ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8bb69cd0-71f1-11dc-bda6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 17, person 14, org 2
1 masthead
V Praze, v úterý dne 19. července.
Praha
2 masthead
K číslu 198
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K. — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
Praha
5 article
Od obléhání Port Arturu upuštěno Z Londýna, 19. července. Přes Řím do chází tento telegram z Tjencina: »Před 10 dny japonské loďstvo z okolí portarturského přístavu zmizelo. Jen tu a tam viděti jest nějakou ja ponskou torpédovku.« Z Kolína n. R., 19. července. Petrohrad ský dopisovatel »Kölnische Zeitungu« sděluje telegraficky tyto podrobnosti z bojiště: »Na základě sdělení čínských uprchlíků dali Japonci odvézti všechna ob léhací děla velikého kalibru, čímž se vysvětluje nečinnost Japonců před Por Arturem. U Port Arturu byli Japonci nejen od raženi, nýbrž zahnáni za své dřívější posice. Následkem prudkého ruského útoku bodákem prchali Japonci v divokém zmatku. Číňané od- hadují japonské ztráty na 22.000 mužů. Smý- šlení v japonském táboru je stísněné.« Z bojiště v jižní Mandžurii. Z Petrohradu, 19. července. 11. t. m. za- aržel generál Samsonov postup Japonců k Inkau; při tom pozbyli Japonci asi 1000 mužů. Dne 16. t. m. střílelo ruské loďstvo na japon- ská opevnění u Kaiču. Zdá se, že armá d takušanská pod generálem Nodzu do- stala rozkaz proraziti ruský střed. Situace této armády, proti níž stojí generálové Miščen ko a Levenstam, jak se zdá, není závidění hodna. Nedávno totiž přišlo několik japonských sběhů k Miščenkovi a sdělili mu, že v armádě Nodzuově zuří strašná cholera a vojsko trpí velmi hladem. Potvrdili také zprávy ruských bojovníků, že japonské vojsko před bojem po- živá velmi alkoholických dráždidel. Armáda Nodzuova je sesílená jednou divisí armády ge- nerála Oku. Na levém japonském křídle byl ja- ponský postup celou řadou malých srážeks úspěchem zadržen.
Artur Japonec Číňan Samsonov Nodza Levenstam Londýn Řím Kolín Petrohrad Port Artur Kölnische Zeitung
6 article
Úsudek o armádě Kuropatkinově. Z Berlína, 19. července. »Local Anzeiger« sděluje z Bernu: Dle mínění švýcarského plu- kovníka, který se právě vrátil z bojiště výcho- doasijského, prodlev nějaký čas ve vojště ru- ském, uplyne nejméně měsíc, než Kuropatkin bude míti po ruce dostatečný počet vojska. Kuropatkinův telegram carovi. Z Petrohradu, 18. července. (Úřadní zpr.) Kuropatkin telegrafuje carovi: V noci z 15. na 16. července obsadilo kozácké oddělení výšiny severně od Yaolinzy. Za ranního úsvitu druhého dne (16.) táhlo nepřátelské oddělenív síle asi poloviny jedné setniny proti nepříteli na tyto výšiny. Když uvítáno bylo ostrou palbou, ustoupilo zpět. Když však s novou posilou ja- ponskou na naše kozáky útočeno, poslána jim dvě nová kozácká oddělení na pomoc a silný oddíl myslivců. Nepřítel zahrnut vydatnou střelbou a do- nucen k ústupu. Na to zahájen našimi útok na protilehlé výšiny, jižně od Makunsuicy,s nichž nepřítel sehnán a tyto ihned kozáky ob- sazeny. Když rozehnaní Japonci opět se seřadili, zahájili offensivu ve značné síle směrem k Čin- cilipu, kde všakrozprášeni a zah nán s velikými ztrátami. Myslivci a kozáci obsadili na to výšiny východně od Naolinhu a zahájili střelbu proti japonské pěchotě a jízdě, která blížila se od Haozziatunu. Na naší straně byl jeden pomocník »Červeného kříže« pátého létacího oddělení zraněn. V noci na 17. července až do poledne tohoto dne ob- jeveny v údolí říčky Cinsa nepřátelské hlídky ve značném počtu. Japonci obsadili pak důležité místo na sil nici k Sjaotanu. V noci z 15. na 16. čer- venec vyklidili průsmyk pkhalinský směrem k průsmyku dalinskému. Také průsmyk lia- Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Anzeiger Kuropatkinův Japonec Berlín Bern Petrohrad Makunsuicy Praha
7 article LSIY
LSIY Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakc a expedice.
8 article
hoalinský a výšiny jižně odtud byly obsa- zeny silnými oddíly nepřátel. Pří obhlídce tohoto průsmyku oddělením myslivců byl jeden za- střelen. Dne 14. t. m. padlo naše obhledací oddělení na nepřátelský tábor, který nalezal se mezi Ljaojanem a Saim ad- žou v okolí Pussihou u Fandziapudzy. Když za boje s jedním praporem a dvěmi set- ninami jízdy druhé oddělení ruské proti Hun- huhou se blížilo, přijato bylo ohněm nepřátel- ského dělostřelectva. Jeden kozák při tom padl. Kozácká hlídka přišla dne 15. t. m. na menší oddělení japonské pěchoty v průsmyku hauhu- linském. Po několika výstřelech s naší strany stáhlo se oddělení zpět. Přístav v Inkou stále v rukách ruských. Z Tjencina, 19. července. Zdejší ruský zpravodaj oznamuje, že Nučvan i přístav jeho v Inkou stále se nachází v obsazení ruskéma že všechny zprávy o jeho vyklizení jsou na- prosto falešné. Odražený útok dvou ruských divisí Z Tokia, 18. července. Dle telegramu K u- rokiova byly včera dvě divise ruské pěchoty, jež podnikly útok na převlaku motjetinskou, s velikými ztrátami odraženy Japonci nazpět. Velkomyslný dar ruského kupce. Z Londýna, 19. července. »Erchange Te- legraf Company« oznamuje z Petrohradu, že tamější jeden velkokupec věnoval millicn rublů na ošetřování raněnýcha na ruské loďstvo. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Ljaojan Saim Hun Inka Pussiha Tokio Londýn Petrohrad Erchange T
9 article Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů. Koalice proti vládě Tiszově. Z Pešti, 19. července. Různé opposiční strany hledají podklad pro koalici, která by podnikla společný útok na ka- binet Tiszův. Přání po koalici bylo vyslo-
Pešť
10 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Po deseti létech. Hermina Švorcová.
Hermin Švorcová
11 article
V době, kdy hlaholí smích a panuje přá- telská nálada v útulných místnostech, kde sešly se po deseti létech bývalé družky z „vyšší dívčí“ školy, sedím u svého pracovního stolku a vzpo- mínám, co bylo před deseti léty. Vzpomínky ty věnovány jsou bytosti, která byla první mojí nejsvětější láskou, tehdejší naší slečně učitelce. Stačí mi přivříti trochu oči, zamysliti sea vidím ji, vidím ji takovou svěží, usměvavou, vlídnou, takovou, jakou byla tehdy, když oslovila nás, které sešly jsme se do vykázané nám třídy. Mnohé byly tu z roku minulého, ale mnohé byly jsme tu nově přišlé, jimž bylo novým všechno. A všechny přijalo nás mateřsky zlaté srdce její, pro každou měla vlídné slovo, úsměv. Přilnula jsem k ní záhy tak, že myslívala jsem na ni stále, ve snách i modlitbách a nej- toužebnějším přáním mým bylo, moci ji zlíbati ruce vřele, tak neskonale vřele. Hlubšího citu než k ní kromě rodičů, nebyla jsem schopna k nikomu a bylo to přece v těch létech, kdy do srdce dívčího vkrádají se první záchvěvy lásky. Nehnulo mnou, co povídala si děvčata před vyučováním kolem mne: jak pěkné je v taneč- ních hodinách, s kým která tančila, byl-li blon- dýn, nebo brunet, měl-li oči jasně nebo tmavě modré, kolik dostala která zamilovaných psa- níček a podobné sladké malichernosti mladého srdce. Cosi podobného nedovedlo mne zaujati. Ale za to schválně chodívala jsem, ač měla jsem hodně daleko, brzy do školy, jenom abych se mohla na ni dosti vynadívati. Před sebou na stolku měla jsem knihu rozevřenou a jakmile na mne slečna pohlédla, začervenala jsem se až
12 article
po uši, jako bych dopadena byla při činu zlém a horlivě jsem četla v knize. V du-hu jsem si spřádala celé rozmluvy, jak a co bych jí odpověděla, kdyby mne tak oslovila. ale stalo-li se tak, zakoktala jsem cosi rozpačite a nemohla s místa. A přece za slovo vlídné, jímž mne přímo oslovila, byla bych udělala všecko, všecko na světě. Za pochvalu z jejích úst naučila jsem se slovíčkům francouzským, obtížnému skloňování ba i celým článkům z paměti. Vzpomínám, jak jednou nám řekla: Neukládám vám toho, ale která mi chcete udělati radost, naučte se vypravovati — a ozna- čila nám dlouhý francouzský článek, kterýž jsme v hodině vyučovací četly. „Která mi chcete udělati radost!“ znělo mi stále v uších, a já, já, která jsem měla příliš nepatrné základy francouzštiny, než abych do- vedla článek ten vypravovati, já učila jsem se s nemalou námahou tak dlouho, až jsem jej uměla celý z paměti. Za to byla jsem Kroesa bohatší, když, do- říkavši jej, odměněna jsem byla slovy: „No vidím, že jste pilna! Mám z vás radost,“ a ruk její jemná pohladila mne a spočinula na me hlavě. Vím, neměla mne tak ráda, jak byla bych za lásku svoji zasloužila, cítila jsem to a nedivnm se tomu. Vždyť bývala jsem taková zamračená, ne- uměla jsem ve vhodné chvíli dáti průchod cítům ve mně vířícím. Záviděla jsem těm šťastnějším na nichž častěji oko její spočinulo, s nimiž ča- stěji promluvila — ó, věděla jsem to dobře vždyť střežila jsem bedlivě každý její pohled! Jen jednou vyjevila jsem city své: měly jsme totiž ve třídě tak zvanou „zlatou knihu“ do které po řadě, jak byly jsme pilny, zanášely jsme své dojmv.
13 article
Když došlo na mne, tlumočila jsem v ní city své! Čeho bych nikdy nebyla se odvážila ústně vyjeviti, to jsem tam vepsala. Chvěla jsem se pomyšlením, co bude následovati. Brzy potom, po skončeném vyučování vidím, že slečna míří ke mně. Srdce mi prudce zabušilo, nohy se začaly pode mnou třásti, musila jsem se opříti o židli. Neusmívala se jako obyčejně, a hlavou mi projelo, že jsem ji snad pohněvala. Leč ona, přikročíc až ke mně, podávala mi ruku a pravila: „Máte mne opravdu tak ráda?“ Síň se se mnou zatočila, nebyla jsem schopna odpovědi. Pohled můj však jistě potvrdil pravdi- vost jejích slov, neboť stisknuvši mi ruku, pro nesla: „Děkuji vám. Jako bych dnes ta slova slyšela. Jak jsem se tenkráte dostala domů, sama nevím, jenom na to se pamatuji, že nitro moje bylo přeplněno touhou, moci volati, jásati. Rok ten, ve vyšší dívčí za vedení naší slečny prožitý, počítám k dobám, na něž ráds vzpomínám, neboť v době té srdce probuzené po lásce žízníci, věnovalo nejčistší city svoje bytosti v pravdě šlechetné. Milovala jsem ji ne- zištně, tak jak schopna je mysl, nezkalená rmutem všedního života. Nesešly jsme se po celá ta léta ani jednou a vím, dnes, po deseti létech, kdy kolik dívek ve škole té se vystřídalo, zapomněla na nesmělé, zamračené, stále se zardívající děvče a mne, ač jsem. životem hodně ostrkaná, zabolelo by, kdy- bych měla snad slyšeti: „Odpusťte, opravdu se nemohu upamatovati, slečna...?“ Raději se nezúčastním a doma dám se volně unášeti myšlenkami, mezi něž zajisté vkrade se přání: „Kéž i pro mne vykvete v některém tom srdci dětském tolik lásky, mnoho-li měla jsemji já pro naši milou slečnu!“