k*'/.(lv den mime pe nedèli » svátku. Pŕedpláol se v administraci 0«%rovBÍ alto« Ыш. IПОН.U. * Pram«: « pattali:

CECH.

ooprtrt' frankován«1 a podepaaaé pHjfni red. alce e ▼ Ostrovní olici i. 1508-Q.

RukopisAv

nMéaé - «1 90 kr. 1 ml »6 kr. etrrtletné .... S . 70 , 3 , 76 . cete ročné 10 „ 80 a 15 . — , Jednotlivá (Mela po 4 kr. Za doBAienl do doma méelčné 10 kr.

nevradm« a nepodepmanýck nedbáme. eekLamacb oesapeòeténé poeýlánp bnďtei aefrae- k o v á a p.

Inaeritp poütime ее афетаф.

Cisio 224.

\ Praze, v úterý due 4. ŕijna ISSI.

Roènik Ж II К.

Svěceni dne nedělního a svátečního.

Pražské naše obecenstvo zvyklo již vidéti i v neděli dělníky, zaměstnané upravováním dlažby na ulicích, zedníky tu a onde na lešeních, kteříž s menším či větším hlukem dávna bylo to vzácností, když mistr Nitka či Dratvička, přinucen nedočkavými svými zákazníky. prohřešil se jen někdy v ranních hodinách proti svěcení dne Božího. Dnes tomu již mnohem hůře i tady ; ano i mezi rolnictvem smutné vyskytují se zjevy v ohledu tomto. Zvláštních důkazův v příčině té po- dávati bylo by zbytečno. Předloha zákona, jak ji podati chtějí konservativní poslanci na radě říšské, bude miti blahodárný vliv zvláště v hlavních a průmyslových městech, kde až posud každého jitra nedělního setkáváme se s celými davy dělníků a dělnic, spěchajících do dílen a to váren pode jho nesvédomitého podnikatele, kterýž v práci nepodrží nikoho, kdo by v neděli a ve svátek aspoň dopoledne (1) pracovali nechtěl. V ohledu tom předcházejí i samosprávné úřady obecní nepěkným příkladem vysílajíce zedníky, dlaždiče a nádenníky na staveniště a místa veřejná. V soudních síních úřaduje se v dopoledních hodinách nedělních v největším spěchu tak, jako by к vyřízení všech prací ustanoven byl v týdnu právě jen jediný den. Předvolávati „strany“ к úřednímu jednání v dnech nedělních stalo se již velice „pohodlným“ zvykem a omlouvá se to tím, že v jiný den nemá dělník času. Ovšem ale předvoláván bývá v neděli toliko křestan, něhot již i v každém kalendáři stojí vytištěno, že „židé nesmějí býti předvoláváni v dnech svých svátků“. Jaký div, že zlý příklad neblaze účinkuje i na širší vrstvy obyvatelstva Řemesl- nik následuje v tom továrníka, rolník mé štáka. Jaký div, když rolník i v den, zasvé

Svého času přinesly vídeňské listy sdě- ceny zemskému patronu, mlátí parním stro lení, že mezi předlohami, kteréž chtéjí kon- jem ku všeobecnému pohoršení celé obce. servativní členové rady říšské v nejbližším jakž sdéluje se nám o tom v d- nních zprá- zasedání podati, nalézá se osnova zákona, vách z Drnová u Slaného A když tak činí jímž má býti spňsobem slušným obmezena rolník, jenž dává rozhlašovati o sobě v novi- všeliká nucená práce v dnech nedělních a nách, že patří mezi ty „pokročilejší“, jaký svátečních. Již z této stručné zprávy možno div. že ani čeládka jeho a vftbec jeho celé poznati, že zamýšlenou osnovou zákona bude nejbližsí okolí nemá žádné vážnosti před tím. se domáháno toliko ochranného opatření což Bohu patří a co zároveň jest částí sva- proti veřejné nucené práci v to- tých lidských práv. vedle nichž sedmá čist várnách, na ulicích a p. a že tedy nebude klopotného života vénována má býti zbožnosti jí dosaženo vše, čeho by třeba bylo ku správ- a duševnímu povznesení, nému a všeobecnému svěcení neděl a svátků. Proti zhoubným těmto následkům moder- Platí ale i zde. že „lepší něco než nic“, ního materialismu a bezohledného dříčství

Jesti to první vážnější krok na odstranění musí býti pracováno se vším úsilím a jest zlořádu, na který si bezhlavé a liberálním povinností nejen sboru zákonodárného ale i dříčstvím opanované širší obecenstvo úplně každého jednotlivce zvláště, aby v ohledu již zvyklo, tak že nucenou práci nedělní ne- tom působil příkladem a povzbuzováním, a považuje více za násilné rušení práv bož- j kde třeba i rozhodným vystoupením. Marné ských a lidských. jest namáhání duchovního správce, aby třetí Až do nedávna zdálo se. že jen hlavní přikázaní bylo zachováváno, když odnikud ne- a větší města mají zvláštní jakousi výsadu dostává se mu v jeho snaze podpory a když na nesvěcení dnů nedělních a svátečních, nesvědomitý podnikatel smí prohlásit! lidu

„svému“ : „Kdo nepHjde do práce v neděli, toho nepřijmu ani v pondělí!“ Lid sám cítí. že koná se na něm bezpráví, avšak podro buje se tak zvané „železné nutnosti“ a ko- vykonávají každodenní práci svoji. V menších jnečně otupuje úplně. Jediné místo, kde pak městech a obcích naproti tomu ještě do ne-{hledá osvěžení, jest krčma a tu na ubožáku

dokonává sám ďábel zhoubné ono dílo, kte réž byl na ném započal nesvědomitý „liberální“ podnikatel Proto jest svátou povinností sborů zákonodárných, aby vhodnými zákony a nikoli polovičatými opatřeními učinili přítrž libovůli židovsko-liberální. kteráž krok za krokem snaží se potlačiti všeliké zájmy lidu křestan ského. Budiž se domáháno zákona pro svěcení dnů nedělních a svátečních aspoň v tom způsobu, jak to zavedeno v Anglii a ve Spojených státech Mnohému zlu a přemnohému neštěstí bude zákonem takovým zabráněno; přemnohá rodina bude zachráněna před mra vní i hmotnou zkázou. — Život rodinný klesá vždy více; spokojenostu krbu domácího, kteráž nejvzácnějším jest klenotem byt i zcela chudobné domácnosti, jest nyní vzácným ho stem v nejčetnějších rodinách dělnických. — Vždyt otec, hlava rodiny, po celý rok ani nemá času, aby sám pookřál slovem povzbu- jícím, slovem víry a naděje ! Jakž může potom povzbuzovat! a vésti к dobrému svoji rodinu, s kterou shledává se obyčejně jen u večer po celodenní únavě ? !

Politický přehled domácí. V Prue, dne 8. řyne Ústaváčtí předáci natropili mnoho hluku v posledních duech s tak zvaným „sjednocením“ své strany a zvláště dr. Herbst před voliči okázale pověděl, jaké důležitosti miti bude spojení se obou klubů ústaváckých v je- aby na ústavech ku vzdělání učitelů a učitelek pěstován byl všemožné duch náboženský nejen vyučováním ale i vhodnými knihami učebními, jakož i pěstováním zpěvu chrám^ového, — aby při obsazo vání míst učitelských brán byl náležitý ohled na náboženská společenstva, — aby učitelové užívali vedle čítanky také biblické dějepravy, jakož knihy pomocné aabysdítkami opakovali vyučování náboženské podle návodu katechety, — aby katolické školní knihy, které až do posledních let nalézaly se v seznamu knih vládou schválených, vydány byly v novém nákladu, jakož i aby knihy no^é, praktické, duchem čisté katolickým prodi hnuté uvedeny byly do škol na místě knih bezkonfesionálnícb, — a konečně aby náboženská cvičení a hodiny pro náboženství nebyly obmezovány na míru nejmensí, nýbrž aby rozhodné slovo u věci té ponecháno bylo biskupům. Bude nebo nebude? — tak h&daji a uvažuji časopisy stále ještě o „možné* či „připravované* srhtHf «(mře rakouského e rá- řem ruským. Jedni tvrdí, že schůze bude na jisto' již v době nejbližši, že však vzhledem к bezpečnosti čáře Alexandra III. taji se posud mleto, kde schůze stane se skutkem. Pešts^é listy se vši rozhodností hájí kachno, kteronž nedávno přinesla „Wr. Allg. Ztg “, že totiž sejde se ruský cář s císařem rakouským v Oranici.

„Pesti Naplo“ praví, že přes všechno oficiosnl vyvraceni sejdou se oba mocnářové snad již v nejhjiiitch dnech. Naproti toma ale berlínská diný „mocný* klub německý. Tato okázalost „Krenzeeitang*, kteréž v zahraničních věcech dodala Herbstovi na několik dnů opět něja dobré mív& zprávy, njUCaje, že ani n berlínského, kého lesku v radách ústaváckých, z nichž po- ani u petrohradského dvora o připravované schůzi čaly se již ozývat! hlasy že .Herbst jest ničeho nevčdl Týž list dodává kn zprávě : „Cho- p ece jenom vůdcem“. Však ještě uni aedo- vá-li ze schůze v tajnosti, jakž tomn bylo i při zněly tyto hlasy a již ozývá se stará píseň schůzi v Gdánskn, ač se to ale nepodařilo, po- proti Herbstovi opět. „W. Allg Ztg.“ sod nevíme: tolik jest jisto, že pravdivost viecb uvažuje, kterak prý to ústavákům málo pro- těchto zpráv na rozhodujících místech jest pospěte. budou-li se členové obou klubů schá- pfrána.“ zeti ve dvou místnostech klubovních či v míst- j — Židovsko liberální časopisy rakonské s pannati jediné ; lepší by prý bylo, kdyby oba trnou zálibou rozšiřují zprávy o znepoko- kluby ústavácké trochu byly rozhodnější a pil- jeni obyvatelstva v Bosně a H erce- nější ve svých podnicích. „Ve skutečnosti govině pod rakouskou správou a neu- jest strana ústavovérná bez vůdce“, tak navně sbírají byt i velice chatrné doklady ku píše dotčený list doslovně a praví dále: „Ani provedou! důkazu, že oposice strany ústavácké klub liberální ani pokrokový nemá určité or- proti okupaci byla oprávněna. Takovýmto cha- ganisace; vobou klubech panuje úplná trným důkazem má býti „adresa předáků anarchie...“ Jediné, co by straně ústa- bosenských caři ruskému“, v niž naříká vo věrné pomoci mohlo, jest vedle náhledu se na mnohé „násilnosti“ správy rakonské.

tohoto listu diktatura, avšak diktatura — V adrese této praví se mezi jiným, že správa bez Herbsta. rakouská příliš bezohledné vymáhá daně a ne- Konservativei tyrolští usnesli se do- dbá ani, když v některých krajích špatná byla máhati se na nejbližším zasedání rady říšské, úroda. Zajímavé jest pak následnjici: „Nová aby se změnou dosavadního říšského školského vláda zakázala užívání slovanského písma v na- zákona zavedeny byly školy k o n f e s i o-j sich časopisech a knihách. V našich školách, nální a aby náboženské vychování mládeže'v nichž všechny dítky hlási se к řeckému nestalo se jediným základem zákonodárství škol- j sjednocenému vyznáni, vyučuje katolický farář ského, — aby říšské zákonodárství na vše-1 svému náboženství a užívá při tom metly .. . obecné zásady bylo ohmezeno a Církvi, zemím ; Katolické duchovenstvo núti nás (11) stavět! a rodičům aby pojištěno bylo právo jejich ' chrámy pro náboženství, kteréž neuznáváme a po- vzhledem к vychování a vzdělání dítek, — I něvadž vláda všechna svá vyneseni uveřejňuje, buď německý či maďarský, kterými jazykům nerozumíme, zbaveni jsme všech prostředků, jimiž bychom se před sondy hájiti mohli . . . , Žádajf pak „předáci bosenští“, aby se jich cař njal a v jich prospěch promluvil slovo rozhodné Byla pak prý podepsána adresa teto 265 osobami a posnd se nevi, byla-li caři zaslána čili nic.

Ovšem se také neví, kde vlastně byla sepsána, což nejspíše bndon věděti redakce oněch vídeňských listů, kteréž ji nejprve otiskly. Především není pravda, že daně vymáhají se v zemích okn - pováných bezohledně. Jediní mohamedánštl majetnici velikých pozemků mohou si snad naříkat!, že jim není dovoleno za nynější správy odirati libovolně podřízený lid rolnický a že nemohou, jako za správy tnrecké, vyhybáti se poplatkům na potřeby zemské. A zvláště není pravda, co praví se tn o působeni katolického duchovenstva v zemích okupovaných. Na první « pohled možno tn poznati, odkud vlastně vítr vane a jakou rnkon adresa tato byla usmolená. Z Vidně. (Petice к říšské radě v přičíně svěceni dnů nedělních.) Dělníci v Ústi nad Labem podají říšské radě petici následnjíclho obsahu : „Vznášíme к říšské radě snažnou prosbn, aby pracnjici třídě prsvN dělné svěceni neděle možným učinila, něhot spa- 7 třnjeme v dotýčném zákoně, kterým i jinde (Amerika, Anglie) nedělní práce přísně je za- < kázána, jediný prostředek, jimž může být veliká část dělnictva vyrvána nátlaku okolností a jimi setřeno může býti pracovních sil. Nárok svůj na ochrana zákona proti nedělní práci edůvod- ňnjeme : 1. naším právem lidským- -

FEUILLETON. 3:Tsid.plars7-čí-

NámoHký román od W. Clarke Rusiela. (Pokračováni.) Hlava dvacátá. Do Harwichu. Harwich (čti Hárič) leží asi padesát anglických mil od Londýna. Dnešního dne ujel by cestqjící tu vzdálenost po železné dráze ani ne za dvě hodiny. Holdsworth měl na proti tomu vyhlídku, že se bude od půl 8. ráno do 4 hod. odpoledne harcovati a roz- třásati, jest li poštovský vůz jinak nepřevrhne anebo kolo nezlomí. Přítel náš probudil se v půl sedmé a hned se oblékal. Bylo krásné jitro; slunce svítilo, ale jakkoli se vynasnažovalo proniknout! tlustou vrstvou prachu, okna pokoje pokrývající, v němž hosté Zeleného draka sní- dávali, nepodařilo se mu to přece. Objevivší se sklepník prohlásil, že může posloužit! toliko čajem a studenou uzeninou. 8 ospalou tváří bral se volným krokem odtud, aby ty vici obstaral, a vrátil se teprv v tu chvíli, kdy Holdsworth, obávaje se, že by poštovskou hodinu zameškal, opustiti chtěl hostinec s lačným žaludkem Že onen čajový nápoj, barvy asi jako deštová voda, tvrdý vyrážkový chleb, zažluklé áiáslo a svalovitý, chrustavý kousek uzeniny, jež mu mrzutý sklepník předložil, Holds- wortha dlouho к stolu nepoutaly, snadno lze •i pomysliti. Chvatné zapravil svůj řád a odebral se v průvodu podomka, nesoucího ttu zavazadla z jediného cestovního vaku se- •Uvijící, do hospody, kteráž mu byla ozna- feaa co zastávka pošty, do Caatorbury (čti К enterben) určené.

Scházelo jen deset minut do ustanovené hoeiny, ale vozu nebylo nikde к spatření; avšak kněhvedoucí hostince ubezpečoval, že jest vůz teu už z kolny vytažen a hned prý přejede. Poněvadž to „hned“ na půl hodiny se protáhnouti hrozilo, přistoupil Holdsworth к nálevnému stolu „města Canterbury“ a dal si něco sucharu a sklenku kořalky (brandy) s vodou podati, aby bídné snídaní, jež před chvíli požil, poněkud doplnil a nepř(jemné chuti, čajem pozůstavené, se zbavil. Když se vrátil zpét, stála už pošta před vraty ; koně byli zapřažení a několik pocestných vstupovalo do vozu, kdežto jiní vylézali na střechu kočáru. Konečně hnul se povoz, na němž obdržel Holdsworth místo vedle poštovského pacholíka. „Kde pak slezete?* vyptával se poštovský, к Holdswortbu obrácen, hlasem, jenž jako hlas břichomluvce z hlubin vyebázeti se zdál. „V Harwichu.“ „Tak 1 Než do Harchivu dorazíme, zastavíme se vícekrát.“ . „Kolikrát?* „Nn, v Saltwellu, Haltonu, Gadstonè a v Southbourně.* „V Southbourně 1“ „Ba ovšem, v Southbourně I Jest to po slední místo před Harwichem.* „Southbourně I Southbourně 1* opakoval Holdsworth, a úžas, jenž se pokaždé v tváři jeho vyznačil, kdykoli známé jméno к ucho jeho doráželo, zračil se ailněji než kdy jindy na obličeji jeho. Poštovský pacholek, zahalen šálem, po- koukl na něho udiveným okem a zabručel do vousů : „Nu, to je také kua divého muže!* „Vv iste, pane, aai ještě nikdy tonto co- aton nejel ?* tázal se potom na hlaa.

»Já mám za to . . . myslím určitě, že jsem už jednou v Southbourně byl,“ odtušil Holdsworth. „Co jest to za místo?“ „Co za místo? Což jiného, ves je to.* „Lze vám něco bližšího o Southbourně pověděli?“ '„Vše, co vím, jest, že se tam hospoda nachází, kde člověk z pekla dobrou sklenici kořalky dostane. At jsem zatracen, mohu-li více říci Ale já jsem už jednou tak; každý člověk mát svou slabou stránku ; budete mně věřit, pane, že nyní už po dvaadvacet let tou vesnicí jezdím a že jsem ani o živou duši nedbal, která tam přebývá?“ Holdsworth zabral se do hlubokých myšlének, co s* jej zatím pacholek prohlížel straaou a o ob eku a tváři jeho vnitřní roz- jímání činil, až dospěl к závěrce, že se tonto cizinec celou bytostí a povahou svou známe nité od obyčejných pocestných liší. „Vy jste, pane, zajisté o^jinad?“ „Jakž pak?* „Inu, mám bratra v Kalifornii; snad jste se tam s ním někde shledal?* „Já přicházím právě z Australie I* „Hol Hol* zvolal pacholek, tváře se zaraženi. „Tot jest ovšem velmi daleko odtud.* „Ovšem že. Na druhé straně svita.* Poštovský pacholek přisvědčil hlavon. „Rád věřím,* dí, Je prý to také docela podivné míato. Jsou tam sami trestanci. Jednoho našich poštovských průvodníkův také Um poslali, díval se trocha příliš hluboko do tlumoku jiných Udí.* Vzpomínka na to událost zbystřila mluvící ústroj toho člověka a ponukla jqj к zevrubnému vylíčení vzeělého z toho soudního vyšbtřov&ní, které co do rozsáhlosti za žádnou novinářskou zprávou pozadu nezůstávalo. S то- ustoupila mu s tváře o vpadlé oò likdu živostí vytkaul, jak krásné tea právní tily nepřirozeným, ohnivým lankem

zástupce mluvil, jenž nebohého soudruha jeho zastával a jak při tom soudní síň byla poštovskými pacholky jako nabita, kteří pokaždé hrozný povyk strhli, kdykoli obžalobce ústa otevřel a jak toto chování, ovšem ne zcela zákonnité, jen v tom prospělo, že sudího rozdurdilo a obžalobce к zlostné výhrůžce přimělo, že „celou tu věc na hřebík pověsí,* úmysl to, jenž by poštovským velice vitán býval, bohužel ale proveden nebyl; a při tom místě svého vypravování hnul sebou řečník tak, jakoby Holdsworthovi tlustým koncem bičišté к pozornosti vybízející štulec dáti chtěl Holdsworth neslyšel z celé tlachaniny ani slova. Dnch jeho bojoval opét tuhý zoufalý boj s pamětí Vždyť jej slovo „South- bourne“ dojalo, jako ještě žádné jiné před tím. Nyní konečné povolila paměť jeho mnohonásobné obnovenému pudu a zrodila hojnost bledých, mlhavých podob stínových, ne ne- podobných světélkujícím ohrysům, jaké spatřuje pozorující oko na temných vlnách mořských povstávati a mi zeti a které, ačkoliv vždy rovnéi tak rychle se vytrácely, jakož byly přišly, přece podávaly důkaz, že domnělé mrtvá schopnost „upamatovati se* к aovému života se sbírá. Pacholkem jmenovaná mèsta a vesnice byly přejety a nyní mnsilo přijití South- bourne. Nevypravitelná úzkost a pocit svrchovaného napnutí i prudkého pohnutí zmocnily ze Holdswortha; zdálo ее mu, še mu oboje tlukot srdce staví a jej v krátkých prudkých vzdechách dech popadat! nutí. Mil ruce pevné sepnuty ; všecka barva ustoupila mu s tváře a vpadlé oči jebe zví-