Číslo 59.

V Praze, dne 2. března 1900.

Ročník IV.

Hedakce, administracea expedice; Praha, Pštrossova ulice, číslo 200 - II. Nefrankovaré doptey se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní.

KAl V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 6 hodin 45 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 41 minut odpol.

ULKt

Pátek: Sv. Anežka česká. — Sv. Simplicins. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jana Nep. na Skalce od 2.—6. března. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. celoročně. . .. K 38.60 Pro tuzemsko pošu1: měsíčně“. . . .. čtvrtletně .. . K 3.— celoročně.... K 88.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . celoročně.. .. K 48.— o Ameníky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie. Anglie a Ruska: Stvrtletně ... K 133.20 celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Ku devadesátiletým narozeninám papeže Lva XIII V Praze, dne 1 března. Století XIX. se zove stoletím svobody; svo- bodou rozumějí nepřátelé naši ovšem jen volnost vlastní, nikoli však svobodu církve a náboženství katolického, které pronásledují ze všech sil svých. Proto se těšili nadějí, že v tomto století církev katolická bude najisto zničena a potlačena. Této blouznivé myšlénce se oddávali již v roku 1846, nežli nastoupil Pius IX., a neméně vyslovovali toto přání po smrti tohoto papeže dne 7. února 1878. Avšak již dne 20. února zvolen byl nový, nad jiné důstojný nástupce sv. Petra, kardinál Gioac- chino Pecci, který přijal toho dne na sebe nej- vyšší úřad v církvi katolické a dal jsi jméno Lev XIII. Nestalo se tedy podle vůle odpůrců pravdy a práva, naopak církev za nynějších dnů stojí tak pevně, jako za nejprvnějších dob; ne- může to býti ani jinak, poněvadž slova Kristova tu mají platnost: »A brány pekelné ji nepře- mohou.« Podle starého proroctví měl býti papež Lev XIII. »lumen coeli« — »světlem nebeským«. A to se také na něm podivuhodným způsobem vy- plnilo. Stal se světlým paprskem v otázce politi- cké, sociální a učitelské. Za dnešních rozháraných dob není lehko býti panovníkem rozsáhlé říše, poněvadž s úřadem tím jest málo radostí spojeno. A přece králové a kní- žata světská mají k disposici hojnost vojska, kte- rým by ovládali říši, mají peníze, spojence a přece jest do koruny vloženo tolik trní. Tím více je tak u tiary papežské, s níž není spojena moc světská, nýbrž pouze duchovní. Tato moc není obmezena pouze na jedinou zemi, nýbrž jest rozšířena po celém světě. Lev XIII. se ujal této vlády rukou rozumného vladaře, tak že třímá pevně a obezřetně papežské žezlo, a právem nazý- vají jej povolaní činitelé největším státní- kem za nynější doby, čehož mu neupírají ani jeho úhlavní nepřátelé.

Svoji politickou rozvahu dokázal za různých příležitostí. Stalo se tak již brzy po jeho koruno- vaci, kdy vydal první svoji encykliku »Inseruta- bili Dei consilio«, v níž se obírá nejpalčivějším bo- dem, totiž rozháraností společnosti lidské a tvrdí právem, že první příčinou toho jest ponižování au- tority církve i papeže. Sv. Otec setrval na svém místě i za největších bouří a útisků, když nepřátelé podnikli vše, aby jen přiměli nástupce Petrova od- stěhovati se z Říma. Avšak Lev XIII. stál tu pevně, ač vězněm jsa vatikánským, nehleděl na svoji osobu, nýbrž na věc církve.

Jako kníže míru staral se o to, aby styky jeho se státními mocnostmi byly vždy přátelské, poněvadž to prospívá zdárnému rozvoji katolické církve v oněch zemích. Tak se podařilo moudré diplomatické taktice papežově, že v Prusku a Ně- mecku vůbec následky nešťastného kulturního boje byly nemálo zmírněny, co se týče obsazování bi- skupských stolců, zavedení různých společností ná- boženských, což bylo provedeno až na řád jesuit- ský, který do poslední chvíle marně se dovolává přístupu do této země. Důležitým bodem činnosti papežovy jest znovuotevření kněžských seminářů, dozor kněžstva ve škole v Némecku, která jest úplně konfessionální. Roku 1885 zprostředkoval sv. Otec spor německé říše se Španělskem s Ka- rolinami k obapolnému uspokojení obou států. Také v jiných státech pracoval k tomu, aby nastaly utěšenější poměry církvi katolické, jako v Rakousku, ve Francii a v Italii, kde však nikdy nezadal stanovisku církevnímu, zvláště háje svého práva na světské panství papežské, které loupež- ným způsobem bylo kurii odňato. Jeho přesvěd- čení v té věci se nezměnilo ani prosbami, ani sliby, neboť »non possumus« — »nemohu« povo- liti, aby se katolíci účastnili voleb do sněmu, po- něvadž by to znamenalo tolik, jako uznati stávající království italské a zříci se nároků na své od- věké právo.

Neméně závažná jest činnost papežova v oboru sociálním. V té věci jsou jeho encykliky velmi dů- ležity; v té věci vydal sv. Otec 28. prosince 1878 encykliku »Apostolici muneris«, kde jedná o soci- ální demokraciii, kommunismu ä nihilismu, asuka- zuje na hrozné následky, které žásady imi hlá- sané mají pro společnost lidskou v zápětí, a dovo- zuje, že k obrození společnosti lidské jest nevy- hnutelno, aby učení církve katolické přišlo opět k platnosti, jak toho také zasluhuje plným právem. Dne 20. dubna 1884 vydal encykliku »Humanum genus«, kde se obrací proti svobodnému zednářstvu, dne 1. listopadu »Immortale Dei«, kde rozebírá základní zásady křesťanské společnosti a poměr církve ke státu. Jmenovitě však encyklika »Řerum novarum« ze dne 15. května 1891 dala podnět k organisaci katolického dělnictva, kterou lze roz- řešiti pouze smírnou cestou mezi zaměstnavatelia dělnictvem podle náboženství křesťanského. Jako nejvyšší velitel církve katolické stará se o provedení slova Spasitelova, »aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř«. To se jeví hlavně v jeho snaze, aby přivedl opět do lůna církve katolické příslušníky východních církví, které se z příčin nezávažných a ješitných byly odloučily od Stolice římské. O této záležitosti vydal encykliku před šesti lety, kde pojednává o rozdílech mezi církví západní a východní, a dochází k názoru, že růz- nosti dogmatické nejsou toho rázu, aby nemohl na- stati smír. Dnešního dne, kdy dovršil sv. Otec Lev XIII. již 90. rok svého života činností a skutky tak po- žehnaného, pohlížejí v milostivém létě všichni upřímní katolíci k Římu, kam se nese prosby hlas: »Bože, Ty Lva XIII. žehnej a nám zachovej.s

Z říšské rady. Z Vídně, 1. března. (Tel.) V dnešní schůzi poslanecké sněmovny schvá- lena řada doplňovacích voleb, většinou bez debaty Při volně posl. dra. Hellera odkázán vládě protest proti jednání okresního hejtmana v Českém Brodě, který výsledek volby v tomto volebním místě ústřední volební komisi ohlásil po německu Proti volbě Poláka Maryana Blažowského, který byl zvolen v ryze rusínském okresu Buča- ckém, mluvil radikální Rusín farář Tanackie wicz, který tvrdil, že volba tato jen nezákoni- tostmi byla umožněna. Rozumí se, že tato stížnost vyzněla marně. Poměr mezi Poláky a Rusíny v Haliči náleží mezi četné choroby v těle slovan- ském, o jejichž úplné vyléčení se dosud nejlepší rodomilové s obou stran marně pokoušeli. Na začátku ústavní éry hledali Rusíni proti Polákům ochranu — u německých centralistů. Pod vedením biskupa Litvinoviče byli v šedesátých letech Rusíni spolehlivými spojenci německých centralistů proti ostatním Slovanům. Odměna za to záležela v tom, že se Němci vyrovnali s Poláky a Rusíny jim úplně vydali. Od té doby většina rusínských poslanců trvá sice v obraně práv ná- roda rusínského, ale snaží se v tomto ohledu s Po- láky vycházeti a vymoci na nich, co možného a snahy ty nabyly by úspěchu, neboť poznenáhla do- sahují Řusíni své školy a čím více národ rusínský v uvědomění sesílí a bude hájiti svá práva ve škole a v úřadě, tím více se jich také uskuteční.

To jest jediná cesta a rusínští radikálové, kteříji nastoupiti nechtějí, jiné cesty neznají. Na to zahájeno rokování o prohlášení vlád- ním. Debata, k níž se přihlásilo přes půl sta řeč- níků, má ráz pouze akademický, nebudeť zakon- čena žádným formálním usnesením. Všecky strany přistupují k ní v úplném klidu. Hlavním předmě- tem jednání byla otázka dorozumění mezi Čechya Němci. Český posl. dr. Plaček žádal jen rovné právo, ostatně vyslovil mínění, že výhrůžky s ab- solutismem Čechů od obstrukce nezastraší, poně- vadž německá byrokracie již nyní práva národa českého zkracuje, ač se tím přímo porušuje zákon, kterým uznána jest úplná rovnoprávnost národů jejich jazyků. Dr. Plaček zaujal v tom ohledu sta- novisko zesnulého dra Vašatého, který pravil, že rovné právo jest v zákonech stanoveno a ty zá- kony mají býti prováděny. Němci Pergelt a Prade projevovali sice ochotu k dorozumění, ale jen na základě nadvlády němčiny, která podle Pergelta má býti prohlá- šena za »prostředkovací jazyk«, kdežto Prade na- zval to pravým jmenem, žádaje krátce uzákonění státní němčiny! Že na takovém základě všeliké dorozumění jest nemožným, netřeba dokazovati a proto bylo by záhodno, bude-li v dorozumívacích konferencích pokračováno, aby se Němcům polo- žila rozhodná otázka. Budou-li trvati na prohlášení němčiny za dorozumívací nebo státní jazyk, pak jest všeliké vyjednávání zbytečným a škoda práce i času na další jednání.

Posl. Grabmayer, který svého času byl od ně- meckých nacionálů vytlačen z volebního výboru tyrolského, poněvadž odsuzoval řádění ztřeštěných německých výstředníků, žádal zastavení obstrukce, ale nemohl se povznésti ku stanovisku, aby uzná- val, že stát jen tenkráte může dostáti svým úlo- hám, když všem svým příslušníkům bude nejen povinnosti, ale i práva odměřovati. Němečtí velko- statkáři sice tváří se umírněně, ale stejně jako ostatní němečtí liberálové stojí na stanovisku ně- meckého nadpráví, třebas ho odvozovali z domnělé potřeby státu. O tom však, čeho stát potřebuje, nesmějí jednostranně rozhodovati jedině Němci sami, o tom rozhodují všichni národové rakouští. Nově zvolený bukovínský Rusín ryt. Mikuláš Wassilka stěžoval si na utiskování Rusínů buko- vinských, kteří, ač tvoří většinu obyvatelstva, v úřadě, ve škole i v církvi jsou zkracováni. Osud Rusínů bukovinských, kteří jsou vyznání pravoslavného, poněvadž v Multánsku, kamž Bu- kovina dříve náležela, ku provedení unie nedošlo, jest ještě nepříznivější, nežli Rusínů haličských. Tito mají alespoň duchovní svého jazyka, kteří jako katolické duchovenstvo vůbec stojí všudé v popředí tam, kde se jedná o práva lidu, z něhož vyšlo a pro nějž žije. Pravoslavným Rusínům bu- kovinským dostává se na mnoze rumunských du- chovních, kteří jazyka jeho neznají a cizí jazyk mu vnucují.

Teprve za nynějšího metropolity a nynějšího zemského presidenta se poměry tyto poněkud zlep- šily, jak i Wassilko uznal, ale za to jsou také oba tito hodnostáři předmětem stálých útoků se strany Rumunů, kteří zvláště ve sněmu proti zemskému presidentovi příkře vystupovali. Po přerušení této debaty odůvodňoval posl. dr. Dvořák nutný návrh na odstranění starého po- licejního řádu z r. 1854, který, jak známo, zvláště v Praze provádí se způsobem, ohrožujícím všelikou právní bezpečnost. Dle tohoto nařízení považují se policejní úředníci za oprávněny, proti lidem pro obvinění nějaké nezákonitosti zatčeným zaváděti na ujmu soudní pravomoci zvláštní předběžné vy- šetřování, při čemž užívá se i všelikých donuco- vacích prostředků, jako hladu a žízně, předstírání neučiněného doznání spoluvinníků, získáním uda- vačů ze středu vinníků samých atd. Soudy ovšem takové vyšetřování považují tak, jakoby ho ani nebylo, ale tím ovšem neodvracejí útrapy obviněných, jež v novověkých státecha formálně také u nás jsou vyloučeny. Předseda ministerstva dr. Körber slíbil sice odstranění těchto zastaralých řádů, ale jen na zá- kladě z vláštního zákona, což může hodně dlouho trvati, zvláště když ministr v tom ohledu ani žádného určitého slibu neučinil. (Poslanecká sněmovna. Schůze 38.) Předseda dr. Fuchs zahájil schůzi v 11 hod. 15 minut. Posl. Holanský a soudruhové podali pilný ná- vrh ve věcech podpory v nouzi. Interpelace podali posl. Lorber ve věcech zpětné platnosti zákona o výslužném vdov, posl. bar. Pražák stran výnosu