Číslo 201

V Praze, dne 24. července 1900.

Ročník IV.

Redakod, admninistrace expedice: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—II Fafrankované dopisy ae nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nexapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. v pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- Jednotvé číslo za 8 h.

KAl Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází ve 4 hodiny 18 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 58 minuty večer

UIcKt

Uterý: s v. Kristi n, Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Norberta na Andělce od 24.—27. t. m. Předplatné pro Prakau s donáškou do domu: K 2.80 měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 8.40 K 38.60 eeloročně . . .. Pro tuzemsko pošton: měsíčně. . . .. čtyrtletně . .. celoročně.... K 38.— Předplatné do cixozem- ska: Německa a Brbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletné . .. K 18.20 celoročně . . . K 52.80 Tolef. administrace l126.

Protikatolické hnutí. „A bylo prodávání a kupovan duší veliké . .. Z autora neznámého.

Neblahý rok 1899, ve kterém mělo se udáti hromadné odpadnutí německého lidu od víry katoli- cké, jest již dávno u konce. Boj proti církvi zuřil na všech stranách a dále se všemi možnými prostředky. jež pohltily veliké sumy peněz. Nebezpečné to hnutí fiejen církvi katolícké, ale i státu rakouskému zavle- čeno bylo i do království Českého. Nepřátelé od Vídně postupující spojovali se v severních Čechách se štváči, podporovateli, s penězi a tiskem z říše, z velikého Ně- mectva. Zdálo se, že vede se tu tuhá vojna nejen o víru katolického lidu, ale i o celé severní Čechy, jež by tak rádi naši »súsedé« připsati dali k Něme- cku. Pohlížíme-li na soustavné usazování cizích »vrch- ností« u nás, jež stále hlouběji zasahají do krásných niv, bohatých pokladů země, splavných řek, vrchnosti, u nichž dělný lid zaprodává nejen tělo po celých7 dní téhodně, ale i tu duši nesmrtelnou, — s bolným srdcem zvolati musíme: Jak bude s námi dále . .. Povolání orgánové zdají se tomuto hnutí státu samému nebezpečnému nepřikládati vážného úmyslu, či snad by nedbali vůbec o toto úmyslné štvaní protí všemu, což má jméno kstolické?

Vizme, jak pracovali protestanté a starokatolíci k odpadu lidí v litoměřické diecési v r. 1899. Lito- měřická diecése jest zajisté do polohy, stavu, národ- nosti a náboženství lidu, způsobu jeho života, diecési ne v jednom směru předůležitou. V krajích českých domácí lid se neuživí, spěchá do severních Čech, plní továrny a doly, blaze mu, když volá po českém slově Božím a české škole, — mnoho-li však těchto zdat- ných jinak pracovníků přichází o národnost, přichází o víru. A lid dělný německý i ten usedlý za našich dnův stále jsa pobuřován nevraživostí ke všemu, což české jest, nepotřebuje mnoho, aby se dal svésti »k německé církvi«, jak jej pastoři, starokatolíci, jich tisk a náhončí roku minulého přemlouvali. Nebylo to jen tak nahodile církev katolickou vystaviti jako ne- přítelkyni němectví, jak Schönerer z Kremže do světa volal, a na základě frásí, jimž lid nerozuměl kupo- vati duše pro dvě si odporující, ale přece jen německé víry, protestantismus a starokatolicismus. Veškeré štvaní proti katolictví a veřejné a tr- pěné vybízení k odpadu k jedné výše jmenovaných jekt bylo jistě dobře zosnováno Kde jen několik protestantů či starokatolíků bylo, již hledělo se na ně jako na veliké stádce potřebující vlastních velikých modliteben. V té příčině otevřeno — bohužel — království naše cizím, zahraničním pastorům, kteřír. 1899 vtírali se v severních Čechách i do odlehlých osad, svolávali schůze, konali »večírky« a to veřejně, asi i beze všeho úředního povolení. A v těch schůzích vybízeli k odpadu od církve katolické a ku přistoupení ku sektě protestantské. Jen několik příkladů!

Tak v Praskovicích, v osadě při Labi, jež čítá 7 protestantů (v celé kolatuře jest 698 katolíků. 14 protestantů) konal a koná pro ně litoměřický pastor (také cizinec) některou neděli v měsíci v pronajatém sále hospodském zvláštní pobožnost. I tam zavítali na pomoc z říše tři cizí pastoři, aby pracovali na hromadém odpadu katolíkův. Bohužel, že i mnozí učitelé a i ti, již na jadné straně u konsistoře o pod- pory žebrali, k odpadu a k nemravným agitacím ne nepříznivě se chovali. V odlehlé osadě na Všestudech (Schössl) u Cho- mutova, jež dle posledního katalogu duchovenského čítá 281 katolíků (celá kolatura 813), ni jediného protestanta, ni žida, i tam hledal cizí pastor přívr- žence a sváděl ve večerní schůzce k odpadu. Vý- sledek však byl pranepatrný. Odpadl sice jeden mla- dík, druhého však dne přišel na faru a prosil, aby zase mohl býti přijat do katolické církve. V Třebe- nicích postavil se v čelo hnutí známý doktor Titta, odpadnuv před tím se svojí manželkou od církve ka- tolické. Tita pracoval horlivě o zřízení protestantské stanice v Třebenicích pro Třebenice a okolí. Ale ani tu, ačkoliv přečasto v německém domě litoměřický pastor konal modlitby, kázání, večírky, odpad není hrozný. Peníze od zahraničních Němců zasílané úsnad- nily zřízení samostatné stanice protestantské. Dva zabraniční pastoři konali před Tittou pro- batická kázání a jeden z nich odkudsi od Frankfartu ustanoven slavným presbyteriem za pastora nové osady. Aby nabyl nový cizinec u nás občanského práva, obec Netluky tak se snížila, že jednomyslně přijala pastora za svého občana. Od Litoměřic se nám píše: Usilovně pra- covala propagační rada se svým patriarchou, drem. Tittou v čele, ale ani tu odpad nevypadl dle jejich

očekávání! Dr. Titta obrátil asi zrak na »své« a tu vidíme, že v »Germanii«, ve spolku to, jehož členové i cizinci jsou, odpadl hostinský, jeho paní, jich sklepník, sluha se svojí ženou, dále zámečník jakýsi s manželkou a dí- tětem, jenž má práci od »Germanie«; dále v priv. měšť. škole založené opět drem. Tittou odpadl škol- ník a konečně v pivovaře německém odpadl účetní. Celkem za minulý rok odpadlo 24 osob, mezi nimiž 5 dítek () ve stáří od 3—8 roků. Jed- noho si již povolal Pán Bůh z tohoto světa, totiž školníka. V Jablonném pro hrstku protestantů se již po deset let konají pobožnosti. Roku 1899 se zvláště úžasně agitovalo, spisy rozšiřovaly, vánoční po- dílky zavedly, pastor »moc« krásně mluvil, avšak katolické smýšlení lidu bylo tak pevné, že z 2400 katolíkův v městě odpadlo pouze několik osob. V Boru dne 6. ledna 1900 v městském domě oslavováno bylo 25leté jubileum trvání protestantské obce tamtéž. Slavnosti súčastnili se tři pastořia známý Schindelarz, starokatolický kazatel z blízkého Arnsdorfu. Konaly se »rodinné večírky«, při nichž »páni« horlili pro odpad od církve katolické. A dnes v Boru dům od domu chodí pastor a vnucuje kato- líkům traktátky, brožurky a p., aby je takým způso- bem získal. Má asi k tomu sotva úřední povolení.

Zprávy politické. K situaci. Politická situace v Rakousku jest dosud zastřena jako saidský obraz, a není naděje, že- by při nynějších poměrech nastala nějaká změna v této nerozhodnosti. Tomu nasvědčují též parlamen- tární prázdniny, ve kterých rozhodné kroky se nepro- vádějí. Tolik jest jisto, že proti Čechům nebude možno vládnouti, tak jako ne proti Němcům. Vláda stále doufá, že se jí podaří ještě najíti nějaký modus vivendi shody mezi oběma rozvaděnými národy, a k tomu čelí její zákulisní jednání. Možno-li věřiti vídeňskému zpravodaji »Lidových Novin«, vláda do- stala plnou moc, že kdyby nedošlo ke smíru v otázce jazykové, mají býti Čechům učiněny větší koncesse na poli školské. Tím by měl býti učiněn krok aspoň počátečný, na zá- kladě něhož by se pak budovalo dále, až by přece V Praze, 23. července.

FEUILLETON. Svatojanské proudy. Napsal A. Müller. O Svatojanských proudech slýchal jsem už jako malý hoch a vypravování o nich povzbuzovalo vždy mou fantasii, takže jsem si přál jimi proplouti. U nás, na středním toku Vltavy mluví se o nich velmi často, neboť Vltava jest pro tamější kraj dosud důležitou vodní tratí a přemnoho lidí z vesnic tamějších zaměst- náno jest při plavbě vorů a lodí. Všeobecný úsudek těchto plavců pak jest, že proudy jsou nejnebezpeč- nějším místem na Vltavě a za dřívějších let, než c. k. navigace odklidila mnohé balvany ve vodě ležících, opravdu prý i zkušení plavci mívali z této nyní vý- letní partie strach a plujíce kolem známé sochy sv. Jana, modlívali prý se k němu jako k patronu to- noucích. Dnes není ta řeka již tak nebezpečná, ko- rytu jejímu však dosud krásy neubylo, takže v těch místech závodí s krajinou od Zvíkova k Orlíku aji v některé příčině i překonává. To má platnost zejména co do prudkosti toku Vltavy, balvanů ve vodě ležících a nedostatku li- ských obydlí či obdělané půdy. Na celé čáře od sv. Jana až ku Štěchovicům pouze na jednom místě lze viděti dvě chaloupky a kousek pole. Vše ostatní jest jen samá příroda, lesnaté stráně, vysoké porfyrové skály a pod nimi bouřící a šumící řeka, ve které na více místech nalézají se jezům podobná skaliska, jež vybíhajíce ze břehů, přetínají tok řeky tak, že voda protéká jen jezovým vratům podobnými průlomy, které si během tisíciletí vytvořila. U těchto průlomů nalézají se pak právě ony po- věstné slapy, kde i dnes, po úpravě řeky, hází a vlní se voda jako na jezu, při výšce 1—2 metrů nad nor- mál, když proud se valí přes balvany jinak nad vodu vyčnívající, musí však tok Vltavy v těch místech býti neobyčejně bouřlivý a zajímavý, leč ovšem také nepřístupný.

Poslední větší nehoda stala se tu asi před 10 lety. Loď, na níž naloženo bylo za 6000 zl. žita, na- razila tu na kámen a ihned se potopila, kdežto plavci se zachránili plováním na břeh. Jak nahoře řečeno, má Vltava v proudech mnohou podobnost s řečištěm svým mezi Zvíkovem a Orlí- kem. V obou místech lesy a skály činí malebnou de- koraci, peřeje pak i mocné balvany v řece neschází nahoře také, ač jsou celkem menší. Hlavní rozdíl zá- leží však ve druhu kamene, jenž skály ty vytvořuje. Nahoře zvětrávající žula kupí hrady a věže, ze kte- rých vyrůstá zasmušilá borovice, dole pak buduje porfyr vysoké, poměrně hladší stěny, kde zachytilo se stromoví listnaté. Také krajiny dále od řeky jsou si tu a tam podobny, neboť jako u Zvíkova a Orlíkai kolem proudů jsou rozsáhlé lesy se stinnými procház- kami, jako stvořené pro výletníky, leč opuštěné a ni- kým nenavštěvované, jako by ležely asi někde na Kongu. Sám vstup do Svatojanských proudů jest již takový, že výletníka připravuje na něco mimořádného. Na úhledném stinném palouku pod vysokými, lesem porostlými stráněmi stojí tu blízko břehu mohutný balvan, na něm pak štíhlý sloup — s říšským orlem, vztýčený tu patrně navigací. V levo od balvanu choulí se skromně známá socha sv. Jana, kdežto v pravo, až asi do půl Vltavy běží skála, podobná výše popsaným a známá z plakátů paroplavební spo- lečnosti. Zde jest shromáždiště výletníků, kteří pěši- nou kolem Červené Hory přicházejí sem od Štěchovic z pravidla za vedení starého tamního policajta, vy- sloužilce to se záslužním křížem z války r. 1859 jemuž brejle dodávají velmi přísného úředního vze- zření, který ale není ani tak zlý, jako náš český lev.

Zde také možno v neděli a ve svátek dostati k ob- čerstvení piva atd., což sem přinášejí lidé ze Slap na zádech v nůších, neboť vozová cesta sem nevede. Lesní cesta trvá nejvýše půldruhé hodiny a výletníci jsou tu vždy aspoň o hodinu dříve, než lodi tažené koni ze Štěchovic proti vodě. Jejich příchodem tu nastává veselý výletnický ruch. Jedni válí se v trávě, jedí, pijí a kouří, druzí prochází se podle břehu, jiní opět hledí se osvěžiti koupelí v prudké vodě. Konečně jsou lodi na místě, vstupuje se za všeli- kého zmatku a za malý okamžik pluje jedna loď za druhou do brány slapu a hned na to mizí za prv- ním záhybem řeky. Krásu krajiny, která se nyní před zrakem výletníkovým mihá, není lehko slovy popsati, ba není ani dobře vystihnouti ji řadou obrazů, byť i sebe věrněji malovaných, neboť jednou z pod- statných podmínek dojmu této romantické partie jest rozhodně rychlost, kterou pohledy tyto se střídají spolu s náhlými zatáčkami, jež řeka činí až i v úhlu 45 st., takže zde místem teče bez mála od severu k jihu, tedy proti celkovému svému směru. Každá taková zatáčka, kterou překonáme v jedné minutě, dopřává nám nový pohled a skoro vždy jest to krátká a vysokými, stinnými skalami obklíčená propast, ve které řeka zdá se býti spíše podlouhlým jezírkem než tokem, ježto prudkost záhybu vzbuzuje v náš dojem, že údolí nemá ani směrem nahoru ani směrem dolů žádného východu. A zatím co podivujeme se kráse skal a strání, jež krášlí bujný míchaný les, míjíme slap za zlapem, voda kolem lodi víří, pění a stříká, až se duha tvoří a loď sama otřásá se nárazy o kameny pod vodou