Strana 2. Číslo 201.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 24. července 1900.

nadešel jednou smír dokonalý, čehož asi tak brzo nebude. »Fremdenblatt« tvrdí, že president dr. Körber se odhodlal svolati ještě jedenkráte říšskou radu, aby se přesvědéil o její dělnosti. Po kolikáte? Posl. ryt. Jaworski má býti povolán na podzim do panské sně- movny a vyznamenán vysokým řádem, čímž by tento zlý démon polského klubu a bývalé pravice byl od- klizen s cesty, a bylo by možno přikročiti za jistých podmínek ke zbudování železného kruhu pravice, který jest jedině přirozenou výslednicí spřátelených stran. Čeští poslanci vůči moravským něme- ekým nacionálům. Poslanec Špindler píše v »Pod- řipanu«: »Vrcholem nestoudnosti, s jakou moravští Němci pohlížejí na otázku rovnoprávnosti jazykové, jest zajisté memorandum jejich, kterým jazykové před- lohy Körbrovy odmítají jakožto nepřijatelné. Aby se němečtí úředníci na Moravě nemusili učiti jazyku če- skému, odmítají Němci moravští vnitřní úřední řeč českou úplně, neostýchajíce se nikterakž dokazovati, že jí není na Moravě vůbec třeba, ano že z ohledů státních bylo by záhodno, ji nezaváděti. Při té příle- žitosti zcela neomaleně uznávají Němci, že každý státní úředník na Moravě během několika roků osvojí sobě tolik znalosti jazyka českého neustálým stykem s českými stranami, kolik k jednání s Čechy mu třeba, kdežto kdyby čeština byla vnitřním jazykem úředním, musil by hned na počátku prokázati zna- lost jazyka českého a to znalost takovou, aby mu stačila nejen k ústnímu jednání, nýbrž i ke konceptní práci. Dle mínění Němců moravských skutečně má lid český na Moravě učiti se němčině, aby se něm. úředníci nemusili namáhati s jazykem českým. To již není nesmysl, nýbrž blbost.« Istrijský sněm zahájen byl včera v poledne.

Anglické středomořské loďstvo kotví právě v přístavu zaderském. Místodržitel dával včera ku poctě Angličanů hostinu. Hospodářský úpadek v Německu. Ústřední orgán sociální demokracie v Německu, známý »Vor- wäris«, přinesl článek, ve kterém dokazuje, že Ně- mecko dostouplo vrcholu průmyslového rozvoje a že nynf nastane doba úpadku. Všude jeví se příznaky hospodářského úpadku v Německu. Bebel ve svém orgánu napovídá své armádě, že nadešla doba, kdy kapitalism dohospodaří. Na bursách jest všeobecná zmalátnělost, cenné papíry šmahem klesají. Jen ma- jitelé montáních papírů utrpěli v posledních dnech následkem klesání důlních akcií ztrátu, která jest větší než 400 milionů marek. Další příznaky hospo- dářského úpadku jsou, že banka anglická nemá sko- rem žádných zásob zlata a že sahá již na své reservy, z kterých vybrala již na 300 milionů marek. Četné přádelny kolem Mühlhús a v Porýní propouštějí děl- nictvo. Je známo, že Bebel již několikráte prorokoval, že měšťácká společnost jest v koncích, a že co nej- dříve zasednou červení občané na primátorské stolce. Dosud se však žádné proroctví Beblovo nesplnilo. Nenáviděná měšťácká společnost existuje dále přes různé nehody, které ji potkávají.

Jak se časy mění! L+ 6 nám píše: Hrabě Ballestrem, předseda říšského sněmu německého, jme- nován byl císařem skutečným tajným ra- dou s predikátem »excellencí«. Toto vyzname- nání zarazilo nesmírně liberály, poněvadž jest Balle- strem znám jako ultramontán od kosti. Byl jedním z úhlavních nepřátel Bismarkových a jeho systémua tudíž také »nepřítelem říše«. Za B'smarka takoví mužové ani nezváni k dvorním hostinám, dnes vane jiný vítr, dnes jsou jiné časy. »Augsb. Abdztg.« pro- vází vyznamenání presidenta Ballestrema, jenž náleží ke katolickému středu, tímto povzdechem: »Vítězo- slavný postup této »nacionální« strany není díky ha- nebné nesjednocenosti jiných stran ještě ukončen.« Ženitba krále srbského Alexandra. Srb- ský král Alex andr překvapil svůj šťastný národ zprá- vou, že pojme za manželku 42letou paní Dragu Ma- šínovou, bývalou dvorní dámu královny Natalie. Z tou příčinou vydal král Alexandr tuto proklamaci k národu: »Věda, že můj národ již od delší doby si přeje, abych se oženil, pojal jsem úmysl vyhověti to- muto přání svého národa, poněvadž to považuji za svou povinnost, abych tomu lidu, který jak mým předchůdcům tak i mně podal mnoho skvělých pří.

kladů lásky a oddanosti, tímto skutkem zabezpečil trvání dynastie, pokud se týče posloupnosti. Vyhovuji tomuto přání mého l-du tím radostněji, ježto při tomto důležitém kroku svého života zároveň sleduji své city tím, že jsem si zvolil choť, s kterou mír, štěstí a spo- kojenost v dům můj se navrátí. Srbsko za krátkého času svého státního trvání zažilo až příliš mnoho otřesů a tak mnohého těžkého boje se súčastnilo. Te- prve v poslední době počalo se uzdravovati, a já dů- věřuji v Boha, že za krátkou dobu úplně se zotaví, bude-li se trvale rozvíjeti v tom směru, na jaký zabo- čilo toho dne, kdy můj národ, následuje mého vyzvání, spojil se a sbratřil. Vynaložím vše na to, abych i na dále vroucím a šťastným životem manželským zářivě kráčel před národem svým. Naše dynastie vyšla z lidu a v této skutečnosti spočívá její pýcha a moc. Srbský národ tedy z vlastní síly za nejtěžších poměrů ná- rodní stát založil, upevnil a rozšířil, tento národ může právem požadovati úctu všech. Proto myslím, že mám právo, abych si z tohoto národa vybral družku života, která moje štěstí má zabezpečiti. Toto právo mi tím spíše přináleží, ježto dnes se politika panovníkůa států neřídí dle příbuzenských poměrů, nýbrž dle zájmů národů. Jsem přesvědčen, že celý můj drahý národ v první řadě chová přání, aby jeho král byl šťasten a spokojen, aby královna vždy byla věrnou a upřímnou družkou svého královského chotě a aby mu svou láskou vštěpovala snahu a sílu, aby Srbsku a svému milovanému srbskému národu sloužil.

Jméno věrné manželky Miloše Velkého, kněžny Lju- bice, která byla ženou z lidu a přece důstojnou první knéžnou srbskou, bude se vždy stkvíti vedle ne- smrtelného tvůrce dnešního Srbska. A tak jest to ve- liké štěstí i pro mne a můj lid, že z toho lidu čer- pám sílu Srbska a svého domu. Jsem šťasten, že jsem si vyvolil choť, která jest důstojna státi se krá- lovnou srbskou, která statně moje a mého lidu osudy sdíleti bude. Tato žena jest vnučkou onoho muže, který byl jedním z nejvýznamnějších spolupracovníků velkého Miloše při zakládání dnešního Srbska ; jest

to paní Draga, dcera zvěčnělého pana Panty a jeho choti Andje Ljunevice. Timto oznamuji, že jsem se s ní dnes zasnoubil a slibuji, že nyní, když jsem za- ložil štěstí svého života, s pomocí Boží, s pevnou vůlí a nadšením pracovati chci a budu na sesílenía oblažení své drahé vlasti. Alexandr.« Toto prohlášení vzbudilo velikou sensaci v městě i Srbsku vůbec. Ministerská rada, státní rada a skup- ština zapřísahali krále, aby v zájmu dynastie upustil od nešťastného svatebního úmyslu. Král však trvá na něm. Podle pověsti udržoval král Alexandr s ne- věstou od 5 let intimní poměr. Král dal rozkaz, aby jeho tělesná stráž hlídala domu paní Mašínové, po- něvadž se bál, aby nebyla násilně odvedena. Obyva- telstvo nepřijalo radostně zprávy o zasnoubení, žádné prapory nejsou na domech. Alexandr dnes dopoledne navštívil paní Mašínovou. Za předsednictví finančního ministra Petroviče byla nová ministerská rada, na níž bylo usneseno setrvati na demisi za tou příčinou po- dané. Předseda ministerstva telegraficky prohlásil souhlas se svými kollegy. Bývalý král Milan vyroz- uměl svého syna, že se vzdal velení nad armádou. Očekává se dnes jeho příchod do Bělehradu. Při diner včera konaném v královském konaku, jehož se- se súčastnili president skupštiny a více poslanců, král tázal, zda schvalují jeho úmysl. President odpo- věděl vyhýbavě. Po té se vyjádřil král: »Ať se schvaluje můj úmysl čili nic, já miluji paní, kterou jsem si vyvolil a ožením se s ní.« Obecní rada bělehradská gratulovala králi k jeho kroku. Král přijal demisi kabinetu Georgie- vičova. Nevěsta jest vdovou a pochází ze starého vojvodského rodu Ljunjeviců. Její otec hrál svého času důležitou úlohu v politice.

Listy z Bavor. (Původní dopis »Katol. Listů«.) (Německá výprava do Číny. Čínský konsul v Ber- líně. Balon hraběte Zeppelina.) L 6. »Neustanu, dokud nebude Číná povalena.« Tato slova vznětlivého císaře německého našla v kruzích vojenských a koloniálních interessentů mocný ohlas. Na tisíce vojáků hlásilo se dobrovolně k výpravě do Číny, tak že vojenská ve- litelství mohla snadno vybrati si materiál co nejlepší proti těm copatým synům říše středu. Bavorsko po- stavilo 800 mužů k »východo asijské expedici.« Při volbě mužstva hleděno hlavně k tělesné konstituci. Vojenští lékaři odmítli při prohlídce kaž- dého, jehož otec nebo děd stižen byl plícním nedu- hem. Rovněž tak odmítnut byl každý, kdož byl znám jako alkoholik. Přijati byli jen vojáci, sloužící první rok. Každý z nich musil se zavázati, že bude na Východě sloužit aspoň dvě leta. Obdrželi dvojí uniformu, na léto tak zv. khaki a slamněný klobouk, na zimu tak zv. řežnou, plášť a čáku. Výzbroj jest nejnovějšího systému. Každý poddůstojník dostal o 30, každý »sprostý« — v Němeeku se dosud tak oficielně říká — o 50 patron více, než v době. válečné, protože prý jest doprava munice do Číny s obtížemi spojena.

skryté, až konečně asi po padesáti minutách počínají býti skály mírnější, voda tišší a přijdeme do míst kde řeka běží směrem nezměněným od východu k zá- padu až k Štěchovicím. I zde jest ještě krajina pří- jemná, lesnaté stráně střídají se ještě tu a tam se skalami a řeka má dosti rychlý běh. Ale konečně zahlédneme štěchovické chaty na pravém břehu Vltavy, pak ostrov nad přístavem a za chvilku vystupujeme nedaleko hostince s verandou, kde při dobrém pivu a nějakém zákusku účastníci výletu vyprávějí si na- vzájem své dojmy, litujíce, že to tak nejde až ku Praze. A sluší toho věru litovati, neb kdyby proudy dosahovaly aspoň jen ku Zbraslavi, nebo kdyby le- žely vůbec blíže Prahy, měly by pověst světovou. Pravda jest, že se tam setkáváme častěji i s cizo- zemci a že popis jich lze najíti i v cestopisech an- glických. My jako domácí nemáme ani pořádnou po- hlednici odtamtud. Štěchovice samy jsou již místo celkem prosaické, ale i zde není romantiky ještě konec, a to zásluhou samorostlých obyčejů mládeže. Obrázek, jenž stojí z zvěčnění, viděl jsem tam při svém letošním druhém výletě. Dopoledne, když slunce pražilo až dech pře- cházel, přitáhla najednou četa asi desíti mladých domorodců, vylezla na výstupek skály na pravém břehu a v okamžiku přeměnila svůj sváteční oblek ve všední kroj indiánský, který, jak známo, přirostlý jest k tělu. Pak tam seděli a čekali. Hledíme na ně, co asi zamýšlejí. Z klidného jejich chování nedalo se souditi na nic zlého. Leč tu plave vor, na němž na- loženo jest množství palivního dříví. Proud shání ho pod skálu ke klukům a — na ráz to skáče všecko do vody, několik temp a jsou na voru a pak lítá dříví ke břehu. Zadák na voru křičí, nadáváa

kleje, ale staré jeho nohy nestačí na dohonění mla- dých pirátů, kteří za dřívím skáčí sami do vody a uchvátivše v rychlosti svůj lup, vrací se husím pochodem na svou skálu. Plavci, kteří jsou oblečeni, nemohou mladé loupežníky stíhati a za zastavení voru těch pár polen nestojí. Kluci tedy vyhráli a za chvi- linku k dovršení dojmu přichází baba s nůší, která lacinou hořisť odnáší domů. Musím se přiznati, že ač jsem měl na toto zlodějství zlost, přece jsem se jeho drasti- ckému provedení musil usmáti. Je v tom kus originál- nosti venkovského života a hlavním popudem k tomu asi jenom klukovská nezbednost. Neděje se to as bohdá také často, neboť jinak by tomu byl již něko učinil přítrž. Tím se chceme se Štěchovicemi rozloučiti, ač také výše vzpomenuté lesy kolem nich zasluhují po- chvalné zmínky a neméně vyhlídka s vrchů mezi Vltavou a potokem Kocábou, odkud viděti jest Brda a Hřebeny od Prahy až k Dobříši, pohled to velmi pěkný. Cesta parníkem zpět jest bohužel v neděli při velikém návalu obecenstva málo příjemná. Parník tu někdy bývá silně obsazen, a stává se, že již ze Ště- chovic snad více než polovička výletníků musí státi, což vzhledem k délce cesty není příjemno. Paro- plavební společnost bohdá učiní opatření, aby cesta tato stala se pohodlnější, neboť z obecenstva mnohé to odstrašuje od celodenního výletu.

Nelze mi tento článeček zakončiti bez malého doslovu. Výletem do Svatojanských proudů může se každý Pražan přesvědčiti, že Vltava za to stojí, aby do její údolí podnikány byly výlety, neb ač toto není všude stejně romantické, hezké jest samo o soběa v blízkosti jeho jsou místa, dosud skoro jen domácím lidem známá, která toho zaslouží, aby došla největší pozornosti v kruzích turistů. Tak uvedu jenom dva vrehy na blízku Orlíka, Lašovický a Koňský, známé v tamním okolí krásným a dalekým rozhledem po údolí Vitavy a Otavy. Vrchy ty činí nejzápadnější výběžky česko-moravské vysočiny, a ač měří jen něco přes 600 metrů, jest z nich viděti snad dále než z Řípu a rozhodně rozhled odtud náleží k nejzajíma- vějším. Tak na př. z Lašovického vrchu viděti lze celé Hřebeny a Brda od Skalky u Mníšku až ku Třemšínu nad Rožmitálem, pak Šumavu asi od Ka- šperských Hor až za Prachatice s Boubínem a Schö- ningerem, Mehelník u Písku, vrchy od Nadějkova až přes Chýžku a valný kus okresu sedlčanského; záro- veň pak podle strání lze rozeznati celý veliký oblouk Vltavy na jejím středním toku, asi tak od Červené až blíže od Svatojanských proudů. Údolí Vltavy vy- padá odtud vskutku nádherně. Na sever množství vrchů a strání někde holých, jinde porostlých, dále v kraji pak množství pestrých polí, lučin a lesůa a na jih, hned od úpatí vrchu, zádumčivý, klidem dýšicí les, jenž podle Vltavy a Otavy prostírá se skoro do nekonečna, až lesnatými svahy Šumavy končí při samém obzoru ve vzdálenosti více než 20 mil. Jsouť na jihu vrchy většinou zalesněné a ze vzdá- lených končin jen tyto lze viděti. Bylo mi praveno, že za jasného počasí lze odtud viděti na 25 kostel- ních věží. Čtrnácte mohl bych jich vyjmenovati sám.

A sem dosud mimo okolních obyvatelů nikdo neza- vítal, leda snad náhodou. Popis rozhledu toho nikde jsem dosud nenalezl. Místo to jest širšímu světu ne- známo. Jest to pochopitelno. Od nejbližší železniční stanice jsou tam 4 hodiny cesty, a z Orlíka bez mála dvě. — Povážíme-li pak, že sama návštěva Orlíka z Prahy znamená dvoudenní výlet, a konečně, že tam kromě venkovských hospod není ničeho, co by ku pohodlí turisty sloužilo, pochopíme, jak místo tak vzácné může zůstati neznámým.