Strana 2. Číslo 328.

KATO

Dne 30. listopadu 1902.

přinášejí karlkatury, jak prý se při obrácení židů ne- chávají obalamucovatl. Amerlcký Yankee nevěří židu, I kdyby se před ním krájel, on dobře zná jeho lakotu, jeho odpor k všeobscnému dobru přispívatl. Daes již záclona ze židovských kšefsů, kterou židovské listy nad nimi prostírají, je stržena; dnes se ví, že židům nevyrovná se na světě žádný národ, kromě Arménů a Řeků. — Žid — píše Whlte v knize již uvedené — je nedostlženým mistrem v zakládání akclových spo- lečností, v podvádění publika umělým vyháněním bezcenných státních obligací, mistrem v hypnotiso- vání akclonářů, že z ničeho lze veliký profit udělatl. Jakožto lakotní soutěžníci na světových trzích vyvlnuli židl nepřekonatelné schopnostl. Ze všech firem v Johannesburgu — (Transvaal) — které z prodeje akclí nesmírného zlsku měly, byly až na jednu všecky židovské. Lídé, kteří v jednom roce stali se milllo- náři, jejichž bohatství i přl velikém hýření denně roste, musejí vzbuzovati odpor a hnus. Čím více šlrší publikum dovídá se o úskocích a potměšllostesh bur- sovních židů, tím více hořlavé látky přibývá a tu mnohdy dostačuje nahodllá jiskra k vellkému požáru.

Davy velikými fínančníky ožebračené nebudou rozdílu člniti mezl vlnnýml a nevlnnýml; židl mezi sociálníml demokraty nebudou moci zachrániti sebe, neřku-li své příbuzné a vlády, kteréž opomenuly moudrýml zákony různé stavy naproti židovským praktikám brániti, budou velice litovati, že nechávaly se vysokými fi- načníky zneužívatl. — Světová finance — dí White — jest pouze jiným jménem žldovské finance. Od doby bankovního domu Baringa nebylo ještě mezlnárodní banky křesťanské. Mezl těml, kteří v jižní Afrlce veliké bohatství si nahromadili, není jedlného jména křesťanského Johannesburg jest an- glicko-židovským městem. Pochod velikých židovských domů za ukořisťováním jmění celého světa vzrůstá v postupu geometrickém. Den není již daleký, v němt národové poznají, že všecken majetek náleží Israeli, že demokracie nevědomky pomáhala židovskou nad- vládu zakládati a že národové ztratili schopnost, svou samostatnost si uhájiti, — Tak doslovně Angličan White. Možná, že v něčem přehání. Třeba tu uvášiti, že Rusko svou protižidovskou polítiku provádí bez ohledu na Rothschilda a estatní finanční velmoci, čímž dokazuje, že peníze přece nezmáhají všecko. To je ale jisté, že národové ze své ospalosti pozne- náhla se probouzejí, síly sbírají a naproti allanci žldů aliance své staví. Zajlsté, že tolíko úzkým se spojo- váním, mohou doufati v unlknutí hrozícímu ka- talysmu.

Zprávy politické. V Praze, dne 29. listopadu 1902. Starý zkušený politik český zaslal nám zajímavý příspěvek k rozluštění jazykové otázky pod násvem: K čemu tolik paragrafů? Pan mi- nisterský předseda Körber vytasll se zase s novým dlouho očekávaným návrhem zákona o užívání obou jazyků, českého a německého v úřadech království českého a snad 1 markrabství moravského, o vévod- ství slezském ovšem není ani řeči. Chuděrka, co pak

si nalámal hlavy a napřemýšlel a konečně vylíhlo s z jeho ustarané kotrby něso, s čímž není spokojen aní Čech anl Němec. A přeca k čemu tolik para- grafů a tolik lámání hlavy, když je věc zcela jedno- duchá a lehounká, a není tu třeba ani tolik psra- grafů, co je prstů na jedné ruce. A ještě více dl- víme se mladočeským státníkům a máme jim za zlé, ne že dělají opposící a hrozí obstrukcí p. Körbrovl, nýbrž že už dávno nevytasili se se svým návrhem zákona o užívání jazyka českého a německého v krá- lovství, na Moravě a ve Slezsku. Ciceme p. Kö:brovl i Mladočechům posloužiti tímto návrhem zákona: Zíkon o užívání českého a německého jazyka v království českém, markrabství moravském a vévod- ství slezském. § 1. Český a německý jazyk jest v království českém, v markrabství moravském a ve vévodství slezském ve všech úřadech rovnoprávný a rovno- cenný. § 2. Ve všech úřadech politlckých, soudních, finančních, obecních a samosprávných užívati se může jazyka českého a německého a každé podání vyřídí se v tom jazyku, v kterém bolo učiněno. § 3. Provedení zákona ukládá se veškerému ml- nisterstvu. Toť celý zákon. Může býtl něco spravedlivěj- šího? Podá-li se něco v jazyku německém v Praze, v Kolíně anebo v Táboře, vyřídí se to v jazyku ně- meckém. Budou z toho míti nějakou škodu Čechové? Nikoli. A podá li se něco v Caebu, Teplicích, Karlo- vých Varech, Llbercl, Trütnově a Kramlově a jinde česky a dodání to se česky vyřídí, mají z toho ně- jakou hmotnou anebo morální škodu Němcl? Nikoll.

Proč si láme hlavu p. předseda Körber a páni Mlado- češl jako kuňkalové otálejí podati takovýto návrh návrh proti Némcům? Ale, panečku, co tomu řeknou byrokraté? Zejména němečtí? Jedí chleb z mozolů lidu českého i německého, ať mu slouží tedy v ja- zyku českém a německém po celém království a mar- krabství, a ve Slezsku. A který byrokrat to nechce dělat, ať se učí ševcem a u kopyta a vérpánku můte brebentit třeba čínsky nebo malabarsky. Nákaza z Rakouska v Německu. Parla- mentární über, vlastně unterbrettl začíná do- mácněti i v berlínském sněmovním tyatru. »Schuft«, »Hund«, »Elnbrecher«, »Räuber«, Taschendlebe«a jiná šťavnatá slova lítají tam z úst poslanců jako by to bylo ve Vídni. Jeden poslanec kotrmelcuje se schůdků k předsedovi, volání k pořádku ztrácí se v ohlušné vřavě a divák nabývá dojmu, jakoby se nalezal kdesi na předměstské ulíci. I to divadlo měll tam, že viděli »posterlora« utíkajícího předsedy, nevě- doucího sl rady. Že by se něco podobného mohlo dítl v říši bázně Boží a dobrých mravů, k níž my ubozí Rakušané až dosud pohlíteli s jakousi zbožnou bázní, kdož by se byl toho nadál. Kterak se nám tl nadělo- věci v Berlíně útrpně pošklebovali, ale tu najednou jakoby za jejich zády někdo zapálil bombu, z níž vyletěla spousta nejsprostších nadávek. Nyní spíná I předseda berlínské sněmovny ruce a diví se, jak ten bacillus nadávek z Vídně do Berlína se rozšířil. Nadávky v berlínské sněmovně mohou ostatně člniti nároky na origlnalitu. Celní předloha nazývá se tam sazbou chlebových vuchrýřů. Sněmovní ovzduší v Berlíně zapáchá rozhodně hantýrkou ro- šťáků Ukázalo se, že v Berlíně sociání demokrati 1 co do nadávek důstojně řadí se k svým kolle gům

ve Vídní. Židovské listy vídeňské — »Neue Freue Presse« — statečně přizvukují socláním demokra- tům německým naprotl sněmovní většlně a chválí je za jejich obstrukcl. Minorita chce příjetí celního tarifu en bloc překazlti za každou cenu a proto se snaří, aby parlament na provaze obstrukca zardousíla G tomu jen řekne císař, jenž při pohřbu Kruppa vellce se rozhorlil na soclální demokraty, kteří mu teď zaná- šejí obstrukci do sněmu. Dle všeho vítězství většlny nebude v říšském sněmě snadné. Proti návrhu přijetí celní předlohy šmahem hodlají hlasovati nejen strana svobodomyslná, ale i Poláci, Hanoverácl, antl- semiti a šest hlasů naclonálně-liberálních, k nimž prý hodlá přidati se též místopředseda Büsing a prlne Schönalch- Carolath. V dnešní sněmovní schůzi prohlásll předseda hř.

Ballestrem, že v zájmu důstojnosti sněmovnya svobody slova členů obnovuje stávající nařízení, dle něhož prostranství kolem tribuny musí zůstati volno. Na schůdkách tribuny a kolem stolu předsedy stojící poslanci odešli pak na svá místa. Na to mluvil Stadthagen proti přípustnostl Kardorffova ná- vrhu, ale jen málo poslanců ho poslouchalo, nebot veliká část členů většlny odešla. Posl. Barth pravil, že by to svobodomyslné sdružení považevalo za nej- větší svou čest, kdyby nejvíce k tomu přispělo, aby celní tarif padl. Na to polemisoval s Richtrem, jemuž vyčetl, že dříve sám obstrukci doporučoval. Bebel zvolal do toho: »Richter zradil menšlnu!« Na to Rlchter rozvzteklen zvolal: »Tento výkřik jest. hanebný!« Bebel byl za svůj výkřik volán k po- řádku. Barth praví na konec, že lid musí býti otázán, chce-li tento tarf nebo ne. Na to navrhl Sin- ger odročení a mezi tím, co všichni ostatní soclální demokrati edcházeli, vyslovil pochybnostl, je-li sně- mevna schopna k usnášení. (Vellké pohnutí v pravo a v centru.) Předseda hr. Ballestrem, jenž po- chybnostt Singrovy sdílel, odročil poradu na pondělí.

Elsasko -lotrýnská strana středu. Ve schůzl volebního spolku lidové strany ve Štrasbufku, navštívené asi 600 osob, usneseno bylo jednohlasně přimknutí se ke straně středu. Resoluce celým spolkovým výborem schůzi předložená a schválená zní: »Volební spolek lidové strany prohlašuje se pro založení elsasko-lotrýnské strany středu. Prohlašuje se za štrasburský spolek středu a ukládá svému před- sedsednictvu, aby připravilo příslušnou změnu stanov. Spolek prohlašuje zároveň, že jest ochoten, jíti ruku v ruce se stejně smýšlejícími říšské země, kteří v této věci přijímají stejný program.« Ke kulturnímu boji ve Francii. Obecní rada v Bordeaux se usnesla, že přimluví se za kladné vyřízení žádostí, jež podaly za schválení ná- sledující náboženské společnosti: Školní bratří mate- řince v Plvermalu, Sestry moudrosti a Šestry Nepo- skvrněného početí, kteréž mají různé osady ve městě. Za to usnesla se táž obecní rada, aby zamítnuty byly žádostl Dominikánů a Maristů. Ale osady těchto prokázaly, že zabývají se dobročinností zrovna tak jako duchovní správou, následkem čehož dlužno jest nakládati s nimi nejlnak, než-li jako s Frantlškány, jimž bylo schválení uděleno. Obecní rada přikázala jejich žádosti zvláštnímu výboru. — Vláda usnesla se dáti povolení těmto kongregacím: Milosrdným Bratřím, Clsterclákům, Trappistům, Bílým otcům alžírským afrlckým míssionářům v Lyoně. Naproti tomu usnesla se vláda všem kongregacím, zabývajícím se vyučo-

myšlení toto je přimo hrozné, ono dohání ke vzpouře, k násilí, k anarchli. Nic na světě není způsobilé mysli poctivé chu- diny tak roznítiti, jako donucovati ii prostředky ná- silnickými, aby svým statečkem ručila za — zloděje. To neobmezené ručení je monstrum, je nej- krutější ranou na právní clt lidu. Lid ten doma se dře, strádá a střádá, a donáší své úspory jakožto splátky do města do rukou — hýřllům, o je- jichž řádění nemá ani tušení, a pak lid ten odsuzujte, aby neobmezeně ručil za neobmezenou krádež. Z těch tisíců, kteří se podepsali na kus papíru, na němž za- vazují se k neobmezenému ručení, sotva jeden měl tušení, že by mohlo dojíti ke konkursu následkem svrchovaného šlendrlánu a úžasné nedbalosti. Neběží tu jen o ty ztracené miliony, nýbrž o statky mnohem větší, o uražení, o potlapání právního citu lidu. K náhledu tomuto přidal se i dotyčný soud, jenž nedopustil, aby při oné venkovské záložně došlo až k tomu, aby chuďas vyháněn byl ze své rodné chaloupky. Došlo tam k vyrovnání se na 13 proc. Zde skutečnost ukázala, že neobmezené ručení ve všech svých neblahých důsledcích je holou ne- možností, je absurdností, je attentátem na zdravý lidský rozum, na veřejný sociální řád, jest slovem anarchlí. Představme si venkovana svrchu vylíčeného, že by byl přišel k oné záložně s prosbou o půjčku. — Upozorňji vás — řekli by mu dříve, ž zde máme neobmezené ručení. — Víte, pantáto, c to je? —

— Jak bych to věděl. — To je tak: všíchni za jednoho a jeden z všecky, rozumíte? — Rozumím, kdyby záložna se propadla, toho ale Pán Bůh nedopustí. Jinak ale, když se bude dobře hospodařiti, nemůže se nic státi. Proč bych tu neobmezeně neručll ? — — Jsou 1 jiné případy — byl by poučován dále, — že by někdo záložnu zde vykradl? — — Od čeho pak jsou strážníci, zde páni — úřednící? — Dejme tomu, že by právě títo záložnu vykradli ? — Prosím vás, pane — vy sl ze mne dělát blázna, což pak by sl mohli za úředníky vzíti zloděje? Ale dejme tomu, že by ji úředníci rozkradll. Chtěl by ste i tehdy neobmezeně ručiti? Co by asi udělal venkovan? Sebral by se a utí- kal by, seč by ho nohy nesly. Předpoklad, že by záložna mohla býti vykradena od svých úřadníků, je tak absurdní, že nikomu ještě při dlužení se peněz v záložně nenapadlo, jej jako možný připouštěti, ačkoliv případů těch již mnoho se stalo. Kdokoliv kdy za člena záložny takové se pod- pisoval, neměl ani pomýšlení, že má co člniti se zlo- dějl; kdo své úspory do ní vkládal, neměl tušení, že úředníci o vklady se hned za tepla rozdělují. Je to vlastně contradictlo In termino, záložna pak stává se rozkladnou, ona přeštává býtl tím, čím býtl

měla, přestává tu i neobmezené ručení, aspoň podle zdravého lidského rozumu. Na lodích v šlrém moři stalo se již často, že námořníci spikli se proti kapítánu, že ho svázali a že přebarvili se na námořní loupežníky. Néco podob- ného stalo se i na lodí svatováclavské. Úředníci pře- barvili se na lupiče a uloupili všecko zboší, nalézající se na lodi, jež náleželo vkladatelům. Rozdíl však mezi piráty námořními a těmito je ten, že tito pluli pod původní vlajkou dále — nikoliv na pustém mořl, nýbrž v lidnatém městě, aniž by se byl kdo odvážil je zadržeti a loď jim prohlédnouti. Sám kapitán stal se jejlch strohmanem, jenž v kněžské říze je svou auto- rltou kryl. Když hned o národoplsné výstavě od policie bylo vyřčeno odůvodněné podezření, že na lodi nalézají se lupiči, tu kapitán měl tolik drzosti, podezření to hrubě odmítnouti. Kdož ze členů mohl si troufati na luplč- ství to poukázati, když se každému vyhrožovalo soud- ním stiháním? A tak ubozí členové neměli jiného práva, nežli — neobmezeně ručltl. Zlodějské krysy opanovaly loď. Kterak krásně měly to na té lodi zařízeno! Kradly jak chtěly a za- nášely kam chtěly, ale nikdy nepodroblly se důkladné revisl. Který pak zloděj nechá si líbiti revisl. Byl by blázen! Kterak se uměli se svým kapitánem uraženě tvářiti a vyhrožovati soudem, kdyby byl někdo jen mallninko opovážll se o jejlch poctlvosti pechybovatl. A nyní, vy vkladatelové traťte, a vy členové ne- obmezeně plaťte! Že se něco takového vůbec státl mohlo, nad tím pozastavuje se lidský rozam.