Císlo 339.

V Praze, dne 12. prosince 1902.

Ročník VI

Redakce, administrace a sr pedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se no- vracejí. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty.

Předplatné pro Prahu s do- náškou měsíčně. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštout měsičně . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . K 9.— celoročně . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemska! Německa a Srbska obnášít čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně , . . . . . K 52.80 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b)

Slunce vycházív 7 hodin 51 minutu ráno. Slunce zapadá ve nodiny 56 minut večer.

Pátsk: Sv. Sinesia Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně: na Strahově od 8. až do 12. prosince.

Zákon v pěsti. V Praze, dne 11. prosince.

= Když začínal kulturní boj ve Francil, bylo slyšeti výtku i v listech katolických, že kongregace svou tvrdohlavostí zavinily svůj osud samy, že ne- chtějí se podrobiti a tak že člní ze sebe vyhnauce, ač by jinak mohly zůstati a působiti ve své vlasti. Kdo má pravdu? Dnes uš se to ví určltě. Jedna část kongregací setřásla prach a obrátila tvář svou k hranicím, jiní doufali takřka proti své naději a napsali žádost o autorisaci. Kdo v čas brali útočiště k vyhnanství považováni za přepjatce. Ted Combes a soudruzi přičiňují se dokázatl, že škaro- hlídl tito viděll dobře, a že celý zákon kongregační jest vlastně »proskripse v převlečení«, jak jej trefně nazval arcibiskup z Albl. Když Rlbot a Aynard vy- týkali v době debatty, že autorisace se jen zřídka udělí, Waldeck-Rousseau znova a znova o blaho- sklonném výkladu ujišťoval: »Myslíte, že sněmovna«, pravil, »která má před sebou upřímné stanovy, ne- setkané z přetvářky,ale hlásající filosofické a lidu- milné a soclální cíle, že tato sněmovna bude vedena pouhým předsudkem a že řakne: »Jest to kongre- gace, odepřeme uznání?« (Řeč 2. r. 1901 dne6. června.) Hezky mluveno. Ale teď se podívejme na skutky.

Šedesát jedna kongregace s 2000 ústa- vy zažádala o uznání státu, které blahovolně sliboval Waldeck-Rousseau, a toliko pět obdrží uznání státní. Padesát šest kongregací s 1917 ústavů půjde do vyhnauství. Celou řadu obětí francouzské republikánské svobody nelze zde uváděti, neboť by to vyžadovalo nejméně sloupec drobného tisku. Dříve jsme hotovl s výpočtem těch, které zůstanou. Jsou to: Bratří sv. Jana z Boha (Mllosrdní bratří) s 10 ústavy, Clsterciáci v Lerine, Trapisti z Citeaux s 23 domy, Afrlcké missle s pěti domy a Bílí otcové se šesti domy. Jedlně tito zůsta- nou ve Francli, ostatním všem bude dle všeho i libe- rální sněmovnou odepřena žádost za uznání státní. Sotva rok minul od té doby, co Waldeck Rousseau mluvil o blahovolném výkladu. Turek zasluhuje více víry, než zednář. S lehkomyslností dítěte ruší vláda 136 škol Bratří božského srdce, 365 škol Bratří křesť. výchovy, 161 školu Bratří sv. Gabriela, 95 škol Marlstů atd. atd. Ani ústavy otrhánků, založené Do- nem Boskem nedošly milosti a jim vraženo též zna- mení vyhnanství. Vzpírá se péro paáti o vyhnání ti- síců pro náboženské přesvědčení v době tolik oplý- vající slovem svoboda. Socialistický tisk plesá nad vyhnanstvím tisícův a jest dle slov proti každému omezování svobody, Jisté potíže má vláda na příklad s mnichy chartrouskými. Ti by byll jinak feancouzské svobodé snesitelnými; mlčí celý rok, nekáží, průmysl jich dle »Tempsu« v iserském departementu vynáší státu dva milliony franků na různé dobré účely (ce- sty, mosty, nemocnice, školy atd.), taká společnost se těžko pouští. Proto celé okolí žádalo za jich pone- chání a tehdejší mlnisterstvo jevilo vellkou »blaho- vůli«. Však ministerstvo to odstouplo, a muž, který má »zákon v pěsti«, dovede zrušisi i přípovědl, dané před rokem.

Mezl kongregacemi, jímž má býtl odepřeno uznání státní, jsou též angličtí Passionistl, za něž žádal sám anglický vyslanec a uváděl, že jejich pobyt ve Francil jast velikým dobrodiním pro krajauy anglické, a do- dal, že by »hluboce musil želet jejich odchodu«. To bylo moc pro dopisovatele »Timesu«, který o tom užil slov: »Jest to zrušení zákona pohostinství« a že se v tom jeví »naprostý nedostatek du- cha ku vládě a trpná poslušnost kroz- kazům sektářské myslI.« »Times« nejsou li- stem katolickým. »The Daily Telegraph« praví, že »chování vlády jest toliko jiná ukázka povahy boje, který se nese proti náboženským řádům a dokonce i proti křesťan- skému náboženství vůbec«. Aby bylo hodně vyhnanců, chytře stanovillsl zednáři, že odmítnutí v jsdné sněmovně jest již spa- četěný dekret vyhnanství. V první řadě ovšem trpí řády vychovatelské, ale i řády missijní obdržely od patrona svého ránu smrtslnou. Takového patrona anl Turek nedělá, a přece Turka nutila republika fran- couzská k dodržení výsad, které dal druhdy missiím a školám kstolickým daleko ve větší míře, než sama Francle. Kdyby náhodou zvítězill katolíci ve Francil a vyhnali — zednáře — co by to bylo?

Z říšské rady. Z Vídně, 11. prosince. (Tel.) Na počátku dnešní schůze podal posl. Dvořák ostrý dotaz v příčlně výnosu místodržitelství okresním školním radám, jímž se nařizuje zakročení proti ne- spokojeným učitelům, a vinu za nepotvrzení zákona o úpravě učitelských platů svaluje na parlamentární situgci, t. j. hlavně na české poslance. V tom ohledu

jsou poslanci se strany svobodomyslné velmi nedůtkliví, a to zajisté právem, neboť je v tom se strany vlády pokus, dělatl mezí Čschy náladu proti českým zá- stupcům, a to se trpěti nemůže. Pan dr. Körber má ostatně velmi málo práva, v čemkoli vlnu na Čechy svalovatl. Kdyby se to mělo spravedlivě rozsoudlti, kdo vlastně nynější po- měry zavlnil, kdyby se za základ rozsudku přljalo, že ten jest hlavním vinníkem, kdo první právo odpíral, pak padl by stín vlny a zodpovědnbstl na stranu do- cela jinou. Sněmovna pokračovala dnes opět v podrobném rokování o zákonu o podomním obchodů.

Sněmovna poslaneeká. (Zasodání 17. Schůze 184.) Předseda hr. Vetter zahajuje schůzl v 11 hod 15 mln. dopol. Po přečtení došlých splsů tázal se posl. Ladislav Dvořák, poukazuje na svojí dnes podanou interpel- laci v příčině výnosu českého místodržitelství okres- ním školní radám (volání fuj a slyšte na lavicích českých) předsedy, hodlá-ll ministerského předsedu po- žádati, aby co nejdříve na Interpellacl odpověděl. Řečník poukazoval k tomu, že se v tomto výnosu okr. školní rady vyzývají, aby o to pečovaly, by chování učitelů odpovídalo díscíplině a že se tam praví, že ne vláda, nýbrž parlamentární poměry jsou příčinou, ne- potvrzení zákona o úpravě platů. Posl. Brzorád: To je sprosté vydírání se strany ministerského předsedy. (Hlučné výkřiky Čechů. Před- seda prosí, aby se posl. Brzorád mírnil.) Posl. Dvořák: Původcem tohoto výnosu jest formálně místodržitel, ve skutečnosti však ministerský předseda. (Hlučné výkřiky Čechů. Předseda žádá, by se poslanci mírnili.) Místo upravy platů dostává se učitelům k Vánocům hrozby disciplinárkami. Úřední výnos mluví o nepotvrzení zákona s tendencí, která jest jedinou svého druhu. (Hlasy: Neslýchaná drzost.) Jest nám proti této tendenci jako proti urážlivé pro- vokaci energicky protestovatl. Nestrpíme nikdy, aby úředník, ať jest to ministerský předseda, nebo místo- držitel taktiku parlamentárních zástupců českého ná- roda podroboval úřední a k tomu ještě tendenční, skutečnému stavu věcí odporující krltlce. (Předseda žádá řečníka, aby se obmezil na dotaz. Výkřiky.) Pokud se týče zákona o platech učitelů zvláště, ne- zasazovaly se jen strany české, nýbrž i všecky strany

FEUILLETON. Umělecké poklady v řece Tibeře. Řeka Tibera v Římě, její dno a břehy, mají býti prozkoumány archeologicky. Od výzkumu toho slibují sl starožitníci velikou kořisť. Od prvních časů, co Řím byl založen, až do dob středověkých, byl veliký počet drahocenných předmětů ponořen do řeky. Kolem Tibery se bojo- valo a bude tudíž v utopeném bahně mnošství zbraní a odění vojáků římských a clzích. »Otee Tiber« byl starými pohanskýml Římany uctíván jako bůh a metali doň mnoho cenných obětí. To dokázalo se, když budovaly se v nedávné době základy no- vých pilířů pro nové mosty: nové mosty zaplaceny byly z výtěžků starožitných předmětů, v Tibeře na- lezených. Tak museum lázní Diokletlánových jest plno věcí, které byly nalezeny, když byly v Tibeře kopány hráze. Při stavbě mostu Garibaldího na- lezli bronzové sochy Venuše a Baccha a stavíce most Palatinský našli skvosty a sochy veliké ceny. Řeka Tlbara súčastnila se při všech převratech, které zmítaly městem světa. Přečetné jsou umělecké poklady, které římští splsovatelé popsali a které oko moderního člověka ne- vidí. Kde jsou? Jest možno, že co nezničily plameny Nero- novy, co nepobořila divoká ruka barbarů, že vme- teno bylo do Tibery. Tak na př. zjlštěno jest, že císař Titus přinesl z Jerusaléma do Říma vellké poklady chrámové, mesi nimi zlatý sedmiramenný svícen, to všeckno

však se naprosto ztratilo a jen vyobravení předmětů židovského kultu dochovalo se na bráně Títově. Archeologové mají pevně za to, že svícen, obětní stoly a ostatní věci jsou v babně tiberském. Když Řím se stal křesťanským, házell sochy starých římských bohů a sochy, které Římané z Řecka přinesli, do Tlbery. Pohanství římské po- krylo se vlnaml řeky a sochy bohů, jindy uctívané, pohřbeny byly v bahně. Poněvadž však Římané vy- plenili Řecko, Athény a Korint a nejkrásnější po- klady umělecké odnesii sl do Říma, jest veliká na- děje, že mnoho soch řeckých, které jako památky pošetilých lidských předsudků, ze svých podstavců svrženy byly, aby nepřekážely, odvaleny byly do řeky . . . řeka Tiber, která je měla pohřbíti ve svém měkkém bahně je zachránila . . Do řeky Tibery, jak zaznamenáno, byla vržena též zlatá socha císaře Klaudla, která kdysl stála na Kapitolu. Hodlli ji tam proto, aby ji uchránili před loupežlvými drancovníky, Gothy. Dle staré židovské tradice, byl z paluby lodi »Aeskulapa« v šestém století vržen sedmiramenný zlatý svícen blíže ti- berského ostrova do řeky — zde též může prý být nalezen. Tlberu chce vyzkoumati Inspektor římských ná- rodních pomníků, Ciro Nispilandi. Nispilandimu slí- bila svou podporu italská vláda a flnsnčně za ním stojí cavallére Gullelmo Millar se svými mliliony. Nispilandi chce rozděliti Tiberu na několik sekcí (9—10) a dno její a hráze prohlídne, kopaje hluboká příkopy, zakládaje pneumatické caissony a parní pumpy. Ták doufá, že nepřehlédue žádného důlešítěj- šího předmětu.

Jelikož bahno tberské, »kulturní«, jest tři tisíce let staré, potrvá práce Nispilandiho několik desítiletí, Jak veliké jest nahromadění bahna, vyplývá z toho, že město Ostla bylo kdysi u ústí Tibery, nyní však jest třl kilometry od výtoku řeky vzdáleno. Mimo to třeba též vyhledati staré řečistě tlberské mimo město Řím, v městě pak, kde řeky tok málo se změnil, třeba bude jítl do vellké hloubky, jelikož jest pravdě- podobno, že těžké sochy hluboko do bahna zapadly, dílem vlastní svou tíhou, dílem prudkostí vrhu. Myšlénka, archeologloky prozkoumati Tiberu, jest už stará. V třlnáctém století popisuje Falminio Bacca, jak v řece byly nalezeny šípy, meče a štíty etruského původu, když chtěll vyzvednouti malý člun, který ponořil se u mostu do vody. Kardinál de Pollgnac navrhoval, aby řeka Tibera vedla se zvlášt- ním průkopem mimo město, což též později žádal Gsribaldl, ale oba dva setkali se s vellkým odporem, takže úmyslu svého musili se vzdáti. Don Alfonso Bruzzi chtěl roku 1773 řeku Tiberu odvodniti zvlášt- ním zdýmadlem, svého vynálezu, ale apparát jeho se neosvědčil. Roku 1815 pokusil se Josef Naro obrov- skými hráběmi ze dna řeky dobývati umělecké před- měty, ale vytahoval jen trosky. Kníže Alexand Torlonia nabídl vládě milllon lir jako záruku, že dno Tibery řádně prozkoumá, ale vymínil si tak ve- liké množství nalezených věcí, že návrh jeho ne- byl přijat. Téch, kteří obírali se plánem prozkoumati Ti- beru, bylo mnoho, ale žádný z nich nedodělal se úspěchů — bude Nispllandi šťastnější ? Myšlénka jeho jest rozhodně dobrá, ale prove- dení její technicky 1 flnančně přeobtířné.