1
masthead
V Praze, ve středu dne 13. dubna.
Praha
2
masthead
K číslu 103.
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
5
article
álka.
Rusko a Čína.
Rusko
Čína
6
article
Z Londýna, 12. dubna. (C.-B.) »Reuterově
kanceláři« oznamuje se z Petrohradu
Rusko učinilo čínské vládě vážné
rozklady, žádajíc za propuštěn
japonských instruktorů z čínského
vojska, kteří v čínských službách jsou, jakož
japonských důstojníků, kteří ve vojště
generála Maa v činné službě se nalezají. Rusko
považuje trvalou přítomnost těchto japonských
instruktorů a důstojníků v čínské armádě za
povážlivou, Rusku svědčící hro-
zbu. Dále připomíná ruská vláda, že by ja-
ponští důstojníci u generála Maav
čínském vojsku, jež na severu velké zdi rozloženo
jest, snadno rozhodujícího vlivu na-
býti a této své převahy použiti
mohli, když by válečné operace
Japonců žádoucím učinily, aby
čínské vojsko generálu Kuro-
patkinovi do týlu vpadlo a jeho spo-
jení s Ruskem přerušilo. Kdyby generál Kuro-
patkin v kritické době s této strany neočeká-
vaně byl napaden, mohl prý by se ocitnoutiv
povážlivé situaci.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Vládní a polské hlasy o situaci.
Z Vídně, 13. dubna. »Fremdenblatt« uve-
řejňuje stať o nastávající kampani říšské rady
Zabývá se zvláště a kcí klubem polským
zahájenou a projevuje naději, že bude pol-
skými poslanci dovedena ke zdárném
konci a zjedná opětně dělnost poslanecké
sněmovny. »Čechové — vykládá oficiosní or-
gán dále — mohou Polákům ustoupiti leccos,
co by jinak učiniti odmítli. Provázeni Poláky
mohou Čechové klidně vejíti do smiřovací akce.
Japonec
Kura
Fremdenblatt
Čecho
Polák
Londýn
Petrohrad
Rusko
Vídeň
poslanecký sněmovna
Reuterův kancelář
7
article
Jest také v zájmu Čechů, aby zachovali smý-
šlení, které je pro ně v polském táboře a ne-
pozbyli sblížení s Poláky, jakkoli toto je povahy
pouze formální. Kdyby Poláci ve své akci.
která čelí jedině k zachránění parlamentu, ne-
měli úspěchu, změnil by se jich poměr k parla-
mentním stranám.«
Ze Lvova telegrafují, že tamější »Gazett
Narodova« pronáší se o poměru Poláků k dele-
gaci české v ten rozum, že pokus Poláků, zjed-
nati nějaké příměří mezi Němci a Čechy děje
se nejen v zájmu státu a Haliče, nýbrž také
Čechů samých. Vládní soustava, jež spo-
čívá na § 14., mohla by Čechům š ko-
diti více než Polákům, poněvadž Če-
chové nemají zástupce v korunní radě. Doroz-
umívací pokus je Poláky míněn opravdově.
Strašák bývalé pravice v parlamentě nesmí
Němce nikterak lekati, poněvadž rekonstrukce
železného kruhu je tou dobou nemožna, jelikož
není pravice početně tak silnou, aby mohla re-
presentovati většinu. Kromě toho nikdo na
obnovu pravice nepomýšlí. Odročení
voleb delegačních, které bylo způsobeno Poláky.
nebylo žádným aktem nepřátelství proti dru.
Čecho
Polák
Gazett Narodův
Němec
Lvov
Halič
8
article
Körbrovi. Chce-li tento vládnouti za spolupůso-
bení parlamentu, musí v podniku polském spa-
třovati pouze podporu svých snah, čelících ke
sjednání dělnosti sněmovny. Poláci jsou pro
součinnost s vládou Körbrovou, ale j e nom
tenkráte a potud, dokud toho vy-
žaduje zájem státu a dokud tomu
dovoluje zájem Haliče.
Čechové však nechť nenapínají luk
přespřílišně a zanechají anarchi-
stického prostředku obstrukce,
který jim může stejně škoditi, jako jim škodila
politika trpného odporu za éry Beustovy a z
obou kabinetů Auerspergových,«
Poslanec dr. Rappaport měl v ob-
chodní a živnostenské komoře krakovské řeč, ve
které promluvil zvláště o hospodářskýc
záležitostech haličských, ale t aké
o situaci politické. Po té stránce pravil:
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Polák
Čecho
Beustův
Auerspergův
doktor
Rappaport
Halič
9
article
»Celá říše, zvláště pak hospodářsky slabé její
části, jako Halič, jsou postiženy nečin-
ností říšské rady jako hotovým
neštěstím. Pokusy klubu polského, dosíci
dorozumění mezi stranami, aby uzdraven byl
parlament, mají příčinu jen a jedině ve vylíče-
ných poměrech hospodářskýc h.
Proto nemají býti podkládány akci té mo-
tivy jiné. Nečinností říšské rady
trpí nejdůležitější zájmy halič-
ské. Jest tedy žádoucno, aby snahy klubu pol-
ského provázeny byly zdarem. Jest však dlužno
říci, že politická situace není tak
hrozivou, jak se vyličuje v cizině
a Rakousko není v úpadku, naopak, vedle
Němců také jiní národové zmohutněli, z vláště
Čechové a po nich Poláci. Tím na-
staly těžkosti v novém státě, jenž vznikl po roce
1867, po zavedení dualismu, najíti pravou
formu pro spolužiti všech národů.
Němec
Čecho
Polák
Halič
Rakousko
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Uherská strana neodvislosti.
Z Pešti, 12. dubna. (C.-B.) Stran
neodvislosti konala dnes večer konferenci,
na níž promluvil ještě před přechodem k jedna-
címu pořadu posl. Barta o podezření, které
bylo proti němu proneseno v některých časopi-
sech. Jedná se o tvrzení, že posl. Barta ob-
držel podporou vlády místo v ředitelské radě
Ústavu pro pozemkový úvěr malým rolníkům.
Po zevrubném vyšetření a vyjasnění celé zále-
žitosti usnesla se konřerence prohlásiti pode-
zření proti posl. Bartovi vyslovená za bezpod-
statná a při té příležitosti co nejrozhodněji prote-
stovati proti systematickým a neustále se opa-
kujícím podezříváním strany i jednotlivých její
členů.
Na to vzala konference na vědomí, že posl.
Zoltan Pap vyzve k zodpovědnosti ministra
zeměbrany pro obvinění, které pronesl ve svém
provolání k mládeži.
Ve příčině zejtřejšího jednacího pořadu sně-
Zoltan
Pešť
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Tkalci.
Črta z hor. Načrtl B. Tepenecký.
Olověné nebe pohlíží zachmuřeně na spousty
sněhu, které téměř zasypaly malou horskou ves-
ničku Dubovou. A neustále padá. Nebe zrovna
jako by si bylo umínilo pohřbiti ji v útrobách
toho mrazivého peří... Na návsi neviděl bys
ani živé duše! A jak by také. Kdo nemusí nutně
vystrčiti hlavy z nízké, dřevěné světničky, ani
na to nepomyslí. A kdo vyšel na zápraží podívati
se „na čas“, zadýchal si rychle do dlaní a seznav.
že ani tření nepomáhá, uznal za dobré co nej-
dříve vrátiti se do jizby, aby se již nevzdálil od
teplem dýchajících kamen. Tolik měl téměi
každý, aby si zatopil a nemusil trpět zimu. Ze
všech tedy komínů se kouřilo, a kouř ten budil
starému Vejhybkovi, který seděl za stavem a za-
hleděl se oknem, v srdci závist.
Nikdo nebyl tak bídným, tak nuzným, jako
on... Když ještě žila jeho dobrá „Marja“, tu
přece nemusily zmírat déti hladem a zimou.
Což v létě to ještě ušlo; vytkalčil na to
skrovné živobytí, ba zaspořil si také něco. Nebylo
toho sice mnoho, ale doufal s tím tu drobotinu
přece uživiti přes zimu. Něco přitkalčí, a po
skrovnu už nějak vyjdou, myslíval vždycky . .-
„Než člověk míní — pán bůh mění“ za-
vzdýchl, a slzy draly se mu do zažloutlých
tváří... Onemocněl mu malý Pepa a prožluklá
ta nemoc pohltila všechnu jeho naději . ..
A ke všemu ještě, ta tkalcovna v sousedství!
Pozbyl zákazníků a byl nucen prositi o práci
v továrně, či jak si navykli říkati: „u pánů“.
Dali mu ji z milosti, jak říkával pan faktor. Ale
jakou! Dřel chudák jako pes od rána do noci a
když přinesl dodělanou „osnovu“ do „fabriky“
utrhl mu všemocný pan faktor pravidlem na
B Tepenecký
Marja
12
article
umluvené mzdě. A ještě mu vynadal, pohrozil
odnětím práce, a on? Musil ty nadávky nechat
bez rázné odvety, ba musil k nim panu faktorovi
přikývnouti, neboť ho k tomu nutily bída a hlad,
který jako jestřáb kroužil neustále nad jeho ba-
ráčkem a hrozil co chvíli zatknouti ostré spáry do
útrob jeho rodiny.
Teď přišla zima a poměry se zhoršily. Na
krbě hvízdala den ze dne jenom meluzina, a
upokojit ji — nebylo čím. A na potvrzení za-
skučelo znovu v komíně až se okna otřásla.
Starý Vejhybka sklonil se rychle nad stava
počal horečně pracovati, aby nahradil, co chvílí
planého uvažování zameškal. Stejnoměrný klapot
rozléhal se jizbou tak hlučně, jakoby chtěl zapla
šiti ten smutek z koutů a paprsky sluneční draly
se do oken tak dotěrně, jakoby rozjasniti chtěly
ty zachmuřené tváře všech.
„Tata — haba,“ vypravilo ze sebe nejmenší
dítě slabým, trhaným hláskem a učinilo vyzáblou
ručkou pohyb ku zamodralým rtům.
Vejhybka ustal od práce, podíval se útrpně
na dítě a pravil konejšivě;
„Počky Jozifko — tata přineso z města . ..
Než Jozífek se nedal odbýti jen tak! Počal cupat
nožkou a křičel z plna hrdla: „Hjad — hjad
Otec, nevěda si rady, poslal staršího Honzu
k tetě s prosbou o skývu chleba pro Jozífka. Činil
to tuze nerad. Znaltě sestru nebožčinu jako svů
svatební kabát, který onehdy, jako poslední cen
nou věc v domě — zastavil židovi za kousek
chleba, drobet loje a za trochu mouky. Byla sice
bohata, vydědila od mužovy strany slušnou su-
mičku, ale přes to by si dala za groš obě kolena
vrtat.
A skutečně vrátil se Honza s prázdnýma ru-
kama.
„Že sama nemá doma ani za prst, řekly te-
tička,“ oznamoval otci.
haba — —
Jozífek
Honza
Tata
13
article
A děti spustily jeden přes druhého, že mají
A děti spustily jeden přes druhého, že mají
hlad. —
Zamířil do kopce a uvažoval, čím potěšiti
hladové děti. Sám necítil žaludku, však nedbal.
Má dosti času myslit na sebe ... děti, dříve jen
Nemohl si pomoci! Oblékl se, přehodil
vetchý burnus, vzal nedodělanou osnovu na záda
a utišiv děti, vykročil na zápraží, hodlaje jít
prosit pana faktora za „foršus““
K židovi poslat vyvěřit, bylo by jistě marným,
a ostatní nemají taktéž na dvakrát co strčit do
úst — myslil.
Šel tedy pevným krokem po svahu k mě-
stečku. Brzo spatřil komín až do nebe tyčící,a
pod ním se rýsovala celá továrna, jako obr, jako
funící drak, o kterých, že princezny zakleté stře-
žívali, si pamatoval ještě z babiččiných pohádek.
Pocítil k ní nenávist, která mu již od ne-
dávna sežírá klid. Ty zdi zde jsou příčinou hladu
u nich, tam doma... a nezažehná-li ani ted
ten nadutý pan správce tu bídu, oloupí starého
Vejhybku o děti. Pozmírají mu hlady. A co
zmůže? Nic — musí se klidně na to dívat a čekat
sám, až přijde „Morana“ a zbaví ho těch útrap....
a při pomyšlení tom sevřel pevněji mimoděk oko-
vanou sukovici a druhou rukou utáhl si pevněji
suk od uzlu.
Přišel do továrny a nepořídil ničeho. Pan
správec přijal ho s nejhanebnější nadávkou a
vyhnal ho jako psa, ba hůře než psa, neboť ten
s kusem masa v drápech seděl mezi dveřmia
pomáhal pánovi svému štváti upracovaného
tkalce.
V nitru mu vše vřelo. Nevěděl od čeho: zda
od zlosti, či od lítosti a nebyl by toho dovedl
říci za celý svět. Tušil, ba věděl jistě, že marně
váží cestu sem do těch ponurých zdí, k těm li-
dem, kteří mají místo srdce kámen v těle či
houbu, jež nikdy zlatem se nenapojí dosti . ..
Jak ho uvítají hladové děti, či jak on uvítá tu
Moran