1
masthead
Ročník XXXXVIIL.
2
masthead
ztěr. ttel3 atýM aděsosyv
ne anbetě asto
3
masthead
V Praze, ve středu 26. srpna 1908.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
před plácí se
v Praze v admlnlstraeí
na maěsle
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí dpnálškou
na čintita . . . . 7 K 50k
ve állalkáchn
na měsíe . . . . . . 2 K 30
Pešteut
a měe
nerk. . . . 3k o0k
s dtrejí ziailkeu
Praha
6
article
Nová kapitola v událostech
marockých.
Nová kapitola v událostech
marockých.
Převrat turecký soustřeďoval v poslední
době hlavní zájem o politiku zahraničnou,a
tím se stalo, že jaksi bylo pozapomenuto na
události v Marokku a to tím spíše, že zprávy
z pramene francouzského, vypravující o ví-
tězném postupu vojů sultána Abdula Aziza
proti přívržencům vzdorosultána Muleje Ha
fida, připravovaly veřejné mínění na šťastný
konečný výsledek po celý již rok v tomto
severoafrickém mohamedánském státě zuříc
války občanské.
Zalím nastal na bojišti marockém ne-
očekávaný obrat válečného štěstí; sultár
Abdul Aziz, politikou francouzskou protežo
vaný, utrpěl úplnou porážku, voje jeho
zvláště zpronevěrou některých kmenů po-
mocných uvedeny byly v naprostý zmatek
byly na útěku v pravém slova smyslu zde-
cimovány a sultán Abdul Aziz sám jen s těž
se zachránil útěkem, provázen pouze něko
lika málo cizími důstejníky. Na bojišti zu
stalo i několik důstojníků francouzských.
Porážkou touto nastal konečný pád sul-
tána »cizincům příznivého« a soupeři jeho.
staršímu bratru poraženého Abdula Aziza
Muleji Hafidovi, uvolněna již na dobro
cesta k nespornému opanování zajímavého
sultanátu afrického.
Tyto nejnovější události v Marokku by
nepůsobily tak sensačně ve veřejném mínění
kdyby za nimi nestály soupeřící mocnosti
evropské a kdyby se dalo předpokladati, že
ponecháno bude Marokku samémn, aby s
uspořádalo jak to samo nejlépe, byť i krvavě
dovede.
Abdul Aziza
Aziz
Abdul
Aziza
Hafid
Maroko
7
article
Ale to jest právě věcí nejpochybnější,
vždyť Marokko již ode tří let jest jedním
z nejspletitějších uzlů světové politiky, ba
byly v roce 1905 okamžiky, kdy pro politiku
marockou hrozilo nebezpečí války mez
Francií a Německem, jež bylo zažehnáno
pouze tím, že energický ministr francouzský
Delcassé byl obětován, a poměry evropských
států k Marokku upraveny pověstnou konfe-
rencí v Algecirasu, kdež jak známo si Ra-
kousko-Uhersko dobylo uznání od císaře
Viléma jakožto »věrný sekundante Konfe-
rence ona mimo jiné přiznala Francii a
Španělsku jakýsi vrchní dozor, z něhož se
vyklůbaly další události.
Když totiž jižní kmeny marocké daly na
jevo, že se nepodvolují podmínkám konfe
rencí stanoveným, když v některých místech
zejména v Casablance zfanatisovaný lid počal
útočiti na cizince a povraždil zvláště více
francouzských a italských dělníků, odhodlala
se vláda francouzská zakročiti a vyslavš
několik válečných lodí ke břehům marockým,
dala Casablanku bombardovati; na to vysa
dila brannou moc francouzskou na pobřeží.
aby zjednala pravidelný pořádek. Vedle
Francie zakročilo i Španělsko, silou jen ne-
patrnou, jež měla na mysli spíše dozor na
postup francouzský než opravdový zájem na
tom, aby byl zjednán pořádek. Během roku
také častěji došlo ke třenicím mezi oběma
dozorčími stranami.
Z Casablanky vedli Francouzové akc
ve prospěch legitimního sultána, vyjednáva
jíce s odbojnými kmeny, kteréž prohlásily
Vilém
Francouz
Maroko
Francie
Německo
Algeciras
Španělsko
Casablanca
RakouskýUhersko
Konfe
8
article
nynějšího vítěze, Muleje Hafida, za sulfána
stalo se tak právě před rokem, dne 25. srpna
roku 1907 v Marakeši, a v lednu letošního
roku i ve Fezu. Během tohoto roku i Fran
couzové změnili vrchního velitele smiřovac
výpravy, což samo o sobě bylo doznáním
že nebyla vláda spokojena s postupem a vý-
sledky dosavadní akce.
V průběhu událostí vyslal pak Mulej
Hafid zvláštní poselstvo k evropským dvo
rům západním, aby mu u nich připravovalo
půdu, slibuje zachovati úmluvy algecirasské
bude-li uznán za sultána.
Kdežto Francie zjevně, i poskytováním
peněžních prostředků snažila se udržeti př
vládě sultána Abdula Aziza, Německo vedlo
si opatrně, aby bylo zřejmo, že přeje vzdoro-
sultánu Muleji Hafidovi.
V měsíci červenci t. r. odhodlal se
sultán Abdul Aziz k rozhodnému kroku proti
svěmu staršímu bratru, vytáhl dne 12. čer
vence se svým vojskem z Rabatu na Mara-
keš, dával hlásati, že výprava jeho postu-
puje vítězně, že kmenové odbojní neb ne-
rozhodní se k němu připojují a ubezpečuj
ho svou oddaností; ve vojsku jeho bylo
vojenské zastoupení francouzské — ale ví-
tězný postup jeho skončil smutně asi na pět
mil anglických, v okolí Marakeše.
Pokud jde o otázku sultánskou, není
pochybnosti, že jest věc francouzského chrá-
něnce na dobro ztracena a že Mulej Hafid
jest sultánem uznávaným a prohlášeným ce-
lým Marokkem, pokud jeho jednotlivá po-
břežní místa nejsou obsazena Francouzi.
Mulej Hafid
Fran
Abdul Aziza
Hafid
Aziz
Francouz
Marakeš
Francie
Německo
Maroko
9
article
Jest nyní otázka, zda Francie bude vy-
hledávati dohodu s vítězným soupeřem,či
zda bude pokračovati v započaté výpravě,
jejíž síly branné by musily ovšem byti
značně sesíleny? Francouzové mají vedle
Casablanky obsazenu i Udžu a současně po-
stupují na jihovýchodě na Tafilet a na jiho-
západě v Mauretanii. Pokud by šlo Fran-
couzům o pouhé obnovení pořádku v Ma-
rokku, dal by se snad zjednati dohodou
s novým sultánem Mulejem Hafidem; fu
bude zvláště záviseti na tom, aby uznal
dluhy, poraženým sultánem ve Francii uza-
vřené a nahradil zajisté již značné náklady
francouzské uklidňovací výpravy.
Dle některých zpráv prý Francie sku-
tečně navázala s Mulejem Hafidem styky
ještě dříve, než nadešlo nynější rozhodnuti
v jeho prospěch na bojišti.
V Německu ovšém netají se radost, že
posavadní chráněnec francouzský jest na
dobro odbyt a projevuje se již názor, že
porážka Abdula Aziza jest spolu porážkou
francouzské politiky v Marokku. Kdyby tento
názor německý pronikl i ve vládních kru-
zích berlínských, ztížilo by se asi valně vy-
jednávání Francie s novým sultánem a není
vyloučeno, že by vítězní jeho stoupenci se
dali nadějemi na Německo strhnouti k no-
vým přehmatům, jež by donutily Francii,
aby se ještě více zapředla do zmatků
marockých.
Francouz
Fran
Mulej Hafid
Hafid
Abdul Aziza
Casablanca
jihozápad
Mauretanie
Ma
Francie
Německo
Maroko
10
article
Prozatím se oznamuje, že nový sultán
Mulej Hafid jest hotov uznati úmluvy konfe
rence v Algecirasu; co se týče oprav poli
cejních v Marokku, očekává prý, že mu
Evropa popřeje lhůtu přiměřenou, aby je
vlastní mocí provedl. Rovněž prý jest ocho-
ten uznati postavení banky marocké, ale
bude žádati přiměřený vliv na její správu.
mimo to prý se naděje ve velkodušnost
Francie, že sama dobrovolně vyklidí obsa-
zená místa, zejména Casablanku a Udžu
Kdyby se na těchto základech docílilo do
hody, nebylo by třeba nové konference, jako
byla algecirasská.
Hlasy časopisů francouzských jsou dosu
nejednotné. »Temps« na př. praví, že poráž-
kou Abdula Aziza není otázka marocká vy-
řízena. Záviseti bude prý na tom, zda nový
sultán dá prohlásiti svatou válku proti Evro-
panům (t. j. Francouzům), či zda poved
smírnou politiku, o niž se pokoušel vůči
Evropě Abdul Aziz. »Figaro« praví, že zvláštní
práva Francie v Marokku nezávisí na osob
sultánově. »Eclair« odsuzuje posavadní ne-
rozhodnost Francie, jež chtěla zachovati
zdání nestrannosti k oběma soupeřům, ač
každý ví, že přála Abdulu Azizovi a byla
odpůrkyní Muleje Hafida, jenž nyní triumfuje.
Anglické časopisy celkem posuzují si-
tuaci klidně, ač litují, že Francie vsadila na
nepravé číslo. Bylo by prý si přáti, aby se
rychlým vyjednáváním situace zjednodušíla
a nebylo třeba svolati novou konferenci.
Není pochybnosti, že situace v Marokku
pro politiku francouzskou se valně znesnad
nila a že konečný výsledek bude záviseti
na tom, jaké jest ostatní mezinárodní po-
zadí, jež má nyní dvě palčivé otázky, jednu
na Východě, v Turecku, druhou na Západě
v Marokku.
Abdul Aziza
Evra
Francouz
Aziz
Figaro
Mulej Hafid
Algeciras
Maroko
Evropa
Francie
Casablanca
Turecko
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vidně, 25. srpna. (Trestuhodne
jednání obce videňské preti če-
ským obcim.) (Č. V. K.) (Zvl. tel.) „Vídeň
ský Denník“ oznamuje: Obec vídeňská zbavuje
trestuhodným, záludným způsobem Čechy de
movského práva. Sama bez žádosti nabízi
a dává poněžité podpory lidem, kteří po deseti
letém pobytu mají nabýti příslušnosti ve Vídni.
Podpora ta dávána bývá také lidem, kteří jsou
dosti zámožní, nebo tak postaveni, že mají více
než dostafečnou obživu, ale zlákáni lehce naby
tým obnosem podporu přijmou. Podporu tuto
však město ihned oznámí domovské ebci a da
si ji zaplatiti. Jednání tolo jest vyložený pod-
voda jest proto nutno, v případech toho druhu
soukromě vyšotřiti poměry lidí, kleři podporu
takovou přijmou a podniknouti všemožné kroky
úředni proli tumu ilanedl, by takové nekalé ma-
nipulace byly do budouena znemožněny. Upo
zorňujeme na to všechny české obce.
Ve Vídni, 24. srpna. (Z českého ži vo-
tave Vídni.) (Pův. zpr.) (Č. V. K.) Začátkem
nastávajícího školního roku bude otevřena první
třída třetí české obecné školy v VII. okrese vi-
deňském, Burggasse 123. Zřízení čtvrté české
obecné školy v IX. okrese nachází se v přípra
ném stadiu.
Velkou akci pro zřízení české obecné školy
zahajuje XX. okres vídeňský. Škola tohoto okre
su má prozalím vyhovovati také českým dětem
okresu II. a XXI.
Mezi českými železničnými úřadníky ve v
dni zahajuje se akce pro založení videňske
odbočky „Spolku českých úřad-
níků železničných v Praz e“
V XVII. okrose vídeňském otevřena bude
česká veřejná knihovna a čítár na.
movský
Vídeň
Čechy
Praz e
český obecný škola zahajovat XX
český úřad
12
article
O otázce, v jaké formě zúčastní se Čechové
dolnorakouští všeobecných voleb do zemského
sněmu dolnorakouského, rozhodnuto bude na
schůzi výkonného výboru dolnorakouského od
boru Národní rady dne 26. t. m. Převládá nálada
pro postavení samostatných českých kandidátů
jak se za to přimlouvá také orgán Čechů dolno-
rakouských „Vídeňský Denník“
Ze Zakopaného, 23. srpna. (Poláci na
obraně těšínského Slezska prot
„čechisaci“.) Nedávno citovali jsme dopis
do „Kraje“, v němž se pravilo, že česká věc na
Téšínsku je ztracena, že tam český živel jako
slabší a méně uvědomělý krok za krokem ustu-
povati musí převaze Poláků — a přece polští
politikové, shromáždění jako každého léta v Za-
kopaném, uznali za nutno sestoupiti se ku po-
radě, kterak těšínské Slezsko obránit od če-
chisace. Je-li pravda, ce bylo napsáno v „Kraji“
není Polákům na Těšínsku ani dost málo zapo-
třebí s Čechy o jazyk bojovat a mohou dalšt
mizení české národnosti zůstaviti přirozenému
běhu věcí; tím pak méně je třeba užívati slova
„obrana v tom jezovitském smyslu, jako čin-
vají Němci v boji naproti Čechům i naproti P -
lákům — prozatím toprve v Poznaňsku.
Čecho
Polák
Němec
Zakopané
Slezsko
Těšínsko
Čechy
Poznaňsko
13
article
Poradu zakopanskou zahájil pan Fr. No-
wodworski, advokát z Varšavy, poslane
ruské hosudarstvenné dumy, za předsedu pok
zvolen prof. Twardowski ze Lvova, jeh
náměstky pp. Chomiňski, poslanec hosudar.
stvenné dumy z Litvy, red. Seyda z Poznane
a prof. Kutrzeba z Krakova. O „významu
těšinského Slozska pro polskou věc národní
přednesl Jan Pawlikowski ze Lvova. Do
vozoval, že Poláci na Těšínsku musejí se bránit
proti germanisaci i čechisaci, ačkoli z těšínský ch
bojů je známo, že právě tam se Poláci spojuj
s Němci naproti Čechům. Když jsou Němcí je
jich spojenci, jak je mohou ohrožovat? a když
jsou Češi poraženi a na ústupu, jak jim mohou
být nebezpečni? Vývody své řečník skončil zvo-
láním: „Chtějí nám vzíti těšínské Slezsko! T
je naše! S rukama pryč!“
Druhý řečník, kněz pastor Fr. Michejda
dokazoval, že i Němci na Těšínsku jsou již pou-
hé rozbitky. Vůdčí myšlenkou lidu slezského je
myšlenka polská, myšlenka národní, tíhnoucíz
sjednocením s celým národem polským. Těšín-
ské Slezsko jest i bude polským! Řečník dále
rozvinul před posluchači obraz polské práce n
Těšinsku. Všichni Poláci se na tut
prácí skládají. Za 240.000 K vystavěl
„Dom narodowy“ v Těšíně, založili „Towarzy
stwo pomocy narodowej“, na „Macierz szkolna
platí ročně 13.000 K. Nad to každý těšínský
Slezan musí být členem aspoň tuctu národních
spolků polských a platiti do nich příspěvky.
Boleslav Wlodek, řídíci učitel polsk
školy v Moravské Ostravě, líčil
strašné postupy čechisace v uhel-
né pánvi moravsko-cstravské (!) a
zapřísahal všechen polský národ,
aby povstalk obraně polskosti o
této záhubné české povodně.
Twardowský
Seyda
profesor
Kutrzeba
Pawlikowský
Polák
Němec
Čecho
Čech
Michejda
Těšinsko
Slezan
Varšava
Lvov
Litva
Krakov
Těšínsko
Slezsko
Francie
Těšín
Boleslav
moravský Ostrava
14
title
Politické zprávy zahraničné.
15
article
V Praze, 25 srpna.
Praha
16
article
Olázka ústavy pro Bosnu a Hercegovinu.
Vídeňské listy oznámily onehdy, že nemůže
být ani řečí o tom, aby Rakousko Uhersko dali
obsazeným zemím ústavu, jen prý poněkud
neškodně rozšíří tam obecní samosprávu.
Bosna a Hercegovina
Rakousko
18
article
»Srbská Réč« v Sarajevě prohlašuje k tomu,
že by obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny nepo-
stačila každá ústava, kterou by je snad Ra-
kousko- Uhersko obmysliti ráčilo. »Dnes, kdy
všecky evropské země, i Turecko, mají ústavu,
dnes se nemůžeme tím spokojiti a nespokojímel
Nám není třeba žádné »pyramidy«, ani »postup-
ného vychovávání lidu«. Na to jste měli mysliti
před třiceti lety! (Výborně !) Dnes je na to
pozdě. Lid náš je probudilý, uvědomělý, svých
práv znalý a nepřijie žádné ji né
ústavy, než která bude prve sjed-
nána s ním. Surogáty si nechte !«
Chudi lidé vaři z vody.
Ze sotis »Šwiata slowiaňskiego« na naši
adresu, jež jsme ve svém nedělním čísle od-
byli, »Plzeňské Listy« si udělaly krásný úvodní
článek. Jakživo v »Plz. L.« nevyšlo nic tak
duchaplného. »Šwiat Slowiaňski« rád nazývá
»Národní Listy« českým »Novým Vremenem«,
a to se »Plz. Listům« zdá tak vtipnou imperti-
nencí, že se nemohou přemoci, aby ji svému
čtenářstvu zalajily
Víte liž, co je »Novoje Vremja«? Velký
národní ruský list, list světového jmena a vý-
znamu, list obrovských finančních prostředků,
z nichž může svým spolupracovníkům vypláceti
knížecí honoráry a za to se může pochlubití,
že má ve své redakci nejlepší publicisty Ruska.
V posleddních letech byl v Rusku učiněn nejeden
pokus, aby »N. Vr.« bylo vysazeno z prvého
místa a nuceno bylo ustoupiti je svému kon-
kurentu. Pokus takový učinil i syn vydavatele
»Nového Vremene«, A. A. Suvorin, s »Rusí«,
již zejmena dělána mezi Slovany čilá reklama.
Novoj Vremja
Suvorin
Sarajevo
Bosna a Hercegovina
Uhersko
Turecko
Nová Vremen
Rusko
Nový Vremen
Lido
Rus
Šwiat Slowiaňski
19
article
Ale dnes už »Ruse není mezi živými, skončivši
život veřejným skandálem, což se rovná sebe-
vraždě, a »Novoje Vremja« je pořád v plné
síle. Žurnalisticky ho nedostihuje žádný ruský
list a bezpochyby brzy nedostihne. Sočení a zu-
řivá agilace protinárodních a revolučních listů
v Rusku učinily všecko možné, aby »Novému
Vremenu« podkopaly půdu pod nohama, ale
marně. »Novoje Vremja« je čteno nejen svými
přivrženci, nýbrž musí býti čteno i svými od-
půrci, a v tom je největší síla tiskového orgánu.
Jsou-li tedy »Národní Listy« přirovnávány
»Novému Vremeni«, není v tom pranic, co by
je mohlo bolet. To snad »Plz. L « nevědí
prolo je jim třeba povědět. »Swiat Slowin ú skie
má snad příčinu »Novoje Vremja« nenávidět,
ale příčiny té nemá žádný český list. Naopak,
česká národní veřejnost může býti. » Novému
Vremeni« vděčna, že o Češích a české otázce
vždycky přiznivě psalo.
Pravda o tom, co Nastič v Srbsku dělal.
»Slovenski Jug« v Bělehradě tvrdí, že
Nastič ve své brožuře prostě renomuje, tvrdí-li,
že měl v Srbsku styky s poslanci, vlivnými
politiky, ministry atd. Nastič, přišed z Bosny
do Bělehradu, vydával se za politického uprch-
líka, což mu získalo soucit několika studentů
a dvou důstojníků. Na jejich mladá srdce uměl
působiti, vydávaje se jim za politického mučed-
nika. A protože byl rodák bosenský a v Srbsku
je dobře známo, s jakou upřímností a obělavostl
bosenšil Sbové bojují za svá práva, víru a
národnost, není divu, že Nastič, pokud nebylo
proti němu podezřeni, byl považován za jednoh
z takových bojovníků proti eizímu režimu. My-
Ruse
Novoj Vremja
Čech
Nastič
Rusko
Nový Vremit
Srbsko
Slovenski Jugoslávie
Bělehrad
Bosna
Novoj Vremja
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
České sněmování v první polovici
19. století.
Napsal dr. Bohumil Baxa
Koncem 18. století ustálily se v Čechách
dva druhy sněmů: sněmy tak zv. postulátní
stavovská shromáždění. V r. 1790 žádali čeští
stavové, aby nejvyšší purkrabí pražský, neb
v jeho zastoupení nejvyšší po něm zemský úřad-
ník, měl právo, kdykoli toho budou vyžadovati
poměry a blaho země, svolati po předehozí do-
hodě se zemským výborem stavy na sněm neb
do zvláštního shromáždění. Toto právo měl
příslušeti nejv. purkrabí neb jinému nejvyššímu
úřadníku zemskému, aniž by se musil dožado-
vati zvláštního dovolení od dvorského úřadu
(spojené dvorské kanceláře české a rakouské),
O této žádosti (a také o ostatních žádo-
stech) stavů se jednalo ve společné schůzi zá
stupců dvorských úřadů a deputace českých sta
vů, konané dne 12. března 1791 pod předsed
nietvím arciknížete Františka. Referent dvorský
rada při spojené dvorské kanceláři hr. Saurau
navrhoval resoluci toho obsahu, že vypsání sně
mů přisluší, jak také Obnoveným Zřízením Zem-
ským jest stanoveno, pouze králi. Jsou-li však
tyto sněmy od krále vypsány, přísluší držání
jich, jakož i svolávání t. zv. stavovských shromáž
dění nejvyššímu purkrabí, neb zajde-li jeho co
nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zemskému
doktor
Baxa
František
Čechy
21
article
S tímto návrhem souhlasila komise i deputovan
stavů českých. Avšak král Leopold II., ač v ostat
ním návrhy této konference celkem schválil, vy
zval spojenou dvorskou kancelář, aby podrob
něji vyložila, co vlastně sluší rozuměti výrazem
„ostatní stavovská shromáždění“. (Akta spojen
dvorské kanceláře „Čechy“, IV., H., 2., karto
517.; archiv ministerst. vnitra). Na základv
tahoto vyzvání učinila spojená dvorská kancelát
dne 8. července 1791 přednesení panovníkovi
ve kterém vykládá pojem stavovská shromá
ždění. Jimi prý sluší rozuměti ta shromáždění
která se konají se svolením J. V. také v Dol-
1) Žádost tato obsažena jest v druhém hlavnín
spisu desiderií, který vyšel tiskem v „Historisch
Aktenstücko úber das Ständewesen in Oesterreich“
II.. Leipzig, 1848, vtr. 103.
Leopold II
Leipzig
Dolo
22
article
ních Rakousích, a nejsou vlastně ničím jiným,
než rozmnoženým výborem zemským. Tento
pr, shromažďuje pouze tehdy, jestliže stavovský
(= zemský) výbor netroulá si některou záleži-
tost pro její důležitost vyříditi, a proto, že nent
možno vždy vypsati formální sněm, s povole-
ním nejv. purkrabi aspoň ty příslušníky stavů,
kteří jsou v Praze. Tato shromáždění byla prý
toké už dosud vždy konána, ježto o stavovských
záležitostech jest se také raditi, a celý sněm
nemůže prý po delší dobu zůstati shromážděn.
Praha
23
article
Přednesení toto bylo k jednohlasnému návrhu
státní rady králem Leopoldem II. také schváleno
(Akta státní rady čís. 3324 ex. 1791; dom.
dvorní a státní archiv). Skutečně také dvorský
dekret z 12. srpna 1791, kterým vyřízen byl
druhý hlavní spis stavovských dosiderií, mluv
v odst. 6. a 9. o těchto stavovských shromáždě-
ních a uznává nejvyššímu purkrabí, neb po něm
nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zemskému
právo takováto shromáždění svolávati. Tím byl
položen jaksi pevný zákonný podklad k rozlišo-
vání mezi oběma druhy sněmů. Dvorský dekreo
z 19. října 1810 již výslovně toto rozlišování
přijímá a uznává poznovu nejv. purkrabí (neb
po něm nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zem-
skému) právo svolávati stavovská shromáždění
Ovšem jest se vystříhati pro takováto shromáždě
ní názvu: sněmovní sbromáždění a při expe-
dicích zemského výboru jest úřadní spisy, jež
jsou určeny pro stavovská shromáždění, již
zevně označiti poznámkou: „k stavovskému
shromáždění.“ (Akta registratury zemského vý-
beru; Fase. A., I., 1.) Předpis Obnoveného Zři-
zení Zemského byl tudíž těmito nařízeními
změněn.
Na základě toho vyhranil se v první polo-
vici 19. století zcela jasně rozdíl mezi sněmy
postulátními a mezí stavovskými shromážděním
(Pestulatenlandtag — ständische Versammlung)
Stavovská shromáždění bývala později zvána
také jednací sněmy (Geschäftslandtag).
Leopold II
státní rada král
24
article
Sněmy postulátní byly v podstatě vlastně
jen ceremoniemi sněmovními a sloužily jer
k vyřizování královských postulátů; odtud tak
jejich jméno. Sněm postulátní svoláván byl p
r. 1790 až do r. 1848 každoročně (pouze roku
1809 nebyl pro tehdejší události válečné svo-
lán), aby povoloval obvyklé berně. Svolávání se
dálo zvláštními patenty královskými v řeči če-
ské a německé; avšak podpis panovníkův
dvorských hodnostů byl pouze český. Pro každý
sněm jmenování byli zvláštní královští komisaři
(tři, dva ze stavu panského a jeden ze stavu
rytířského), kteří obdrželi od spojené dvorské
kanceláře zvláštní instrukce a přednášeli (vlast-
ně dávali sněmovními sekretáři přednášeti) v pl-
ném sněmu při otevřených dveřích královské
postuláty. Oni také odevzdávali nejvyššímu
purkrabí obvyklý královský revers, kterým bylo
stavům českým zaručováno, že povolení ob-
vyklých berní není nikterak na újmu právům
a výsadám stavovským. Tento revers dával nej
vyšší purkrabí vložiti do zemských dosk a ulo
žiti v zemském archivu.
Na sněmu postulátním se krom o králov
ských postulátech, o ničem jiném nejednalo.
25
article
První odevzdával svoje votum stav duchovní.
po něm stav panský, dále stav rytířský a ko-
nečně stav městský. Když sněmovní spis dle
toho vypracovaný byl králem schválen, byly za
přítomnosti královských komisařů artikule sně-
movní publikovány, načež byly zapsány v zem-
ské desky. Zahajování sněmu dálo se s volikými
obřadnostmi.
Stavovská shromáždění byla oproti tomu
opravdovými jednacími či pracovními sněmy.
Svolávána byla nejvyšším purkrabím jakožto
předsedou stavů a zemského výboru. Pozvání
k nim byla vyhotovována pouze v řeči něme-
cké a podepisována jen ředitelem stavovské kan-
celáře. Zváni byli všichní členové sněmu, a v po-
zváních (tištěných) byly všechny předměty,
klerých bude jednáno, uvedeny. Na těchto sta-
vovských shromážděních čili jednacích sněmech
byly projednávány s vyloučením královských
postulátů všechny oslatní záležitosti stavovské
a zemské. Iniciativa příslušela králi (proposice
královské mimo královské postuláty), dále nej-
vyššímu purkrabí, zemskému výboru, konečně
i jednotlivým členům sněmu. Ovšem dle dvor.
dekretu z 12. srpna 1791 odst. 11. musil každý
člen sněmu, kdo chtěl podati na sněmu nějaký
návrh, předem to oznámiti zemskému výboru.
Stavovská shromáždění byla svolávána nej-
vyšším purkrabím nejméně jednou v roce; pouze
v r. 1839 nebylo stavovského shromáždění. V lé-
tech čtyřicátých 19. století, kdy slavové češt
již se byli probudili ze své lethargie, trvaln
stavovská shromáždění dále, někdy i tři neděle.
26
article
Aby stavovská shromáždění byla schopna
k usnášení se, bylo třeba přítomnosti nejmén
30 členů; při postulátních sněmech stačil ke
schapnosti usnášení se jakýkoli, i sebe menš
počet členů. Ku přijetí určitého návrhu neb pro-
posice královské bylo třeba absolutní majority
přítomných; nějaké kvalifikované většiny ústava
zemská neznala. Každé snesení sněmovní, které
šlo ze sněmu, bylo opatřeno výtahem z proto-
kolu o zasedání sněmovním. V tomto výtahu
bylo uvedeno: den a misto zasedání, jméno před-
sedajícího, jména všech přitomných stavů a ko-
nečně předmět, o kterém se usnosení stalo.
Právo místa a hlasu na sněmu bylo vázáno
určitými podmínkami. Ústava stavovská přiná-
šela to přirozeně s sebou, že politická práva
příslušela jen těm příslušníkům země, kteři byl
členy zemských stavů. V království českém byly
po r. 1627 čtyři stavy zemské. První byl stav
duchovni, který tvořili biskupové, mající ordi-
nariam jurisdietionem (nikoli tedy biskupov
světící) a infulovaní preláti; podmínka ovšem
byla, aby měli také statek, zapsaný v zemských
deskách. Druhý byl stav panský čili šlechta
vyšší, třetí stáv rytířský čili šlechta nižší; ovšem
musila míli tato šlechta (vyšší i nižší) český in-
kolát čili české státní občanství. Čtvrtý byl sta
městský, který tvořili měšťané královských měst
Pouze příslušenství k jednomu ze čtrt
stavů zemských zjednávalo způsobilost k sněmu
27
article
Avšak vstup na sněm podmíněn byl ještě dal
šími náležitostmi. Členové stavu duchovního
byli způsobilí k sněmu teprve po svém jmeno
vání resp. potvrzení králem. Členové slavu pan
ského a rytířského musili se vykázati, že maj
český inkolát, že složili rovers k zemi a že maj
knihovní vlastnictví statku v deskách zemských
zapsaného. Vedle toho musili podávati písemnou
žádost k nejvyššímu purkrabí o uvedení n
sněm. Byla-li žádost odůvodněna, navrhoval
purkrabí v nejblíže příští schůzi sněmovní sbro
mážděným stavům, aby žadatelům povolili vstu
na sněm, načež, když stavové svolili, vykázal
jim místo ve sněmu a to členům stavu panského
na lavici panské, členům stavu rytířského na
lavici rytířské. Nevykazoval-li však žadatel
předepsaných náležitostí, nejvyšší purkrabí žá
dost zamítl; pouze v případech pochybných neb
zvláště důležitých předkládal žádost k roz-
hodnutí sněmu. Žadatel na sněm uvedený stával
se skutečným členem stavu, byl takto přijat
mezi stavy a měl právo nositi stavovskou uni-
formu (a právo seděti a hlasovati na sněmru).
Z měst královských zúčastnila se sněmo
vání jen málokterá města, vlastně jen král
hlavní město Praha, zřídka kdy také Plzeň, Bu-
dějovice a Kutná Hora. Za Prahu zúčastnili se
sněmu pravidelně člyři zástupcové, purkmistr.
dva místopurkmistři a jeden radní, za druhá
města, pokud ovšem ona sněm obesílala, dva
zástupcové, jejichž pověřovací listiny bývaly
sněmem prozkoumány. Kdežto tedy ze stavu du.
chovního, panského a rytířského měl každý člen
právo zúčastniti se sněmu osobně (stav rytiř-
ský býval všek, ježto sněmování dálo se na
vlastní náklad, celkem slabě zastoupen), byl
stav městský zastoupen pouze svými zástupci.
Praha
Plzeň
Kutná Hora
28
article
Rovněž při hlasování příslušel každému členu
vyšších tří stavů jeden hlas, stavu městskému
však doliromady jen jeden hlas, tudíž právě
tolik, kolik poslednímu rytíři na lavici rytířské.
Teprve r. 1845 přiznal předseda sněmu zástup-
cům městského stavu resp. jen král. hlav. města
Prahy (poněvadž druhá města zastoupena ne-
byla) každému jeden hlas (viritim), což se pro-
vádělo až do r. 1848. Důvod tohoto opatření
spočíval ovšem v tom, aby posílena byla vládní
většina, která se v této době začinala povážlivě
viklati; bylyt věrnými a spolehlivými služebníky
vlády: stav duchovní, stav rytířský (z převážné
většiny) a stav městský šmahem, kdežto stav
panský, početně silnější než všechny tři ostalni
stavy dohromady, byl většinou v táboře rozhodné
oposice.
Konečně dlužno se zmíniti ještě o jazykové
otázce na sněmu království českého až do roku
1848. Bylo řečeno již výše, že sněmy postulátní
byly vypisovány královskými patenty v řečí če-
ské a německé, avšak podpis králův a dvorských
hodnostů byl pouze český. Instrukce, vyhotovené
královským komisařům, byly sepsány v jazyce
českém a německém; rovněž tak i královské
postuláty, a oba exempláře, český i německý,
jsou stejně platnými originály. Reversy, vysta-
vované stavům za povolení královských postu-
látů, jsou české a německé. Všude jest tudíž
jazyk český na prvém místě.
Pro jednání na sněmech postulátních byl
v r. 1790 vypracován od tehdejšího nejvyššího
purkrabí, Ludvíka hraběte Cavriani, nový cere-
meniál, který byl v platnosti až do roku 1848.
Jednalo se sice v r. 1844 ve stavovském shro-
máždění o vypracování nového ceremoniálu sně-
movního, neboť dle náhledu stavů byl dosavadní
Ludvík
Cavriani
Praha