1
masthead
V Praze, v pátek dne 6. září.
Praha
3
article
Nz »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Krakova, 6. září. Zájem celé země
jest nyní soustředěn na volby v městské
kurii, které se budou konati 11. t. m. Největší
interes věnován jest volbám v obou hlav.
městech, ve Lvově a Krakově, kde
proti konservativcům povstala koalice
sociálně-demokraticko-liberál-
ní. Na základě kompromissu kandidován
jest v Krakově poslanec na říšské radě
Rotter, poslanci na říšské radě Dobo-
šinský, Dašinský, a jako čtvrtý kan-
didát jeden z demokratů, pro kterého hlaso-
vati budou také sociální demokraté. Podobný
kompromiss uzavřen byl také ve Lvově.
Volební manévr.
Z Vídně, 6. září. Listy, které zazna-
menávají sensaci »České Demokracie« o taj-
ných punktacích, odbývají je velice stručně
»Arbeiterzeitung«, »Fremdenblatt« tak i »Va
terland« nazývají tento výmysl volebním ma-
névrem.
Zemské volby v Haliči.
Z Vidné. 6. září. Dnes možno již pře-
hlednouti úplně bojiště, na kterém včera roz-
hodlo se o 74 mandátech ve venkov-
ských obcích haličských. Jak se
dalo očekávati, převalnou jejich část zabrali
kandidáti ústředního výboru. Měli
jich dosud 38 na sněmu zemském. Včera dobyli
12 nových, takže budou míti 50 mandátů.
Již po včerejším vítězství jest dvoutřetinová
většina s konservativní šlech-
tou na sněmu haličském zajištěna také
pro ten případ, kdyby volby městské,
které se konati budou ve středu, vypadly na
prospěch opposičních stran. T
byly včera poraženy na hlavua
s nimi také Rusové. Zastoupení těchto
kleslo z 15 mandátů na 13, takže effektivní
ztráta činí 2 mandaty.
Hrozba, že užito bude všech prostředků
proti Rusům, kteří šli do abstinence, prove-
dla se s takovou důkladností, že mimo
Rotter
Rus
Krakov
Lvov
Vídeň
Virginie
Halič
6
article
Barviňského zmizeli všichni,
kdo způsobili odchod Rusů ze
sněmu. Mezi nimi také bývalý přísedící zem-
ského výboru Savdák a prof. Vachňanin.
Tak důkladně provedena tato hrozba, že
v okresu kolomyjském, který byl dosud za-
stoupen bývalým poslancem na říšské radě
tak zv. radikálem Okuněvským, prošel
včera kandidát polského centrálního výboru
kníže Puzyna — — — jednohlasně!
Tak důkladně se tedy změnilo smýšlení vo-
ličů ve jmenovaném okrese volebním, že po
radikálním Rusovi příšel nejkonservativnější
Polák a to hlasy všech voličů, takže ve-
škeré přívrženstvo Okuněv
ského zmizelo v několika ne-
dělíchl
Takový hokus pokus nemohl se státi
způsobem přirozeným, nýbrž jen pro-
středky násilnými, o jejichž po-
drobnostech zajisté uslyšíme později.
Zle se vedlo polské straně li-
dové. Na sněmu rozpuštěném měla 7 man-
dátů. Vrací se s mandáty 2, z nichž jeden
má bývalý poslanec na říšské radě Stapin-
ski, který má, jak vidno, toliko jediného
přívržence.
Padli posl. Bojko Wojczik, padl No-
wakowski a Bernatikowski. Panující
strana polská vítězí na celé
čáře.
Tak zv. umírněná levice, která
čítala 6 mandátů, potřena skoro do-
cela. Zůstal jen jeden její přívrženec
jeden národní demokrat.
Neméně zle pochodila polská stra-
na selská. Měla 5 mandátů na dřívějším
sněmu a nyní jest stlačena na mandáty 3.
P. Stojalowski bude míti kolem sebe dva
poslance, nepřidá-li se k němu ještě posla-
nec Sponder, který byl samostatným
kandidátem. Úspěch konservati vní
šlechtické strany ve venkovských
obcích jest veliký, snad až příliš
veliký.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Rus
profesor
Vachňanin
Okuněvský
Puzyna
Polák
Bojko Wojczik
Praha
Savdák
7
article
Vláda pro velkostatkářský kom-
promis.
Z Vídně, 6. září. Vláda v listech sobě
oddaných pracuje pro kompromis ve
velkostatkářské kurii v Če-
chách. Dnes ve »Fremdenblattu« a »Ex-
trablattu«, orgánech jí poslušných, dává do-
vozovati, že prý jest svrchovaný čas,
aby konservativní šlechta byla pamětliva
hesla »Noblesse oblige«, kteréž jí ukládá
povinnost, aby odčinila zradu, spáchanou
r. 1890 na punktacích a Němcům podala
ruku ke kompromisu.
A to tím spíše, jelikož návrh hraběte
Buquoye možno pokládati za důkaz, že sobě
šlechta historická jest vědoma této své po-
vinnosti. Kompromis jest čestný dluh a čestný
dluh musí prý placen býti neprodleně.
Kdyby se rakouský stát chtěl
jednou odhodlati platiti své čestné dluhy
národům neněmeckým, a to ihned,
trvala by výplata několik let.
Nevlídně přijatá deputace.
Z Vídně, 6. září. Listy sdělují tuto
příhodu: K ministru železnic dostavila se
včera deputace obchodníků, ka-
várníků a hostinských v okolí
nádraží Františka Josefa ve
Vídni žádati ho za změnu lokálního jízd-
ního řádu na Františkově dráze, který byl
tak určen, že se omezil počet vlaků, jedou-
cích a přijíždějících ze jmenovaného nádraží.
Ministr odvětil k deputaci: »Také já
jsem velkopovozníkem v Rakousku, také já
musím dbáti svého obchodu. Obchod
můjje také passivní. Ostatně nemáte
žádného práva ke mně choditi.« Mluvčí de-
putace odvětil: »Nepřišli jsme k Vám,
abychom spatřili ministra, nýbrž abychom
Vám tlumočili přání poplatníků.«
Vojsko do Olomouce.
Z Olomouce, 6. září. »Arbeiter-Ztg.«
oznamuje: Za příčinou katolického
sjezdu nedělního a současné
protestní schůze proti němu svolané,
Němec
Buquoy
František Josef
Františkův
Vídeň
Rakousko
Olomouc
ArbeiterZtg
9
article
Blbá Mářa.
Blbá Mářa.
Byl to strašný výkřik, rozedírající srdce.
Výkřik nešťastného člověka, zalkání po ži-
votě, kterého tak málo zde užila ta Mářa Koub-
lovic. Tam právě odnášejí bezhlavou její mrtvolu
z krví zalitého jeviště.
Byla již v útlém věku blbou a přítěži
chudé, dělnické rodiny. Každý se jí ve vsi po-
smíval, i její vlastní bratří a sestry; jenomu
své drahé roditelky nacházela ta ubohá, štvaná
laň ochranu a útulek.
Pomalu rostla ve svém neštěstí. Nikdo ne-
dával na ni pozor. Vyrostla jako dříví v lese.
Již měla choditi do školy, avšak každý rok
byla od návštěvy školní osvobozena pro ne-
schopnost k učení se.
Jakmile sníh sběhl do potůčků, den jak
den chodila do přírody. Na malebné místo, kde
vysoká černá skála týčí své zamračené čelo
k modrému blankytu, chodila Mářa vždy ráno,
sedla si do výklenku, chráněného před nepo-
hodou a tam proseděla celičký den.
Svýma tupýma očima zírala líně po krásné,
tiché dolině, vyplněné šumným hvozdem a bou-
řící Jizerou. Když nějaký pták vzletěl, vyhledla
za ním a dívala se tak dlouho, až jí zmizei
z dohledu.
A přece působil asi ten pohled na divu-
krásnou, mohutnou přírodu blahodárně na její
zatmělou duši. Proč by jinak byla sem chodila
a vydržela zde sedávati celý den? Aspon
trochu světla zapadalo jistě odsud do temnoty
její duše.
Koub
Mářa
Jizera
10
article
Často měla na klíně nějakého broučka a
nechala ho lézti s prstu na prst, dýchala na
něj a konečně šetrně položila ho na zemi.
Někdy se opět sehnula k nějakému, třeba
drobnému kvítku a dlouho jej pozorovala, až
opět zrak obrátila dolů na hučící Jizeru.
Někdy dala se do ryčného smíchu, který
se ostře od temných skal odrážel a dlouho
ještě se chvěl tichem lesa.
To bylo denním zaměstnáním »blbé Mářee
v letě.
V zimě však, kdy pole a cesty pokryl pa-
nensky bílý plášť třpytného sněhu a blbá Mářa
nemohla nahoru ke své skále, zaškrábala se do
kouta tmavé sednice a vzavši na klín starého
»Reka«, chovala ho celý den.
A to dobré zvíře, jakoby ji litovalo, olizo-
valo její drsnou tvář a ona ho tím více k sobě
tiskla. V takové chvíli se zdálo, že se ty smutné
oči trochu zaleskly.
A tak se dělo rok jak rok. Jen jedna pří-
hoda rozvlnila klidnou hladinu žití, vlastně ne-
žití blbé Máře.
Přibyl jí nový přítel.
Černý kocour, bůhví odkud přišel, přituli
se jednou k jejím nohám a ona vzala ho na
klín, rozdělila se s ním o svačinu a již byli
přáteli. Kocour spokojeně vrčel na jejím klíně
a ona hladíc ho zírala tupě do prázdna.
Bylo jí již patnáct let. Vyrostla značně
byla tak silná, že by snad strom holou rukou
byla vyvrátila. Černé vlasy poletovaly jí vždy
okolo neforemné hlavy . ..
Něco čišelo z té blbé, jako ze starých bájí
o čarodějnicích.
Konečně neměli lidé dosti toho trápení,
které ve vsi ubohé duši činili a nepřáli jí ani
toho útulku ve staré skále.
Jizera
11
article
Nějaký surovec nanesl tam spoustu kamení
a roští, ba nelenil a vynesl nahoru konev da-
leko páchnoucí hnojůvky. O, vy srdce z ka-
mene !
Když druhý den ke svému zamilovanému
místečku ubohá Mářa přišla a když viděla svůj
koutek zahrazený, zaleskla se jí v oku slza,
která pomalu stékala po tuhé tváři a vpila se
do ní.
Obrátila se; poprvé dnes šla v tuto chvíli
odsud. Za ní pobelhával její přítel, kocour.
Když popošla několik loudavých kroků,
ozval se za ní výsměch.
Uchvácena byvši šílenou zuřivostí, sebrala
kámen a spatřivši za sebou nějakého mladíka,
vší silou mrštila jím po něm.
Krev zabarvila zeleň mechovou a slabé
steny umírajícího svědčily, že rána blbé Máře
se neminula s cílem. Tato dala se do šíleného
běhu; závodila téměř s větrem.
Na chvíli se zastavovala a tu ozval se vždy
ostře její ryčný smích.
Dlouho běžela; pot tekl jí potůčkem po
zkornatělých lících, jupka se roztrhla a volně
spadla, tak že viděti bylo její mohutné, jako
dub urostlé tělo se dvěma silnými prsy.
Tak uřícena, ve zbědovaném stavu, do-
běhla ke kolejím železné dráhy a tam klesla.
Za chvíli zahučel vlak, který dnes blbá
Mářa viděla poprvé a naposled. Tupě vypoulila
naň svůj vytřeštěný zrak a nehnula se před
jeho příšerným jekotem.
Železný netvor krvelačně uchopil její hlavu
a zanechal odhozený trup v příkopě. Vedle ní
ležel zabitý kocour. Ubohá Mářal
To zalkání po životě a ten výkřik nikdy
mi nevymizí z paměti.
V. Minařík.
V Minařík