Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 8. února 1909

Číslo 39.

Haranni avečerní listy předplácí se V Praze v administraci: na mösic. . . . . . 2 K —h na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvoji donáškon na měsie. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filiálkách: na měsle. . . . . . 2 K 50h Pošton na měsie. . . . . . na čtvrt leta : . . . 9 K 60h s dvojí zásilko na měsi na čtvrt iota : . . . 11 k doe

ečerní dlání V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranni čislo . . . . . . . večerni . . . . . . 5k lnseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a expedline „Národních Listů Rukoplay se novracejl

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Baron Bienerlh vyjednává už o sestavení defini tivního ministerstva úřadnického. Z Vídě, 8. února. Ministerský předseda bar Bienerth zahájil dnes se zástupci jednotlivých stran porady o dosazení definitiv ní h kabinetu úřadnického. Měl dnes roz- mluvy s presidentem poslanecké sněmovny drem. Weiskirchnerem a předsedou ně- macko-liberálních poslanců drem. Chiarem a hr. Kolowratem. Proč bylo zasedání poslanecké sněmovny uzavřeno? Z Vídně, 8. února. V panské sněmovně nesou velmi nemile uzavření říšské rady. Tam se vypravuje co nejurčitěji, že příčin a o p tření toho jest jenom jediná strach a nejistota, že zamítnu bude v rozpočtovém výboru posla necké sněmovny disposiční fond Ubezpečuje se, že jistých hlasů z 52 členů které čitá výbor ten, bylo proti položce 25. Pro tože pak předseda nehlasuje, byl by vydán bar Bienerth nebezpečí, že by byl fond ten v nejlepším případé povolen většinou jednohlasovou, která však byla dokonce pochybnou. Kromě toho — praví se v panské sněmovně — bar Bienerth nabyl přesvědčení, že, kdyby nakrásně popukaný hrnec slepil a zdrátoval, rozpadl by se mu v nejbližší chvíli znova. Hr. Sternberg u cisaře. Z Vídně, 8. února. Hr. Vojtěch Sternber za dnešní své audience podal panovníkovi žá- dost, aby se obnovilo jednání v pří- čině jeho čestné záležitosti. Hrabě Sternberg ohlásil ve své poslední řeči v parla- mentu promluvené, že takový krok u panovník podnikne.

Poslanec rytiř Gniewosz. Z Vídně, 8. února. Bývalý poslanec Vla dimír rytiř Gaiewosz leží již tři neděle těžce nemocen ve Vídni. Po konsultaci, která se dnes u něho konala, bude mu odňata noha. Operace se vykoná na něm zejtra. Na uvitání anglických královských manželů v Berlíně. MI. Z Kolína nad Rýnem, 8. února. (Z tel. »Nár. Listů«). »Kölnische Zeitung« prav ve článku, napsaném na uvílanou královských manželů, že od této návštěvy žád- ných politických výsledků oče- kávati nelze. Žádný národ nemůže prý od jiného národa očekávati něco jiného, než že tento národ bude i nadále sled - vati svoji vlastní politiku a svoj vlastní zájmy. Anglie musí miti nejmoc- nější loďstvo světa, toť nesporno; ale naprou tomu musí Angličané přivyknout faktu, že si Německo s žádné ciz strany nesm! dát uložiti žádné ho obmezení. — Toto přesné prohlášení vlád- ního orgánu má v tuto chvíli zvláštní důle- žitost. Z uherského říšského sněmu. Z Pešti, 8. února. (K. k.) (Poslanecká sně movna.) Předs. Justh podává zprávu o úmri poslance Brediceanu a navrhuje, aby projev souštrasti poslanecké sněmovny byl zazname- nán do protokolu. (Souhlas.) Na návrh justičního výboru se poslanecká sněmovna usnesla, aby proti kvestorovi Belovi Cavossy- vvi byl zahájen proces pro nezá- konně učiněné výdaje. Na to se pak projednává dále zákon o pozemkové dani. Doplňovaci volba do franoouzské sněmovny. Z Paříže, 8. února. (K. k.) V departementu Seine-et-Marne byl na místo zesnulého radikál

Delbela zvolen poslancem radikální socialista Loriny. Prohlášení ruského revolucionáře Burzeva. Z Petrohradu, 8. února. (K. k.) Ruský re- volucionář Burzev, který odkryl agenta pro- vokatéra Azeva, prohlásil vůči spolupracovníku časopisu „Matin“, že jest přesvědčen, že Azev nalézá se v rukou ruské policiea že tato policie může jej každou chvíli zatknouti. Nečiní-li toho, děje se tak proto, že stále ještě doufá, že se bude moci vyvléci z této nféry, neboť zatčení A zev bylo by snad korcem ruského re- žimu policejního. Mimo Lopuchi n byly kompromitovány ještě jin známé osobnosti, tak ředitel policejn správy a vrchiní státní zástupce Kamišanský. Burzev prohlásil, že má důkazy o tom, že oba věděli o zločinných rejdech Azevových. Rozmíška v anglickém ministerstvu odklizena. Z Londýna, 8. února. (K. k.) „Daily Chro- nicle“ se dozvídá, že rozpory, kter vznikly v kabinetu k vůli požad av- kům na válečnéloďstvo, byly uspo- kojivě vyrovnáry. Admiralita vypraco- vala nový program stavební, který by už kabinetu předložen. Všichni jsou však z jedno v tom, že není nutno, aby stavba nových lodí typu Dreadnought byla prováděna se zvlášt- ním urychlením. Má se za to, že za těchto po- měrů zvýšené vydání v rozpočtu válečného lod- stva nepřekročí obnos 21/2 milionu liber.

Krise na Balkáně. O ruském zprostředkovacím návrhu. Z Berlina, 8. února. (K. k.) „Nordd, Allg Ztg.“ praví ve svém týdenním přehledu: Co se týče stanoviska velmocí k ruském návrhu, byl tento návrh přijat sympaticky všemi kabinety, nevyjímaje Německo a Rakou- sko. Jestliže obě tytc jmenované velmoci zaujaly k návrhu ihned určité stanovisko, tedy jest toho příčinou přání, aby oběma bezprostředně zúčasl něným státům, zejména Turecku, ponechán by čas projeviti svůj názor o návrhu ruském. Jestliže s ním Turecko a Bulharsko vysloví sou- hlas, nemá Rakousko-Uhersko a Německo žád- né příčiny vzpírati se ruskému podnělu, pokud rozřešením, které bude provedeno na základě ruského návrhu, budou uhájeny zájmy východní dráhy. Turecký protinávrh na ruský návrh zprostře kovací. Z Petrohradu, B. února. (K. k.) „Petrohrad tel. agentura“ dozvídá se ze spolehlivého pra mene, že turecký velevyslanec ode- vzdal včera ministrovi zahranič- ních záležitostí odpověď své vlá- dy na ruský návrh týkající se finančního sprostředkování Ruska v turecko-bulharském konfliktu. Porta nežádá už, aby upraveny byly turecko-bulharské hranice, nečiní žádných zá- sadních námitek proti ruskému návrhu a čin sama návrh na uzavření finaněn smlouvy, kterou by úplně byla likvidována válečná náhrada Rusku. O tomto návrhu Tu- recka se nyní ruská vláda radí. Pro svobodu tisku v Turecku. Z Cařihradu, 8. února. (K. k.) Na včerej- ší protestní meeting proti reakcionářské osnově tiskového zákona dostavilc se asi 6000 osob. Byly proneseny četné řeči Na to byla uspořádána demonstrace před parlamentem. Deputace účastníků tohoto meetingu byla přijata presidentem poslaneck sněm ovny, který ji ujistil, že poslanecká sněmovna by zamitla zákon, namí řený proti svobodě tisku.

Rourová atéra pražská světle procesu- (Před pražským soudem porotním. Třetí den ličení. Je jisto, že dnešní závěrečné líčení potrvá asi dlouho do noci, což také předpověděl ke konci svě bystré řeči dr. Schauer, žá- daje porotce, aby plně soustředili svou pozor- nost ke svému úkolu, byť bylo jim pronášeti verdikt, až snad již nadcházeti bude jitro . .. Celé jednání zdrženo bylo neobyčejně novým formulováním otázek dle návrhů obhájců, zejména dra. Boučka a dra. Wiena, jich novým litografováním a novým čtením. Nieméně okolnost, že nadchází počátek plaidoyerů, způsobila, že nával do síně porotní značně stoupi a s ním přirozeně i zájem. Bylo deset minut po 11. hod. dopolední. když zahájeny plaidoyery. Předseda upozorni předem obecenstvo, že nestrpí žádných projevů. jež by řeči obhájců provázely, načež udělil slovo dru. Sehauerovi. Vynikající, bystrý tento právník český řeč svojí na novo dokázal, že jeho pověst jako věc ného, klidného, vše rozvažujícího a pronikají- cího obhájce, při tom krajně konciliantního taktního v plné míře je odůvodněna. Založen řeči, střed i spád, důvody, vše mělo aplomb promyšlenosti a precisnosti, provázeno nad to rhetorickým přednesem, takže pozor a zájem byl po celou jeho řeč všeobecný a neutucha- jící. Zaznamenáváme z té příčiny řeč jeho, po níž líčení o 12. hod. polední odročeno bylo na 3. hod. odpolední, co nejobšírněji:

JUDr. Antonín Schaue ujav se slova, promluvil taklos K této dnešní naší porotě upírá se ne pouze ze zvědavosti, avšak s velikým hlubokým zájmem celá veřejnost. Ne pouze naše Praha, ne pouze celé naše království a říše, nýbrž bez nadsázky mohu říci, že celý kulturní cizí svět zírá upřeně k po- rotě dnešní, ovšem, onen kullurní svět, jenž o osud náš se zajímá. Vzbledem k tomuto velikému zájmu veřejnosti a zejména ciziny, jest úkol váš. velectění páni porolcové, nad jiné vá ný a zodpo- vědný. S tohoto hlediska, prosím, posuzujle svoji povinnost. Zde, v té naší Praze, vlastně mimo víe světa ležící, se střetly dva cizi světy v hospo- dářském zápasu. Přiznávám, že by bylo nejlépe kdybychom byli pokročilými ve svém hospodářském a průmyslovém vývoji tak, že bychom veškeré svoje potřeby mohli krýti ze své vlastní výroby. Právě proto však, že tak silní dojud nejsme, došlo k to muto procesu. Než s těmito fakty musíme počítati Ucházely se o tuto dodávku dvě firmy: fran- couzská v Pont Mouson a pražsko-železářské společnost, o které se tvrdí, že provozuje činnos germanisační. Této olázky zmocnila se veřejnosl když ventitovala se otázka, které společnosti by měla býti dodávka zadá na. Jisto jest tolik, že na- bídka kartelu byla v celku laciná. Ona byla však uváží li se clo, proti francouzské vla stn vyšší. Ovšem s připočtením cla. Veřejnost, zejméne naše žurnalistika, sympatisovala s francouzskou na bídkou a tvrdila, že nutno dokázati skutečné sym patie, které slovy osvědčujeme, také skutky a že nesmíme podporovati podník, ktery proti nám vnašem národním snaže n stojí ůporně. Došlo k tomu, že dodávku dostala firma francouzská.

Pan Kestranek označil to národním šílenstvím Ja nechci rozhodovali, zda bylo to moudré či ne- moudré, hospodárně, či nehospodárné, že byla při- jata nabídka francouzská — o tom mohou býtí různé názory. V tomto dosahu, jak to tvrdi pan Kestra- nek, to správné není. Šílenstvím by bylo kdyby musila platiti zásada: Zisku výdělku, penězl Ji nezazlívám panu Kestran- kovi, on vyrostl v ovzduší, kde veliký kapitál hraje rolirozhodující, avšak je to smutné, kdyby jen penčžní ohledy rozhodovaly. V pravdě však rozhodovaly zájmy jine. iimž ustoupiti musil zisk před něčím

vznešenějším a ušlechtllejším. Co by bylo naše heslo, Ni zisk, ni slávul kdyby tedy zájmy hmotné byly nad zájmy idešlní? Zde však není místa rozhodovati, bylo li to hospodárné, čil nic. Z ideálního stanoviska, bylo to něco vzneše ného, vzniklo to z ušlechtilého podnětu, bylo z toho viděti, že český národ volí raději zträtu hmotnou, jen aby vznešeným ideálům zjednal průchodu. Na tento světlý bod v tomto hamižném světa kolotání padl těžký stin: stín obvinění páně Kestran- kova. On praví ve svém úvodu: Bylo to prý pro- hlášeno za národní čin a teď přijde s vypočílává- ním těch Kunců a Černohorských a končí tím, že se nejednalo o národní moment a že ten nebyl úplně rozhodujícím. Tak volá pan Kestranek. A co volá »Pr. Tagblatt« hned na to? »Pr. Tagbl « volá do světa: tohleto hlásání sympatií k Francouzům, to byla maska, za kterou se skrývá hamižná kořistná politika. Padla zde těžká výtka korrupee. tak těžká, že jiní národové, na př. Angličané neváhají stanoviti zákonem, že jest to trestn na straně nejen toho, kda bere, ale i na straně toho, kdo dává. Tato těžká výlka korrupce padla na tento světlý bod v našem národním životě. Tato výlka jest tím horší, že padla na toto ideální snaženía na osobu, veřejně působící v tom smyslu, že vlastně celý život náš jest takovou rakovinou stížen. Padlo to nejen na jednotlivce, ti by si to musili vyříditi mezi sebou, ale to bylo obvinění paušální, kterým byla dotknuta celá represenlace král. Prahy a ostouzen byl celý český národ.

Jen tak mimochodem vzpomínám, jak bolestno nám bylo na sněmu království českého, když proti nám němečtí poslanci volali: stále »Roury, roury« a házeli po nás ony pověstné malé rourky. Vzpomněl jsem si tehdy: Podařil se vám pane Kestranku len velký útok na český národ a liloval jsem trpce toho, že to neměl dr. Černohorský dělat a že neměl k tomu Němci jil, ať se jednalo o cokoliv. Já nechci házeti dru. Černohorskému a jeho obhájci klacky pod nohy, ale ať se stalo, co stalo, jisto jest, že bylo chybou, že tam šel a že zavdal podnětk tomu, že mohl býti i národ český ve veřejnosti tak- hle zostouzen. A tu, pánové, jste tu teď vy česká porota, mající lim těžší úkol rozhodnouti, poněvadž se jedná zde o dva obžalované Němce. »Česká porota«, bylo prohlášeno — tuším —v »N. Fr. Presse« »všech dvanáct porotců české národ- nosti a dva obžalovaní Němci!« A tu přiznávám ote- vřeně, a řekl jsem to také svým klientům a také zástupcům druhé strany, že v této věci čisté sprave- dinosti, která má tak důležité mravní pozadí, jsem dalek loho, abych tloukl na národní buben. Bylo by smutné, kdyby se mohl někdo domnívati, že mohl se najíti český advokát, a domlouvati české porotě aby se chovala stranicky ; toho by nebylo zapotřebí. avšak z druhé strany to slovo padlo. Rskl jsem, ž mně záleží na tom, aby se nám nemohlo vytýkati. že česká porota zkracovala obhájení, a byl jsem vždy pro to, aby se vyhovělo dru. Boučkovi a tu on povstal a pravil: No česká porota! Jak to sem přijde? Snad jste sem nepřišliv úmysla, abyste toho Němce Kestranka odsoudili Já, pánové, myslím, že mám právo za vás prohlásili, že se strany pana dra. Boučka tobo zapotřebí nebylo, neboť můžete říci, že jste přísahali, že budele souditi sp avedlivě, ale že máte lo vědomí, že se na vás divá celá kulturní cizina.

Co by si ta o vás pomyslila, kdyby se řeklo, že jste pronesli nemravný výrok. Vaší povinností jest pro- nésti takový výrok, jak vám káže jenom vaše svě domí. Jistě bych nebyl nevděčen tomu, kdybých o ná- rodních momenlech mluviti nemusel. Avšak pan Kestranek sám tento moment národní ba i sociální sem vnesl, poněvadž také při- pad má to pozadí. Sám pan Kestranek citil, že jes nutno vyvrátiti domněnku, jakoby ta společnost, kle- rou on zastupuje germanisovala. Několik slov musím podolknouti. Byla již jakási nedůvěra vyslovena lím, že bylo žádáno s jeho strany za delegaci jmé poroty. Kestranek prohlásil, že to bylo zádáne proti jeho vůli, než já mám příliš veli kou důvěru ve svého kolegu dra. Bene- dikta, než abych se mohl domnívati, že žádost ta se slala bez jeho vědom l proti vůli jeho klienta. Bylo naznačeno, že v Nučicích jest plno če- ských dělníků, ale kde pak by vzali německé. Já jim na to řeknu, ale nezakládejte pro ně německé školy. Bylo naznačeno, že pražsko-železářská společnost zaměsinává plno č- ských úřadníků, ale kdyby snad byl pan Ho tovský okolko ván na vlastence, já bych se za takové vlastence poděko v al Padla sfova o třech slipendiích a tu mohu říci, že se mohu ujmouti pana Viléma Kestranka. Já nevěřím. že se to slalo jeho vůli, aby se dalo několik stovek českým studentům, aby podnikl cestu, neboť dlužno to přičisti na vrub obhájce, po- něvadž by se to neshodovalo s tak a vcentovanou noblesou pana Kestránka, aby o těchto třech stipen- diích se tady mělo nluviti.

Ale pan Kestranek přirovnal nás, kteří jsme roz hodovali jménem správní rady vodárenské o dod ivce že jest to Ilagelantství. Flagelanti sami seb ve středověku mrskali, aby se zalíbili vyšší bytosti, bohu. My mrskáme prý nikoliv sebe, nýbrž svoje dělníky tím, že jim bereme práci. Pánové, zde d ěl- nictvo není zastoupeno, ale kdyby mohlo tady mluviti, prohlásilo by jistě, že by uši zalé haly: Nechte si naši obranu! Ze řad dělníku vyšly výtky: Jen si nechte starosti o ná v, abyste se nemohli odvolávat, že dodávka byla zadána německé společnosti. My těchto zbraní neznáme, za to však z úst německých učenců jsme slyšeli, ja kým způsobem by se daly napraviti české lebky . ..

Zrovna tak nejsem horovalelem pro zásadu: Ok za oko, zub za zub. Já stojím jako upřímný syn své ho národa na tomlo stanovisku. Jestli nás něcov tomto našem odvěkém zápase zachrání, jest to jen jedna velká zásada: Jenom mravnost v životěa práci. Budeme-li mravni od své rodiny až do svých největších úkolů, zvítězíme. A jménem této mravnosti žádám vás, abyste soudili dle mravního zákona A tu jsle mohli pozoro- vati, velectění páni porotcové, po dobu celého pro- cesu, že stojím na principu úplné otevřenosti a úplné pravdy. Jsem ze zásady pro to, aby zde konečně se přišlo na kloub těm tisícerým podezřiváním a očerňo- váním, poněvadz se zde mluvilo o materiálu a kdyz pan Kestranek vysoko zdvihal svůj portefeuille, tu jsem k němu vznesl snažnou, vroucí prosbu: J en se vším venl Vždyť tu nejde jen o lento případ, zde jedná s o velkou očistu nenáviděné, deptané a kaceřované Prahy Já čekal jsem na odpověď pana Kestranka nebo jeho obbájců. Kdyby byl s něčím přišel a mohl říci a dokázati, ten dopustil se toho a toho, tu bych roz- hodn! byl proti všemu tutlání, poněvadž by to bylo hříchem a rozhodně bych žádal: Ven se vším!

Proto jsem na to přímo haranguoval a je-li ně- kdo vinen, znova volám: Pryč s ním! My milujeme Prahu, hlavu království, čistou a neposkvrně- nou a nám záleží na tom, aby její před- stavilelka byla skutečně čislá! Kdyby- chom zjistili na tomto milovaněm těle nějaký vřed musili bychom ho vyříznouti a kdyby šlo o nejlep- šího přílele, byli bychom jen pro pravdu a jen pro vyšší ozdravění celého orzanismu, k novému, lepšímu životu. A proto jsem prosil pana Kestranka, ale marně: Ven se vším, nikoho nešetřte, vysluple ze své reservy! Pan dr. Bouček mluvil o jiných alérách: o Kři- žikově dráze, o parním turbinovém stroji, o Zálorce a Práškově domu. Bože, jak by nám bylo milo, kdyby se mohlo vyšetřiti, co nečistého o tom pan Bouček ví. Kdo to měl v rukou? Vždyt „Pr. Tagblatt“ jest ob- viňován, že z opovržlivých vlastností vinil a má prá- vo uvésti všechny takové vlastnosti nebo jiné, ze kterých by mohl na nečestnost ukazovati. Proč ne- volá Křižíka, bar. Ringhofera atd., aby byl pokoj. Ale jenom přinášeti sem klepy, bez dákazů, to mu- sím v zájmu svých klientů a celé Prahy odmítnoutí Padlo zde slovo: Na radnici si dělejte pořádek a zde se chovejte slušně! Já prosil jsem pány obecní starší v zjich zájmu, protože cizina, aspoň její část. čeká jen na lo, aby mohla říci: Kestranek jest oběti národního šovinismu, aby zachovali potřebný klid. třeba že to za těžko při urážkách, jaké tady padly.

Prolo jsem se tak pasivně choval proti urážlivému výstupu dra. Boučka vůči mým klientům. Nám byly posílány z řad českých kolegů lístky: Netrpte to, aby jednán porotn řídil pan dr. Bouček! Já neza zlivam panu předsedovi, že dopřál volnosti nikdy nebývalé a neslýchané panu Kestrankovi a jeho obhájcům, ne- boť i tím jest výtka vyvrácena, že před českou poro- tou nedošel Němec náležité volnosti slova a obhá jení Avšak věc musí mluviti a ne štvanice a obracím se nyní k vám, abych promluvil o věcl samé. Jde, pánové, o to, zdali oba páni obžalovaní jsou skutečně lak vinnými, jak jim žaloba přičítá a zdali zasluhují, aby za to byli odsouzeni. K tomu jest tře - ba trojího: Vy musíte především uvážiti, zdali to, co bylo předneseno a co jest předmětem žalo- by, jest urážkou či ne; za druhé, zdali se to- holo trestného činu dopustili tito dva páni obžalovaní a za třetí zdali žalobci, tedy na příklad moji klienti, členové sboru a městské rady a moji čtyři klienti, členové správní rady, jsou oprávněni žalovat Tedy k první olázce, je-li to urážka: Ne bože. vždyť pan Keslranek přiznává sám a vždyť také dr- Černohorský praví ve své žalobě: Jest to přímo hroz- né obvinění. A skulečně jest to strašlivé obvinění Já nechci pálrali, to jest vaší věcí, je-li vlnen pan dr. Černohorský nebo ne lím, ce mu pan Kestranek za vinu klade. Já musím počítati s tim, co jest zji- štěno, že se dopustil nekvaliikovaného činu továrník Kunz... Již na základě tom musím počítati, že pan Kestranek v tom prípadě nasloupil důkaz pravdy Tento důkaz pravdy může míti vztah v přítomném případě toliko na pana dra. Černchorského Jen proti němu byl také nasloupen, proti mým klientům dnes, kdy hlásá pan Kestranek, že t na ně nevztahoval, proti těm důkazu pravdy

FEUILLETON. V Praze, 8. února. (Nastala doba hájení.) Krásná doba honů a střílení zvěče je u konce. Od počátku tohoto měsíce nesmí po zákonu na polích a v lesích nikde padnout rána, vyjma na šlodnou, pro kterouž není do- sud žádného povinného hájení. Ušáci naši mo- hou radostně zvolati: dostříleno jest! Pravím ušáci, neboť na ostatní zvěř, na kterou Nimrodi dosud ještě stříleli, my ostatní dávno již ne- myslíme. Zajíc, naše hlavní a nejpopulárnějš zvěřina, zmizi také z jídelního lístku, aspoň jak- mile dojdou „zásoby u ledu uložené“. Jsou pak mnozí a mnozí lidé, ktorým se po zaječině vel- mi zasteskne, neboť lato pečinka má od dávných věků nesčislné ctitele... U nás a také jinde, ale nikoli všude. Italie na příklad není vlastí zajíců, ale proto přece u starých Římanů — obych zn- choval postup někdejších gymnasijních a pro- fesorských pojednání — byla zaječina hleda- nou lahůdkou, ani prý ne tak pro svoji chut, jako spíše pro fysiologický účinek požitku zaječ pečeně. — Honny soit, qui mal y pense. — V Římě věřil totiž lid, že člověk, který se zaje- činy najedl, po celý následující týden zůstává krásným. Škoda, že se Plinius o tom šíře ne- pronesl. Takto zbývá u podezřívavých lidí do- mněnka, že následkem řečené víry nebo pověry hlavně asi stárnouci Římanky po zaječině se sháněly. Či byla snad legenda o týdenní kráse po zaječině jenom básnickou okrasou a maskou pro jiný hledaný účinek? U shora dotčených Římanů byl zajíc sym Polem plodnosti a proto považovali jej tam o

mnoze za zvířecí obdobu Bacchovu. A také za živý obraz vilnosti. Z tohoto názoru pak vyply- nulo asi mínění nebo přesvědčení, které se přes celý středověk až do nové a snad i nejnovější ještě doby udrželo, že má zaječina účinek afroditický a proto také uživali lektvarníci minu- lých časů extraktu ze zaječího masa při výrobě proslulých „nápojů lásky“. A proto právě snad zapověděl Mojžíš vyvolenému národu požívání zaječiny. Oficiálně označen židům zajíc jenom jakožto zvíře nečisté, které prý sice přežvykuje, ale nemá kopyto, jako kráva, rozeklané na dva paznehty. Avšak zajíc nepřežvykuje a nemá ko- pyt nebo paznehtů, nýbrž na předních nohou p 5 a na zadních po 4 prstech, jak známo. Jinak noudává zákon židovský žádného důvodu pro svůj zákaz a soudí se tedy, že byl zajíc Židům zakázán jenom z důvodů dietetických, ne-l snad prolo, aby se Židé lišili od Arabů, kleří zaječinu vždy se zálibou jídali a dosud jedl.

Kromě pravověrných Židů nejedí vůbec zaje- činy také Turci a Arméni, kteří se zajíce štít. Na Rusi, jak pisatel těchto řádků osobně se přesvědčil, jedí zajíce také málo, aspoň ve středních a severních guberniích. Tamější zajíe je totiž malý a na pohled aspoň nechutný, ze- jména severní zajíe sněžný, čili bělák. Když jsem se v Moskvě a v Petrohradě po zaječině ptával, říkalo se mi, že zajíce jísti je „shoking“, slušní lidé že zajíce nejedí, jako že slušní lidé nechodí do hospod. Za to, smíme-li věřiti starým kronikám a dějepravcům, přinášeli Egypťané svým bohům zaječinu v oběť jakožto jídlo v pravdě božské, a totéž činili také v Anglii. než tam zavládlo křesťanství. A takž vidíme, že u rozličných národů a v různých dobách lidé zajíce jakožto lahůdku velobí anebo štllice se ho, jej naprosto odmílaj Do jisté pak, ale jenom asi skrovné čili ome zoné míry déje se tak dosud i u nás. Nékdejš

chorágos mladé české, jak se říká, krásné litera- tury, Jan Neruda, štítil se zajíce jako morua ničím nemohli jsme ho snad více pohoršit, než když jsme při večerním „sezení“ si poručili za- ječí hřbet nebo běh. Jakožto hlavní důvod svého odporu k zající uváděl Neruda, že prý mezi ušáky strašně řádí — příjice, kterémužto tvrzení však dr. Julius Grégr, když jsme se ho, jakožto velikého lovce před Hospodinem, dovolávali vždy se smíchem, ale zcela rozhodně odporoval tvrdě, že jenom svrební kůže, která se stahuje. na jistých místech svým vzezřením takové do mmnění někdy vzbuditi může nebo vzbuzuje Zcela bludným je také tvrzení starých autoro že zajíc s otevřenýma očima spí, kterýžto blud v knihách až do našich dob se udržel a z okol nosti vznikl, že má zajíc velké, trochu vypou lené oči s krátkými víčky bez brv. Jaké legendy a báje se kolem zajíce vždy spřádaly, ukazuje mimo jiné řimský spisovatel z 2. a 3. století Claudius Alianus, který ve svém díle „De natura animalium“ vypravuje, že zajíe bývá vždy rok mužského a potom zase rok žen- ského poblaví. Což asi nebude pravda ... Jakou řadu zajímavých představ a pocitů vzbudila by myšlenka: kdyby tak dle Alianova zajíce i jiní živočich, na příklad člověk, mohl nebo musi býti vždy nějaký čns mužem a pak zase ženou! Přemýšlejme!... Přemýšlejíce pak seznáme, že by se o zajíci a zaječině, o zaječích bájkách a skutečných stycích e člověkem dala napsati celá literární symfonie, k čemuž tyto řádky snad zavdají podnět.

Zvěř má tedy již svou dobu klidu, ale ni koli zvěř škodná. Pro tu není dosud žádného hájení, ale i jí svílají už z dáli jakési červánky Novodobě pozorování přírody nesnáší toliž utkvělýchi, sablonovitých, bezmyšlenkových předsudků, byť i pro svoje stáří obecně, beze vší vědecké skepse jako odborná dogmata obecně se vyznávaly. Bádavá doba naše pro- vedla již rehabilitaci tak mnohého zvířete a sní- má nyní také se škodné zvěře starou a nemilo- srdnou kletbu loveckou. Není žádné, naprosté „škodné“, hlásají s přírodozpytci také již pokro- čilí lesníci, žádajíce zákonné ochrany i pro tyt psance. Škodné zvěři upírala se dosud všeliká cena kromě ceny, již má kožešina z její kůže získa- ná. Ale nyní uznává se již také v osvícených kruzích lesnických a loveckých, že škodná vy- konává v ekonomii matky přírody důležitý úkol ničiti slabá, nedochůdná nebo života neschopná zvířata, aby tato vyloučena byla ze vlivu a půso- bení na další generace zvěře lovecké. Kdo che mlti zvěř silnou, zdatnou a životní energie plnou, musí dbáti aneb aspoň si přáti, aby zví- řala špatně vyvinutá neduživá nebo při honech zmrzačená byla odstraňována, a k tomu napo méhá vydatně „škodná“. Každému je zjevno že naši „škodní“ dravci niči především ta zví řata špatně vyvinutá, neduživá nebo chorá a slabá, tohikéž pak je i z povrchního pe- zorování už známo, že dravci naši hubí nepo- dařená zvířata lined v mládí, právě proto, že je v tu dobu bez velké námahy mohou udolati a že tedy, nedopřávajíce jim, aby vyrostlaa plodila, o příští, silné pokolení zvěře zásluhu si získávají. Na vyrostlé kusy velké zvěře i když jsou chatrného vzrůstu a vývoje, naši malí drav- ci již nestačí, proto je zcela oprávněno para- doxní na pohled tvrzení: kdybychom měli v r- vírech silnější dravce, měli bychom lepší zvěř.

Odstraňování nedochůdných novorozeňátek ve klassickém starověku bylo kruté, zhola nelidské a nemohlo v jasu křesťanské kultury obstáti, ale hubení bídného dorostu u zvěře, která se jenom pro střelbu a požitek chová, je na místě a nutno, nemá-li dále pokračovati degenerace zvěře, na kterou se z mnoha stran již trpce na- říká, a proti níž se téměř bez úspěchu konnjí drahé pokusy s přívozem silné zvěře cizopásné ke zlopšení plemene. Cestovatelé po Africe a vnitrozemí pevniny americké vypravují, že je na tamějších řekách spousta dravců, nesčíslné množství rybožroutů všeho druhu a že je v těch řekách přece ryb až nadbytečná hojnost, což je toliko jedním z čet ných důkazů, že škodná nikdy a nikde zvěř ne- vyhubí, nýbrž že v domácnosti matky přírody jenom ke zjednání rovnováhy přispívá.

Již proto žádají pokročilí odborníci, aby také škodné zvěři dáno bylo jakési zákonné há- jení a dokazují, aby žádost svoji sesílili, že každá škodná vedle ujmy, kterouž loveům pů- sobí, také cenný užitek přináší a že tento užitek škodu z pravidla převyšuje. Na příklad uvádí se, že liška hlavně myši požírá a tedy vlastně užitečnou škodnou jest; v žaludku sojky nalézá se ponejvíce jenom hmyz, straka, o níž se skoro totéž tvrdí, dává krom toho poplašným kříkem ostatnímu plactvu výstrahu, když některý malý dravec na strom leze, aby buď vejce vypil nebo pláčata z bnízda vybral a tak dále. Tedy také škodná má se hájit, poněvadz je vlastně užitečna, jako je užitková zvěř — pro rolníka — opravdu škodnou. Ustavičně, nemilo- srdné hubení všeho téměř ve volné přirodě žijí- cího zvířectva vymáhá vlastně již dávno jaké hosi obecného hájení a není téměř pochybnosti, že časem i télo potřebě, až nutností se slane, bude vyhověno. Pak nabude asi teprv plné plat nosti Bismarkův výrok: „Všechen téměř živo- čich má svou dobu hájení, jenom ne mini- stři!“ Nuže, což abychom také pro ministry re- klanovali dobu hájení, jako pro ostatní — škod- nou?