Dne 15. listopadu 1900.

KATOLICKE LISTY.

Číslo 314 Strana 3.

partei« v Korutanech klade hlavní váhu jen na ně- mectví a odvolává se na dobrou pověst Korutanska. Co se týče »dobré pověsti« Korutanska, nemají se pánové pánově čím chlubiti. V žádné »klerikální zemi, jako v Solnohradě, Tyrolsku a Vorarlberku. není tolik analfabetů a trestních případů jako právě v pokrokovém Korutansku. Poznámku o »ezechischen Obstruktionskomödianten« mobli si pánové též uspo- řiti, neboť němečtí nacionálové byli zajisté Čechům dobrým příkladem. »Was dem Michl recht ist, muss dem Wenzel billig sein«, poznamenává »Kärnthner Zeitung«. Mariborský »Deutscher Lehrerverein« zvolil si nový výbor. Předsedou jest Al. Sedláček, místopřed- sedou O. Pražak, sekretářem M. Kowač, pokladníkem V. Philippek. Výbory jsou sl. Pebal a K. Kazarek. Jak patrno, jest to samá německá krev!

Zprávy církovni. Nový arciblskup lvovský, dr. Bilczewski našel vřelé přijetí v polských listech. Jest mu 40 let. Posledně byl rektorem university lvovské, kde byl znamenitým profesorem theologie, působiv dříve na universitě krakovské. »Przeglad« píše mezi jiným »Nedůstojným jest vůbec mínění, jakoby stolec arci- biskupský byl určen k výslužbě starých kněží a ja- koby arcibiskupem musil býti vždy člověk starý, po- třebující odpočinku. Naopak každé arcibiskupství je stanoviskem hlavního vůdce arcidiecése, který má roz- umně a stále chrániti celým životem duší jeho péči svěrených a jest odpovědným za ně před Bohem.« Nový arcibiskup je nadš ným stoupencem ideí sv. Otce Lva XIII. 40 let kanovníkem. Známý lidumil vlaste- nec a kněz, vadp. děkan kapitoly litoměřické dr. Jan Řehák slavil předevčírem památku svého 40letého působení kanovnického, které jest plným práce a obě- tavosti ve všech oborech. Vadp. dr. Řehák náleží k tichým pracovníkům, kteří nežádají od veřejnosti uznání, kterého však plnou měrou zasluhují. Do po- slední doby vyučuje ještě ve škole klášterní, ač čítá 90. rok, byv narozen 8. května 1811 a na kněze posvěcen 4. srpna 1834, působí tedy jako kněz 67 let, což je v pravdě veliká vzácnost. Týž je také seniorem diecése litoměřické. Za své zásluhy byl jmenován domácím prelátem Jeho Svatosti, proto- notářem apoštolským a jinými vyznamenáními obda- řen. Dr. Řehák podporuje církevní a náboženské podniky beze vší okázalosti, avšak stále, většinou jako »Neznámý z Litoměřic«, který se stal takto velice dobře známým. Také jest upřímným podporovatelem našeho listu. Ve své skromnosti odmítl v poslední době několikráte nabízené proboštství. Vsdp. dr. Ře- hák je knězem dle srdce Božího, který jest pravou perlou diecése. Stařičký jubilant nechť ještě dlouho se těší pevnému zdraví!

Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Leopolda, markraběte rakouského, jenž vyni- kal již v mládí čistotou, zbožností a vědomostmi, sta- tečností a úctou k sv. náboženství a k sv. Stolici. Papež Innocenc III. dal mu proto název »syn sv Petra«. Z manželství jeho s Anežkou, dcerou císaře Jindřicha IV., vzešlo šest synů a 13 dcer, které vy- choval sv. Leopold v ctnosti a bázni Boží. Sám i manželka jeho vstávali v noci k společné modlitbě. Založil více klášterů, nadací, byl otcem vdov a si- rotků. Zemřel r. 1136. Kromě toho se koná památka sv. Eugena, biskupa a mučeníka, sv. Felixe, biskupa nolského a mučeníka, sv. Gertrudy, abatyše a j.

Nové akademie biblické. Píše se nám: Červencové číslo časopisu »Biblical World« přineslo zprávu, že Američané chtějí pro studium semitských řečí a topografie biblické založiti v Palestině novou školu, v níž by žáci s dostatek připravení měli příle- žitost pokračovati ve svých studiích filologických, hi- storických, topografických, archaeologických a epigra- fických. Americká východní společnost se té školy ujímá, ji doporučuje a hmotně podporuje. Řiditelem bude z počátku Charles C. Torrey. — Také pruské ministerstvo vyučování zamýšlí zříditi v Jerusalémě podobný ústav; budova se prý postaví na místě, kde stál nedávno stan německého císaře. — Katolíkům netřeba se v té příčině styděti, neboť nepokulhávají za protestanty, nýbrž ukázali jim cestu. Prvou aka- demii biblickou založili již před 10 lety Domini- káni a v ní byl již nejeden katolický kněz zasvěcen v biblické studium. Svěcení nového oltáře. Piše se nám z Týna Rovenska: Dne 1. listopadu byl vysvěcen v našem kostele nový gothický oltář vsdp. vikářem a kanov- níkem mnsgrem Jos. Němečkem, který delší řečí ohnivými slovy líčil pokoru a nábožnost sv. Václava, jehožto obraz na plátně velmi vkusně malovaný zdobí nový hlavní oltář. Této slavnosti súčastnila se celá farní osada, poněvadž tím spolu konec století 19. oslaven byl. Oltář sám pochází z uměleckého závodu sochařského a řezbářského bratří Bušků v Sychrově v Čechách, cena jeho jest 3290 korun. - Oltář ten

jest bohatě vyřezávaný, z čistého, dubového dřeva, pravým dukátovým zlatem bohatě zlacený, s obrazem sv. Václava uprostřed, se 4 obrazy sv. patronů zem- ských, na ryté, zlaté půdě malovanými, se 2 reliefy sv. Cyrilla a Methoděje, se 4 sochami sv. patronů, sochou Boha Otce, 4 stojícími a 2 klečícími anděly na menze bohatě vyřezávané a zlacené. Oltář tento jest skvostnou ozdobou zdejšího chrámu Páně. Asi 200 let stál v našem chrámu Páně hlavní oltář ba- rokový, ač kostel jest stavěn ve slohu gotickém, již valně sešlý. Že pak se nyní dostalo našemu chrámu Páně skvostného oltáře gotického, to jest zásluhou vdp. faráře Turka, který ni práce, ni peněz neli- toval, poněvadž několik set zlatých vyžadovaly práce přípravné, jako dlažba, zdivo, malba v presbytářia práce truhlářské. Na celé pak osadě sbírkou vybráno bylo asi 2000 korun a záduš nic nepřidala, ostatní hradí vdp. farář ze svého. Nápis zlacený s obou stran tabernakula zní: »Nedej zahynouti nám ni bu- doucím.« Jak hospodařili papežové se svými dů- chody. Jak papežové hospodařili s příjmy papežské Stolice v dřívějších dobách, poznáme z jednoho do- kladu. Od Pavla III. až do panování Klimenta XI. (ol r. 1534—1721) vydali papežové podpor na válku proti Turkům 24,358.000 skudů ve zlatě a katolickým knížatům v Německu podpor 29,632.143 seudů. Pa- pežové vydali za dobu tu v nynějších penězích 5803 miliony lir. Tak chránili s největším obětováním sama sebe nástupci na prestolu Petrově Evropy od barbar- ství asijských divochů.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem. Den XVII. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písk u, 14. listopadu. Lk. — Po přelíčení v Kutné Hoře rozpoutal se letos poznovu boj o otázku, čí rukou a proč za- hynula nešťastná Anežka Hrůzova a k tomu při- byla otázka nová, kým a proč byla zavražděna první polenská oběť — Marie Klímova. Seznáno bylo, že pachatelů bylo více, ale je- diný jen že stojí před soudem — žid Leopold Hilsner. Zajímavo bylo, co vše vyšlo průběhem lí- čení na jevo, leč vzhledem ke zostřeným tiskovým poměrům nutno o všem tom pomlčeti . . To jediné lze říci, že záhada obou zločinů stala se ještě záhadnější, byť vysvětlována čímkoliv. Stale se vše možné, aby Hilsner byl uznán nevinným, a aby překazilo se vypátrání spoluvin- níků jeho K záhadě polenské osnovány neuvěři- telně drzé denunciace, rozšiřovány nejnepravdivější pověsti a zprávy se strany jistých známých listů, aby jimi klamáno veřejné mínění. Konfiskace provázely každý pravdivý projev. Konečně dnes, po dlouhé době došlo k zakončení tragedie polenské aspoň zde — Hilsner odsouzen ...

Hilsner do poslední chvíle čekal, že dostane se na svobodu. Bled v tváři, téměř zsinalý, na- slouchal vývodům p. presidenta... tvář Hilsne- rova nabyla živosti a líce do ruda téměř se zbar- vily, jenž když mluvil s drem. Vodičkou, jemuž vyjádřil se, že by rád, aby dlouho to už ne- trvalo . .. Odpoledne stále oči jeho smutně těkaly po tvářích porotců. To pátral Hilsner po dojmu slov páně presidentových. Nastala scéna vzrušující — když prohlášen výrok poroty a hned na to nechutnou scénu vy- volal redaktor »Č. Z.« Hušek, jenž za údivu po- sluchačstva a sykotu volal na dra. Vodičku, když tento mluvil s Hilsnerem: »To je opovážli- vost, ted snad už s ním nesmí mlu- vit...« A teprv, když dr. Baxa red. Huška za- křikl, hlas jeho umlkl na chvíli, aby reptal dále. Pak Hilsner odsouzen . .

O 83/4 hod. ranní prohlásil předseda p. Winter řízení za skončené, i ujal se slova k resumé, v němž stručně předvedl pp. porotcům celý pro- braný materiál, ovšem jen v hlavních rysech, pro věc důležitých. Pan předseda vykládá ustanovení zákona, které se k případu tomu vztahují, vykládá hlavní otázky i otázku vedlejší. Všude tu jedná se o zločin vraždy, jehož dopouští se ten, kdo proti člověku tak činí, že z toho smrt jeho vzejde. Ohledně za- vraždění Hrůzovy byly vyšetřeny následující okol- nosti: Anežka Hrůzova zavražděna byla 29. března v lese »Březině«. Mínili doma, když Anežka se ne- vrátila, že snad šla na nějaké procesí, konané dne 30. března. Teprve 31. března se po ní sháněli a nalezli ji v lese «Březině« blíže kraje lesa — mrtvou. Místo to je od Polné as čtvrt hodiny vzdá- leno. Ohledáno místo a zjištěno, že mrtvola ležela v houští, mlází na kraji lesa, na úplně suchém místě, obličejem k zemi, hlavu mezi rukama, kol hlavy uříznutá košile ženská na tkaničku uvázaná, jupičky a sukně přetaženy, kalhoty rozepjaty . . . . ži- vůtky, na mrtvole nalezené byly na mrtvole oblečeny a ne uměle na ni dané. Vše bylo krví zbroceno Hned po oledání zjištěno, že má Anežka více ran na hlavě. Hlava skrvácena, vlasy spečené, krví pro- sáklé, rána za krku. Mrtvola přikryta byla 4 stromky.

Pod mrtvolou nalezena louž krve a 3 melry dále na- lezen dolík, kde spáchána vražda — půda byla krví potřísněna. Na místě nalezen zkrvácený kus hrubého plátna, o něž utřen nůž, dále překousnutý provázek, odříznuté nítě a vlákna as 30 cm. od země, po stromcích rozvěšené. Sukně byly stáhnuty, z části pod stromky ukryty. Byla nalezena jedlová hůl, zá- stěra, obruba od košile a něco nití. Z věcí scházela dolní část košile, kapesník, růženec. Později nale- zeny odřezky nalezené zkrvavené hole a kůra oškra- baná. Ran na lebce bylo asi 8 — sáhaly k lebce, ale neprorazily ji. Posudek té věci podala medicinská fakulta a nutno ho bedlivě zkoumati. Anežka ze- mřela vykrvácením z rány na krku a z ran ostat- ních. Rána na krku byla 8—9 cm. dlouhá, byla bez zvláštností — typických sebe- vrahů (!). Arci nechce se tím říci, že by Anežka Hrůzova zemřela sebevraždou. Anežka, když byla podříznuta, byla vzpřímena, nakloněna ku předu. Pachatelů bylo asi více, neboť Anežka Hrůzova byla dosti silná a má se za to, že by se jednomu člověku ubránila. Ale nevylučuje to, že mohl tu působiti i jen jeden pachatel. Vzešlo pode- zření proti Hilsnerovi a ten zatčen. Žaloba zbudována na důkazu indicielním — proti obžalov anému mluví celá řada okolností, které na něho jako pachatele poukazují. Určení času vraždy je velice důležité! Pro přímé spáchání vraždy svědků není, a proto nutno uvažovati, zda čas, kdy vražda spá- chána, jest správný, a zda s ním souhlasí ostatní okolnosti. A v tom ohledu nás vede medicínaa posudek lékařské fakulty. Dle toho stanoveno, že vražda stala se dne 29. března 1899 as k 6. hodině večerní. Hilsner vše to popřel, ač celá řada svědků na místě činu ho poznala.

Hilsner později obvinil z vraždy Erbmannaa Wassermanna, ale ukázalo se, že to klam. Co se tkne případu Marie Klímové, i tu jde o zločin vraždy, a tu se přičítá obžalovanému jiná forma činnosti. Kdežto u Anežky Hrůzové žalován jest Hilsner jako pachatel, v tomto případě jest žalován jen jako spolupachatel, jak uvádí druhá hlavní otázka. Pan předseda i v té věci dal porotcům případné právní poučení. Po té zmínil se o celé historii Klí- mové, již známé a nalezení její kostry. Fysická ani fysiologická smrt její nevysvět- leny — sebevražda naprosto vyloučena, smrt byl násilná. Leopold Hilsner popřel i v tomto případě všecko, ač neudal, kde byl v noci ze 17. na 18. července 1898. Resumé trvalo přes poledne, načež líčení pře- rušeno. Po přestávce pokračoval p. předseda ještě ve své řeči, uváděje, že motiv činů dle náhledů státního zástupce i obhájců Hilsnerových po názoru fakulty patří do sféry sexuelní — byl prý to akt pohlavní perverse. Páni zástupci soukromých účastníků uvá- dějí motiv jiný — béře se v pochybnost správnost posudku fakulty lékařské, ježto prý tu při mrtvole Anežčině jeví se nedostatek nalezené krve. Fakulta lékařská prohlásila, že Anežka Hrůzova nemohla vá- žiti 70 kg, nejvýše 50 kg. Krevní koláč nalezený na místě vraždy měřil 25 cm. v délce a 15 cm. v průměru.

Když byl p. president vyložil porotě, co je sa- dismus a fetišismus, vysvětlil fakultní dobrozdání. Posudek fakulty vyžádán kasačním dvorem vzhledem k důležitosti záhadnosti přítomných případů. Je to výrok nejvyšší instance medicinské, jest to znalecký posudek modifikovaný, který však ovšem jisté věci vysvětliti nemůže. Na to přestoupil p. president k případu o utrhání na cti Erbmannovi a Wasser- mannovi a definoval zločin utrhání na cti. Na konec předložil porotcům způsob hlasování při otázkách. Porota za velikého napjetí odebrala se o 1 hod. 47 min. k poradě, zvolivši si za vrchního porotce p. J. Hlaváčka, důchodního z Dlouhé Vsi. V sále nastalo dusné parno. Sál do posledního místečka naplněn obecenstvem, přední místa zaujaly dámy. Obecenstvo vyplňovalo i schody i chodbu po- rotní síně, náměstí pomalu se plnilo. Intermezzo vyplněno bylo podepisováním nesčet- ných pohlednic. Vzrušení veliké působilo, když o 3 hod. 15 m. odpoledne porada porotců skončila a pan vrchní po- rotce četl: K první hlavní otázce odpověděli po- rotci 12 hlasy ne,