Číslo 62.

V Praze, dne 5. března 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Yycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vřdy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 6 hodin 38 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 47 minut odpol.

UILKt

Pondělí: Sv. Toleta. — Sv. Jan Jos. od kř. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jana Nep. na Skalce od 2.—6. března. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. 8.40 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska čtvrtletně . .. K 13.20 celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126

Nerozlučitelnost papeže a Říma. Také mezi nejzarytějšími liberály, jako mezi nejméně rozvážnými katolíky, leckdos maje za to, že obě suverenity v Římě se nedají naprosto srovnati, se domnívá a praví, že jest rovněž ne- možno nalézti vyřízení této otázky takové, aby uspokojilo obě suverenity zároveň, nyní meškající a zápasící mezi sebou v městě věčném. S pravou lítostí, jedni a druzí, totiž liberálové nejrozvážnější a katolíci nejméně rozvážliví, uzná- vají, že takový stav věcí může míti jenom dvojí velmi špatný konec. Buď otázka římská se vyřídí tak, že tyto dvě suverenity se rozejdou anebo jedna se musí podrobiti druhé. — Není možno, praví, to první, proteže žádná z nich nechce a nemůže opu- stiti Řím; a není možno to druhé, protože žádná z nich nechce se dáti pohltiti a nemůže se dáti pohltiti druhé. Ježto tedy není možno vyrovnání přátelské a shoda vzájemná, aby tato otázka se rozřešila, má se rozetnouti tento velmi zamotaný uzel gordický mečem a násilím? — Stal se takový pokus také nedávno u Porty Piovy, a co se uči- nilo? Průlomem nevkročilo vyřízení, nýbrž vznikla otázka; a po celých třiceti letech co bylo učiněno, nejprozíravější liberálové jako nejnepředvídavější katolíci vidí, že tato otázka existuje více nežli kdy a jest zamotanější více nežli jindy, anebo vidí aspoň pořáde nevyřízený osudný spor mezi oběma suverenitami. Kdyby to bylo skutečně pravda, kdyby otázka římská se nedala vůbec rozluštiti jinak nežli zni- čením aneb ujařmením jedné moci druhou, kdyby vůbec jenom jediné toto rozluštění bylo možné, pak ovšem by musilo dojíti na toto rozhodnutí.

Buď katolíci by musili přestati býti katolíky, aby se stali Italiány, anebo Italiáni musili by přestati býti Italiány a státi se katolíky. Tedy pozorujete, do jakého prazvláštního roz- poru bychom se logicky dostali z podobných pre- mis: Buď půjde papež nebo Italie. Papež nemůže jíti a nemůže žíti v Italii; Italie nemůže obstáti, nemůže žíti s papežem. Tedy ven z Ríma, buď pa- pež nebo Italie. Ale proti tomuto dilemma se bouří zároveň zdravý rozum obyvatelstva a dějiny devatenáctého století. Onen mimoděk chápe a cítí duševní ne- možnost tohoto odtržení papeže od Italie, poně- vadž cítí a vidí nemožnost odluýv papeže od Říma a Říma od papeže. A dějiny dokazují, že tolik staletí papež a Italie byli celkem nerozlučitelným a že toho času jsou spojeni mnohem těsněji, nežli se myslí anebo nežli by se chtělo předstírati. Tak velice splynuli v sebe papež a Řím, že tato církev, která jest tam, kde je papež, jest řím- ská a jmenuje se římskou; a jakož Kristus se stal Římanem, tak jeho církev se stala řím- skou a stal se Římanem jeho zástupce. A dějiny ukazují úplně naprostou nerozlučitelnost papeže od Říma a Říma od papeže. Když Nero se domýšlel, že vyhnal papeže z Říma, dav ukřižovati prvního papeže, papež zů- stal nepohnutelně v Římě; zůstal tam pod zemí, nemoha zůstati na zemi. — Hle, po třech stoletích, nevrátil se již do Říma, protože tam přebýval ne- ustále, ale z Říma podzemního vyšel do Říma nad- zemního.

Při této příležitosti, myslím, že mohu řícia nedopustím se klamného závěrku, že papež i když je z Říma venku, nese vždy Řím s sebou zrovna tak, jako že Řím, byť i byl bez papeže, má vždycky papeže v sobě. Sedmdesáte let papež přebýval v Avignoně, ale Avignon nestal se Římem. V papeži byl Řím, jako papež byl v Římě a nikdy Církev nepřestala býti římskou, jako nepřestal býti římským papež A právě proto papež v Římě není a nezdá se býti Vlachem, jak by se zdálo Francouzem ve Francii, Španělem ve Španělsku a něčím jiným jinde, zů- stávaje však vždy Římanem. Papež je římskýa jenom římský, jakož jest římská a jenom římská církev, jížto jest hlavou a pánem. A papež jest římský, ať je kdekoli, jakož jest římskou církev, proto že tato jest tam, kde a jak jest papež. Řím jest tedy postaven jaksi mimo tento svět; nenáleží nikomu; náleží církvi a papeži, jakož jest v církvi a v papeži. Prosím za dovolení, vysloviti smělou my- šlénku. Pravím, že kdo chce vyhnati papeže z Říma, musí vyhnati Řím z Říma, a musí vyhnati papeže z papeže. Rovněž se nedá mysliti papež bez Říma, jako Řím bez papeže. Toho se dovtipuje zdravý rozum, to dokazují dějiny. Víra vysvětluje tuto skutečnost makavou důvody nadpřirozenými; rozum ji vysvětluje dů- vody přirozenými. Následovně, myslím že jest lo- gicky patrno a jasno jako zářící poledne, že není a nemůže býti jiný podklad a začátek rozřešení slušného, pravidelného, trvalého, tak zvané otázky římské, nežli naprostá a neodvratná nerozlučitelnost Říma od papeže a papeže od Říma.

Zprávy politické. Dorozumívací konference sejde se dle vídeňských zpráv během tohoto měsíce, aby se dohodla, zda-li česká i německá její sekce mají pokračovati ve svých poradách také za sněmov- ního zasedání v Praze a v Brně. Konečné usne- sení o všem, v čemž bylo by docíleno dorozumění, bude vyhraženo arciť plenu konferencí Polský klab zvolil si včera na místě od- stupujícího řiditele rakousko-uherského banku, ry- tíře Biliňského místopředsedou svým poslance hra- běte Dzieduszyckého. Týž obdržel 29 hlasů, a poslanec David Abrahamowič, jenž prohlásil, že odstupuje od kandidatury, obdržel 7 hlasů. Do parlamentární komise zvoleni byli poslanci: Abrahamowič, Milewski, Dulemba, Ko- zlowski a Czecz. Demonstrace ve Vídni. Včera o 10. hod. dopol. konána byla na Korutanském náměstí ve Vídni veliká dělnická demonstrace, namířená proti novému obecnímu volebnímu řádu ve Vídni a proti novému volebnímu dolnorakouskému sněmovnímu řádu. Demonstrace účastnilo se 4000—5000 děl- níků. Průběh její byl klidný. Na zpátečním po- chodu demonstrantů došlo však na několik hluč- nějších výjevů, pro kteréž byly dvě osoby zat- čeny. V poledne měly ulice zase již své obvyklé vzezření. Němečtí radikálové ve Št. Hradci konaly včera schůzi, již kromě poslance Wolfa účastnili se všichni členové Schönererovy skupiny. Poslanec Schönerer mluvil velmi ostře proti křesťan- ským sociálům a jednotlivým členům německé li- dové strany, zvláště pak proti dr. šl. Urchenbur- grovi. Pravil, že nepřijel do Štýrského Hradce proto, aby snad zničil německou lidovou stranu, nýbrž aby, pokud možná, uvedl jí zas do kolejí německo-lidové politiky.

Proti zákonu Heinzeovu. Včera konána byla ve dvoraně řemeslnického spolku v Berlíně veřejná schůze lidu, na kteréž protestováno bylo proti ustanovením Heinzeova zákona, která se tý- kají literatury, umění a divadla. Schůze, k níž se dostavilo na 1500 osob, súčastnili se také prof. Mommsen, vynálezce pověstné, české lebky rozbíjející theorie, Reinhold Porges, více poslancůa hojní spisovatelé a umělci. Schůzi samu zahájil poslanec Schrader řečí, v níž vyložil její účel a poukazoval na domnělá nebezpečí, která prý chovají v sobě usnesení onoho zákona. Protestoval na konec také proti tomu, aby umění a literatura postaveny byly v budoucnosti pod dozor orgánů, které jsou k tomu prý neschopny. Prof. Erber- lein vykládal pak o poslání umění v lidovém ži- votě, kteréž může prý dařiti se jen tam, kde stát mu kypří půdu a zabezpečuje mu volný rozvoj. Řečník končil: Na nejvyšším místě věnováno bylo umění výtvarnému tak hluboké vnitřní porozumění, že lze doufati, že umění nebude podvázán nerv života. Předseda svazku divadelních jevišť Nissen po- ukazoval na obtíže, kteréž vyplynuly prý z nového zákona. Divadlo stalo by se prý kořistí denunci- antů. Také díla klassikův trpěla by prý novým zá- konem. Heřman Sudermann vyslovil se proti tomu, aby »učňům umění hrozila metla«. Boj není prý namířen proti modernímu umění, nýbrž proti nové době; poněvadž mnozí lidé nerozumějí této nové době, chtějí prý zničiti umění, jež ji zatracuje.

(A bylo by takového umění škoda? Zajisté ne. Red.) Posl. Müller z Meiningenů káral umělce, že tak dlouho otáleli, nežli zaujali vůči té celé zá- ležitosti uroité stanovisko a vyslovil požadavek, aby po dnešní schůzi konány byly ještě četné jiné. Řeč tu provázel prý živý souhlas. — Na to byla jednohlasně přijata následující resoluce: »Od říš- ského sněmu usnešená, nanejvýš roztažitelná a nej- různějšího výkladu schopná a veliký kulturní ná- rod pokořující ustanovení 184 až 184b zákona Heinzeova znamenají (?) těžké nebezpečenství pro vývoj německého umění a literatury. Shromáždění rozhodně proti nim protestují a očekávají, že za- stupitelstvo německého lidu zamítne tato a podobná ustanovení při rokování závěrečném.« Na konec bylo čteno více souhlas projevujících telegramů, ze kterých jeden poslal také Gerhart Hauptmann. Nepokoje ve Skopjí. Ve Skopji zdráhali se tamní náčelníci Albánců dostaviti se před vy- šetřovací komisi. V mešitě bylo prý nahromaděno 4000 Albánců. Obchody moslemínův jsou zavřeny. Albánské, do města z vůkolních vsí se valící tlupy byly rozptýleny vojskem. Španělská ministerská rada se usnesla, že upotřebí 7 mil. peset, jež ještě zbývají z mimo- řádného válečného rozpočtu, na koupi rychlopal- ných děl. — Výkonný výbor obchod- ních komor připravuje veliký protestní projev proti státnímu rozpočtu. — Rozpočtový vý- bor poslanecké sněmovny španělské vyslovil se pro konvertování umořitelného vnitřního dluhu, pak dluhu kubánského a filippinského se 4 proc. na trvalý vnitřní dluh, jak navrhuje také vláda.

Deschanelova řeč. V Nogant le Rotrou uspořádali včera z příčiny, že p. Deschanel zvolen byl poznovu předsedou francouzské sně- movny poslanecké a že vstupuje do Akademie, jeho tamní voliči slavnostní banket. Deschanel, jenž arciť byl přítomen, promluvil na něm velikou, politicky významnou řeč, ve kteréž děkoval předně za srdečný, připravený mu projev, který se pro- měnil v pravou rodinnou slavnost. Dále vyslovil Deschanel svou neochvějnou důvěru v instituce země. Máme — pravil řečník — armádu, kolem níž by seskupili se všichni občané, kdyby chtěl někdo se jí nectně dotýkati. Máme nejlepší dělo- střelectvo na světě a brzy budeme míti také nej- lepší pušku. Máme velikou pevnou allianci, ale potřebujeme větší ustálenosti ve správě veřejných záležitostí. Důvod, proč tato správa jest jen do- časná, spočívá v tom, že demokracie naplněna jest proti výše postaveným osobám nenávistí. Deschanel citoval v tomto ohledu obvinění, vznesená kdysi na Gambettu. Zde spočívá choroba, — pravil řeč- ník — z níž se musíme vyléčiti. Bylo by zapotřebí, aby skupina mužů činu seskupila se jako kolem praporu kolem mužů, již representují vlasť. Dotý- kaje se války v Transvaalskn, pravil předseda sněmovny: »Když již nepomáhá se slabým, kteří osvědčují tak obdivuhodnou zmužilost, bylo by dě- tinskou politikou, drážditi nebo dokonce tupiti sil- ného.« Řečník zakončil své vývody těmito slovy: »Nedejme se odvrátiti od velikých úloh, kteréž přikazují nám kontinentální války ve druhé polo- vici tohoto století. (Živý souhlas.) Pokračujmež na přímé cestě, kteráž nás dovede k našemu nezvrat- nému cíli.« Řeč Deschanelova byla provázena ži- vým souhlasam a potleskem.

V Praze, 5 března.

Zprávy církevní. Biskup Solecki . V Przemyšlu zemřel v pátek biskup dr. Lukáš ryt. Ostoj a-Solecki, vrchní pastýř římsko-katolického biskupství, skutečný tajný rada, rytíř řádu železné koruny II. tř., papež- ský domácí prelát a trůnní assistent, římský hrabě a člen sněmu zemského. Narodil se dne 6. srpna