Strana 2. Číslo 280.

KATOLICKÉÉ LISTY

Dne 12. října 1902.

nou činnost, k níž energická práce nynějšího výboru podává nejlepší záruku. Výbor s předsedou drem. Vondruškou je již po 14 dnů téměř stále v permanenci a koná denně 1—2 schůze, na nichž se jedná o to, aby otázka sanování záložny byla příznivě rozřešena na prospěch všech účastníků záložny. Co tkne se výslechu zatčených, jež vyslýchal vládní rada p. Olič se známou svou obezřetností ve IV. bezpečnostním oddělení zdejšího policejního řidl- telství, uvádíme, že zatčené osoby svádějí vlnu jedna na druhou. Zajímavé byly výpovědl vyšehradského kanov- níka vsdp. Kyselky, jehož výpovědl obsaženy jsou na mnoha arších, a jehož oznámení je velice detallní a věcné. Z toho znáti jest celý pochod šetření a pravý stav věcl. Vsdp. kanovník Kyselka sna- žil se, aby hned po úmrtí Ortově zjl- stll, kde ve vedení záležitostí zá- ložny vězí pravá chyba a bylo by se mu to jistě povedlo, kdyby ovšem sám byl zručným v účetniství. Ale, — přirozeno — kterak má se kněr, zabývající se duchovní správou, vyznati v haldě knlh a v tisícerých různých číslicích? Prof. Drozd choval se při svém výslechu i při dopravě k trastnímu soudu do vyšetřovací vazby ve- lice klidně a jen chvílemi, jaksi pro sebe dodával: »Kam mě vedla má důvěra? Příliš jsem důvěřoval svému okolí a na úředníky příliš jsem spoléhal!« Výslechy svědků I zatčených konány byly pře- devčírem až do půlnoci a v pravdě do únavy poli- cejních úředníků. Také včera konány některé výslechy a prohlídky domovní, jichž výsledek dotud není znám.

Právem možno tvrditl, že neštěstím ce- lého ústavu byl nebožtík obecní starší Josef Ort, který vnesl do ústavu demoralisaci. On kol sebe šířil jistý druh terrorismu, proti ně- muž žádný se nedovedl vzepřítl. Jednání jeho nesměl nikdo kritisovati a běda tomu, kdo by se býval opovážll říci mu pravdu. Obyčejně bývá špatné svědomí zakrýváno drzostí a terrorismem. Aby pak takový člověk se jaksi ne- prozradll, hlásá lidem s drzým čelem stále: »Noli me tangere!« A proto také z podřízených úřadníků Ortových nikdo se neopovážil proti jeho pašovství vystoupiti a když se některé jednání Ortovo zdálo býti některému z podřízených nápadným a když tento šel s důvěrou k prof. Drozdovi, aby si na Orta stě- žoval, byl vždy okřiknut. A jako byl Ort ke svým podřízeným drzým a pánovitým, tak byl ke starostovi Drozdovi ohebným a patolízalem, takže byl u něho povždy oblíbeným. Ort dovedl stavěti se kolleglálním, ba poctivcem v kaž- dém ohledu, takže celé své okolí I rodlnu klamal. Co tkne se ústavu samého, byl týž včera od časného jitra oblehán nespokojenci a lidmi bázlivými. První nával byl prudký, ale mezi obecenstvem byla většina rozvážlí- vých a moudrých lidí — dav se utišil a nastalo klidné úřadování, ovšem že za assistence policie. Nej- dříve byli tu 2 strážnícl, později 4. Úřadování šlo

Kouslo kočičích očí je známé. Na koho se ty očl podívají a kdo se jim nevyhne, ten se již třepetá jako ptáče. — Paní majorka nastrčila si na nos cvikr a po- zorujíc mne, pravila po chvílce: Ale, opravdu, z toho cikána stal by se řádný kocour, kdyby se měl trochu lépe. A v tomto rozhodném okamžiku neopomenul jsem se o její šaty otříti. Na to ona pohladila mne po srsti a tázala se blahosklonně: — Vlď, kocourku, ty máš asi hlad ? — A v tom již z hrnečku na plotně vyndala kue zbytku od oběda a počastovala mne. V malé chvíli byli jsme kamarádl. — Ale to si vymiňuji napřed — pravila — vše- cky plebejské způsoby si rozhodně zapovídám, přede- vším ale chytání a požírání krys. — To je celá moje historie, — končil cikán své vypravování.

— Vede se mi dobře, proč bych nedělal kon- servatlvního kocoura? — Je to tak lehké jako co, jen když je plný talíř chutného masíčka. — — Pozoruji, — pravím na to, — že Vašnosti ráčili jste značně ztučněti. — — Ano, — odvětil, — teď již mohu dělati pu- chejře. — Já taky již s tou kočičí holotou, ke které jsem před nedávnem ještě přináležel, více se neza- bývám. Není ml toho potřebí. A že jsem ve přízni své paní vysoko postoupil, je důkazem to, že mne sem dala do výstavy. — A nezasteskne se vám časem po té staré zlaté svobodě? — tážu ze. — No, co bych to zapíral, — odvětil, čtverácky se usmívaje, — časem si přece vyjdu na flám, aby mi lépe — vytrávilo. Po těchto slovech jsem se panu Cikánovi po- roučel. velice rychle od 9. do 12. hod. polední, a odbyto přes 500 stran, z nichž některá měla i 10 knížek vkladních. Po celý včerejší den nepřišlo se více na žádnou nesprávnost. Dnes se neúřaduje — až v pondělí dopoledne. Podotknouti dlužno, že záložna má 511.000 kor. reservního fondu a 3347 členů se 13.057 podíly po 40 kor. Vyšetřování vede rada z. s. p. Kursch.

Včerejšího večera rozšífila se po celé Praze 1 okolí zpráva, že prof. Drozd skončil ve vy- šetřovací vazbě zdejšího zemského trestního soudu — sebevraždou. Infor- movali jsme se o věcl — prof. Drozd dlí živ v cele č. 67 s několika jinýml. Podotknouti dlužno, že účetní p. Boh. Frühauf byl jediným ze starších po- ctivým úředníkem. Kterak záleží našemu du- chovenstvu na záchraně Svatováclavské záložny, viděti z toho, že jistý duchovní vyjádřil se k obecnímu staršímu p. Mat. Novákovi, že věnuje na sa- naci záložny celé své jmění a nabízel někollk knížek vkladních. Vyjádřil se též, že je nutno, aby konsistoř I naše pe- něžní ústavy staraly se o sanaci zá- ložn y. Do záložny dochásí řada doplsů a z nich vidno, že s Ortem byli ve spojení jistý Bedřich Neumann a Terezie Hübscherová. Však i s nimi byla Mádlová ve spojení. Dnes již jest klid. Úřadovati sa bude v pondělí od 9—11 hodin a sice dle čísel, která vydávána budou vkladatelům na proukázání se vkladní knížkou u vchodu do budovy záložny v Řetězové ulici, čímž zajisté zamezena bude veškerá tlačenice.

Zprávy politické. V Praze, dne 11. října 1902. Dorozumívacích chystaných konferencí súčastní se za stranu německo-pokrokovou v Čechách poslanci dři: Eppinger, Funke, Pergelt, Nitsche, Zdenko Schücker, Schrelner a Urban. Za německo- pokrokovou stranu na Moravě poslanci dr. Grossa dr. d'Elvert. Strana křesťansko-soclální vyšle do po- rad s předsedou ministerstva Körbrem poslance: dra. Luegra, prince Liechtenstelna a Axmanna. Za něme- ckou lidovou stranu súčastní se konferencí poslanci dr. Derschatta a předsedající náměstek jeho dr. Le- misch. Porady ministra dra. Rezka s mini- strem obchodu Callem, kteréž v posledních dnech se opakovaly, týkaly se hlavně toho, že olomoucká obchodní a žlvnostenská komora dosud se neustavila, ale přes to vykonati jest jí jiné volby do sněmu mar- krabství moravského. Hnutí mezi charvatským duchoven- stvem. Duchovenstvo dekanátu kopřivnického přijalo následující resoluci: 1. Arcibiskupský ordinariát budíž požádán, aby vydal rituale v charvatském jazyku. 2. Přijati poslanecký mandát budiž dovoleno jen oněm duchovním, kteří podávají záruku věděním, životním pustavením a čistotou duchovní povahy. 3. Arcíbískup- ský ordlnarlát budiž požádán za svolání diecésní sy- nody! V Macedonií zahájily dle všeho tlupy ozbro- jené od bulharského výboru přece jen svou čianost, ačkoliv popírají to jak v Bělehradě tak ve Srědci.

Jevištěm jejich operací jest území, ležící mezl řekami Strumou a Verdarem a rozprostírající se až po Soluň a poloostrov chalcidický, pak pohoří, táhnoucí se na západ a na východ od obou jmenovaných řek, a slce Perlno-Dagh, východně od Strumy a hory mezi Do- denou a Monastýrem, západně od Verdaru. Na Strumě čili Strumenu velí bulharský důstojník Jankov, na Verdaru bulharský podplukovník Nikolov. Dosavadní činnost těchto tlup obmezovala se na to, že přepadaly a drancovaly bezbranné turecké vesnice a donucovaly obyvatelstvo bulharských obcí, aby k nim se připo- jilo. Tlupy, jež řádí v údolí strumenském, vyšly prý z rilského kláštera v Bulharsku, v němž má své sídlo revoluční výbor. Mají patrně namířeno na železniční trať, kteráž vede z Cařihradu přes Serres do Soluně na Monastýru a Demirkisaru přes řeku Strumu. Po- vstalcl, cbtějí patrně zničením železničního mostu přes Strumu a usazením se v tamních horách, přerušiti jediné pozemní spojení mezi východní a západní částí evropského Turecka a zříditl svůj vlastní styk s ru- skými mnišskými kláštery, ležícími na chalcidickém poloostrově na hoře Athosu, odkud mohou očekávatl mravní i hmotnou pomoc. Vláda sultánova poznala rychle nebezpečí, ležící v postupu oněch tlup směrem Serresu a učinila, jak se zdá, již potřebná opatření. V mlnisterstvu vojenství v Caříhradě konána byla na kvap vojenská porada, které se súčastnil také Edhem paša, vítěz v poslední válce s Řeckem, a výsledkem jejím bylo, že neprodleně odjell do Lerresu pobočník

sultánův, divislonář Talute paša a brigádník Sakir paša. Porta Bulharsku vářně domlouvala, že povsta- lecké čsty nerušeně přecházejí přes hranice bulharské a že prchající zbytky čet tam ustupují. Úkolem po- selstva včera vypraveného jest vyšetřiti tyto stesky a postup čet vůbac. Ve vojenské poradě, konané v těchto dnech, bylo usneseno střežiti přísně bulharské hranlce. Potřebné vojsko posílá se již na hranice. Porta nemá prý v příčlně povstaleckých čet níjakých obav a pro- hlašuje, že s dívisí v tamějším území stačí potlačiti i silnější čety. — Protoše v posledních dnech 2 čety se pokoušely překročiti bulharské hranice poblíž Dub- nice, ale byly přistiženy hlídkou pohraniční stráže, bude prý povoláno s bulharské strany několik tisíc záložníků k sesílení pohraniční stráže. Nad Dubnlcí byl vyhlášen stav obležení. Srbský vyslanec v Cařihradě Grutč stě- žoval si včera u ministra zahraničních záležitostí ra to, že denně se množí násilnosti, jichž dopouští se Albanci na křesťanech ve Starém Srbsku. — Dle tu- reckých udajů náčelník Albanců Isa Boljetinac se vzdal Bude mu udělena milost a užije se ho prot Mustafu agovi a jeho přívržencům, kteří ničí že- leznice.

Ke kulturnímu boji ve Francil. Zm nlll jsme se již o projevu, jejž učinil francouzský episkopát na prospěch řádů. »Gaulols« prohlašuje nyní, že fran- couzský episkopát zašle je v těchto dnech sněmovně i senátu francouzskému zvláště se zřetelem na to, že bude jejích úkolem, projednati parlamentárně žádosti, jež řehole podaly za své schválení. Prohlášení epl- skopátu obsahuje následující myšléaky: Zasáhnouti svobodu řádovou znamená zasáhnouti svobodu kato- lické církve. Řády nejsou sice žádnou podstatnou částí církevní hierarchie, ale byvše od ní zřízeny, jsou jednou z právoplatných forem církevního života, takže svoboda, slíbená v konkordátu katolické církvi, ob- sabuje také právo k jejich existenci. Kromě toho byly řády trpěny tak dlouho, že takovéto »pro- mlčení« podobá se již právu. Je proto věc řeholí věcí církve samé, a bylo by pošetilo doufati, že fran- couzský eplskopát a světské duchovenstvo odloučí od seba svoji věc. Sáhnouti na svobodu řádů, znamoná sáhnouti na svobodu svědomí. Náboženský život řádů nemá také ve svém veřejném osvědčování ničeho, co by nebylo právoplatné a co by nesmělo činiti nároků na ochranu veřejných mocí. Sdružovati se, žíti, s kým kdo chce, vyučovati, medliti se atd., jest právem ka- ždého občana. Po této kanonicky- a občansko-právní obhájené svobody řádů přechází prohlášení k otázce účelnosti řádů pro stát, a staví při tom do popředí národní zájem Franele na jejlch dalším trvání.

Zvláště velikým je tento národní zájem vzhledem k působení řádů pro rozšiřování francouzského vlivu v celém světě, zvláště pak na Východě. Řády ovšem pak, kdyby vyhnány byly, vzaly by s sebou ve svém srdci žhavou neporušitelnost lásky k vlasti a upřímnou vůli, procediti pořád ještě pro Francii, jež je vy- hnala. Papež musil by, aby obhájil vyšší zájmy, kterých vzdala se Francie, přenechati jiným pro- tektorát, jejž až doposud tak vytrvale zachovával pro Francli. Žirlivé žádostivosti jiných po ochranném právu měly by již samy o sobě přesvědělti Francii o jeho ceně a o společném spojenství, kteréž trvá v tomto ohledu mezi ní a řády. Než pronásledování řádů ranilo by také vnitřní národní život Francie. Neboť sesilnilo by rozštěpení v zemi a »před očima našich znepokojených spojenců a našich bdělých ne- přátel v Evropě trčící ve zbrani a snad v předvečer nejstrašlivějších možností, které z nenadání mohly by Francil vyvolati na jeviště a donutiti ji, aby uplat- nila své spravedlivé pořadavky pro čest a právo.« Soclální otázka vyžaduje za účelem svého roz- řešení spojení všech občanů vůči revolučním snahám.

Nové vypovídající dekrety zostřily by odpor, jenž jest již beztoho dosti prudký, tím více, čím méně tento odpor je zdržován neb obmezován nadějí na pomoc republikánské spravedlnosti. Odpor hnán byl by at do zoufalství zklamáním, že vypovídá svou službu jediný pramen pomoci. Byl by dále jen zvýšen násil- nými opatřeními, kterých bylo by snad použito k jeho povalení. Opatření tato byla by pociťována tím více, čím méně bylo by lze, hájiti je před veřejností před- stíranou nezákonitostí, kteréž prý řády se dopustily, protože řády podáním žádostí za své schválení podro- bily se zákonu. I bylo by následkem nových úkladů proti řádům nejen rozhořčení proti těmto úkladům, nýbrž i hrozné zděšení před nimi, jako před přede- hrou revoluce. — Potom zabývá se prchlášení eplsko- pátu vyučovací svobodou řádů. Praví, že jeho nej- povolanější zástupcové prohlásili před parlamentární vyšetřovací komisí, kteráž vyšla připraviti opravu středoškolského vyučování, že jsou ochotni, přijati »v zásadě« dozor státní nad jejlch vyučováním. Francll nerozštěpllo vyučování řádů; za to však učinilo by to laické vyučování. Zanesloť by do školy válku, protože odporující rodlčové nalezli by tisíceré prostředky, aby uvedli v nevážnost toto vyučování. Blskupové hájí pak řády a duchovenstvo před výčltkou vměšováníse