2
masthead
V Praze, dne 13. ledna 1900.
Praha
5
article
Redakce, administracea
expedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200 —- II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Praha
Pštrossův ulice
6
article
KATUILKÉ Ll
KATUILKÉ Ll
Nezapečeténé reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šest
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslo za8
Telefon redakce č. 1126.
7
article
Předplatné pro
s donáškou d
domu
2.80
měsíčně . . . ..
8.40
čtvrtletně . ..
celoročně . . ..
38.60
Pro tuzemsko
oštou:
měsíčně . . . .
čtvrtletně . ..
K 36.—
celoročně . . .
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . ..
celoročně.... K 48.—
po Ameriky, Francie.
Švýcarska, Italie, Bel-
zie, Anglie a Ruska:
3.20
Štvrtletně . . .
... K 52.80
celoročně
Telefon redakce č. 1126
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Bela
Anglie
Rusko
Italia
Štvrtletně
8
article
Slunce vychází v 7 hodin 57 minut ráno.
Slunce zapadá ve 4 hodiny 21 minut večer.
9
article
Sobota:
Sobota:
Sv. Leoncius, biskup. — Sv. Veronika, panna.
40hodinná pobožnost v chrámu Páně u svatého
Františka u Křižovníků od 11.—15. ledna.
Veronika
svatý František
10
article
Jmění mrtvé ruky.
Jmění mrtvé ruky.
V Praze, 12. ledna.
Židovský a s ním spřátelený tisk hledá stále
příležítosti, aby dráždil lid, jak potřebuje stále
nových a nových dřáždidel labužník a lahůdkář,
aby svoji chuť k jídlu stále se zmenšující opět
přivedl v závratnou výši. Říšská rada byla odro-
čena, a proto není látky, která by poskytovala
svobodomyslným a socialistickým novinám hojné
látky ke štvanicím, proto spustí tedy na kněze.
Na kněze se všecko sveze, tvrdí se docela právem.
A není-li nových dráždících prostředků, obnoví se
jednoduše staré, opepří, posolí, dá se jim nový
nátěr — a bílí otroci pochutnávají si výborně na
této židovské pečeni, která může býti pro »goimy«
třeba treife — porušená Křesťan všecko poslušně
sní, co mu Ipředloží jeho nenahraditelný osobní
list, obsluhovaný syny nevděčné země zaslíbené.
V posledních dnech proletěla nepřátelskými
nám listy od přední vídeňské židovky, která udává
takt, až do posledního venkovského hafánka, jenž
na povel její se dá do štěkání, opět zpráva
o jmění mrtvé ruky. To je vždy vděčná látka, po-
něvadž tím židovští žurnalisté odvrátí nemyslící
lidi od posudku majetku židovského, který byl
nabyt bez práce a způsobem nepoctivým. Taková
hesla se vpouštějí mezi nejširší vrstvy lidu, aby
tento byl naplněn záštím proti katolické církvi,
aby jí těch peněz nepřál a raději aby je dala roz-
děliti mezi štváčské agitátory, kteří nesejí ani ne-
žnou, přece však tyjí z hlouposti a nesoudnosti
přečetných křesťanů.
Křesťan
Praha
11
article
Odvolávají se při tom na výpočty c. k. sta-
tistické komise ústřední z nejnovější doby, aby
dali svým štvanicím jakýsi zákonitý podklad.
Vizte, zde máte kapitalistickou církev, která by
mohla činiti skutky milosrdenství; podle příkladu
zrádného a lakotného Jidáše kroutí pobožně očima,
a jako tento litoval peněz, které stála drahocenná
masť, již vylila na nohy Spasitelovy kající Mař.
Magdalena, tak také tito pokrytci zakrývají svou
zášť ke katolické církvi zásadami lidumilnosti a
volají: Škoda peněz mrtvé ruce věnovaných, mohli
by býti poděleni chudí, a kněžstvo by mělo vstou-
piti do šlépějí zakladatele církve a apoštolů, kteří
chudobu svojí na odiv stavěli a tvrdili, že jejich
království není z tohoto světa.
Tito fariseové zapomínají, že doby a poměry
se změnily, a že by nemohl nyní kněz choditi bos
a s roztrhaným šatem, poněvadž by to nebylo po-
važováno za odložení veškeré marnivosti, která se
nestará o tělo, nýbrž bylo by mu to vykládáno ve
zlé, tak že by se stal pouze terčem posměchu zlo-
třilé chásky a příčinou pohoršení u lidí dobrých.
Magdaléna
Škoda
12
article
»Statistische Monatschrift« přináší přehled
jmění »mrtvé ruky«, z něhož vidíme, že katolická
církev v Rakousku má majetku 509,416.968 zl.
Na první pohled je to dojista číslo vysoké. Ale
pohlédněme zevrubněji na tento počet a pak uznáme,
že vlastně naši nepřátelé bez příčiny závidějí církvi
tohoto majetku, kterého nabyla poctivě, právně a
zákonným způsobem, tak že v té věci ani nejza-
rytější odpůrce nemůže nám vytýkati nesprávnosti,
aby s hanbou neodešel se svým utrhačným jazykem,
odkud byl chlubně jako rytíř bez bázně, avšak
s hanou vyšel.
Od tohoto počtu dlužno nejdříve odpočísti nad
160 milionů na církevní stavby, zejména kostelya
jich správu. Tu však se ohlásil jeden mudre v li-
berálním listě a volal: vždyť tato cena je trvalá a
nese užitek, a kdyby se prodala, stržilo by se hojně
peněz; tak jako činžovní paláce v Praze a v jiných
velikých městech jsou stálým výhodným zdrojem
příjmů pro domácí pány, tak je tomu také u cír-
kevních staveb.
Je-li pravdou, že Hus vykřikl při pohledu na
babičku nesoucí a přikládající polínko na jeho hra-
nici »Sancta simplicitas«, svatá prostoto, mohli by-
chom toho slova právem a bez bázně v této věci
použíti. Kdo by se v duchu nesmál tomuto dioge-
novskému nápadu, srovnávati kostely s paláci čin-
žovními. Říká se právem, koho Bůh chce zničiti,
Hus
Rakousko
Praha
Statistische Monatschrift
13
article
poraní jej slepotou. Diogenes také hledal svého
paláce v sudě, tento mu zajisté také nesl tolik jako
největší činžák na hlavní třídě. Než žert stranou!
Jedná se o vážnou věc, která netrpí, aby byla po-
suzována posměšně. Uvedeme ihned příklad, aby-
chom dokázali nicotnost tvrzení pisatelova.
Chrám sv. Víta jest zajisté z nejcennějších
památek stavebních vůbec a církevních zvlášť,a
jakou má cenu? Onen nesoudný pisatel by nej-
lépe učinil, kdyby se odebral do úřadovny jednoty
ku dostavbě chrámu Svatovítského a viděl by,
jaké obnosy pohltila pouze oprava této stavitel-
ské vzácnosti, a co bude ještě státi, nežli bude
moci býti vydán ke službě Boží. A jaký hmnotný
zisk plyne z celého kostela církvi nebo duchoven-
stvu? O tom vůbec nelze mluviti, poněvadž ko-
stely mají cenu uměleckou, za ně však dnes
nikdo nic nedá, jich nekoupí, a naopak vydržování
jich stojí veliké obnosy peněz, jinak by byly vy-
dány záhubě, jak je to na příklad u památného
kostelíka sv. Václava. Nepoukazujeme při tom ani
na smutnou událost, že bývalých kostelů někde se
užívá jako skladišť, ano i stájů, poněvadž k jinému
účelu se nehodí po svém zrušení.
Za to mají naše chrámy význam po výtce
společenský, poněvadž jsou paláci prostého lidu.
který v nich nalézá útěchu v dobách strastnýcha
do nichž spěchá poděkovati za prokázaná dobro-
din, čili, jak jistý katolický státník prohlásil : ko-
stely jsou audienční síní, v níž udílí Bůh slyšení,
a do níž má právo přijíti král i žebrák.
svatý . Vít
svatý . Václav
bůh
14
article
Odčítáme-li hořejší obnos, zbývá pravého cír-
kevního jmění 349,305.384 zl. Tento majetek cír-
kevní není ani veliký, ani nebezpečný pro stát a
lid, poněvadž z něho plyne všem příslušníkům ka-
tolické církve nemalý užitek, jak hmotný, tak
zvláště duševní. Užíváť se úroků dojista k vydr-
žování duchovenstva jak světského, tak zvláště ře-
holního, k pořádání bohoslužeb, k platu varhaníků,
kostelníků a všech ostatních činitelův při chrámě
působících, ani ministrantů nevyjímaje.
Národní jmění se odhaduje v naší polovici na
10.844 milionů, nenáležejí tedy katolické církvi
ani tři setiny veškerého jmění, proto
tedy je zbytečný křik, který zdvihají naši odpůr-
cové, poněvadž církev katolická jest rozvětvenou
společností, k níž přináleží téměř veškero obyva-
telstvo rakouské, až na malé výjimky.
Kdyby tedy stát se tak zapomněl a opět sáhl
neprávně na toto nedotknutelné jmění, co by s ním
počal? Nezaplatil by jimi úroků ze státního dluhu
ani na dvě leta, a také státní výdaje na vojsko
činí za půldruhého roku tolik, jako církevní ma-
jetek veškeren. Ale což kdyby se tyto peníze roz-
dělily mezi lid? Tu by teprve nic s tím nezačali,
poněvadž by tato podpora nestála za to. Připadlo
by totiž na každého obyvatele celých 14 zl., čímž
by ovšem nemohl založiti nové domácnosti, ani za-
koupiti obchodu nebo rolnické usedlosti.
Závistivce, kteří šilhají stále po církevním
jmění, odkazujeme na nesčetné miliony židů Roth-
schilda, Reitzesa, Gutmanna a všech ostatních bur-
siánů, kteří před dohledným časem neměli budto
ničeho nebo nepatrný raneček, s nímž putovali po
nivách úrodné Evropy, kde byli pohostinně přijati
a kde se způsobem nezákonným obohatili na útraty
poctivých křesťanů.
Roth
Reitzesa
Gutmann
Evropa
15
article
Zprávy politické.
Zprávy politické.
V Praz e, 12. ledna
K situaci. Ani dnes ještě nepodařilo se
šl. Koerbrovi sestaviti svůj kabinet. Hlavní pře-
kážky tvoří spojený německý tábor, který staví se
proti jmenování zvláštního německého ministra kra-
jana, ale na konec podle všeho svolí k tomu přece.
Příčiny, proč Němci nechtějí svoliti k jmenování
svého ministra krajana, uvedlí jsme již předevčírem.
Ministrem tím stane se prý buď dvorní rada
Czyhlarz nebo dr. Knoll. Oba jsou nyní
universitními professory ve Vídni, ale professoro-
vali dříve v Praze a súčastnili se velmi činně —
zvláště prof. dr. Knoll — politického života zdej-
ších Němců.
Němec
doktor
Knoll
profesor
Praz e
Vídeň
Praha
Czyhlarz
16
article
Německá pokroková strana, kteráž
konala včera z té příčiny zvláštní poradu, prohla-
šuje úřadně, že ohledně otázky německého ministra
krajana není ani nutno, ani záhodno, nýbrž že po-
stačí úplně, když jednotlivé odbory budou obsazeny
důkladnými a nastrannými muži. (Čti: důkladnými
německo liberálními stranníky. Red.) Zvláště vstou-
pení německého parlamentníka jako ministra bez
odboru do kabinetu Koerbrova (Ani prof. Czy-
hlarz, ani prof Knoll není členem poslanecké ví-
deňské sněmovny. Red.) nehledě k zásadním roz-
pakům bylo by nevýhodné pro ministerstvo a jeho
styky s německými stranami, protože by Čechové
žádali v tomto případě jakožto protiváhu, aby také
oni byli zastoupeni v novém kabinetě zjevným
svým stranníkem. (Což mají němečtí pokrokovci
na všecka ministerská křesla zvláštní výsadu? Řed.)
Avšak pokus, jenž by razil cestu ke stykům mezi
německou levicí a stranami pravice se strany
jedné a mezi levicí a vládou se strany druhé, ne-
potkal by se již předem s odporem německých po-
slanců za podmínky, že by vláda projevila u svém
postupu loyální úmysly. (Čti: Kdyby chtěla Němce
ve všem jejich nadpráví udržeti Red.) Ale pře-
vzetí nějakého závazku bylo by vyloučeno, nebot
souhlas k takovému povolání, kteréž prý ostatně
závisí od souhlasu všech druhých německých stran,
má býti pouze skutkem ochoty vůči myšlénce do-
rozumění, nikoli však přistoupení ku straně mini-
sterstva.
Cza
Knoll
Čecho
Němec
deňský sněmovna
Reda
17
article
Nedýše i z těchto slov ta stará zavilá ně-
mecká zpupnost která již tolik neštěstí uvalila na
celou říši? A nečíší z nich současně mráz naprosté
nesmířlivosti, o kteréž pro nedostatek místa po-
víme zítra více?
Poslanec Tusel před voliči. Katolický
posl. p. Tusel konal schůzi v Kuchlu v Solno-
hradsku, na níž bylo pojednáváno o situaci, a re-
soluce přičítá levici všecku vinu, že nezdařil se
smír. Clary zrušil bezpodmínečně jazyková naří-
zení, a tím bylo lze očekávati, že obstrukce česká
bude uvedena v proud.
Nový nuncius v Mnichově, Sambucetti
přijede tam dnes. Týž bude míti zítra u prince
vladaře slyšení, načež bude na dvorním plese před-
staven dvorní společnosti.
Ve Francii panuje veliká radost a uspoko-
jení nad oznámeným již obsazením In Saluhu.
Tusel
Claro
Mnichov
Sambucetti
Francie
18
article
Je to hlavní místo oasovité skupiny v Tuatu a
leží v polovici cesty mezi nejjižnější saharskou
pevnůstkou (Mac Mahon) a Timbuktu, jež Francou-
zové obsadili již r. 1894. V Paříži spatřují v ob-
sazení In Saluhu jakési malé dodatečné dostiuči-
nění za ústup z Fašody. In Saluhu, jež jest pořád
ještě 300 kilometrů od pevnůstky Mac Mahonu
vzdálenou hlavní etappou do Timbuktu, obsadil
velitel vědecké výpravy, geolog Flamant. Týž vy-
táhl za ochrany 140 domorodých střelců, vede-
ných francouzskými důstojníky a oddělením spa-
hiův, svedl dne 28. prosince m. r. s 1200 stou-
penci marokánské t. j. protifrancouzské strany z In
Saluhu vítěznou bitvu, načež obsadil hlavní místo
oasovité skupiny. Není zajisté žádnou náhodou, že
Francie provedla »vědecké« vydobytí tuatských
oas právě v tom okamžiku, v němž Anglie jest
vázána v jižní Africe Možná, že povede to nyní
k brzkému uskutečnění saharské dráhy, vedoucí až
k jezeru Čadskému. Francouzští vlastenci sní o ní,
jak známo, již dávno.
»Jest mnoho shnilého v Italii«. Demise
italského ministra vojenství Mirriho, kterýž je-
ště za přelíčení s Notarbartolom, zavraždě-
ným, jak známo, od »Maffie«, dovedl svými vý-
pověďmi si zjednati nimbus počestného a přísně
upřímného muže, hned však potom byl usvědčen
z neupřímnosti a potměšilosti, vrhá ostré světlo na
italské poměry. Zdánlivě pracoval Mirri na zničení
»Maffie«, známé to tajné společnosti, kteráž chtěla
si dobýti a zachovati nejdalekosáhlejší vliv, třebas
i skutky krvavými, podtají však pracoval s touto
»Maffií« na prospěch Crispiho. Jestliže »Maffie«
provozuje své řemeslo více hrubými prostředkya
nehrozí se ani zločinu, jako Crispianismus »Maffié«
Mac Mahon
Mirri
Crispi
Timbuktu
Paříž
Fašoda
Francie
Anglie
Afrika
Ina Saluha
Maffie