Strana 2. Číslo 59.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 2. března 1900

okr. soudu v Brně o řeči presentačního záznamu. posl. Březnovský stran jednání vojska při posled- ních císařských manevrech v Čechách, posl. Krek stran úpravy platů diurnistů atd. Na denním pořádku nalézá se zpráva legitimač- ního výboru stran verifikace celé řady voleb. Volby posl. Hinterhubera, Hofera a Hellera s schvalují a zároveň schvaluje se návrh legitimačního výboru, aby stížnost proti jednání okresního hejtman v Č. Brodě, který volbu posl. Hellera v tomto městě sdělil volební komisi jazykem německým, odstoupeno bylo vládě ku projednání. Dále schváleny volby posl. Naxery, Stapiňského Eichhorna, Kaizla, Rataje, Etze, Tollingera a Bulata. Zpravodaj posl. Vette navrhl, aby také volba posl Blažkovského byla schválena. Posl. Tanczkiewicz pravil, že administrativní úřady v Haliči při volbách se dopouštějí nezákon- ností. Proti volbě Blažkowicze sice nebyl podán pro- test, ale v interpelacích a u místodržitelství přivedeny nezákonnosti, jež se při ní udály, k řeči. Ač okres bučacký jest ruský, prosadila přece vládnoucí polská strana polského poslance. Řečník tudíž bude hla- sovati proti schválení. Volba se však přes to přece schvaluje. Dále schvalují se volby posl. Moysy, Potockého, Türka a Fochlera. Následuje jednání o vládním prohlášení. K slovu přihlášeno jest 51 řečníků.

Posl. Grabmayer praví, že ač ústavověrní velkostatkáři naproti nové vládě nejsou nepředpojati, přece s programem jejím souhlasí. Vláda zasluhuje uznání své vážné snahy. Proto myslí řečník, že vláda nebude jen slibovati, ale také jednati a poukazuje pak na hojnost úkolů, jež si vláda vytkla. Strana jeho nesdílí pessimismus, který snad mnohé naplňuje vzhledem k minulosti. Z mnohé strany vyslovuje se podezření, jakoby vláda sněmovnu, která už po dlouhá leta není schopna ku práci a o níž se právem po- chybuje, že se ku práci schopnou stane, chtěla svým programem již z předu vnutiti na stanovisko nepráva. Z toho řečník může uznati jen tolik, že program vlády znamená jen napomenutí sněmovny, aby pro- citla. Jestliže vládní program se všemi svými plány působí na sněmovnu lehkým nátlakem, aby si při- pamatovala svoje povinnosti naproti státu a obyva- telstvu, pak nemáme příčiny, abychom si na tento tak blahodárný a bohužel nikoli zbytečný nátlak stě- žovali. Zajisté není třeba ujištění, že ústavověrný vel- kostatek, že my dle nejlepších sil svých budeme pra- covati k obmezení národního zápasu. Svoláním do- hodčí konference učiněn byl významný krok, který se nesmí podceňovati. Toto vyjednávání mezi zástupci stran znamená důležitou etapu na cestě k obnovení míru i tenkráte, pakli se pro dnes ještě nezdaří mír zavésti. Zjednání aspoň příměří jest však existenční podmínkou této sněmovny. Ústavě a právům sněmovny ve vládním prohlášení učiněnou poklonu přijímáme s díky, nesmíme však přehlédnouti, že kdo svých práv se dovolává, musí také konati své povinnosti. Všude se vyslovuje otázka, zdali v krátké době ne- bude zastavena celá ústava a to je zvláště smutným znamením úpadku veřejného účastenství, že se o tom mluví zcela lhostejně.

Jako následek těžké krise, kterou rakouský par- lamentarismus prodělal, dostavila se zemdlenost vůči parlamentu. Jestli tento sbor zítra zmizí s povrchu, sotva proň někdo zapláče. (Souhlas.) Ani Badeni ani Thun nebyli s to stát ovládati. Jazykovými naříze- ními zasáhl Badeni životní nerv německého lidu a jako nezbytný následek dostavila se strnulost v po- době obstrukce. Hrabě Thun nedovedl zlo vyhojiti a tak z akutního onemocnění vznikla chronická choroba. Tak se obstrukce stala jsksi stálým obmezením, ano zapřením konstitučního systému. Hrabě Clary padl jako oběť nešťastných poměrů, jež byly silnější, než jeho vůle, jež ze všad byla uznávána jako dobrá, (Souhlas v levo.) a tak nyní stojíme proti novému kabinetu, jenž má upřímný úmysl vládnouti ve smyslu ústavy a ústavu ctíti. Na nás jest, abychom vládě umožnili provedení tohoto úmyslu. Kéž by všichni sobě připomenuli, co jest dáno v sázku, než vládu donutí, aby nastoupila cestu, která leží mimo ústavu. Řečník poukazuje na obrovský pokrok, který děku- jeme zřízení konstitučních poměrů a který by nás měl k tomu pobádati, abychom tento poklad žárlivě střežili, místo aby se parlament sám vylučoval ze sil. které ve státě působí. Že jdeme vstříc katastrofě, vidí celý svět. V obou táborech počítá se velice s parla- mentárním krachem, leč událostem hledí se s velmi různými city vstříc. Se starostí a zármutkem patří na to umírnění tu i tam, jak parlament se sebevra- žednou horlivostí podrývá kořeny svojí existence, ra- dikálové však tu i tam kutálí se jako zápasící ne- přátelé k propasti. Jest povinností politických vůdců, aby drželi míru, neb jinak lid pozná, jak velice zuřením vůdců byl poškozen. Potřeba klidu oživla ve všech kruzích obyvatelstva.

Řečník poukazuje na obrovský rozvoj v sousední říši a váznutí zde. Národní štvanice překáží všemu. Půjde-li to tak dále jako dosud, pak prozatím nastal konec rakouského parlamentu. Německý lid přetrvá i nejtěžší zkoušky. Čechové mohou vyvolati politický chaos (Tedy Čechové jsou vini.), však otřásti něme- ckým kmenem v Rakousku a jeho postavením v říši nemohou. (Souhlas a potlesk. Řečníku se gratuluſe.) Posl. ryt. Plaček praví, že vládní prohlášení sepsáno jest v tónu velmi zdvořilém a mnohoslibném, musí však býti přijato s velikou opatrností. Minister- ský předseda jest mužem, jenž vidí daleko do bu- doucnosti a chce konferencí zahájiti národní smír. — Čechové spokojili by se už zachováním zásady rov- ného práva a trvalým stavem v jazykové otázce. — Řečník pohřešuje ve vládním prohlášení zaujetí sta noviska ku stávajícím zákonům, (Souhlas u Mlado- čechů.) zejména co se týče rovného práva národností. Čechové svého času přijali jazyková nařízení s veli- kou radostí, neboť vědí, že úřadnictvo má ve zvyku prováděti zákony teprve po vydání nařízení. Čechové se domnívali, že tímto nařízením bude zákon uveden v platnost, (Souhlas na straně Čechů.) kdežto Němci po zrušení jazykových nařízení zákony nechtějí znáti.

— Zrušení jazykových nařízení bylo heslem, aby s umožnilo zrušení zákonů. — Řečník kritisuje nařízení bývalého ministra spravedlnosti Kindingera, jímž ja- zyková nařízení byla zrušena, a lituje, že se nešetří platných nařízení, kterými jest rovné právo uzáko- něno. Dle stávajících zákonů žádá se ode všech úřadníků v Čechách znalost obou zemských jazyků, německý svatodušní program však zákonů o rovném právu nezná. Němci žádají zrušení jazykových na- řízení. To jest forma, ve kterou se halí žádost, aby zákony nebyly prováděny. Vláda poslouchá také rozkazů spojených německých stran. Smysl pro spra- vedlnost a věrnost k zásadám, jež Němci vložili do svatodušního programu, jsou přímo obdivuhodné. Řeč- ník poukazuje k odporům, jež se vyskytují ve svato- dušním prozramu a praví, že se Němcům nedostává důslednosti a politické mravnosti. Strana řečníkova obstrukci v zásadě zavrhuje.

Nynější obstrukce jest jen protiváhou proti obstrukci, kterou Němci zahajují, kdykoli se rovnoprávnost pro- vádí bez jejich svolení. Řečník praví, že chová dů- věru k oněm zástupcům lidu, kteří sem byli vysláni a náleží, když ne ku pravici, tedy aspoň ku straně práva. Český národ má dostatečné pochopení pro po- litické otázky. Obstrukce nedělá se jen z ohledu na radikály. Zaniknutí ústředního parlamentu — to Če- chové vědí — bude provázeno zhoršením situace pro český národ. Také posl. Prade pravil kdysi, že ab- solutismus v Rakousku Němcům nikdy neuškodil. Obstrukce bude všem tak překážeti, že povstane snaha o její ubití. To však stane se možno jen tím, bude-li každá obstrukce učiněna nemožnou. Potom teprve bude možno, aby započal politický život ve smyslu posl. Grabmeyera. Čechové nemohou se spo- kojiti hudbou budoucnosti. Nejen v budoucnosti, ale i v přítomnosti musí se zákony zachovávati. Čechům tedy nezbývá, než aby na zdvořilé pozvání minister- ského předsedy odpověděli: »nem!« (maďarské slovo.

Znamená »nikoli« !) (Souhlas na straně Čechů.) Posl. Pergelt praví, že vláda, která si umí- nila rozřešiti národní otázku, nesmí býti stranickou vládou a nesmí chtíti mír za každou cenu, nýbrž bráti ohled na historický vývin státu, jeho ústavní základy, na jeho pokud možno příznivý rozvoj a na rychle působící správu. Vláda rozhodnutí uspíší, pakli zavedené jednání energicky a dle promyšlení bude říditi a neponechá vše jenom vášni stran. Za těch podmínek chce řečník spolupůsobiti při luštění všech ostatních úkolů, jež si ministerstvo vytklo, při nichž jest spolupůsobení zákonodárství nutno. Roz- luštění toto jest nutno, jestli všecko kulturní hospo- dářské žití nemá býti podvázáno. Řečník poukazuje pak na smířlivost německého lidu a žádá uzákonění německé prostředkovací řeči. K vládě se budou Němci chovati dle toho, jakou se ukáže. Posl. Prade spokojen jest s prohlášením vlády, ale poukazuje k tomu, že v ministerstvu zasedají mu- žové, kteří jsou blízcí jednotlivým národním stranám.

Jazyková nařízení jsou sice zrušena, ale tím ještě ne- bylo vyhověno všem požadavkům Němců. Jeho strana bude vládní předlohy zkoumati a co jest dobré pro německý lid, to schválí. Prostředkem konference bude jistě možno některé sporné otázky odkliditi, ač zůstanou ještě některé těžkosti k překonání Řečník vypočítává, co se mu zdá býti schopno k provedení, ale kladě opětovně důraz na uzákonění německé státní řeči. Posl. ryt. Wasilko vítá s potěšením vládní program, z něhož jest patrno, že vláda hodlá státi nad stranami, neboť tři miliony Rusínů v Bukovině mají v parlamentě jen malé zastoupení. Tyto tři mi- liony jsou nejvíce týraným slovanským národem v Ra- kousku a řečník pochybuje, že bude možno napraviti, čím se na nich po tii desítiletí hřešilo. Řečník uznává dobrou vůli vlády smířiti Čechy s Němci, ale stě- žuje si na poměry v Bukovině, kde Rusíni jsou utiskováni.

Po jeho řeči se rokování přerušuje. K odůvod- nění pilného návrhu ze dne 7. prosince 1899, aby zrušen byl patent ze dne 20. dubna 1854, ujímá se slova posl. dr. Dvořák, jenž počíná česky a pak pokračuje německy řka, že nechce provozovati ob- strukci. V dalším poukazuje na zneužívání policejní moci. Čeští poslancové hodlají podniknouti vše, aby učinili konec hanebnému potlačování svobody. Pro- středkem k tomu jest zrušení patentu, jenž pochází z doby absolutistické. O smíru mezi národy netroufá si dnes nikdo mluviti, ale už pouhý modus vivendi byl by požehnáním. Z té příčiny nutno jest, aby se absolutistickým tradicím udělalo konec. Požadavek vzhledem ku trestnímu zákonu policejnímu, jenž má býti skutkem učiněn, jest, aby odpovídal státním zá- kladním zákonům a aby podána byla záruka, že po- licejní trestní právo bude odpovídati zákonům. Řečník probírá otázku tu blíže a končí prosbou, aby se jeho návrhu přiznala pilnost. Ministerský předseda šl. Körber uznává nutnost opravy policejního trestního řádu, ale poukazuje na obtíže vzhledem ku spracování sem náležející látkya přeje si proto, aby patent setrval v platnosti, až bude vydán nový zákon, nikoliv aby byl hned zrušen. Vláda hodlá předběžné práce ve směru tom opět zahájiti. Rokování se přerušuje. Posl. Wolf stěžuje si, že ze Schönererovců ni- kdo nesedí ve výborech a navrhuje, aby všichni po- dovatelé pilných návrhů v záležitostech stávky obdr- želi poradní hlas ve výboru sociálně-politickém. Předseda praví, že v tomto tvaru o návrhu nemůže dáti hlasovati. Jinak bylo by, kdyby návrh posl. Wolfa, aby sociálně politický výbor byl o8 členů rozmožen. Posl. Wolf opravuje svůj návrh, který se však zamítá. Následuje několik návrhů. Schůze končí v 5 hodin 20 min.

Zprávy politické.

V Praze, 1. března.

Volba prvního místopředsedy sněmovny poslanecké konána bude teprve ve středua nikoli v pondělí, jak bylo oznámeno. Německá li- dová strana jmenovala, jak známo, svým kandi- dátem posl. Prade, ale pravice, kromě Polákůa jisté části katolické lidové strany, nechce o této kandidatuře ani slyšet. Největšími odpůrci této kandidatury jsou členové jihoslovanského klubu, kterýž považuje ji za vyzývavost nejen proti Slo- vanům, nýbrž proti všem dobrým Rakušanům vůbec. Možná, že bude vykönati novou volbu ce- lého presidia a že bude také navrženo, aby sestá- vala ze čtyř osob a nikoli ze tří, jak tomu dosud bylo. Levice usiluje co nejvíce, aby tato volba do- konala rozštěpení pravice, ale lze doufati, že na to nedojde a že zmařeny budou i odstředivé snahy některých, po rozbití pravice z příčin nepochopi- telných toužících Mladočechů. Klubovní schůze. Německá lidová stranaa německá pokroková strana konaly dnes dopoledne klubovní schůze. Císař v Uhrách. Císař přijede do Pešti koncem dubna, a odjede hned do Jedlové a po- bude tam pět měsíců. Splněno bude tak přání Uhrův, aby císař prodléval rok co rok delší dobu v Uhrách.

Uherský ministr při císařském domě, hr. Em. Szechenyi podal demisi a panovník ji juž přijal. Hr. Szechenyi odstupuje však jen ze zdravotních a nikoliv z politických důvodů. Má dovolenou již po více měsíců a tráví ji ve Vídni. Náklady na nová děla. Z Vídně dochází zpráva, pocházející prý ze spolehlivého pramene, že společná vláda nepožádá pro příští rok za žádné zvláštní úvěry na nová děla. Byli bychom z plna srdce povděčni, kdybychom zaručiti se mohli z uskutečnění této zprávy, ale netroufáme si toho učiniti. Uherská poslanecká sněmovna schválila dnes všecky zbývající položky rozpočtu minister- stva vnitra. Pensionování uherského honvédského generála. Honvédský generál Czecz, kterýž po kapitulaci u Vilagoše vystěhoval se do Turecka, odtud pak později do Ameriky, usadil se trvale v Buenos Ayresích, kde se stal řiditelem tamní dělostřelecké kadetní školy. Po vyrovnání byly či- něny pokusy, aby Czecz dal se pohnouti k návratu do vlasti, ale Czecz nechtěl se odhodlati na tak dalekou cestu, odvolávaje se na svůj kmetský věk. Když Koloman Széll stal se předsedou nynějšího uherského kabinetu, postaral se mezi svými prv- ními skutky také o to, aby generál Czecs dostával výslužné, obnášející 1920 korun ročně. Výslužné