Dne 16. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 187. Strana 3.

nostní síň, kde žid s luteránem vedle katolíka řečnili. Slušně též vytčeno slavnostním řečím, že se málo obíraly dějinami minulosti university, nenalezly slova pro dřívější katolickou vědu a kadidlo pálily moder- ním učencům. Výtky jsou, jak již pověděno, spra- vedlivé, ale oproti tomu můžeme ještě směle říci, že se slavnost vydařila. Jenom naši Čechové — jak jeden jde hlas, ne- zachovali se vzorně. Přípitek, který jakýs přívrženec Darvína a Masaříka pronesl Polákům na obědě dá- vaném Čechům, naplnil hořkým pocitem Polákya jen šetrným omluvám a mlčenlivosti jejich sluší dě- kovati, že rozhořčení nenabylo většího rozsahu při hostině a po ní. Za několik dní po té byla opět po- horšující zpráva v novinách o Češích, že se pobili v předměstí krakovském o klovny z cirku se židy a že jich 7 odvezeno v noci na ochraunou stanici. Vů- bec pobyt Čechů nezanechal tu milé památky a když se k tomu přidružila pátková obstrukce v říšské radě hlasitě reptáno proti Čechům, neboť všechny státní stavby v Haliči, nenaleznuvše schválení v řísské radě, přestaly, není práce pro dělníky a řemeslníky, sta a sta pracovních sil jedněch i druhých stěhuje se ná- sledkem toho do Saska, Ruska a Rumunska a všeho toho, lid si vykládá, vinni jsou Češi. Nejnovější událostí, zaujímající úmysly Krako- vanů, jest neschválená ministerstvem volební oprava do rady města. Ačkoli rada města odhlasovala vo- lební opravu, sněm i výbor zemský ji schválil, mini- sterstvo na naléhání socialistů nepotvrdilo jí a do- psalo radě městské, by na základé daně osobní z příjmů bez ohledu na osoby a stavy, leč jen podle obnosu daně přiznala právo volební občanům. Z toho povstala šarvátka v novinách a v radě, zdali polovina rady, která má již předloužený čas svého úřadování (do 1. srpna 1900) může podržeti mandáty dále.

Rada usnesla se, že mandáty zůstanou až do nových voleb. Tak tedy podle vůle vlády dostaneme do městské rady vedle 27-židů ještě několik socialistů s Daszyňskim v čele. Co si tam ve Vídni myslí, nikdo nemůže srozuměti. — V té věci, zdá se, že socialisté vyhráli, ale prohráli v jiné. Upřeli se, že městská nemocenská pokladna, která je v rukou so- cialistů, bude užívati na svém razítku štítu města Krakova Město však to zakázalo a odvolání, jaké učiněno k místodržitelství, nedosáhlo ničeho, zákaz města byl potvrzen. Jest to snad první případ, že vlála zemská v Haliči měla tolik odvahy, odepříti něco socialistům. Vedle toho zaznamenati mohu několik potěši- telných zpráv z tábora křesť.-sociálního. Dávno již ohlašované a očekávané laciné byty pro katolické dělnictvo, staly se skutečností. Máme již 2 domy parterové, kde bydlí asi 30 rodin, vedle dřevěný pro- zatímní dům na noclehárnu pro cestující kat. děl- níky. Byty jsou velmi laciné, téměř o 50 proc. lev- nější. Kapitál se získal tím, že něco darováno, něco půjčeno bez úroků a ostatní kryje se akciemi s malou dividendou 2proc. anebo 3proc. Čím více se podílů prodá, tím více se bude stavěti. Místa jest dosti. Doufáme, že podnik bude ověnčen skvělým výsled- kem, poněvadž jest to dílo velmi časové. Ne mnoho mluviti o programu křesť.-sociálním zde potřeba, nýbrž odpomáhati zdejší nouzi. — Proto též těšíme se, ž

Takový je konec ubožátek v nalezincích čínských, jež slouží pouze k tomu, aby jemnocitné rodičky byly ušetřeny výčitky, že vraždí svůj vlastní plod. Tak vypadá ta lidumilnost v »říši středu«, jež vy- svobozujíc novorozence od smrti, proměňuje nalezinec v tržiště otrocké a hnusné záhuby. (Str. 161.) Jak blahodárně působí naproti tomu nalezinec Sikavejský ! A odměna »Pomocnic ubohých duší« ? !? Nenávisť k »ryšavým barbarům« a »cizím dáblům«, jak nazývají Evropany, mezi Číňany podnes neutuchla, a vybuchuje opětně, jakmile se k tomu hodí příležitosť. Fanatičtí podněcovatelé dovedou při tom užívati živého slova i obrazu. Tak v r. 1891 rozdávány a rozšiřovány po ulicích čínských měst, obývaných Evropany, v úžasné míře malované letáky, aby lid proti cizincům se vzbouřil, Evropany po- vraždil, a knihy jejich spálil na hranici.« (Štr. 110.) »Čínská vláda, odvolávajíc se na obecný lid, žádala r. 1871. za zrušení sirotčinců, vydržovaných katolickými řeholemi. Je prý v Číně dost sirotčincův domácích a netřeba zakládati křesťanské. Ale ovropské vlády nevyhověly požadavkům čínského memoranda a »Pomocnice« vysvobuzují ubohé dušičky děvčátek z čínského očistce na dále. A odměna »Pomocnic ubohých duší«? Jen strádání, odříkání, sebeobětování, nevděka podezřívání.« Tak doslova píše Kořenský. My můžeme tu »odměnu« missií katolických v Číně potvrditi i v tom směru, že se jí ubohým nyní v Číně na smrt pronásledovaným dostává i se strany našeho veřejného, ale zaprodaného, a proto tak padoušsky vystupujícího tisku.

sociální křesť. hnutí rozšiřuje se v tom, že zakládají se nové řemeslnické a průmyslové spolky. Máme tu již katol. spolek pekařů, zámečníků, zedníků a stolařů. Vedle nich velice potřebný spolek služebníků státní dráhy, domovníků a kočích. Máme křesť. spolek uhlířů, křesť. prodej dřeva a desek, křesť. spolek po- mocníků kupeckých. Bude-li ve všech spolcích čilý ruch, můžeme se nadíti velikých úspěchů křesť.-so- ciální strany. Dočetli jsme se též v novinách, že i ve Lvově založena katol.-politická jednota a tak jako v Krakově stojí jí v čele universitní profesor Wicher- kiewicz tak ve Lvově prof. Rydygier. To táhne velmi za sebou jiné vrstvy vzdělanců a z těch se tvoří silné šiky.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sedmera svatých bratří mučeníků. Za císaře Marka Aurelia (161—180 po Kristu) žila v Římě urozená paní Felicita, matka sedmi synů. Když ovdověla, oddala se úplné službě Boží a svým ctnostným ži- votem a příkladem mnoho pohanů k církvi Kristově přivedla. Římští augurové obžalovali vdovu i syny u císaře. Na rozkaz císaře byla vdova Felicita a její synové odevzdáni do moci soudce Publia. Týž po několik dní pokoušel se marně vdovu a syny pře- mluviti a donutiti, aby obětovali pohanským modlám. Konečně rozzuřen neoblomností sv. víry Felicityi její statečných synů, kázal je všechny umučiti hroz- ným mučením. Rámě jednoho ze sedmi svatých mu- čeníků chová velechrám sv. Víta v Praze. Presentace. Na faru v Hradčovicích presen- tován byl od místodržitelství dp. Jan. Hykl, farář v Lidečku, na faru ve Vlkoši vp. Ferdinand Janůj, kooperátor v Luce. Úmrtí. V pondělí v 1 hodinu v noci zemřel v Polici nad Medhují vdp. P. Gotthard Tomáš Schuppl, děkan, biskupský notář a senior řádu benediktinského v Břevnově a Broumově. Byl rodilý Pražan (* 24. září 1828). V bouřlivém roce osm- ačtyřicátém vstoupil do řádu benediktinského. Byl tehdy nucen i s ostatními alumny semináře, kde bydlil trhati dlažbu a stavěti barikády. Řádové sliby vykonal roku 1851 a vysvěcen byl roku 1852. Jako kaplan působil v duchovní správě v Machově, Mar- tinkovicích, Broumově, jako farář v Bezděkově, Ver- neřovicích a od r. 1886 v Polici. V městě tom byl velice oblíben ode všech. Za jeho pobytu v Polici vzniklo roku 1892 ono známé hnutí Suchodolské, ve vsi, jež k Polici patří. Moudrému a rozvážnému počí- nání jeho podařilo se znepokojené mysli lidu utišiti.

Poslední léta života svého churavěl, ale do posledních dnů vedl přesně a svědomitě duchovní správu. O mis- siích, jež tu po devět dnů konali O0. Redemptoristé pražští od sv. Kajetána, vítal ještě missionáře delší řečí, pomáhal při zpovídání četných kajícníků, ale posledního dne v úterý upadl, vycházeje z kostela do chodby klášterní, poranil se lehce, ale stěžoval si na bolesti ve hlavě. Za dva dny na to klesl opět, ale již ku vědomí nepřišel. Radoval se ještě z požehna- ného výsledku missií na své osadě. Zemřel, zaopatřen sv. svátostmi, tiše a v Pánu. R. i. p.! Obnova sv. missie z r. 1899 konala se ve farnosti výprachtické v oktávě Božího Těla ode dne 14. do 19. června vld. O0. Redemptoristy z Prahy. Páni missionáři P. Bernardin Čáka, superior, P. Karel Soukeník a Bohumil Matějů přijeli ze sou- sedních Heřmanic o Božím Těle slavně byvše uvítáni.

Výsledek obnovy sv. missie byl překrásný, neb 1508 věřících přijalo sv. svátosti; až na nepatrné výjimky všickni osadníci zvláště obecní zastupitelstvo v čele vyznali veřejně víru svou. Jako slavné bylo uvítání, tak smutné bylo loučení s pány missionáři, za nimiž voláme upřímné »Zaplať Pán Bůh!« O ruské církvi. Z úředních výkazů z r. 1898 ruských vycházejí následující data: Rusko čítá všech diecésí 65, nad nimiž stojí tři metropolitové a sice: v Moskvě, Petrohradě a Kijevě. Arcibiskupů je 14. prostých biskupů 48. Kromě těchto je ještě 38 bi- skupů titulárních, kteříž ale nemají ani jurisdikci, ani moc biskupů diecésních. Těch 65 metropolitů a bi- skupů mají pouze 60 konsistoří, čili poradních a ad- ministrativních sborů. Je známo, že biskupové na Rusi jsou vybíráni buď ze mnichů anebo z kněžstva vůbec neženatého. Od r. 1896 byla v ruské církvi prove- dena pouze jedna kanonisace a sice jakéhos Theodo- ria, jehož tělo se chová v Černíkově ve svatyni Bo- rizogleb a k němuž putuje mnoho Rusů. Z toho lze seznati, že ruské diecése jsou náramně rozlehlé a těžké k visitování. Některý biskup ztráví až 8 měsíců na visitačních cestách. Silnic je na Rusi málo, a proto tam vozy s biskupem buď propadají se v bezedném blátě anebo v prachu. Zprávy všech biskupů shodují se v tom, že ruský lid je příkladně nábožný. Ruský mužík buď stojí anebo klečí jako socha nehybně v ko- stele, v němž není lavic. Všech Rusů čítá se na 120 milionů na prostranství 22 milionů kilometrů v Evropě a Asii. Prvního ledna 1898 bylo v Rusku kostelů

36.361 farních — stejně asi jako ve Francii o mnoho menší, dodává k tomu spisovatel knihy Echo d' Ori- ent, z níž toto vyjímáme. Kromě kostelů má Rusko na 18.000 kaplí výpomocných a okolo 10.000 kaplí hřbitovních a zámeckých. Za poslední dvě leta bylo vystavěno 1022 kostelů a kaplí buď ze dřeva anebo z kamene. Církev ruská čítá 2035 protopopů a 42.005 popů; 12.062 diakonů a 43.950 kleriků, zpěváků, sa- kristanů a pod. Klášterů je na Rusi 495 mužských, v nichž je 8076 mnichů a 6978 bratrů laiků. Klá šterů ženských je pouze 266, obydlených 8942 ře- holnicemi chorálními a 27.166 sestrami, kteréž lze při- rovnati k sestrám laikám. Papežské medaile. Dle papežského rozhod- nutí razí se každoročně před svátky sv. Petra a Pa- vla zlaté, stříbrné a bronzové medaile. Letošní me- daile dle nákresu profesora Ludvíka Seitze papež- ským rytcem, prof. Bianchinim zhotovená, byla po- slední neděli kardinálem Mariem Mocenniem sv. Otci odevzdána. Medaile má na přední straně obraza jméno Lva XIII. a na zadní straně jest otevření svaté brány naznačeno latinskými slovy: »Nebeské poklady byly otevřeny« a rok 1900. Medaile určeny jsou na památku jubilejního leta a budou ku konci svatého roku, po uzavření svaté brány, do vatikánské basiliky uschovány.

Zprávy denní. »Radikální Listy« orgánem duchoven- stva. Můžeme určitě tvrditi, že žádný stav v krá- lovství českém netěší se tolik pozornosti slavné české žurnalistiky, jako stav kněžský. Vezměte kterýkoliv list a najdete v něm převelikou péči o kněze, ovšem tu, že kde jaký orgán a neorgán hledí české kněze pohladiti jak může, ale manýrou koček. Poslední do- bou staly se i »Rad. Listy« orgánem duchovenstva. Píše tam totiž nějaký prý kněz o svých bolestech, které mu působí coelibát. Zvláště včerejší »R. L.« mají celý článek o »zhoubných« účincích coelibátu na kněžstvo katolické. Radíme »R. L.«, aby se ne- pletly do věcí, kterým ani za mák nerozumí, a pak nevěříme, že by vůbec list ten měl nějaké upřímné srdce pro českého kněze, již proto ne, že ho, kde může, ostouzí. * Zvrácené velebení mistra Husa. Kromě- řížský časopis »Č. Morava«, jak trefně připomíná »Mír«, oslavuje Husa známou odtrhovačkou, v níž naši mniši nazváni jsou »rotou línou« a na jiném místě týž list činí si posměch s »ušní« zpovědi. Tím však vlastně snížen jest Hus, jenž ku mnichům upřímně lnul a sv. zpověď nejen lidu vřele doporučoval, ale sám se rád zpovídal, jak o tom svědčí 50. list Husův z Kostnice, kdež výslovně psáno jest: »Jáť chtěl se zpovídati a zpovídal jsem se pak jistému doktoru mnichovi, kterýž mně vyslyšel pobožně a velmi krásně i dal rozhřešení.« Tedy Hus mnichy miloval, jim se zpovídal, je ctil a chválil a ve sv. zpovědi útěchu hledal. »Husité« zdejší »Moravy« však mnichy nazývají rotou línou a sv. zpovědi se vysmívají. Tropí tedy s Husem švindl největší.

* Nepřístojnost. Z Tavíkovic na Moravě se nám píše: Správa školy ve Višňové na Moravé uspořádala svým českým dítkám školním dne 6. t. m. výlet do naší obce Tavíkovic. Účelem výletu bylo, by si mládež prohlédla lihovar, náležející velkostatkáři israelitovi p. Goldschmiedovi, jehož správa spočívá v rukou našich nejúhlavnějších nepřátel. Kromě to- hoto lihovaru náleží mu hostinec (bývalý pivovar), kde má úřednictvo velkostatku své místnosti a odkud svoji »zářící kulturu« po našem českém okolí mom- senovsky rozšiřuje. Hlavním v místnosti té jest naří- zení: »Hier darf nicht böhmisch gesprochen werden.«

A stalo se i našincům, že byli spolíčkováni a spíláno jim německo-židovskými úředníky. Stalo se to i při taneční zábavě, tamtéž odbývané, ku které se naši zvaní občané dostavili a přáli si, by též naše beseda sehrána byla. Drzost úředníků tohoto velkostatku, kde celá obec jen česká jest, nedovolila tomu, a prohlásili tito pánové: »Hier darf ein böhmi- scher Tanz nicht getanzt werden.« Ostatně k chara- kteristice úředníků sloužiž: Při sylvestrovské zábavě zpívala jedna ze stolových společností, a tu dovolily si dvě dámy českou píseň zazpívati; to však popu- dilo ty pány úředníky tak, že musila býti zábava skončena za veliké výtržnosti. A do těchto míst vedena byla naše česká mládež z Vi- šňové, by se snad této kultuře obdivovala, neb snad přičinila, aneb dokonce též matce Všegermanii svůj hold přinesla!!! Jest trudno, že takto našinci, kteří se za nadšené národovce prohlašují, ještě k to- muto účelu dítek svých používají a takhle cit národní jim vštěpují. Stačí snad těchto několik upřímných * České ženy. Není vlastenecké slavnosti, aby se jí nesúčestnily naše paní a dívky. Ale jaká jména to, pro Bůh, čteme mezi pořadatelkami. Po- ctivá křestní jména jsou tu hanebně, nečesky zkomo- lena. Tak zvou se démy: Gréta, Lola, Ada, Kitty, slov?