Periodikum ALTO Viewer

1 Vyeházi každý dřn

Vyeházi každý dřn ш!шо v nedéli a svátek. Předplácí se v administraci Oa«ro'viií milo* eia. 1ВОЯ-11. •étiČDé . .

2

CECH

3

DOť»ISY frankované a podrpttané péijimá reca, alce© ▼ Ostrovní nliol č. 1608-Q.

4

poitou:

5

Rukopisův

6 Jednotlivá Čísla po 4 fcr.

Jednotlivá Čísla po 4 fcr. Za donileol do doma mísičad 10 kr.

7

- 2 „ 70 „ ótvrtlftné . pAlletné ..

8

. 10 „ 40 „ celoročné .

9

3 „ 76 „ 7 „ 50 „

10

nevracíme a oepodepsanýcb nedbáme REKLAMACE nesapečeténé poeýlány budtež netran- kovány. I&itráty počítáme co sejlevnějl.

11

\ Praze, r sobolu dne I*. kvrtna

Praha

12

Horník XV.

13 article

Letnice. nedělní zároveň i svěcení nedělní u chu-iv podobě oTmě, jenž mžikem všecku bázeň diny, a aby zámožnější do chrámů nechodili’v srdcích jejich strávil Beránci se skrývali, nastavíme jim všeho druhu tingltanglů, uspo jívové z úkrytu svého vycházeli na ulice, na řádáme nedělní výlety, všel.jaké schůze a!náměstí do synagog i do chrámů. dnes již poněkud obrací, lepší rozum v lidu nevymřel. židy a těchto nám již málo záleží, jenom když se [ pohany nebyl utlumen. Z lidu samého ozý- nám poštěstilo, školní mládež z chrámů vyrvali! — Dnes však již i čeládka chrámům se vyhýbá. Myslit si — a ne bezdůvodné — volno li hospodáři s hospodyní vyjeti si do města na zábavu, proč bychom i my v neděli nevylítli si na rozkoš! — Ať si zatím hospodaří doma kdo chce. Tak vypadá obraz života venkovského. Není vymyšlen, nýbrž dle čiré, ovšem smutné pravdy nakreslen, obraz to, před nímž snad mnozí hrůzou oči zakrývali budou, aby naň hleděli nemusili. Ve městech obraz ten ne jeví se tak hrůzné, jelikož tam dosti chudého lidu jest, kterýž v bidè své útočiště ještě ku starému Bohu bere a jednak tam i mnozí buď ze zvědavosti, neb z parády chrámy navštěvují, což nejednomu strážci na Sioné oči zaslepuje, že myslí si: dosud není tak zle!

Beránek

14 article

Máme za to, že jest již dosti zle a že by nebylo radno, nechat! to dojiti к tomu, aby bylo ještě hůře. Pravda, jsou a to jmenovitě v jižních Čechách, kam velkoměstský průmysl v té míře jako v severních Čechách dosud nevniknul, jsou krajiny dosud zachovalé, kdež staročeská zbožnost a sní i pocti {jenž nevěrci vost se udržela, však již i z těchto koutů j moci, kdyby Ozývají se nářky podobné Když židům a pohanům podařilo se vliv náboženství na chrámy obmeziti a při tom lidu navštěvování chrámu č!m dál více znechucovali: postoupili opět o krok dále. Svým tiskem svými novinami a spisy drobnějšími ulehli na lid a zahřměli mu do uší: e vírou tvojí jest již konec ! Vždyť není žádného Boha, vždyť člověk nemá nesmrtelné duše, člověk z Boha nevyšel a — jelikož Boha není — ani vyjiti nemohl, člověk vyšel podobné věci. Pak zbudou knězi v kostele j Situace jen staré babičky, trochu té čeládky — na ; se. Zdravý

bůh Čechy

15 title

Vychovávejte si učitelstvo národní.

16 article

Bůh v životě národů křesťanských s ho-!Bohu již tak nedůvěřuje, lid zmalátněl, anoinuže, stůjž kněžstvo s křížem pohotové! epodářství svého vyhání se na výměnek. : na muoze i sebevědomí kněžstva ochablo. {Tentýž předseda velmi trefné užil slov po Z nouze že trpí se dosud v kostele! Patro-‘ Mnohému zdá se, že plavcem je na oné!banského vůdce otrockých socialistů — nátní komisař vyměří, mnoho li smí do roka: řece, kteráž úprkem se žene к propastnému ! S p a r t а к a, jenž pravil: není na světě na svých oltářích spotřebovat! svíček, a kolik ; vodopádu. Třímá ještě veslo v ochablých ru-. spravedlnosti, protože na nebi není bohů, žejdlíků vína ; o věčném světle vyjádří se, že : kou zří děsné v tu mlhami zastřenou stranu, j nuže. silnýma pážema sahejme po statcích je nepotřebné; staré, červotočivé varhany že‘o níž ví, že tam zeje neúprosná propasť, boháčů! — Dnes tomu již rozumějí velmo- jsou mu dosti dobré a roucha oltářní, při i chvílemi ještě veslo do chvatných vln zasa- pilném záplatování že mu do jeho smrti je-5 zuje, led vida, že všechno úsilí marné jest, ětě vydrží. — Dlouho prý to již se starým | vrhá zoufale veslo od sebe, založí ruce, za- Bohem trvati nebude ! — Tak o Bohu na ! mhouří oči a nechá se nésti proudem dále. mnoze smýšlí byrokracie patronátni a jak o Nebe zdá se mnohému olověnou střechou za- něm smýšlí byrokracie vůbec, to v prvém ; střeno, tak že ani hvězdičky naděje mu ne článku s důstatek bylo naznačeno. svítá, volá úzkostné na ty, jižto nad ním Židé a pohané pověstnými Kanzelpara-j stojí: poraďte, kterak mám já si poradit ! grafy náboženství obmezivše na pouhé chrámy ! leč tito odpovídají mu: poraď si, jak umíš, a úzké kruhy rodinné, při tom nepřestávali. — I my sami nevíme si rady, veta po nás, při- Dobře ! — myslili si í chází potopa.

17 article

Podařilo-li se nám liberárními zákony ! Odvěký nepřítel pravdy křesťanské tehdy Boha křesťanského vehnati do chrámů, mu-1 bývá nejnebezpečnějším, když člověku sebe- síme jednak starati se, aby odtud více nevy-{důvěru a odvahu vzal. cházel a jednak, aby knému do chrámu lidéj Nastávají letnice. Apoštolově cdým své- čím dál méné docházeli, aby chrámy křesťan j tem ustrašení netroufali si z úkrytu svého ské čím dál byly prázdnější Tento kouzel-!ani vykročili. Při zavřených dvéřích v úzko- nický kousek provedeme tím, zrušíme-li práci ! stech celé drny trávili. Tu přišel Duch svátý

18 article

vají se hlasy: s naší svátou, katolickou vírou nesmí se déle tak hanebně zacházeli! Cež jsme to za nevděčný, proradný lid, že si to vše libiti dáváme? Vzhůru к činu! Kdež jsou naši kněží, kteříž by nás vedli? — J.-ou ustrašeni ve chrámech, ve svých příbytcích. — Ven z příbytků, ven z chrámů! Přineste nám Boha, přineste nám Krista nazpět do našich dílen, odkudž nám jej židé a pohané vyhnali. My sami nahlížíme, že není-)i v dílně kříže, nikdo více poslouchali nechce! Probouzí se z úmorného sna rolni ctvo a na kněze volá : vztyčte nám opět kříže na rozcestích, sice tuláci a poběhlíci stohy a stodoly naše šmahem zažehnou ! Probouzí se i měšťanstvo a volá na kněze : sem s křížem do našich písáren, kdež stojí naše ohnivzdorné, nebude-li zde kříže, písaři, knihvedoucí a sloužící všechno nám rozkradou ! Probudí se dosti brzy i úřadni- ctvo a v každé kanceláři nad obraz panovníkův zavěsí kříž se slovy : vidíme již, že by křivopřísežnictví, zpronevěřování a podvodův nebylo konce, nebudem li opět etiti Krista, pravil úřadníku : neměl bys ti nebyla dána s hůry ! Panovníci s vysokosti trůnů svých do sociální propasti prohlédajíce, již dávno volají po Kristu, po kříži, jímžto jedině lze katastrofy zažehnávati leč hlasové jich zůstávají zhusta oslyšáni. Védomí nebezpečí všeobecného kříži poznenáhla cestu razili bude do všech oborů života. Vše záleží na tom, aby kněžstvo znamení doby dobře si všímajíc každého vhodného okamžiku použiti a využiti umělo.

bůh Krist

19 article

Dnes zákonodárce Kristu, kříži cestu do školy usnadňuje, nechť okamžiku toho se nepro z opice, či vlustně z jakési žabí buňky! — mešká! Dnes předseda výboru živnosten- ; Tímto pokřikem víra lidu, jako zdě jerišské, jského před celým světem hlásá, že otázka íbyla otřesena, tak že lid své víře, svému‘sociální bez Krista, bez kříže se nerozřeší, žové tohoto svéta, že dělník jen tehdy bouří se, vyrve li se mu ze srdce jeho Bůh Otázka sociální nerozřeší se bez Krista, uerozřeší bez Církve, bez kněžstva. Mysleli ovšem, že kněžstva к ní nebude třeba, avšak skutečnost poučuje je o jiném. Tu však především třeba, aby kněžstvo Duchem svátým bylo nadšeno, aby bylo spojeno, aby mezi sebou tvořilo Acies ordinata, o nížto opětně příště bude pojednáno.

Krist ordinata výbor živnosten zákonodárce Krist sociální bez Krist

20 title

Paberky.

21 title

FEUILLETON.

22 article

Pod tímto nadpisem uveřejnily včerejší „N.

23 article

L.“ ve Hlídce školské „pojednánijemuž soudný čtenář ú:rpně se usměje. Škoda, že lzeljiítého mrzonta z kruhů jak z každé řádky vytáni článek ten toliko ve sbrovné-n výtahu uve- j svítá bezkonfessionelních, věru jest s podivením, řejniti. Trest jeho jest: aby učiteletvo mladší i že při vši fenomenální uěennosti nynějšího uči- stalo se národním a vlasteneckým, třeba, |telstva, schází mu to nejhlavnějáí, což Francouz aby národ sám si je národně a vlastenecky vy-ínazývá savoir vivre. Ovšem nčenost chova!. Nehe prý zapříti, že v příčině té někdy lbe z zbožnosti dle sv. Augustina oprávněná děje se výtka ml a dšlm u či tělům, [n a d ý m á a pýcha člověka činí ne- Pisatcl shledává příčinu toho, že vstupují íspůsobným. učitelé příliš záhy —181 etí— do ži-j vota veřejného, čehož prý n lékařů, právníků ! a knětí není. Pisatel patrně namířeno má na : ústav učitelský v Praze, na ředitele jeho a —к— Chlebíěkový zákon pru- katechetn. Za Škody prý na Bndči nevládl ský, kterým chtěla vláda kněžstvo nižší cd poměr zkroušeného žáka к odměřenému pr fe- ■ biskupů a hodnostů církevních odtrhnonti, spojil soru, jak dnes nemnohých ústavech učitelských : totěž duchovenstvo s biskupy v nerozlučný sva- je pravidlem — (tedy bezpochyby i v Kutné ' zek, pojený věrnou láskou i v utrpení. Jak iro- Hoře za řízení dsrvinisty dr. Lirdnera! R) Za nicky to účinek Pár Knbečáků a kosielniků se Škody vycházeli z ústavu učitelé к ar ak terni (!). : sice dalo chytit na hozenon jim udici, Sie co Tehdy prý nebyla z ústavů rekretována chasa;s nimi hejtmanek á. Pisatel pozoruje, ìe meri pro- tužby fosury není teď té к žákům blah o sklon- a utichly, aby voj Církve učící celý svému svátému účelu, totiž boji za svobodu Církve, se oddati mohl. Pruský soudní dvůr v záležitostech nosti jako bývalo jindy.

Francouz Augustin Lirdner Knbečák Kutná ústav učitelský v Praga Škoda

24 article

Avšak i občanstvo к učiteli, mladíka —18ti- letémn — chová se pánovité. ! církevních zřízený takovou jednotu veškerého Nemá-li zkušeného lidumilného^kněžstva negativné spůsobřl, že si pevnější ani správce školy vedle *ebr, který by radou Bvonjvedl v dobách sněmu církevního nepředstavili, že ho, zbloudí prý často i nejlepší mls dík S a m o- ne jí i sami nepřátelé Církve lekli. Liberální statný — (18'etý) — mladík byv až dosnd, sněmovníci domnívali se, že svými zákony jako chován v těsných okovech nevolnosti, hlonběji i dělovými granáty Církev v Německu na capart ponořeja se do kalicha sbití a rozkoší zdán- rozbijí a zatím ji úplné zcelili. Co tu nadělalo livýcb. i se zákonů, z nichž mnohé ani nebyly prohiá- Ŕídící učitel a inspektor školní šeny a když některé do veřejnosti vstoupily, msjí mladého uěiteie povznášoti, vářnosti mu'jaký vzbudily effekt? Přímo směšný. — Dnes zjednávat!, ne ale ho snižovali, sv u pánovitostí jedná se ve sněmovně pruská o zrnieni zákona, odpuzovali, jako nyní zhusta v.dáme. Nsše doba kterýmž knězi pro plnění svých povinností byli vychovává mnoho lidí nesamostatných,' zavíráni. Proto vracíme se к zákonům kvétno- licoměrných i ve školství. (Slyšte !) ! vým a poukazujem na to, kterak, když vládě

Německo Bvonjvedl

25 article

Přední občané pohlížejí na učitele, jako na ne-i to nešlo po dobrém, začala po zlém. Když ma patrnou osůbkc, která во nehodí do jich kruhů ' žala knčžat-.u vláda med kclem huby, nešlo к ní; a tu reize prý se diviti, pridrži-li se učitel.i vydala zákon „chleblčkový“, jímž utrhla du- nováček takových lidí, o nichž atd. P r o t o, ehcvenstvn poslední rkývu od úst, alo ono к ní chce-ii občanstvo miti řádné uč i- taká nepřilerio, jak se domnívala, po čtyřech, telstvo, musí pemáhati je v y c h o-, Dccboveastvo pruské dokázalo v boji kulturním, vávati. (Risum teneatis: učitel má býti’že dovede i hlad snášet a trpět pro svaté zájmy vychovávatelem dítek rodičů a rodi-’své. Ale dobrý lid, věrné ovečky nedaly svému čové zase vychovávateli v y c b o v á-i pastýři 1 iaáověti. Přísloví: „So lange noch in

26 article

v a tele. It.) Proto neodpuzr.jte uč'telo cd sebe pánovité, ale přijmete jej irei sebe, hleďte vzbudili v něm smysl pro ^ájmy obecné, národní, (ku př. pro bulku a častéhospůd- kovánltR.) Kromě toho pochvalte ho přátelsky domlouvejte a co nej- hlavnější, zvolte ho do výboru — — Potlačts v sobě pýchu, neříkejte o sobě, já poslanec, já okresní starosta, já purkmistr, advokát, soudce, on — učitel chuďas, já boháč! Vy mladší občané přijměte podnóitele za bratra, vy starší za syna, aby z potutitelo nestal se piják, karbaník, zbýralec. A jestli ie sami hovilo těmto náreživostem, nestrhujte uěiteie do viru svého! Tak prý odchováte si sami učitelstvo. A nyní p. pisatel skokem šachového koníčka octnul se — u „Čecha.“ Neboť — končí — takové učitelstvo bude národu našemu vždy pevnou hradbou, daleko pevnější, než jest některé duchovenstvo, j e í ť r o samou pánovitost, pro samý Klm zapomíná vlasti své, jazyka svého, jak o tom den co den důkazy dává časopis jeho „Čech.“ — O této poslední větě p r o m 1 n v 1 m e s i i í ř e jindy. — Co do obsahu celého steska toho vláda počne, to ani sama neví. Všecky a oprávněné nářky kaplanů rázem umlkly

Čecho Čo

27 article Xevykropený hrob.

Xevykropený hrob. (Napsal Milorad P. Šapčanin; ze srbského přeložil Fr. Pohanek.)

Francie Šapčanin

28 article

(Pokračováni.) Nejvíce jsme zpívali. Já jsem měl pěkný bias a vždy jsem začínal. Na počátku adventu pravil nám učitel: „Na Božič *) budeme, děti, v kostele zpívali a teď z vás ustanovím dva, jenž budou čisti „apoštol“. **) Všichni žáci podívali se tamne Já jsem už napřed védél, že ustanoví mne Byli jsem dobrým žákem a chápal jsem všechno nejlépe, čemu nás učitel učil. А к tomu ještě můj hlas ! Ale učitel pravil : „Bogosav (Bohuslav) Lepotič bude čisti apoštol v oddělení mužském.“ Bogosav byl dítětem z bohaté rodiny. Sáty mel sice ze všech nás nejlepší, ale nejlépe se neučil. Krev se mi vehnala do obličeje. Soudruhové moji podívali se jeden na druhého a po té upřeli oči své na mne; já hleděl před sebe. „No, ať si, ať si jen čte, když tomu očitel chce 1“ počal jsem těšit! sama sebe. *) Hod Boží vánoční. **) Apoštol rr v řecké církvi část některého by. •Poatola ; epištola. Př.

Bohuslav Lepotič Bogosav

29 title

Půjdeš sem !“ rozknkl se na mne, az| dopodrobna.“ se cela škola otrasla.

30 article

Otec jeho včtším jest sedlákem cež li otec můj. Snad přece někdy dojde až na mne?!“ „Již jsem se nad tím skoro upokojil, když v tom učitel opětně pravil : „A v ženském oddělení bude čisti „apoštol“ Smiljana Čedičová. Ode dneška až do Božiče zůstanete vždy oba po škole a budete se uěiti apoštol.“ Ona aby s ním četla apoštol, aby zůstali spolu po škole, aby šli oba pospolu domů? A já abych se na to všecko vlastníma svýma díval očima, abych se stŕ’e mrzel a zlobil? Ne, to nemůže býti, dokud na ramenou celou mám hlavu. „Ať se děje, co chce“, pravil jsem sám к sobě, „řekni učiteli, co máš na srdci. Vždyť řekl bez toho, že nemá člověk býti potměšilým a že má každému svátou říci pravdu,“ Vystoupil jsem z lavice a řekl jsem : „Pane učiteli, já mám lepší hlas než Bogosav.“ „A učí se též lépe než li on !“ volali moji soudruzi, kteří měli troehu více srdce v mladých svých prsou. „To není spravedlivé, aby on . . „Co že není spravedlivé?“ osopil se na mne učitel jako smyslů zbavený, chytil mne za vlasy a já se lekl a zavrávoral jsem. Hanbou jsem nevěděl, ani kde jsem, když mne položil na zemi před celou školou, mne — svého nejlepšího žáka! „Maž toho ničemu!* vzkřikl na žáka, jenž držel nade mnou hůlku lískovou. „Já

čedičový Božič

31 article

„Nepůjdu ...“ řekl jsem s těží jen pro vzlykavy pláč, podepřel jsem si hlavu o lavici a schoval tvář svou před učitelem i před spolužáky. „Coo! Že nechceš? Že nepůjdeš?“ A sotva že to dořekl, již jsem cítil ve vlasech pevnou jeho ruku I počal se mnou dareba třepatí a mne krákali, že hůře už ani ne mohl. Konečně mne chytil za uši, smýkl mnou sem a tam a nafackoval mi, drahý pane, tak, že zajisté tolik ran ve svůj obličej v celá naší vsi přede mnou nedostal nikdo, aniž dostane kdo po mně. Počalo se amrák&ti. Děti odešly ze školy domů a já tam zůstal, až nastala tma. Když sem pospíchal přes ne velký lesík, zaslechl jsem najednou, jak na mne nikdo z lískoví ti ukážu, jak se máš chovali ve škole. Podi-: vykřikl. Ohlédl jsem se rychle v tu stranu vejme se na toho ničemu, jak by mi chtélia spatřil jsem dva své spolužáky. Nesměle ve škole vzpouru dělali!“ | mi vyšli naproti. Já propukl v hlasitý pláč Jedna, dvě, tři . . . nevím už ani kolik : a i oni hořce zaplakali Cestou к domovu mi jich vysázeli tenkrát tak ukrutně, že jsem1 nepromluvili jsme ni jednoho slova; bolest myslil už, že bolestí a hanbou ducha vypus ínám svírala jazyk i ústa. tím. Vstal jsem zahanben a rozhořčen a šel ; „Neboj se, Nenade !“ pravili mi teprv, kdyí jsem všecek uslzen na svoje místo. | přešli jsme za potok na druhou stranu a stáli „Ted mi ruku políbíš, selský ničemo ! ; už před našimi vraty. Nedáme se, slyšíš, biti Ted mi poděkuješ, že jsem tě pokáral, abysjjako dobytek. Řekni otci, jak tě strašně ztý- byl moudřejším“ ! | rai рГо njc za nic. Podíváme se na to, smí-li „Natloukl mi a ještě abych mu za todě-|s nami takhle zacházeli!“ koval a líbal ruku!“ To mi tenkráte nikterak ; Bjá neřeknu otci ničeho“, nechtělo jiti do hlavy. 1 Ale рОТ,^те abys mu řekl vše

Coo Nenad Ted Podi

32 article

„Ne, ne, toho neučiním ani za celý svět. Učitel by se mi za to mstil. Až do dneška jsem jej neurazil ani v nejmenším. On není zaujat proti mně. Uvidíte, že mi už zítra všechno odpustí a že bude všechno zas. jak bývalo dříve.“ „Ne, ne, musíš to otci říci !“ „Ale já nemohu. Což jste neslyšeli, že mne jen proto bil, abych se polepšil? Vždyť nás někdy i rodiče naši kárají a bijí.* „Rodiče json rodiče; ale proč to dělá on? A kdyby měl ještě proč?! Ale na mon věru ty’s nic nezavinil!“ „Ať si zavinil, nebo nezavinil. Teď ui je po všem ; dobrou noc * Utřel jsem ti dobře uplakané oči a vešel do světnice. Oheň vesele hořel a v hrn-