Periodikum ALTO Viewer

1

Vychází ka/,(h den Inimo у nedèli a svátek. PTadpliei le v administraci Oaawni allo* Him. 1 еЮв-II.

2

t>OF*I!S V

OF

3

franko Tané a pod«*|raané pHjim* red. a. lece v Ostrovni dici 6. 1508 П.

4

»èrtènè .Wkr. I 1*1 »bkf. MvrtletDé .. а . TO » i »,7b, pAUetaé ... 5.40. ; 7 , 50 . rvloročni .. 10 , »0 , i 15 , — , ^i«lo 120.

Wkr

5

* Vrate) peltooi

6

Rukopilöv araracime a oepodeptauýck nedbám# RUKLAiMACE aeaapečet«Dé posýláii; budtei neiran*

7

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donneili do domo měsíčné 10 kr.

8

kovány.

9

Icisráty poMt&m# co scJIotb^L

Icisrát pomt & m

10

V Ргазве. v úterý dne 29. krétna 11**3

11

Horník XV.

12 title

Pozvání к předplacení

13 title

!P©liti©l*.é>ho d o ri гг í R u

14 article

na mésic červen

15 article „ČECH“

„ČECH“ Po&iou předplácí se: na čtvrt leta 9 iL 75 kr., na pftl leta 7 *1. 50 br., na celí «ok 15 *1. — V Praze bez donášky : na fitésic SO kr., na čtvrt leta 3 г). 70 kr., na pil leu 5 zi. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. /& donáška do domu, kterouž výhradné .dministrace obstarává, platí se méslčně 10 kr. VTodplatoé zaeýlá se — nejlépe poštovními poukázkami administraci „Čecha*

Čo Čecho Praha

16 article >• Praze, ostrovni ulice číslo 1508-11.

>• Praze, ostrovni ulice číslo 1508-11. Řím i vlast. Z našeho kraje. (P. d. „Čecha.“) .Národní Liaty“ otisknuly, pokud za dobré uznaly, článek z .Čecha“ : „Šik se- řadéný“ a uvedly při tom jikožto zvláště významné to, co proloženým písmem, vytknuly, totiž, že v nynější době nevěry má české duchovenstvo Inouti a většinou také lne к Římu více než druhdy. — Av tom, jak se zdá, spatřují „Národní Listy“ důkaz, že Římu oddané duchovenstvo přestalo bytí aneb pře stane býti národním a národu prospěšným, a že tudíž „Národní Listy“ se stanoviska národního jsou oprávněny proti českému katolickému kněžstvu psáti, jako již dříve se stanoviska lžiliberálniho proti katolictví psaly. Avšak i v těch věcech jsou zajisté na omylu. Nebot jako neškodí národu víra, nýbrž ne véra mu škodí, rovněž tak neškodí národu našemu lnutí к Římu, ale spíše mu prospívá v ohledu národního jazyka i v ohledu vzdělanosti a u vlasteneckém vůbec. — Z italského Říma nehrozí nám poněmčení, avšak z protestantského Německa hrozí. Též i pravoslavné Rusko odnárodňuje — po- roštuje. — A jak vysoko stojí u vzdělanosti slovanští národové, kteří lnou к Římu, t. j katolíci, nad těmi Slo vany, kteří jsou od Říma odštípeni, o tom lze obšírné čisti v „Osvětě“ asi z r. 1872, kde profesor Ourdík dokazuje ruským Slo- vanofilům, že měli a mají Cechové ve liký duševní prospěch (kulturní) z Říma, pro který nad pravoslavné předčí. — A co se týče lásky к vlasti — kde jsou vroucnější vlastenci než mezi Poláky? A hle,v Poláci nad jiné národy lnuli a lnou к Římu I Láska, oddanost к Římu nezmenšuje lásku к vlasti taktéž u Čechů, ale spíše zvětší.

Čecho Šik Ourdík Polák Láska Praha Řím Německo Rusko národní Liata

17 article

— Známo z dějin, jak oddán byl Římu Ar nošt z Hostyně u Pardubic — a přece mohl o něm napsali profesor Kalousek: „Povýšení jeho za arcibiskupa bylo pravým štěstím netoliko Církve české, ale i státu českého“ (Karel IV. str. 46) Biskup Jirsík byl pro lásku к Římu jmenován prelátem papežským A hle co píše o něm „Osvěta“ letošní č 4. : „Co Jirsík vykonal, jest samo sebou takové, že mu zabezpečuje na všechny časy čestné místo mezi prvními biskupy Církve české, ale také mezi prvními národa svého milovníky.“ — Vytýkalo ee českým poslancům od „Nár L.*, že byli jiro novellu školní, která v platnost a život uvádí přání — knéží a Říma, a tím že ee poškodí národ český. Váš ct list již častěji na to poukázal, že bude po uvedení no- velly zrovna taková návštěva školy, jako před tím, a že tudíž co do vědění mládež školní neutrpí. Ostatně jako poslanci, tak knéží a Řím přejí si aby mél každý p o- třebné a prospěšné vědomosti. Ale nad to i Řím a oddaní mu knéží žádají, aby israelita nebyl učitelem žáků katolických. A to zajisté není na škodu, «le ku prospěchu české národnosti. Nebot židé na Moravě a v Čechách mají soukromé náboženské školy — německé Školy ty jsou, jak známo, penězy podporovány od Šnlfer&jnu, který chce Čechy nejen po uěmčiti, ale i Prusům připravili na pospas Tyž Š. posýiá peníze jidáš-<ké na poněmčení českých dítek představenstvům ©•hcí ‘• s r a e 1 s k ý c h Tak alespoň poštou k Č e s.

Kalousek Karel Iva Jirsík Prus Řím Hostyně u Pardubice Morava Čechy Č e s národní L e 1 s

18 article

Brodu byly dopraveny peníze od Šulferajnu, jak očití svědci vypravují — A do těch škol lákány bývají nejen na Moravě, ale i .Čechách — české kreslanské dítky již i jUtlém mládí, když ještě ani ve vlastním ma leřském jazyku nebyly vyučovány. Tu a tam jest pak dítek křestanských « německé židovské škole již to ik, že tvoří většinu, ač israelské děti na míle cesty se tam svolávají. Tak na př. slyšeli jsme. že veŠkvorci u č. Brodu jest letos většina žáků školy židovské — křestanská. — Není tedy na čase a na místě § 47. šk. novelly? a nekonají H knéží i vlasteneckou povinnost, jsouce i к vůli Římu pro tento paragraf, který stanoví, že za většiny křesCanské — nesmí býti israelský správce školy ?

Čech Morava Řím

19 article

Tyto doklady, které bychom mohli rozmnožili, dosvědčují zajisté, ic knéží čeští ne poškozují vfast a národ, když pro víru bojují a jak víra katolická nezbytné žádá — Římu chtějí býti oddáni. Avšak tu se sama sebou naskytá otázka: zda li pak neškodí „Národní Listy“ českému národu, když jsou proti katolické Církvi v Čechách, když stále bojují proti Římu, ano proti víře vůbec? Odpovéd nachází se sice již ve slovech svrchu uvede nyeh, avšak nebude na škodu, když uvedeme zde slova prof. G. L i n d n e r a, jež pronesl loni, řka: „Pravá filosofie ... neta r o j í proti žádné autoritě a není ze-, jména nepřítelkyní náboženského kultu, к němuž spíše jak к svému doplňku poukazuje, se Sokratem a Newtonem svou šíji sklánějíc před původcem a základem Všehomíra ... Ta filosofie nedá se ničím přehlušili, ani učeuím moderního pro- spčehářství. ani nezřízeným lomozem v materialistické dílně našeho véku . .. jí hodláme, dá-li Bůh, na této naší Karolo-Ferdinandee rozbiti uový slánek. (Časopis Musea, 1882. stránka 495.) Jestliže prof. Lindner takto přednáší svou filosofii na universitě, zůstává-li věren svému programu: pak by bylo ku prospěchu národa našeho, aby se stali jeho posluchači a následovníky též členové z některých redakcí, zejmena z „Národ. Listů“ a z jejich „Hlídky* a pak mnozí pp. spisovatelé básníci. Neboť by pak přestali brojili proti autoritě Církve, přestalo by jejich zjevné nepřátelství proti katolickému kultu, auto by s drem. L. uznávali, že jest katol. náboženství doplňkem filosofie, a skláněli by s Newtonem a jinými křesťany svou šiji před Původcem všehomíra. Nuže a pak by nemuselo české kněžstvo tak ůsilovné proti nepřátelům víry (Říma) vystupovali a víry (Říma) hájili a mohlo by tím více i jinými vlasteneckými zájmy se zabývali dle hesla: „Vlasť a Řím“. K. Š.

profesor Sokrates Newton Lindner Hlídek K Š Řím Čechy d můj e r

20 article

Korunovační slavnost v Moskvě, Šfa tnè a slavné dokonána jeít korunovace panovolka slovanského veleetátn, jasného balatky a vládce bílé Rusi, čáře Alexandra III. a choti jeho carevny Marie Feodorovny. Velkolepé a přeuádherué moskevské slavnosti, na néž b)i po tyto doy obrácen zřetel všeho světa a jež stomiliónový svet slovanský stopoval s cbvěnim radostným, ukončeny json ìtvstné a s'avné. Ni kde ncndáia se ani nejm nil vjrržno.ir, ni re- hoda a otřásá-li přece cosi vzdechem, jeaž vde říši slovauskon obetlírá, jest to ohlninjlcl radostný jasot a plesáni lidn rnshébo, jenž ve svrchovaně velebné epůsobě osvědčil oddanost a láska svémn p.’>nevnlkovi, svémn již nyní kuru novauéma, milovanéma bet škovi, bflémn cárovi — Vlastni akt korunovační odbýval re v nedé.i úplné d e ostanoveséUo prngramn. Slavnosti přála nejkrásncjil pohoda. O 8. hodině ráno vysvítilo slonce. Voitrní prostory Kremlu a okolo! ulice byly přeilaéuy davy lido, který re po celou slavuott choval důstojné a náboženskému rázu slavnosti piiméřeuč. Kdtž se byd úča toici slavnoiti v kostele a na tribunách nmistili, bilo slouženo „Te Deum * Po nkon- trůnn. Mimo velkokolšata a velkoknéžny byl'spodino a kořím se Tvé vznešenosti.

Marie Feodorovna Moskva bílý Rus d e ostanoveséuo prngramn Kreml

21 article

stavili s# po pravé straně trůnn a asi o 9. hodině oxnačoval zvoh trob a kotlů, že Veličenstva vkročila do trůnní slnč. Cář, odén v gme- rálskou nnif .rmn a s hlavou nepokry ton, vedl carevna pod nádhernými nebesy * červeného aksamitu se zlatým vyiiv&nlm, které neslo 32 generálních pobočníků. Cář vypadal nadobyčejné vážné. Carevna mèla hloboce vystřižený šat ze stříbrného brokátn в velikou vlečkon, vlasy v prstencích a vypadala velmi rozčilené. Za cářem kráčeli dvorní hodnostáři. Nadšené „Urá“ provázelo carské manžely ež do chráma. Když vyšla přední část průvodu z Kremle, počalo se ve všech moskevských kostellch sezváněli a průvod ubíral se pomalá z paláce do lipenského chrámu. V chrámě očekával průvod metropolita novgorodský, Isidor, jenž vyšed do vchodu chrámový práh podkouřil a pokropil svěcenou vodou.

Cář Isidor Kreml

22 article

Když přibyli carští manželé k chrámu, uvítal je moskevský metropolita Joanikej krátkou řeči, načež podal jim metropolita novgorodsaý křiž, aby j j políbili. Zároveň zazněl žalm královského proroka : „Budu zpivati o milosti a právu“ a cariti manželé modlili ae až do okon- čenl zpěvu před obrazy Spasitele a Malby Boži Vladimfrské. V 9 hod. 50 minut vstoupili Jejich Veličenstva, za zvoněn) zvonů na všech kostelích, do chrámu. Na zvláštním, nádherně opraveném výstupku postaveny byly trůny, к nimž se car в choti odebrali. Dvanácte vysokých hodno:tářů církevních obklopila carův trůn. V ihrámu zpívána pl eň : „Smilaj se o Hospodine!“ Po přozpivánl písně, přistoupil к caři metropolita Iddor nov- gorod-ký a zeptal se jej zvučně : „Jak věříš ?“ u při tom podal mu knihu, z niž jal se car hlasité předčítali pravoslavné vyznáni viry. „Milost svátého Ducha bndiž s Tebon !* řekl metropolita, když byl car dočetl. Nyní zahájeny slavné služby Boži. Protodiakcn odříkával modlitbo, v nit Boha prosí za požehnáni к nastá vajlcl koronovaci a zakončil slovy: „Dejte cí saři, což jest císařovo, a Bohu, což božího jest.* Po modlitbě pomáhali duchovni caři zdobiti se cdzBfky panovnickými. Když oděn byl vpnr- purový^friášC, naklonil hlavo, aby přijal požehnáni metropolity. Po té poručil si cař, aby podána mu byla korona, již pak vstavil si na hlavu Metropolita mezi tim žehnal : „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svátého.“ — Pohlížeje ku korané na hlavě carové pravil dále metropolita:

Bož bůh Tebon

23 article

„Tato viditelná a pomíjející ozdoba hlavy Tvé jest odznakem toho, že Té Kristus, král veškeré cti, sám svým požehnáním neviditelně korunuje a povyšuje za hlavu veliké říše ruské.“ Podávaje pak panovníkovi žezlo a iišské jabike pravil metropolita : „Vezmi tyto odznaky, jako viditelná znamení samovlády, kteráž svěřena Ti Hospodinem nad lidem jeho, jemuž dobře vládu! a ve všech věcech jej podporný a vždy jen dobře mu čiň.“ S odznaky panovnickými zasedl car na trůn, načež následoval námi již v předešlém čísle vylíčený obřad carevny. Když pak oba kornnovanl při této modlitbě stáli, byli ve chvíli této velmi „sišenýcb hubách* biobcce dojati, tak žo by: na mnoze alyšán plič hlasitý. Modlitba tato zni, jakž následuje:

Kristus

24 article

ěeal rannlco služeb Božích přibyl do kostela i jenž slovem svým všechny věci jsi nčinil a jenž „Halt* spustil neopatrný „Oitrostřelec“ psškrv velkokníže-ná?ledoik trůnn a byl nvttan uške- v moudrosti t.vé orčiti jsi ráčil, aby člověk na zem, natažený kohoutek evali a ntbijšk vjel rým duchovenstvem. Před nim kráčeli dva «.b-U moudrosti a svatosti nade světem vládl, Tys předstojleimu muíi do vad a krkem i hlavou řadntci, za n m cizí knížata ee svými druží-juké mne učinil panovníkem lido svého. Vele- projev, čonhal г temena ven. Sedláci přítirnni uaini. Všichni zaujali míst. po pravé 8truué|blm Tvoji nevyzpytatelnou vůli, děkuji Ti o Ho- cbopiii ve hned zrané cèbo a jali se cabij&k yemi

Bož Vele Sedlák

25 article

v tomto průvodu také arcivévoda Karel Ludvik- H>;p:diue můj a Bože, učiň mne způso- drnu. Nabják povylezl trochu, ale vytaš n se svou choti arcivévodkyni Marii Tere.sii. Ani- btiým к velikému tomu dim. к němuž jsi mue nebyl. Zraoéný přišel zatím к sobě a b 1 do vévoda byl oděn v ruikoo nnif rmu s řádím p'Volal Om-tiž mne a řiď kroky mé v této nemocnice dopraven. Nsbiják vjel mezi piter-í sv. Oodřeje arcivévodkyoé Marie Teresie měia veliké povinnosti. a jravon lopatkou vedle čtvrténo obratle hřbet- manteso de cour z červeného i>atiaa, tailli i Moudrost Tvého trůnn budiž se ronc n, niho do prsního kuše. Pudél téhož vnikl do z těžkého bílého atla n » bohatým etnbroým ' sešli mi ji z výšin nebesk cb, abych věděl vždy, pravé strany krku, do hlavy a vynikal nad tra vyšíváním a s krajkami, posáreu n čtyřmi ra- co T bč se lihl a abych právo uměl poznávali von stému lebky bil e Crìa 30 cm. zvýši Pravé dami brilantů, velikých jako tukový ořech. Na v zákonech oko bylo osletcno jelikož oěni nerv byi rca- hlavě rafia pak krásný vlnek z brilantů, dlouhý, Chovej*, o Hospodine, srdce mé v rnkou trhán; jioak nep rouchal qabiják na cestě své dolů splývaj el závoj a červená a btlá péra. svých, abych panoval ku Tvé cti a slávě a ku žádnou důležitou tepno ani jiuý ústroj. Ope- Arcivé/odkyné seděla » kostele vedle vévodkyně blahn národů, které jsi mi svéřiti ráčil, abych race, při niž nemocný při sebevěd mí býti maai', ^

Ludvik Bož Marie Marie Teresie centimetr

26 article

Edinbtngibé a br-ipro*tbilné za aávledotkem v dea posledního sondu sílen vírou předstoupili trvat* hodinu V krkn udělal se re* a i.abütf^^ trána. Nádhera damakýrh obleků není ani к vy- nubi přad Tebe ozářen milosti a milosrden bylo jit viděti. Ale v hlavě to nello Inkitbfeo psáni. Všechny dámy měly sametové vlečky se atvlm Tvého jednorozeného Syna, ■ nimi po Nabiják pevné vězel v kosti, ani e cebna'" zlatým v.šlvántm a byly esdobeuy nejdrabocen- viky budiž veleben i s Duchem svým svátým Dlátem se mísila kost rozrazili, ce /edařfr a* nejšimi drahokamy Na schodech, vedoucích ke Amen." po 20—30 ranách kladivem ''«к пл,п trůnu v kost»le. ztáli ótyři dů-tojuki g«rdy. Následnici potom modlitbu tu caru jme- jeité fez krčul rozšířili a le ^ nabiják 'Kostel byl nádherné vyzdoben Yelkoknlžata po- nem nár da přednesl metropolita novgorodiký ut». Rina byla 50 em. éíí** *8a*. „ ,

27 article

(nejtplš že bych za ni dal na mši.“ Tomu vtipu zasedli na trůnech ozvala se venku střelba z dél! se všichni nactmeleni z plua brdia smáli а взв- a zvony na věžích se rozezvnčely Sbor pěvců‘druh, sedlák, běžel ihned na faro v H ff ungo, zanotoval nyní: „Mmgaja Ijeta “ Po zpěvu 1 kdež u přítomnosti dvou osob dal pane faráři, blahopřála koruoovaoým knížata, mo-i nimiž byli v osadě ještě noobeznatému na mši, řka, • e prvním následník trůnu. Kněžny líbaly caři roku,! sloužena má býti za jeho nevia-tnl matku a carevna pak políbily v ú-ta a na raka. jv ncjbližfí nedáli ohlášena z kazvtilny. To se Konin ivace byla tedy odby ta. D la a zvony t také stalo. Lidé, kteří matku kameníka zn»)i, umlkly. V chrámě nastalo hrobové ticho. Coř ovšem při ohlášce mša sv za žeravou a ne odložil že lo a říšské jablko a pohltkl opodál non jež é „nebožku“ i ropukli v smicb To teprv trůnu a jal se hlasitě a vroucné řlkati modlitbu poznal dp farář, že bv 1 otchtěn. Udal vee za celý ruský národ i přemohl j j vnitřní dojem sondu a oběma dvěma „šp^s vitým* stal se pak tak velice, že hlasité plakal. Přítomni, kteří ten „špás*, že sedě i 14 dni v c:ládku při „Hospodice, Bože ntšich otců a králi králů, diku jednema nabiják v ručnici. Na pj»#li kleče, kdežto car stál. Po skončené slavnosti ubírali se car a carevna s malým průvodem do chráma Blagovéščenskéuo a Archanďělikého, vykonali tam krátkou modlitbu, a vrátili ae po červených schodech do paláce, a okázali se na terase, vedoucí к řece Moskvě, lidu, třikrát se uklonlce Ve 3 hodiuy počala clavnostnl hostina v Granovité Palaté. Lid, jenž po celen doba v hustých zástupech obstupoval Kreml, choval se po celou slavnost vzorné. Všude panovalo smýšleni vážné, nctivé Přečetné davy lido, jež sešly se ze všech končin, procházely ulicemi.

Hospodice Bož Moskva Granovitý Palatá Mmgij Ijet Kreml

28 article

Při slavnosti bylo jasno a slunečno, potom trocho pršelo. Za příčinou korunovační slavnosti byla udělena následujícím členům říšské rady tato vyznamenáni: Nejvyššl řád rnsbý, řád sv. Ondřeje s brilanty, byl udělen generálu hrab Miljetina, státnímu tajemníku hr. Vnlujevovi, generálnímu pobočníku Totlebenoví, hr. Adlerbeigrovi, státnímu tajemníku R-niernovi, br. Heydenovi a generálu G.ldenstubbenovi ; tentýž řád bez bri- lantů obdržel admirál hrab. Palj&tin, admirál Mirtlin, tejný rada Titov, generál Loris-Melikov, ministři br. Tolstoj a Deljanov, admirál Novo- sěiský a generální pobočník Verogin ; brilantový prsten s podobiznou carovou obdržel generální pobočník hr. Baranov ; věíil podobizna carovu к nošeni na prsou obdržel generální guvernér kn. Dolgorukov; řád Alexandra Névského s brilanty obiirřeii kníše Doudnkov Korsakov, ministr zahraničních záležitosti G ere, dále Ňovikov a Kcrchsnov; tentýž řád bez brilantů byl udělen řišskémn kontroloru Solskémo, Abasovi. miuietra hr. Voroncov-Daikovcvi a plukovulku Bnngeovi ; řád Vladimirský I. tř. obdržel gen. hr. Ignatěv, Nobakov, hr. Pablen, generál Drentelen, generál Albedinsbý a admirál Pcsselt. Velkokniže Michal byl císařským resbriptem jmenován členem ministerského komitétu. Car zaslal ministrovi věci zahraničných, Giersovi, tento reebript : Moc a sláva, jiebů R-isko diky Prozřetelnosti dosáhlo, rozšiřepi jeho řiše a četné její obyvatelstvo nedovoluji' pomýšlet! na dobývání Péče moje věnována jest výhradně mírnému rozvoji země, b ahobytu a přátelským poměrům její к mocnostem na základě smluv a zachováni důstojno4i jeli. Poněvadž nalezl jsem ve Vás spolehlivého, horlivého, těmito náhledy při správě mezinárodních poměrů nadšeného spolupracovníka, ndlhm Vám řád Alexandra Névského s drahokamy na důkaz své vděčnosti.

svatý . Ondřej Miljetin Heyden Loris Melikov Tolstoj Deljanov Baranov Névský Doudnkov Korsakov Voroncov Daikovcvi Bnnge Ignatěv Nobakov Drentelen Albedinsbý Pcsselt Michal Totlebenový Palj & tin Mirtlin rada Titov Verogin Rniern

29 article Paběrky.

Paběrky. Sprostý vtip. Blíže České Lípy ve vesničce H ffaongn mél syn, kameník a hostinský, s nevlastni svon matkou rozepři pro nehotové vyplaceni výdělku. O maeopustiii neděli šel se svým kamarádem, mladým sedlákem, do hospody v nedaleké vesničce. Tyž oslovil jej v proudu zábavy: „Když už jsme tu (v Grossmergthale) mohl bys své matce něco dobrého udě at?* Kameník odpověděl: „Co bych jí mohl ndělat, Nabij ä к v mozku. Při slavnosti v jisté hanoverán-ké vesnici zůstal při po<h.do mls- vytahovali, vlekouce tebou nebohého sem tsm po

Kameník