Vytkali kaitfý 4to • po aedéll a uvatkn.

f rtmmiitraoi ■ii«* «i*. isow-u. « Гпм: • pa«MBi .-■LtOhr. I iBl.Ukr.

V^HjOJjLi

оотмл fk-MÚMvaaé a pedepaaaé přiju r •d.alcc • v Oatrovai uUei i. IbOS-H. Rukanisúv uevraclme a aepodepaaaých nedbá*«.

Httttíttmi .... t , ТО , I 3 . 76 . Jednotlivá diala po 4 kr.

neaapečetáaá pgaýláay budtaš aatraa- Inasráty fsKtáma и asPavatyl.

REKLAMACE

m éii ia í 10 kr.

Čielo 35«.

\ Prané, v patek «ne 11. listopadu 1^в1.

Roŕnik Ж III.

0 svěceni neděle. *) Až do nedávná zdálo se. že jen hlavní a větší města mají zvláštní výsadu na nesvé- cení dnů nedělních, ale nyní už i na venkově všudež smutné vyskytlí se zjevy v ohledu tomto. Kratochvíle a výdělek oživuje masy lidu nahoře i dole v den nedělní. V celém katolickém světě neznesvécuje se den Boží, neděle, nikde tolik, jako v zemích a krajinách židovským liberalismem nakažených. Dříve bylo veškerou katolickou šlechtou její úřednictvu přísně rozkázáno, týdenní své úřední schůze — , am ta tágy“ — konati bud v sobotu, anebo v neděli před anebo p o službách Božích, aby těchto služebnictvo účastno býti mohlo. Ale nyní se tyto „amtstágy“ a výplaty na četných místech ráno mezi službami Božími dějí. — Dokázáno jest, že i v c. k. úřadech v neděli i ve svátek dopoledne se úřadiye, ačkoliv zákon nařizuje, aby nikdo nebyl volán к soudu nebo к úřadu v den sváteční. Tohoto práva umějí si ovšem nejlépe hájiti židé. Aby se tak některý soudce opovážil v den sobotní obeslat! si žida ! To by byl rámus v Israeli 1 I samosprávné úřady a sbory a všeliké spolky nedbají na svěcení dnů nedělních a dopoledne mezi službami Božími schůze, přednášky a porady konají.

— Jakýmsi zlozvykem, anebo snad modou stalo se, že se ted v sobotu — v svatvečer Božího dne — pořádají plesy, vínky a taneční zábavy. Proč to? Aby se svěcení neděle hezky zlehčovalo a rušilo. Nebo často ještě v neděli ráno, když zbožní lidé к službám Božím spěchají, tančí a křepčí se jako by o závod. A účastníci takových plesů a zábav zdaž jdou do chrámu Páně, aby se tam к Bohu přiblížili a duši svon občerstvili? I toto; jsouce ospalí a utrmácení, pěkné sc uloží a celý Boží den prospí a na Boha a svou duši ani trochu nepomyslí ! A co máme říci o továrnách a všelikých průmyslových závodech ? Ach, tu se ani neví, kdy neděle neb nějaký svátek jest 1 Celé davy déhric-a dělníků spěchají každého jitra ne dělního do dílen pode jho nesvédomitého podnikatele. kterýž v práci nepodrží nikoho, kdož se nezaváže, že aspoň dopoledne v neděli pracovali bude. — Mnoho, bohužel mnoho zne- svěťují se nyní dny nedělní! Než jaké jsou toho škodlivé následky? Hubí se tím víc a více víra, a člověk zcela na svůj vyšší cíl zapomíná — Vyčerpávají se síly tělesné, kazí se zdraví a věku se ukracuje Člověk nemůže nepřetržitě pracovali, nýbrž musí den odpočinku miti. Jak pak bychom nazvali hospo dáře který by hnal své hovado do práce, a mu nepopřál ani času к odpočinutí, к zotavení, к nabytí nové síly ku práci? Nejinak než tyranem. A hle! daleko necitelnějším tyranem byl by človék, který by považoval tělo bli- *) Úryvek i přednášky, již konal vp. Tomáš Houška, kaplan z Jarošova při vikariátnf konferenci Jindřichobraderké.

a pobuřující rozmluvy jsou u nich domovem A jak by také ne? Kdo od každodenní hmotné práce nikdy neustane, tomu se stane ponená biu země nebem, břicho bohem a ten otupí domácího a nemá-li po celý rok ani času, aby sám pookřál slovem povzbuzujícím, slovem víry a naděje, jak může povzbuzovali a к dobrému vésti rodinu svoji, s kterou se shledává obyčejně jen u večer po celodenní únavě! — A jak snadno se stane, že lidé, jenž na třetí přikázaní Boží nedbají, i ostatních přikázaní dbáti nebudou I Zkušenost aspoň učí, že rušitelé toeděl a svátků bývají rouhači, křivopřísežníci atd. — Konečné necht se o tom soudí jak chce, na práci v neděli konané žádné požehnání Boží nespočívá. Četně, dojista četně škodlivých následků má v zápětí znesvécování neděl nejen pro jednotlivce, ale hlavně pro celou společnost; kdežto opravdové jich svěcení duševní i hmotné blaho společnosti přináší. To nejlépe poznáme u našeho lidu, kdež ještě neděle a svátky po křestansku se světí Ve- jdeme-li do jeho příbytku v neděli nebo ve svátek, uvidíme, jak tyto naň a na poměry jeho záři zrovna poetickou rozlévají : v neděli vyjasnilo se oko nemocného, bolesti jako by se byly umírnily, na tváři jeví se mír a klid, vzájemná úcta a něžnost obnovuje se n manželů. kouzlo lásky mateřské množí, zdvojuje se, dítky tulí se něžněji к své matičce, a srdce jejich více otevřeno tklivým jejím slovům.

Rolník zapoměl na své lopoty a strasti, ře meslník spokojen jest se svým osudem ; domácí pán je mírnější a blahosklonnější, služební oddanější a věrnější. V neděli obléká se chndý v bělejší košili a čistší oděv, a to již povznáší mysl, zbavuje kalu smýšleni otrockého a upozorňuje na šlechetnější člo véka část, na vyšší cíl a konec. Odejměte jen dělníkům a lidu chudšímu neděli a svá tek usmrtíte ducha jejich, pochováte tělo v nečistotě a špíně, a zetlelý oděv kus po kusu rozpadne se na zdivočilých otrocích práce. Neděle jest zajisté zlatým článkem

žoiho za stroi, který by oapinal jeho eflu té*^ ólzelezoém řetězu života našeho ; i hoch i lesnou bez oddechu, bez odpočinutí. A dejme dívka ze vsi obdivují velebné bšné svého ко- tomu, že človék prací v neděli konanou žá- stela, vzácné jeho sloupy, umělá klcuutí ; i dné nevezme zkázy na zdraví a tt takovou chudý řemeslník naplněn bývá radostnou pý prací značné rozmnoží svou mohovitoat, jest cheli, stoje v chrámu Páně vedle knížat a ještě otázka, zdali pak získá svým nepřetrži- vznešených, kteří jsou v Kristu bratry ; slavné tým se lopocením také něčeho pro duši? Chce-'jeho bohoslužby a krásné písně, které již te-li se presiditi o tnm čistém ziskn, vstupte dávní jeho předkové skládali a pěli, ty blahou jen nedělního času do dílen a do továren a jej plní rozkoší. Péče a starosti pozemské pozorujte dělníky, kteří se tu hmoždí, a uvi- a višně zftstslv za práhem chrámu, a duch dítě, mnoho li pobožnosti a dobrých mravů se nese posvátnými zvuky výše nad zem a mezi nimi najdete. Jako němá tvář s lože i nad život namáhavý, po šest dní na ní strá- vstávají jako němá tvář na lože nlehají; doj vény. Hle. jak spokojen, jak blažen, jak kostela nejdou, ani kdy mohou ; co za celý | ves< 1 a štasten vychází v neděli a ve svátek týden vydělají, jedné noci v putykách prohýří; milý a dobrý náš lid z kostela a mezi své hádky, křiky, zlořečení, nečisté řeči, utrhačné opět se vrací ! Opravdu zcela změněn a pře- а к vyšším duchovním věcem ani nejmenšího j dokázal, že člověk svěcením neděle skutečně smyslu nemá. — Nesvěceníra dne nedělního {osvěží, síly nabude, že pak s novým úsilím podvracuje se i řád rodinný; nebo je-li otec (a chutí, ku všední práci přikročovati může, — hlava rodiny — ustavičně vzdálen krbu | na těle že nezakrní a vèku si neukrátí

jinačen bývá svěcením dne Božího na svém duchu. Avšak i tělo člověka svěcením neděle okřeje a osvěží. Slovutný dějepisec an glický Tomáš Macaulay mathemsticky jasné I duch jeho že jest pátravi-jší, zkoumavější a vynalézavější, a Angličané že mají četné vynálezy, stroje a i svou zámožnost děkovali jedině svěcení dnů nedělních Řeč Macaulave o svěcen! neděl měli by čisti a uvažovali ti, kdeiž na svěcení neděl a svátků žehrají aneb je znesvecovat dovolují — A kdož by nevěděl, že svěcení neděl a svátků i dobré a řádné občany společnosti odchovává ?. . Tak a podobně postupoval ve své konferenční otázce jarošovský kaplan P. Houška a na závěrku pak doložil, že už ani řeči na kazatelně lid, po většině židovským a svéto- běžným liberalismem nasáklý, к svěcení neděl nenakloní a nerozplamení, ale že potřebí ted na kompetentních místech domáhali se zákona pro svěcení dnův nedělních a svátečních aspoň v tom spůsobu, jak to zavedeno v Au glii a ve Spojených státech amerických Také v tomto listu bylo se častokráte obšírněji zmíněno o vzmáhajícím se zlořádu, za jehož potlačení žádají už i samotné spolky dělnické, jakž o tom svědčí petice dělníků z Ústí nad Labem a četné žádosti toho druhu z různých míst Rakouska, říšské radě chystané.

Petice tyto vznikly skoro všude к pobídce pro dobrou věc nadšeného řečníka na schůzích spolků a besed katolických. Více než slovo tištěné účinkuje zajisté slovo živé, slovo pověděné posluchači přímo v tvář — a účinkuje a působí v duši tohoto tím více, čím vřelejší jest přednes řečníkův a čím upřímnější a pro dobrou věc nadšenější jest řečník sám. Dobré, vzletné péro vykonalo ovšem již mnoho na světě ; avšak výmluvná ústa nadšených kazatelů a řečníků vykonala ještě více 1 Proto měly by katolické spolky a pražská katolicko-politická jednota zvláště působitive směru tomto, měly by horlivěji než se to snad děje doposud shromážďovati členy své к veřejným před

náškám o potřebách a otázkách časových, jimž zvláště nyní měla by se věnovali nej větší pozornost, kdy pod prapory konservatismu vždy více třeba jest bojovníků: V neděli dne 13. tohoto měsíce koná se v Praze opět schůze kátolicko-politické jednoty pro království české, při kteréž příležitosti velice by bylo žádoucí, aby si bylo poněkud obšírněji povšimnuto předmětu, o němž tuto pojednáno, a aby za příkladem jiných spolků katolických v Rakousku bylo se usnešenoo peticí к radě říšské, v níž bypou- kázáno bylo k n e z b y tn é p otřebě zákona v příčině svěcení dnů nedělních a svátečních. Budiž pak Žádáno :

1. Aby úp'ně přestalo předvolávání osob к úřednímu jednání v dny nedělní a sváteční ; 2 aby služba úředníků a zřízenců železničních. poštovských a telegrafních obme zenu byla v dnech nedělních a svátečních na věci jen nejnutnější a na práce vůbec nezbytné, jakž tomu jest i v Anglii, kdež přece veřejná doprava mnohem jest živější než u nás ; — — dále aby к neodkladné službě nedělní určováni byli. pokud to jen vůbec možno, úředníci a zřízenci svobodní & bezdětní ; 3. aby práce na ulicích, při stavbách a všeliké obyčejné práce veřejné vůbec byly zakázány ; — liberálními vládami zrušená dřívější ustanovení, týkající se svěcení dnů nedělních vzhledem к obchodníkům, hostinským a pod., aby opět byla obnovena ; 4. aby továrníci a podnikatelé vůbec nesměli všelikými násilnými prostředky nutit! dělníky ku práci v neděli ; aby v oněch továrnách, kteréž v jistých dobách roku ani v dny nedělní a svá eční práci zastavili nemohou,'postar* uo bylo přiměřeným způsobem o to, by dě nictvo aspoň vystřídali se mohlo při návštěvě chrámu Páně ; osoby nedospělé ale aby v továrnách těchto v neděli vůbec pracovali nesměly. Kdo o věci hlouběji bude přemýšleti, nalezne jistě mnohé, čeho by třeba bylo ade ještě uvésti, — my obmezujeme se tuto jen pouhým nástinem.

FEUILLETON.

Politický přehled domácí. V Prase, dne 10. lietopadu. Z Vídné. (Delegace. — Hrabě Schönborn. — Vzneseni hostě. — Arcibiskup Ganglbauer — Obsazeni zahraničního úřadu. — Týž úřad v Německu a Rusku. — Dementi.) Budžetni výbor delegace říšské rady vyřídil v schůzi dne 9. t. m. mimořádný požadavek pro okupační vojsko v Bosně a Hercegovině, řáday a mimořádný rozpočet námořnictví hi dodatečný úvěr ministerstva války Ve večerní schůzi schválil výbor účetní závěrky za r. 1879 i vykonal volbu komise pro nuncie. Zvoleni byli Šturm, Demel, Russ, Plener, Bareuther,

1STa,d.plaA^či- NámoHký román od W. Clark« Russel*. Hlava dvacátá oamá. Návfttdva.

Nelly navštívila jej v jednu hodinu a on ji podržel u oběda při sobě. Dítě mělo hlad a když je při jídle pozoroval, vzpomněl bez riěky na Dolly. .Mèli jste dnes něco dobrého к obědu, míy drobečku?" tázal se. Malinká tvářila se zaraženě když ale otázku opakoval, odpověděla: »Ne.“ Domníval se, že se holčička mýlí, neboť dle ubezpečení Conwayova doufal, že smí předpokládat!, že bude miti tento, jsa na ten čas penězy opatřen, nejprvé a přede vším otevřenou ruku pro potřeby své ženy. Ačkoliv vsak otázky své všelijak točil, odpovídalo dítě neustále : .Ne, — ne, mama nic papat nemít" ,Neměli iste nic к obědu ? Víš-li pak to dobře, miloušku?“ Ano dí:ě bylo si svou věcí jisto, tak jisto, jak jen dítě býti může. Holdsworth vyskočil a zazvonil, a vyšel potom do síně, by tam paní Parrotovou očekával Přišla z kuchyně a Holdsworth, jsa rozčilení svého jedva mocen, zvolal к ní : pečiti • „Musím s vámi nevyhnutelné o důležité .Prosím vás, povězte mi, co by se za ▼éci promluvit, paní Parrotová. Nelly praví, takových okolností činili dalo", pravil Holds- že maminka její neměla dnes nic к obědu, worth naléhavé. Jest to pravdě podobno ? Jest to možno ?“ .Inu, pane, já vím dobře, co bych na „Opravdu, pane, když se mne už tážete, vašem místě ndélala. Paní doktorová Con- dlužno mi odpovédíti, že dle mého mínění to wayová je dáma a nehodilo by se, posiati jí nej horší možno jest." odtušila paní Parrotová. koupené maso. Třeba tedy tu věc jinak na­

„Ale vždyť jsem dnes ráno panu doktoru Conwayovi deset liber dal." zvolal Holdsworth, úžasem bez sebe jsa. .Já mu ty peníze jen s tou výhradou doručil, aby je na svou paní a dítě vynaložil." ,Že na vás deser liber vyžebral?" rozkřikla se paní Parrotová. celá rozlícena „Ten darebák ! Deset liber ! On je za minutu pro- chlástá ! O, pane Hampdene, proč jste je nedal raději jeho ubohé paní?“ „Ovšem, to by bylo lépe bývalo * odvece Holdsworth, zalomiv rukama. „Ale jak jsem to měl nastrojili? Pod jakou zástěrou měl jsem jí ty peníze posiati ? O paní Parrotová, něco se musí nevyhnutelně státi. Pomýšlení, že ta ubohá paní v takové bídě a nouzi se ocitla, znepokojuje mne nanejvýš. Kterak bychom jí pomohli? Nesmíme zapomínali, že jest paní a dlužnot nám opatrně к dílu prikročili.“ „Nemám ani pokoje, že jste tomu padouchovi deset liber svěřil !" dováděla paní Parrotová, jejíž mysl se pořád ještě tou velikou sumou a lstivou drzostí toho člověka, který ji na Holdsworthovi vytaškařil, zabý ▼ala a skoro v simničném rozechvění trvala.

„Bylo-liž kdy co podobného slýcháno 1 To byla tedy ta příčina, proč ten ničema do domu mého přicházel ? Kdybych byla o tom dosti malé tušení měla, byla bych jej i s žádostí jeho z domu vyhodila, aniž bych vám slovíčka o tom řekla; tím se můžete ubez- vleknout!. Já zabijú jedno z svých kuřat a donesu jí je s pěkným poručením, a řeknu jí při tom. že jsem včera něco ze své drůbeže zabila a že jí chci okázat, jak moje kuřata ztloustla “ .To by šlo, ale vlastni kuřata nesmíte na to obětovat Nejlépe bude, když vezmete tento půlsovereign a doběhnete к nejbližšímu drůbežníku a tam dvé kuřátek koupíte. Ty můžete matce Nellyně donesli a předstírat, že jsou z vašeho vlastního chovu. Jste s tím srozuměna ?" „S největší radostí, pane Hampdene 1 Vy musíte mít věru nad míru dobré srdce, že máte takovou vřelou útrpnost s chudými lidmi." Dořekši, šla p%ní Parrotová spěšně pro klobouk a pádila za chvíli dolů po ulici, nesouc trhový košíček na ruca. kdežto jí stužky od klobouku, jež ve chvatu podvázali zapomněla. nazad přes ramena vlály. Holdsworth čekal netrpělivě až se navrátí, kdežto Nelly, která s největším poklidem poobědvala, v pokoji se proháněla a vážným, zvědavým okem každý výklenek a každou skříni prošťourala a ovčačkám na krbu a žlutým růžím na koberci se obdivovala. Po uplynutí desíti minut vrátila se paní Parrotová s rozpálenou tváří a valné udych těnými prsy a letěla tak střelhbitě do domu, že by se byl člověk domníval, že snad kle- notnický krám vyloupila a ted svůj drahý život zachránili chce.

„Tu jsem, pane Hampdene, jak se vám ta drůbež líbí?" zadychtěla a vytáhla dvé dobře krmených a výborně vyšpikovaných kapounků z košíčku, držíc je proti svému ná jemníku, jako by byly dvé náušnic. Nqsou-liž to překrásné kusy kuřat, že bych ani lepších neznala?" „Jakým spůsobem jí je ale dám? Budete tak dobrá, donesli je tam sama?" „Proč ne : já ji je potom pošlu po služce do pokoje a obrátím se zase u dveří. Však ono jí samo sebou napadne, že jsem ty kapouny vlastní rukou krmila, a tak nepotřebuji nepravdu mluvit, ačkoliv to s mým náboženstvím bohudík tak nevypadá, abych z lásky к chudé, potřebné paní malou lež z nouze neprořekla “ Napotom ohledávala ty kapouny s velikou pozorlivostí aby se přesvědčila, není li snad přece nějaká zrádná cedulka s tržní cenou na nich přivěšena. Po té upravila si klobouk, utřela si uřícenou tvář a pospíchala s malým břemenem svým na přič přes ulici. Holdsworth čekal v síni na návrat její. Co nevidět přišla potutelně se usmívajíc zpět, odkryla víčko košíčku a okazovala Holdsworthovi, že jest vyprázdněn. „Mluvila jste s samou paní doktorovou Conwayovou?" .Nemluvila, pane, také jsem to neměla v úmyslu," odtuší я paní Parrotová, očišťujíc pilně podešvy o rohožku u domovních dveří, „ta šlundrovitá služka otvírala mi dvéře. Já pravila: „Dones toto své paní s přívětivým pozdravem od paní Parrotové ; kapouni mohou se hned péci, jsou odleželí", a potom hleděla jsem se pryč dostali. Služka byla nad tím jako u vidění I Nejprv zbledla jako stěna, potom se šklebila a hned na to kňučela jako pes, jejž někdo pod ložní přikrýv- kon ndusití chce. Nebohá osoba měla bezpochyby hlad. — Zde jsou také peníze, které jsem spátky obdržela. Jde to na vlas. Račte si je přepočíst! t"