Císlo 280.

V Praze, dne 12. října 1902.

Ročník VI.

Redakce, adminisirace a ev pedice: Praha, Pštrozsova clice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- Vracejí. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V pondělí a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860.790.

NAIUCKt Telefon rodakce číslo 1126a).

Llo

Předplatné pro Prahu s do- náškou měsíčně. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 83.60 Předpl. pro tuzemsko poštou měsíčně . . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . . K 9.— celoročně . . . . . . K 86.— Předplatné do cizozemska; Německa a Srbska obnášír čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně . K 52.g0 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b)

Slunce vychází v 6 hodin 17 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 15 minut večer.

Reděle: Sv. Maximiliana. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně: u sv. Víta na hradě praž. od 9.—13. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavuou a pouč- nou příohóu »Nedělí« o 12 strazách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.

K defraudaci ve Svatováclavské záložně. V Praze, dne 11 října. Hned předem podotýkáme, že nemáme ani příčiny ani úmyslu zakrývati nebo vymlouvati jednu z největších defraudací, jaká kdy v některém pe- něžním ústavu byla spáchána a to tím méně, že spáchána byla v ústavu, o němž v širší veřejnosti panuje mínění, že jest katolický, protože nese pří- vlastek Svatováciavský. A přidá li se k tomu, že v čele jeho stál katolický kněz, jemuž dostalo se dvojího vyznamenání, pak těžko je širší kruhy lidové přesvědčiti, že to byl ústav jako každý jiný samostatný, na církevní vrchnosti nezávislý a že důsledně jeho předsedníctvo nese všecku zodpo- vědnost samo- Mohli bychom ještě dodati, že žádný ze členů správního výboru Švatováclavské záložny nestál v čele některého katolického spolku a že tudíž de- fraudace v záložně nedotýkají se našeho spolkového života. Co již bylo defraudací v různých občan- ských, měšťanských, rolnických a jiných záložnách a přece defraudace jednotlivců nekladly se na účet celého stavu. Jen když jednotlivec stavu kněž- ského dopustí se poklesku, již hází se se všech stran na celý stav kamením. Leč takový jest již svět!

Až dosud z trestních malversací obviněn jest jediný příslušník stavu kněžského. Zde třeba kon- statovati, že to byli právě kněžští členové výboru, kteří důtklivě tlačili na přísnou revisi záložny, kteří starostu přinutili k resignaci a když setká- vali se s obtížemi, odhodlali se sáhnoutí ku pro středku krajnímu, k záchraně ústavu. Mohlo by se uvésti též to, že laické síly, po- kud byly v kanceláři zaměstnány, a jak již doká- záno, že některé z nich na malversacích podílu měly, náležely všem jiným směrům, jenom ne ka- lickému. Představenstvo záložny mělo tu přímo fatální osud, že neumělo si z laických sil vybrati síly vždy spolehlivé. Okolnost, že v čele závodu s přívlastkem Svatováclavského, stál katolický kněz s ně- kolika ještě kněžími ve správním výboru, získala mu velikou důvěru nejen v Praze, ale i po celém

venkově, kteráž povznesla jej k největším závodům toho druhu. Lid proto ve Svatováclavskou záložnu měl neobmezenou důvěru, kteráž nebyla otřesena ani tehdy, když v kruzích zasvěcených ozývaly se po- vážlivé hlasy o její solidnosti. Pohříchu je třeba doznati, že do ústavu toho vnikl zlořád, jemuž v Čechách a vůbec po celém světě padlo za oběť již mnoho ústavů toho druhu, a jenž nazývá se šlendrianem. Jakmile tento zažere se do ústavu peněžního, pak jeho štítem ma- skuje se nepoctivost a nejhrubší podvod. Ze šlen- drianu vyvine se důvěřivost, kteráž provádí revisi účtů málokdy a to ještě nedbale A dopustí-li se i předsednictvo jakýchsi nesprávností, pak i dohled nejen zběžný, ale i podrobný stává se vždy chaběj. ším, jenž netroufá si rázně zakročiti, a rakovina ro- zežírá se vždy dále a vždy hloub. Co a jak se ve Svatováclavské záložně dělo jest již širšímu obecenstvu známo. Bývalé předsta venstvo Svatováclavské záložny snažilo se sice hni- sající vřed několika náplastmi oficiosních sdělení zakrýti, avšak představenstvo nové odhodlalo se k prostředku radikálnímu, kterýž, aby se potkal se zdarem, z toho srdce si tak přejeme. Mezitím co rameno spravedlnosti zasáhlo hlavní vinníky, před- stavenstvo nové provádí revisi záložny s neúprosnou přísností s úmyslem, širšímu obecenstvu trpkou sice, ale ryzí pravdu podlati . Nastává otázka: podaří-li se novému představenstvu záložnu Svatová- clavskou zachovati? Na to odpovídáme: Podařiti se musí, nemá-li věc katolická v Če- chách utrpěti pohromy přímo nedozírné, ne- má-li katolické kněžstvo naše býti ve své činnosti na mnoho let ochromeno. Co tyto řádky píšeme, dostavil se do redakce naší venkovský farář, jenž nás zapřísáhal, abychom působili k záchraně záložny.

— Zde mám některé své úspory — pravil — není jich ovšem mnoho, ale obětuji je na záchranu záložny. Nemáte zde ani ponětí, jaký rozruch ty hrozné zprávy z Prahy v lídu působí. — A jiný venkovský kněz nám dopsal: Nebude-li záložna za- chráněna, bude všecko naše působení značně se- slabeno. Záchrana tato musí se díti spojenými silami. V čem má záchranná akce záložny pozůstávati? Pokud naše informace sahají, není stav zá- ložny až do této chvíle žádnou měrou bez- nadějný. Není třeba appellovati na kapsy katolického kněžstva, nýbrž je k úplnému obrození záložny třeba, aby všem vkladatelům byla dána úplná jistota, že vklady jejích jsou a zůsťanou naprosto zabez- pečeny, jak již neomezené ručení samo záko- nem společenstevním zabezpečuje. K účelu tomu je nezbytně zapotřebí, aby má-li nižší duchovenstvo spolupůsobiti, především z kruhů rozhodujících byla učiněna iniciativa, bez níž obejíti se nelze. Iniciativa tato bude míti pře- devším následek ten, že veliké peněžní ústavy, jak z bezpečného pramene víme, budou jeviti tím větší ochotu k záchraně záložny vydatně při- spěti. Z příčiny té, v pevném přesvědčení, že setká se s nejlepším úspěchem, my o iniciativu tuto důtklivě žádáme. I to třeba ještě uvážiti, že místnosti Svato- václavské záložny byly po všecken čas bezplatně otevřeny všem katolickým spolkům, kterýmž bude zajisté záležeti na tom, aby jim i na dále zůstá- valy otevřeny. Lze tedy i z těchto kruhů podpory očekávati hlavně v tom směru, aby rozčilení v lidu se ukonejšilo. Záchraně této přejeme všeho zdaru.

Ze Svatováclavské záložny. Včera po celý den pokračováno v revisl a zjl- štěno, že každý obnos, který ve veřej- nosti jako defraudovaný se jmenuje, jest dosud nesprávný, ježto není do- sud zjištěn. Výbor s předsedou, farářem svato- havelským drem. Vondruškou svolá v nejbližší době mimořádnou valnou hromadu, na které bude celý stav záložny úplně najisto postavena zároveň tu sdělí výbor členstvu všechny kroky, které k sanování podnikla jež zajisté bez příznivého výsledku nezůstanou. Výbor též doufá, že veškeré členstvo bude stejně s ním na záchranu záložny pracovati a že takovou spo- lečnou akcí zdaří se Svatováclavskou záložnu zachránltl pro budoucí zajisté zdár-

KULTURNÍ LISTY. V Praze, dne 11. října. K—. Pobyl jsem též na výstavě koček a odešel jsem v jisté míře neuspokojen. Jsou to sice roztomilá zvířátka, ale bylo jich přece jen málo na to množství koček v Praze. Ty druhy nejznamenitější na výstavě zastoupeny nebyly. Doznati ovšem musím, že byly tam vesměs kočky salon č vzdělané, jmenovitě ko- tátka uměla se lísati a vystrkovala skrze dráty pa- cičky — bez drábků — jakoby sl je chtěla nechat líbati. Bylo na nich viděti, že nabyly lepšího vzdělání. Jaký to rozdíl mezi výstavou psů a výstavou koček! Na výstavě psů — tuším loni v Oboře — jaký tu panoval řev a štěkot velikých a malých psů, ač- koliv bylo o ně co nejlépe postaráno a naproti tomu zde ten důstojný klid, namnoze i veselá nálada koček a kočiček, jež sl buď pohrávaly nebo na hedvábných polštářkách se povalovaly. Kterak babsky chová se pes v zajetí! Proto ale přece pohřešoval jsem na vý- stavě některé druhy koček ku př. tu odrůdu divadelní, z nichž některé bývají vystaveny ve skříních foto- grafů. Tento druh vyznačuje se tím, že náramně dbá na toaletu. Je sice každé kočce vrozeno, hledětl sl toalety, avšak žádný druh o ni nedbá tollk, jako ty kočky dl- vadelní. Na tu obětuje nejen všecheu příjem svůj, ale 1 značné příjmy svých ctitelů. Obětovati 10—20.000 na toaletu je u nich maličkostí. Nedávno jsem viděl za sklem jednu takovou kočku, jak si držela v zu- bech šňůru perel, dle čehož jsem seznal, že jsou kočky,

jež hryžou perly. Taková kočka perlohryzka musí při- jíti náramně draho. Kromě koček salonních a diva- delních jsou prý též kočky šantánové, které hryžou všecko, co má cenu; některá prý je s to, požrati ce- lou banku. Z toho čtenář sezná, že to plémě kočičí jest jedno z nejžravějších a nejdravějších přl vší jem- notě srstl. Avšak dostalo se ml na výstavě milého překva- pení. Když jsem již odcházel, spatřím v jedné pří- hradě černého kocoura ležeti na sametovém polštáříku s modrou mašlí na krku. — Kýho šlaka — zvolám — snad to není můj starý známý z Karlova náměstí? Oslovený poctevřel očl a velkopansky se na mne podíval. — Snad mne přece ještě znáte? — — Tak jen povrchně — zamňouk, při čemž protáhnuv se, na přední běhy pozvednul se. Vedle sebe měl jeden talířek naplněný kousky masa a druhý naplněný vodou. — Jak vidím, — pokračují, — situace vaše v každém ohledu se zlepšíla. — — Ano, — odvětil ňuhňavým hlasem, — zlep- šila se znamenitě. Nastoupll jsem na místo Režona. — — Toho chuďasa ? —

— Jakého chuďasa; řekněte raději h lupáka. Neuměl sl svého postavení vážiti. — — Věru, velmi zajímavé. Nesměl bych snad Vašnostl v příčině té Intervlewovatl? — — No — nudím se zde — pro ukrácení chvíle chci vám věnovati půl hodinky. — — Směl-li bych se tázati, jak to asi přišlo? — Přišlo to jednoduše, — odvětil s velkopan- — paní majorová po ztrátě Režona

ským zívnutím, oblíbila si mne. To jste jí musil zrovna učarovatl! — — Šlo to veskrz přirozeně. Když Rešona od- pravili, pomyslil jsem si, že bych mohl na uprázdněné místo reflektovati. Začal jsem v duchu o svém dosa- vadním životě přemýšleti. Představil jsem si všecku svou dosavadní bídu, stálé nebezpečí, v němž jsem ve dne v noci jako psanec vězel. A tu jsem sl po- myslil: svoboda, nevávanost, nezávislost, jsou sice krásné věci, jen kdyby při nich bylo též co jíst. — — Podívej se, — pravil jsem sám k sobě, — let tl stále přibývá, srsti na těle nepřibude, časem přece opelicháš jako každý starý kocour a co potom? — A tu po delším přemýšlení pravil jsem sám k sobě: Čas svrchovaný, abys konečně jednou začal sekat do- brotu. — Ulízal jsem se tedy podle všech pravidel kočicí toalety a šel se představit paní majorce. Šplhám se opatrně po schodech do prvního patra. Na chodbě přede dveřmi jejího bytu slyším ná- řek: Ach můj drahý Režonek, co se mu to jen přl- hodilo, do jakého neštěstí upadl. Nemohu ani věřit, že by se byl z něho stal takový anarchista, jenž by byl mohl sežratl kanárka. Ovšem učinil to z hrozného hladu, já bych možná udělala to taky tak. — Spustit se s tím anarchistou Clkánem! Nu ovšem, ve společ- nosti takové — V tom se dveře otevřely a v nich se objevila paní majorka. Já neopomenul vyseknout ji komplíment převalením se na záda. — Snad to není ten zlopověstný Clkán, — zvo- lala — co mého Režonka zavedl? Na to očl jejl setkaly se s mýml.