Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2. Číslo 213.

2

KATOLICKÉ LSTY.

3

Dne 5. srpna 1900.

4 article

Slovanské rozhledy. (Slomšekova stoletá památka na- rozenin.) V dějinách národů vyskytují se občas mužové, kteří dávají celé době ráz, mužové, kteří za- chraňují celého národa od jisté záhuby, vedoucí jej po cestách dobrých ku blahu pozemskému, a jsou-li vůdci dobrými, též ku blahu nadhvězdnému. Také na stolcích biskupských spatřujeme muže nad jiné vynikající, kteří svým bystrozrakem a svojí ráz- nosti provedli velikolepá díla. Takovým velikým bi- skupem byl Jan Valerian Jirsík, takovým veliká- nem jest Josip Jurij Strossmayer, biskup dakovský. Avšak také Slovinci měli podobného muže, který do dnešního dne jest v milé paměti těžce zkouše- ného, jako pronásledovaná laň štvaného lidu. Tím byl Antonín Martin Slomšek, kníže- biskup lavantský či mariborský, jehož stoletou pa- mátku naši pobratimové na jihu dnes v Poniklé slavně konají. Jeho životopisec Kosar o něm právem tvrdí: »V každé příčině konal ctnosti a vytvořil díla, která propůjčují jeho jménu nesmrtelné slávy, biskupskou stolici v Lavantě nevadnoucím věncem pocty krášlí a jehož blahodárných plodů ještě další pokolení budou užívati k časnému a věčnému blahu.« Slomšek se narodil dne 18. listopadu 1880 ve vesnici Poniklé v jižním Štýrsku. Prvního vyučování se mu dostalo u kaplana Pražmikase, načež studoval na gymnasiu v Celji, Seni a Celovci, všude s nejvý- tečnějsím prospěchem. Roku 1824 byl vysvěcen na kněze, načež působil jako kaplan na Bazeljského a Nové Církvi a od roku 1829 plných devět let jako spiritual v Celovci, kde si o svůj lid získal mnohé zásluhy. Roku 1839 byl jmenován děkanem na ven- kově, roku 1844 kanovníkem ve Sv. Ondřeji, roku 1846 opatem v Celji, po třech měsících pak byl po- volán na stolec biskupský v Lavantu. Zemřel dne 24. září 1862.

Slomšekův Jan Valerián Jirsík Josip Jurij Strossmayer Slovinec Antonín Martin Slomšek Kosar Pražmikas Sen Celovec Ondřej Poniklá Štýrsko Celja Celovec

5 article

Slomšek jest mužem práce účinné. Když mu krátce před smrtí radili, aby si odpočinul, odpověděl tato pozoruhodná slova: »Není potřebí, abych žil, avšak jest potřebí, abych vykonával svoji povinnost.« Jeho největší povinností bylo, aby sloužil svému dra- hému lidu. Tak činil svými řečmi a svými knihami, nebot Slomšek byl svého času nejpopulárnějším spisovatelem slovinským, což dlužno hlavně tvrditi o jeho spisech pro mládež. Výroční kniha »Drobtinice« (Drobty) budila v Korutanech a Štýrsku vědomí národní. V těchto uveřejňoval písně a povídky, bajky, poučné věci a zvláště klassické životopisy, kde bylo možno vyčísti Slomšekovův světový rozhled, životní moudrost a nadšení pro pravý duševní pokrok národní. Aby dal lidu dobrou stálou četbu, založil po- mocí Einspielera a Sorčiče spolek sv. Mohora, jenž ročně za 1 zl. vydává 6 prostonárodně psaných knih. Spolek ten nabyl tak veliké obliby, že čítá přes 80.000 stálých odběratelů. V celku vydal již 7 milionů knih. Jako vychovatel náleží k předním slovinským paedagogům. Za jeho času bylo málo škol národních, Slomšek zařídil proto nedělní školy: pro něž sepsal též velezdařilou učebnici »Blaže in Nežica«. Jako diecésní školní inspektor měl mnoho blahodár- ného vlivu na lid a také učitelstvo, které nabádal k horlivé práci národní. Také o rakouské školství

Slomšek Drobtinice Slomšekovův Blaž Korutany Štýrsko spolek svatý . Mohor

6 article

se učinil zasloužilým, neboť při organisaci jeho byl pravou rukou hraběte Lva Thuna, který o něm pro- hlásil: »Nechci ve školním zákonodárství učiniti žádného kroku bez Slomšeka«. V národní i náboženské příčině pro Slovany velice dobře působilo přeložení biskupství ze Sv. On- dřeje do Mariboru, což provedl po 12letých bojícha zachránil tak mnoho Slovinců, kteří dříve náleželi k hradecké diecési. Pracoval za heslem: »Vše pro Boha, císaře a vlasť !« Na všech stranách se konají slavnosti stoletých narozenin ve slovinských zemích, v Celovci, Lublani, hlavně jižním Štýrsku, kde v Jareninách u Mariboru byl pořádán ku poctě jeho velikolepý tábor lidu, při němž za řeči dra. Medveda mnohou slzu posluchači uronili pohnutím z lásky k svému reku. Dnešního dne, kdy Slovinci slaví v rodišti Slom- šekově 100letou památku narozenin, také my jsme tam duchem přítomni a provoláváme slávu jeho požehnané činnosti, přejíce bratrskému národu, aby takových vůdců na trůně biskupském měl stále do- statek. Pak bude jeho budoucnost zajištěna.

Thun Maribor Celovec Lublaň Štýrsko Jareniny

7 title

Zprávy politické.

8 article

V Praze, 4. srpna.

Praha

9 article

K situaci. Nemalé vzrušení způsobil v Uhrách pamětní spis rakouských průmyslníků, kteří si stě- žují na vykořisťování se strany Uhrů. Ti ovšemsi podobné řeči nedají líbiti a vyhrožují, že naší polovici vypovědí hospodářský boj. To se ovšem kdysi stane, ale doposud nikoli, poněvadž se necítí dosud dosti silnými. V listech se probírá otázka, kterou také »Press- burger Tagblatt« v dopise z kruhu mladočeských po- slanců proudí, že Mladočeši jsou odhodláni užiti opo- sice, obstrukce a kdyby to nepomohlo i exodu z říšské rady, kdyby byl učiněn pokus, aby němčina byla za- vedena jako zprostředkovací řeč v Rakousku. Máme za to, že podobné obavy nikterak není. Na Moravě se jedná o reorganisaci c. k. okres- ních školních rad, jak se na tom usnesl zemský vý- bor moravský v červenci. Že tato oprava nebude k výhodě moravských Čechů vysvítá z okolnosti, že do okr. šk. rady v Mor. Krumlově chce zemský vý- bor vyslati tři Němce a jediného Čecha, ač okres má 30.000 Čechů a jen 12.000 Němců.

Čecho Němec Uhry Rakousko Morava Krumlov Press Němec

10 article

Co se týče svolání říšské rady, má se tak státi na podzim. Přeď tím měl býti svolán sněm český, avšak vláda si to rozmyslila a usnesla se nevyhověti žádosti Čechů před svoláním říšské rady. Byl by prý svolán český sněm dříve, kdyby se poslanci zavázali, že se bude jednati pouze o hospodářské otázky, kdežto politických si nebude všímáno. »Grazer Volksblatt- stěžuje si právem, že pracovní doba sněmů byla ob- mezena v míře nejvyšší, tak že nemůže svoji činnost rozvinouti. J. V. udělil potvrzení zákonu o změně maturit- ních zkoušek na reálkách na základě usnesení sněmu moravského, slezského, hornorakouského, solnohrad- ského a tyrolského. K přeložení istrijského sněmu. Doposu nemá sněm istrijský svého stálého sídla. Poslanci slovanští těžce nesou pronásledování, kterým byli vy- staveni hlavně v Poreči. Nyní zasedá sněm v Kopru, ale přes to není o rovnoprávnost a bezpečnost po- slanců postaráno. Tomu má býti nyní učiněn konec předlohou vládní, která byla zemskému sněmu podána

Čecho Poreč Grazer Volksblatt

11 article

a podle níž má býti sněm istrijský a zemské úřad) přeloženy do Pulje. Návštěva carova v Paříži. Jak »La Croix« oznamuje, ohlásil prefekt mancheský, že car ruský co nejdříve přijede do Paříže, aby si prohlédl výstavu, jak byl již slíbil učiniti. Že přísná policejní opatření se konají již nyní, jest samozřejmo, neboť Francie byla smutně poučena již za návštěvy cara Alexandra, kterak právě na ruského cara se útoky podnikají. V auglické dolní sněmovně prohlásil na příslušný dotaz státní sekretář pro osady Chamber. lain, že v soukromé korrespondenci, jež byla nalezena . v archivech vlád boerských v Pretorii a v Bloem- fontainu, jsou také dva listy, z jichž obsahu vysvítá, že byly psány před vypuknutím války jedním členem anglického parlamentu. Anglická vláda má prý také opisy listů, jež byly psány dvěma jinými členy parlamentu. Dva z nich jsou prý psány zrovna před vypuknutím války, jiný pak jest psán formou, jež zavdává příležitost ke kritice, a žádá za zprávy ve příčině správy a stavu obležení. Dle osobního soudu řečníkova nejsou ty listy sice velezrádného obsahu, ale nejsou to také listy, jaké smí psáti an- glický poddaný v době, kdy vláda vede obtížné vy- jednávání. Listy budou domnělým pisatelům za- slány a tito budou tázáni, jsou-li ochotni o listech těch podati vysvětlení. Vláda vyčká odpovědi pisatelů oněch listů, dříve než rozhodne o otázce uveřejnění jich.

Alexandr Pretorius Paříž Francie Chambry Bloem Le Croix

12 article Zprávy církevní.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes koná se památka Panny Marie Sněžné, jíž zasvěcen v Římě. největší marianský kostel na Esquilinu, jenž sluje též. Maria maggiore. Původ prvního názvu vysvětluje le- genda. Za papeže Liboria ve 4. stol. bohatý patricij Jan a jeho manželka, jsouce bezdětnými, učinili slib, že věnují veškeren majetek Panně Marii a prosili ji, aby jim oznámila způsob, jakým by nejlépe ji uctili. Tu se jim v noci zjevila Panna Maria a oznámila, aby jí vystavěli kostel na místě, kde této noci napadne sníh. 5. srpna skutečně napadl sníh na Esquilinu, a na tom místě se nyní vypíná velikolepá zmíněná ba- silika. Kromě toho se koná památka sv. Afry, mu- čenice. Zprávy římské. Sv. Otec sestoupil 2. srpna do basiliky svatopetrské, aby vykonal čtvrtou ná- vštěvu za příčinou získání jubilejních odpustků. Byl provázen papežským dvorem. Den před tím přijal sv. Otec v soukromé audienci msgra. Karla Bonaju- tiho, biskupa v Pesaru. Téhož dne přijel směrem o Pisy zvláštní vlak s americkými poutníky. Mezi- národní pouť katolické italské mládeže bude se ko- nati od 3. do 10. příštího měsíce. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése olomoucké. Presentováni byli dpp.: Frant. Solanský do Zlobic, koop. Josef Woland ze Dvoru do Něm. Loděnic, koop. Arn. Navrátil z Olšan do Dětřichovic, farář Jan Hykel z Lidečka do Hrad- šovic, koop. Ferdinand Janůj z Luké do Vlkoše. Ustanoveni byli dpp.: administrator Martin Mikulka v Něm. Loděnicích za kaplana tamtéž, koop. Frant. Hlavica z Tatenic do Dvoru, koop. Ludvík Kuksa z Vel. Ořechova do Hanoušovic, koop. Josef Hohn z Hanoušovic do Tatenic, novosyěcenec Josef Bernát do Vel. Ořechova, koop. Jan Ševeček z Určic do Olšan, koop. Jan Rýc z Bohuslavic do Určic, novo-

Sněžná Marius maggiore Jan Marie Marius svatý . Afra Karel Bonát František Solanský Woland Navrátil Hykel Ferdinand svůj Mikulka Hlavica Kuksa Hohn Bernát Ševeček Rýc Řím Esquilin Pesara Pisa Zlobice Německo Olšany Dětřichovice Lidečko Hrad Luká Vlkoš Loděnice Tatenice Dvůr Vela Ořechov Hanoušovice Určice Bohuslavice

13 article

Začal jsem tentokráte zažloutlým listem. Pro je- diný šedivý vlas by mnohá dáma rvala si vlasy,a když se jich na hlavu nachumelí jako sněhu, smiřuje se s osudem a čechrá a maže si je se stejnou pílí, jako ty mladé. Dnešní umělci nemohou si vůbec dnešní účesy ženských bráti za modelly ke svým dílům. Kterak hrozně by vypadala antická Venuše s moderním úče- sem, jenž na vlas se podobá hadímu účesu gorgono- vých dcer. Anebo kdyby snad otcům města Prahy napadlo, nové pražské mosty místo sochami světců okrášliti sochami antických bohyň v moderním úboru, s jednou rukou pozdviženou do vzduchu a druhou položenou v zadu, zrovna jak to dělají dnes dámy. Něco neostetičtějšího jako to položení ruky v zadu nelze si ani mysliti. A pak ty v největších vedrách vysokými kravatami zahalené krky u modních dam Z počátku jsem ty dámy litoval, myslil jsem, že tím chtějí zakrýti krtičiny, a teprve později jsem se do- zvěděl, že ty vysoké kravaty z doby Ludvíka XIV. jsou teď modou. Možná, že v třeskutých mrazech na- stane zase móda holých krků. Člověk by tu bezděčně o moderní dámě zvolal »Ženo, tvé jméno je nesmysl, čím co ošklivější, tím modernější.« Dovídám se právě, že na Karlův most sochy sv. Ignáce z Lojoly a sv. Františka více se nepo- staví. A k čemu taky. Ti oba svatí již dávno vyšli z módy. Teď, jak jsem již pověděl, panuje vkus jiný

Ludvík XIV Ignác František Praha Karlův most

14 article

Tak ku př. dobře by se na pražském mostě vyjímala socha Nepotismu. Sochař by z hořického pískovce vytesal ně- jakého přitloustlého strýčka, k němuž by se vinulo asi tucet neteří, vňuček a pravňuček. Pak by též důstojně se vyjímala socha Ú plat- nosti v podobě asi dámy s dlouhým řasnatým úborem, opatřeným kolkolem mnohými kapsami pro přijímání presentů. Ti svatí vůbec na pražském mostě překážejí,a činí na mnohé rušivý dojem. Oba kříže tam příliš živě připomínají Boha vševědoucího a spravedlivého. Myslívám si často v duchu: Ty kříže a sochy jsou s to mnohého zoufalce od skoku do Vltavy zadržeti. K čemu ale to? Ve starém Římě byl jeden most přes Tiberu vyhražen pro sebevrahy. Něco takového mělo by se zaříditi i v Praze. Snad by se proto do- poručovalo, aby k pohodlnějšímu skoku přes zábradlí zařízeny byly schody. Ty dvě lví potvory, jež mají krášliti nový Fran- tiškův most, budou velmi případně znázorňovati du- ševní náladu mnohých passantův, kteří budou míti sto chuti pozdě v noci pozeptati se někoho — kolik je hodin, anebo ho přímo požádati o portmonku. V poslední době zahájili otcové města jakýsi miniaturní kulturní boj s pražskými faráři. Oběťmi boje toho jsou pražští kostelníci. Ne, že bych se snad chtěl pražských kostelníků ujímati, jsou páleni všickni, ale tuhle setkám se s jedním pražským farářem, který si mi stěžoval: tohle je již přes příliš. Zrovnaod oltáře by člověku kostelníka vzali. Je tohle v po- řádku, je to vůbec někde na světě, aby patron dosa- zoval kostelníka? Právo to sám císař Josef přiřkl farářům. To je unikum v celé katolické církvi.

Josef Vltava Řím Tibera Praha

15 article

— Ale kde pak dnes člověk najde zastání! — Šel jsem si stěžovati nahoru na bezpráví. A víte, co mi jeden pán tam řekl? Nejdříve dělal, jakoby mu to bylo fuk. Když jsem ale nechtěl se dáti odbýti, tu si podepřel boky a víte, co mi řekl? — — Kterak bych mohl věděti? — Řekl mi: Snad nechcete, abych k vůli va- šemu kostelníku nechal se utopiti ve Vltavě ? — Z toho lze poznati, jakými ukrutníky jsou ně- kteří pražští faráři, žádné svědomí by si z toho ne- dělali, kdyby pražská obec některého pána — (snad dokonce z porce? To by tak hrálo!) — ne snad pro opata, nýbrž pouze pro kostelníka hodila do Vltavy. Jak je ten svět zkažený! Jen samé atentáty! Ke slovu protekcionářství psal mi ne- dávno upřímný můj přítel: Mezi dobrodincizkonviktu . . . . . . čtu jména mnohých kaplanů. Do tohoto ústavu výhradně ze kněžských peněz vydržovaného má se za peníz co nejnižší dostati hoch, jenž má tři strýčky, světské pány s velikými příjmy, a ti, a dětí nemají, všeliké kroky činí, jen aby ho tam do- stali. Proto pozor! Máme toho málo — dokládá přítel, upřímný a horlivý kněz — ale Bohužel, jak se s tím zachází a kdo se leckdy podporuje, to se vymyká veřejnosti. Nešťastná, nemoudrá protekce některých — i duchovních pánů!

Vltava Šela