressu
v Benátkách, kdež má se
jednati o způsobu obrany
proti germánskému nebez-
pečí a aby s Garibaldem, jakožto
předsedou velké národní federace
»Pro Italia irredenta«, vešli ve
styk!
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Slovan
Garibald
Londýn
Tjen
Jal
Japonec
Bělehrad
Provo
Benátky
Ricciotta Garibald
Italia
7
article
ve Vídni boj
Vídeň
8
article
Překvapující obrat udál se včera ve sněmu
uherském: Mezi obstrukci a vládou Tiszovou
propukl mír! Tak z nenadání jako blesk
z čista jasna a zrovna když obzor jevil se být
zachmüřenějším než kdy před tím. Ještě včera
ráno nemohl nikdo říci, kdy asi bude sněmem
uherským povolen odvod branců z a minuly
rok, o letošním odvodu v Uhrách ani ne-
mluvě, neboť frakce Ugronova byla při svobodo
myslném jednacím řádu sněmovny uherské
i přes svou nečetnost s to, aby mařila ob-
strukcí svou dojednání rok staré předloby bra-
necké bůh vi jak dlouho ještě
Tisza odhodlal se tedy sáhnouti na jednae
řád sněmovny, ovšem způsobem zákonným. Po-
dal sněmu uherskému vládní předlohu zákona
na změnu jednacího řádu. Jakkoliv mělo to býti
provisorium platné toliko pro jeden rok, přece
Madarům připadalo každé osekávání svobod
sněmovny tak povážlivým a neblahým experi-
mentem, že nejen Košutova strana neodvislosti,
alébrž i frakce Apponyova byla odhodlána klásti
podniku Tiszovu nejhouževnatější odpor!
Otvírala se tedy vyhlídka na nové, prudké
a dlouhé zápasy o jednací řád, když včera
sněm uherský 238 hlasy proti 107 hlasům při-
Madar
Košutův
Uhry
řád sněmovna
9
article
pustil Tiszovu předlohu na jednací pořad nej-
blíže příští schůze, následkem čehož — dle
ustanovení zákona — všechny dosud po-
dané vládní předlohy (i branecká) mu-
sily býti vládou vzaty zpět. Avšak
jedva že tak se stalo, vyvstal za všeobecné po-
zornosti stařičký 70letý čestný předseda strany
neodvislosti posl. Koloman Thaly a jal se
tklivými slovy obě zápasící strany: vládu i ob-
strukční frakci Ugronovu zapřísahat, aby se jim
sželelo trpkého osudu ubohých vojínů reserv
níků, zdržených přes tři leta ve službě i ná
hradních záložníků, odňatých svým rodinám.
Kéž prý obstrukce zastavením boje ochrání
ústavu uherskou před škodou a vláda kéž od-
volá svůj krutý zpátečnický návrh na změnu
jednacího řádu i vrátí své zemi prospěšné před-
lohy opět na stůl sněmovny.
Slova váženého kmeta- vlastence neminula
se s hlubokým dojmem na všech stranácha
zraky celé sněmovny upjaly se na předsedu
ministerstva hr. Ištvána Tiszu, jenž za hrobo-
vého ticha prohlásil: Obdržím-li ode všech stran
jistotu, že se předloze o odvodu branců za rok
1903 nepoloží již žádný odpor, jsem milerád
ochoten odvolati svůj návrh na změnu jednacího
řádu a uvésii vládní předlohy znovu na jednue.
pořad. — Bouřlivé jásavé »Eljen« otřáslo sně-
movnou, Thaly podal za obecného potlesku
Tiszovi pravici a schůze odročena pro nesmírne
pohnutí všech poslanců na 10 minut.
Tiszův
Koloman Thala
Ištván Tisza
10
article
Po této přestávce vyvstal vůdce obstrukčn
frakce Ugron, aby jménem strany své oznámil
Odvolá-li vláda svou předlohu o změně jedna-
cího řádu, nehodláme my branecké před
loze z r. 1903 žádných překážek klásti. —
Podobně osvědčili se hr. Aladar Zichy za
frakci lidovou a hr. Apponyi za svou sku-
pinu, načež Tisza slavnostně prohlásil zpečetění
smíru, bera svůj návrh na změnu jednacího
řádu zpět a klade na stůl sněmovny opět pře-
dešlé své předlohy. Dávno prý již nebylo v
sněmovně uherské takové radosti vlastenecké
všiekni Maďaři jakoby okřáli z dlouhé choroby
vřele si ke šťastnému ukončení 14měsíčního
tuhého a houževnatého zápasu blahopřáli. Nevy
dobili si jím sice ještě maďarského velení, avšak
vymohli si za to v náhradu velmi cenné úspěchy
národní ve správě vojenské, jichž ovoce, až
uzraje, půjde Maďarstvu znamenitě k duhu. —
Aladar Zich
Apponyi
Tisza
Maďar
Něva
11
article
Uslyšíme na zejtří zajisté z Uher výklad a oce-
nění sensační té události, z něhož bude zdejším
rakousko vojenským kruhům asi úzko. — Zatím
co tedy Magyar Ország náhle a vesele vyvázl
z těžké a dlouhé krise ústav ni
— Cislajtanism vězí v ni až p
krk. Zatím co v Pešti dnes radost hýří — ve
Vídni samá zlosť a vášnivá nevraživost německá
proti národu našemu. Zatím co Uhry se ná-
vratem míru vracejí k sobě, aby se rychle opět
ve zdraví postavily na nohy, zatím za Lilavou
nadchází éra konsolidace a nového sbírání sil
proli Cislajtanii: zde vděk nezřízené panovač-
nosti, arroganci a nespravedlivosti německých
hegemonův a jim zcela oddané vlády německého
byrokrata a planého lichomluvce dra. Arnošl
Körbra, dostoupila politická mizerie a rozhára
nosť všech poměrův veřejných svého vrchole.
Jak skrovné, přímo beránčí povahy jsou
spravedlivé požadavky našeho národa, jichž vy-
plněním poetivým mohl by zde býti podobně
vykoupen a sjednán mír jako dnes v Uhrách.
Ale ne! Nežli aby se učinilo šestimilliono-
vému vzdělanému národu našemu prost ým
Magyar Ország
Uher
Uhry
Pešť
Vídeň
Arnošl Körbro
12
article
splněním příkazů zákona základ-
ního zadost, nežli aby se mu po-
ctivě vrátilo uloupené mu rovn
právo s němčinou ve státních úřadeeh
vlastí jeho, místo, aby se synům jeho morav-
ským, vycházejícím ze středních škol, zřídila
česká universita v hlavním městě Moravy, jako
se zřídila hrstce Němeů v Bukovině a jako se
povoluje právě hrstce Italů v jižním Tyrolsku
— ne, raději se dále a stále roztrpčuje ten
Rakousku tak věrný národ všemožnou týravost
a nepokrytým podpíráním jeho národních od
půrců, raději se mu činí přikoři za příkořim
schvál na schvál podle vůle a komanda jeho
nejzavilejších nepřátel.
A když takto odbývaný, urážený, týrany
národ náš se brání, když v odvetu a v sebe
obraně nezbytné klade vládě a parlamentuví
deňskému obstrukcí svou vytrvalý, přirozený
odpor, ejhle, pak ti gentlemani vídeňští prol
němu soptí a zuří, že prý on je původcem
vinníkem těch rozháraných, zbědovaných pomě
rův Cislajlánska, pak na něj svolávají bič
pomstu vlády, policii a vojsko, stav výminečný
a stanně právo, jako vždycky, kdykoliv se ráz
něji bráníval své záhubě. — Výborně poslane
moravský dr. Šílený odpověděl Körbrovi.
kde je národní terrorism, proti němuž
měla by státní autorita zakročit s veškerou
opravdovostí.
Italos
Körbr
Morava
Bukovina
Tyrolsko
Rakousko
13
article
Před německým nacionálním
terrorismem couvá od desítilet
autorita státní v Rakousku n
šikmé ploše hloub a hloub. Taaffe couvl před
terrorem německo-nacionálním 14. prosince 1889
když Plener bouřil až se okna vídeňského hradu
třásla, Badeni obětován terroru několika čet
Wolfem vedených vídeňských buršáků, národ
náš oloupen o rovné právo své k vůli terroru
německých furibundů, kteři docilili na Körbrovi
už i toho, že bez jich svolení nesmí se
nám státi v ničem a nikdy po právu. Toto
německé veto, povýšené na axiom vládní
— není-liž ono tím nejhroznějším nastolením
německo-nacionálního terrorismul
Nuže, jsme-li před rozhodnutím
— jak dr. Körber ohlašoval: pak po z o
Austrie, ať rozhodnutí to nestanes
pod diktátem německo-národního terrorismu! —
Z toho by nevzešel žádný mír, nýbrž věčný
hrozný boj až do — neznámal
Taaff
Plener
Baden
Wolf
Körber
Rakousko
Austria
15
article
Poslanecká sněmovna.
Sehůze 238
Poslanecká sněmovna.
Sehůze 238
Z Vídně, 10. března.
(Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Byl šum a hluk dnes ve sněmovně. By
tam ruch, bylo tam bouřlivo. Čeští poslane
stupňovali totiž obstrukci svoji prostředky tech
nickými. Přešli k obstrukci tak zv. chladné.
Možno však konstatovati, že právě to přivedlo
Němce, bývalé obstrukčníky, do největšího paro-
xysmu.
Do 1. hodiny četly se došlé spisy. Mez
nimi byl také pilný návrh posl. dra. Ryby o
prazvláštním chování se rektora vídeňské uni
versity, dvorního rady Eschericha. Posudek,
který se o něm pronáší v podání českém, jest
věru zasloužený. P. Stojan ze zapisovatelů byi
nejtrpélivějším. Zůstal na svém křesle sám
sám a čell a čell.
Němec
Vídeň
poslanecký sněmovna
Escherich
16
article
O 1. hodině také jeho lektuře byl konee.
Poslanci čeští vynutili pak několikeré hlasování
dle jmen o protokolování petic. Ze středu, kde
sedí Všeněmci a ze řad německé strany lidové
ozval se odpor proti nim. Poslanci Her z o
a Stein apostrofovali dokonce hojně obsazenou
galerii, by Vídeňáci české poslance prostě zabili.
Poslanci čeští nejsou ochotni takové výzvy, jež
obsahují zároveň urážky a hany, snášeti klidně
a žádali skrze poslance Aug. Sehnala dosazení
kárného výboru, který zejtra pronese svůj orte
ve věci té.
Bylo o 3. hodině, když na tribunu zpravo-
dajskou vstoupil dv. r. Ploj, aby jmenem
zvláštního výboru referoval o žádosti poslance
Dyka, by vyslovena byla nelibost posl. Irovi z
to, že předevčírem křikl na poslance české
»Bič na ně, samí zločinei!« Výbor důtku ne
navrhl. Jednak proto, že druhou polovinu to-
hoto výroku Iro vůbec popřel, jinak proto
že první polovinu vykládal prý v ten rozum,
že ji Iro minil jen obrazně, totiž v ten rozum
aby prý vláda odňala beneficia (!) českému ná
rodu a českým poslancům.
V rokování o tomto návrhu odbyl si po
slanec za venkovské obce královéhradecké svů,
debut. Dopadl humoristicky. Sněmovna se mu
bezpočtukráte důkladně vysmála. Není také divu
Výklady jeho byly směsí všech barev
Kdyby jiný byl pověděl, co řekl on, bylo by
to udělalo vážný dojem. Z jeho úst snad znělo
to komicky. Konáme svůj úkol vůči české ve-
řejnosti, podávajíce »řeč« jeho tak, jak ji řekl.
nezkráceně. Nemůžeme však potlačiti projev
svého nejhlubšího politování, že hr. Vojtěch v.
Sternberg prvého svého vystoupení na půdě
vídeňské užil k nezřízeným útokům na český
tisk a že tento útok učinil jazykem českým
Myslíme, že čeština jest statkem tuze cenným
než aby sloužilo urozenému hraběti jen k tomu.
by ostuzoval české noviny před forem vi-
deňským.
Stein
Vídeňák
Aug
Ploj
Dyk
Ir
Vojtěch
17
article
Jest to prazvláštní logika, pravil li, že mluv
německy proto, že jeho řeči česky promluvené
českými novinami se překrueují. Dosud mluvil
ve sněmovně čeští poslanci mateřským jazykem
aby dokázali před forem ostatních stran a ná
rodů, že ten jest úplně rovný a rovno-
cenný de facto, dle zákona a dle
jednaciho řádu s jazykem něme
ckým. Hraběti Sternbergovi bylo zůstaven
učinili po té stránce výjimku . ..
Mistopředseda českého klubu dr. Stránský
nebojí se říci Všeněmeům pravdu. Proto se
také na něj rozehnali, ba poslanec Iro byl b
se na něj vrhl, kdyby ho nebyl zadržel pos
August Sehnal a pořadatel Walz.
Politický dosah mělo rozpoznání morav
ského poslance, že stát kapiluloval před touto
stranou a pro ni na českém národě spáchal nej
větší příkoří, před stranou, kteráž ukázala se
velkou jenom v nadávkách a ve snižováníče
ského národa.
Posl. Herzog a Stein vyzývali Vídeňáky
by povraždili Čechy pouhým appellem na galerie
Jejich soudruh Vavřinec Hofer tak učini
v řeči. Ba tento Všeněmec měl odvahu vy
zývati Němce v říši, by provedli svůj úkol, své
poslání a vrazili Čechům na hlavy piklhaubny
Jsme tomu člověku za jeho upřímnost jen po
vděčni.
Sněmovna nedostala se dnes k pražádném
jednáni. Ani jediný pilný návrh nebyl vyřízen
natož popraven. Sněmovna jest tam, kde byla
včera.
V drobném prodejí:
renní číslo o sobě . . . zas
nzi
oddpolední
Ve flialkéch aa venkově-
ranní čí.la, . . . . . .
sdpolední.
. . . . . . . 3k
Iuseráty
platí se hotevě zapřed
Předplacení a lnserty přijímá ndmini-
strnee v Marlasské slicí č. s.
Tam uzeházejí se též rrdakee
tiskárna a vapedite „Národních Lšvt“
Lukepisy zo nerracsjí.
Sternberg
doktor
Stránský
Všeněme
Sehnal
Walz
Posl
Herzog
Stein
Vídeňák
Čecho
Hofer
Němec
národní Lšvt
18
article
Z Víduě, 10. března. (C. - B.)
Předseda hrabě Voltoz zahajuje schůzi o 11.20
hod. za skrovného účastenství.
Když konstatoval, že sněmovna je schopna usná-
šeti se, Čechové vcházejí korporativně do zasedaeí
síně, vítáni ironickým voláním »Heil« se strany le-
vice, nač Čechové odpovídají (Nepokoj.)
Předčítají se došlé spisy doslovně.
Pilné návrhy podali poslanci Ryba a spol.
o vyhlášce rektora vídeňské university dra. Esche-
richa. V odůvodnění se praví, že v této vyhlášce
spočívá pohanění českého obyvatelstva v Praze.
Rektor tím osvědčil, že není schopen říditi univer-
situ, na níž jest zapsáno rovněž tolik posluchačů
neněmeckých jako německých. Běží o událost, která
nemá s vysokými školami nic společného. Úmysl je
zřejmý. V Praze má býti národní zášť uměle ještě
více podnicena. Rektor neučinil svým časem pranic,
když ve Vídni příslušníky university napřed komili-
toní slovanští, pak klerikální a posléze židovští byli
napadeni brutálně holemi a klacky. Navrhuje se, aby
obsah a tendence vyhlášky rektorovy byly vzaty
v úvahu, pohaněné české obyvalelstvo v ochranu a
proti rektorovi vídeňské university zakročilo se co
nejdůrazněji.
Pilné návrhy ve příčině zmírnění nouze
podali poslanci Zázvorka a spol., Kubr, Prá-
šek, Staněk, dr. Pacák a König. Kutsche
a spol., aby vřadily se do rozpočtu na rok 1904
2 míll. K na podporu vodovodních staveb ve ven-
kovských obcích.
Voltoz
Čecho
Esche
Zázvorka
Kubr
Staněk
doktor
Pacák
König
Vídu
Praha
Vídeň
levika
Pratšek
19
article
Dotazy podali poslanci Karbus a spol.
o afléře pro porušení nedělního klidu v Chocni; —
Brdlík a spol. po zasahování justiční správy do
oboru působnosti soudních orgánů: — Pospíšil
a spol. po přidělení mužstva k vojenským zásob-
nám; —- Sylvester a spol. po ústavní kontrole
ústředních aktiv; — Choc a spol. po trestním ří-
zení zavedeném pro pražské události; — Kitti nger
a spol. ku podpoře domácího chovu koní, skotua
vepřového dobytka; — dr. Dyk a spol. po jednání
dopravního ředitelství plzeňského; — dr. Šilený
spol. po rozvržení výdělkové daně podníků povin-
ných veřejnými účty a jeho účinku na obecní hospo-
dářství a průmyslové závody: — S o kol a spol. po
nesprávnostech při zadávání zásob iňisndance VIII.
a IX. sboru.
Doslovné člení doslých spisů trvalo do 1 hod.
Potom předčitány peti ce.
Technická obstrukcc Čechá.
Karbus
Pospíšil
Sylvester
Dyk
Šilený
Choceň
20
article
Posl. Formánek žádá, aby 3 petice ze zemí koruny
české také dány byly do stenografického protokolu.
O protokolování navrhuje hlasování tajné. O tom pak,
zdali má být hlasování tajné, navrhuje hlasování dle
jmen, pro případ, že tajné hlasováni by bylo zamit-
nuto navrhuje o protokolování zase hlasování dle
jmen. (Velký hluk v levo.)
Posl. Stein: Strychnin nasypat Čechům, aby t
raca pochcipala.
Posl. Schreitter: Zavřete tu boudu a jděte domů.
(Souhlas Čechů a volání: To už přijde samo.)
Návrh na tajné blasování je doslatečně
podporován. Proň hlasovali: Čechové, Slovinci, Chor-
vali, Potáci, neodvislí Rusové a tolikéž Vlachově.
Posl. Herzog obrací se na plné galerie a volá,
ukazuje na Čechy: Řežle ty lumpy, Kradou nám naše
peníze z kapes! Vídeňáci! Měli bysle je zabit, pů-
jdou-li na ulici. (Obrácen k Čechům): Vy zlodějovél
(Hluk u Čechů a volání: Vy bezcharakterní chlape,
vy usvědčený denunciante, vy nepatříte sem, nýbrž
do kriminálu!)
Posl. Herzog: Moulu držte! Nebo venl
Posl. Choc (na místopředsedu): Pane místopřed-
sedo! Konstatujte, co zde Herzog řekl!
Posl. Herzog: Půjdete-li na ulici zabít vás. Kra-
dele svým voličům peníze z kapes. (Opětná nevole
u Čechů.)
Mistopředseda Kaiser: Uděluji posl. Herzogovi
důlku.
Posl. Herzog: Chci, aby vás (ukazuje na Čechy)
zabíli (Hllasy českých poslanců: Denunciante, denun-
ciante!)
Posl. Stein: Zabit vás všechny na ulici. (Trvalý
nepokoj.)
Koná se hlasování dle jmen o tajném hlasování.
Návrh na tajně hlasování zamítnut 97 hlasy proti
57 hlasům. Koná se pak hlasování dle jmen o návrhu
na protokolování dotazů. Tento návrh zamílnut 104
proti 7 hlasům.
Petice vdov c. k. úřadníků a professorů a sirotko
v Praze v příčině postavení na roveň vdov a sirotků
těch vdovám starým po návrhu poslance dra. Pantů-
čka bude dosrovně protokolována.
Posl
Formánek
Stein
Čecho
Rus
Vlachův
Herzog
Choc
Mistopředseda Kaiser
Čechy
Vídeňák
Praha
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jermak, objevitel Sibiře.
Slovo k dílu sochaře Antokolského.
Napsal dr. Ant. Šnajd a uf.
Chcete pocítit na chvíli sílu bohatýrskou.
sílu, pod níž „matka země se chvěje?“
Vizte majestát síly takové, ideál bohatýra
geniální vtělení mužné odvahy a podnikavosti —
vizte sochu „Jermaka“, dílo bohatýra dlá
tem, Rusa Antokolského.
Když bronzový ten kolos r. 1892 na vý-
stavě mnichovské v rohu zvláštní síně výstavn
se týčil, zdálo se, že slavný ataman, „conqui-
stador“ Sibíře právě z šera byl vystoupíl a přímo
k nám míři mocně vykročenou nohou .. . Slupaj
že ty! Z cestyí
Až zamrazující illuse pohybu mrtvé massy
Maně jste couvli před zjeveným obrem a před
skloněnou pádnou sekerou v ruce jeho, která
také jakoby se tetelila lačným životem.. . A bylo
vám, že země duní vůkol do dálky a chvěje se
blízko s vámi.
Jermak
Antokolský
doktor
Antonín
Rus
Sibiř
22
article
Jermak Timofejič —
Vůdce kozácké chasy, který s několika sty
mužů podnikl troufalý pochod do nezbádaných
krajů za Urálem, o nichž šla zvěsť, že tan
„země nejkrásnější a že zemi té konce není“
Plavil se proti proudu řek, slézal lesné hory, pro-
díral se e prosekával se nekonečnými, liduprázd-
nými „tajgami“ širé pánve tobolské, zimoval
v pustinách, při tom stále potýkaje se s malo-
myslnosti a zoufalstvím soudruhů kozáků. A po-
sléze střetnuv se s bojovnými poddanými chána
tatarského, o němž mu oznamováno, žeto
„první ear na světě a v jeho městě Sibíři že lidí
a zvěře jako hvězd na nebi“, pokořil důvtipně
hlavní sídlo chánovo Sibíř-Isker, a připojil pak
„korunu sibířskou“ k ostatním novým korunán
Ivana Vasiljeviče Hrozného, prvního „eara“
svaté Rusi. Sám zaplatil „výboj“ smrtí ve vlnách
prý Irtyše.
Antokolského Jermak!
Postava titánská o mohutné hrudi. Jakoby
s tělem srostlý je tuhý ten prostý ústroj, jimž
se vůdce opatřil proti nepohodám cesty, proti
*) Práce, zaslaná k soutěži feuilletonů, se zřením
však k výslovným podmínkám konkursu (českost
Red.
átky), postavená »hors concour«.
Jermak Timofejič
Vasiljevič Hrozný
svatá Rus
Antokolský Jermak
Irtyš
Reda
SibířIskra
23
article
zimě a bouřím, proti dravým šelmám i proti lsti
střel nepřátelských: obuv těžká, kyrys účelně
prostý a na hlavě šišatý kalpak s pokrývkam
uší... Tak vystupuje jako uprostřed roz-
lehlých, sněhem krytých, neprůchodných lesů
drsných skal, uprostřed obrovské, člověkem ne-
dotýkané přírody, jejíž mohutný dech stejně nás
zaráží jako postava Jermaka Timofejíče sama.
Ten pružný krok! A soběstačnost — lva.
Da zvláštní fysiognomii krále pustin obráží ná-
padně Jermakova tvář — tím trochu šikmým
obočím, ponüře přimhouřenýma očima, silným
tupým nosem i ústy širšími, jež nepoddajně jsou
stisklá mezi chumáčovitým vousem
— „Stupaj, že ty!“ —.
Couvajíce, v sebe se krčíme na chvíli — —
Tak kráčí v bylinách ruských Svjatogor,
jehož „země sotva unáší“, tak Samson, tak oráč
Mikula, tak bohatýr Volga Svjatoslavič se svoji
družinou ..
Jede bohatýr vyšší lesa stojatého
hlavou zaráží v říši mraku běhutého —l
Slyšíte jasně ty rhytmy, jež vyzpěvuje
„skazitěl“ z lidu ruského — ze sochy mistrovy
A začínáte chápat fantasii lidových pěveů
ruských, kteří v proudu starobylého vypravovaní
nezarážejí se ani před kyjem, těžkým šestnáct
set liber, jejž nosil silák Ilja, ani před počtem
40.000 zbojníků, jež najednou skolil týž rek
z Muroma ..
Jermak
Timofejíč
Jermakův
Samson
Mikul
Svjatoslavič
Ilja
Volha
24
article
Jste již strhováni v geniální tvůrčí sen
Antokolského, poeiťujete jeho tíhu i krásu, jste
zajatci jeho — více nemůže žádné umělecké
dílo vám podat. Poeta může pak odstoupiti: vy
sami přemýšlíte o Jermakovi, představujetes
jej, dovytvařujete si jej, prohříváni jeho cítěním,
vzlýčeni jeho myšlením!
Jaké tvrdé, okoralé tělo to na nás! Ale
jak teplé, horoucí zároveň! Větry jej ošlehávají,
mrazy roztrhávají, lítice z kořen chtějí jej vy-
mknouti, ale stojí pevně, majestátně, široko
v zemi rodné, hleďte — věru, oživlý peň obrov-
ský sibířských tajg! Nohy — sloupy, paže —
blesky, Perunem zdržovaně!
Jaký jiný pocit životal
Takovým trupem a takovými údy neprolév
se jen — krev, proud a žár slunce pociťujeme.
Pociťujeme divnou, kypicí mízu životní i přes
kovový kyrys, drátěný a plátovaný, zakrývajíeí
hrubý kožich Jermakův na hrudníku, plecích
bedrech...
Dotčení a prohřáti silou obra bobatýra, tu
šíme, proč Jermak Timofejič, „tento sok Pizza-
rův a Kortezův — sveřepých conquistadorů
Ameriky — zůstal héroem pravoslavné církve
a ruskému lidu.“ A nedivíme se také, že ná-
rodní píseň ruská přenesla tuto historickou
osobnost, „nad jejíž hrobem zázraky se dály
ze 16. století až i do báječných dob slunečk
Vladimíra... Vždyť i sibiřšti Tataři, kteři
z blízka poznali nezhroženého atamana kozáků
mocného bílého cáře, obetkali bytost jeho
mythy!
Antokolský
Jermak
Perun
Jermakův
Jermak Timofejič
Vladimíra
Tatar
Amerika
25
article
Uctívání hrdin jest odvěkou mravní potře
bou lidstva; ba v něm bývá i základ každého
nového náboženství
Člověk tvoři si hrdiny ovšem podle svých
ideálů. Ale z ideálů poznáváme nejniternější by
tost člověka, nejvlastnější jeho cenu, totiž jeho
mravní povědomí.
Nuže, jaký je ruský lid, který uctívá Jer
maka Timofejiče — jaký je v jádře svém? A ja-
kým je ruský umělec, který přiblížil se ke skrý-
vanému jádru tomu, poněvadž ví — jako posvě-
cený básník národa, tlumočník jeho citů —
„kde národ srdce má?
Po tluku vlastní hrudi, která nám dílem
Antokolského podivůhodně jest rozzářena i osví-
cena, to poznáváme ..
Vždyť jako vnuknutím nějakým uvědomu-
jeme sobě před elektrisující tou sochou, co že
může býti v tělesné síle, hrdinské odvaze, v mo-
hutném sebevědomí — tklivé krásy. Ano, milo-
vati můžeme toho tvrdého muže, který dovede
zahlaholit po tuřímu, ba třeba i zasípat po ha-
dímu —! Neníť to síla brutálná, co na nás ze
sochy Antokolského dýše, síla, nevážící cizího
utrpení, jdoue za vlastním sobeckým eílem . ..
Ani pušky Antokolský Jermakovi nedal, jen
— sekeru. Ne vojáka, ale hrdinu zobrazil. A t
hrdinu výbojce nové země, kde příroda sama
nejtěžší mu překůžky házela, kde v pravém
smyslu slova musil prosekávati si cestu v před.
Cestu dlouhou a nebezpečnou. A prosekal ji. Dal
národu svému novou zemi a cestu k Velikému
oceánu. Zbraň střelnou, tento historický atribut.
socha Antokolského tedy nemá.
Změkčilosti tu také neznamenáme, ale
ovšem sebevědomí athlety. S gracií spočívá le-
vice na hrubém opasku, co pravice v půli ruko-
jeti obezřele třímá dotčený rubací nástroj ..
Antokolský
Antokolský Jermak
26
article
Vůči tomuto majestátu síly, která přodevšín
Vůči tomuto majestátu síly, která přodevšín
— sebe přemáhá, sebou vládne, jak ubohými
rozmařilými, ba pitvornými jsou všichni ti pro
slavení athletové antičtí, pouze pískem paléstry
tužení nebo k veřejnému zápasnictví zvlášť ži
vení, již výtvory Polyklétovými začínaje a Gilyko-
novým Herkulem konče!
Neniť jediné nápovědi v díle ruského mistra
že by Jermak po dokonaném díle, po dosaženém
velkém cíli chtěl snad — jako vítěz ve hrách
— žíti sobě, chtěl užívat... K takové metěty
vážné oči nejsou tak ponuře sevřeny a pevně
upřeny!
Spíše napovídá nehorázný zjev tvrdými, dol
ními partiemi obličeje, které mohutnosti vůle
vyrážívají, pak chladnýma, ač bystrýma očima,
že to — stranník určitého názoru, jak svět mě
by býti spořádán, zanicenec morální, jemuž
všední radosti životní jsou buď lhostejny nebo
nesrozumitelny a jemuž právě překonávání roz-
košnického sebecitu největší jest rozkoší životní
Ano, vladař zejtřejší hlásí se z pyšné postavy
ale vladař-sluha ovládaných, organisátor. —
Nápovědi výtvarníkovy mohou ovšem být
jen — výtvarné. Sochař nemá — mimo pojme-
nování díla — slov, nemůže býti „literárním“
má jen všeliká držení a hnutí těla, výrazy tváře
oděv a různá příslušenství k němu, „atributy“
samé — viditelné věci. Ale těmito prostředky
vnitřní formy umělec buď vládne nebo si jen
hraje, a podle toho rozeznáváme mistry a —
hračkáře.
Polyklétový
Jermak
Gilykonový Herkules
27
article
Ovšem i vážný umělec může — podřim-
nouti. Zesnulý náš Václav Kavka, autor „Opu-
štěné“, „Žižky“, „Prokopa Velkého“, který žil
na Rusi, pokusil se také o Jermaka (není m
známo, zda po Antokolském). „Světozor“ svého
času přinesl obraz jeho sochy. Kavkův „Jermak“
— sedí, skoro zavalen těžkým oděvem, me
mezi koleny, jakoby odpočíval nebo vypravova
o přestálém utrpení. — Vzpomeneme bezděky
starého generála (až na hluboký, procítěný výraz
tváře !)
Antokolského Jermak vskutku — dobývá
Sibíře. A dobývá jí ke cti ruského národa, zápasí
s přírodou. — Nebere nikomu ty osamělé
hvozdy a pusté cesty, které ještě — nikomu ne-
patří.
A sám s sebou zápasí. — Vizme, jak prsa
jsou vzedmuta, hlava jak vztýčena a oči úsilně
v před, k cíli upírány! Neníť velkého vítězství
bez velkého — sebepřekonání. Ale statečný ata
man nepovoluje chabým pocitům nedůvěryv
křehkou tělesnost. Jako bychom jej slyšeli po-
učovat „rebjata“, váhající soudruhy: „Čím dříve
strachu se zbavíme, tím bude lépe.
A jde první v před, do nejtužšího, snad
v ústrety výbojné šelmě. — Ta prsa jsou na-
sazena jako za terč a štít! Opravdový vůdce,
smělý iniciátor, který řídí — příkladem. Jeho
„rebjata“ jsou někde daleko za ním, snad ani
netuší celou tihu nebezpečí... Vždyť knok
Jermakův je tak pevný, tak skoro — veselýl
Ovšem, rty tvrdě jsou stisklé, až hranatá dolní
čelist i mezi chumáčovitým vousem markantně
se rýsuje. Smrt snad číhá ne ze dvou očí, ale ze
sta skulin... Kdeže všude mohou býti zaple-
tena osidla smrti?!
Kavka
Žižek
Prokop
Velký
Jermak
Antokolský
Kavkův
Antokolský Jermak
Sibíř
Jermakův
Rus
Světozor
28
article
Ty oči Jermakovy se dívaji v nejvážnější
záhadu, tajemství života, ale — netrnou před
ním. Ať kdekoli muž ten padne — třeba stržen
ve zhoubu prostě velkou rukou té přírody, jejíž
klíd vyrušil — zemře jako rek! To cítíme —a
hruď naše se rozhořuje i zachvívá božským ta-
jemstvím — síly. „Jermak stoupá v před, pře-
svědčen o něotvratimosti svojej sudby —“, jak
poznamenal k soše Antokolského vydavatel foto-
typických snímek jeho děl, Bulgakov.
Tak má dilo ruského mistra, hrdinská ta
epopej jedinou postavou podivuhodně vyzpívaná,
svůj vzrušující úvod, svůj velkolepý průběh
i úchvatný konec tragický. Na všecky olázky, jež
vzbudila a mohla vzbuditi, také — odpovídá.
A jiného, než právě těchto otázek, vlastního
úkolu svého, se nedotýká.
Hle, umělecké dílo, na němž lze demon-
strovati — celou esthetiku! A při němž lze
i ethiku vykládati. Sestředění všech prostředků
formy ku pevnému sevření velké idey, aby zá-
roveň široké obzory na vše strany se otvíraly,
jakého jsou schopni jen umělci prvého řádu,
bohatýři duchem i citem, objevci nových světů
— morálních!
Ano, čím by nám byl „Jermak“, socha sebe
živější, sebe vyrovnanější postavou a sebe pů-
vabnějších „linii“ či „ploch“, kdybychom neod-
nášeli si z ní — osvícení mysli a povznešení
srdce? „Odmyslete si vznešenou myšlenku
Michal-Angelovu a sláva Sixtiny ztratí se v po-
pisu ramen a kolen!“ —
Ale — jiná otázka: Byl Jermak Timofejič
vskutku takovým, že si zasluhoval mnohaletého
studijního úsilí a vášnivé práce velkého uměleer
Jermakův
Jermak
Bulgakov
Angelův