ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 b0b76c60-66ef-11dc-b2a5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 10 celkem · entity: person 49, place 41, org 6, work 3
1 title
Denní zprávy.
2 article
Potom pokračuje: »Vážený pane starosto! Vážení páni čle- nové zastupitelstva obce libeňské! Přijímaje z rukou vašich jmenem král. hlavního města Prahy správu vaší obce, činím tak s pře- svědčením, že sloučení stalo se k jejímu pro- spěchu a rozkvětu a vyslovuji spolu své přání, abyste i na dále, ač odstupujete ze svých úřadů, zůstali této obci věrnými přáteli a strážci. (Výborně!) Sťastné budoucnosti a rozkvětu Libně ja- kožto osmé části královského hlavního města Prahy provolávám: »Na zdar!« (»Na zdar !«. Po řeči přejal starosta p. dr. Srb pečet a klíče města. Místodržitel hr. Coudenhove pravil: S velikou radostí jsem se sem dnes do- stavil, abych zúčastnil se a byl svědkem této významné události a slavnosti spojení města Libně s král. hlavním městem Prahou. Prosil bych, abyste spatřovali v přítomnosti mé důkaz zájmu, kterým podle své povin- nosti jako místodržitel sleduji každý krok který se týká blaha král. hlav. města Prahy. Rád používám této příležitosti, abych vás ujistil ochotou vlády, podporovati snahy za- stupitelstva města Prahy, směřující k jejímu povznesení, zvelebení a k rozšíření obvodu obce. (Sláva !) Budiž toto spojení městu Lihni ku blahu a rozšířenému obvodu obce Prahy přeji, aby vzkvétal a aby vývoj hospodářských poměrů byl zárukou spokojenosti a blahobytu všeho obyvatelstva města a tomu provolávám srdečné »Sláva !« (Sláva !) Po řeči místodržitelově poděkoval starosta libeňský p. Voctář několika slovy místodržiteli, starosta města Prahy dr. Srb účastníkům slav- nosti, načež nastalo podepisování do pamětní knihy.
Srb Coudenhove Voctář Praha Libeň Lihn
3 article
Po zapsání svých jmen do pamětní knihy odešli účastníci slavnosti do zámecké kaple, v níž přítomni byli tiché mši, načež odebrali se ze zámku před slavnostní bránu, kde def- loval před nimi libeňský hasičský sbor, čímž slavnost skončena a účastníci její se rozjeli. Večer shromáždí se dnes dosavadní čle- nové obecního zastupitelstva libeňského v re- stauraci »Na poště« k přátelskému večeru na rozloučenou. Vznik obce Libně zastřen jest mlhavou rouškou. Hájek z Libočan praví sice, že vznikla ze dvora, který dala na stoku Rokytky s Vltavou po- staviti dcera Krokova Libuše a odvozuje z jejího jmena i název obce Libeň, ale jeho vypravování není ničím doloženo a nelze mu věřiti. Nynější histori- kové odvozují slovo »Libeň« buď od osobního jmena Ljuben aneb od slova »líbiti« a že jmeno »Libeňe znamenalo asi odpočinek, libé místo v lesním úkrytu. První historické zmínky o Libni jsou z r. 1039, kdy rozložil se tu Břetislav I. po návratu z výpravy do Polska táborem, r. 1090, kdy Břetislav II., vy- táhnuv proti Praze, utábořil se u potůčku Rokytnice, a r. 1109, kterého kníže Oto olomoucký a hr. Vacek na pochodu proti Praze dorazili dne 25. prosince s vojskem až k Libni. Tehdy slul »Libeň« asi dvůr nebo nepatrná tvrz. Od roku tohoto až do r. 1335 neděje se o Libni nikde žádná zmínka. Roku 1363 připomíná se Libeň již jako obec, jejímž majitelem byl rod Rotlevů z Prahy. Dle vzniku sousedních obcí zdá se, že založena byla v 11. století.
Hájek Krokův Libuše Břetislav II Ota olomoucký Vacek Rotlev Libeň Libočany Rokytka Vltava Polsko Praha potůček Rokytnice obec Libeň Břetislav I
4 article
Po rodině Rotlevů vystřídalo se v Libni několik jejích majitelů, až v XVI. století byla majetkem ry- tířů Braknarů z Bruksteina. Ve 30leté válce propadla Libeň konfiskaci a dána byla hr. Janu Hartvikovi z Nostic. Po válce této dal císař Ferdinand III., Sta- rému a Novému městu pražskému 300.000 zl. ná- hrady za škody, jež utrpěly při účinném hájení mě- sta a Staré město koupilo z peněz těchto roku 1662 od hrabat Hartviků Libeň za 82.000 zl. Od roku to- hoto udržela se Libeň v majetku pražské obce. V Libni byla r. 1608 uzavřena úmluva mezi císařem Rudolfem II. a bratrem jeho arcivévodou Matiášem, dle níž Rudolf postoupil tomuto Uhry a Rakousy a ustanovil jej svým nástupcem na českém trůnu a povolil, by užíval titulu voleného krále če- ského. Zámek libeňský, který na místě bývalé tvrze vy- stavěla Eliška z Donína, byl později letním sídlem pražských purkmistrů. V letech 1770—1773 bydlela v něm občas císařovna Marie Terezie, r. 1786 císař Josef II. a r. 1790 císař Leopold II. před svou koru- novací. Ke konci r. 1803 a na počátku r. 1804 by- dlel v něm po 6 neděl císař Frantíšek I. s celým dvorem. Nyní umístěna jest v libeňském zámku po lepšovna pro pražské děti. Ještě jednu bistorickou vzpomínku dlužno uvésti Na Palmovce v Libni napsal Hálek poslední své písně.
Rotlev Braknar Hartvik Nostic Ferdinand III Matiáš Rudolf Eliška Marie Terezia Josef II Leopold Hálek Libeň Uhry Rakousy Donín Na Palmovka Hartvik Libeň
5 article
Rychlý vzrůst svůj datuje Libeň teprve z druhé polovice a zvláště z konce předešlého století. R. 1853 měla jen 4815 duší, které stouply do r. 1860 na 5000, do r. 1870 na 6333. V r. 1882 dosáhla již 10.446, r. 1890 13.400 obyvatel, načež počet tento rychle se zvětšoval a dostoupil r. 1894 již číslice 76.700. R. 1900 napočteno v Libni 21.242 duší a sice Čechů 20.737, Němců 330. Ke katolické víře hlásilo se 20.432 osob, k israelitskému vyznání 453. Od r. 1890 do r. 1900 přibylo v Libní obyvatelstva o 70 proc. Rychlý vývin Libně zřejmý jest také ze vzrůstu počtu žactva a přibývání škol. R. 1855 bylo v ní 425 dítek školou povinných, r. 1875 již 1044, r. 1890 2494 a r. 1900 již 3409. Do roku 1855 byly v Libni tři třídy obecné školy se 3 učiteli, do r: 1872 4 třídy se 4 učiteli. r. 1894 32 chlapecké třídy s 28 učiteli a 15 tříd pro děvčata s 26 učitelkami.! Dnes jsou v Libni měšťanská škola chlapecká a dívčí, obecná dívčí chlapecká, které spojeny jsou se školami měšťan- skými a 5 škol obecných, které mají úhrnem 58 tříd. Domů měla Libeň r. 1890 531 a roku 190 již 696. V nové čtvrti pražské jest přes 60 průmyslových závodů, z nichž jest přes 30 velkých továren a živ- nostenských a řemeslných závodů jest v ní k 700. Daní platilo se v Libni r. 1879 méně nežli 20.000 zl., ale r. 1894 již 160.000 zl., kteráž číslice do dnešního dne znovu velice se zvýšila. K alodialnímu libeňskému statku obce pražské náležejí též Chabry s Prosekem a všechny tři mají dohromady výměru 90.40 ha. Libeň sestává, jak známo, ze Staré a Nové Libně, Židovského města a Malých Holešovic, jejichž rozloha zaujímá 6.77 čtver. kilometru, o které se tedy rozloha Prahy dnešním dnem zvětšila,
Čecho Libeň Prosek Nová Libeň Malá Holešovice Praha zl ha
6 article — Konstatujeme, že ani »Prager Tag
— Konstatujeme, že ani »Prager Tag blatt« ani »Kat. Listy« do dnešního dne nepo- kusily se vyvrátiti naše prohlášení, že odpověd na náš dotaz v příčině národnostního rozdělení diécesí v Čechách, potvrzující naše zprávy v celém rozsahu, pocház z péra nového světícího biskupa dra. Frinda aneb s míst německé hierarchii v Praze velice blízkých. Všecko dosavadní po- pírání v českém orgánu páně kardinálově, byt neupřímné, polovičaté a nanejvýše ostýchavé, bylo hlasem německého biskupa v kasiňáckém orgánu jako jedním hmatem odmeteno pravda existence klerikálního plánu k církevně národnostnímu rozdělení království naměřeného a do posledních podrobností již provedeného a kformálnímu usku- tečnění přichystaného, potvrzuje se mlčením orgánu katolického, úřadního to listu primasa království českého a úřad. listu kon- sistoří i kapitul zúčastněných diécesí. Orgán tento, »Katolické Listy«, neodvažuje se dnes ani muknouti na včerejší vývody »rozhodují- cího« orgánu kasina a mlčelivým souhlasem svým dodává jim té autorisace, jakou jsme my včera v nich vším právem viděli.
Prager Frind Čechy Praha
7 article
Onen vysoký hodnostář duchovní, kterýž včera v »Prager Tagblattu« promluvil, výslovně nám odpovidaje, zjednal si takto nepřímou zásluhu o celistvost této země, neboť dodal známým odhalením, pochodícím z kruhů českého vlaste- neckého duchovenstva teprve neklamné realnosti a reliefu skutečnosti, o níž jsme ostatně ani okamžik nepochybovali. Jisto jest nyní také, že nejen Opitz a Opitzovci, nýbrž všechno něme- cké duchovenstvo v Čechách je s duší tělem při tomto plánu národnostního rozdělení, že pro plán tento dovedlo získati také místodržitele, ministerstvo a i Vatikán a na tom tvrzení mu- síme státi až do jeho vyvrácení. Vyvrácení toto i kdyby ještě nyní došlo, po takové pause zmlknutí se strany českého tisku katolického nemohlo by míti jiného významu, leč doznání, že se od plánu rozdělovacích upouští v církevních kruzích pro poplach, jaký zjištění tohoto plánu v českém táboře a veřej- nosti v zápětí mělo. Mlčení »Katolických Li- stů«, kteréž asi před týdnem daly české veřej- nosti závazný slib, že nám dokáží, jak se my- líme, dává na uváženou ještě jinou okolnost. České menšiny v uzavřeném území německém jsou svatou církví už tak neodvolatelně oběto- vány vítěznému germanismu na usmířenpu za upuštění od hesla »Pryč od Říma«, že se če- ský katolický orgán ani neodvažuje vystoupiti ni jediným slovem odvety, kdežto německý hierarcha ihned přispěchal s objasněním pro německý klerus, že není proč se báti o ovoce opitzovsko-frindovské agitace. Z toho je vidět, že superiorní německý katolík má pro pastýře a arcipastýře katolické v Čechách větší cenu, než inferiorní český pastorek. Hodlá k tomu vlastenecké duchovenstvo české, kteréž přece nemůže zapomenout, že i »vlast má jeho srdce celé«, mlčet ?!
Opitz Opitzovec Čechy Vatikán Řím
8 article
— Naši umělci bohatýři v cizině. V Drážďanech se dává té doby s velkým úspě- chem »Der polnische Jude«, opera od Karla Weissa, původně českého skladatele, který tento- kráte jako už ve mnoha případech k německým veršům přičinil českou hudbu a to s takovým úspěchem, že opera nastoupila opravdu z ně- meckého divadla pražského cestu po německých operách. Jest v dobré paměti aklamace, jaké dostalo se panu Weissovi se strany kasiňáckého tisku. K historii vývoje tohoto skladatelského talentu přináší drážďanské »Neueste Nachrichten« následující skvostnou zprávu. Uvedený list píše následovně: »Od pana Karola (I) Weisza ob- drželi jsme dopis, v němž si umělec tento stě- žuje, že pojímán jest v Drážďanech jako Neněmec. Pan Weisz píše: V Praze jsem nenáviděn (!) poněvadž vý- hradně komponuji na německé texty a tu jsem stigmatisován ja- kožto Čech. Tu již věru nevím, co počíti. Jisto jest, že »Der polnische Jude«, »Viola«, »Der Triumphator« atd. jsou něme- ckými originálními děly a jimi také zůstanou. Na tom nemůže moje ná- rodnost ničeho změniti.« K tomuto vývodu (do- slovně tak píší dále drážďanské »Neueste Nachrich ten«) poznamená- váme, že to přece nemůže býti žád- nou urážkou, když Čecha někdo Čechem nazve. Zvláště my ceníme hudební nadání tohoto skladatele obzvláště vysoko, a po opeře »Der polnische Jude« nepřestaneme nikdy umělcův talent, jeho vědění, mohoucnost a ducha- plnost chvalně uznávati. Avšak do opravdy: jeho talent jest slovanský, český. Je to snad výtka? Český národ stojí v hudbě nadmíru vysoko. T jsme při provozování českých oper od Sme- tany, Bendla, Fibicha a Weissa na če- ském divadle v Praze (zvláště také to platí o Viole od Weisza) často s obdivem uznávali.
Weissa Weiss Karol Weisz Viola Čecho Bendl Fibich Drážďany Praha Čechy Neueste Nachrichten Sme ský divadlo v Praga
9 article
Tedy (tak končí drážďanský list) nazvati pana K. Weisza českým umělcem, není v této souvislosti žádnou hanou, nýbrž komplimentem. Ostatek musí si pan Weisz vyříditi se svými krajany.« Především gratulujeme drážďanskému listu k výtečnému poučení, jímž obmyslil českého muzikanta, který v Drážďanech nevěděl najednou, co počíti. Do- stalo se mu toho poučení tak delikátním způ- sobem ve formě poklony celému českému umění, že poctěný sotva pocítí osten v něm obsažený. Německé pořekadlo dí, když někomu, kdo rozuměti nechce, nepřímo sic, ale hodně ná- padně něco na srozuměnou se dává, »ukázati cestu kolem z plotu«. Pan K. Weisz ví tedy nyní, kudy — kudy cestička — z družiny ně- meckých originálních skladatelů, mezi které za- řaděn byl kritikem pražského »Tagblattu« tak slavně! — Královna Charlotta würtemberská při- jela dnes v 7 hod. 10 min. v průvodu svých dvořa- nínů osobním vlakem západní dráhy do Prahy a ne- vystoupivši z vlaku, jela dále přes Hrabovku na ná- draží společnosti rak.-uherských státních dráh, odkud v 8 hodin vídeňským osobním vlakem pokračovala na své cestě do České Skalice, odkud zavítá ke čtrnáctidennímu pobytu na zámek Ratibořice k své- mu otci princi ze Schamburg-Lippe. — Jindřich Kovář, pochován byl včera odpo- ledne na Olšanech. Vedle příbuzenstva i řada přátel doprovodila ke hrobu komíka z povolání, který dlouhou řadu let s úsměvem na tváři obveseloval davy obecenstva, zapíraje vlastní vnitřní bol, způsobený zarputilou nemocí, jež zákeřně podryla jeho zdraví. Kovář Jindřich byl dobrý muž. Na je- višti i mimo ně. Kdo s ním v Čechách nebo v Ame- rice působili, vzdávají čest jeho ušlechtilé povaze.
Ted K Weisza Weisz K Weisz Charlotta Lippe Kovář Jindřich Drážďany Praha Hrabovka Český Skalica Ratibořice Schamburg Olšany Čechy ame
10 article
Jaký div, že u kaple shromáždil se tak četný průvod jeho soudruhů z povolání i upřímných přátel. Přijeli jeho soudruzi z Roudnice, všechny divadelní společ- nosti byly zastoupeny, Národní divadlo, žurnalistika a kruhy divadlu nejbližší měly tu své repraesentanty. Všichni byli za jedno, že obec herecká ztratila v J. Kovářovi jednoho ze svých nejlepších. Zádušní bo- hoslužby za Jindř. Kováře konány budou v sobotu dne 14. záři o 10. hod. dop. — Zpráva časopisecká. Po stručném ozná- mení, že bude vydáván »Těsnopis pro samouky«, docházejí tak četné dotazy o podrobnostech, zvláště z řad úřadnictva, že redakce prositi musí za laskavé poshovění. Všem, kdož 1. čísla u redaktora pana učitele V. Beneše si vyžádali nebo vyžádají, bude toto číslo po 25. září na ukázku zasláno a tím bude podána odpověď jistě uspokojující. — Konfiskace. Středové číslo českobudějovi- ckých »Jihočeských Listů« bylo zabaveno pro článek »Třicet let marně čekáme«, jednající o reskriptu krá- lovském ze dne 12. září 1871. Opravené vydání bylo ihned uspořádáno. — Schůze abiturientů reálného gymnasia v Táboře z roku 1876. Dne 25. srpna t. r. po dlouhých dvaceti pěti letech sešli se opět soudru- hové abiturienti z roku 1876 ve staroslavném městě Táboře, aby vzpomínkami z mládí se pobavilia osvěžili. Gymnasistů toho roku absolvovalo 11, z nichž jeden (P. Otto Pitra, farář v Rynovicíchu Jablonce) již smrtí schvácen jest, z 8 realistů abi- turientů taktéž jeden (Frant. Cihlář, officiál při c. k. technické kontrole v Berouně, již je v Pánu. Z pěti realistů, již s gymnasisty společně studia nastoupili, ale o rok dříve maturovali, jsou mrtvi dva (Václav Thir, který zemřel již v době studií na technicea
Jindřichův Kovář V Beneš Pitr František Thir Roudnice Tábor Jablonec Beroun národní divadlo