Bne 30. prosince 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 356 Strana 3.

ještě clo z kávy (ze 24 na 25 oerů,, z tabáku, vínaa cukru, Španělští liberálové přičiňovali se již dlouho, aby P. Montana, jenž vyučoval mladého krále nábožen- ství a mravouce, zbaven byl tohoto svého učitelského úřadu. Nyní konečně stalo se po jejich vůli a sice odstraněn byl P. Montana dla šířené pověsti hlavně pro svůj veřejně uči- něný výrok, že liberalismus je smrtelným hříchem. Ale li- berálové španělští žádají ještě více Usilují totiž o to, aby P. Montana přestal býti také povědníkem královny-vla- dařky protože jeho náhledy dají prý jen s těží se sloučiti s přísahou, již královna-vladařka složila na ústavu, Vojenský rezpočet ve Fraucii vzrůstá zrovna tak jako v jiných státech ueustále. Nepřekvapuje proto, že poslanec Derveley navrhl, když bylo o něm rokováno ve sněmovně poslanecké, aby z rozpočtu škrtnuto bylo 16 0) franků na znamení přání, aby doba cvičení ve zbrani sní- žena byla s 28 dnů na 2) dnů. Ministr vojenství, zpravodaj a někteří členové vojenského výboru odporovali sice co nej- rozhodněji tomuto návrhu, ale návrh přijat byl 298 proti 202 hlasům přec. Výsledek tento nepřekvapuje. Hlavně ne proto, že poslanci pamatují již dnes na nové volby, kteréž budou konány za pět čtvrtí roka. Podporují proto všecky návrhy, kteréž lichotí širokým zástupům voličstva. Lze ovšem považovati za jisté, že senát přijatý návrh poslance Derveleye zamítne a že sněmovna poslaecká podřídí se pak usnesení senátu. — Poslanecká sněmovna schválila ve vče- rejší schůzi 348 proti 131 hlasům předlohu, týkající s opravy daně z nápojů, tak jak byla od senátu odhlasována.

Franeouzsko-brasiiský pohraniční spor byl, jak známo, vyřízen, a sice výrokem švýcarské s polkové rady, kteráž převzala úřad a úkol roz- hodčího soudu. Výrok její zní na prospěch Brazilie, takže Francie podlebla takřka na celé čáře. Francouzské časo- pisy nesly to dosud dosti klidně a počíaji se k tomu obraceti teprve nyní. V první řadě „Temps“, jenž praví, že švýcarská spolková rada skoro vždycky, když rozhodo- vala mezi evropskými a jihoamerickými státy, dávala těmto posledním za pravdu. Tak podlehl francouzský občan Fabiani proti Venezuele a železniční společnost z Anti- oche proti Kolumbii, Mezi tím, co tyto smírčí výroky vy- neseny byly na prospěch státův jihoamerických, vzrostl švýcarsky vývoz do nich, kterýž r. 1885 obnášel jen 15 milionů franků, na 40 milionů. Jestliže švýcarský ob- chod takto se rozvíjí, dlužno dle „Tempsu“ se obávati, že smírčí výroky švýcarské vlády nebudou moci býti poklá- dány za nestranné. Švýcarské časopisy protestují však proti tomuto tvrzení a domlouvají švýcarské vládě, aby vícekráte v úřad rozhodčího soudu se již neuvazovala, poněvadž by to mohlo snadno vésti k mezinárodním zá- pletkám. Ministerská krise v republice čilské, kteráž trvala po tři neděle, byla včera konečně urovnána. Přc- vzal totiž předsednictvo ministerstva Juan Antonio Orego, následkem čehož ostatní ministři odvolali svou podanou demisi.

Zprávy církowní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Davida, třetího krále israelské říše, který panoval od roku 1055—1015 před Kr. dle obvyklého počtu. Byl synem Isaia z Betléma. Králem stal se po Saulovi a vynikal udatností a zbožností Jeho kniha žalmů vyznamenává se vzletnými myšlénkami a zbožným duchem. Kromě toho se koná pa- mátka sv. Sabina, biskupa spoletského, sv. Mansveta a spolumučeníků v Alexandrii, sv. Eugena, biskupa v Mi- láně, sv. Liberia, biskupa v Ravenně, a jiných. V klášterním chrámu Páně sv. Voršily koná se dne 31. prosince slavnost díků vzdání na konci roku následujícím pořádkem. Ve 4 kod. odpol. jest kázání, na to litanie a sv. požehnání. Hudba chrámová. V pondělí dne 31. t. m. odp. ve 4 hod. bude v hlavním chrámě Týnském provedeno „Te Deum saeculare“ do D dur pro smíšený a mužský sbor s průvodem orchestru a varhan od V. B. Jandy, kte- réž bylo věnováno ku oslavě 50letého panování J. Apoš?. Vel. císaře a krále Františka Josefa I. — Nejvyšším roz- hodnutím schváleno a přijato bylo pak „Pange lingua“ do G dur pro 4 ženské hlasy, též od V. B. Jandy, osobním řízením skladatele a ředitele kůru téhož hlavního chrámu. V úterý dne 1. ledna 1901 bude provedeno v 9 hod ráno při slavné mši „Missa in hon, Sactae. Luciae“ pro smíšený sbor s prův. 2 posonnů, 2 trubek a varhan od Fr. Vika, pak Grad. Off. a Pange lingua od V. B. Jandy. Úmrtí. Z Němčic u Klatov se nám píše: Dne 22. prosince o 6. hod. zemřel dp. Čeněk Kopáč, farář něm.

Není tomu dávno, co vedle mého stolku v re- dakci zazvonil telefon. — Haló, kdo tam Malvazínek — přál bych si mluvit s meteur en-pagem. Rarach mi nedal dobře dělat. — Taky jeden z těch trapičů, — myslím si, což abych si zahrál na meteura. Prosím, je zde, — volám do telefonu. — Prosím vás — velí Malvazinek — dejte po- zor na toho K. — — To už aby člověk měl žaludek velryby. — Ten Malvazinek běhal ještě po horách, když jsem já již byl spisovatelem. Tedy našinec pod dozorem — — — To mne přece dopálilo. Sedl jsem si tedy a tomu hošíčkovi vyprášil kalhotky podle not. A hošíček chytil se za kalhotky a jal se křičeti: Já na vás něco vím, já to na vás povím! — Jen si povídej, co chceš, ale výprasku neujdeš. Na to my se podíváme !. Prosím, takové postavení měl katolický žurna- lista v 19. věku. Dej Pán Bůh, aby se zlepšilo v 20. věku. A za tou příčinou přeji všem čtenářům šťastný nový rok a věk, abychom se opět zde pod čarou šťastně shledali. čický. Týž narodil se dne 4. května r. 1846 ve Volenicích. studia svá gymnas jní konal v Písku, bohoslovecká v Č.

Budějovicích a vysvěcen byl na kněze dne 14. července 1872. Kaplanoval v Hradešicích, načež se stal administra- torem fary v Zamlekově, odkudž dostal se za kaplana do Myslíva, kdež prodlel po 10 let, oblíben jsa od celé osady pro svoji živou a milou povahu a dobrý řečnický talent. Po té stal se v roce 1882 farářem v Litohoři na sester- ské Moravě a i tam zjednal si přátel, kteří naň v dopi- sech svých často vzpomínali V roce 1883 navrátil se opět zpět do Čech, jsa praesentován na faru nicovskou, kdež působil horlivě ku rozkvětu téhož poutního místa. Za tím účelem dal zvláštui obrazky Rdičky Boží svým vlastním nákladem tisknouti a mojlitbou k této Panně Marii opa- třiti Po 8 letech stal se farářem v Němčicích. Byl pravý Israelita, v němž nebylo Isti. Řídil ossdu němčickou po 9 let. Bůh dejž mu lehké odpočinutí a radostné vzaříšení. R.gi. p.

Zprávy denní. Na sklonku roku. Letošní rok byl velmi bohat událostmi světového rázu, které zabezpečily žurnálům tolik látky, jako snad málokterého roku se stalo, tak že nebylo ponětí ani o době kyselých oku- rek, která bývá postrachem žurnalistům i čtenářům. Byla to hlavně válka jihoafrická, která zajímala ve- škeru pozornost nejen na začátku roku, nýbrž celý rok. Pak nastala říšská rada, která velmi bouřlivé si vedla, stávka uhlokopů v Čechách a na Moravě, která skončila úplným faskem vůdců sociální demo- kracie, která hrozila ve svá tenata vlákati valnou většinu našeho lidu, což se jí však nikterak nepoda- řilo. A tu opět vznikla válka v Čině, která doposud ukončena není. Říšská rada byla následkem neschop- nosti ku práci rozpuštěna a vypsány nové volby, tak že celý podzim byl vyplněn čilým volebním ruchem a všestrannými agitacemi. Avšak na tom nebylo dosti. Proces Hilsnerův obnoven a konán v Písku, udržuje v zimničném napjetí nejen obyvatelstvo Čech a Moravy, nýbrž i Rakouska, ano i celého světa. —

Toť až příliš mnoho látky pro list malých rozměrů, jakým jest orgán náš. Následkem tcho bylo třeba obmezovati jiné rubriky, aby byla zavedena jakás takás rovnováha v listě, bylo však také nevyhnu telno odložiti četné příspěvky, které by jinak za nor- mální doby byly uveřejněny, což každý soudný čte- nář zajisté uzná a proto promine. Bylo však snahou naší nemalou, abychom zdokonalili list, pokud pro- středky a rozměry to dovolovaly. Za tou příčinou zavedli jsme v listě některé změny, které našly mezi odběratelstvem ohlas a hojnou podporu. Abychom učinili zprávy přehlednými, přidali jsme dosavadním rubrikám »Spolkový věstník«, který podával přehledné zprávy o spolkovém ruchu katolickém a těšil se po- zornosti čtenářstva, dále »Obzor sociální«, kde jsme jednali o důležitých společenských otázkách, »Škol- skou hlídku«, kterou zvláště jeden z pilných kate- chetů plzeňských zásoboval čerstvými zajímavými zprávami. Také jsme upravili literární obzor k úspoře místa ve dva obory, totiž bibliografii a posudky. —

Svého času bylo si stěžováno do toho, že lokální část naše nevyhovuje požadavkům čtená řstva. Proto bylo naším úkolem, zíekati pro tento obor obratnou a spolehlivou sílu, která by se věnovala svému refe- rátu s láskou a znalostí, což se nám také zdařilo, tak že nyní »Katolické Listy« postačí úplně odbě- ratelům, kteří nikterak nepotřebují kromě toho si od- bírati ještě jiný pražský denník, aby byli na výši doby. Naší úlohou bylo dále věnovati pozornost ka- tolickému hnutí u nás a za hranicemi. Proto jsme si všímali zvláště jubilejního roku, podávajíce zevrubné zprávy o pouti římské českých katolíků a referujíce o věcech sv. Stolice ve stálé nově zavedené rubrice »Římské zprávy« podle »Osservatore Romano«, »Voce della Verita« »Civitta cattolica«, »La Croix«, »Ger- manie«, »Köln. Volksztg.« a jiných cizojazyčných katolických listů, tak že církevní oddělení bylo slušně zastoupeno. Avšak také jiný bolavý bod české žur- nalistiky jsme se pokusili řešiti, totiž slovanskou vzá- jemnost, která u nás dosud jest celkem popelkou, až na nečetné čestné výjimky. Proto zavedli jsme »Slo- vanské rozhledy«, ve kterých jsme pojednávali o čet- ných ctázkách slovanských, zejména katolických, abychom seznamovali svoje stoupence se snahami a tužbami svých pobratimů, se kterými jsme hleděli vstoupiti v přímé spojení, jako se to stalo na II. ka- tolickém sjezdě slovinském v Lublani v září kona- ném, abychom pěstovali slovanskou vzájemnost nejen slovem, nýbrž i skutkem. Můžeme s povděkem kon- statovati, že snahy naše stran zlepšení a zdokonalení listu byly namnoze uznávány. Jsme na to právem hrdi, že jsme okolo listu seskupili velkou část stálých dopisovatelů ,nezištných, kteří listu dodávali zajíma- vosti zprávami místními, jež nám byly velmi vítány.

Doufáme pak, že tito dopisovatelé listu i nadále zů- stanou věrni, vědomi jsouce toho, že katolický tisk dlužno úsilovně podporovati, aby se udržel za těžkých bojů. Také počet odběratelstva se rozmnožil, avšak třeba další pilné agitace v tom směru, neboť katolík má odbírati pouze katolický list. Nebyli jsme nikterak přátely zbytečných třenic a polemik, abychom různým obskurním listům nedávali příležitosti k laciné re- klamě, a hleděli jsme si raději práce positivní, která zajisté mnohem více vydá, nežli nemírná polemika. Přes to však jsme vždy vystoupili na obranu víry, církve, náboženství i duchovenstva, kde se jednalo o závažné útoky, které jsme důstdjně vyvraceli a od- ráželi, nezavádějíce do listu neslušného tonu polemi- ckého, řídili jsme se heslem: »Fortiter in re, suaviter in modo«. Že všem se nelze zachovati, tvrdí již naše lidová rčení. V té různorodosti odběratelstva a čte- nářstva každý hledá v listě svého oboru a má jiný názor o listě a jeho směru. Proto bylo naším úkolem střídavě vykověti vysloveným přáním odběratel- stva, aby tam každý našel, co tam hledá. Pokud jsme tomuto požadavku vyhověli, ponecháváme úsudku čtenářstva, avšak poukazujeme tu na výrok Goethův, že vš m se líbiti jest nebezpečno. Přáli bychom si, aby ti četní kritikové nepěstovali pouze negativní práce, nýbrž sami přiložili ruku k dílu a zásobovali list zprávami, které chtějí míti v listě a které mají zájem pro širší veřejnost. List náš bude vycházetii nadále s týmž názvem a za týchž poměrů a bude zajisté hojně jako dosud podporován našimi četnými stoupenci, čemuž provoláváme »Zdař Bůh!«

* Německé praktiky. Píše se nám: Jsem v uza- vřeném německém území. Tuhle dostal jsem od svého spolužáka — faráře z téhož území dopis, v němž píše, že mu obecní sčítací komisař sdélil, kterak prý pan c. k. okr. hejtman při schůzi sčítacích komisarů tvrdil, že faráři slo- vanské národnosti v obcích německých mají udati za obco- vací řeč němčinu. Nejprve třeba zkoumati sčítací na- řízení úřední, je-li tam udáno, co se má rozuměti řečí obcovací. Není-li tam takového pokynu, nesmí ho ani pan hejtman do nařízení vpašovati neb dp. farářům takové po- kyny dávati. Chtěl-li by i to poručiti, pak by mohl i po- ručiti i jiné věci v ohledu sčítacím, pak by však nebylo třeba žádných údajů od jednotlivých stran. Ža druhé třeba si jen trochu rozvážiti pojem slov „řeč obcovací“.

Jest to ona řeč, kteréž v obcování hlavně užíváme, totiž ve své domácnosti, a ne ona, které užíváme v tom neb. onom úřadě ať si soukromém či veřejném, to jest totiž řeč „služební“, ale nikoliv „obcovací“. My tedy v něme- ckém kraji z nutnosti či povinnosti užíváme ve svém úřadě němčiny, v kostele (ve svátek asi 2 hod.), ve škole (několik hodin) a v kanceláři jen sem tam, když někdo přijde — ve své domácnosti však po ceíý den užíváme češtiny, a podle tohoto celodenního obcování třeba jest určiti obco- vací řeč Vším právem tedy jen čestinu. Znám jest příklad takového rozhodnutí z předešlého sčítání lidu, kdy pan fin. ministr Dunajewski, Polák, nechtěl za řeč obcovací udati německou řeč svého úřadu, nýbrž řeč své domácnosti, a bylo mu v tom dáno za právo. Stůjme pevně na tom, aby zapsáno bylo, co jsme sami udali, po případě se i odvo- lejme! Neboť udám-li něco vědomě a pevně, co úřední osoba považuje za nesprávné, nesmí úřad sčítací samo- volně můj údaj měniti, nýbrž má mne pro vědomé udání nepravdy stihati, a teprv dle výsledku tohoto stíhání pak údaj můj se může opraviti! Hajme se tedy! Kdož ví, zdali tím způsobem nevymůžeme v těto věci více, než poslanci na říšské radě.

* Zbytečné rozhorlení „Lidového Listu“. Nedávno večer, když již administrace „Katol. Listů“ byla zavřena, přinesen byl od známé pražské knihtiskařské firmy rovně do naší sazárny inserát, doporučující mezi ji- nými spisy nezávadnými též Zolovy Lourdy. Insertní sazeč čta jméno Lourdy a neznaje vůbec Zolův román téhož jména, bez rozmyšlení inserát vysázel v domnění, že nekoná nic závadného. Redakce vůbec š inseráty nemá co činiti. Z toho soudný čtenář pozná, že zmíněná knihtiskař- ská firma nejednala správně, když inserát poslala ve chvíli, kdy nemohl více býti kontrolován. Avšak druhý den admi- nistrace naše nařidila řádky ty ihned z insertu vyňati, jak zajisté dosvědčuje se tím, že insert týž se spisy nezávad- nými byl ještě po sedmkráte uveřejněn. Redaktor „Lido- vého Listu“ skoro denně dochází do tiskárny, v níž se tisknou i „Katol. Listy“, mohl velmi snadno informo- vati se o celé věci, avšak jemu běželo o mravní roz- horlení, o theatrální pósu a proto nesměl věděti, jak se věc sběhla. My bychom zde jeho pozornosti doporučovali něco jiného, že totiž známý křesťansko-sociální obchodník, jedna z veličin, na dveřích svého obchodu má na prodej vyložený „Č a s“ Agrárník K. Prášek ve světle pravdy.

„Spasitel“ rolnictva a kandidát říšského mandátu za Mla- doboleslavsko jest dle „Nár. Listů“ „pěkný“ chlapík, Pan Prášek jako referent pro chov skotu v zemědělské radě dopustil se několika nesrovnalostí, z nichž největší je ta, že při jednom letošním nákupu dobytka šel v úřadní své horlivosti tak daleko, že kdesi v Německu zakoupil bez vědomí a svolení zemědělské rady pro sebe 5 nej- pěknějších kusů skotu, na něž ponechal sobě z peněz zemědělské rady pěkný obnos asi 1500 korun — jako subvonci. Poněvadž však subvence mu nenáležela a samovolně jím byla zadr- žena, zavedeno vyšetřování. Zatím pan Prášek pro tento skandál musil se svého referentského úřadu vzdáti. Jak to přijde? Sděluje se nám z hodnověrného pramene: Obec. starší p. Šiller, jenž vystoupil z plyná- renské komisse obecní — dal se zvolit nyní do vodáren- ské a ihned bez vypsané offerty obdržel za 3000 korun obecní dodávky na nový most u Národního divadla. To je brzy po slibech před volbami, že obecní dodávky ne- mají býti svěřovány obecním starším. *Německý Duchcov. Včerejší večerní »Bohemia praví v dopise z Duchcova z 28. t. m. násleďující: V dnešní schůzi obecních starších koná se volba volební komise za příčinou obecních voleb r. 1901, které následkem nového zákona o domovském právu mo- hou jen svorným spolupůsobením ně- meckých stran skončiti čestným vítěz- stvím. Oba hlavní čeští agitátoři agitují už horlivě pro svojí kandidátní listinu. Paskvil humanity. O měšťanském chudobinci v Českých Budějovicích píše „Budivoj“: Co tam se pro- vozuje, je paskvilem humanity, je přímo středověkým bar- barstvím. Z těch čtyř holých stěn, kde příliš okatě sky- tané dobrodiní chudým na jevo se dává zavzněl k nám výkřik bolesti a zoufaletví, jenž za srdce mocně chytl,