2
masthead
▼yekázi každý den
3
masthead
r»OF*ISY
flrsBkovaaé a p«d«pM*é pHJiaá
r edLabcce
▼ Oe trovo i ulici i. 1508 S.
OF
Isa flrsBkovaaý
4
masthead
mimo po neděli a svátku.
Předplácí se v administraci
5
masthead
Ostrovní ulto* eis. IHOe-II.
IhoeII
6
masthead
«Prste: psttsu:
8
article
měsíčně..
čtvrtletně
púlletně .
celoročně
' яап. .
9
article
... — al.SOkr. 1
.. 10 , 80 „ !
10
article
Jednotlivá čísla po 4 kr.
Jednotlivá čísla po 4 kr.
Za donSient do doma mtiičně 10 kr.
11
title
V Praze« v pondélá dae 12. «Inora 1S83.
Praha
Inor 1 S
12
article
3 „ 76 „
7 „ 60 „
14
article
Rukopisův
■•Tracine a Depodepeaoýcb a «dbán«
REKLAMACI
■•sapežetéaé poeýlány bodtei nefraa-
korány.
Imerity požitia* co naJleméjl.
Rukopisův
Tracine
15
article
Květ národa.
Květ národa.
— K. — Vůdce našeho národa vyšlo
vil nedávno obavu, aby nám pro život poli'
tický nedostávalo se zdárného dorostu.
Osvědčení a často vítězní naši parlamentární
řečníci a nejen řečníci, nýbrž — a to v
nilechtilém slova rozumu — i dělníci na
roli národa dědičné, stárnou i bude jim při
roseným během vici jednou odstoupiti s arény
života vezdejšího. Vůdce národa na dráze své,
na níž vlasti naší mnohých práv a sobě to
lik věhlasu vydobyl, pozastavil se, aby shle
funi a pozdravil za sebou zástup dorůstajících
národních výtečníkův. Oko jeho při
pohledu tom se zarmoutilo.
— Není dorostu zdárného, — tak touží
se se strany národní. Mládež dospívající j
v mnohém ohledu neoprávňuje k nadéjím
růžovým. Jsouť četné symptomy, z nichžto
sonditi lze na jakýsi nejen náboženský, ale
i sociální a politický uihilismus, jakýž
mezi studující mládeží po celém světě a tudíž
i u nás se šíří. Nihilismus tento nemálo
významně zračí se v literárních plodech pO'
slední doby. Jaké tu vidět ideály básníků,
jaký směr románopisců, povídkářů a jaký
učsnců ? Vane to z knih i listů novější literatury
tak mrazivé a spolu i tak žhavě, že
klidný čtenář bezděčné zachvěti ze musí.
Francouzský, f r i v o 1 n í f euill eto n
přelívá se do básnického rýmu,
x něhož mrizivě ozývá se chechtot
vyžilého, kašlavého smíška
я jehož stálým refrénem je — blasfemie!
Tot signatúra přemnohých plodů básnických.
Jiný zase obdařen básnickým nadáním, kteréž
sílu a žár Byrona připomíná, ohněm
svým vše kolem sebe zažehává, takže po
přečtení nejyýtečnějších jeho plodů ve ztr-
nnlém čtenáři pozůatavuje dojem velikého
spáleniště.
Květa
Byron
16
article
A plody prosou psané ? Vezměme dnes
kterýkoliv list periodický do rukou, skoro
všudež nalézáme čirou negaci náboženského
přesvědčení našich otcův, negaci naší náboženské
minulosti. Tyto plody básnické a pro
iaické dnes jsou duševní potravou dorůstající
mládeže, tytéž plody podávají se jakožto
duševní pokrm i lidu. Což z toho může jiného
vyvinouti se, nežli vseebecný nihilizmus?
A tak tomu i vskutku jest Pročítejme
kterékoliv číslo známého týdenníku,
nn nimž výhradně studující pracují, z každého
vane tentýž-náboženský i sociální nihilismns.
tatáž frivolnest, tatáž děsná blasfemie, jakáž
ve viech plodech staršího smíška se zračí.
Tento jediné smí se honositi, že po sobě ‘za-1
nechává zástup epigonů, kteříž ovšem zcela
jinak pracovali budou na národa roli dědičné.
Tito epigonové dojista nebudou kráčeti v šlépějích
Palackého, ani Riegrovýcb, ba ani
Tonnerových; Palaeký, Rieger ane i Tonner
dávno jiš se přelili.
Dnes po šírém téméř světě zavládl Gam-
bettismns. Republikáni staršího rázu vyšli
dávno z módy a zítra snad již i Gambettis-
mus přežije se a Rochefort obdrží pole.
8 vyšších vrstev rozežírá se nihilismus,
či jinak anarchie již i do nižších. Y „Nár.
Palacký
Riegrovýcb
Tonnerův
Palaeký
Rieger
Tonner
Rochefort
17
article
Listech" od minulého čtvrtka čteme tuto sen-
sační zprávu:
„Soeialiata sebevrah. Předevčírem
oběsil se na vrcbn Žilkově asi osmnáctiletý mladík,
v uěmi poznán rukavičkářský oček Yáalav
Dressier. Z počátku aa nevědělo, jaká byla pH
čiaa, jež mladého maže vehnala v zoufalství;
nyní něinéno ve věci té odhaleni, jei by ae,
kdyby bylo v něm seriosnosti, nasvati meklo
přímo sensačnlm. Otec mladého sebevraha obdržel
totiž od syna svého psaní následujícího
obsahá : Drazí rodiče. Srdečně vás pozdravujú a
líbám. Byli jzte sire chytří, prohlonpili jste však
přece. Byl jsem v tajném spolkn
a měl jsem úkol, zavraždili policejného ředitele
Stejzkala. Já však to neprovedl a propadl jsem
následkem tobo smrti. Baď musil jsem si vžiti
život sám aneb by mne byli oni usmrtili. Zvolil
sem to poslední a oběsil jsem se dnes na Žiž
kové. Srdeční pozdravuji svon Karolinkn. К smrti
jdu tak jaké na nějaké mdovánky. Hodinky moje
vyplatte, knihu „Domáci přítel* má nčentk n
pana Frány, jmenem Yilém. Buďte a Bohem a
pamatujte vždy nějakým prokletím na mne. Nežádám
pohřbo skvostného, přej si však, aby moje
Karolínka pobřbn lesúčastnila. Nazdar! Yáclav
Dres’ler. "
Nedávno teprv bylo odsouzeno několik
mladíků pro jakési tajné spolčování. Cím se
zabývá mládež škole odrostlá? — Tajnými
spolky I Tot smutné faktum.
Frána
Yilý
bůh
18
article
Kdyby toto tajné huntování mládeže
bylo dělo se před 20—30 lety, což by tu
bylo poukazování na školu starou: — vizte
tu kněžovládu ve škole! Kněžíf
pověrami drží spoutány duše
mládeže, ký div, že musí se tajně
hun to vat i! Pryč s kněžovládou se školy!
Dnes kdyby někdo opovážil se tázali: pověz
mi ty kloučku, jenž jsi chtěl poi. ředitele p.
Stejskala zavraždili, povězte nádi vy hošíci,
kteří v tajných spolcích ku vraždění jiných,
případně i sebe hroznými přísahami zavazu
jete, ke komu jste chodili do školy? tu by
dojista obořili se na něho ti jistí p&edago
gově křičíce : — jaká to neoprávuéóá ков-
kluse ! Dříve ovšem platilo pořekadlo : — Ke
komu pak jsi chodil do školy ? jdi a dej si
vrátit sobotález ! — Dnes, jak pravíme, kon
kluse ta prý neplatí.
My však i přes to dovolujeme si tázati
se: Zdaliž aspoň jeden z mladíků
již z tajného huntování se budou
usvědčeni, zda-liž aspoň jeden z nich
modlil se, sda-liž vůbec v Boha věřil a ještě
Věří ? My otázku tuto klademe sehválně a
sice proto, aby zjistilo se, zdaž i tuto jakýsi
náboženský či pověrsčný fanatismus
mlsdíky hned ze školy ven do tajných
schůsí odvádí? '
Doufáme, žs se nám na otázku tu s některé
střeny odpoví. (Pokr.)
Stejskal
19
article
0 rozdělování státní podpory. ,
20
article
Kdykoliv jeet v „Čecbu" řeč e státní podpoře
— eváem ae tiet náboženské Matke —
kněifm sdělované, vidy se vyskytuje otázke, na
akém asi základě rozdělováni to se děje, sn se
při tom objevuji ta a tam nesrovnalosti
Mnesi, zvlážt laikové, domýilsjl se, iebisk.
konsistoře, a kněžf máji za to, že e. к okresní
hejtmani výii podpory nstanovnjí. Zdá se risk,
a jest pravdě podebno, že ani to, sni rno míněni
se nesbednje se skutečnosti a Še klič к té
sáhadě kledsti dlaino ve fasti a v mešních neb
jiných nadacích. — Y měslti květin roka 1875
byli vyzváni faráři, aby dle mlatodriitelahého
výnosu ae doe 6. května 1876 čit. 23064 učinili
přisnánl o movitém jmění nadačním a sice
o stavn, v jakém jmění te bjlo dne 1. ledna
1875, cei nepochybné zasláno bylo k e. k. místodržitelství.
—- Fatte a pHzaánl to jest, jak
aspo! dle svých vlastních poměrů tondlm, zá-
kladlp к vyměřováni yýie státní podpory. Ve
faaii jdit |apř. allea kongrua 420 si., к toma
vidy vyMIřen nijaký výnos štoíý, pak se čítají
hadače a moine ie i obydli a co se nedostává
jeité dò 600 sl., uděluje se co státní podpora.
U far s kaplanem snad ze doplánje kengrna do
600 zl.
21
article
Tím splsobem ze může ztáli a stává se, že
mnohý farář, jenž má složné polní hospodářství,
obdrž! větil podporo, neili farář £tyr«tový, jelikož
sema ve fassi čitá jen tak sváný katastrální
čili čistý výnos s pozemků, člml jeho fisse dle
číslica menši býti může, nežli faráře čtyrstového,
— Nikdo však namysli, že oko mé jest „nešlechetné"
oproti farářům, jižto mají rnrálni fary
majlt zajisté s hospodářstvím své svláitni svisele;
ale npřlti se nedá, že vzhledem к ndélo-
lováni ztátni podpory máji výhodo proti farářům
bea polního hospodářství, což blíže vysvětlovat!
bylo by nemiatné ; podobně faráři nemající mešních
nadaci jsou vé výhodě proti farářům, kteří
takevé nadace máji. Kde nejsou nadace, moine
faráři zaopatřit! aobě stipendie, byt i nevelké,
možno mu obdržet! aa intence knihy i časopisy,
aao možno mu pořídit bohoslužebná roucha a
stáli se tak aspoň dobrodincem kostela svého,
neb kostelů jiných.
Zda-li iluino a spravodlivo jest, aby aa
dace do kongruy v úplném obnosa ae včitaly,
nechei pronáieti úsudek, o tom rozhoduj! kraby
povolanější ; jen tolik připomínám, že věřící,
zakládající meint neb jiné nadace, mají obyčejně
ha zřeteli vedle spisy dale své též jakés hrne-
thtf přilepieai svého dacbovnibo pastýře ; za nynějších
poměrů ale stávají se takové nadace, ne
přilepšením, nýbrž břemeaem.
Jeden čtyntový.
22
article
Kormntlivé rozjímání čtyrstového.*)
Kormntlivé rozjímání čtyrstového.*)
- . . D. F.
Rok pe rekn utíká jako voda, na vlasy
naše pemaln padá salb, s vfron roate naděje,
ale sda-li naděje ta také uzraje a ovoce poskytne
Jsem v hornaté krajině, kolik let po sobě
pokeeil jeem ее, vypěstovat! v zahrádee avé
„perlové fiiole", abych ai na nich, až nzrajf,
dle pořekadla: „ipsa fecit* dvojnásobně po-
ehntnnti mohl, ale pochutnal jsem si 1 nei
nzrilý, zhynuly my mrazem a sně nezbyla než
v srdci hořkost !
Takové jsoa ty naie naděje. Rostoa. srajl, ale
než dorosten a uzraji, spálí je mráz, napadá na
ně sníh, zvadnou a opadnou. Co naději ve
světě jde touto cestou ! Co nentralých naději
pohlti hrob 1 Jdou nsše naděje také takovoa
*) Dobře známe přežalostně poměry chudých be-
ueficistú, sviak prává proto museli jsme pozmirniti
dle přísloví : „Allzuscharf macht schartig.* R.
24
title
Dr. Rohling a Talmnd.
doktor
Rohling
Talmnd
25
article
ceitoe, takovému oeedu větřic? Doiraje naie
„Koegraa* ěili nedoireje ? Zase lieti vypadl, jaro
oadcháil a — rada říšská iseedt, unitane ěeiáal
a klaiobracl jak na poli tak doma. Spadne konečně
to „těitniké* jablíčko, po nimi jít dávno
vttabnjeme ruce, teké do niieko k(lne ? Ô1
budou io na branách Mělké měmovny piětatai
•lova Dautebo : „Lasciate ogni iperansia* ?
Bade ae opět katoliekémn duchovenstva nad-
tepiovat klamanou naději ? Budou ie opět poměry
jeho opravovat někde v koii ?
Věrn na chrámě našeho blahobytu atavi ae jii
déle net na chrámě Jeraialemském. Dottavi se
uhrám našeho blahobyte, na néji itavivo stavitelé
jii mají pohromadě ? Té naděje ae nevzdávejme,
a too naději jděme vstříc letoinlmu
saiedáni říšské rady, dle přísloví : „Co se vleče,
neoteše. "
Yiab ne tak řádky těmito chci hareovati
pro opraveni kongruy, jako eplie pro arovaáal
nynějších patronátnich poměrů, nebol urovnaná
kongrua málo urovná, zůstane-li to při deae-
vadnfm vykonáváni práva patronátniho. Patronátni
právo, jak ae nyní praktikuje, bývá ěaaea
„summum jas, somma injnria*. I jest svrchovaný
žas, aby se ma žihadlo odebralo a oèi sa-
vázaly, aby spravedlivě vážilo a jednalo, ее
spravedlnosti šla ruká v race, jak aiuti a patři.
Af právnik a advokát sebe skvěleji dovede ay-
nějií patronátni právo bájit!, cot je to platné,
když před forum lidského roanmu neobstojí?
Bade
26
article
Jinak sondi paragrs/, jinak lidskost. Fouká litera
patronátniho práva sabijl. Kdo nyaéjil patronátni
právo tvrdoiijně zastává, jen af и
rozejde po bojišti a pohledne na zraněné právem
tlm a zhrozí ze 1 Kdo patronátni práve
velebí, necht jen sám konsne do ovoce jebe
a přesvědčí se, jak hořké a kyselé jest. 1
Co ta křikn ve svitě pe ■tejném lektě ve*
dle sáslab. Je to stejný loket, muel-li jeden S
e drahý 30 let ěekati na fara? Je to itejaý
loket, když jeden táhnonti ansi těžký náklad
duchova! správy po celý věk svůj, ai vysílen a
přemožen někde v aákoetl sklesne v chladný
hrob, kdežto drahý ebklopen hejnem ilažehaýeh
duchů takřka letmo a hravě ujíždí naher!'?
Je to stejný loket, kdyl jeden/ sotva ie
seminářský prach se sehe byl střásl, o uprázdněné
tučné bsnsficiam v růžové naději smf
sažidati, kdežto drábý, ve správě dnshtvai jii
ssŠedivělý, nesmi ani péra omočit, neebee-U se
časem o posledních 60 kr. při priviti ? Náč ae
tn dávají konkursy podepisovat!, téiko uhádnout!?
Snad ie jen proto, aby se vědělo, ei
se neun! saiádati ? 1
Je to etejný loket, když před meal ее počítají
sáslahy podle let, sa mest v žab jii padlo
náhody ? Když před aesf aáalahy pletl, ta mesi
alo jii neplatí ? Neslouží se jak před mesi tak
sá mesi stsjné Boba a člověčenstva? Netti via-
dei vinice Plně ?
Je to stejný loket, kdyi jeden destano se
na dobrý! drahý na ipataý patronát? Kdyi je*
den til výtěžnosti svea nedosáhne, čeho drahý
maně náhedon dosáhnul? Knis hHékoe náhody
1 Ják nedůstojné ! Jak nestejno ! Jeden
se odměňuje hned zde na semi a drahý še od-
kasnje se svými nireky na — věčnosti Než je
Uch nestejnosti tolik, že bych jich nikdy do
dna nevyčerpal. Kdo měl příležitost, po několik
dssitek 1st nakllžeti v kněžský život a nesHti
knéss toliko, kdyi mn raea líbají, aýbri 1 když
Bob
Ják
28
article
(Podává If-asimiliin Jakubička.)
(Podává If-asimiliin Jakubička.)
Čtvrtý liet.
Velectěný pane!
Rabíni poslali mi opčt milostné psaníčko
(„Wiener Allg. Zeitung* 6 ledna s dodatkem
ce dne 10. ledna). Hojnost slov jest opět
veliká, tak že bychom myslili mohli, že ti
páni, kdyby i celé nebe, jak Talmud praví,
pergamenem, všiehui lidé rabínskými písaři
a všecky stromy péry byli, přec nikdy skon-
čiti by aemohli. Přiblédneme-li ale к obsahu,
to nám mimovolnš napadá, že by mohl Talmud
pravdu miti, an praví (Ber. 6), že čerti
velmi rádi u rabínů prodlévají a sice tak, že
každý rabín tisíc čertů po levici a deset tisíc
po pravici má. Z toho necht cténý čtenář
sám posoudí, zda nejnovéjší práce be-
brejeké theologie od ducha lži neb pravdy
pocházejí.
Nelíbí li se séco některému rabínu, tedy
počne drze lháti a své výroky pečetili kletbou
proti jinak smfšl^ícím. Tak čteme, jak rabínové
ve svých rozpacích letopočtem 70 tý-
bodnů Danielových proti Ježíši míří a vůbec
vypočténf dobý Metdáže m nemožné pokládají,
řkouce : „Prokleti necht jsou, kdož vypočítávají
dobu Mesiáše*;' jinde opét stojí
ptáno: „keeti jejich necht ее přelámou*;
«duše jejichat jest zatracena," praví Efraiu;
„peklo et je pohltí*, praví jeho excellence
Abarbanel, učitel israelský я finanční ministr
ve Spanélích; „duše jejich ať se kvasí jako
podebraoina*, volají jiní rabínové a „Adler*
praví: „Kéž se jich srdce rozkočí a počítání
jejich zničí". Néco podobného zažil jsem
před nedávném, když mne jeden syn z Israele
navštívil a při odchodu néco bručel, z čehož
jsem jen tato slova zaslechl: dam, debrr,
chosebech, masehitb („krev, mor, zatemné
lont, zkáza").
Wiener
Danielová
Ježíš
Efraia
Adler
Izrael
29
article
Šlechetná duše ta myslila, že by oněch
decet morových ran egyptských na mne přijití
a mne zničiti mělo. Ani rabín Blocb jinak
nemůže mysliti, ježto obvyklým spůsobem jen
o utrhačství, nevědomosti, lži a nepravosti
mluví připojuje, že ve mné „duch Kainův"
sídlí. Peštský „Jeschurun", který mnejii dříve
„vtěleným ďáblem" nazval, uvádí mne v poale-
dním čísle svém i Jeho Exc. ministrem spravedlností
Faulerem a panem Onodym a nazývá nás
tři „neřádným spolkem", mne zvláště „náčelníkem
a mefistem spolku*, „padouchem".
kterého jen talár zdržuje, aby se i v jiných
oborech jedním z nejnebezpečnějšteh banditů
nestal." V „Ungariscber. laraelit* (v Pešti.
6. ledna) volá Israel o podpisy na petici
k Jeho Veličenstvu, kdež se praví, že „pode-
psaní ae odvažují před jasnou tváří Jeho
Veličenstva jméno Augustina Rehlinga výslo
viti“, a že „veškeré židovstvo celé země s
nadějí k Jeho Veličenstva pohlíží, ie jedí
ným tahem pera, jediným slovem spůsobí,
Blocb
Kainův
Onody
V Ungariscber
Augustin Rehling
Pešť
Izrael
30
article
aby lež zmizela, a zlomyslnost oněměla," —
jako bych sám't to byl mnoho milionů Rakousko
Uherska a celé zemi k mínění při-
véstí, že židé mají antisociální a protikřestan-
skě náboženství, kdyby bo v skutečností neměli!
Musejí jii podobné dojmy mysle skoro
zvláštní představu o vlastní véoi, kterou rabínové
zastávají, vzbudili, tak že člověk skoro
skoprní, když čte, co ti přímo „o věci té"
povídají. Rabin Bloch jest totiž loho náhledu,
že mesi židovstvím a křesťanstvím žádného
podstatného rozdílu není, ano že Spasitel,
kdyby se na semi objevil, mne a mé stoupence
rozhorlen od svého prabu by odehnal,
židy však, kteří jmenem jeho se nehonosí,
za své vyznavače a ctitele by uznal, dále, že
Petr a Matouš ve výrocích, které již v dřívějším
svém listu náležité jsem objasnil, in
humánní ony ideje hlásají, kteréž já s neprávem
Talmudu připisuji, ano že i apoštol
Pavel mocným odpůrcem učení o mravní
svobodě jest, a že prorok Ezechiel hanebné
náhledy sastupuje, před kterými Talmud se
hrozil Co chceme ještě více? Než Bloch nalezl
i V době nynější pomoc pro židy, ježto
dle něho jakýsi „zbožný slnha katolické
Církve", kterého bohužel nejmenuje, s kazatelny
pařížského domu kázal, že dnes žijící
židé jsou vskutku národem Božím a že jím
vidy zůstanou. Skoda, že arcibiskup vídeňský
nejmenoval také nějakého tak „zbožného* pána
kazatelem ve sv.-štěpánském chrámu vídefc
Rabin Bloch
Petr
Matouš
Pavel
Ezechiel
Bloch
Rakousko Uhersko
31
article
ekém ! Bude to ási o tom zbožném Pařížanu
zrovna tak pravda, jako o dr. Veithori, který
prý se v kostele u sv. Štěpána vyslovil preti učení
o rituelní vraždi židův. Prelát dr. Bnmner,
starý upřímný přítel zemřelého Veitbá, uveřejnil
ještě nedávno (1882) ve „Y&terlnda*,
že se v Pánu zesnulébo kanovníka Veitha výslovně
na tuto záležitost tázal a ié prý mn
odpovizeno bylo. že Veith nikdy nécb podobného
neřekl. (Srv „Tribüne* dne 10. ledna,
str. 6).
Říšská rada ve Vídni a v Peští a veškeré
sněmy zemské si snad pospíší odporučili židy
na křesla ministerská, ježto Blocb nás ujišťuje,
že židi snad jediní jsou v Rakousku,
kteří žádného národního přání nemají a státu
vůbec bez veškerých vedlejšieh záměrů slouží.
Škoda, že Crcmieux smýšlení rabínů proira-
dill Neboť, jak známo, pťavil, Ie nový Jeru-
sslém pevstati muti na místi dvojstého města
císařův a papežův. (Arch. isr. 1861, str.
651.) A přehlížím li spisy revoluce, jenom
oné z r. 1848, rausf vždy snaha vzpoury proti
vladaři a stávajícímu pořádku mezi židy
zrovna jako endemická peznámenána býti.
Komu nepřipadne tu na mysl povinnost pra-
▼ověřícíeb židů, kteří se musí třikráte denné
modlili za zkázu „zpupné říše křesťanské"
sBirkath h a m m i n i m (viz níže) a na
ona nesčetná podobná přání rabfnstva, jež
profesor Eisenmenger 1, 313—815 a 1038
zaznamenal ?
Pařížan
Veithori
Štěpán
doktor
Bnmner
Veith
Vídeň
Pešť
Rakousko
nový Jer
Eisenmenger 1